PALBA.CZ

Východní Prusko, zteč Královce. Č 1.
Mapa Východopruské operace



od 13. ledna do května 1945.
Východopruskou operaci, její prvou etapu jsme končili v prvé dekádě února, přesněji 9. února 1945. Druhá etapa východopruské strategické útočné operace - což zároveň znamenalo dovršení porážky německé Skupiny armád Sever (Nord), v té době zatlačené k Baltskému moři - začala dne 10. února 1945. Ve stavu německé Skupiny armád Sever (Nord), byla také operační Bojová skupina Samland (k operační Bojové skupině Samland patřila vojska německé 3. TA, jejíž velitelství bylo evakuováno z Východního Pruska do Pomořan, do zálohy německé Skupiny armád Visla /Weichsel/), která se bránila na poloostrově Samland a v prostoru Královce. "Německá 4. A, v řečené době 10. února 1945, zaujímala předmostí na pobřeží jižně od Královce dlouhé 160 km a hluboké 50 km, přičemž se opírala o heilsberský opevněný prostor (viz úvodní mapu. V tzv. legenda mapy je vidět vývoj fronty k datu, když fronta k 13. dubnu 1945 je tam ´tečkovaně´ - Front line April 13. - má poznámka).
Heilsberský opevněný prostor byl v celém systému opevnění na území Východního Pruska nejmohutnější. Měl 911 železobetonových palebných ohnisek, mnoho dřevo-zemních obranných objektů a protitankových a protipěchotních zátarasů (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 144.).
V té době mělo celé východopruské nepřátelské uskupení 32 divizí (27 pěších, 2 tankové a 3 /mot./), 2 Bojové skupiny a 1 brigádu. Z toho německé 4. A patřily 23 divize, 2 Bojové skupiny, 1 brigáda, 2 samostatné pluky, 5 samostatných praporů a velký počet speciálních vojsk a útvarů Volkssturmu (historickým podkladem pro informace je zde: Sbornik matěrialov po sostavu vojsk fašistskoj Germanii, vš. pjatyj, str. 32.-33.).
Německá vojska, která RA zatlačila k moři a rozčlenila na tři izolovaná uskupení, se octla v nevýhodné operační situaci. Jejich pozemní spoje s Německem byly přeťaty, a tak hitlerovské armády byly zásobovány nepravidelně, zejména útvary operující v prostoru Královce. Mohly být zásobovány pouze přes přístavy na pobřeží zálivu Frisches-Haff (jihozápadně od Královce, viz úvodní mapu). Letecké spojení s Německem bylo po aktivní činnosti sovětského letectva rovněž přerušeno. Avšak úplně blokovat německé východopruské uskupení se nepodařilo. Přes Baltské moře mělo spojení se severoněmeckými oblastmi a využívalo přístavů a přístavišť Pillau, Rosenberg, Brandeburk a Královeckého mořského kanálu. Tyto námořní spoje však ohrožovalo sovětské válečné loďstvo a letectvo (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 144.)
Německá vojska operující ve Východním Prusku měla za úkol houževnatě bránit zaujaté čáry, co nejdéle poutat velké síly sovětských armád a nepřipustit, aby byly přesunuty na berlínský směr. Zvlášť velký význam přikládali Němci obraně válečných přístavů Pillau a Královec. Dne 5. února se konala v OKH zvláštní porada, z níž vyšel požadavek, aby vojska zlepšila situaci v prostoru Královce a Pillau, které se staly ´hlavními tepnami východopruského válčiště (historickým podkladem pro informaci ve Velká vlastenecká válka, svazek 5., Kapitola IV, str. 144, je zde výňatek z: Brassey´s Naval Annual, r. 1948, str. 439.) Obnovení pozemního spojení východopruského uskupení s přístavy Královce a Pillau pokládalo OKH v tomto období za nejdůležitější (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 144, 145.).
Při přípravě k závěrečným bojům ve Východním Prusku učinila STAVKA několik organizačních opatření. Ze stavu 3. Běloruského frontu byly vyčleněny a zařazeny do 1. Pobaltského frontu 43. A, 39. A a 11. GA, 1. tankový jezdecký sbor a jiné tankové, dělostřelecké, protiletadlové a ženijní svazky a útvary. Svazky 1. Pobaltského frontu operující v Kuronsku byly kromě 3. Letecké armády předány 2. Pobaltskému frontu (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 27 - 30.). Dne 10. února přibyly do prostoru Královce velitelství a štáb 1. Pobaltského frontu. Byly sem přemístěny letecké útvary 3. Letecké armády 1. Pobaltského frontu, kterému velel armádní generál I. Ch. Bagramjan (něco více, je zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Chri ... _Bagramjan
), členem vojenské rady byl generálporučík M. V. Rudakov a náčelníkem štábu generálplukovník V. V. Kurasov. Frontu bylo uloženo rozdrtit nejdříve samlandské, a potom královecké německé uskupení (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 45.).
V 3. Běloruském frontu zůstávala 5. GA, 28. A, 31. A a 2. GA, 1. Letecká armáda, 2. gardový tankový sbor a také 50. A, 3. A a 48. A a 5. GTA, které mu byly přiděleny z 2. Běloruského frontu. Front měl celkem 63 divizí. V počtu divizí měl 3. Běloruský front 2,7 x více divizí než Němci a v počtu lidí měl ne více než 1,5 x více vojáků.
Dne 9. února 1945 STAVKA uložila velení 3. Běloruského frontu úkol, aby nejpozději do 20. až 25. února dovršil porážku německé 4. A operující jižně od Královce /heilberské uskupení/ (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 35.).
Baltské loďstvo, které podporovalo vojska 1. a 2. Pobaltského frontu, mělo zasadit své letectvo a soustředěně bombardovat přístavy Liepäja, Pillau a Gdaňsk, na přístupech k těmto městům budovat minové zátarasy a přepadat nepřátelské dopravní a bojové lodě na moři.
Velitel 3. Běloruského frontu armádní generál I. D. Čerňakovskij rozhodl, aby byl heilsberskému uskupení německých vojsk zasazen úder na sbíhavých směrech. 5. GA dostala za úkol vytlačit nepřítele z pobřeží zálivu Frisches-Haff a zmařit jeho evakuaci na Viselskou kosu. 1. Letecká armáda měla soustředěnými údery ničit živou sílua techniku fašistů a v součinnosti s letectvem Baltského loďstva a 3. Letecké armády 1. Pobaltského frontu přerušit námořní komunikace, po nicž byly zásobovány a evakuovány nepřátelské útvary (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 241, inv. čís. 2 593, sp. 988, l. 171.).
3. Běloruský front útočil za těžkých podmínek. Jeho vojska vedla již měsíc nepřetržité rozhořčené a krvavé boje a byla unavena. Velké ztráty, které utrpěly útočící sovětské jednotky v lednu při průlomu německé obrany, snížily jejich údernou sílu a nové doplňky téměř nepřicházely, neboť strategické zálohy byly posílány především na berlínský směr. Týlová zařízení zůstala pozadu a nemohla zajišťovat potřeby frontu. V prvních únorových dnech začalo silné sněžení a vánice. Teplota klesla na - 15 stupňů až - 20 stupňů C. Sněhová pokrývka dosahovala 20 - 50 centimetrů. Pohyb na cestách byl obtížnější a bylo potřeba vyčleňovat zvláštní jednotky k odklízení sněhu. V polovině února nastala obleva, sněžení se střídalo s deštěm. Cesty rozmokly, a s nimi i letiště, která neměla betonovou plochu. Nepřítel, který včas zaujal obranné čáry v heilsberském opevněném prostoru, kladl mimořádně houževnatý odpor. Boje byl tedy velmi vysilující a vleklé. Úsilí rozbít německé uskupení na části bylo bezúspěšné. Německá vojska, která manévrovala svými silami a využívala heilsberského opevněného prostoru, dlouho zadržovala útočící sovětské útvary, ustupovala na mezilehlé obranné čáry a snažila se zabránit tomu, aby jednotlivá uskupení nebyla hluboce obchvácena a obklíčena. Za obranných bojů zničili hitlerovci četné stavby (průplavy, hráze, čerpací stanice) a zatopili okolní terén. Útočící armády překonávaly jedno obranné postavení za druhým a postupovaly denně jen o 1,5 až 2 km (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 145, 146.).
V té době vojska 1. Pobaltského frontu rovněž nepřetržitě bojovala na poloostrově Samland a na přístupech ke Královci, ale očekávaných výsledků nedosáhla. Nepřítel zaktivizoval svou činnost. Dne 17. února 1945 proto STAVKA uložila veliteli 1. Pobaltského frontu, aby nerozptyloval síly a nejdříve očistil od nepřítele poloostrov Samland. STAVKA žádala, aby se tohoto úkolu ujaly hlavní síly frontu a aby v prostoru Královce zůstala jen vojska nezbytná k jeho pevné blokádě. Operace měla být provedena ve dnech 20. - 27. února. Po rozdrcení samlandského uskupení měly být všechny síly frontu zasazeny do bojů o Královec. 3. Běloruský front měl dokončit porážku heilsberského nepřátelského uskupení nejpozději do 22. března a 28. března pak zahájit operaci ke zničení nepřítele v Královci (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 45, 58.). Vojska frontu začala uložené úkoly plnit.
Bojovou činnost 3. Běloruského a 1. Pobaltského frontu měl koordinovat náčelník generálního štábu maršál Sovětského svazu A. M. Vasilevskij (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 146.)."
Situaci v oblasti Královce v té samé době hodnotilo i německé OKH a rozhodlo zde útočit....
"Chystalo se zasadit protiúder sovětským vojskům bojujícím západně od Kralovce, zbavit Královec blokády, obnovit pozemní spojení mezi ním a přístavem Pillau, a jižně od Kralovce rozšířit koridor spojující hlavní město Východního Pruska s heilsberským uskupením. Dne 17. února 1945 vydalo OKH rozkaz uspíšit průlom blokády Královce a nařídilo, aby za tím účelem byly podniknuty dva vstřícné údery z Královce a poloostrova Samland podél pobřeží zálivu Frieschs-Haff. Německá vojska operující na pobřeží měly z prostoru Pillau podporovat dělostřeleckou palbou křižníky ´Admiral Scheer´a ´Lützow´, a z prostoru Královeckého mořského kanálu dvě těžké dělostřelecké plovoucí baterie a školní loď ´Drache´ (pro Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola IV, str. 146, byla informace, výňatek, z historického díla: Brassey´s Naval Annual, r. 1948, str. 446.).
Situace vojsk 1. Pobaltského frontu na poloostrově Samland se zhoršila. Německá operační Bojová skupina Samland dostala velké doplňky. Na poloostrov Samland byla ze Skupiny armád Kurlandy (Kurland) přesunuta německá 93. pd. V prostoru Pillau soustředili Němci křižníky a plovoucí baterie, které začaly ostřelovat sovětská vojska západně od Královce (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 146.)."

Východní Prusko, zteč Královce. Č 2.

Němci svým protiúderem o 1 den předstihli ofenzívu RA.
"Dne 19. února 1945, tedy den před plánovaným útokem 1. Pobaltského frontu, podnikla německá fašistická vojska dva nenadálé údery západně od Královce.
- První úder z prostoru Fischhausenu východním směrem na Královec zasadily tři pěší divize a několik samostatných pěších pluků a praporů. Podporovalo je 70 tanků a polní a lodní dělostřelectvo.
- Druhý, vstřícný úder, zasadily Němci z Královce západním směrem dvě tankové a jedna pěší divize, podporované pevnostním dělostřelectvem.
Po třídenních úporných a krvavých bojích nepřátelská vojska zatlačila sovětské útvary bojující na pobřeží a vytvořila koridor, spojující královecké uskupení se samlandským.
To usnadnilo nepříteli zásobování královecké posádky a umožnilo mu udržet se ještě dva měsíce.
Němcům se podařilo odstranit blokádu Královce do značné míry proto, že 1. Pobaltský front neměl dostatek sil a prostředků, zejména tanků, a neměl dost střeliva (0,3 - 0,4 palebného průměru). Mimoto byl ve vojscích nedostatečně organizován průzkum. Po úspěšné bojové činnosti v předchozích obdobích zavládla v mnohých útvarech jistota, bezstarostnost a přeceňování vlastních sil, proti nimž se dostatečně nebojovalo (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 146.).
Za takové situace nemohla sovětská vojska aktivně útočit současně proti třem nepřátelským uskupením. Bylo jasné, že heilsberské, královecké a samlandské uskupení je možné rozdrtit pouze po důkladné přípravě, po jednotným velením a postupnými, na sebe navazujícími operacemi. STAVKA proto vydala rozkaz zrušit dnem 24. února 1945 1. Pobaltský front, jeho vojska přejmenovat na Samlandskou skupinu a zařadit je do stavu 3. Běloruského frontu. Armádní generál I. Ch. Bagramjan byl jmenován velitelem Samlandské skupiny a zástupcem velitele 3. Běloruského frontu (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 46.). Po dovršení porážky nepřítele ve Východním Prusku mělo velení soustředěné do jedněch rukou velký význam.
Vojska 3. Běloruského frontu i nadále houževnatě bojovala na všech směrech.
V oněch únorových dnech prokázal mimořádnou energii, houževnatost a odvahu velitel frontu armádní generál I. D. Čerňakovskij. Byl hned na jednom, hned na druhém úseku fronty a úsilí jemu podřízených vojsk soustřeďoval k tomu, aby byl nepřítel co nejdříve rozdrcen (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 146, 147.).
Dne 18. února 1945, na bojišti v městě Mehlsacku, tento vynikající vojevůdce Rudé armády padl.
V oznámení Rady lidových komisařů, lidového komisariátu obrany a ÚV strany se pravilo: ´V soudruhu Čerňakovském
( o



I. D. Čerňakovském viz také zde:
https://en.wikipedia.org/wiki/Ivan_Chernyakhovsky
https://cs.wikipedia.org/wiki/3._b%C4%9 ... 3%BD_front
) ztratil stát jednoho z nejtalentovanějších mladých vojevůdců, kteří se vypracovali za Velké vlastenecké války (pro Velkou vlasteneckou válku, svazek 5, Kapitola IV, str. 147, zde byla použita informace, výňatek, z novin: Pravda z 19. února 1945.). Na pohřbu I. D. Čerňakovského řekl člen vojenské rady frontu generálporučík V. J. Makarov: ´Každý voják 3. Běloruského frontu je hrdý na to, že bojoval pod zástavami slavných armád, jimž velel Čerňakovskuj. Pod velením Čerňakovského urazila vojska frontu slavnou cestu od Vitebska až do Královce, nesla své zástavy po bojištích zmučeného Běloruska a Litvy a nyní je vztyčila na nepřátelské půdě... Smrt milovaného vojevůdce nebude krutému a proklatému nepříteli nikdy odpuštěna (pro Velkou vlasteneckou válku, svazek 5, Kapitola IV, str. 147, zde byla použita informace, výňatek, z novin: Pravda z 21. února 1945.)!
I. D. Čerňakovskij byl pohřben ve Vilniusu, kde byl slavnému vojevůdci postaven pomník a jedno z hlavních náměstí bylo nazváno jeho jménem. Na paměť padlého velitele byl Instenburg přejmenován na Čerňachovsk.
Velení 3. Běloruského frontu převzal 21. února 1945 z rozhodnutí hlavního stanu maršál Sovětského svazu A. M. Vasilevskij (viz zde foto



maršála Sovětského svazu A. M. Vasilevského, a zde něco více:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandr_Vasilevskij
). Ve dnech 10. - 21. února 1945 postoupila vojska 3. Běloruského frontu na pravém křídle o 15 - 20 km, na středním úseku o 60 km a na levém křídle o 10 km. Nástupiště německých fašistických vojsk jižně od Královce se téměř o polovinu zmenšilo; jeho délka činila 50 km a hloubka 15 - 25 km. Nepříteli se však podařilo na určitou dobu útok 3. Běloruského frontu zadržet (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 147.).
Sovětské letectvo bombardovalo nepřátelská vojska, trvalá opevnění, letiště, dopravní lodě na moři i v přístavech. V únorových bojích se vyznamenalo mnoho sovětských letců 1. a 3. Letecké armády a námořního letectva. Dne 16. února podniklo letectvo Baltského loďstva společně s 3. Leteckou armádou hromadný nálet na německé dopravní lodě v Baltském moři.
Nepřítel měl tak citelné ztráty, že se staly předmětem speciálního zasedání v Hitlerově OKH (pro Velkou vlasteneckou válku, svazek 5, Kapitola IV, str. 147, zde byla použita informace, výňatek, z: Brassey´s Naval Annual, r. 1948, str. 447 - 448.). Dne 18. února dostala skupina 4 stíhačů 303. stíhací letecké divize 1. Letecká armády, jíž velel velitel roje 139. gardového pluku stíhacího letectva poručík S. S. Dolgalev, úkol zničit nepřátelská vojska a techniku na zamrzlých trasách přes záliv Frisches-Haff. Při přeletu fronty ostřelovalo skupinu nepřátelské protiletadlové dělostřelectvo. Dolgalevův letoun začal hořet a letec byl nucen přistát na nepřátelském území. Fašističtí vojáci se chystali sovětského letce zajmout. Veliteli však přišli na pomoc jeho druhové. Letec 139. gardového pluku stíhacího letectva podporučík V. G. Michejev, ostřelován protiletadlovým dělostřelectvem, přeletěl na letounu Po 2 frontu, pronikl do prostoru, kde přistál jeho velitel, snesl se k zemi a začal ho hledat. Když spatřil známý letoun, přistál fašistům před očima vzal velitele na palubu a šťastně ho dopravil na sovětské letiště. Za odvahu a chrabrost, které prokázal při záchraně velitele, byl podporučík V. G. Michejev vyznamenán Řádem rudého praporu (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 290, inv. čís. 201 843, sp. 18/2/, l. 65, 66.).
Dále úspěšně bojovali i hrdinní francouzští letci. Za vzorné plnění úkolů při průlomu nepřátelské obrany ve Východním Prusku a za chrabrost a odvahu byl 1. samostatný pluk stíhacího letectva ´Normandie Němen´vyznamenán Řádem rudého praporu.
Ve dnech 22. února - 12. března 1945 se sovětská vojska připravovala k novému útoku: shromažďovala střelivo, doplňovala svazky a útvary, zkoumala údaje průzkumu o nepříteli.
Dalekonosné dělostřelectvo ostřelovalo přístav Pillau a letectvo narušovalo nepřátelské námořní spoje (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 148, 149.).
Také německé velení se připravovalo k aktivním bojům a soustřeďovalo na východopruském předmostí střelivo, PHM a výzbroj. Všechen náklad z Pillau byl do 3. března přepraven do Rosenbergu, blíž k německým vojskům 4. A (pro Velkou vlasteneckou válku, svazek 5, Kapitola IV, str. 149, zde byla použita informace, výňatek, z: Brassey´s Naval Annual, r. 1948, str. 457.). V té době měla německá Skupina armád Sever (Nord) operující ve Východním Prusku na 30 divizí; z toho 11 divizí se bránilo na poloostrově Samland a v Královci a 19 divizí jižně od Královce (historickým podkladem pro informace je zde: Sbornik matěrijalov po sostavu vojsk fašistskoj Germanii, vš. pjatyj, str. 52 - 53.). Od 11. března byl velením německé Skupiny armád Sever (Nord) pověřen generálplukovník Walter Weis, jmenovaný namísto generála. Radulice.
Dne 13. března 1945 oznámil Hitler na poradě, že vydal rozkaz, aby byla opět zahájena výroba střeliva pro těžké lodní dělostřelectvo (pro Velkou vlasteneckou válku, svazek 5, Kapitola IV, str. 149, zde byla použita informace, výňatek, z: Brassey´s Naval Annual, r. 1948, str. 463.), které by podpořilo pozemní vojsko na pobřeží poloostrova Samland a ve Východních Pomořanech (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 149.).
Maršál A. M. Vasilevskij proto rozhodl (znajíc německé přípravy), aby útok na poloostrově Samland byl dočasně zastaven a aby bylo nejdříve rozdrceno nejsilnější, heilberské nepřátelské uskupení. Vydal rozkaz, aby mu byly zasazeny dva současné údery z východu a jihovýchodu směrem na Heiligenbeil, aby bylo rozčleněno a po částech zničeno. Potom se měla vojska frontu přeskupit a udeřit proti ostatním uskupením nepřítele operujícím v Královci a na poloostrově Samland (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 241, inv. čís. 2 593, sp. 988, l. 186 - 188.). Útok pozemních vojsk měla podporovat 1. a 3. Letecká armáda. STAVKA toto rozhodnutí schválila a vyslovila požadavek, aby jihozápadně od Královce byl nepřítel rozdrcen nejpozději do 22. března, a 28. března aby byl zasazen úder pevnosti Královec (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 58.).
Velitelství a štáb Samlandské skupiny vojsk se začaly v polovině března důkladně připravovat k likvidaci královeckého a samlandského nepřátelského uskupení, zatímco štáb 3. Běloruského frontu se hlavně soustředil na bojovou činnost v prostoru jižně od Královce. Útok byl obnoven 13. března. Největšího úspěchu bylo dosaženo v pásmu mezi Královcem a řekou Frisching. Zde sovětská vojska pronikla k pobřeží zálivu a přeťala dálnici Královec - Elbing, čímž definitivně narušila pozemní spojení německé 4. A s Královcem. Velitel královecké posádky Otto Lasch napsal: ´Dne 13. března 1945 byla silným ruským úderem přes takzvanou - náhradní cestu k zálivu - odříznuta poslední komunikace spojující německou 4. A s Královcem (pro Velkou vlasteneckou válku, svazek 5, Kapitola IV, str. 149, zde byla použita informace, výňatek, z: O. Lasch, So fiel Könisberg, - Tak padl Könisberg, Královec - München 1959, S. 79.).
V polovině března začaly jarní plískanice. Mrholení a bezedné bláto silně ztěžovaly pohyb aut, dělostřelectva a tanků. Pošmourné počasí s hustými mlhami znemožňovalo v prvních dnech bojů účinně využívat sovětského letectva. Letecké armády mohly zahájit aktivní bojovou činnost teprve 18. března 1945. Podle vyjádření velitele frontu pod nepřítel údery letectva zakolísal a odolnost obrany ochabla (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 290, inv. čís. 201 843, sp. 18/3/, l. 47, 48; sp. 17, l. 103.)."

Východní Prusko, zteč Královce. Č 3.

Také v době březnových mlh, plískanic a poté i takřka bezedného bláta roku 1945, projevovali vojáci RA hrdinství, a to jak jednotlivci, tak celé skupiny. Stále, i po menších skocích, postupovali vpřed.
"V bojích o opěrný bod Deutsch-Thireau, který kryl přístupy k městu Heiligenbeil - hlavnímu uzlu německé obrany, prokázali hrdinství a odvahu tankisté 2. samostatné gardové tankové brigády 31. A. Tanková rota 1. tankového praporu pod velením poručíka I. M. Laduškina zničila 16. března 15 protitankových děl, SHD, zlikvidovala více než 70 nepřátelských vojáků a důstojníků, přes 100 hitlerovců zajala a donutila nepřítele, aby se stáhl do hloubky obrany. V nejnapínavějším okamžiku boje fašisté Laduškinův tank zasáhli a velitele těžce zranili. Laduškin, překonávaje bolest, přesedl do druhého tanku a dál řídil boj. Od přímého zásahu německého granátu brzy začal hořet i tento tank. Odvážný tankista I. M. Laduškin zahynul. Sovětská vojska ještě urputněji drtila palebná ohniska nepřítele a donutila ho ustoupit k Heiligenbeilu. Za skvělou bojovou činnost, za hrdinství, statečnost a odvahu na přístupech k Heiligenbeilu byl poručíku I. M. Laduškinovi in memoriam udělen titul hrdiny Sovětského svazu. Hrdinovo jméno bylo navěky zapsáno do seznamu 1. tankové roty 2. gardového tankového pluku (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 7 293, l. 1 - 3.). město Ladvigsort, v jehož prostoru smělý voják bojoval, bylo přejmenováno na Laduškin.
Za těžkých a krvavých bojů postoupila vojska 3. Běloruského frontu do 19. března 1945 o 15 - 20 km. Německé předmostí se zmenšilo na 30 km do šířky a na 7 - 10 km do hloubky. Bojové sestavy fašistů byly ostřelovány sovětským dělostřelectvem a těžkými minomety. Protože bylo na malém prostoru soustředěno obrovské množství německých vojsk a techniky, každý granát a každá mina způsobovaly nepříteli velké ztráty (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV. str. 149, 150.)."
OKH v čele s Adolfem Hitlerem tak muselo při svém zasedání dne 20. března 1945, že německá 4. A musí být evakuována do prostoru oblasti Pillau.
"Podle údajů OKH měla tehdy 4. A 150 000 mužů. Protože však nebyly k dispozici v dostatečném počtu dopravní prostředky, nezbylo německé 4. A nic jiného, než se bránit na dřívějších místech za krajně těžkých podmínek nebo kapitulovat. Dne 25. března 1945 OKH znovu německé 4. A nařídilo, aby pevně držela obsazené předmostí, zejména poloostrov Balga (pro Velkou vlasteneckou válku, svazek 5, Kapitola IV, str. 150, zde byla použita historická informace, výňatek, z: Brassey´s Naval Annual, r. 1948, str. 467 - 471.)."
Zadaný úkol, či rozkaz OKH, však již nebylo možno splnit. RA totiž dál úspěšně, za krvavých bojů, krůček za krůčkem, útočila, na několika úsecích se jejím jednotkám podařilo proniknout až na pobřeží zálivu. Tím rozťala německá obranná uskupení na izolované skupiny, které hned začal likvidovat. "Hitlerovci se v panice vrhli k zálivu a snažili se dostat na Viselskou kosu (na mapách - Lagune de Vistule, nebo také Frisches Heff, je na mapě jihozápadně od Královce - má poznámka). Tam však narazili na smrtonosnou palbu sovětského dělostřelectva. Pouze málo z nich (nanejvýš 5 000) se dostalo Viselskou kosu a do přístavu Pillau (pro Velkou vlasteneckou válku, svazek 5, Kapitola IV, str. 150, zde byla použita historická informace, výňatek, z: K. Tippeelskirch, Geschichte des zweiten Weltkriegs, Dějiny druhé světové války, Bonn 1956, S. 549.). Štáb německé 4. A se evakuoval do Pillau. K 26. březnu 1945 zbylo nepříteli pouze nevelké předmostí na poloostrově Balga, a to bylo za tři dny likvidováno (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV. str. 150.)."
Svou velkou a nezastupitelnou roli při likvidaci německé 4. A mělo sovětské letectvo, které využilo i příznivějšího počasí. Z vojenské rady sovětské vševojskové 28. A vyšel tehdy dopis, který oceňoval tehdejší úlohu letectva slovy, cituji: "Zvlášť významně pomohli letci 1. Letecké armády při likvidaci obklíčeného nepřátelského uskupení... jihozápadně od Královce... Bitevní letouny bojovaly bez přestávky až do setmění a ničily živou sílu i techniku. Bombardéry bořily opěrné body a noční bombardéry Po 2 nepřítele vyčerpávaly... (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 290, inv. čís. 201 843, sp. 15, l. 119 - 121.).
V dlouhých, krvavých a urputných bojích překonala vojska 3. Běloruského frontu mohutné obranné čáry heilsberského opevněného prostoru a úplně rozdrtila hlavní nepřátelská uskupení. Jen ve dnech 13. - 29. března sovětská vojska zlikvidovala přes 93 000 a zajala 46 448 německých vojáků a důstojníků, ukořistila 605 tanků a SHD, 3 559 polních děl, 1 441 minometů a 128 letounů (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 241, inv. čís. 2 593, sp. 854, l. 112, 113.).
Tak tedy skončila likvidace silného německého uskupení jižně od Královce, která trvala 48 dní. Příčinou vleklých bojů sovětských vojsk byl urputný odpor hitlerovců, mohutná obrana heilsberského opevněného prostoru, to, že hitlerovci měli spojení s německým zápolím po moři, špatné meteorologické podmínky ztěžující použití letectva a jarní plískanice. Tempo postupu negativně ovlivňovalo i to, že sovětská vojska neměla plný početní stav a že týlové orgány zaostávaly za útočícími útvary a svazky.
Když byla německá 4. A jižně od Královce rozdrcena, zrušila STAVKA velitelství i štáb Samlandské skupiny sovětských vojsk a přímo je podřídilo velitelství 3. Běloruského frontu.
Vojskům 3. Běloruského frontu byly uloženy nové úkoly - rozdrtit německé královecké uskupení, dobýt pevnost Královec a potom očistit od nepřítele celý poloostrov Samland s pevností a přístavním městem Pillau (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV. str. 150, 151.).
Začátkem dubna 1945 se proti vojskům 3. Běloruského frontu bránila německá Bojová skupina Samland, k níž patřilo i královecké uskupení. Bojová skupina Samland měla 11 divizí, 1 brigádu, samostatné pěší i jiné speciální pluky a praporu Volkssturmu (historickým podkladem pro informace je zde: Sbornik matěrialov po sostavu vojsk fašistskoj Germanii, vš. pjatyj, str. 80, 81.). K obraně města Královce povolali Němci čtyři kompletní pěší divize, několik samostatných pěších pluků, pevnostních a ochranných formací a praporů Volkssturmu. Celkem měla posádka pevnosti na 130 000 mužů, asi 4 000 děl a minometů, 28 tanků a 80 SHD. Ze vzduchu ji podporovalo 170 letadel rozmístěných na letištích poloostrova Samland (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 241, inv. čís. 2 593, sp. 988, l. 202 - 207.). Přistávací plochy byly zřízeny i na ulicích a náměstích v Královci.
Pevnost Královec připravila německá fašistická vojska k dlouhodobé obraně, a to i za naprosté izolace. Než začaly boje o město, otevřeli hitlerovci zdymadla na řece Pregole a zatopili její údolí, což stěžovalo útok sovětských vojsk. Podzemní zbrojovky a sklady různého materiálu dobře zásobovaly královecké uskupení. Město mělo pozemní spojení se samlandským uskupením a s přístavem Pillau, z něhož neustále proudilo do Královce střelivo, PHM a jiný vojenský náklad. Královec měl telegrafní a telefonní spojení s Berlínem vedené po dnu Baltského moře (Z polostrova Samland až k pobřeží středního Německa byl po dnu Baltského moře veden kabel).
Kromě vnějšího obranného obvodu, který zdolala sovětská vojska v lednových bojích, vybudovali hitlerovci kolem města tři obranná pásma (viz zde mapu závěrečných bojů o




Königsberg, kde jsou všechna tři obranná pásma vyznačena - pjervaja, vtoraja a treťja, dole v legendě mapy je označení pásma - má poznámka)
vybavená trvalými objekty a protitankovými překážkami.
První obranné postavení, vybudované 6 - 8 km od středu města tvořilo několik zákopů se spojovacími zákopy, protitankový příkop, pás protitankových zátarasů a křížem krážem položených minových polí. V tomto postavení bylo 15 starých pevnůstek, které měly mezi sebou styk palbou. V každé z nich byla posádka 250 - 300 mužů.
Druhé obranné postavení procházelo předměstími města, mělo k obraně přizpůsobené kamenné budovy, barikády, železobetonová palebná ohniska na křižovatkách ulic a podminované úseky.
Třetí obranné postavení vybudované uvnitř města mělo 9 starých pevnůstek a budovy uzpůsobené k obraně. Ve středu města byla starodávná citadela vybudovaná pro několik tisíc lidí.
Provést zteč pevnosti a rozdrtit královecké německé uskupení měly 4 sovětské armády: 43. A pod velením generálporučíka A. P. Běloborodova a 50. A pod velením generálporučíka F. P. Ozerova měly blokovat Královec ze severu a z východu, zatímco 11. GA, jíž velel generálplukovník K. N. Galickuj, měla zaujmout čáru jižně od Královce čelem na sever; 39. A pod velením generálporučíka I. I. Ljudnikova byla severozápadně od Královce připravena přetnout komunikace nepřátelské posádky v pevnosti a proniknout k pobřeží zálivu Frisches-Haff. Ostatní armády 3. Běloruského frontu měly bojovat na poloostrově Samland.
Velitel 3. Běloruského frontu se rozhodl udeřit na Královec současně z jihu a ze severu na sbíhavých směrech a obklíčit a zničit posádku pevnosti. Na úzkých úsecích průlomu byly soustředěny hlavní síly armády, aby zasadily mohutný úder. Ostatní síly frontu měly z prostoru severně od Královce zasadit pomocný úder směrem na západ a spoutat samlandské nepřátelské uskupení (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV. str. 151.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=120