Tragédie Scottovy výpravy

Britské, americké, ruské, japonské osobnosti a vojáci.

Moderátoři: Pátrač, Tkuh

Uživatelský avatar
Pozorovatel-signalista
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 150
Registrován: 17/12/2008, 19:12
Bydliště: Umbara
Kontaktovat uživatele:

Tragédie Scottovy výpravy

Příspěvek od Pozorovatel-signalista »

Osobnost britského námořního kapitána a polárníka Roberta Falcona Scotta zanechala v historii svou stopu. Scott si dokázal svou povahou získat respekt i přátelství nejen svých důstojníků, ale i svého mužstva. Ačkoliv jeho první expedice na jižní kontinent přinesla řadu poznatků, Scott zatoužil po jediném – vztyčit na nejjižnějším bodu planety britskou vlajku.

Právě tato výprava se mu stala osudnou. Už při plavbě z Británie na jih nastávají problémy, všechny ale expedice zdárně překonala a konečně zakotvila na pobřeží Antarktidy, kde buduje základní tábor. Složení samotné výpravy na jih ale Scott nechává otevřené; plánuje se rozhodnout až podle toho, jak se jednotliví členové výpravy osvědčí. Přípravy na samotnou cestu na pól zabraly řadu měsíců, ať už se jednalo o prozkoumání terénu, či budování skladišť zásob. Cíl cesty ale už – aniž by to Scott a jeho muži věděli – byl dobyt; Roald Amundsen, soupeř v neplánovaném závodě o pól, „předběhl“ britskou expedici o pět týdnů. Cesta zpět na pobřeží už byla poslední, nedokončenou, cestou, na kterou se kdy Scottova expedice vydala.


-o.O.o-


Obrázek

Říkali mu Con

Robert Falcon Scott, rodiči nazývaný Con, se narodil 6. Června 1868 v Devonportu v Anglii jako třetí ze šesti dětí Johna a Hannah Scottových. Jak matčina, tak otcova strana rodiny, měla velkou kariéru v námořnictvu, pouze Robertův otec se poněkud této tradici vymykal kvůli špatnému zdraví. Robert sám ale s kariérou v námořnictvu počítal, a už v třinácti letech se plaví na lodi Britannia jako námořní kadet.
Obrázek
(Loď Britannia)
Po plavbě na lodi Britannia následovaly plavby na lodích Liberty a Monarch, kde byl kapitánem ohodnocen jako slibný mladý důstojník. Mladý Robert se postupně plavil na několika dalších lodích, jmenujme kupříkladu Rover nebo Active, kde si od velících důstojníků získával veskrze pozitivní hodnocení.

Pak ale roku 1894 přišla rána - finanční bankrot rodiny, kdy otec musel prodat malý pivovar, který vlastnil, aby se ochránil před věřiteli, a nejspíš učinil i několik špatných investic, které zanechaly rodinu ve velice tíživé situaci. O tři roky později navíc John Scott umírá, a zanechává rodinu bez jakýchkoliv prostředků. Robert dělal vše, co mohl, aby své rodině v této tíživé situaci pomohl - těžká léta, kdy musel počítat opravdu každý výdaj, což vedlo k jeho izolaci od vrstevníků, kteří podobné problémy řešit nemuseli, ho těžce poznamenala, ale ani ve svých denících si na tíživou situaci nestěžuje.

Pak ale přichází zlom v Robertově životě - služba na lodi Majestic. Setkává se zde s britským polárníkem a průzkumníkem severních oblastí, Georgem Egertonem, což v něm probouzí touhu poznávat polárních krajin, a když byla roku 1899 vyhlášena první britská expedice na poslední neprozkoumaný kontinent, Antarktidu, Královská zeměpisná společnost, v čele s Clementem Markhamem, mezi možnými kandidáty vybrala právě Roberta Falcona Scotta.


Výprava na jih

Jižní výprava vyplula na lodi Discovery roku 1902, a pod Scottovým vedením připlula do Rossova moře, kde po prozkoumání dosud neznámé východní části výprava objevuje Zemi krále Edwarda II., a po vzletu balónem nad Rossovou ledovou bariérou Discovery zakotvila u Rossova ostrova, budoucího hlavního tábora celé expedice.

Na lyžích, se saněmi a psy, se námořníci vydávají do nitra kontinentu; Scott, Wilson a Shackleton. Už 12. listopadu 1902 se jim podařilo překonat norský rekord v cestě na jih, a táboří blízko 79. rovnoběžky. Při dalším pronikání na jih se ale ukázala nepřipravenost na extrémní podmínky na Antarktidě, s nimiž Britové, národ z nepolárních končin, neměli zkušenosti - nedostatečně kaloricky výživné jídlo, nedostatek zásob jak pro výživu vlastní, tak pro psy, oblečení nevhodné pro podmínky jižních polárních oblastí i nedostatek tažných psů.

V poslední den roku 1902 se trojice dostává na nejjižnější bod své expedice - 82°16’ jižní šířky - a obrací se zpět; bez psů to byla dlouhá cesta, kdy Scott s Wilsonem museli táhnout sáně s nemocným Shackletonem.

Bez tažných psů už nemělo cenu se znovu se pokoušet o dobytí pólu, výprava však nezahálela, a exkurzemi na lyžích rozšiřovala znalosti jižního kontinentu. Asi nejdůležitějším vědeckým poznatkem, získaným na první Scottově expedici na Antarktidu, bylo proniknutí do hloubi Viktoriiny země. Mohutné ledovce potvrzovaly domněnky pevném podloží - pochybnosti o pevninském charakteru Antarktidy tak byly rozmetány.

Výprava se triumfálně vrátila zpátky do Anglie v září roku 1904, a na čas držela rekord v objevování posledního světadílu.


Osobní život

Scott po návratu do Anglie dál budoval kariéru. Roku 1907 se však znovu setkává se sochařkou Kathleen Bruceovou. Že se jednalo o pro ně osudové setkání ukazuje už fakt, že již v prosinci téhož roku jsou zasnoubeni a následujícího roku v záři se stávají manželi. Ačkoliv se ale Scott nikdy před svou v té době stále ještě snoubenkou Kathleen nezmínil o touze podniknout další výpravu na jižní pól, Kathleen mu v jednom ze svých dopisů napsala, ať jí slíbí, že se pokusí o jižní pól.

V den, kdy vyhlásil svůj plán na druhou expedici, přivítali Kathleen a Robert své první, a jediné dítě - syna Petera.
Obrázek
(Scott s manželkou)

Nová výprava

Roku1909 Scott oslovil britskou veřejnost s prosbou o finanční prostředky k nové expedici na jižní světadíl, a už v červnu 1910 vyplouvá na lodi Terra Nova znovu k jihu.
Obrázek
(Loď Terra Nova, vyfotografovaná u pobřeží Antarktidy)
Cílem výpravy bylo opět získávání vědeckých poznatků, včetně nejvyšší mety - dosažení jižního pólu.

Ještě před dosažením jižních polárních krajin jej ale telegramem kontaktuje Roald Amundsen, norský polárník, že mění plán své původní cesty na sever, a namísto toho se stejně jako Scott vydává na jih. Z původní vědecké expedice s cílem proniknout na nejjižnější místo planety se nečekaně stal závod.

Výpravu zdržela nucená zastávka na Novém Zélandě, kdy bylo potřeba opravit trhlinu v trupu, i následné potíže při cestě ledovým polem. Výprava při bouři ztrácí několik zvířat - poníků i psů (měla jich víc, než při první cestě, ale stále jich ještě nebyl dostatek, jak ukáže další vývoj událostí) i materiálu.

Navíc zopakoval chyby své, i chyby jiných, a opět se dostatečně nepřipravil na extrémní podmínky, které mohl při cestě k pólu očekávat. Už poníci a motorové sáně se neosvědčily při výpravě bývalého Scottova společníka, Shackletona, na Antarktidě. Scott se však na ně spoléhal, a opět s sebou nevzal dostatek psů, ani zkušených lyžařů, kteří by s ním cestovali k pólu, opět na rozdíl od Amundsena, který s sebou měl posádku zvyklou na polární podmínky.

Výprava strávila většinu roku přípravami na velký výpad na jih. Začátek pokusu o dobytí pólu připadl na 1. prosince 1911. Největší zdržení jim připravil blizard z 5. prosince.

Scott ve svém deníku píše:
“... Co jen, pro všechno na světě, takové počasí v této roční době znamená? To už je víc než smůla, ale snad se k nám přece jen zase obrátí štěstí. …”

9. prosince výprava postřílela poslední poníky, a muži táhnou na saních náklad sami.


Konec všem snům

Podmínky dalšího postupu se postupně zhoršovaly - muži se bořili do měkkého sněhu, a počasí jim další postup znesnadňovalo blizardy a nízkými teplotami. Stále ale pokračují v cestě a budují zásobovací stanoviště v pravidelných intervalech, aby bylo při cestě zpět možné doplnit zásoby.

Pak ale přichází 16. leden, a s ním i to, co Scott ve svém deníku označil jako “konec všem našim snům” - zbytky norského tábora, dokazující, že Norové byli na pólu první:

“... Když jsme přišli blíž, ukázalo se, že je to černý praporek, upevněný na saňové tyči zabodnuté do sněhu. Poblíž byly zbytky tábora, přicházející a odcházející stopy saní a lyží a zřetelné otisky psích tlapek, mnoha psích tlapek. Všechno jako na dlani: Norové nás předstihli a dosáhli pólu první! ...”

Samotného pólu dosáhla Scottova výprava o dva dny později, a pak se vydala zpátky k pobřeží.


Obrázek
(Odzadu zleva - Lawrence Oates, Robert Falcon Scott, Edgar Evans, vepředu zleva - Henry Bowers, Edward Wilson)

Návrat

“Mám strach, že zpáteční cesta bude hrozně únavná a monotónní,” napsal Scott do svého deníku prvního dne cesty z pólu.

Cesta zpět byla opravdu únavná; po předchozích těžkostech, kdy tři čtvrtiny cesty na pól táhli muži náklad na saních sami bez tažných zvířat, se projevilo na vzrůstající únavě a s ní spojeným zpomaleným postupem. Těžkosti v podobě špatného počasí, těžkého terénu, nemocí a nedostatek paliva nakonec nedovolily Scottovi dosáhnout spásného Jednotunového skladiště, které bylo pouhých 22 kilometrů od posledního tábořiště zbytků výpravy na pól.

Nejdříve, 17. února, zemřel Evans následkem těžkých omrzlin, a nejspíše i otřesu mozku, který utrpěl při jednom ze svých pádů na ledovci.

11. března Scott nařizuje Wilsonovi vydat čtyřem zbývajícím členům expedice “prostředky k ukončení našich útrap” - celkem 30 tabletek opia.

Další ze členů expedice, Oates, umírá 17. března. Díky těžkým omrzlinám se jeho zdravotní stav několik týdnů zhoršoval, nakonec ale, aby ušetřil svým druhům další starosti s ním, vyšel do vánice, aby se už nevrátil.
Obrázek
(A very gallant gentleman - Opravdový gentleman - obraz od J. Ch. Dollmana; malířova představa toho, jak Oates vychází do sněhové vichřice)
Zbylí tři členové expedice postupovali dál, ale jejich už tak pomalý postup se ještě zpomalil, když Scottovi v důsledku tragického opomenutí omrzla noha.

Zápisy Scottova deníku hovoří o snaze dosáhnout Jednotunového skladu, kdy jim v pochodu brání sněhová bouře, která neustává. Poslední zápis je datován na 28. března, kde Scott připouští, že jejich konec už nemůže být daleko.

ČTVRTEK 29. BŘEZNA - Od 21. zuří neustále jihozápadní sněhová bouře. Dvacátého jsme měli ještě palivo na dva hrnky čaje a jídlo na dva dny. Každým dnem jsme byli připraveni vyrazit ke skladu, czdálenému pouze 11 mil, ale venku neustávala sněhová vichřice. Myslím, že už nemůžeme doufat v žádné zlepšení. Vytrváme však do konce; jsme ovšem stále slabší a konec už nemůže být daleko.

Bohužel, myslím, že už nebudu moci psát - R. Scott.

probůh, pečujte o naše pozůstalé!


Pátrací tým, vedený Atkinsonem, nalezl poslední tábor Scottovy expedice až osm měsíců po jejím tragickém konci. Trojici pohřbili na místě; těla Oatese a Evanse však nebyla nikdy nalezena.
Obrázek
(Mohyla v místech posledního tábora Scottovy výpravy)
Kontroverze ohledně tragického konce výpravy

S ohledem na tragický konec Scottovy výpravy není žádným překvapením, jaké emoce to ve veřejnosti, zejména britské, vzbudilo. Amundsen byl obviňován z toho, že “nehrál fér” a v rozhodující okamžiky připravil Scottovu výpravu u vůli jít dál, když dosáhl pólu jako první.

Scott sám ve svých denících se o Amundsenovi zmiňuje jen zřídka, ale nikdy jej z ničeho neobviňuje.

Jedna z domněnek byla i to, že expedice trpěla kurdějemi. Sám Atkinson ale tuto domněnku popírá už v době nálezu posledního táboru expedice; stejně tak Scottův deník na nic takového neodkazuje; jeho zápisy až do konce ukazují jasnou mysl, a ne mysl pomatenou kurdějemi. Naopak, vzhledem k tomu, že Scott sám kurděje přežil na první antarktické výpravě, tak věděl velice dobře, jak probíhají a jak se jim účinně bránit.

Moderní badatelé na problematiku závodu Amundsena a Scotta pohlížejí různě. Jedním z názorů je, že Scott se při své expedici pokoušel o příliš mnoho a nevěnoval dostatečnou pozornost dosažení pólu.
Jiný z názorů je, že důvodem tragického konce byl samotný Scott, který, když zjistil, že jeho výprava dorazila k pólu až jako druhá, ztratil vůli vrátit se do Anglie, a donutil své dva poslední společníky, Wilsona a Bowerse, aby s ním spáchali sebevraždu. S tímto názorem se ale vede ostrá polemika.

Je pravda, že po Evansově smrti dal příkaz k vydání tabletek opia zbylým členům výpravy. Stejně tak je ale pravda, že až do posledních chvil se nevzdává naděje na návrat.

Jedním z bodů “obžaloby” Scotta ze zbabělosti a poraženectví je zmínka v deníku, kdy se zamýšlí, zda někdo z nich stále ještě věří v to, že se jim opravdu podaří vrátit. Scott ale v dalších zápisech popisuje neutuchající úsilí pokračovat v pochodu.

Scott je dále obviňován, že neměl důvod se vracet, když byl v závodě o pól poražen. Faktem ale je, že Scott, pokud by se vrátil do Anglie, se mohl těšit na přijetí pro hrdinu. Dorazil sice na pól jako druhý, na rozdíl od Amundsena ale “hrál fér”. Stejně jako jeho společníci i on měl důvody se vracet; zejména svou manželku se synem. Vždyť to byli oni, na které do posledních chvil myslel a v posledních dopisech žádá své přátele, aby se o ně postarali.

Bylo to snad i s ohledem na rodiny, které na ně doma v Anglii čekaly, že se Scott ve svém deníku zmiňuje, že každým dnem byli připraveni vyrazit, ale venku neustále zuřila sněhová vichřice. Podle zápisů chirurga výpravy, Atkinsona, ale od 27. března žádná vichřice nezuřila.

Snad si Scott, s vědomím toho, že jeho zápisky budou jednou nalezeny, trochu přikrášlil jindy tak věcně zapisovanou skutečnost, aby dále nermoutil pozůstalé prostým přiznáním, že z naprostého vysílení už nemohou dál.

Svým tragickým koncem zastínila nakonec Scottova výprava úspěch výpravy Amundsenovy, a stala se vděčným tématem řady knih, i filmové produkce.

Použité zdroje:
Duffack, J., Tajemství smrti polárníka R. F. Scotta, Akcent, Třebíč 2015.
Scott, R. F., Dosažení jižní točny. Deník poslední expedice. Mladá fronta, Praha 1972.
May, Karen a George, Lewis. ‘A Kind Of Suicide’? Errors And Misconceptions In Roland Huntford's Account Of The Last Days Of Scott's Polar Party. Polar Record [online]. 2014, 156-164
Scott Robert Falcon. In: MARTÍNEK, Jiří a Miloslav Martínek. Kdo byl kdo - světoví cestovatelé a mořeplavci. Praha: Libri, 2003, s. 443-447.
Robert Falcon Scott. Antarctic Explorers [online]. http://www.south-pole.com/p0000089.htm
Larson, Edward J. Poles apart: Scott, Amundsen and science. Endeavour. 35. 4 [online]. 2011, str. 129-136.
Guly, H. The death of Robert Falcon Scott (1869-1912) and colleagues. Journal of Medical Biography [online]. Vol. 4, 2012 [cit. 2016-11-27], str. 160 - 163.
„Dámo, vy jste pravý gentleman.”

Ano, předtím než se někdo zeptá, já jsem ta Pozorovatel-signalista, Pátračova pobočnice (čili ani jeho pes, ani jeho vnuk, aby bylo jasno). Pokud jste se s ním nějak nepohodli, prosím, uvědomte si, že co vy zvířátka jste si podělali, nás rybiček se netýká.
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Tragédie Scottovy výpravy

Příspěvek od Rase »

Parádní článek, hlavně ten rozbor na konci. Osobně mi přišel neuvěřitelný i nápad, nechat táhnout sáně poníky, ale asi k tomu měli logický důvod.
Tady je pár fotografií poníků ze Scottovy výpravy, kde je pěkně vidět jak by cesta vypadala za ideálních podmínek:

Obrázek

Obrázek

Obrázek
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Tragédie Scottovy výpravy

Příspěvek od Pátrač »

Napsal to sice moje dcera takže moje objektivita je vážně ohrožena, ale je fakt, že když jsem viděl ten stoh knížek z knihovny z UP Olomouc, tak jsem byl zvědavý co z toho nakonec bude. Potěšila mě.

Hodně jsme se o tom bavili a musím napsat, že je mi Scotta i přes propast času co mezi námi leží moc líto. Amundsena nelze z ničeho vinit, rozhodoval se jak rozhodoval a v pomyslném závodě vyhrál. Ale věřím, že ve světle tragédie jeho protivníka mu ta výhra zhořkla.

Četl jsem o Amundsenovi ledacos. Měl své chyby, ale byl to zcela jistě statečný a obětavý člověk. Jsem hluboce přesvědčený, že kdyby jen tušil jak na tom Scott je, že by nechal všechno být, sebral by zbytek psů, a vyrazil by pro něj.

Udělal to totiž i pro člověka, který ho okradl, sebral mu zaslouženou slávu při cestách na severní pól vzducholodí. Myslím tím toho mizeru italskýho Nobileho. Když při své druhé cestě ztroskotal, Amudsen, který ho měl správně nenávidět, sedl do letadla letěl ho hledat aby mu pomohl. Nobileho zachránil Krasin a Amundsen zahynul. Škoda mluvit.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Tragédie Scottovy výpravy

Příspěvek od jarl »

Tak tu mezi námi vítám novou autorku a doufám, že se časem dočkáme dalších článků. Dobytí jižního pólu se sice kvůli smrti Scotta a několika jeho mužů zapsalo mezi tragické kapitoly výzkumu polárních krajů, ale toto dvojí dobytí je dobře zdokumentované a není pochyb o tom, že Scott i Amundsen na jižním pólu opravdu stanuli. To se o dobytí severního pólu říci nedá, protože jeho pokoření sice nezávisle na sobě ohlásili Cook a Peary, ale je docela možné, že se to nepodařilo ani jednomu.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Aaron Goldstein
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3062
Registrován: 19/7/2014, 19:38
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Tragédie Scottovy výpravy

Příspěvek od Aaron Goldstein »

Super článek... Děkuji... Obrázek
Obrázek

Že jsem paranoidní ještě neznamená, že po mě nejdou...
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Tragédie Scottovy výpravy

Příspěvek od Dzin »

jarl píše:To se o dobytí severního pólu říci nedá, protože jeho pokoření sice nezávisle na sobě ohlásili Cook a Peary, ale je docela možné, že se to nepodařilo ani jednomu.
Nakonec to bude tak, že první byl na severním pólu zase Amundsen s Norge. :-) Ale zase ony výpravy Cooka i Pearyho přispěly k nezpochybnitelnému dobytí toho jižního, kdy Amundsen pořizoval velmi pečlivé měření v rámci svojí cesty, aby obstáli při sebekritičtějším zkoumání. Obecně se toto přisuzuje právě kontroverzím ohledně dobývání severního pólu.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
Vlastimil Čech
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 575
Registrován: 3/12/2012, 16:49
Bydliště: vesnice nedaleko F.-M.

Re: Tragédie Scottovy výpravy

Příspěvek od Vlastimil Čech »

Udělal to totiž i pro člověka, který ho okradl, sebral mu zaslouženou slávu při cestách na severní pól vzducholodí. Myslím tím toho mizeru italskýho Nobileho.
-----------------------------
Ale ale... o tom jsem neslyšel! Proč byl Nobile mizera? Jak Amundsena okradl? Že Nobile řídil Amundsenovu vzducholoď? Nebo že ji zkonstruoval a vlastně ten typ (poloztužená vzducholoď= tedy ani zepelin, ani blimp) vynalezl? Nebo ještě něco jiného?
Vyčítáte Nobilemu, že se nechal jako první odvézt z Červeného stanu? No jako velitel by asi neměl... ale na druhou stranu měl zlomenou nohu a byl tedy tedy svému mužstvu na obtíž... Navíc ten letec zachránce chtěl buď odvézt Nobileho, nebo nic... Tohle celé mne ukrutně zaujalo! Napište prosím!
Uživatelský avatar
Vlastimil Čech
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 575
Registrován: 3/12/2012, 16:49
Bydliště: vesnice nedaleko F.-M.

Re: Tragédie Scottovy výpravy

Příspěvek od Vlastimil Čech »

:D Ten nápad se sibiřskými poníky byl nešťastný od počátku. Navíc nakoupili zvířata s prašivinou... a krmení, další problém. Každý intendantňák ví, že mít pro svůj abtajlung různé druhy PHM může být komplikací. To, co pohání prašivé sibiřské koníky je pro lidi stravitelné obtížně. Amundsen krmil své psy masem, které je snadno poživatelné i pro lidi. Navíc prý živil ke konci své psy i lidi psím masem z opotřebovaných psů.
Mimochodem, kdesi jsem četl o pokusu američanů použít k przkumu Antaktidy velikolepý stroj.
http://offroadclub.ru/ai/54000/article. ... ics2.3.jpg :D :D
No, nedopadlo to... :neutral:
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Tragédie Scottovy výpravy

Příspěvek od Rase »

Jedna z těchto raných výprav na pól (detaily už nevím), měla v plánu použít k tažení saní stroj, asi nějaký traktor.
Taky to nedopadlo - stroje se překvapivě porouchal :D
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Ataman
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 866
Registrován: 1/4/2008, 20:31

Re: Tragédie Scottovy výpravy

Příspěvek od Ataman »

Rase píše:Jedna z těchto raných výprav na pól (detaily už nevím), měla v plánu použít k tažení saní stroj, asi nějaký traktor.
Taky to nedopadlo - stroje se překvapivě porouchal :D
Tahle výprava, jsou to právě ty motorové sáně - byl to takový malý pásový traktor. Předtím Shackleton zkoušel upravený automobil.
O závodě Amundsen - Scott byl natočen asi dvoudílný film - Nejvzdálenější místo na zemi - někdy asi před dvaceti lety šel v televizi, od té doby po něm pátrám, sehnat se mi ho ale nedaří.
Naposledy upravil(a) Ataman dne 3/1/2017, 22:06, celkem upraveno 1 x.
Cerkev je blízko, ale je ledovice. Krčma je daleko, ale půjdem opatrně.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Tragédie Scottovy výpravy

Příspěvek od Pátrač »

Vlatimil Čech

Umberto Nobile byl rozhodně zajímavý člověk. Pro Italy je národním hrdinou. Poprvé zaznamenal velký úspěch v roce 1926, kdy spolu s Roaldem Amundsenem a Lincolnem Ellsworthem přeletěl severní pól na vzducholodi Norge, o jejíž konstrukci jej Amundsen požádal. A asi ji posatvi dobře - fungovala. Výprava byla - jak jinak - částečně sponzorovaná vládou Benita Mussoliniho, který v ní nadšeně spatřoval možnost pro proslavení Itálie a jejího vývoje v moderní vědě. I to je dobré, taková podpora se hodí vždy. Nobile za své zásluhy po ukončení expedice získal čestné členství ve fašistické straně. A ani to v té době nebyl zásadní probém, do zločinů v Etipopii a později i jinde ještě bylo daleko.

Toto vše je OK, kdyby to tak zůstalo, byl by pro mě Nobile hustej borec.

Jenže problém byl v tom, že nemalou část financí získal Amundsen - přece jen to byl známý polárník a respektovaný dobyvatel jižního zemského pólu. Měli dohodu, jakým způsobem budou vystupovat po návratu a jak si rozdělí zisk z knih, přednášek a dalších akvizic. Výsledek - Nobile dobrou "PíÁr", stáhl rozhodnou část zásluh na sebe, Amudsena odstavil a veškerý výtěžek z akce skončil u něj, s výjimkou vystoupení v Norsku a Švédsku. Amundsem se tak dostal do vážných finančních potíží. Najednou místo zisku byl v těžkých dluzích.

Tím Nobile Amudsena de facto okradl. Amundsen totiž věřil na podanou ruku- neměli nic písemného. A toho Nobile obratně využil.

Nic z toho co jsi dále napsal mu nemám důvod vyčítat. I náš František Běhounek - budoucí akademik a autor skvělých románů, jako kluk jsem je četl s velkým nadšením - potvrdil a to opakovaně, že chtěl odletět z kry až poslední - byl to voják a měl v sobě něco jako vojenskou čest a věděl jak se má velitel chovat v těžké situaci.

I přes tento stav, byl Amundsen mezi prvními, kdo začali se pracovat na záchraně ztroskotané posádky Nobileho vzducholodi Italia. 18. června 1928 vyrazil hydroplán Latham 47 s Amundsenem a dalšími pěti lidmi na palubě z Norska na další pátrací akci. Měl mít mezipřistání na Špicberkách, ale nikdy tam nedorazil. Později moře vyplavilo Amundsenův stan a plovák z letounu,upravený jako provizorní vor na pobřeží u Tromsø. Předpokládá se, že se Amundsenův letoun v mlze zřítil jižně od Medvědího ostrova do Barentsova moře a že Amundsen zahynul během havárie nebo těsně po ní. Jeho tělo se nikdy nenašlo. A tak si ho moře, které tolik miloval nakonec vzalo.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Vlastimil Čech
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 575
Registrován: 3/12/2012, 16:49
Bydliště: vesnice nedaleko F.-M.

Re: Tragédie Scottovy výpravy

Příspěvek od Vlastimil Čech »

Jenže problém byl v tom, že nemalou část financí získal Amundsen - přece jen to byl známý polárník a respektovaný dobyvatel jižního zemského pólu. Měli dohodu, jakým způsobem budou vystupovat po návratu a jak si rozdělí zisk z knih, přednášek a dalších akvizic. Výsledek - Nobile dobrou "PíÁr", stáhl rozhodnou část zásluh na sebe, Amudsena odstavil a veškerý výtěžek z akce skončil u něj, s výjimkou vystoupení v Norsku a Švédsku. Amundsem se tak dostal do vážných finančních potíží. Najednou místo zisku byl v těžkých dluzích.

Aha, díky! To jsem nevěděl...
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Tragédie Scottovy výpravy

Příspěvek od Pátrač »

Vlastimil ČECH: SEŽEN SI TUTO KNIHU:

http://www.databazeknih.cz/knihy/roald-amundsen-187840

Je to hodně dobrá kniha.

Zde je na antikvariátech cz, za blbou stovku. A tu cenu asi má. Ale měla by být k mání i někde v knihovně.

http://www.antikvariaty.cz/index.php?ac ... =_fulltext
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pozorovatel-signalista
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 150
Registrován: 17/12/2008, 19:12
Bydliště: Umbara
Kontaktovat uživatele:

Re: Tragédie Scottovy výpravy

Příspěvek od Pozorovatel-signalista »

Rase píše:Parádní článek, hlavně ten rozbor na konci. Osobně mi přišel neuvěřitelný i nápad, nechat táhnout sáně poníky, ale asi k tomu měli logický důvod.
Tady je pár fotografií poníků ze Scottovy výpravy, kde je pěkně vidět jak by cesta vypadala za ideálních podmínek:

(tady byly pěkné obrázky poníků se sáněmi :D )
Jako jedno z vysvětlení, proč se Scott tak umanutě držel zrovna těch poníků, a i přes opětovná doporučení od jiných polárníků si "nepřibalil" spíš psy, jsem narazila na zmínku, že "jakožto Angličan měl prostě v oblibě koně a ke psům pociťoval nedůvěrů, kterou nedokázal překonat". Nám, co jsme od malička masírovaní filmy z oblasti Aljašky, kde se všichni po sněhu prohání se psími spřeženími to přijde dost na hlavu, si do podobných podmínek brát právě poníky, ale Conovi to tak asi nepřipadlo.
Vlastimil Čech píše::D Ten nápad se sibiřskými poníky byl nešťastný od počátku. Navíc nakoupili zvířata s prašivinou... a krmení, další problém. Každý intendantňák ví, že mít pro svůj abtajlung různé druhy PHM může být komplikací. To, co pohání prašivé sibiřské koníky je pro lidi stravitelné obtížně. Amundsen krmil své psy masem, které je snadno poživatelné i pro lidi. Navíc prý živil ke konci své psy i lidi psím masem z opotřebovaných psů.
Mimochodem, kdesi jsem četl o pokusu američanů použít k przkumu Antaktidy velikolepý stroj.
http://offroadclub.ru/ai/54000/article. ... ics2.3.jpg :D :D
No, nedopadlo to... :neutral:
Tak o prašivině nic nevím, ale je pravda, že jak poníkům, tak i těm psům, co si Scott vezl, dala těžce zabrat už cesta z Nového Zélandu k Antarktidě. Scott měl i v tomhle docela pech, že vychytal špatné počasí snad všude, kam se vrtnul. jeden z deníkových zápisů během plavby o tom celkem zajímavě píše; bylo to 2. prosince 1910, kdy se jim v bouři navíc porouchalo čerpadlo a do lodi jim valila voda nejen shora, ale i zezdola:

... Během noci se utopil jeden pes, jeden poník je mrtev a druzí dva jsou na tom špatně - asi pojdou také. Občas některého psa těžká vlna málem odnese, zachrání ho jen řetěz. Meares s několika pomocníky ty ubožáky neustále zachraňuje před uškrcením a pokouší se jim nalézt lepší úkryt, je to však naprosto beznadějné. Jedno z těch ubohých zvířat našli uškrcené; jiné spláchla vlna takovou silou, že se přetrhl řetěz a pes zmizel v moři; další vlna ho však jako zázrakem znovu vynesla na palubu a teď už je mu dobře.

Jako, nechtěla bych být na té plavně vůbec ničím, ze všeho nejmíň ale asi tím poníkem, nebo psem :rotuj:

A k tomu krmení - mno, máš pravdu, že by lidem takový lisovaný oves zrovna moc nešmakoval...
„Dámo, vy jste pravý gentleman.”

Ano, předtím než se někdo zeptá, já jsem ta Pozorovatel-signalista, Pátračova pobočnice (čili ani jeho pes, ani jeho vnuk, aby bylo jasno). Pokud jste se s ním nějak nepohodli, prosím, uvědomte si, že co vy zvířátka jste si podělali, nás rybiček se netýká.
Uživatelský avatar
Farky
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1177
Registrován: 19/6/2008, 23:52

Re: Tragédie Scottovy výpravy

Příspěvek od Farky »

Ataman píše: O závodě Amundsen - Scott byl natočen asi dvoudílný film - Nejvzdálenější místo na zemi - někdy asi před dvaceti šel v televizi, od té doby po něm pátrám, sehnat se mi ho ale nedaří.
Je to sedmidílný seriál z roku 1985. Jen tak mezi řečí, jak jseš na tom s angličtinou? Přečti si soukromou zprávu.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Re: Tragédie Scottovy výpravy

Příspěvek od Alchymista »

Nemôžem si pomôcť, ale pri porovnaní Scottovej a Amundesnovej výpravy, výstroje a vybaveniu expedície ale i celkového prístupu k organizácii je Scottov prístup ukážkovým príkladom "ako sa to nemá robiť".
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Tragédie Scottovy výpravy

Příspěvek od Alfik »

Pozorovatel-signalista píše: Jako jedno z vysvětlení, proč se Scott tak umanutě držel zrovna těch poníků, a i přes opětovná doporučení od jiných polárníků si "nepřibalil" spíš psy, jsem narazila na zmínku, že "jakožto Angličan měl prostě v oblibě koně a ke psům pociťoval nedůvěrů, kterou nedokázal překonat". Nám, co jsme od malička masírovaní filmy z oblasti Aljašky, kde se všichni po sněhu prohání se psími spřeženími to přijde dost na hlavu, si do podobných podmínek brát právě poníky, ale Conovi to tak asi nepřipadlo.
Vysvětlení je známé, protože je sám několikrát napsal, vč. ve svém deníku kde sám sobě za toto své pochybení vyčinil.
Měl prostě odpor k zabíjení zvířat proto, aby posloužily za potravu jak dalším zvířatům (psům), tak i lidem.
Opakovaně (před výpravou) kritizoval postup jiných polárníků - tedy vč. Pearyho, Shackletona a Amundsena, protože všichni uváděli že použili "štafetu", při níž na začátku výpravy měli mnohem víc psů než na konci, a chtěl se tomu vyhnout.
Proto zvolil poníky a seno pro ně.

Mch jak to možná bylo s Oatesem víme od Rimmera :D
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Tragédie Scottovy výpravy

Příspěvek od kacermiroslav »

Děkuji za zajímavý článek, který sice není příliš ohledně Military, ale to je právě to, co vítám:-) Mám rád, když se na Palbě dočtu i něco více, než jen o zbraních, bitvách, generálech atd. Tak doufám, že bude více takových článků:-)

Jinak to co si matně pamatuji z řady knížek, dokumentů, her atd., tak asi zásadním problémem byl výběr tzv. "moderní" techniky, s kterou se Scott domníval, že porazí do té doby běžně používané postupy. Co ho k tomu asi vedlo, je naznačené v příspěvcích. Ta moderní technika a netradiční přístup se asi na papíře a při testech mohli jevit jako dobrá volba, ale prostě bylo to nevyzkoušené a již krátce po zahájení výpravy stíhala Scotta jedna jobová rána za druhou. Osud výpravy tak byl podle mě již předem jasný. Je až s podivem, že se Scott se svými druhy vůbec na pól dostal.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Vlastimil Čech
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 575
Registrován: 3/12/2012, 16:49
Bydliště: vesnice nedaleko F.-M.

Re: Tragédie Scottovy výpravy

Příspěvek od Vlastimil Čech »

Kdosi Scottovi ty sibiřské koníky vychválil... prý roviny sibiřské jsou pláním Antarktidy podobnější než krajina na Aljašce a tihle koně tam fungují dokonale. Snad původně se i uvažovalo s tím, že svůj potah snědí... Radši koně než psa... nakonec ale poníky nejedli...
Někde jsem četl, že když jejich mrtvoly našli, řekl jejich nálezce, že vypadali jakoby zemřeli na kurděje- hypovitaminózu... ale už si nevzpomenu, odkud to mám.
Uživatelský avatar
Vlastimil Čech
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 575
Registrován: 3/12/2012, 16:49
Bydliště: vesnice nedaleko F.-M.

Re: Tragédie Scottovy výpravy

Příspěvek od Vlastimil Čech »

No, seno určitě nebylo hlavní pohonnou hmotou pro Scottův potah. To spíš bych myslel na oves. "Dej jim ovsa, budou skákat hopsa. Zajímavé by bylo zjistit, proč nepomyslel třeby na soby. Sobí spřežení se zrovna na severní Sibiři hodnotí mnohem výše, než psí. Tohleto jsem četl kdysi v knize "Žil jsem na Čukotce"... nebo tak nějak se to jmenovalo.
Odpovědět

Zpět na „Osobnosti, vojáci, příběhy“