PALBA.CZ

Plány a strategie spojenců, RA pro rok 1945. Č 10.
Mapa Evropy s postavením Spojenců



, k datu 12. ledna 1945, útokům kdy RA zaútočila ve Viselsko-oderské operaci.

Konference na Maltě, od 30.ledna do 2. února 1945, viz zde přehled konferencí za 2. světové války:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Konferenc ... v%C3%A1lky
, které se účastnil Churchill i Roosevelt, byla přípravou západních hlav států pro konferenci na Jaltě (, kde se již sešla celá silná trojka - Churchill i Roosevelt a Stalin - mezi 4. až 11. únorem 1945, viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaltsk%C3%A1_konference
). Po konferenci na Maltě mohl vrchní velitel západních spojenců generál Eisenhower napsat: "Při první příležitosti obsadím přepravy na Rýn a nebudu čekat, až naše hlavní síly proniknou k Rýnu po celé jeho délce. Ba co více, násilně překročím Rýn na jeho dolním toku a použiji k tomu maxima sil."
Již vzpomínaný historik John Ehrman, který ve svém díle citoval Eisenhowerův dopis, poznamenal: Vrchní velitel se chystal zahájit operaci na severu co nejdříve, dokud útok Rusů na východní frontě neskončí úplnou porážkou Němců (historickým podkladem pro informace zde byly: J. Ehrman, Grand Strategy, vol.VI, p. 92, Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I., str. 35, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 706 až 730 a mé poznámky a Použité podklady)."
Spojenci postupně, po Ardenách, doplňovali svá vojska a materiál a byly konečně připraveni plnou silou zaútočit do Německa, kde však bylo třeba nejprve překonat veletok Evropy - řeku Rýn, viz zde Č 1. - 3.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=6598
a zde, viz Č 4. - 6., kde je zvláště zapsán datum 7. března 1945:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=6610
a také Č 8. až 10.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=6645
a dále ostatní Do Německa, viz celkem zde od Č 11. až do Č 30.:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=137
Je tam i vzpomenuto, že na Jaltské konferenci to byl armádní generál A. I. Antonov, náčelník generálního štábu RA, který požádal o údery spojeneckého letectva západních spojenců VB a USA, o letecké údery, které měly zamezit volnému pohybu německých posil ze severního ( z Norska), západního (Holandska) a jižního (Itálie) bojiště na východní frontu (jedním z velkých cílů byly i Drážďany, které byly právě ve směru východního koridoru, na frontu sovětsko-německou). Tato fakta o žádosti generálního štábu SSSR o bombardování východních koridorů, potvrzuje východní historiografie, cituji:

"Na krymské konferenci v únoru 1945 (přesněji Jaltské konferenci mezi 4. až 11. únorem 1945 - má poznámka), již po zahájení útoku sovětských ozbrojených sil ve Viselsko-oderské operaci, se strategické plány Spojenců zpřesňovaly a koordinovaly. Na této konferenci přednesli zástupce náčelníka generálního štábu Rudé armády armádní generál A. I. Antonov a náčelník štábu americké armády generál G. Marshall zprávy o situaci na frontách.
Zástupce sovětského velení vyslovil přání, aby armády USA a Anglie přešly urychleně do útoku a údery letectva na nepřátelské komunikace zabránily přesunu fašistických vojsk ze západní fronty, z Norska a Itálie na sovětsko-německou frontu (historickým podkladem pro informace je zde: AZP SSSR, f. 06, inv. 7a, sp. 7, l. 1-5.).
Generál Marshall na to odpověděl, že 21. Skupina armád a americká 9. A přejdou do útoku 8. února 1945 a za týden bude zahájen útok na jižním úseku fronty. Představitelé generálních štábů se zabývali na společných poradách koordinováním bojové činnosti spojeneckých armád (pak že by to nešlo, - když se chce a je dobrá vůle jde vše, - zvláště když se vítězí - má poznámka...). Krymská konference může být příkladem koordinování válečných operací v koaliční válce (historickým podkladem pro informace, s přiznáním i východních historiků , že by to šlo, je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I., str. 35, prvky stejného lze nalézt v - Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 706 až 730 a mé poznámky a Použité podklady)."
Všimněme si jak se také psaly dějiny v době Studené války. Schválně jsem podtrhl věty z východní historiografie, ve kterých kolektiv východních historiků píše takřka v superlativech o koordinaci úderů na západě, východě i jihu, o společných poradách a že je to příkladem koaliční války, když nejprve však, ale i za chvíli znovu, dále své západní partnery (USA a VB) vyloženě pomlouvá a nasazuje jim tzv. "psí hlavu....". A vše podtrhuje větami, že Hitler a německé velení stejně vědělo, že ta koalice nemůže vydržet...

Německé plánování obrany pro rok 1945.

Je pochopitelné, že když se Němcům ke konci roku 1944 začala "zadrhávat" i útočná operace - Bitva o Ardeny -, že se muselo v Německém velení myslet více na obranu, než na další útoky (spíše stále platila zásada pohyblivé obrany s místními protiútoky - má poznámka). V oné době, počátku roku 1945, se Němci stále více začali upínat na rozkol mezi západními a východními Spojenci. Je dobré si proto poslechnout co o fenoménu - Rozkol protifašistické koalice - napsali východní historici v oficielních dějinách Velké vlastenecké války, cituji:

"Pokud jde o německé vrchní velení, bylo mu začátkem roku 1945 zcela jasné, že válku prohrálo. Přesto však hitlerovci dále spoléhali na rozkol protifašistické koalice. Hovořil o tom ve svých výpovědích na Norimberském procesu generál polní maršál Keitel. Nejednou o tom mluvil i Hitler. Koncem roku 1944 například ´prorokoval´: ´Nadejde chvíle, kdy se napětí mezi Spojenci natolik vyhrotí, že nutně dojde k rozkolu. Dějiny ukazují, že se všechny koalice dříve či později nevyhnutelně rozpadly (historickým podkladem pro informace pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I, str. 35, je zde - Kriegstagebuch des Oberkommandos der Wehrmacht. Bd. IV. Erster Halbband, Frankfurt am Main 1961, S. 62-63.)". Adolf Hitler a někteří jeho věrní byli přesvědčeni, že západní spojenci a SSSR svou koaliční válku nepovedou až do konce, protože mají naprosto rozdílné cíle. Hitler o svých myšlenkách na řečené téma hovořil se svými maršály a generály v prosinci roku 1944 slovy, cituji: "Dějiny dosud nepoznaly koalici složenou z tak cizorodých živlů a s tak protichůdnými cíli, jako je koalice našich odpůrců... Ten, kdo pozorně sleduje vývoj událostí, musí vidět, že rozpory mezi nepřáteli den ze dne rostou. Jestliže se nám teď podaří zasadit jim ještě několik silných úderů, pak můžeme každou chvíli očekávat, že se tato vychvalovaná ´jednotná fronta´ za ohlušujícího rachotu zhroutí (historickým podkladem pro informace zde byly: J. Ehrman, Grand Strategy, vol.VI, p. 2, Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I., str. 35, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 706 až 730 a mé poznámky a Použité podklady)."
Je jasné, že slova byla Hitlerem řečena v době jeho největší euforie, kterou měl v době, kdy připravoval a než spustil svůj útok v Ardenách a ještě pár dní poté, svůj - "Wacht am Rhein": viz celou Bitvu o Ardeny Č 1 až Č 50., zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=137
Pravdou však také je, že, cituji:
"Hitlerovci pasivně nečekali, až se protifašistická koalice Spojenců rozpadne, ale zoufale se snažili vyvolat rozkol a rozbít jí zevnitř. Zejména chtěli využít rozporů, jež vznikli mezi spojenci v souvislosti s vítězným útokem sovětských vojsk na Balkáně (což více nafukuje východní historiografie, než západní. Západní koalice více dbala na již dohovořené sféry zájmů, které respektoval Stalin jen v případě Řecka - viz Řecko 1944, 45 Č 1. a Č 2. -
- má poznámka). Soudě podle výše uvedených Churchillových slov (z autobiografie, když víme, že musela mezi VB a USA být jednota názorů a tam vždy vítězil názor - Balkán je dohovořená sféra zájmů Stalina, mimo Řecko, což zde bylo již popsáno - má poznámka), nespoléhal nepřítel na zostření rozporů uvnitř protifašistické koalice tak zcela bezdůvodně /důkazy kdo byl ten malověrný ke sférám zájmů již byly řečeny - má poznámka/ (historickým podkladem pro informace zde byly: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I., str. 35 a 36, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 694 až 730 a mé poznámky a Použité podklady)."
A nyní se konečně dostáváme k realistickému rozboru strategické situace, kterou o východní frontě, pro přípravu obrany pro rok 1945, provedlo OKW: "Situaci na sovětsko-německé frontě začátkem roku 1945 hodnotilo hitlerovské velení takto:
Uvážíme-li dlouhodobé přípravy, které umožnily nepříteli podstatně doplnit a důkladně připravit své svazky, a také vezmeme-li v úvahu dalekosáhlé záměry (Praha, Vratislav, Poznaň, Graudenz (Grudziadz), Gdaňsk a konečně Berlín), můžeme čekat, že sovětské velení v příštím útoku zasadí rozhodný úder, aby zničilo německou armádu (historickým podkladem o informaci je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 13 625, l. 387.)"
V té době, v konci roku 1944, mělo samozřejmě OKW všestranným způsobem průzkumu (radiový průzkum, letecký průzkum, zajatci a armádní průzkumníci a tzv. špioni) již detailně zjištěno, že "se v prostoru mezi Varšavou a Karpatami a také proti německé Skupině armád Střed (Mitte) ve Východním Prusku soustřeďují značné síly Rudé armády, a začalo se připravovat k odražení velkého útoku sovětských vojsk.
Zároveň se německý generální štáb domníval, že ještě než sovětská vojska zahájí velký útok, bude uskutečněna operace ke zničení kuronského uskupení a hned po ní operace ve Východním Prusku. Hitlerovské velení soudilo, že operaci proti Skupině armád Střed (Mitte) ve Východním Prusku podniknou vojska 1. a 2. Běloruského frontu úderem z prostoru Varšavy směrem na Allenstein (Olsztyn). Současně se očekával útok Ukrajinských frontů s cílem rozdrtit nepřátelské uskupení v jižním Polsku, Československu a Maďarsku. A teprve po těchto operacích měla sovětská vojska, podle odhadu německého generálního štábu, přejít do útoku na úseku Varšava - Sandomierz, přímo na berlínském směru.
Vycházejíce z takového hodnocení situace, posílilo německé velení křídelní uskupení zálohami, ale hlavně tím, že přesunulo z prostoru Varšavy do Maďarska 4. ts SS.
Na jižním úseku fronty se hitlerovci chystali rozdrtit sovětská vojska, osvobodit uskupení obklíčené v prostoru Budapešti, obnovit čáru poziční obrany na Dunaji a opevnit se na této čáře. Teprve začátkem ledna německý štáb zjistil, že hlavní síly RA se soustřeďují k útoku v pásmu Varšava - Jaslo. Avšak v době, která zbývala do zahájení sovětského útoku, byl rozsáhlejší přesun německých vojsk prakticky nemožný (historickým podkladem pro informace zde byly: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I., str. 36, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 694 až 730 a mé poznámky a Použité podklady)."

Plány a strategie spojenců, RA pro rok 1945. Č 11.

Němci již celé měsíce ke konci roku 1944 budovali a zdokonalovali obranné čáry na východní frontě, aby v roce 1945 mohli co nejlépe odrazit předpokládaný masivní útok Rudé armády.
"Na berlínském směru bylo vybudováno sedm obranných čar, které probíhaly po území Polska mezi Vislou a Odrou, byla zdokonalena opevnění na bývalé německo-polské hranici, hlavně na Odře, a byla posílena jižní hranice Německa. Hitlerovci spoléhali na tuto předem vybudovanou obranu a doufali, že sovětská vojska vysílí a zmaří jejich útok (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I., str. 36,)."
A po těchto faktických dvou větách následuje ve východní historiografii jedna z největších lží období 2. světové války, že Velká Británie a Spojené státy, některé její reakční kruhy, stejně nechtěly Bezpodmínečnou kapitulaci Třetí říše, či Hitlerovského Německa a že se s ním chtěli nakonec dohodnout a obrátit jej na východ a přidat se k němu. Tato lež, bez jakéhokoliv oficiálního historického podkladu a také důvodu , kdy jako historický podklad a příklad, bolševici a proletářští historici, uváděli jednání SS-Obergruppenführer Karla Wolffa z Itálie (Wolff nahradil ve velení německých vojsk v Itálii polního maršála Kesselringa, který přešel velet na západní frontu), viz zde v Č 121.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=5201
s Allanem Dullesem, zástupcem Úřadu strategických služeb Spojených států - United States Office of Strategic Services (pozdějším nástupcem byla CIA se základnou na americkém velvyslanectví v Curychu). Tato lež byla celou Studenou válku opakována všemi východními komunistickými historiky (a to bez posledních vět, že jen někteří). Lež se opisovala ve východní historiografii přesto, že to byli právě president USA a ministerský předseda VB, kteří vyhlásili roku 1943 na své schůzce - Bezpodmínečnou kapitulaci Německa - a také vše dotáhli až do Bezpodmínečné kapitulace 7. a 8. května 1945, kdy už na jejich místech byli jejich nově zvolení nástupci (Truman USA a Eden za VB).
A ta lokální jednání Dullese a Wolfa také skončila již v dubnu 1945 (probíhala jako lokální, od února 1945 - "lokální - na vlastní pěst", - bez oficielního "pomazání šéfů států a vlád") , když Spojenci provedli průlom německé fronty v Itálii - tak trochu druhořadého bojiště západních spojenců.
Ale východní historiografie - bolševici ze SSSR - a poté další proletářští historici východního bloku (ti již věty říkali napřímo, že USA a VB jednali s Němci o kompromisu a Bezpodmínečnou kapitulaci Německa vlastně nechtěli) - závěry z jednání, kterých Němci zkoušeli víc a všechna byla lokální a končila stejně - nikdy nebyla realizována a ani se s podobným scénářem nepočítalo...!!! - je opakovali až do konce Studené války. Plán hitlerovského velení se snažili vydávat za věrolomnost svého spojence - USA a VB! A teď již slova a věty "matky", či "bible historiků východu", kolektivu redakce Velké vlastenecké války, cituji:

"Plán německého vrchního velení vycházel tedy z předpokladu, že se protifašistická koalice nevyhnutelně rozpadne, válka se protáhne a Německo uzavře separátní mír s angloamerickým velením a nedopustí, aby sovětská vojska pronikla do Berlína. To byl však nereálný, dobrodružný plán. Ti kdo takto plánovali, podceňovali sílu Sovětského svazu a jeho rozhodující úlohu ve válce. Rozpory v protifašistické koalici přirozeně byly. Nejreakčnější kruhy USA a Anglie si nepřály úplnou porážku Německa. Byly ochotny přistoupit na kompromis s fašistickou vládou. Avšak pevné stanovisko Sovětského svazu a vůle svobody milovaných národů, které si přály úplné zničení hitlerovského režimu, byly silnější. A tak když v lednu 1945 byla zahájena mohutná ofenzíva sovětských ozbrojených sil, plány německého, fašistického velení splaskly jako bublina
/v poslední větě textu kolektivu historiků východu je pak kus realismu, který však historici z východního bloku ve Studené válce jaksi opomínali dodat... - má poznámka/ (historickým podkladem pro informace a poznámky uvedené v závorce, vycházejí z těchto podkladů: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I., str. 36, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 694 až 730 a mé poznámky a Použité podklady na konci článků)."

4) Stav Rudé armády k počátku roku 1945, před lednovým útokem.
Je zcela nezpochybnitelným faktem, že Rudá armáda k lednu 1945 byla skutečně největší a nejlépe připravenou armádou světa. Německou armádu Třetí říše, v řečené době, převyšovala RA jak kvantitou tak i kvalitou "bojové techniky, stupněm bojového mistrovství většiny vojáků i velitelů", o čemž svědčily boje roku 1944.
Přes veškeré ohromující ztráty v předchozích letech 1941 - 1943 na sovětsko-německé frontě vzrostl stav RA za rok 1944 o 400 000. To proto, že RA osvobodila mnohá území SSSR a "byla provedena mobilizace a na osvobozených územích byla do armády povolána mládež (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 605, 756.)." Mobilizace tak umožňoval včas a v celém průběhu roku 1944, stále doplňovat, cvičit a navyšovat bojující RA a formovat nové útvary a svazky u všech druhů zbraní. Po celý rok 1944 se, díky uvádění nových i starých závodů do chodu, stále zvyšovalo technické vybavení sovětských ozbrojených sil.
"V roce 1944 činila válečná produkce asi 52% veškeré průmyslové výroby (historickým podkladem pro informaci zde je: SÚAŘR, f. 4 372, inv. 4, sp. 1 454, l. 109.). Ve srovnání s předválečným obdobím vzrostla výroba letadel 3,8x, tanků a SHD 10x (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 7 883, str. 24, 75; str. 12-16.).
To všechno umožnilo zvýšit množství bojové techniky operující armády. V nejdůležitějších útočných operacích roku 1943 připadlo na jednu střeleckou divizi 180-200 děl a minometů, 14-17 tanků a 13-20 letounů, a za rok - v roce 1944 - již 200-245 děl, 14-35 tanků a 22-46 letounů (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 608, str. 772-773.).
Zároveň s lepším vybavením RA bojovou technikou se neustále zdokonalovala i jejich organizace. V průběhu války se vytvářela taková organizace vojsk, která nejlépe vyhovovala vedení války a napomáhala k rychlejšímu vítězství.
Zkušenosti z bojových operací v roce 1944 ukázaly, že k tomu, aby mohl front úspěšně útočit, musí mít 5-7 vševojskových armád, 1-2 tankové armády, 1 Leteckou armádu a také několik tankových, mechanizovaných a jezdeckých sborů a svazků přidělených ze zálohy vrchního velení (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I., str. 37.).
V některých útočných operacích v roce 1944 přiděloval hlavní stan vrchního velení k posílení frontů 2-4 průlomové dělostřelecké divize, raketometnou divizi, 5-6 samostatných brigád, 10-35 pluků protitankového dělostřelectva, 3-4 protiletadlové dělostřelecké divize, 9-11 minometných a dělostřeleckých brigád a jiné posilové prostředky (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 608, str. 804.).
V mnoha útočných operacích měl tedy front v roce 1944 k dispozici 20-50 (v některých případech 70-75) střeleckých divizí, 1-3 jezdecké sbory, 2-4 samostatné tankové a mechanizované sbory, 4 000 - 10 000 a někdy 12 000 - 18 000 děl a minometů, 400 - 1 300 tanků a SHD a 1 000 - 2 000 letadel. Vševojsková armáda, operující na směru hlavního úderu frontu, se obvykle skládala ze 3 střeleckých sborů (každý měl po 3 divizích), 1 - 3 tankových brigád, několik tankových pluků a pluků SHD, z průlomové dělostřelecké divize, 1 - 2 protiletadlových divizí a jiných posilových prostředků (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 608, str. 804 - 805.). Tanková armáda měla 2 tankové a 1 mechanizovaný sbor, které byly zpravidla složeny ze 4 brigád.
Za bojů v roce 1944 se ukázalo, že je nutno dále zdokonalovat organizaci střeleckých divizí (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I., str. 37, 38.).
Jak známo, po Kurské bitvě bylo německé fašistické velení přejít do strategické obrany, vytvářet hlubokou obranu s mnoha zákopy, ženijními objekty a četnými palebnými prostředky. Všechny útočné operace sovětských vojsk začínaly průlomem nepřátelské obrany, k čemuž bylo potřeba zvýšit počet děl, tanků a ženijních jednotek ve střelecké divizi. Vzhledem k tomu byl v prosinci 1944 stanoven početní stav gardové střelecké divize, který se zvyšoval o 24,7%. Místo jednoho dělostřeleckého pluku o třech oddílech měla nyní gardová střelecká divize dělostřeleckou brigádu složenou ze tří pluků (kanónového, houfnicového a minometného), samostatný oddíl protiletadlového dělostřelectva a samostatný oddíl SHD (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 10 439, l. 2.). Samostatný ženijní prapor měl podle nových stavů tři roty a ne dvě jako dříve. Střelecká divize měla v roce 1943 21 minometů ráže 120 mm a 12 houfnic ráže 122 mm; podle nových stavů měla 38 minometů a 20 houfnic. Celková váha dělostřelecké a minometné salvy se téměř zdvojnásobila.
Zvýšil se počet individuálních automatických zbraní. Počet samopalů se například oproti roku 1943 zvýšil více než 3x, těžkých kulometů o polovinu. Vzhledem k těmto změnám palebná síla gardové střelecké divize značně vzrostla. Avšak začátkem roku 1945 nebylo ještě podle prosincových norem reorganizováno mnoho střeleckých divizí. Ve všech střeleckých divizích k tomu došlo až později - v létě roku 1945.
(historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I., str. 38.)."

Plány a strategie spojenců, RA pro rok 1945. Č 12.

K největším a nejpodstatnějším změnám došlo pro rok 1945 v technickém vybavení sovětského dělostřelectva. "Přes jisté snížení výroby některých zastaralých dělostřeleckých zbraní v roce 1944 celkový počet děl a minometů ve vojscích vzrostl. Začátkem roku 1945 měla operující armáda 115 100 děl a minometů (bez raketometů; k 1. lednu 1944 jich měla jen 97 690 (tohle číslo 97 690 zde bylo již řečeno k řečenému datu). Počet kanónů a houfnic ráže 100 mm a větší se zvýšil o 3 100 (historickým podkladem pro informaci je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 10 439, l. 7.). Nyní dostávala armáda více nových vzorů dělostřeleckých zbraní, například protitankových kanónů ráže 57 mm, plukovních kanónů vzor 1943 ráže 76 mm, houfnic vzor 1943 ráže 152 mm, kanónů ráže 100 mm a minometů ráže 160 mm.
Nová houfnice o stejné hmotnosti jako např. houfnice z roku 1938 byla lehčí. Kanón ráže 100 mm mohl úspěšně bojovat proti těžkým tankům nepřítele. Minomet ráže 160 mm měl mohutnou minu, která dokázala zničit středně odolné dřevo-zemní i železobetonové obrané objekty (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, kapitola I., str. 38).
Začátkem roku 1945 měla pozemní vojska 268 pluků protitankového dělostřelectva se 6 118 děly. Kvalitativní vývoj tohoto dělostřelectva se obrážel v tom, že místo děl ráže 45 mm dostalo kanóny ráže 57 mm a také 100 mm, což zvýšilo bojové možnosti jeho jednotek (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 470, str. 258.).
Dále se zdokonalovalo reaktivní dělostřelectvo. Raketomety typu BM 31 - 12 tvořily koncem roku 1944 asi 1/3 všeho reaktivního dělostřelectva. Začátkem roku 1945 měla RA 7 divizí gardových minometů, 40 raketometných brigád, 105 raketometných pluků a 40 raketometných oddílů (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 10 439, l. 9 - 10.).
V té době bylo také více útvarů a svazků vyzbrojených houfnicemi a minomety v záloze vrchního velení. Tankové jednotky hromadnou palbou úspěšně prolamovaly poziční obranu nepřítele a jeho opevněné rajóny. Zkušenosti z války ukázaly, že takováto organizace dělostřelectva zálohy vrchního velení je správná. Průlomová dělostřelecká divize (6 brigád) a kanónová dělostřelecká divize se plně osvědčily. Průlomový dělostřelecký sbor se stejně jako dříve skládal ze dvou průlomových divizí a jedné divize raketometů. Po reorganizaci se počet dělostřeleckých brigád RA začátkem roku 1945 zvýšil oproti lednu 1944 o více než 100%, průlomových dělostřeleckých divizí o 12,3% a průlomových dělostřeleckých sborů o 14% (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 10 439, l. 9.).
Zásluhou tak velkého počtu děl a minometů a rostoucí dovednosti armády hromadně používat těchto zbraní na hlavních směrech zasazovala STAVKA v důležitých útočných operacích na úsecích průlomu až 250 děl a minometů/1 km fronty. To umožňovalo úspěšně prolamovat nepřátelskou obranu a rychle útočit. Sovětské dělostřelectvo, vyzbrojené novou bojovou technikou a bohaté na zkušenosti z útočných operací, bylo v předvečer závěrečných bitev hrozivou palebnou silou, která s ostatními druhy vojsk byla s to vyřešit úkoly RA. Avšak kromě kladů je třeba mluvit i o jeho nedostatcích, především o tom, že nebylo plně motorizováno. Část dělostřelectva (plukovní) používala koní, což značně omezovalo jeho manévrovací schopnosti. Nebylo dost dalekonosných děl, a tak hlavní část dělostřelectva střílela jako dříve jen na první a částečně na druhé postavení nepřátelské obrany. To bylo hlavní příčinou pomalého tempa průlomu hlavního pásma nepřátelské obrany v řadě operací (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, kapitola I., str. 39).
Velké síly dosáhla sovětská tanková a mechanizovaná vojska. Začátkem roku 1944 měla operující armáda 5 628 tanků a SHD, ale začátkem roku 1945 už 15 000 (řečená čísla byla již zde uvedena u svazku 4 a svazku 5 v předchozích historických pramenech).
Jenom během roku 1944 se počet tanků v RA zvýšil o 13,1%, ale u SHD o 400% (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 10 439, l. 10.). Střední tank T 34 (ráže 85 mm), těžký tank IS 2 s kanónem ráže 122 mm
(zde viz těžký



tank IS 2.)
a SHD ISU 152, ISU 122, SAU 85 a SAU 100 (některá SHD viz také zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=86&t=546
) předčily v hlavních takticko-technických vlastnostech tanky a SHD německé armády.
Protože se zvýšil počet středních a těžkých tanků a SHD, posílilo sovětské velení zasazené útvary a svazky tankových a mechanizovaných vojsk a vytvořilo nové silné formace. Vzhledem k tomu bylo možno do tankových a mechanizovaných sborů zařadit 2 - 3 pluky samohybného dělostřelectva (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, kapitola I., str. 39).
Dokonaleji byla organizována tanková a mechanizovaná vojska. V roce 1944 posílila STAVKA tankové armády dělostřelectvem, ženijními útvary a svazky a jinými druhy vojsk. Každá tanková armáda dostala jednu brigádu lehkého dělostřelectva, složenou ze tří pluků, a tankový sbor jeden pluk lehkého dělostřelectva. V některých tankových sborech stoupl počet SHD ze 49 na 63 a děl z 58 na 80. Mechanizované sbory měly nyní místo 49 SHD 63 SHD (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 41 - 42.).
Protože při prolamovaní nepřátelské obrany a při bojích v operační hloubce bylo nutno hromadně zasazovat tanková vojska, vydal generální štáb RA dne 1. prosince 1944 směrnici, podle níž se začaly formovat těžké tankové gardové brigády. V zájmu hromadného využití SHD při útoku se v druhé polovině roku 1944 formovaly brigády lehkého, středního a těžkého samohybného dělostřelectva. Protože tanková a mechanizovaná vojska byla v roce 1944 vybavena novými bojovými vozidly a reorganizována, zvýšila se jejich palebná a úderná síla, pohyblivost i schopnost manévrování.
Avšak do konce války neměly střelecké útvary a svazky vlastní tanky, a brigád zálohy vrchního velení, které byly přidělovány střeleckým sborům a divizím, nebylo dost, aby vytvořily potřebnou hustotu tanků. K průlomu taktického pásma nepřátelské obrany se tedy musely zasazovat velké tankové svazky a svazy určené pro rozvíjení úspěchu, což oslabovalo sílu tankového úderu a negativně se odráželo na rozvíjení operace (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, kapitola I., str. 39).
Protože RA dostala novou techniku a výzbroj a také proto, že se zvýšilo tempo útoku, stále vzrůstal význam ženijních vojsk ve válce. Počet různých ženijních brigád byl v roce 1945 téměř dvakrát větší než začátkem roku 1944 (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 41 - 42.).
Obrovský rozmach a rozhodnost útočných operací s použitím rychlých svazů a svazků ovlivnily i vývoj techniky a strukturu spojovacích vojsk. Dělostřelecké útvary a svazky dostali zdokonalenou rádiovou stanici A-7-A. Kromě toho byly zařazeny do výzbroje zdokonalené telegrafní přístroje, které se používaly na velmi zatížených linkách. Vojska dostala novou armádní telefonní ústřednu. Rádiových stanic bylo nyní více než dvakrát tolik co na začátku roku 1944. Střelecké divize měly místo spojovacích rot spojovací prapory. Zdokonalená organizace spojovacích vojsk a nová technika umožňovaly velení plynule řídit vojska v boji i v operaci.
Podstatně také v RA zesílilo letectvo.
Zvýšená výroba dokonalých bojových letounů a růst vojenského mistrovství pilotů umožnily sovětskému letectvu spolehlivě si udržovat nadvládu ve vzduchu.
Začátkem roku 1944 měla operující Rudá armáda celkem 8 818 bojových letounů, kdežto k 1. lednu 1945 jich měla již 15 815. Letectvo se doplňovalo takovými bojovými stroji, jako byl stíhač Jak 3, Jak 9, La 7 (viz také zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=26&t=1127
), bombardér Pe 2 a bitevní letoun IL 2. V druhé polovině roku 1944 začalo sovětské letectvo dostávat bombardéry Tu 2 (viz také zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=26&t=2282
) a bitevní letoun IL 10. Zároveň se stahovaly z výzbroje zastaralé typy letounů a úplně byla zastavena výroba letounů Jak 1 a Jak 7
(Některé letouny viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=26
). Letecké svazky dostaly nové, zdokonalené prostředky velení. Zvýšil se počet radiolokačních stanic a zařízení k vzájemnému rozpoznávání / o počátcích radiolokace v SSSR viz články zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=26&t=3978
a v době Velké vlastenecké války zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=26&t=3984
od kolegy Barrymore - má poznámka/
(historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, kapitola I., str. 40)."
Po celý rok 1944 se dále zdokonalovala i organizace sovětského letectva.
Letecké svazky, které byly dosud v SSSR smíšené, byly přeorganizovány na stejnorodé. Zároveň se vytvářely nové letecké sbory, které si vzala jako svou zálohu STAVKA.
"V prosinci 1944 bylo dálkové letectvo přeměněno v 18. Leteckou armádu a podřízeno veliteli letectva. Nyní se letouny nevyužívaly jen k bombardování vzdálených cílů, ale i k podpoře útočících vojsk a k zesílení úderů frontového letectva. Hlavní stan, který připravoval velký útok na hlavním, varšavsko-berlínském směru, posílil letectvo 1. Běloruského a 1. Ukrajinského frontu. K 16. a 2. Letecké armádě byly přičleněny letecké sbory, které byly dříve v záloze Hlavního stanu.
Kvalitativní i kvantitativní růst sovětského letectva a zdokonalovaní jeho organizační struktury zvyšovaly jeho bojové možnosti. Naprostá nadvláda sovětského letectva ve vzduchu a jeho mohutné údery proti nepříteli umožňovaly sovětským vojskům útočit do velké hloubky a v rychlém tempu.
K úspěchu sovětských ozbrojených sil v mnohém přispěla vojska protiletecké obrany státu (PVOS SSSR - má poznámka), jejichž hlavní síly a prostředky byly jako předtím určeny k tomu, aby chránily velká správní a průmyslová střediska v zápolí, především Moskvu (PVO Moskvy a ostatních měst - má poznámka), Leningrad, Kyjev, Baku a Donbas. Avšak nyní, když sovětské letectvo ovládlo vzdušný prostor a ustaly nálety nepřátelského letectva na objekty v hlubokém zápolí, vyčlenila vojska protiletecké obrany státu (PVO a PVOS SSSR - má poznámka) značné prostředky ke krytí přifrontových komunikací a velkých objektů na osvobozeném území v Pobaltí, Bělorusku, na Ukrajině, v Polsku, Rumunsku, Bulharsku a Maďarsku. Tak nejen zajišťovala protileteckou obranu země, ale i velké útočné operace. Útvary a svazky vojsk PVO dostaly protiletadlové prostředky a nové typy letounů stíhacího letectva. Útvary a svazky PVO měly nyní více než 2x tolik protiletadlových děl než začátkem roku 1944 (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 10 439, l. 13.)."

Plány a strategie spojenců, RA pro rok 1945. Č 13.

Velký a rozhodující podíl na úspěšných postupech Rudé armády měla Logistika, nebo jak se tehdy říkalo "Týlové zabezpečení vojsk", které se pochopitelně také velice zdokonalilo do konce roku 1944 a my si poslechněme, co o tom říká východní historiografie: "Zdokonalovala se i organizační struktura týlových zařízení RA. Protože útvary a svazky rychle postupovaly, bylo třeba, aby týlové jednotky a zařízení byly schopny snadno manévrovat. Za tím účelem byl snížen počet stálých zařízení v operující armádě a rozšířena Autodoprava, zvýšena její průchodnost a v mnohem větší míře se využívalo dopravního letectva.
V roce 1943 bylo na frontách 5 automobilních pluků, 195 samostatných automobilních praporů a 40 samostatných automobilních rot (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 67, inv. 20 038, sp. 465, l. 15.), ale k 1. lednu 1945 to už bylo 35 automobilních pluků, 173 samostatných automobilních praporů a 31 samostatných automobilních rot (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 67, inv. 12 015, sp. 39, l. 11.). Značně stoupl počet automobilních jednotek, které měla k dispozici STAVKA. Automobilní vojska, která měla k 1. lednu 1943 67 125 lidí, vzrostla k 1. únoru 1945 na 165 773 osob.
K evakuaci raněných měly fronty v roce 1942 jednu zdravotnickou dopravní letku, zatímco v roce 1944 měly jeden zdravotnický dopravní letecký pluk a 1 - 3 zdravotnické dopravní letky (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 54.).
Začátkem roku 1945 se zvětšil objem prací vojskového týlu. Podíl přepravy zásob, která v roce 1943 činila 58% celkového objemu přepravy vojenských zásob, stoupl na 70% (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 67, inv. 12 020, sp. 19, l. 3 - 4.).
V roce 1944 bylo frontům operující armády dodáno o 15 000 vagónů střeliva více, než v roce 1943 (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 81, inv. 12 074 sp. 36a, l. 160.). V roce 1943 spotřebovala Rudá armáda 3 261 000 tun PHM a mazadel, v roce 1944 už 3 846 000 tun (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 54.).
Protože se zvětšil objem prací vojskového týlu (bylo třeba obnovovat a uvolňovat železnice, opravovat, stavět a udržovat silnice a polní cesty, vzrostl i stav železničních a silničních vojsk). Začátkem roku 1943 měla železniční vojska 208 000 lidí, ale v prosinci 1944 už 250 000 (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. Správa železničních vojsk, inv. 161 870, sp. 5, l. 16; inv. 161 872, sp. 9, l. 264.). V silničních vojscích sloužilo v roce 1942 60 000 lidí, začátkem roku 1945 přes 253 000 historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 54.).
Řídící orgány týlu nashromáždily za války velké zkušenosti a úspěšně zvládaly materiální, technické a zdravotnické zabezpečení vojsk i za vysoké schopnosti manévrovat. Avšak úkol zvýšit pohyblivost nebyl vyřešen dokonce. Týl byl 'připoután' k železnicím. Mnohé namáhavé práce byly jen málo mechanizovány. V divizích, plucích a praporech se kromě automobilové dopravy používalo i koňských potahů. Proto v některých operacích, když bylo tempo útoku velmi rychlé, zůstávaly týlové jednotky a zařízení daleko za vojsky (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I., str. 41.)."
Tak, jako v ostatních vojscích došlo k velkým změnám i v sovětském válečném loďstvu k 1. lednu 1945. "V roce 1945 došlo ke kvalitativním i kvantitativním změnám ve válečném loďstvu. V loďstvech se zvýšil podíl letectva a malých bojových lodí, pronikavě vzrostl počet ponorkových lodí, minolovek a torpédových člunů. Začátkem roku (1945) mělo Baltské loďstvo vyznamenané řádem Rudého praporu a Severní loďstvo více než po 700 letounech.
V této době se zlepšilo vybavení lodí, které byly v akci, novou technikou: hydroakustickými a radiolokačními přístroji a zdokonalenými odminovači. Značně se rozrostlo Severní loďstvo. K posílení Baltského loďstva došlo do jisté míry tak, že část letectva a člunů byla přesunuta z Černého moře.
Tak tedy vyzbrojování bojovou technikou a zdokonalování organizační struktury RA posilovalo bojovou moc starých i nových svazků a svazů. Začátkem roku 1945 měla RA takovou organizaci vojsk, která byla v souladu s bojovou činností ve třetím období Velké vlastenecké války. Avšak jak v technickém vybavení, tak i v organizaci vojsk byly také nedostatky. Například stále nedostatečná byla motorizace armády.
Velký význam pro upevnění bojové moci armády měl růst vojenských kádrů, vychovaných v RA. Velitelské kádry RA, bohaté na zkušenosti z války a zocelené v těžkých bojích, byly s to plnit nejsložitější strategické, operační a taktické úlohy a vítězně dokončit boj proti nepříteli vojsky (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I., str. 41, 42.)."
Státní a vojenský aparát SSSR se již více jak druhý rok věnoval plně přípravě všech velitelských kádrů na poznatcích z proběhlých bojů 1941 až 1944. Velitelé tak znali charakter současných bojů, znali metody vedení bojových akcí a dokázali si poradit v konkrétní bojové operaci.
"Sovětské ozbrojené síly měly širokou síť kursů a středních a vysokých vojenských škol. Pro pozemní vojska a letectvo připravovalo kádry 17 vojenských akademií, 2 vojenské instituty, 8 vojenských fakult při civilních školách, 184 vojenských učilišť pro pozemní vojska a přes 200 různých kursů pro přípravu a přeškolování velitelského sboru. Tyto vojenské školy propouštěly ročně při zkrácené nebo normální době výuky 400 - 500 tisíc lidí. Počet důstojníků, nehledě na velké ztráty v roce 1944, se nyní zvýšil do začátku roku 1945 o 10,8% (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 10 439, l. 15 - 16.).
Válečné loďstvo mělo 2 Vojenské akademie, 5 vyšších námořních učilišť, 2 námořní fakulty při civilních školách, 8 námořních učilišť a 7 kursů pro zdokonalování a přeškolování kádrů.
Příprava vojenských kádrů měla za války velký význam. Avšak opravdovou školou bojového zocelení, zvyšování mistrovství a prověrkou znalostí, které získali velitelé ve vojenských školách, byla pro velitele i nadále operující armáda, velitelské a jiné funkce přímo ve vojscích (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I., str. 42.).
Vysoké bojové mistrovství a hrdinství všech příslušníků RA se výrazně projevovalo i v tom, kolika z nich byly uděleny řády a medaile Sovětského svazu. Za hrdinské činy ve válce bylo do 1. ledna 1945 vyznamenáno 3 351 488 sovětských vojáků a 6 138 jich obdrželo titul hrdiny Sovětského svazu (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 6 608, str. 771.).
Růst technické vybavenosti RA a zvyšování vojenského mistrovství generálů, důstojníků, poddůstojníků a vojínů podmiňovaly i další vývoj strategie, operačního umění a taktiky. Rudá armáda a válečné loďstvo získaly bohaté zkušenosti z vedení války a široce jich využívaly v bojové činnosti.
Sovětská vojska se naučila prolamovat hluboce členěnou nepřátelskou obranu, rozvíjet úspěch a rychle pronásledovat nepřítele. Pronikavě zvýšila manévrovací schopnosti a tempo útoku, dovedně obkličovala a ničila velká nepřátelská uskupení za různé bojové situace (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I., str. 42.)."

A že vše, o připravenosti Rudé armády k 1. lednu 1945, nebyla jen slova, pak skutečně RA prokázala již ve Viselsko-oderské operaci, která začínala dne 12. ledna 1945 ráno, jak si začneme říkat od příště, kdy historickým podkladem pro informace bude nejen: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina, str. 191 až 195, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem. Druhá světová válka – Úplná historie, str. 709 - 733, Martin Gilbert, Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky a mé poznámky a další historické zdroje z Použité podklady, viz níže).



Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého a pátého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60