Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 4.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 4.

Příspěvek od michan »

Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 4.
Náčrt německých útoků v Operaci Jarní bouře,

Obrázek

která začala 6. března 1945, útoky ve třech proudech, nejseverněji útočila německá 6. TA SS a 6. A, mezi Blatenským a Valencským jezerem, jižněji pak německá 2. A a úplně na jihu Skupina armád "E".
Jestliže jsme u Č 3. u jeho konce, hovořily o těžkostech s MTZ (MTZ - Materiálně technické zabezpečení) Logistiky RA, musíme zároveň říci, že před německou "Operaci Jarní probuzení" (operation Frühlingserwachen)", na tom mnohem hůře byla ještě Logistika bulharské 1. A.
A Sověti, Logistika RA, Bulharům pomohla (ač neměla sama nazbyt). Potřebovala je nutně mít zabezpečené PHM a i vším potřebným, v obraně na jihu, proti třetímu rameni útoků Němců. Řekněme si, co o Bulharech a Jugoslávcích před datem 6. března, o jejich Logistice a přípravě pro obranu, napsali východní historici, cituji:

"Velké obtíže s materiálně technickým zabezpečením měla vojska bulharské 1. A, která se nacházela na území Maďarska a byla odtržena od svých hlavních zásobovacích základen. Vojenská rada 3. Ukrajinského frontu se rozhodla jim pomoci a zásobovat bulharskou 1. A potravinami PHM a mazadly. Začátkem března měla tedy bulharská vojska vše, co potřebovala k boji. Bulharským vojákům pomáhali sovětští instruktoři, kteří jim předávali bojové zkušenosti. Dne 5. března navštívil velitel 3. Ukrajinského frontu maršál F. I. Tolbuchin štáb bulharské 1. A v Szigetváru a předal mu další pokyny k nadcházejícím operacím (historickým podkladem pro informace zde je: Kratka istorija na Otečestvenata vojna, Sofija 19458, str. 218 - 224.)."
Také vojska jugoslávské 3. A, která kryla jižní křídlo 3. Ukrajinského frontu, se aktivně připravovala k boji (Logistiku měla jugoslávská armáda zabezpečenu ze zdrojů vlastních i z dodávek od západních a východních spojenců. Byla v přímém spojení se svým zázemím - má poznámka).
Během příprav k obranným bojům, byla prováděna osvětová činnost a příchozí nováčci se seznamovali se zbraněmi a taktikou hluboce členěné obrany a tradicí této bojové činnosti u Kurska a i bojem v prosinci 1944 a v lednu 1945. Zde dokonce východní historiografie říká, že vojáci byli seznamováni, se situací na ostatních frontách RA. "Zprávy o úspěšném útoku Rudé armády na varšavsko-berlínském směru a o osvobození Budapešti přijímali vojáci i důstojníci s velkou radostí: upevňovala se jejich víra v brzké a konečné vítězství nad nepřítelem (historickým podkladem pro informaci je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 174.)."

Operace Jarní probuzení (něm. operation Frühlingserwachen) začala.
Pro Němce útočná operace, pro sovětsko-maďarsko-jugoslávské armády, obranná operace, začala v noci z 5. na 6. března 1945 (přesněji je však - ráno ve 4,30 hodin dne 6. března 1945 - má poznámka.).
Nejprve se podívejme co o začátku německé útočné operace - Operace Jarní probuzení, - tedy u nich obranné operace (nebo německém protiútoku), kterou Sověti s velkými ztrátami zachytili a prakticky za 10 až 11 dní odrazili (německá útočná operace trvala od 6. do 16. března včetně), a pak plynule přešli ve svou ofenzívu, kterou Sověti nazývají již - Vídeňská operace - a tak jí popisují východní historici (po začátku a větách východních historiků bude řečeno něco místy i detailněji, to co říkají němečtí a západní historici). Doporučuji přečíst úvodní věty východních historiků v uvozovkách 2x. Totiž v diplomaticky a šalamounsky napsaných větách se dozvíme, že Sověti se o celém rozsahu německé útočné operace- Operace Jarní probuzení (něm. operation Frühlingserwachen) - dozvěděli až v poslední době, na poslední chvíli, když celý rozsah jim nahlásila Jugoslávská armáda...!
Východní historici o ofenzívě Němců vždy hovoří jenom jako o protiútoku, a já cituji východní historiografii:

"Protiútok německých fašistických vojsk začal v noci na 6. března na jižním úseku fronty. Nepřítel zde zasadil dva údery: jeden z prostoru Valpovo-Donji Miholjac proti jednotkám Bulharské 1. A a jugoslávské 3. A, druhý z prostoru západně od Nagybájomu proti vojskům sovětské 57. A. Byl to však pomocné údery, které měly odvést pozornost.
Hlavní úder zasadil nepřítel ráno 6. března mezi jezery Valencei-tó (Valencské jezero) a Blatenským vojskům sovětské 26. A, které velel generálporučík N. A. Gagen, a jednotkám 1. gardového opevněného prostoru. Sovětská vojska byla tedy nucena vést obranné boje na třech od sebe vzdálených směrech. Za těchto podmínek bylo zvlášť důležité spolehlivé spojení, včasné využití záloh a manévr silami i prostředky v celém pásmu obrany 3. Ukrajinského frontu.
Velitelství 3. Ukrajinského frontu nebylo protiútokem fašistických vojsk překvapeno, protože vědělo o jeho přípravě a znalo i den jeho zahájení. Již v noci na 2. března přešli frontu v prostoru Nagyatádu tři maďarští vojáci, kteří vypověděli, že za 5 dní přejdou německá vojska do protiútoku na úseku mezi Blatenským jezerem a jezerem Velencei-tó. Příští den 3. března, přeběhl v obranném pásmu 57. A další maďarský voják, který zprávy potvrdil a ještě doplnil. Řekl, že Němci připravují útok nejen na sever, ale i na jih od Blatenského jezera (historickým podkladem pro informace zde je: AMO SSSR, f. 243, inv. čís. 20 370, sp. 69, l. 16, 26.). Kromě toho dostalo velitelství 3. Ukrajinského frontu ze štábu Jugoslávské armády zprávu o tom, že hitlerovci připravují útok současně na třech směrech: z prostoru Székesfehérváru na východ, z prostoru Nagykaniszy na Pécs a z prostorů Osijek a Donji Miholjac na sever (historickým podkladem pro informace zde je: AMO SSSR, f. 243, inv. čís. 20 370, sp. 69, l. 26.)."
A z východní historiografie si ještě řekneme začátek německého protiútoku a budeme pak pokračovat tím, co o německé "Operaci Jarní probuzení" (operation Frühlingserwachen)", napsali západní historici a němečtí historici.
Východní historiografie o německém protiútoku, cituji:

"Dne 6. března ráno po 30minutové dělostřelecké přípravě přešly na směru hlavního úderu do útoku, za podpory značných leteckých sil, tankové, pěší a jezdecké svazky německé 6. TA SS a 6. A. Zpočátku zaútočil nepřítel proti jednotkám prvního gardového opevněného prostoru 4. GA a 30. střeleckého sboru z 26. A. Němci vypálili a svrhli na postavení bránících se jednotek tisíce dělostřeleckých granátů, min a leteckých pum. Ale vojáci těchto svazků chrabře odráželi nepřátelské zteče. Přesná palba sovětského dělostřelectva a nepřetržité útoky letectva způsobily nepříteli velké ztráty a snižovaly tempo jeho útoku. Pěchota bojovala v těsné součinnosti se všemi druhy vojsk. Letci 17. Letecké armády, které velel generálplukovník letectva V. A. Suděc, uskutečnili za jeden den 358 vzletů, z toho 227 na postavení německé 6. TA SS (historickým podkladem pro informaci je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 174, 175.).
Krvavé boje se rozpoutaly v pásmu sovětské 155. střelecké divize 30. střeleckého sboru, který se bránil na směru hlavního nepřátelského úderu. Nesčetné nepřátelské útoky za účasti až 70 tanků ztroskotaly na odvaze příslušníků divize. Neobyčejnou odvahu v bojích projevili vojáci a důstojníci 436. střeleckého pluku. Houževnatě bránila svá postavení četa pod velením podporučíka I. G. Kiseljova, který sám zničil několik tanků. Když hitlerovské tanky pronikly do postavení čety, I. G. Kiseljov se s protitankovou minou vrhl pod tank a zničil ho. Vojáci čety přísahali, že pomstí smrt svého velitele (historickým podkladem pro informace zde je: AMO SSSR, f. 243, inv. čís. 266 912, sp. 1, l. 97.)."

Tady, u hrdinského činu podporučíka Kiseljova odbočíme (abychom se pak stejně k dalším hrdinským činům dalších rudoarmějců vrátili.) a popíšeme si co dnech od 6. do 16. března 1945 v německé útočné ofenzívě, "Operaci Jarní probuzení" (operation Frühlingserwachen), v krátkosti, vše jen mými slovy, jak jsem děj zachytil z informací západních historických pramenů, uvedených na závěr:

Německá útočná Operace Jarní probuzení začala oficiálně ve 04:30 ráno 6. března a zahájila jí skutečně mohutná dělostřelecká příprava většiny dělostřeleckých hlavní všech ráží německé 6. TA SS. Dělostřelecká příprava trvala 30 minut a už na jejím konci do útoku vyrazila německá motorizovaná pěchota 1. td SS ( "Leibstandarte Adolf Hitler") z 1. ts SS. Vepředu, s pancéřovými granátníky, postupovali ženisté, jejichž zásadním a nejdůležitějším úkolem bylo vyčistit několik cest od sovětských min pro pěchotu, ale i pro tanky a ostatní obrněnou techniku (OT a SHD). Neboť teprve potom mohl být zahájen hlavní útok na rozsáhlý systém sovětských zákopů. Odminování rozsáhlých minových polí sovětů zabralo německým ženistům celé ráno. Práci ženisté provedli dobře a výsledkem bylo, že se mohly dát do pohybu vpřed do výchozích pozic pro útok, jak tanky, tak také OT SHD, spolu s pěchotou. Ale již velice brzy narazily německé tanky, včetně těžkých Pantherů a Jagdpantherů, z 1. td SS ( "Leibstandarte Adolf Hitler"), ale i OT a SHD na značné potíže a často uvízly v bahnitém terénu v tamější bahnité oblasti jezer. Do toho se probralo sovětské dělostřelectvo, přiletěla sovětská bombardovací letadla a bitevníky IL 2, a konaly svou práci. Uvízlá německá technika se stala dobrým terčem. Popsaná skutečnost znamenala, že němečtí pancéřoví granátníci museli útočit bez tankové podpory do jen částečně rozbité ruské obrany a bez tankové podpory byl její postup pomalý. Na levém boku německé 1. td SS, postupovala 12. td SS ("Hitlerjugend) a měla stejné potíže. Těžká technika německého 2. ts SS se dokonce dostala na výchozí pozice pro útoku až při setmění prvého dne, tedy 6. března 1945, což jednotkám RA poskytlo čas, aby mohly rozmístit další pěchotní síly a nejprve také jen malé množství tankové podpory (historickým podkladem pro informace je zde: Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert, Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky, G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2, Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR, John Keegan – Druhá světová válka, Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a také:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_J ... uzen%C3%AD
https://en.wikipedia.org/wiki/Operation ... _Awakening
https://de.wikipedia.org/wiki/Plattenseeoffensive
a další z Použité podklady a mé poznámky.).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 4.

Příspěvek od michan »

Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 5.
Dne 7. března 1945 ráno, vyrazily německé obrněné jednotky do útoku kompletně. Jak 1. td SS (Leibstandarte AH) tak 12. td SS (Hitlerjugend) konečně také prorazily sovětskou obranu a vyslaly své tanky a OT s pěchotou do útoku. Boje, jen s pomalým postupem vpřed trvaly celý den.
Dne 8. března německá 12. td SS (Hitlerjugend) postoupila o 16 km, ale pak narazila na sovětské těžké dělostřelectvo zakopané na hřebenech. Boj trval opět celý den.
Za rozbřesku příštího dne 9. března, asi 12 německých Pantherů vyrazilo do kopce před sebou a zatlačilo sovětské obránce zpět. Němci nyní napřímo narazili na sovětský 30. sbor a 18. tankový sbor. Následovaly zuřivé boje, kde Sověti dokonce použili i své protiletadlové dělostřelectvo k přímé palbě proti útočícím německým tankům.
Dalšího dne, 10. března, se k útokům přidaly také německá 9. td SS (Hohenstaufen) a tanková divize SS Wiking. Německý I. td SS svým rychlým postupem dohnal ustupující Sověty u kanálu Sió. Německé Panthery a Jagdpanthery způsobily těžké ztráty sovětským kolonám nákladních vozů, které doposud nestihly kanál překročit.
Boje podél kanálu Sió vyvrcholily 12. března, když se Němci snažily vytvořit na druhé straně 30 metrové překážky předmostí. Útok 12. td SS (Hitlerjugend) skončil neúspěchem, když jeho palebná podpora tanky a Jagdpanzery byla zahnána z břehů kanálu ničivou palbou sovětských protitankových děl. Zahnána a zničena byla kulometnou palbou i německá motorizovaná pěchota, která se pokusila postoupit přes kanál pomocí gumových člunů. Jen několika skupinám se podařilo dostat se na druhou stranu, kde vytvořili improvizované předmostí. V sektoru 1. td SS (Leibstandarte AH) však útok postupoval stále lépe a lépe a divizi se podařilo postoupit se svými vojáky vpřed skrze některá města a osady, kde jim tanky a OT a za nimi postupující SHD poskytovaly dobré krytí před palbou obránců. K podpoře útoku byla přisunuta univerzální 88 mm protiletadlová děla a těžké tanky Tiger II. Palba všech hlavní ničila velké množství sovětských protitankových zbraní a i zemních opevnění a kulometných hnízd. Němci konečně upevnili své předmostí u kanálu a ženisté v krátkém čase postavili pontonový most s nosností i pro těžkou techniku. Za neustálých oprav se podařilo most udržet v provozu a umožnit přísun posil, které byly zoufale zapotřebí pro vypořádání se s protiútokem sovětského pluku tanků T-34/85. Německý I. tankový sbor SS dokázal most držet a zajišťovat jeho obranu i ze vzduchu po další tři dny, odrážejíc nespočetné sovětské protiútoky. V tuto chvíli již Sověti způsobovali Němcům obrovské ztráty. I přes řečené velké problémy se německým jednotkám v určitých místech dařilo postupovat. Německá 1. td SS (Leibstandarte AH) a 12. td SS (Hitlerjugend) po celých dnech těžkých bojů, ale ještě s podporou Luftwaffe byla za kanálem Sió. Začala však docházet munice, PHM a postup se neustále více a více zpomaloval.
Sověti toho vzniklého času využívali k zesílení odporu a neustále do obrany zasazovali nové a nové jednotky s dělostřelectvem a tanky.
V polovině března zbývalo německé 6. TA SS pouhých 200 bojeschopných tanků a SHD. Sepp Dietrich, velitel 6. TA SS, vzhledem k vzniklé situaci a velkým ztrátám požádal o zastavení ofenzívy, ale byl tvrdě odmítnut.
Když byla jižní cesta stálým přísunem sovětských čerstvých jednotek zcela zablokovaná, rozhodlo německé velení změnit zaměření útoku severním směrem. Německá 1. td SS (Leibstandarte AH) a 12. td SS (Hitlerjugend) dostaly rozkazy zanechat probíhající útočné boje a zaútočit severně. K ničemu to ovšem nevedlo, neboť 18. března zahájili ofenzívu Sověti. Více než 3 000 vozidel, včetně 600 tanků, zaútočilo z prostoru Budapešti po obou stranách jezera Velencei-tó. Německý 4. ts SS (IV. tankový sbor SS) byl tímto sovětským útokem rozbit a divize SS Wiking byla téměř obklíčena poté, když se po jejím boku zhroutila maďarská divize. Hitler vydal rozkaz, aby se divize SS Wiking držela za každou cenu. Jenomže její velitel, SS-Oberführer Karl Ullrich ignoroval rozkazy a stáhnul své muže a techniku, aby zabránil obklíčeni. Na pomoc při vyproštění jim přišla německá 9. td SS (Hohenstaufen), která tím také neuposlechla rozkaz AH.
Zhroucení německé fronty.
Německý I. ts SS také vlastně začal ustupovat, a to směrem na sever, aby se vyhnul obklíčení. Ze vzniklé pasti se sice dostal, ovšem za cenu obrovských ztrát na technice. K 20. březnu 1945 1. ts SS zbývalo pouze 80 tanků a SHD. Také všechny divize pancéřových granátníků SS (Waffen-SS) měly těžké ztráty, když většina jich byla na stavu pod 50% a měla naprosto mizivé naděje na nějaké posily.
Za zmínku ještě také stojí příhoda, kterou, na závěr Operace Jarní probuzení, vzpomíná velké množství západních historiků: "Když se Adolf Hitler doslechl o neúspěchu ofenzívy, ohromně se rozzuřil a nařídil svým elitním divizím SS sundat si z rukávů své čestné manžetové stuhy. Vojáci a velitelé SS reagovali velmi podrážděně a Hitlerovo nařízení brali jako urážku. Sebrali tedy své manžetové pásky se jmény svých divizí a poslali je Hitlerovi ve starém rezivém nočníku. Říká se, že s tímto nápadem přišel sám Joachim Peiper (velitel 1. td SS). Dnes se asi nedozvíme co je na této historce pravdy, nicméně to dokladuje, co že si asi mysleli vojáci v této fázi války."
Ztráty na obou stranách jsou přibližně takové, jaké udává Wikipedie, viz také níže v historických podkladech.
(historickým podkladem pro informace je zde: Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert, Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky, G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2, Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR, John Keegan – Druhá světová válka, Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a také:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_J ... uzen%C3%AD
https://en.wikipedia.org/wiki/Operation ... _Awakening
https://de.wikipedia.org/wiki/Plattenseeoffensive
a další z Použité podklady a mé poznámky.).
Tolik tedy mnou sestavené dny německé Operace Jarní probuzení, dle západní a německé historiografie a nyní se vrátíme ještě k 6. březnu 1945 v podání východní historiografie, kterou jsme opustili v době, kdy popisovala hrdinské činy sovětských jednotlivců a skupin při německém protiútoku prvého dne. Pokračovat pak budeme detailněji i dalšími dny, dle sovětské terminologie - německým protiútokem - , abychom se postupně, přes jeho krach, dostali k sověty popsané - Vídeňské operaci.
Začneme tedy tam, kde jsme skončili, když V Č 4, sovětští vojáci Kiseljovy čety přísahali, že jeho hrdinskou smrt pomstí (když německý tank vnikl do pozic čety podporučíka Kiseljova, vrhl se s protitankovou minou pod tank a hrdinsky zahynul), cituji tedy dál, další příběhy dne 6. března, kdy Němci ne zcela prorazili obrannou linii sovětských vojsk:
"Fašistické tanky se vklínily do bojových sestav 1. roty sovětského 436 střeleckého pluku. Stranický organizátor vojín G. P. Svirskij vyskočil ze zákopu a se zvoláním ´Kamarádi, neposkvrníme čest sovětského vojáka, neustoupíme! Vpřed, za mnou!´ vrhl se do protizteče a za ním celá rota. Postavení bylo obnoveno. Stranický organizátor roty samopalníků téhož pluku A. A. Šutov byl těžce raněn. Přemáhaje bolest, zavolal na vojáky: ´Soudruzi, už s vámi dál jít nemohu. Pomstěte moji krev a krev jiných vojáků (historickým podkladem pro informace zde je: AMO SSSR, f. 243, inv. čís. 266 912, sp. 1, l. 97.).´ Vojáci roty splnili výzvu raněného stranického organizátora, přešli do protizteče, vrhli fašistické vojáky opět do výchozích postavení a pobili několik desítek hitlerovců. Dík houževnatosti a odvaze vojáků odrazil 436. střelecký pluk všechny nepřátelské zteče a udržel svá obranná postavení. Bylo zabito přes 200 nepřátelských vojáků a důstojníků a zničeno 15 tanků a OT. Vojenská rada 26. A blahopřála příslušníkům pluku a celé divizi k vítězství a přála jim další úspěchy v boji (historickým podkladem pro informace zde je: AMO SSSR, f. 243, inv. čís. 266 912, sp. 1, l. 98.).
Nesmírnou houževnatost a obětavost projevili vojáci 233. střelecké divize, která se bránila na západ od Sárvizského průplavu. Zejména se v bojích vyznamenala četa protitankových děl 734. střeleckého pluku. Četě velel poručík A. I. Sergejev. Přímou palbou zničili dělostřelci několik německých tanků. Když 14 tanků proniklo k palebným postavením baterie, postavil se Sergejev k jednomu dělu a zasáhl 2 tanky. Při odrážení druhé zteče hitlerovců zapálili dělostřelci další tři tanky. Nepřítel útočil dál. V palebném postavení čety zůstal jen raněný poručík Sergejev. Těžce raněný, ale odvážný voják nepřestal však ničit nepřátelské tanky.
Hrdinským úsilím dělostřelců byly útoky na tomto úseku odraženy (historickým podkladem pro informace zde je: AMO SSSR, f. 243, inv. čís. 266 912, sp. 1, l. 98.)."
Když tedy byl konečně zjištěn směr hlavního úderu Němců, velitel 3. Ukrajinského frontu,

Obrázek

maršál Tolbuchin, spolu se svým štábem, začali plnit všechna opatření, která byla nastíněna v plánu obrany, zpracovaném před 6. březnem.
"Do předem připraveného pásma obrany, jižně od Seregelyese byly vysunuty rychlé zálohy. Úsek od jezera Velencei-tó k Sárvizskému průplavu zaujaly střelecké svazky 27. A z druhého sledu frontu. K posílení jižního křídla 3. Ukrajinského frontu se v prostoru Pécse soustřeďoval 133. střelecký sbor 57. A.
Od rána 7. března 1945 stupňovalo německé velení úsilí svých vojsk na směru hlavního úderu.
V pásmu obrany 26. A útočily toho dne už dvě pěší divize a přes 170 tanků a SHD ( mi již z předchozího víme, že se jednalo o úderná uskupení tanků, OT a SHD z 1. td SS /Leibstandarte AH/ a 12. td SS /Hitlerjugend/ - má poznámka). K podpoře sovětské 26. A poslal velitel 3. Ukrajinského frontu na čáru Simontornya-Ozora 8. gardový jezdecký sbor a brigádu SHD ze své zálohy. Na východ od Seregelyese zaujalo palebné postavení velké dělostřelecké uskupení o 160 dělech a minometech, které bylo vytvořeno na rozkaz velitele dělostřelectva frontu generálplukovníka dělostřelectva M. I. Nědělina.
Uskupení vedlo soustředěnou palbu v pásmu širokém 3 km. To zvýšilo obranyschopnost sovětských vojáků. Kromě dělostřelectva se k boji proti nepřátelským tankům hojně využívalo tankových a mechanizovaných svazků a pluků SHD (historickým podkladem pro informaci je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str.175, 176.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 4.

Příspěvek od michan »

Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 6.

Ve dnech 7. a 8. a 9. března 1945 sovětské obraně hodně pomohli letci 17. Letecké armády, a také 3. gardový bitevní a 3. gardový stíhací sbor z 5. Letecké armády z 2. Ukrajinského frontu.
"Letci z 2. a 3. Ukrajinského frontu bombardovali útočníkovu živou sílu, dopravní uzly, železniční stanice, letiště a bojovali s nepřátelskými letouny
(historickým podkladem pro informaci je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 176.).
Sovětští letci si počínali v leteckých soubojích velmi odvážně a mistrně; zvláště se vyznamenal hrdina Sovětského svazu kapitán a. I. Koldunov. Dne 8. března se spolu s pěti svými kamarády směle pustil do nerovného boje s 12 nepřátelskými stihači a 6 z nich sestřelil. Druhého dne (9. března) bojovala letka kapitána Koldunova s 26 nepřátelskými letouny. V tomto boji nepřítel ztratil dalších 5 letadel a sovětští letci se úspěšně vrátili na své letiště. Ke konci války měl A. I. Koldunov na svém osobním účtu 46 zničených nepřátelských letounů ( z nich mnohé na zemi) a byl podruhé vyznamenán Zlatou hvězdou hrdiny Sovětského svazu (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 10 869.).
Němci v těch prvních dnech nedbali na ztráty a neustále se snažili postupovat vpřed, když velké a krvavé ztráty způsobovali jednotkám RA v obraně. Za dva dny těžkých bojů se jim podařilo "vklínit se do obrany sovětských vojsk jižně od jezera Velencei-tó do hloubky 4 km a západně od Sárvizského průplavu do hloubky 7 km. Německá vojska se snažila proniknout k Dunaji, a proto fašistické velení zasadilo do boje 2. td SS (Das Reich), která zaútočila směrem na Seregelyes a Adony. Od tohoto okamžiku operovalo na úseku mezi jezery Blatenským a Velencei-tó více než 250 německých tanků. Boje byly stále zuřivější a krvavější. Obě strany měly velké ztráty a vojska 3. Běloruského frontu byla nucena pod tlakem nepřítele ustupovat na východ. Ale obětavý boj střeleckých vojsk a odvážná a mistrná činnost sovětských tankistů, dělostřelců a pyrotechniků zastavily další postup nepřítele. Když hrozilo nebezpečí, že nepřátelské tanky proniknou do hloubky sovětské obrany, zasáhly proti nim jednotky sovětského protiletadlového dělostřelectva. Tak v bojích v prostoru Simontornya odrazili sovětští protiletadloví dělostřelci několik tankových útoků, zničili 17 tanků a na 800 hitlerovských vojáků a důstojníků zabili.
Německé fašistické velení ve snaze rozšířit průlom zasadilo ve dnech 8. a 9. března do boje 9. td SS (Hohenstaufen). Nyní, když měl nepřítel na kilometru fronty přes 40 tanků, zaútočil v prostoru Sárkeresztúru a sovětské jednotky zatlačil. Podařilo se mu zde prolomit hlavní i druhé pásmo obrany a vklínit se do hloubky 10 - 24 km (historickým podkladem pro informaci je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 176.).
Po čtyři dny bojovala vojska 3. Ukrajinského frontu proti přesile útočícího nepřítele. Do bitvy byly zasazeny téměř všechny frontové zálohy, včetně tankových a mechanizovaných svazků a útvarů SHD. Stále nesnadněji se vytvářely zálohy, protože útočné pásmo nepřátelských vojsk se neustále rozšiřovalo. Do boje musely být zasazeny i svazky druhého sledu 3. Ukrajinského frontu. STAVKA předala v té době Tolbuchinovu 3. Ukrajinskému frontu 9. GA, soustředěnou jihovýchodně od Budapešti, a dala rozkaz použít jí v útoku. Za dané situace však maršál Sovětského svazu požádal hlavní stan, aby mohl 9. gardovou armádou, která byla určena pro útok na vídeňském směru (připravena na Vídeňskou operaci - má poznámka), posílit obranu. STAVKA byla toho názoru, že Němci bojují již z posledních sil a že 3. Ukrajinský front je s to bez čerstvých sil nepřátelský postup zastavit. Žádost velitele 3. Ukrajinského frontu maršála Tolbuchina byla proto zamítnuta (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 53.)."
Ve dnech 10. - 13. ledna 1945 se na celé frontě v jihovýchodní Evropy, v oblasti jezer Velencei-tó rozpoutaly těžké a krvavé boje, kde útoky střídaly protiútoky. "Na úseku jižně od jezera Velencei-tó, v řečené době, operovalo již 500 německých tanků a SHD. Proti nim bojovalo sovětské dělostřelectvo, tanky i letectvo Hitlerovci ztratili téměř polovinu tanků a velké množství vojáků a důstojníků a byli nuceni boje na tomto úseku zastavit. Avšak na západ od Sárvizského průplavu Němci přeskupili svá vojska a pokračovali v útoku směrem na Simontornyu. Jihozápadně od Siófoku se jim podařilo vytvořit předmostí na jih od průplavu Sió.
Německé fašistické velení chtělo za každou cenu prolomit obranu sovětských vojsk, a proto dne 14. března zasadilo do boje svou poslední zálohu - 6. td. Po dva dny útočilo silné tankové uskupení s více než 300 tanky a SHD proti vojskům 27. A, které velel generálplukovník S. G. Trofimenko. Přesto se nepříteli nepodařilo sovětskou obranu prolomit a dostat se nejkratší cestou k Dunaji. S útvary 27. A těsně spolupracovali letci 3. gardového sboru bitevního letectva 5. Letecké armády. Velitel tohoto sboru generálporučík letectva V. V. Stěpičev byl na velitelském stanovišti 35. gardového střeleckého sboru, kterému velel generálporučík S. G. Gorjačev. Odtud byly rádiem přivolány skupiny bitevních letounů, které protitankovými průbojnými pumami a kulomety přesně zasahovaly nepřátelské tanky na bojišti (historickým podkladem pro informaci je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 177.)."


Protože i německé archivy ukořistěné jednotkami RA po válce vydaly svá svědectví, stejně jako autobiografie nacistických generálů a lidí, kteří se dostali k hlášení sborů, armád a Skupin armád,všímá si východní historiografie následně morálky útočících jednotek, zvláště pak jednotek SS.

"Morálka německých divizí se po velkých ztrátách u Blatenského jezera značně zhoršila (kdo dobře studoval ztráty v Operaci Jarní probuzení tak ví, že RA měla 33 000 mrtvých, zraněných a nezvěstných, z toho některé prameny říkají 8 500 mrtvých - bojovala v obraně - útočník, tedy německé jednotky -, okolo 12 600 mrtvých. U ztrát techniky pak upozorňuji, že zasažené a skutečně zničené tanky tvoří menší číslo než je leckde uvedeno, neboť německé opravárenské útvary do rána vracely mnohé zasažené tanky znovu do boje, některé odtažené do opráváren dál od fronty je pak vracely později. Velká část tzv. ztrát na tancích a SHD, jde také na vrub faktů, že Němci sice měly nedostatek PHM, ale PHM měli, je zde však skutečnost, že v boji se k nim prostě PHM nedostalo, cisterny byly zničeny - letecky, či dělostřeleckou palbou - a další operační příhody - a tak mnohdy i netknuté tanky, při celkové ztrátě území, museli osádky opustit, podobně jako v Bitvě o Ardeny. Německé tanky a SHD pak (viz zde, královský Tiger, Tiger VI -

Obrázek

Panzerkampfwagen VI Tiger Ausf. H1 (E)
, tady od kolegy Sa 58 na Palbě:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=116&t=3154
, od Blatenského jezera), nepoškozené, nacházeli Sověti po celém bojišti, nebo v lesích a na přesunových trasách. Německá 6. TA má někde v historických zdrojích uvedeno, že z celkových 450 tanků na počátku operace, jí k 15. březnu zůstalo přibližně 185 tanků schopných provozu /část jich byla ještě opět v opravě u vzdálenějších opraven/. (Všeobecně se pak v obraně, většina zde použitých německých td, účastnila i - Vídeňské operace - a činnost většinou končily vzdáním se Američanům - má poznámka, vycházející z informací historických zdrojů, kterými jsou zde: Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert, Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky, Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR, John Keegan – Druhá světová válka, Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a také:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_J ... uzen%C3%AD
https://en.wikipedia.org/wiki/Operation ... _Awakening
https://de.wikipedia.org/wiki/Plattenseeoffensive
a další z Použité podklady a mé poznámky.).
Mnohé nepřátelské svazky včetně divizí SS se přesvědčily, že další útok je marný, a 15. března 1945 večer odmítly jít na zteč. "Guderian o tom napsal: ´Všechny vyhlídky na velký úspěch byly ty tam. Zmizel i až dosud vysoký bojový elán divizí SS. Pod ochranou houževnatě bojujících tankistů a proti rozkazu ustupovaly celé svazky. Na tyto divize již nebylo spolehnutí (historickým podkladem pro informace je zde pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 177, výňatek z - H. Guderian, Erinnerungen eines Soldaten, Vzpomínky vojáka, S. 381.)."
A další vzpomínka pak pochází od německého historika, který na východní frontě byl. Je jím generál Kurt Tippelskirch, který napsal, cituji: "V tom okamžiku se sběhly události, které zapůsobily na Hitlera zčista jasna jako blesk. Jednotky divizí SS bojující na tomto úseku, včetně oddílů Hitlerovy tělesné stráže, na něž spoléhal jako na kamennou zeď, nevydržely: jejich síla i víra byly vyčerpány. V bezmocném vzteku dal Hitler rozkaz, aby bylo vojákům těchto oddílů strženo rukávové označení s jejich jménem (historickým podkladem pro informace je zde pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 177, výňatek z K. Tippelskirch, Geschichte des zweiten Weltkrieges, Dějiny druhé světové války, Bonn 1956, S. 500.). Rozkaz musel provést říšský vedoucí vojsk SS Himmler, který odpovídal za jejich kázeň."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=260
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“