USA
Rok 1935
Když se mi do rukou dostala kniha od Ivo Pejčocha Obrněná technika 11 díl - USA, tak při zběžném prolistování mě hned zaujala jedna fotka, u které na mě ze stránky jakoby vykukoval legendární sovětský tank T-34, ale přitom to byla knížka o obrněné technice USA. Tak jsem se hned musel začíst a trošku si nastudovat o co se vlastně jedná. Samozřejmě že většině Palbáků je znám původ sovětského stroje a tak vás inspirace ohledně původní konstrukce z USA asi vůbec nepřekvapí. Nicméně vhledem k tomu, že o středním tanku T4 prakticky nikdo nic asi neví, tak jsem si říkal, že by bylo vhodné jej trošku představit.
Vzhled v sobě nezapře konstrukční školu Waltera Christieho, která se dá poměrně dobře identifikovat podle podvozku a dalších specifických prvků. V případě stroje T4 se jednalo o poslední střední tank, který pocházel z konstrukční kanceláře výše uvedeného Waltera Christieho. A opět, stejně jako v předchozích modelech, byl základ postaven na podvozku, který se vyznačoval na každém boku čtyřmi velkými pojezdovými koly plus hnací a napínací kolo. Christie s touto koncepcí takového podvozku přišel již v roce 1928 (zkušební stroj M1928), kdy odstranil do té doby obvyklé nosné kladky a odpružení nakonec vyřešil pomocí vinutých pružin, které schoval za boční kryty.
Oproti sovětské legendě T-34, která byla převážně svařovaná, tak tento ideový předchůdce byl ještě v duchu té doby konstruován s nýtovaným trupem na úhelnicích. Nicméně čelní část byla již velmi moderně zešikměla se zaoblenou spodní částí trupu. Tady je podle mě opět vidět ten předobraz pro sovětský tank, který také používal výrazně šikmou čelní stěnu a zaoblený spodek trupu. Co se pancéřové ochrany týče, tak k tomu jsem bohužel moc nedohledal a ani Pejčoch k tomu ve své knize nic moc neuvádí. Takže jediné údaje jsou, že pancéřování se pohybovalo v rozmezí od 7 mm do 15,9 mm. Asi je každému jasné, že toto pancéřování by stroj chránilo pouze proti účinkům ručních palných zbraní, čemuž i odpovídá celková hmotnost, která byla 13,5 tuny při délce 490 cm a výšce 221 cm. Logicky pak silnější pancíř byl použit na čelních partiích trupu a otočné věže.
Jako pohonná jednotka byl vybrán řadový 7 válcový vzduchem chlazený benzínový motor Continental o výkonu 268 koňských sil (při 2.400 otáčkách za minutu), který dokázal tanku o hmotnosti 13,5 tun udělit rychlost 38 km/h na pásech a až 60 km/h na kolech. Christie se totiž stále držel své koncepce, která umožňovala kombinovat jak jízdu na pásech, tak i kolech bez pásů. Po sejmutí pásů se dala řídit poslední zadní kola. Jak čas ukázal, tak tato myšlenka, přestože zní logicky, se nakonec v bojových podmínkách prakticky neujala. Jízda na kolech sice snižovala spotřebu, umožňovala větší rychlost, neničila tolik tehdejší cesty, ale ten luxus v podobě výběru cest v bojových podmínkách a nasazování, či sundávání pásů, se prostě neujal.
Co se výzbroje týče, tak ta byla uložená v plně otočné věži, kde v jejím čele byly uloženy dva kulomety. Každý z nich ale byl rozdílné ráže, když jeden byl těžký v podobě ráže 12,7 mm a druhý 7,62 mm. Nevím co přesně konstruktéry k volbě této výzbroje vedlo, ale je fakt, že na polovinu třicátých let to zase nebylo až tak neobvyklé. Třetí zbraň byla uložená v trupu vedle řidiče a jednalo se opět o lehký kulomet ráže 7,62 mm. Vlastní uložení této zbraně do kapkovitého výstupku ve mě opět evokuje sovětský T-34, který měl obdobné řešení.
Osádka byla tvořená čtveřicí mužů, kde řidič se střelcem z kulometu seděli v přední části trupu (střelec většinou obsluhoval i radiostanici). Velitel s nabíječem seděli ve věži, přičemž velitel zároveň plnil funkci střelce z hlavní zbraně. V tomto případě to bylo jednodušší, když hlavní zbraní byl velkorážní kulomet s dostatečnou zásobou munice v pásech.
Výroba dala vzniknout pouze 16 kusům tanků T4, přičemž výrobcem byla továrna Rock Island Arsenal. Tyto moderní tanky se používaly především na základně Fort Benning a to k výcviku nových tankistů. Vzhledem k této roli byli tanky pořád v provozu a tak nás asi nepřekvapí, že pro opotřebení je musela US armáda vyřadit z provozu již v roce 1940. Jistou roli v tom asi hrál i pokrok, který mezi tím probíhal u konkurence a v jehož světle tyto tanky rychle zastarávali.
Model T4E1
Vedle základního modelu vznikla i další varianta T4E1, kde otočná věž byla sejmutá a nad trupem vznikla hranatá nástavba pro dva kulomety. Jeden z nich byl opět velkorážní ráže 12,7mm a druhý ráže 7,62mm. Jelikož s pevnou nástavbou nebylo možno bránit boky vozidla, tak konstruktéři nechali do bočních stěn vetknout po dalším kulometu ráže 7,62mm v každém z boků. Trupové střeliště zůstalo beze změny. Celkem byly postaveny tři stroje, které se rovněž používali ve Fort Benningu k výcviku.
TTD - střední tank T4
* Země původu: USA
* Délka: 4,92 m
* Šířka:
* Výška: 2,21 m
* Hmotnost: 13,5 tun
* Výzbroj: 1x 12,7 mm kulomet + 1x 7,62 mm kulomet
* Pancéřování: od 7 do 16 mm
* Pohonná jednotka: Continental, benzín
* Výkon strojů: 268 koňských sil
* Rychlost: 60 km/h na kolech, 38 km/h na pásech
* Dojezd:
* Osádka: 4 muži
Zhodnocení
Nepochybně se jednalo o moderní konstrukci, jejichž bojovou hodnotu snižovala slabá výzbroj v podobě kulometů a rovněž relativně slabé pancéřování. V době vzniku v roce 1935 to byl sice standard, ale rychle zastarával. Na druhou stranu trup i pohonná jednotka umožňovali další modernizace a jsem přesvědčen o tom, že o případná dělová výzbroj byla za určitých podmínek možná. Je tedy škodou, že další vývoj tomuto stroji nebyl umožněn. Přitom když se podávám např. na sériové vyráběný M2, tak T4 na mě působí vyzrálejší a modernější konstrukcí. Přitom M2 byl do sériové výroby přijat až v červenci 1938. Američané tak mohli mít konkurenci odpovídají stroj výrazně dříve, ale podle mě prostě nerozpoznali výhody modelu T4, se kterým se dalo pracovat a rozvíjet jej dále.
Zdroje:
• Ivo Pejčoch - Obrněná technika 11 - USA - 2014
• http://www.historyofwar.org/articles/we ... T4_M1.html
• http://forum.worldoftanks.com/index.php ... er-4-to-6/
• http://www.davidpride.com/Army/US_APG_284.htm
• http://www.wikipedia.org
a pak se to s nimi vleklo po téměř celou válku. Vždyť v té době již drandily naše Pragy, tak se přece něco o výhodách velkých podvozkových kol muselo za velkou louži profláknout.
protože má stejné odpružení, zkosený čelní pancíř a podobný kryt kulometu odpovídá dobovému přesvědčení, že I-16 je kopie neznámého Curtisse, protože má hvězdicový motor a sověti přeci něco tak progresivního nemohli postavit 
Diky
