PALBA.CZ

Kulomety na bázi pušek Mannlicher

Počátek války znamenal pro c.a.k. armádu razantní obrat. Na počátku války se vojskům dařilo, první armáda vstoupila do ruského Polska a dosáhla několika vítězství. Následná ruská protiofensiva znamenala katastrofu. Padl Lvov, Danklova první armáda se zachytila až před Krakovem, zbytky vojska v Haliči ustupovaly do Karpat, odříznut byl Przemyšl. Tato pevnost byla obléhána až do března roku 1915. Rusové postoupili o 160 kilometrů až k úpatí Karpat a ztratili celkem 225 000 vojáků, z čehož bylo 40 000 zajato. Ztráty byly jak na lidech, tak i na vojenském materiálu a zbraních. V bitvě o Halič armáda utrpěla ohromné ztráty, z původních 950 000 vojáků bylo ztraceno celkem 324 000 z toho 130 000 vojáků zajato. Jednotlivé pluky během předchozích bojů ztratily až 70% mužstva, přičemž ztráty byly nahrazovány staršími a narychlo vycvičenými muži. Zima na přelomu 1914-15 tak byla ve znamení statické války, kde se obě strany zakopaly. Napadlo až pětasedmdesát centimetrů sněhu, který přes den na povrchu tál a v noci zamrzal. Intenzita bojů polevila, leč menší boje probíhaly i nadále. Strava se přivážela v prázdných muničních truhlících. Původně teplá menáž byla zmrzlá na kost a prakticky nepoživatelná. Rakouská armáda byla v troskách. Výstroj vojáků byla tragická, rovněž tak jejich výzbroj.
Na počátku války byl pro vojáky dostatek pušek Mannlicher, především pak M 1895, která tvořila hlavní pěchotní výzbroj rakousko-uherské armády. Tato opakovací puška měla přímotažný závěr, patentovaný šéfkonstruktérem společnosti OEWG (Österreichische Waffenfabriks-Gesellschaft) ve Steyru, Ferdinandem rytířem z Mannlicheru (1848-1904). U tohoto typu závěru nedochází odemčení závěru pohybem nahoru, otevírá se a zavírá pouhým posunování vzad a vpřed. Dlouho bylo toto řešení považováno za dokonalejší díky rychlejší manipulaci při nabíjení. Mannlicherův závěr je osazen zdokonaleným uzamykacím mechanizmem, který tvořil otočný závorník vybaveným v přední části dvěma uzamykacími ozuby. Závěr této konstrukce byl kratší než u staršího typu, a proto bylo možné nábojovou schránku přemístit o něco dozadu a spojit ji s lučíkem spouště. Pojistka ve tvaru jednoduché zasunovací závory při zajištění znehybnila všechny pohyblivé části závěru a to při nataženém i spuštěném úderníku. Puška M 1895 používala náboje ráže 8 mm plněné bezdýmným prachem, nabíjené pomocí nábojového rámečku. V bojových podmínkách se projevily některé nevýhody této konstrukce. Závěr byl citlivý na nečistoty, rez a mohl se deformovat při dlouhotrvající palbě. Následně pak bylo nutno vyvinout poměrně velkou sílu pro vytažení nábojnice z komory, mnohdy si střelec musel pomáhat sešlápnutím závěru nohou. Jak již bylo řečeno, zima na přelomu let 1914-1915 byla ve znamení snahy o udržení bojeschopnosti. Na frontu tak byly posílány starší typy pušek Mannlicher, z německa dovezené pušky M1888, případně i zastaralé pušky Werndl M1867, kterými byly vybaveny některé jednotky zeměbranců. Obdobně ale chyběly vojákům i strojní pušky – kulomety. V roce 1915 tak začaly vznikat různé konverze pušek Mannlicher, ze kterých konstruktéři vytvářeli improvizované kulomety. Zde se hodí zmínit, že již Ferdinand Mannlicher se zabíral konstrukcí samonabíjecích pušek a ručních kulometů. V tomto případě se ale přímo jednalo o přestavby již existujících zbraní.
Je jistým paradoxem, že obdobný problém trápil i carské vojáky na druhé straně zákopů, a důkazem o kvalitě konstrukce pušek Mannlicher je to, že je použili i zde. Ruským konstruktérům se na počátku války dostalo do rukou velké množství pušek Mannlicher. Jedním z nich byl zbrojmistr z Tuly, známý pod jménem Jašnikov (Yasnikov) nebo Jašinovskij. Jeho řešení se vyznačovalo vnější plynovou komorou na pravé straně hlavně, aby tak píst nezakrýval mířidla. Trubice ústila šest centimetrů za ústím hlavně, díky čemuž byla energie výstřelu, částečně zachycena a využita k natažení pružiny úderníku. Kvůli ochraně před pohybujícím se závěrem, byla za lulčíkem namontována dřevěná rukojeť. Kvůli přidání plynového pístu, musely být upraveny mířidla. Konkrétně musela být uříznuta muška, která pak byla usazena na konec plynového válce. Co se týče využití odběru plynů, zvolil obdobné řešení jako Jašnikov, i rakousko-uherský konstruktér Ignaz Shrnitsitsa (snad Ignác Šrnitčica), patrně nějaký důstojník nebo talentovaný strojník, původem očividně Slovinec nebo Chorvat.

Improvizovaný kulomet Ignaz Shrnitsitsa Model 1915 a jiné

V roce 1915 vznikl prototyp improvizovaného kulometu na bázi opakovací pušky Mannlicher M1888/90. Zbraň využívala náboje 8x50mm Mannlicher, ráže 8mm plněné slabě dýmavým prachem. Není mi známo, jak bylo řešeno podávání munice, ale zdá se zbraň fungovala na klasické tkané nábojové pásy, tak jako v případě kulometu Schwarzlose. Našel jsem ale i zmínku o bubnovém zásobník na 100-150 nábojů. Pozoruhodné je použití těžké trojnožky a chladícího válce kolem hlavně. Z původní pušky byla zachována i samotná pažba, ale předpažbí bylo sejmuto a kolem hlavně byl usazen vodní chladící válec. Po pravé straně válce byla natažena trubička, která měla za úkol odebrat část plynů z hlavně, uvolněných při výstřelu, díky čemuž došlo k napnutí pružiny úderníku. Je zajímavé, že původní muška nebyla upilována. Ono velké kolo vedle pažby má nejspíš za cíl korigovat náměr zbraně. Hlavním problémem této zbraně je provizorní použití nekvalitní pušky M1888/90. Ty byly ve výzbroji pouze krátkou dobu, protože se projevila jejich slabina - závěr uzamčený pouze jedním ozubem trpěl brzkým opotřebením a byly brzy nahrazeny puškou Mannlicher M 1895. Použité takto nespolehlivé zbraně u kulometu by tak předznamenalo její častou poruchovost a je dost možné, že ani tato improvizovaná zbraň se neukázala v nejlepším světle, pokud vůbec fungovala. Rozhodně se ale jedná o pozoruhodný exemplár, který můžete vidět ve Vídni.



Stejnou nepraktickou pěchotní opakovací pušku (Infanterie-Repetiergewehr) Mannlicher M1888/90 využívala i jiná improvizovaná konverze, o niž je známo jen to, že pocházela rovněž z roku 1915. V tomto případě se jednalo o polo nebo plně automatickou puška. Zajímavostí je zásobník 15-20 nábojů 8x50mm Mannlicher, který je nasazený seshora. Původní nábojová schránka byla nejspíš zaslepena. Zbraň má chladící válec kolem hlavně, patrně na vodu, což znamená, že se mělo jednat o konverzi pro vytrvalejší střelbu. Napínací páka závěru je pozoruhodná tím, že je prodloužena do rozměru připomínající napínací páku u kulometu. Její smysl byl patrně v usnadnění samotného natahování závěru. Celá puška je upevněna na opracované dřevěné prkno. Patrně se tedy jednalo o pušku usazenou na okraji zákopu nebo v opevnění. Spoušť se patrně dala ovládat nepřímo pomocí drátku nebo jiného mechanismu. Jak samotná zbraň měla fungovat, netuším, nevidím totiž žádné zařízení, které by umožňovalo plně automatickou funkci. Druhotné znaky tomu ale nasvědčují.



Následují dvě zbraně, jsou již vzhledově mnohem vyspělejší a využívají už pokročilejší pušku Mannlicher M1895. Tyto improvizované kulomety pocházejí rovněž z roku 1915. Obě využívají pouze ocelovou část pušky a veškeré dřevěné pažbení bylo sejmuto. Obě shodně využívají nábojové pásy po 150-250 nábojích 8x50mm Mannlicher. V případě první, holé pušky se patrně jedná o nějaký zkušební kus, jelikož spousta komponentů chybí, nebo se nedochovala. U druhé zbraně již nechybí napínací páky, trojnožka a nezbytný chladící válec. Na závěr se hodí krátké shrnutí, ke všem těmto zbraním. Je potřeba si uvědomit, že tyto zbraně vznikaly v těžké době, kdy byla velká nouze o klasické kulomety. V době, kdy se situace na frontě uklidnila a jednotky se podařilo znovu vybavit těžkými kulomety Schwarzlose, byly tyto improvizované zbraně velice rychle upozaděny. Opticky se zdají být ideálními lehkými kulomety, v praxi by ale trpěly nepřiměřenou poruchovostí, jež jim byla dána do vínku již v počátku vzniku. Přeci jen opakovací pušky Mannlicher měly již zmíněné chyby, které by se v případě konverze na automatické zbraně projevily natolik výrazně, že by velice rychle došlo k poruchám, zaseknutí nebo opotřebení zbraně. Primárně narážím na rychlé opotřebení ozubu/ozubů, které uzamykaly závěr. Je ale zjevné, že konstruktéři nebo vojáci v polních dílnách, se snažili zaplnit místo po chybějících kulometech, jak jen jim to podmínky dovolovaly.




Zdroj:
https://bashny.net/t/en/105537?page=8
http://www.taringa.net/posts/imagenes/1 ... n-Vie.html
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/ ... utaway.jpg
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=647
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=7128
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=7092

Rozhodne zaujímavé konštrukcie.
Rýchle opotrebenie muselo byť spôsobené aj odlišným spôsobom namáhania dielov a súčiastok zbraní - kým pri "ručnom" ovládaní záveru sa rýchlosť pohybu meria zhruba v centimetroch za sekundu, pri ovládaní záveru pohybom plynového piestu sú rýchlosti pohybu v metroch, občas až v desiatkach metrov za sekundu - a tomu zodpovedajú zotrvačné a trecie sily v mechanizmoch i rázy v dorazoch mechaniky zbrane. Takže problematika dorazov mechanizmov často nebola u "opakovačiek" konca 19. storočia riešená vôbec - typická opakovačka za celú "službu" vystrelila len niekoľko sto až pár tisíc nábojov - kým guľomety až desiatky tisíc...

Úžasná záležitost. rase to ej hodně zajímaví, co jsi sem vložil. Za mě Ď

Ještě mě napadá, zda nemohli zvolit pušky Mannlicher M1888/90 kvůli nábojům plněným slabě dýmavým prachem, kvůli odlišným tlakům v hlavni. Tedy zda se nějak liší slabě dýmavý prach od bezdýmého, který se používal u modernější M1895. Že by zvolení starší pušky mělo smysl i mechanický ?

Osobně bych to spíše viděl tak, že se prakticky jednalo o "výběhové" modely, když pro takovéto experimentování byl moderní M95 příliš cenný s prioritou dodávek k frontovým jednotkám.

Rase píše:Ještě mě napadá, zda nemohli zvolit pušky Mannlicher M1888/90 kvůli nábojům plněným slabě dýmavým prachem, kvůli odlišným tlakům v hlavni. Tedy zda se nějak liší slabě dýmavý prach od bezdýmého, který se používal u modernější M1895. Že by zvolení starší pušky mělo smysl i mechanický ?

Jako jeden z důvodů bych viděl, že tyto zbraně se postupně vyřazovaly z výzbroje prvosledových útvarů a nepředstavovaly tedy v době války tak nedostatkový materiál jako modernější M1895, těch byl v letech 1914-18 de facto vždy nedostatek, protože výroba nestačila poptávce. Jako druhý bych zmínil fakt, že k ovládání závěru pušek řady M1888 bylo, díky jejich kyvnému uzamčení, zapotřebí vynakládat podstatně méně síly než u pozdějšího typu s otočným závorníkem - starší Mannlicherovky prostě "běhaly hladčeji" (dokonce i při znečištění mechanismu nebo jeho zanesení zplodinami střelby) a zřejmě tedy byly považovány za perspektivnější k automatizaci činnosti.
Slabě dýmavý prach se lišil od bezdýmného svým chemickým složením, postupem výroby, o něco nižším měrným výkonem (hlavně vzhledem k objemu) a vyšším podílem pevných zplodin hoření.

Martin Hessler:
Díky moc za doplnění, netušil jsem, že mechanický rozdíl mezi M88/90 a M95 byl až takto velký.
Původně jsem si myslel, že jen přidali uzamykací ozuby, kvůli spolehlivosti + změny v nábojové schránce. Zajímavé

"Slabě dýmavý prach" je zrejme nepresný preklad z anglického "semi-smokeless powder", presnejší preklad je asi "polobezdymný prach" (tento výraz sa vyskytoval aj v predpisoch ČSLA pre niektoré pyropatrony). Jedná sa obvykle o čierne prachy, nasiaknuté nitrocelulózou, obvykle z roztoku v acetone, etere alebo inom rozpúšťadle, alebo i mechanické zmesy zhruba rovnako veľkých zŕn čierneho a nitrocelulózového prachu.
Moderné "semi-smokeless powder" typu Pyrodex, určené pre streľbu z predoviek majú iné zloženie.

Rase píše:Martin Hessler:
Díky moc za doplnění, netušil jsem, že mechanický rozdíl mezi M88/90 a M95 byl až takto velký.
Původně jsem si myslel, že jen přidali uzamykací ozuby, kvůli spolehlivosti + změny v nábojové schránce. Zajímavé

Přes jistou vnější podobnost byly oba systémy velmi odlišné. Puška M1888 a z ní odvozené typy (M1888/90, M1890) měly systém uzamčení s kyvnou závorou, uzamykající do ozubu v dolní zadní části pouzdra. To umožňovalo konstrukci přímotažného závěru s výjimečně hladkým a lehkým chodem, ale po přechodu na bezdýmný prach přestalo uzamčení vyhovovat: nebylo dostatečně pevné a rychle se zvětšovala závěrová vůle. Mannlicher tedy navrhl jiný systém, s otočným závorníkem ovládaným spirálovými drážkami v přímotažném nosiči závorníku, opatřený dvěma uzamykacími ozuby, které zapadaly do výřezů v přední části pozdra hned za hlavní (je to dobře vidět na řezu mechanismem pušky M1895 v úvodu článku). Nový typ závěru tedy měl velmi krátkou uzamykací délku (což dílem způsoboval rakousko-uherský náboj 8x50R s okrajovou nábojnicí) a toto uzamčení bylo velmi pevné. Navíc se zkrátila délka pouzdra závěru, což umožnilo přesunout nábojovou schránku poněkud dozadu a spojit ji s lučíkem. Daní za to byl ztížený chod závěru (daný větším odporem při otáčení závorníku a třením palců ve spirálových drážkách) a vyšší citlivost na nečistoty.
Celkově považuji pušku M1895 za jednu z nejzdařilejších konstrukcí vzniklých před 1. sv. válkou. Ostatně Rakousko, Maďarsko, Československo, Jugoslávie, Rumunsko a částečně i Německo si je ponechaly ve výzbroji až do 40. let. Hlavním handicapem těchto zbraní nebyl, jak se často mylně tvrdí, jejich přímotažný závěrový systém (při správné a pravidelné údržbě fungoval dobře), ale nábojová schránka s ráměčkovým nabíjením. Nábojový rámeček tvoří nedílnou součást podávacího mechanismu, bez něj se puška stává jednorannou zbraní, protože nábojová schránka není k ničemu.

Je docela škoda, že pro pušku Mannlicher nikdy nedošlo k nějaké konverzi s velkokapacitním zásobníkem, jako u pušek Mauser. Konkrétně tento G98, nebo přímo bubnový zásobník, jako u mexického Mondragonu (úplně dole). Přeci jen mi to přijde jako velký hendikep pušek Mannlicher ať v klasické verzi, poloautomatické, nebo plně automatické (jako jsou tyto kulomety).

Zrejme práve pre to "rámčekové nabíjanie", ako píše Martin Hessler.
Zásobník by musel zahrňovať aj diel nahrádzajúci rámček, a kým pušky Mauser sa aj vo verzii so zásobníkom dali dobíjať z páskov pri otvorenom závere, Mannlicher by musel mať len výmenné zásobníky, ako je to obvyklé dnes - to ale v dobe prvej svetovej vojny bolo niečo priam "nemysliteľné". Veď je pištole Mauser C96 boli ešte prevážne plnené z páskov, výmenné zásobníky sa presadzovali dosť pomali.

Parádní příklad rané poloautomatické konverze pušky Mannlicher M1888/90. Měla by být komorována na náboj 8x50R Mannlicher (není ale jisté, zda nebyla převrtána na silnější náboj 8x56R). Kryt nábojové schránky byl upraven, aby se do něj vešel zásobník. Zajímavé je též poměrně hrubé osazení pistolovou rukojetí a zajímavá je i lehká sklopná dvojnožka. Není úplně jisté, odkud vlastně tato přestavba pochází. Zda ze samotného Rakouska-Uherska (ať již polní přestavba nebo jako zkušební prototyp), ale je známo, že ukořistěné pušky Mannlicher M1895 podobně upravovali Rusové - zde sice byla ponechána původní ráže, ale také nábojová schránka jen na 5 nábojů. Podobnou konverzi měli vytvořit během druhé světové války i Srbové. Pak jsou zde ale i pušky Mannlicher M1888/90 v Bulharsku. Podle bulharské zprávy z roku 1918 bylo 1 300 těchto pušek přestavěno na poloautomaty. Po první světové válce měly být všechny stávající samonabíjecí pušky zničeny a to na základě smlouvy z Neuilly-sur-Seine, podepsaná 27. listopadu 1919.

https://www.forgottenweapons.com/early- ... onversion/

Kde jsi to vyškrábnul čéče .

Měla by být komorována na náboj 8x50R Mannlicher (není ale jisté, zda nebyla převrtána na silnější náboj 8x56R).

Převrtána asi ne, na 8x56R přecházeli Rakušáci a Maďaři počátkem 30tých let. Ta "hrubá" pistolová pažbička nicméně vypadá, že je přidělána dost fortelně. Narozdíl od M.95 postrádaly starší modely Mannlicherů M.88/90 pažbu s pistolovou pažbičkou, proto tento zlepšovák pro zlepšení střeleckého komfortu. To kovové na lícnici je prý nějaká zvedací ochrana tváře před klikou závěru respektive zpětným rázem.

Přestože ji většina komentářů uvádí jako primitivní přestavbu, mne se s ohledem na rok 1918 jeví jako nadstandartně provedená. Škoda že není blíže popsán systém nabíjení, ovšem i ten dle fotografie vypadá že je takový designově uhlazený, žádná prasárna jako u jiných konverzí. I to že jich Bulhaři konvertovali více jak tisíc hovoří samo za sebe. Jedna z prvních zbraní pro marksmana

To je teda ten Bulhar jo?
Tady to dost připomíná onu ruskou přestavbu pušky Mannlicher M1895/15 od Jašnikova. Ručka má stejný koncept, stejně tak ten píst po straně (zde ale nevede až k ústí hlavně) i ochrana líce. Zpracování se zdá být lepší a na to že využívá starší model pušky, tak je i vychytanější. Hodně dobrý prvek je i samotný zásobník na víc nábojů a vlastně i ta dvojnožka.

viewtopic.php?t=7092

Co jsem hledal tak to má být bulharská modifikace z roku 1918. Výroba se udává buď 1 200 nebo 1 300 ks. Tomu, že by to měl být Bulhar nasvědčuje i zmíněné nařízení o jejich zničení. O ruské variantě jsem se dočetl jen v diskuzi pod čarou, spíš spekulace. Úprava schránky, zásobník a bipod zbraň posouvá o dost dále. Ostatně i jak sám píšeš, píst kratší. Kratší a s ohledem na větší délku hlavně tak i asi i řešící problematické vyvážení zbraně, které se zmiňuje u ruské konverze.

Nicméně jsem zkoušel projet i bulharské stránky a bohužel zero. Zbraň postrádá jakékoliv označení, v podstatě ruční práce v manofaktuře.

Zítra to nějak sepíšu a hodím na Kabinet, tak třeba k tomu bude někdo vědět víc a doplní (asi se ale toho moc nového nedozvíme).

Pokud jde o onu ruskou modifikaci kořistních pušek Mannlicher M1895, tak ji měl na svědomí jistý zbrojmistr z Tuly, známý pod jménem Jašnikov. Jeho řešení se vyznačovalo vnější plynovou komorou na pravé straně hlavně, aby tak píst nezakrýval mířidla. Trubice ústila šest centimetrů za ústím hlavně, díky čemuž byla energie výstřelu, částečně zachycena a využita k posunu pístu. Ten zatlačil na závěr, který se odemkl a odsunul, čímž byla pružina s úderníkem natažena. Prázdná nábojnice byla vyhozena a do nábojové komory se dostal nový náboj. Zbraň byla připravena k dalšímu výstřelu a stačilo jen opět zmáčknout spoušť. Jašnikov šel ještě dál a když šroub dosáhl konečné polohy, uvolnil pružinu s úderníkem a došlo k dalšímu výstřelu. Vznikla tak plně automatická zbraň, ale problém byl v tom, že nábojová schránka pojala pouze pět nábojů. Váha vzrostla na 4,3 kg a její rozložení bylo kvůli přidanému pístu značně nerovnoměrné, což zhoršovalo ovladatelnost zbraně. Kvůli bezpečnější obsluze, byla za lulčíkem namontována dřevěná pistolová rukojeť, díky niž se ruka střelce dostala mimo dosah závěru. Kvůli přidání plynového pístu musela být upravena mířidla. Konkrétně odříznuta muška, která pak byla usazena na konec plynového válce. Nicméně tato konstrukce prokázala funkčnost základní teorie, ale rovněž ukázala, že úprava již existujících opakovacích pušek není pro vojenské použití vhodným řešením.

http://www.hungariae.com/Mann95Ru.htm

Když se člověk koukne detailněji na to Jašnikovo řešení, kde trubice s pístem je téměř k samému ústí hlavně, tak by nemělo být nějak extra těžké si představit, jaký vliv na přesnost výstřelu měl takto dlouhý píst. Respektive pohyb jeho hmoty plus hmoty přímotažného závěru. A samozřejmě celkově vliv celého tohohle "anláge" na vyvážení zbraně. To se mi právě u toho Bulhara jeví jako mnohem lépe vyřešeno, propracováno. Když pominu designovou uhlazenost, tak by toto řešení mělo být lépe vyvážené, do pole ne tak komplikované vč. pozitivního vlivu na údržbu a celkový komfort užívání. Na druhou stranu, odběr plynů hned za komorou musel oproti ruskému řešení o dost více snižovat energii dodanou střele. Je však otázkou, když střela měla energii cca 3 000 J (pro srovnání 7,62x39 má 2200 J), jestli to byla zas taková tragédie.

Jinak ten Jašnikov je přepažbován. Pažba je z Mosinu, proto zřejmě ta přidělaná pistolová pažbička. Mosinky jí také neměly na pažbách integrovanou, stejně jako M.88/90. S ochranou ruky to zřejmě nemá nic společného, pouze pevnější a jistější úchop. Ale to spekuluji. K té ochraně na lícnici, když se kouknu na ten brutální kolík u Jašnikova, tak mne spíš napadá, jestli to nesloužilo jako ochrana tváře pro případ selhání uzamykání závěru. A aby tedy střelec nedostal závěrem do ksichtu. Jako taková morální pojistka. Nevím. Zdá se mi to logičtější.

Franz Tobisch měl již v roce 1900 použít Mannlicherův přímotažný závěr a zařízení pro využití zpětného rázu ku konstrukci cenově nenáročného kulometu. Stejný koncept měl použít pro závěr typu Mauser. Žádná z těchto konverzí ale nejspíš nebyla vyrobena a ani testována. Další návrhy se objevily až v roce 1911, protože Rakousko-Uhersko vypsalo soutěž o poloautomatickou pušku. Návrh Siegmunda Martinka sestával z plynového systému připojeného ke standardní pušce Mannlicher M1895 a nabíjeného z vnějšího zásobníku na standardní nábojové rámečky Mannlicher. Puška měla relativně jednoduchou konstrukci, protože základní zbraň s přímotažným závěrem se k podobné konverzi skvěle hodila. Druhý vynálezce, Michal Karl, si nechal v roce 1910 patentovat poloautomatickou pušku vlastní konstrukce. V roce 1912 sestrojil hybridní systém zpětného rázu poháněný plynem připojený k jiné služební pušce, který využíval tlaku plynu ke zvednutí klapky na horní části pušky. Franz Kretz v roce 1913 poskytl svou konverzi pušky M1895 na stejný systém, jako později použil u pušky Lee-Enfield. Zde podotknu, že v březnu 1914 představil právě Franz Kretz a Edmund Tatarek (kolegové pracující pro FÉG) britské armádě vlastní systémy samonabíjecích pušek. Obě pušky sice využívaly odběru plynu z výstřelu, ale Kretzův návrh využíval složitý řetězový mechanismus, který byl při zkoumání shledán objemným, slabým, nadměrně těžkým, špatně vyváženým, náchylným k rozpadu, obtížně se sundává a ještě obtížněji se skládal. Nutno poznamenat, že ani jeden z 24 zkušebních výstřelů nedokázal samonabíjecí mechanismus rozpohybovat. Tatarekova puška byla sice jednodušší konstrukce, nicméně se zdálo, že nemůže být prakticky použitelní v polních podmínkách. Když 28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku a zažehlo tak první světovou válku, rychle se ukázalo, že dosavadní zásoby kulometů jsou nedostatečné. Konstruktéři jako Franz Kretz a Ignaz Shrnitsitsa tedy poskytli rakousko-uherské armádě kulomety založené na starších puškách Mannlicher, které byly v té době již zastaralé, zejména typu Mannlicher M1888.

https://smallarmsreview.com/early-bolt- ... nversions/

Patent Michala Karla z roku 1910 na jeho plynem ovládaný závěr pušky Mannlicher

Puška Kretz s řetězovým pohonem nebyla britskou komisí přijata dobře