PALBA.CZ

ÚVOD.

Dalším hradem ve Vojenském újezdu Březina je hrad s názvem Starý Plumlov. Je to hrad technicky z pohledu hradní architektury natolik zajímavý, že se mu budu věnovat z jiného pohledu. Jelikož si mohu ušetřit představení Vojenského újezdu Březina, musím ten prostor nějak vyplnit, abych si nezkazil dobrou pověst tím, že sem dám nějak moc krátkou práci.

Myslím si, na základě mých dvou návštěv, které jsem zde vykonal, že tento hrad se mi jeví spíše jako pravěké hradiště, než středověký hrad. A vzpomněl jsem si na svoji starou práci, zde na Palbě.

Kapitola první: TEORIE HRADŮ PŘECHODNÉHO TYPU-ZÁKLADNÍ INFORMACE

Hrady přechodného typu jsou nejzajímavější, že se jedná o archeologické a historické jablko sváru. Tento typ hradu byl zjištěný až archeologickým výzkumem posledních asi tak 30 let dvacátého století. Dá se říci, že zastánců tohoto typu hradu je výrazně méně, než těch, kteří tvrdí, že žádné takové hrady neexistovaly a že vše je omyl způsobený špatnou interpretací objevených terénních úprav a zbytků fortifikací anebo stop po nich.

Já osobně si myslím, že tyto hrady si nakonec své pevné místo v typologii hradů zajistí. Ale aby se tak stalo, musí se dočkat uznání všech našich hradologů.
Vyplývá to nepochybně i z faktu, že hrady přechodného typu, díky užitým metodám, zcela unikly aktivitám staršího, převážně uměleckohistoricky orientovaného bádání a díky krátkému výzkumu, který skutečně trvá jen pár posledních desítek let, známe doposud pouze malý počet kandidátů na toto označení. Nelze proto vyloučit, že další studium přinese doladění chápání tohoto typu hradu nebo možná i jeho další rozčlenění. Přes svou na údržbu poměrně náročnou konfiguraci a v některých případech i jakoby primitivnější podobu, představovaly v době svého vzniku hrady přechodného typu zcela jistě plnohodnotné a kvalitní hrady.

Pokud budeme předpokládat, že hrady přechodného typu existovaly, či existují, stojí na rozhraní mezi raně středověkými hradišti a vrcholně středověkými hrady. Tedy mezi konstrukcemi ze dřeva, zeminy a kamennými nasucho stavěnými plentami, a hrady stavěnými z kamení a cihel na maltu. Prvky charakteristické pro obě tyto kvalitativní skupiny se u nich prolínají ve svérázné syntéze. Co měly dle pana Durdíka tyto hrady společné?

Primo: nepřítomnost klasické kamenné hradby. Jejich hradba byla konstituována jako kvalitní valové opevnění. Tyto hradby se však od valů starších hradišť výrazně liší tím, že:

- zpravidla neobsahují vnitřní ztužující konstrukci jakéhokoliv typů - ani dřevěnou ani kamenné pláty

- tvoří je prostý násyp z dusané hlíny u některých opatřený čelní kamennou plentou, neboli hezky česky obezdívovou. U valů slovanských hradišť i těchto prvotních hradů je to zídka zbudovaná bez použití malty, tvořící čelo opevnění. Na koruně těchto valů byla u těchto hradů umístěna palisáda a někdy opět nasucho zděná zídka - jakoby hradba.

Secundo: taková plenta oproti hradištím často tvořila stěny zahloubených objektů, např. zemnic. U zděných staveb pozdější doby je pak plenta užívána k zesílení stěn, např. při statických poruchách či pro uložení vestavěných konstrukcí jako jsou například klenby.

Secundo: to co přibližuje tyto hrady středověku je nějaký významný obranný prvek nebo obytný prvek, už kvalitně vyzděný. Zpravidla je to bergfrit, nebo obytný palác.

Tertio: Celé uspořádání ukazuje na jednu zásadní věc. Tyto hrady byly postaveny na pasivní obraně, což byl způsob obrany, při němž obránci spoléhali především na nepřekonatelnost překážek stavěných útočníkovi do cesty například hradeb, věží, příkopů. Hlavní obrannou linií je vlastní opevnění zde nejmasivnější hradba - val.

Vysoce kvalitní pasivní obrana těžila z nedostupnosti, mohutnosti a výšky, eventuálně ze zmnožení linií opevnění. Proto se zde často objevuje několik valů a příkopů různé mohutnosti řazených za sebou, které končí hlavním valem. Nevýhodou tohoto uspořádání byla existence mrtvého prostoru při patě opevnění, který nemohli obránci z vrcholu valu kontrolovat.

Kvarto: u hradů přechodného typu mohly být užity i další základní prvky hradního organismu, například kaple. Vzniklo tak několik variant od nejprimitivnějších přes bezvěžovou až k nejnáročnějším s věží. Variační šíře typu hradu, který zde řešíme a tak jak je v současné době chápán, tedy byla značná.

Kvinto: Je zde i další zajímavost. Ani u jednoho z hradů, které sem pan Durdík zařadil, nebyla u hradeb nalezena berma. Hradba - val plynule přechází do příkopu. Ten někdy byl pro plynulý přechod mezi stěnou příkopu a čelní stěnou hradby také vyztužen plentou. To že chyběla berma, mohlo znamenat to, že byl velký zájem, aby byl mrtvý prostor, tedy prostor v nejbližším okolí opevnění, v němž nemohou obránci bez nebezpečí například při vyklonění se a podobně zasáhnout útočníky co nejmenší. Jeho odstranění pomocí různých flankovacích prvků nebylo, ani u jednoho z hradů přechodného typu nalezeno.
Klasickou érou výskytu těchto hradů je první polovina 13. století, kdy představují jeden ze tří základních typů nejstaršího období výstavby královských hradů. Protože typ rychle morálně zastarával, ve druhé polovině století již panovníci hrady přechodného typu v úrovni základních mocenských opor nestavěl. Setkáváme se však se šlechtickými variacemi. Primitivnější objekty mladšího období již s hrady přechodného typu nesouvisejí, ale představují retardované provedení jiných tehdy užívaných hradních typů. Ukázky hradů přechodného typu.

Příklady těchto hradů královského založení:

Hlavačov u Rakovníka

Pozůstatky hradu Hlavačov, jednoho z nejstarších českých hradů, stojí na vrcholu zalesněného ostrohu asi 3 kilometry severně od Rakovníka ve Středočeském kraji. Nejvýraznějším zbytkem hradu je dosud hluboký příkop s valem, obklopující celý areál. Hrad měl čtyři části:
- první a druhé předhradí,
- přední část hradního jádra
- zadní část hradního jádra mající charakter akropole známé z hradištní architektury.
Nevysoké hradní budovy byly vybudovány převážně z opuky a dřeva. Ze zdiva zůstaly pouze drobné úlomky kamene.
Rozsáhlý hrad se nacházel na konci skalního hřbetu nad Červeným potokem na ostrožně tvořené terciérními písky. Rozměry celé fortifikace jsou cca 80 metrů šířky, 120 metrů délky a příkopy byly široké v průměru okolo 20 metrů.


Zemní příznaky hradu Hlavačov

Ostrožna, poskytovala výhled po dalekém okolí a vybíhá z planiny úzkým hřbetem, klesajícím k západu a v západní širší části se dále stáčí k severu. V místě, kde ostrožna dosahuje nejmenší šířky a odkud pozvolna stoupá, byla překopána příkopem a oddělena tak od ostatní planiny. Od tohoto příkopu se hřbet pozvolna rozšiřuje a dále stoupá k dalšímu příkopu, za kterým se již rozkládalo široké předhradí se strmými svahy.
Dvě předhradí opevňoval šíjový příkop a boční opevnění připomínající dnes zaniklou cestu.

Vnitřní hrad byl rozdělen na dvě části a byl obehnán hlubokým příkopem, před nímž byl zbudován mohutný val. Hlavní část vnitřního hradu byla přibližně 50 metrů dlouhá a 25 metrů široká, menší část byla dlouhá kolem 25 metrů a široká asi 21 metrů.

V okolí hradu se prakticky nevyskytoval stavební kámen, a tak museli stavitelé k opevnění využít místní písek. Po archeologických nálezech bylo zjištěno, že ohrazení zadního hradu bylo zbudováno především ze dřeva a z dovezené opuky na jižní, západní a severní straně, a mělo charakter valu s pískovým tělesem. Val byl vytvořen tak, že se postupně nasypávaly jednotlivé vrstvy písku, které se prolévaly řídkou maltou. Na takto vzniklý násep překvapivě velkých rozměrů byla postavena zídka z dovezené opuky.

xxxxx
Zemní příznaky hradu Hlavačov jsou i po staletích impozantní. První obrázek ukazuje val a příkop před jádrem hradu a druhý ukazuje opravdu pořádný val nad opyšem ostrožny.

Do hradu se dalo dostat pouze po úzké šíji na skále, překopané zde do hlubokého příkopu, sloužil ke vstupu do hradu dřevěný most. Za ním pak stávaly vlastní obytné a užitkové stavby, většinou dřevěné. Stavební materiálem byla kromě dřeva také opuka a cihly s využitím malty. Všechny doposud zjištěné zbytky náležejí nízkým objektům, které zřejmě nepřevyšovaly samotné opevnění. Mohla zde být také románská kaplička či nízká věž, ale tento předpoklad archeologické nálezy doposud nepotvrdily.

Archeologický výzkum v roce 1974 prokázal, že hrad vznikl zřejmě na počátku 13. století jako královský hrad a zřejmě plnil funkci prvního centra přemyslovského loveckého hvozdu. Hradu zanikl za mohutného požáru. Jeho trosky pak po staletí sloužily jako levný zdroj stavebního materiálu. Značné škody tu v minulosti napáchaly i některé amatérské archeologické průzkumy.

Hrad Angerbach u Kožlan

stával pod městečkem Kožlany na zalesněném ostrohu obtékaném z jedné strany Javornicí a z druhé Hradeckým potokem. V době existence hradu se rozlévala voda obou toků doširoka a vytvářela pod ním bažinu a nepřístupné údolí.

Dvoudílný bezvěžový hrad přechodného typu odděloval od ostrožny široký příkop, před nímž byl vyhozen val. Za příkopem byla přední zhruba obdélná část hradu opevněná pouze roubenou stěnou. Hlavní stavbu zde představovala do skály zasekaná zemnice se stěnami tvořenými zídkou z kamenů kladených nasucho.


Rekonstrukce hradu přechodného typu Angerbach u Kožlan

Zadní část hradu odděloval opět příkop překlenutý dřevěným mostem. Čelo i boky zadní části tvořil val s čelem z kamenné plenty kladené nasucho bez malty. Zadní stranu zaujímal palác z hrázděného zdiva s výplní z břidlice. Zadní strana budovy tvořila součást obvodového opevnění. Jediná další budova byla zřejmě zemnice na severní straně. Opyš za palácem přetínaly dva příkopy.

Zemnice hrály důležitou roli v městech 13. století a v prvé polovině téhož věku byly užívány i jako významné a důležité stavby královských hradů, což je u hradu Angerbach dokázáno nade vší pochybnost. V dalším vývoji se zemnice užívají pro pomocné objekty či na hradech nízké kvalitativní úrovně.

Galerie fotografií, velmi kvalitní, je zde: http://hrady.dejiny.cz/angerbach/

Hrad Tachov

Město Tachov leží nedaleko západní české hranice a strategický význam místa ukazuje zdejší zeměpanský hrad, doložený mezi důležitými pohraničními body již ve třetině 12. století. byl vystavěn asi v letech 1126 až 31 knížetem Soběslavem I. vybudoval strážní hrad, který zaujímal temeno nízkého pahorku v údolí řeky Mže, ve stoupajícím terénu severně od něho se rozkládalo jádro podhradního osídlení.

Hrad díky svému valovému opevnění, na jehož temeni stála zděná hradba, patří dle pana Durdíka k reprezentantům hradů přechodného typu. Zdejší využití valového tělesa jako základního prvku obvodového opevnění přímo navázalo na předchozí raně středověkou formu a hmotu fortifikace. O jeho vnitřním uspořádání s dnes už nedá moc zjistit, dnes zde stojí hlavní hmota tachovského zámku, který vyrostl z kamenného gotického hradu, který nahradil ten původní přechodného typu. Obrázky toho gotického by mohly klamat, proto sem nedám ani jeden. Najdete je zde: http://www.hrady.cz/?OID=2182

Hrad Týnec nad Sázavou

Hrad Týnec stával na nevýrazné ostrožně ve stejnojmenném městečku. Nejstarší stavbou v areálu byla rotunda s apsidou, pocházející snad již z 11. století. Severně od rotundy odkryl archeologický průzkum pozůstatky kůlové konstrukce sídelního objektu. Ten na přelomu 12. a 13. století nahradil tříprostorový kamenný románský palác. Palác byl zasazen do obvodového opevnění vymezujícího hradní nádvoří oválného tvaru.


Plán podoby hradu přechodného typu, Týnec nad Sázavou

Toto opevnění však ještě tehdy netvořila klasická kamenná hradba, ale val bez vnitřní ztužující konstrukce a čelem ukotveným mohutnými kůly. Před valem byl vyhlouben okružní příkop. Na severu vedl přes příkop můstek ke vstupnímu portálku do paláce, avšak podle archeologa Durdíka se nejednalo o jediný vstup do hradu. Ze stejné doby jako palác pochází hranolová věž, přiléhající k rotundě na severozápadě. Všechny stavby realizované na Týnci do počátku 13. století byly románské a daly hradu ráz, který přetrval dodnes.


Rekonstrukce podoby hradu Týnec nad Sázavou- byla to i v té nejstarší podobě velmi pěkná nemovitost

O obvodovém opevnění z první vývojové fáze lze dokonce říci, že má blíže k hradištím nežli středověkým hradům. V dalším středověkém vývoji nahradila obvodový val kamenná hradba, k níž se přiložila další obvodová zástavba, a starý románský palác byl směrem do nádvoří rozšířen o gotický trakt. Odolnost vnějšího opevnění hradu byla patrně v 15. století zesílena baštami.

Hrad Olomouc

Podobu toho co se stalo zárodkem významného královského později markraběcího hradu Olomouc, ukazuje následující obrázek:

Hrad, jak vypadal v této době, se vyznačoval mohutnou obvodovou hradbou. Byla to ještě hradba hradištního typu. Tedy čelní stěna byla postavena z kamení propojených jílovou maltou, což je posun proti jiným plentám na jiných hradech, které byly kladeny nasucho. Zadní stěna byla vytvořena z masivní dřevěné palisády. A meziprostor byl vyplněn dusanou hlínou. Vykopávky pak potvrdily, že hradba obsahující vstupní bránu, už byla částečně vyzděna - byla při případném dobývání nejvíce ohrožena. Vstup do hradu byl po dřevěném mostě položeném přes uměle vykopaný příkop.


Rekonstrukce hradu Olomouc ve fázi, kdy to byl hrad přechodného typu.

Samotný hrad byl rozdělen na tři prostory.

- hospodářský prostor sloužící pro chov potřebných hospodářských zvířat, prostory pro ustájení jezdeckých koní a zároveň byl použitelný pro ubytování olomouckých obyvatel při ohrožení. Plnil tak i funkci útočiště

- na vyšším stupni byl prostor pro umístění vojenské posádky, skladů potravin, kovárna a vývařovny. Tento prostor byl od prostoru A oddělen dřevěnou palisádou a zemní stěnou.
- nejvýše byl umístěn prostor akropole - sídlo knížete. Akropole - původně vyvýšená opevněná část řeckých měst, v přeneseném smyslu samostatně opevněný areál v nejlépe chráněném a zpravidla i nejvyšším bodě hradiště, obsahující ústřední stavby duchovního a světského určení.
Opět kryto samostatnou palisádou a zemní stěnou.

Celkově byl pak hrad obkroužen hlubokým příkopem. Vykopávky pak naznačily, že příkop byl na některých místech zdvojen, Byl zcela bezvěžový i když se nedá vyloučit dřevěná strážní věž někde v prostoru brány.

Hrad Budětice - hrad přechodného typu šlechtického založení

Hrad Budětice si někdy po polovině 13. století postavila odnož rodu pánů z Velhartic, která se po Buděticích psala. Hrad tehdy nahradil starší dvorec při románském kostele ve vsi. Neexistoval však dlouho, protože ještě na konci 13. století získali páni z Budětic sousední hrad Rábí a rodový hrad poručili osudu. Naposledy se po něm psal Bohuslav z Budětic v letech 1290 – 1291.


Plán zbytků hradu Budětice

Jeho podoba přímo vyzývá ho zařadit mez hrady přechodného typu. Tvoří ho jednodílný areál oválného půdorysu, který obíhal val a příkop, pouze na nejsráznější jihozápadní straně tato fortifikace chyběla. Na severovýchodě přerušuje přístupovou šíji rozsedlina, upravená jako ještě jeden šíjový příkop. Obranný prvek šíjový příkop byl příkop přehrazující před čelem hradu nebo jeho částí ostrožnu nebo jiný úzký, svahy oboustranně ohraničený, terénní útvar.


Hmotová rekonstrukce hradu Budětice

Jestli byla na koruně vnějšího valu palisáda není jisté. Vnitřní ovál naopak byl ohrazen prostou palisádou. Bránu ve zcela zaniklé, možná jen dřevěné obvodové fortifikaci pak střežil subtilní okrouhlý bergfrit, za nímž byl v ose stavby skryt zděný obdélný palác. Ostatní zástavba neznámé podoby byla nejspíš lehčí konstrukce.

xxxxx
Zbytky hradu Budětice - první ukazuje malé zbytku bergfritu a druhý ukazuje okružní příkop a val.

Přes svoji krátkou existenci tento hrad v sově zahrnul prvky hradištní a vyspělé hradní architektury. Je to dobrý kandidát na hrad přechodného typu.

Co ještě by se k hradům přechodného typu dalo říci? Už toho moc není. Jejich archeologický průzkum je v počátcích a navíc u většiny i nadějných kandidátů je tento průzkum velmi obtížný. Na jejich místě bylo v dalším období provedeno velké množství stavebních úprav, jako třeba rozvezení valů. Zasypání příkopů, výstavba kamenných hradeb a výstavba pevných zděných objektů a tyto aktivity způsobily, že stopy těchto předchůdců klasických hradů jsou často několikrát narušeny nebo překryty.

Jejich průzkum by byl zajímavý i z důvodu že by možná odkryl u nás doposud velmi vzácnou hradní stavbu tedy refugium. Toto slovo pochází z latiny a znamená útočiště. Opevnění označovaná jako refugia byla v různých částech Evropy a v různých -většinou velmi dramatických historických souvislostech zřizována různými komunitami – vesnickými, náboženskými, menšinově národnostními jako místo možného úkrytu a zabezpečení majetku v dobách ohrožení. Refugia často situovaná na dominantních návrších mívají většinou jednoduchou podobu vymezenou obvodovým ohrazením bez vnitřní zástavby či s minimální zástavbou. V dobách míru nebyla obývána a využívána. V Čechách nemáme ani užívání, ani zřizování takovýchto opevnění písemnými prameny doloženo a společenské poměry pro ně ani neponechávaly prostor. I v dobách intenzivního tureckého nebezpečí koncem středověku a počátkem novověku byly ve středoevropských poměrech spíše opevňovány kostely. Poměrně ekonomicky málo náročná - staví se pouze z místních zdrojů- architektura hradů přechodného typu napovídá, že možná by tyto fortifikace mohly tuto roli plnit.Výzkum se ale v této ideové rovině rozbíhá pomalu z důvodu silného odporu ortodoxnějších vědeckých elit.

Pan Durdík se prostě pokusil prokázat, že mezi hradišti a středověkými hrady bylo něco, co neslo znaky obojího. Nevím o tom, že by podobnou teorii měla jiná země, ale nemusím vědět vše. Pokusil se to na pár příkladech ukázat a já to prostudoval a vybral to nejdůležitější. Otázka by měla zaznít jasná -PROČ?

No proto, že si myslím, že Starý Plumlov je ukázka šlechtického hradu přechodného typu a to jen kousek od míst kde žiji.

Kapitola druhá: KUDY K HRADU A NĚCO MÁLO HISTORIE

Napřed pár slov, citace přes propast 82 let.

„Lesnaté východní svahy Drahanské vysočiny spadají tetrasovitě od Drahan a Bousína k Žárovicím; jejich úbočí jsou rozbrázděna hlubokými žleby a žlíbky a do jejich skalnatých hřebenů historie vtiskla nesmazatelné stopy mohutných příkopů a rozlehlých valů, takže jejich jména: Oberská vrata a Ježův hrad v údolí potoka Okluky, Smilovo hradisko a Starý Plumlov v Drahanském žlebě udržela se po staletí a nezanikla v šeru jejich věků.“

Ježův hrad je hrad Vícov, ten už ode mě znáte. Oberská vrata je obrovské hradiště a přijde i na ně. Smilův hrad bude na pořadí hned po Starém Plumově, nad kterým právě sedíte.

„Co bylo nad zemí, důkladně ohlodal zub času od dob, kdy se tato místa uvádějí v listinách. Starý Plumlov, vlastně Drahanský hrad , připomínají se roku 1309, kdy vévoda opavský prodal panství plumlovské s příslušenstvím králi Janu Lucemburskému a roku 1322(1325), kdy je král prodal Vokovi z Kravař….

Za vydatné spolupráce s ing. C.F. Meislem z Plumlova dal jsem se r.1933 do soustavného prokopávání Smilova hradiska a Starého Plumlova, když mi k tomu ředitelství st. lesů na Plumlově dalo laskavé povolení. Předkládám zprávu o nálezech a nyskytnuvších se zjevech a první zaměření těchto míst.“

Jak jsem uvedl, je to další hrad ve Vojenském újezdu Březina. Je to jeho druhá, málo známá perla, která i přes malé zbytky samotného hradu a velké zemní příznaky po fortifikaci, která jej měla chránit, stojí zato. Jelikož pro většinu z vás bude bohužel nedostupný, pokusím se vám jeho vzhled a to, proč jej považuji za velmi zajímavý přiblížit.

Já na něm byl dvakrát, tak jako u prvního hradu s kamarádem Čmeldou. Moje paní tam tentokrát ani jednou nebyla, takže jsem byl v dobré společnosti kamaráda, který je skvělý mimo jiné i tím, že je poměrně mlčenlivý a já můžu žvanit a žvanit. A v tom jsem oparvdu dobrý.

Tak kudy ke hradu?

Když vyjedete z Drahan na Prostějov po silnici 377, stačí, když si budete hlídat odbočky lesních cest do lesa vlevo. Na čtvrté z nich je závora a dá se tam postavit vozidlo. Nebo si ho necháte na parkovišti na kraji lesa a ten kus, cca 2 kilometry dojít pěšky. To by bylo moudřejší - auto na vás nepřitáhne pozornost.


Zde je výřez z turistické mapy

Obejdete závoru a po lesní cestě jdete kousek do kopce, kousek po rovině a potom je to sešup až do údolí.
xxxxx
Zde je kousek té cesty do údolí a druhý snímek ukazuje konec ostrožny s hradem. Vlastně když se lesní cesta zlomí do údolí, už vlastně celou dobu vidíte cíl vašeho snažení.

V údolí je malý rybníček i s molem. Je natolik nový, že na turistické mapě není zakreslen, ale na níže umístěné letecké jej najdete.

Rybníček v údolí, vpravo je vidět silnice, po které se jde k hradu pohodlně a de facto stále po pevné komunikaci

Rybníček obejdete tak, aby jste jej měli celou dobu po pravé ruce. Pořád jdete po zpevněné lesní cestě a po cca 200 metrech uvidíte křižovatku, jak míří doprava nahoru.

xxxxx
Toto je cesta k hradu, přes tento mostek a po pravé ruce je svah. Když jej obejdete, dojdete k této křižovatce a šipky vám ukazují kudy pokračovat.

Odbočíte a šlapete a šlapete. Když končí, jste už na upatí hradu a stačí dodržet směr do kopce a hrad nemůžete minout.

xxxxx

Po nějakých těch vystoupaných metrech dojdete ke křižovatce lesních cest. Dle šipky jdete rovně do kopce a to už jste od hradu, co by dohodil šutrem. Projdete pásem hustšího porostu a uvidíte hradní vrch a to jeho zadní část. Jste na hradě a e vymalováno.

Nyní letecká mapa:

Žlutá šipka ukazuje cestu z Žárovic do Drahan. Klečko kde je možno zaparkovat a červené šipky kudy k jezírku. Když sejdete dolů a podíváte se na kopec přes jezírko, to je ostrožna s hradem, nelze jej už minout.


A zde je letecká mapa, je tam vidět i ten rybníček s molem.

Hrad Starý Plumlov leží z pohledu dnešní kartografie na konci Drahanského žlebu, jehož středem teče Drahanský potok v místě, kde na něj napojuje žleb Orličí. Z jižní strany je potom vydělen mohutným žlebem Šebestovým, který ale v dnešních mapách není vepsán. Nad dny žlebů se hrad nachází v převýšení asi 80 metrů. Tento žleb byl na mapách speciálních a je dodnes, ale v turistických byl záměrně vynechán.

Něco málo z historie

Historie Starého Plumlova skrývá mnohá tajemství. Dle pověsti, která se k němu váže, jej založil otec Drahan, který měl syny Bohuše, Hartmana, Ottu a dceru Maruši, dle kterých byly pojmenovány vsi Bohušín což je dnešní Bousín, Hartmanice - dnešní Niva, Otinoves a Maršín, což je dlouhá staletí zaniklá obec.

Zda hrad skutečně založil Crha, otec pánů Bohuše z Drahotuš a Hartmana z Holštejna, se asi nikdy nedozvíme, ale je pravdou, že byl založen na území rodu moravských pánů původem z Ceblovic, z něhož oba zmiňovaní šlechtici pocházeli. Navíc v nedaleké vzdálenosti se nachází fortifikace Smilovo hradisko, pojmenovaná po Bohušovu synu Smilovi, které však nebyla sídelním hradem, ale měla přímou souvislost s tamní těžbou a zpracováním nerostných surovin. To bude náš další cíl

Hrad Drahans či Drahaus zdá se, že písmeno N mohlo být zaměněno za U, má významnou (nejen rodovou) souvislost s hradem Drahotuš, kvůli níž není dosud zcela vyjasněna jejich historie i některé historické události. Je velmi pravděpodobné, že Bohuš z Ceblovic držel část území Drahanské vrchoviny spolu se svým bratrem Hartmanem i poté, co se stal pánem drahotušského panství, případně tuto správu předal svému synu Smilovi. Avšak někdy mezi roky 1310 - 1320 toto zboží již vlastní Mikuláš Opavský, což byl levoboček krále Přemysla Otakara II. Tento nelegitimní syn ale měl v zemi velkou podporu a byl novému králi v opozici. Nakonec se nějak domluvili a král tak získal malý hrad, který ale byl na pokraji jeho zájmu, pro de facto bezvýznamnost.

Král si hrad a panství dlouho nedržel a už roku 1322 panství prodává svému věrnému rytíři Vokovi z Kravař. V obou dvou případech je hrad i městečko uváděno jako Drahus, což je téměř identicky shodné s názvem hradu Drahaus, který je dle Zbraslavské kroniky uváděn jako sídlo loupeživého rytíře Friduše z Linavy. Zde asi vzniká ten pojmový a následně historický zmatek

Dle většinového a tedy oficiálnějšího názoru bývá Drahaus, jeho majitel Friduš z Linavy a tažení krále Jana roku 1312 ztotožňováno s hradem Drahotuše. Tento hrad se nachází 6 km od Lipníka nad Bečvou. Hrad založil Bohuš z Drahotuš někdy před rokem 1269. Páni z Drahotuš patřili do rodů pánů z Čeblovic. Páni z Drahotuš drželi hrad do roku 1371, potom se přestěhovali na Opavsko, kde se vyskytovali ještě delší dobu.


Hrad Drahotuš v dobách své největší slávy

Dle jiných názorů tomu tak nebylo.

Je třeba mít na zřeteli, že Friduš z Linavy byl účastníkem vzpoury proti králi Janovi, v níž hrál stěžejní roli Mikuláš Opavský, držitel hradu Drahus. A to by měl být Starý Plumlov. Hrad Drahotuš nikdy nevlastnil a nikdy s ním nebyl spojován. Tento hrádek kousek od městečka Drahany mohl, ale nemusel být obléhán a dobýván, ale byl třeba jen pobořen, což se shoduje s dobou jeho zániku, potvrzenou archeologickými nálezy. Pobořit jej, nebyla si velký technický úkol. Přesto se zdá, že obležen byl, a že obléhání trvalo dost dlouho. Dle všeho se po něm dochovaly stopy do dnešních dnů, ale k tomu se dostaneme.

V dostupné vzdálenosti od Drahan se nachází jiných Fridušův hrad - Račice. Dnes je tam zámek a v době Mnichovské krize zde bylo velitelství československé polní armády, která se připravovala na válku. Tento hrad by ale králi za obléhání a dobití stál a také se tak za dramatických okolností stalo.

xxxxx
Plán přízemí račického zámku. Černé zdivo je ze středověkého hradu. Okolo zámku se nachází i zbytky valů a příkopů. Barevná fotka ukazuje podobu zámku v dnešní době. Z blízka už tak hezký není. Toto mimořádně historické místo pro nezájem kohokoliv, chřadne.

Dále je zvláštní, že hrad Drahotuše, který se i v dřívějších listinách uvádí jako Drahotuss, by byl v tak závažném dokumentu, jako je Zbraslavská kronika, označen jako Drahaus. Dalo by se uvažovat o tom, že Drahotuše nebyly uchváceny (a následně pobořeny) Fridušem, jak se oficiálně praví, ale že tento loupeživý rytíř si vzal za ženu sestru Bohuše II. z Drahotuš a získal práva na část panství, na němž vystavěl nový hrad Helfštejn. Jinak by se roku 1358 nemohl v listinách uvádět Friduš z Drahotuš, protože těžko by jakýkoliv rod dával svému potomku jméno po někom, kdo jim zničil nebo zabral hrad, uzmul část panství a způsobil bezpráví.

Ať tak, či onak, hrad Drahus zanikl koncem 1. čtvrtiny 14. století a centrem panství se stal Plumlov. Současně ztratilo na významu i městečko Drahany a nakonec se stalo málo významnou obcí., ale dnes je i tomuto stavu odzvoněno. Na významu, ale nabyl Plumlov, kde vyrostl velký a pevný kamenný hrad, který převzal kontrolu nad všemi cestami v této části Drahanské vrchoviny.


Hrad Plumlov, v podobě šlechtického hradu kolem roku 1400.

Zbytky hradu se staly obětí těžby kamene, zbytky vybavení zmizely jako první a nakonec celé místo převzala příroda a hrad se stal součástí místního lidového vyprávění, legend a povídání při večerních posezeních u stolů nad biblí a pohádkami.

A my se podíváme na samotný hrad, či to, co zněj zbylo.

Kapitola druhá: ZBYTKY HRADU

Pan Blekta píše o ostrožním vrchu a zbytcích hradu toto:

„Jeho témě je ploché a obehnáno ze tří stran podkovovitým hradebním příkopem Hp o průměru asi 60 m a měří asi 2 200 m2. Příkop jest asi 4 metry hluboký, 4,5 metru široký a nad ním vně je nasypaný val, vysoký 3 m a shora 5 m široký. Rovinka vrcholku V upadá terasovitě V1 a V2 k příkopu“.


Plošina s jádrem hradu od východu

xxxxx
Zde jsou ty dva příkopy avaly na jihovýchodě hradního vršku. Jsou na fotkách hůře vidět, ale pokud tam dorazíte, jsou vidět velmi dobře.

Dále pokračuje:

"U příchodu na hradisko je hřbet přeťat jedním předhradním příkopem P, P1 asi 90 metrů dlouhým, působícím dojmem mohutnosti. Příkop je 10 m široký a při P 7 m hluboký; při P1 se zvedá jeho dno jako velký stupeň a příkop jest jen 2 m hluboký. Jeví se takto se dvěma horizonty jako nedokončen, přetínající původní kruhovitý příkop, jehož oblouk se v něm ještě rýsuje."

xxxxx
Takto vypadá ostrožna od hradu směrem k Drahanům. Druhý snímek ukazuje současnou přístupovou kvalitní cestu, ten svah vlevo je pevnůstka v předpolí, neznámého účelu. Přístupová cesta dnes není původní, je novověká. Na hrad se chodilo a jezdilo z druhé strany. Na hrad se chodilo a jezdilo ze Šebestova žlebu.

Nyní něco zajímavého.

„Na hřebenu před hradiskem se vysunut asi 100 m kruhovitý val jako bašta b, 6 m vysoká, na spodu o průměru 5m, u ní je nepatrný příkop p2, s valem a před ní asi 15 m rýsuje příkop p1“.


Příkop p1- nejvzdálenější příkop směrem po ostrožně k Drahanům

Proč je to zajímavé rozeberu dále.

„Na druhé straně hradiska, kudy dnes vede s vrcholu cesta C po mírném svahu do Kopřivného žlebu, jsou posunuty asi 70m dobře znatelné dvojité valy dv1, dv2 a od nich na přelomu svahu jeví se přímý pruh n vzhůru k hradisku a dále jako terasa t až k baště b.“


Zde je starý plán pana Josefa Blekty, který dotyčný výzkumník vytvořil v roce 1934

A jak se to vše jeví dnes?

Každopádně jde o poměrně rozsáhlý a dobře zachovaný reliéf opevnění nevelkého hradu, i když se to jeví takto napsané jako protimluv. Hrad byl vybudován - nebo byl budován, přece jen jeví znaky nedostavěnnosti - na vrcholu dlouhé a ploché ostrožny vybíhající do Drahanského žlebu v Drahanské vrchovině.

Asi 1 km dlouhá a mohutná ostrožna má výrazný kapkovitý tvar a je orientovaná severovýchodním směrem. Poměrně dlouhá a široká přístupová šíje, která ji odděluje od stoupajícího terénu směrem k Drahanům, je uprostřed snížená a směrem k hrádku opět stoupá a asi 150 m před hrádkem (kde je asi 10 m široká) se výrazně rozšiřuje, asi do šířky přibližně 50 m v místě šíjového příkopu před hradem.


Takto vypadá plán z roku 2001, zdroj: http://www.hrady.cz/?OID=2558

Ještě na začátku tohoto rozšíření, téměř 120 m před šíjovým příkopem se však nachází výrazný kopeček s náznakem příkopu a valu směrem k hrádku. Je tedy možné, že jde o pozůstatky obléhání hradu.

xxxxx
Pohled na předsunutou fortifikaci od hradu. Druhý snímek ukazuje příkop před touto fortifikací. Směřuje směrem k hradu, a tedy chránil posádku tohoto postavení pře možným útokem hradní posádky


Pohled z fortifikace k hradu, nedobře vidět příkop před touto pevnůstkou a vlevo je vidět současnou kvalitní lesní cestu.

Jenže našel jsem i názor že je to jinak. Že jde o předsunuté opevnění, které mělo zpomalit či dokonce na nějaký čas zastavit útočníka při postupu k hradu. Nevím, kde se tyto teorie vzaly, ale asi je to nemožné. Vzhledem k tomu, že tato kamenozemní bašta má viditelný příkop ze strany k hradu, tedy měla být tímto příkopem zpevněna obrana právě odtud, asi to bude obléhací opevnění. Bašta dle pana Blekty nemá žádné základy, je volně navršena na vypálený terén a je to masa zeminy a kamení. V době, kdy sloužila svému účelu asi měla na sově i dřevění konstrukční prvky, ale po těch už není ani stopy.

Pokud by to bylo předsunuté opevnění, byl by to v této době- tedy době existence hradu naprostý unikát a nesmírně progresivní prvek obrany hradu. Ale potom by byl příkop směrem k Drahanům anebo kolem dokola. To zde není.

Samotná plocha hradu se nachází za šíjovým příkopem vylámaným do skály. Má skutečně od 9,5 až 10,5 metry šířky a jeví se jako nedokončený. Jeho jihovýchodní polovina má stále, především na vnější straně výrazné kolmé skalní stěny, asi 7 m vysoké. Opačná strana se jeví jako nedodělaná, hloubka je tu výrazně nižší a stěny nepravidelné. Na hradech.cz se uvádí, že to mohou být ale nánosy, autor tam byl v zimě a pod sněhem nebyl schopen vše identifikovat. Já tam byl jednou na jaře a jednou v létě a vím tedy, že nejde o nánosy, ale o prosté nedokončení.

xxxxx
Pohled do hlavního šíjového příkopu od jihu a celkový pohled na tento příkop.

xxxxx
Stěna hradního příkop a druhý snímek ukazuje nedokončený severní konec této velké jámy do země.

Jenže mě při pohledu do tohoto příkopu ze strany od obvodového příkopu, který do něj ústí, napadla jiná myšlenka. Ten příkop mohl být za jistých okolností, které terén na severovýchodním konci tohoto příkopu naznačuje komunikací. Komunikací po celý její průběh ostřelovanou z hradu. A příkop by mohl klidně ukrýt 4 povozy i se spřeženími a tím plnit funkci strážce původní obchodní komunikace od Plumlova do Drahan. Přitom by tyto povozy byly v bezpečí a pod pevnou kontrolou.

Samotný hrad měl tvar nepravidelného obdélníku, s výrazně zaoblenou východní stranou. Právě celá východní polovina hrádku je tak, jak píše i pan Blekta obehnána příkopem a vnějším valem.

Šířka příkopu kolísá okolo 10 m a má dosud hloubku okolo 2 m.

Vnější val je nejlépe zachovaný především na severovýchodní straně, tedy směrem k ukončení ostrožny.

Proto, že hrádek nezaujal její konec, ale právě vrcholek, terén za ním ještě delší dobu poměrně mírně klesá a tato strana tedy patřila spolu s tou protilehlou směrem k přístupové šíji k těm nejohroženějším. Obě zbývající strany po bocích hrádku jsou dostatečně strmé, navíc právě jihovýchodní chrání zmiňovaný příkop, který ústí do šíjového. Na opačné straně, té severozápadní, je jen terénní stupeň, asi 10 m níž než jádro hrádku a vede po něm lesní cesta. Příkop zde zdá se chyběl nebo nebyl v zamýšleném rozsahu dokončen.
xxxxx
Průběh hlavního valu a příkop směrem na severovýchod, já stál kousek od hlavního příkopu. Ten samý příkop ale pohled od východu. Je to krásně zachovaný kousek fortifikace.

xxxxx
Zde je nejzachovalejší část příkopu a valu, tedy asi hradby a detail, který ukazuje její mohutnost. Když vezmu v úvahu, že na něj působí erozní vlivy stovky let, muselo to být v dobách vzniku impozantní dílo.

Jádro hrádku má rozměry asi 60 x 40 m a jeho východní polovina se mírně svažuje. Po případné zástavbě nejsou patrné žádné stopy, jen v čele nad příkopem je patrná terénní nerovnost, asi 1m vysoký, nepravidelně okrouhlý pozůstatek snad původní zástavby. Mohla tu stát v čele nejspíš věžovitá stavba.

xxxxx
Centrum plošiny s hradním jádrem a vystupujícím pozůstatkem asi největší stavby na hradě. Měla kruhový půdorys. Pohled od jihu. A druhý snímek ukazuje detail tohoto objektu. Na fotce vidíte mého kamaráda Čmeldu, tím máte měřítko.

Po hradní fortifikační architektuře - kamenné lenty, stavby ze dřeva, kamenné zídky a další, třeba palisády, není ani stopa. Je to ale divní. Když se podíváte na vysekaný hlavní příkop, je to mnoho krychlových metrů kamení. Počítejte se mnou: je dlouhý cca 50 metrů, široký v průměru 10 metrů průměrná hloubka je asi 5 metrů. Jen tato čísla značí, že bylo vysekáno 2 500 metrů krychlových skály. A kde tedy, sakra, ten kámen je?

Myslím si, že byl hodně použit na zpevnění čelních stěn hlavního valu, a na velkou kruhovou stavbu na hradním jádře. Je logické, že za staletí od jeho zničení a opuštění, byl postupně rozebrán a použit ke stavbě ve všech dostupných okolních zdí. Takto už zmizelo z hradů a hradišť obrovské množství materiálu.

Zde je http://www.hrady.cz/index.php?OID=2558&PARAM=2 galerie tohoto hradu na Hradech.cz. Jsou zde i fotografie, které zachycují naprosto evidentně zdivo na maltu. Není ale jasné ve které části hradu. Pokud by to bylo v tom kruhovém pozůstatku stavby, na hradním jádře, bylo by to jasným důkazem, že zde stála obranná a možná i obytná věž.

Já tam nic takového nenašel, nepředpokládal jsem to. Byla to asi chybička. Budu tam muset ještě jednou. Pan Blekta, co tam prováděl výkopové práce, ale přesvědčivě uvádí, že zde žádné zdivo není. Mohl to přehlédnout? Možná ano, možná ne, těžko říci.

xxxxx
Toto jsou poslední moje vlastní fotky v této práci. První z nich ukazuje pohled z hradu do Drahanského žlebu směrem k Žárovicím. Druhý obrázek potom ukazuje pohled ze stejného místa na cestu, po které jsem s kamarádem sešel k rybníčku pod hradním vrchem.

Kapitola čtvrtá: NÁLEZOVÁ ZPRÁVA

Když hrad vyhořel a byl vyrabován, ujaly se vlády nad ním síly přírody. Bylo to ale celou dobu veřejné místo, lidé tam chodili procházkou a dokonce se tam konaly náboženské aktivity. Zpráva z roku 1862 dokonce popisuje dřevěnou kapličku a několik velkých lip na místě dnešního hradního jádra. Jak ale prostor postupně a opakovaně přebíral lesní porost, nakonec místo sešlo z lidské mysli a uzavření lokality do vojenského výcvikového prostoru v roce 1936 jej úplně převedli do oblasti příběhů a pověstí.

Přesto ale zde pan Blekta a jeho lidé nezůstali bez nálezů, které pomohly pochopit život lidí na hradě a jeho okolí a tak se na ně podívejte i Vy.



Železné předměty:
- šipky s násadkou, celkově tři kusy
- část rukojeti dýky
- části podkov
- část udidla
- nože pro domácnost
- část srpu
- hřebíky



Druhý obrázek ukazuje keramické nálezy
- torzo sošky koně
- střepy mnoha nádob různého určení - misky, mísy nádoby na uložení potravin, nádoby na uložení sypkých materiálů i tekutin

Pravda je, že velmi krátká existence hradu a jeho vyrabování a vypálení nedaly šanci na vznik silné kulturní odpadové vrstvy, tak jako u pravěkých hradišť a Středověkých hradů, které byly osídleny někdy i stovky let.

ZÁVĚR A TROCHU PROVOKATIVNÍCH ÚVAH

Takže jste pročetli druhou práci o hradech ve Vojenském újezdu Březina. První byl hrad Vícov, místně známý jako Ježův hrad, neboli Ježák. Nyní to byl hrad Starý Plumlov. Snad to pro vás bylo zajímavé, a pokud nebudete mít možnost se tam dostat, alespoň jste získali představu, jak ta ve své době významná nemovitost žila. Jak vypadal skutečně, už nelze s rozumnou mírou pravděpodobnosti.

Nyní se musím vrátit k první kapitole a to hradům přechodného typu. S plnou váhou své znalosti díla pan Durdíka o těchto hradech a celkové dispozice hradu Starý Plumlov se odvažuji tvrdit, že tento hrad je ukázkou hradu přechodného typu šlechtického založení.

Byl založen na kvalitní několikanásobné fortifikace, tvořené mohutnými valy a příkopy, rozmístěnými kolem hradu tak, že ať by nepřítel přišel odkudkoliv, musel by překonat dvě i tři na všech směrech. Jen na přístupové šíji byla taková fortifikace jen jedna. Ale zase byla tvořena v té době velmi obtížně překonatelným mohutným příkopem.



Zde je rekonstrukce od pana Ivo Rozehnala. Vypadá moc hezky, ale celá je ve své podstatě chybná až na pár detailů.

- mohutný příkop je správně, ale není průchozí - chyba první
- sráz, velmi prudký není na jižní straně ale na severní
- přístupová šíje není takto zkosená, naopak je s hradem témě v rovině v délce stovek metrů
- přes šíjový příkop nikdy nebyl nikdy položen most, cestu do hradu byl totiž z druhé strany, tak proč oslabovat hradbu jakéhokoliv typu vztyčenou proti šíji bránou, kterou nikdo nepotřeboval?
- průběh obou linií opevnění na jižní a jihovýchodní straně dle jasných a přesných plánů pana Blekty, rozhodně nevypadal tak, jak je to v rekonstrukci

Jediné co je možno považovat za reálné je věžovitá obranná a možná i obytná stavba, kruhového půdorysu. Jistě, pokud tam není klasické na maltu kladené zdivo, nelze určit nic o její podobě.

Ale jde-li o podobné s podobným, jsem přesvědčený, že šlo o kruhovou stavbu, která se do výše několika metrů mohla vyvýšit na základně z nasucho kladeného zdiva, včetně několika opěráků. Výše už mohla být dřevěná. Tím by se spotřebovalo trochu vysekaného materiálu z hlavního příkopu.

Další kamenné prvky mohly být kamenné plenty na okružních valech, a zídky na jejich temenech, vše na sucho kladené. Tam mohlo být spotřebováno mnoho dalšího kameniva. Tím by se tento hrad jednoznačně zařadil do sbírky hradů přechodného typu.

Po zániku hradu se tento kámen volně dostupná stal zdrojem pro vytěžení a zmizel kdovíkde. Pokud by se ale potvrdilo, že v místě kruhové stavby bylo opravdu kamenné zdivo, bylo by to už skoro potvrzeno.

Tím bych tyto provokativní úvahy ukončil. V dohledné době se vložím další hrad a to Smilův hrad. Ten má také svůj půvab.

Dle tohoto webu:

http://viktoria-hohe.net/historie/obdob ... ahany.html

k hradu Starý Plumlov vedla řádně značená turistická trasa. Ta zanikla v roce 1936, kdy celý prostor zabrala armáda. Je strašně hezky popsaná a musím uznat, že turistika v první republice měla velkou úroveň. Koneckonců poznávat vlastní zemi bylo nejen povinností, ale také přirozenou potřebou každého vlastnence a naši lidé se tenkrát za vlastence považovali.

Základní zdroje a literatura, mimo uvedené v textu mé dve návštěvy a trochu osobní invence:

http://stredovek-dv.webnode.cz/hrady-na ... -drahans-/

Ročenka národopisného a průmyslového muzea a města Prostějova a Hané, ročník XI. Prostějov 1934, Jos. Blekta, článek Smilovo hradiště a Starý Plumlov, strany 9 až 31

Drahotuš, Rostislav Vojkovský, Beatris, 2005

Plumlov, Rostislav Vojkovský, Beatris, 2008

https://cs.wikipedia.org/wiki/Star%C3%BD_Plumlov

Perfektní článek jako vždy kolego, fajnové počtení:-) Jinak moc se mi líbí ta hmotová rekonstrukce Týnce nad Sázavou. Působí na mě dojmem objektu někde ze severu od Vikingů, nebo z módních filmů typů "Pán Prstenů".

Ahoj miro- děkuji. Zjistil jsem, že se aby to nějak vypadalo, musí to mít nějakou metodu.

Něco zajímavého na úvod - to naštěstí není problém, naše dějiny jsou natolik bohaté, že vždy něco najdeš.

Potom samotný hrad - čím starší zdroje, tím lépe. Nějak mám pocit, že ti starší autoři díky tomu, že uvažovali praktičtěji než my dnes, dokázali jednoduché věci vidět jednoduše a složité si dokázali rozložit na ty jednodušší a tím se jim podařilo dojít k jádru věci.

A potom když jdu fotit, jsem připraven tak, abych si fotky pořizoval v tom rytmu v jakému je budu vkládat. Takže kapitolu tři této práce jsem napsal už před více než dvěma roky.

Ty rekonstrukce někdy mají skvělou úroveŇ, o tom není pochyb.

Na základě mojí návštěvy v našem regionálním muzeu, které nese název „Muzeum a galerie v Prostějove p.o.“, jsem povinován sem vnésti tento doplněk. Na tomto hradě byly detekovány i nálezy ze slezské a platěnické fáze kultury lužických popelnicových polí.

NA tomto obrázku kde jsou vyobrazeny keramické nálezy pana Blekty z tohoto hradu, které to prokazují - jedná se o střepy v položkách 1 až 8.



Lužická kultura, někdy lužický kulturní komplex či kultura lužických popelnicových polí což je nejpěknější název, je archeologická kultura doby bronzové a železné, jež byla rozšířena ve střední Evropě od 14. století před naším letopočtem do 4. století před naším letopočtem a náležela mezi širší skupinu kultur popelnicových polí, které od mladší doby bronzové sídlily ve velké části Evropy. Kultura byla pojmenovány po Lužici, kde byla identifikována v 19. století německým lékařem Rudolfem Virchowem.


Mapa rozšíření sídlišť slezské a platěnické fáze kultury lužických popelnicových polí

Tedy lokalita byla prokazatelně obývána v pravěku. Je možné, že vybudovaný hrad Starý Plumlov využil touto kulturou vybudované příkopy a valy, které byly upraveny, podle nových potřeb. Nebylo by to u hradů poprvé, dokonce to byla častá praxe, že hrad zabral bývalé hradiště a to upravil dle vlastních obranných potřeb.

Další část tohoto doplňku se potom týká zaměření hradu, tak jak ho pomocí moderních technologií provedl kamarád Čmelda. Tomu chlapíkovi vděčím za hodně. Je to borec.

Tak se na to podívejte


Rudy jsme k hradu došli - je to ta cesta, co jsem popsal krok po kroku a doplnil fotografiemi tak, aby to našel každý.


A zde je asi nejpřesnější zaměření hradu. Jsou tam všechny v práci popsané prvky, a je to tak přesné, jak soudobé technologie umožňují

Tím asi už k tomuto hradu nehradu nebo hradu přechodného typu nelze nic z mé strany dodat. A neskromně si myslím, že je to o tomto zajímavém místě nejkomplexnější populárně naučná informace, jakou lze dnes na internetu najít.

Pan Blekta píše v závěru své práce – viz použité zdroje – že, cituji:

„ že jde o hradiska, vybudované ještě před kamennými hrady. Byly to stavby srubovité, ( tento závěr platí jak pro Starý Plumlov tak i pro Smilův hrad - i když ten už měl na maltu kladenou hradbu a dřevěná byla jen vnitřní zástavba) mající těžko dostupné – rozumějme překonatelné - příkopy a náspy. Dle rozlohy neměla obě tato hradiska tak velký objem jako Oberská vrata nad Hamrami, prostírají se na ploše mnoha hektarů; byla to sídliště jednotlivých rodin, nikoliv útočiště pro celé vesnice".

Takže tak. Snad vás tento doplněk dále obohatil a znalost něčeho schovaného hluboko v lesích vojenského újezdu, je tak lepší.

Jen doplním k tomu obléhání Račic, že po delším neúspěšném podniku král přivolal na pomoc horníky (myslím z Kutné Hory) a po podkopání hradby a jejím zřícení se Friduš králi podvolil. Po obléhání se dají v okolí hradu najít i pozůstatky fortifikací. Archeologové se ale přou, nejsou-li až z doby husitské.
Hrad (zámek) je tuším po nějakém školském využití na prodej...