PALBA.CZ

Na počátku Tornada (td) byl požadavek,jako vždycky,na stíhačku která by dosahovala velkých rychlostí,za použití optimálně 2 motorů,které by se narvaly do co nejmenšího stroje.

Vznikla by tak stíhačka která by vzhledem ke své velikosti a tahu motorů mohla nést nesčetné množství zbraní a stále by mohla manévrovat pže rakety samy o sobě nejsou nějak moc těžké,proto by se mohly podvěsit všude kde by to jen šlo.
Letadlo bylo dále vybaveno křídly s měnitelnou šípovitostí které mu navíc umožnily i mnoho dalších bojových úkolů.Byly také tím plánem dané "strategie" obratnosti tohoto letounu.

Na vývoji stroje se podílely 3 země: Německo,Itálie a velká Británie, údajně ještě i Egypt ale ten za chvíli vypadl prý pro nedostatek financí.
Na začátku tedy všichni chtěli přepadovou stíhačku,ale po tom jak bylo poznat jakýže to stroj se rýsuje na prkně si začali všichni vymýšlet co by ze stroje nemohlo být dále - taky že to tak dopadlo a td má mnoho uplatnění ve kterých se dobře projevují všechny jeho vlastnosti do něj dané a upravené pro to a ono použití. Začnu psát ty hlavní verze pže ty se od sebe mnohdy hodně liší pže rozmanitost tohohle letadla je fakt velká.

Takže začnu základní verzí která byla na začátku - tedy přepadová a záchytná stíhačka = stíhací verze.

Tornado ADV - air defence variant = varianta pro vzdušnou obranu

Tyto stroje se v RAF označují písmenem F jako za WW2,takže Tornado F Mk3 - verze Tornada AVD kterou používají v RAF.

No ale už konečně k samotnému letadlu - ADV má klasicky základem posádku tvořenou 2 letci kteří sedí za sebou,pilot,navigátor-obsluha zbraňových systémů.Mnozí namítnou proč musí mít takové malé letadlo dvojí posádku,je to něco jako u F-14 Tomcat-u kde je taky instalován velice silný radar a obsluha se nezaměřuje jen na vzdušné cíle,ale jinak vše ostatní,námořní atd.Navíc letoun nese širokou paletu zbraní a jiných systémů což by pilot sám o sobě nestíhal.
Ovšem i přes svou velikost je ADV a celkově Tornado docela těžkým strojem ale na to zvládá své úlohy docela dobře.
Verze v RAF jsou dále upravovány pro co nejpůsobivější nasazení tak aby mohly zastavit případné útočící stroje ještě daleko před hranicemi Anglie.
Ovšem je nutno napsat že i s tím jak je ADV obratné se do přímých soubojů moc nehodí pže zase tak skvělou stíhačkou která by se mohla postavit moderním svým soupeřům není!Největším uživatelem těchto td je RSAF - královské saudské letectvo,dále RAF a Německo.

ADV je také určeno pro záchytné lety u hranic nepřítele tak aby mohlo zastavit útočníky ještě než se dostanoou pořádně za své hranice proto jsou standardem u ADV odhoditelné nádrže na 2 250 litrů.Proto se také přímo hodily a byly používány pro hlídky nad bez letovou zónou kolem Iráku.

ADV je vybaveno silným radarem typu FoxHunter který umožňuje kontrolu krajiny přímo pod letounem a zaměřování pozemních cílů.

Základní výzbrojí ADV je kanon Mauser IWKA ráže 27 mm který má kandenci 50 ran/sec. Je nabíjen standardní municí - vysoce explozivních nebo explozivních protileteckých nábojů.Další jsou rakety krátkého doletu AIM-9 Sidewinder,radarové střely Sky Flash nebo 6 střel AMRAAM.

moje oblíbená verze
Tornado ECR - electronic combat and reconnaissance = verze pro elektronický boj a průzkum

Tuto verzi používá jen Německá Luftwaffe,jsou ještě jedny Tornada a to ITECR to jsou italské ECR které se trošičku liší.

ECR je td který by se dal zařadit do skupiny Wild Weasels.ECR je vybaveno řadou systémů umožňující této verzi dokonale plnit své poslání.Jsou to věci jako je třeba infračervená kamera FLIR,nebo pouzdro ELS pro nalezení,identifikaci a zobrazení radarů a radarových vysílačů,taktéž jejich zaměření pro střely jako je AGM-88 HARM,dále ještě ič senzory pro lety v noci.

Tato verze byla nasazena při misích v Bosně.

ECR je vylepšeno o silnější motory které jsou stíněny proti ič vyzařování a mají o 10% vyšší tah než standardní motory u td,dostanou letadlo na rychlost až 2 330 km/h.

Letadlu chybí jeho kanony Mauser,výzbroj tvoří výhradně rakety HARM.Dále bývají podvěšeny kontejnery pro pozorování třeba u ITECR MBB,ještě pak přídavné nádrže a podvěsné výmetnice klamných cílů a rušící pouzdra.

Tornado IDS - interdiction,strike = bitevník,útočná verze,stíhací bombardér

Přesto že byl td plánován jako stíhačka,největší úspěchy začal získávat ihned po svém prvním uvedení jako bitevní verze,ta začala být daleko více prioritní.

V RAF jsou tyto stroje klasicky označeny GR - jako Ground - pozemní verze.V této úloze se td osvědčilo snad nejvíc,je zde naplno účinná a taky je všemi státy které je užívají naplno "ctěna"

IDS může nést širokou paletu zbraní,základem je kanon Mauser,dále je zde možnost podvěšení jak železných-neřízených tak řízených pum,laserem naváděných bomb,různých střel ať už proti-pozemních,protileteckých,nebo proti-lodních - Při požadavku napíšu typy zbraní pže je toho opravdu hodně.

Nejpozoruhodnější zbraní je pouzdro se submunicí JP233 to bývá upevněno pod trupem buď jednotlivě nebo 2 vedle sebe. Pouzdro obsahuje speciální submunici.Pro použití této zbraně musí td letět přesně 60 m nad zemí.Pumičky se z pouzdra dostávají buďto pomocí pružné lamely která je vyhodí ven (to v případě že je potřeba přesné kobercové bombardování např. kolony aut jedoucí po silnici),nebo se pumičky z pouzdra dostávají pomocí malé explozivní výbušky která je vyhodí na podstatně větší vzdálenost - rozptyl.Submunice se na zem snese na padáčcích kde exploze roztrhne a zničí první část (při útocích na letištní plochy asfalt runwaye) a další část - malá mina se tím dostane do kráteru po výbuchu.Tyto miny jsou buďto časované,nebo kontaktní kdy mají přímo ohrožovat opravářské čety!
U IDS je výhoda toho že se těžké náklady mohou dát na trupové závěsníky.
Je vybaveno řadou pomocných systémů jako je třeba DECCA,laserový dálkoměr GEC,palubní radar je speciálně vybaven systémem pro lety podle povrchu což bylo jasně vidět co dokáže při letových záběrech Tornad z války v Perském Zálivu kde létaly skutečně velice nízko,dále stojí za zmínku systém pro elektronické řízení letu FBW které obsahuje stabilizační systém.

Tornada IDS byla z úspěchem nasazena ve válce v Perském zálivu kde jich bylo ale několik sestřeleno.

Technické údaje: Tornado Mk.1

motory: Turbo Union RB 199-34R s přídavným spalováním,tah jednoho je 71,18 kN
max.rychlost: 1 482 km/h
dostup: 24 000 m
dolet: 3 890 km

Rozměry:

rozpětí: max.:13,90 m
min.: 8,90 m
délka: 16,70 m
výška: 5,79 m
plocha křídel: 30 m2


německé ECR v originální kamufláži


tornado s podvěšenými protiradarovými střelami ALARM


systém pro hloubkové lety dokáže letoun udržet bezpečně i v této výšce

Teda dost bych se hádal, že Tornado ADV/F používá Německo...menší počet měla, co vím, půjčena Itálie, ale Němci určitě ne. Dokonce se o jejich zapůjčení jednu dobu uvažovalo i u nás.

Ta tygří ECR vypadá fakt skvěle!

Nevím jak je to teď ale německé ECR byly upraveny z výrobních IDS a taky se používalo "údajně" i několik verzí stíhacích tedy těch ADV ale nevím jak je to se složením stíhacího letectva Luftwaffe teď.

Našel sem ještě jednu dobrou fotku v tygří kamufláži,ta je myslím daleko hezčí,i závěsníky jsou tak namalovány,ale je tam copyright:( - http://www.waffenhq.de/flugzeuge/tornado.html

Němci mají F-4 F Phantom II, už dobrých 30 let. Nyní pomalu začíná docházet k nahrazení Typhoony (nebo v Německu Tajfuny?).

Ty TTD GR.1 se mi nezdají, zvlášť rychlost.
alternativní zdroj TTD Tornado GR.1
plocha křídla 26,6 m2 při šípu 25 stupňů
max. rychlost 2337 (M=2,2) ve výšce 11 000 m
užitečný dostup 15 200 m
bojový dolet 1390 km s max výzbrojí (9 000 kg)

TTD Tornado ADV
motory Turbo-Union RB. 199-34R Mk 104-tah 73,5 kN
hmotnost prázdná 14 501 kg
hmotnost max. vzletová 27 987 kg
max. rychlost 2337 km/h (m=2,2) ve výšce 11 000 m
pracovní dostup 21 333 m
bojový dolet 555 km-při nadzvukové rychlosti
1853 km při podzvukové rychlosti

Poslední variantou Tornada je britská GR.4, což je zmodernizvaná GR.1.

Pop píše:Trošku jsem se zamotal.Nyní do správného tématu.

Přes postupnou modernizaci draku letounu Mig-23 nedošlo nikdy u sériových strojů k automatizaci přestavení křídla.
V této souvislosti uvádím, že letouny Tornado F.3 ze stavu RAF byly před nasazením v první válce v Perském zákivu modernizovány. V rámci změn byly zbaveny automatického přestavování křídla, přesněji - automatický systém byl deaktivován.

Pop - Zaujímavé...
Čo mohlo byť príčinou takéhoto kroku?

citaci vložil Skelet

Už jen to, že takto upraveny byly jen stroje F.3 je zvláštní.
V tomto případě zatím mohu jen spekulovat.
Tornado F.3 užívali v té době jen Britové a Saudské Arábie. Buď systém automatiky přestavení křídla nějak zlobil piloty RSAF a RAF chtěla tomuto předejít nebo Královské letectvo došlo k závěru, že pro stíhací variantu není systém vhodný. Zda takto své F.3 upravilo RSAF nemám informaci.

Myslím že rozdíl F.3 oproti úderným verzím byl v tom, že F.3 měla regulaci plynulou zatímco úderné měly přestavování automatické, ale (abych nekecal) asi čtyřpolohové. Předpokládám že systém měl jakousi schopnost predikce, tedy pokud dal pilot forsáž, letoun poznal že bude zrychlovat, takže zvýšil šípovitost křídel, jenže pilot možná ve skutečnosti nechtěl zrychlovat, ale provést energeticky náročnější manévr, který s větší šípovitostí už nemohl provést. Asi v podobné rovině bych viděl problém. Systém navíc možná odebíral nějaký výpočetní výkon palubnímu počítači, se kterým byla Tornada tak trochu na štíru snad po celou dobu jejich aktivní služby...

Vďaka - uvažoval som nejak podobne ako jersey - "nevhodné" či neadekvátne chovanie automatiky v bližšie neurčených režimoch letu a špecifické podmienky lietania na strednom východe.

Se stíhací variantou Tornado F.3 Sauďané moc spokojení nebyli a podobně na tuto verzi nahlíželi Italové, když si od RAF zapůjčily F.3 na přechodnou dobu než dostanou Eurofighter. Ti dokonce stíhací Tornada vrátili před vypršením smlouvy.

ajta krajta... takže problémov bolo zrejme viac.

No, nehledě na to, že to nikdy zrovna nebyl etalon spolehlivosti, stačí vidět neúprosnou realitu. Vývoj Tornada je do jisté míry analogický s Viggenem, také vznikla nejdříve úderná verze, která byla považována původně za důležitější. Jenže když pak přišla na řadu verze stíhací, musely být oba typy dost radikálně přestavěny. Jenže zatímco stíhací Viggen zdědil po svém předchůdci lehkou a pevnou konstrukci s nízkým plošným zatížením, Tornadu zůstalo vysoké plošné zatížení a vysoký vlnový odpor. V důsledku toho je pro F.3 jen velmi obtížné najít nějakou vhodnou taktiku. Ano, je relativně rychlé při zemi, ale tím všechno končí. Elektronické vybavení je poplatné době, po úpravě na Amramy tedy sice slušné, ale ne nutně lepší než u jiných srovnatelných letadel, takže pokud budeme chtít srovnat další atributy, jako obratnost, sáhne si Tornado docela na dno. O jejich nepoužitelnosti ve velkých výškách navíc kolují i legendy...

Letoun Tornado F.3 a jeho předchůdce F.2, byl konstruován jako stíhač bombardérů na dalekých přístupech k bráněmému území. Podle zadání nemělo teoreticky nikdy dojít k souboji na tělo se stíhacími letouny protivníka. Poloha Britských ostrovů takovou teorii opodstatňuje. Saudská Arábie a Itálie však jsou geograficky něco jiného. Připočteme-li k tomu počáteční nezralost radiolokátoru, problémy s počítači a výzbrojí, potom život stíhačů na tomto typu nebyl snadný.

V přímém protikladu s Tornadem F.3 je vývoj Migu-23. Původně měl podobné určení jako jeho britský oponent, ale postupným vylepšením původní konstrukce, avionických a zbraňových systémů se z Migu-23 stal velmi účinný stíhací letoun, schopný boje i proti stíhačkám protivníka.

Problém je, že stíhací Tornado bylo stíhačkou 80tých a 90tých a 00tých let, kdy už se předpokládalo napadení spíše agilnějšími údernými letouny protivníka než podzvukovými strategickými bombardéry zvící velikosti Tu-95, proti nimž by mu nepomohla ani geografická poloha Velké Británie. Bylo tudíž vyprojektováno na relativně chybné premise. Ona chybná byla i premisa která dala vzniknout úderné verzi - praxe ukázala že operovat v malé výšce hluboko nad nepřátelským územím není zrovna zárukou přežití (pokud operuji nad svým územím, je to ovšem něco jiného).

MiG-23, ač koncepčně zdánlivě příbuzný, je ovšem letoun jiného určení. Má menší plošné zatížení a není určen jen pro malé výšky...

Od letadla Mig-15 byly stíhačky konstrukční kanceláře Mikojan - Gurjevič konstruovány jako zbraň proti bombardérům. Boj proti stíhacím letounům protivníka byl až na druhém místě i přesto, že letouny disponovaly značnou stoupavostí a obratností. Toto pravidlo narušil až Mig-29.

Mig-23 měl jako hlavní zbraň střely R-23T/23R středního dosahu. Původně navěšované střely krátkého dosahu R-13M též nebyly ideální proti manévrujícím cílům. Teprve zavedením střel R-60 se situace pro Mig-23 mění a je plně schopen boje na krátkou vzdálenost se stíhačkami.
Za určitých podmínek je Mig-23 nebezpečný stíhačům při použití všech typů střel, které může používat, ale v době vzniku bylo s určením letounu jasno - úspěšně rozrušit hromadné nálety ofenzivních letadel NATO na všech výškách.

Stíhací varianta letounu Tornado F.3 má motory RB 199 Mk. 104. Ty mají zvýšený tah na režimu přídavného spalování 73, 48 kN a narozdíl od motorů Mk. 103 útočné verze nejsou optimalizovány k operacím v malých výškách. Praktický dostup Tornada F.3 je 21 335 metrů.

Dovolil bych si jen malou opravu - Dostup 21 335 není praktický, ale dynamický. Praktický je asi 15 000m. Špatné vlastnosti letadla ve velkých výškách jsou obecně dobře známé.

Údaj dostupu 15 000 m platí pro Tornado IDS, nikoliv Tornado ADV. Dokonce provedení ECR, které vzniklo na základě IDS, má statický dostup bez přídavného spalování 15 100 metrů a statický dostup s forsáží přes 21 000 m.

Sorry, ale je to blbost. Vím že to pár webů uvádí, ale podle mě to někdo zblbnul a ostatní to opsali. Zkus si najít víc zdrojů.

EDIT: Nedorozumění patrně vzniklo patrně prohozením termínů "service ceiling", "combat ceiling", "absolute ceiling" a "dynamic ceiling" a následným přebíráním neověřených (a neuvěřitelně nesmyslných) hodnot. No a pak došlo k dalším zmatkům v překladech. Statický dostup bych totiž bral tak u helikoptér...

Je mi proti srsti, abychom o letounu Tornado diskutovali na stránkách určených Migu-23. Proto, pokud ještě diskuse potrvá, budu psát zde.

Mnou prezentované parametry jsou lehce k nalezení: především www.tornado-data.com a další podobné wsby, několik starších ročníků časopisu L+K, potom kniha pánů Cutch Mike a Lake Jon "Tornado Multi-Role Combat Aircraft" vydané v r. 2 000 u Midland Publishing, England a také knihu vydanou nakladatelstvím Vašut v rámci edice Bojové legendy "Panavia Tornado" od Petra Cenkera.

Zvláštní je, že jersey.se má určitě ty nejzaručenější informace. Narozdíl od něho u mne se sešly jen blbosti!

Jersey mozna nema nejzarucenejsi zdroje, zato rozum, ktery se snazi obcas pouzivat. Prakticky dostup (service ceiling) 21000m je u jakehokoliv Tornada naprosta pitomost. Srovnejte s jinymi letadly.