Lehký průzkumný tank LUCHS (Panzer II Ausf. L, Sd.Kfz.123)
Napsal: 19/1/2017, 22:40
Lehký průzkumný tank LUCHS (Panzer II Ausf. L VK1303 Sd.Kfz. 123)
Německo
Rok 1942
Jelikož jsem nedávno dokončil článek na téma prototyp lehkého průzkumného tanku LEOPARD, který ale nakonec nebyl sériové vyráběn, tak jsem si říkal, že by bylo zajímavé napsat článek i o jeho souputníkovi, kterým byl tank LUCHS. Nejdříve ale něco málo k historii vývoje tanku Panzer II, ze kterého LUCHS přímo vycházel.
Jak jistě většina z vás "tankistů" ví, tak před válkou byl prakticky nejpočetnějším německým tankem právě Panzer II, který byl vyzbrojen 20mm kanonem. Tato zbraň byla sice účinná proti lehce pancéřovaným cílům a obrněné technice, ale pro tankový souboj se zcela nehodil. Nicméně důvodem vzniku Panzeru II byla právě výzbroj, protože jeho předchůdce Panzer I byl vyzbrojen pouze kulomety a jednalo se tak de facto o tančík, jaké stavěla celá řada jiných světových velmocí, ale který se v bojových podmínkách ukázal jako zcela nedostatečný. Posun při výrobě Panzeru II a jeho výzbroje, mobility, pancéřové ochrany atd. byl sice evidentní, ale na druhou stranu již v době zahájení výroby bylo jasné, že tento stroj narazil na své limity. Nicméně díky nedostatku většího množství obrněné techniky neměli Němci prakticky na vybranou a tak je bojově nasadili na všech bojištích Druhé světové války. To že u nich nedošlo v prvních konfliktech ke katastrofálním ztrátám se nedá přičíst na vrub dobré konstrukce, ale bojové taktice v součinností s dalšími bojovými prostředky (dělostřelectvo, letectvo atd.). Velkou roli v tom pak hrál i samotný soupeř, který mnohdy neměl ani to málo, co by proti nepříteli mohl nasadit. Proto se tanky Panzer II dočkali i nasazení v létě 1941 při vpádu na území Sovětského svazu. Tady ale jejich labutí píseň zazněla rychle a naplno. Panzer II se nemohl v boji utkat prakticky se žádným z nepřátelských tanků, nebo obrněných vozů, protože jej prostě deklasovala především jeho nedostatečná výzbroj. Tady je potřeba si uvědomit, že Sovětský svaz disponoval nejen obrovskou početní převahou v obrněné technice, ale i vlastní technickou úrovní. I většina obrněných aut byla vyzbrojená 45mm kanonem, převzatým i s věží z lehkého tanku T-26, který dokázal svého soupeře vyřadil na velkou vzdálenost. Aby Němci zbytečně nepřicházeli o bojovou techniku a především osádku, tak bylo nutné pro stroje Panzer II vymyslet jinou roli, pro kterou by se více hodili. Jedním z úkolů bylo zajištění týlů, kde často operovali obklíčené Sovětské jednotky, nebo partyzáni. Ani jedni většinou nedisponovali těžší technikou a výzbrojí a zde Panzer II mohl najít ještě své uplatnění.
Další rolí, pro kterou by se mohl hodit, byla průzkumná. Tady ale Panzery II starších typů naráželi na slabé pancéřování, omezenou rychlost a jak jsem již několikrát uvedl, výzbroj. Když se podíváme na technické parametry verzí IIa, IIb, IIc, IIA, B a C, tak pancéřová ochrana v podobě 14,5 mm na všech partiích trupu i věže, byla prostě primitivní. Rychlost 40 km/h nebyla také pro průzkumnou roli nijak oslnivá. U pozdějších verzí Panzerů II (D, E, F a G) sice již došlo k určitému posunu v pancéřové ochraně, ale 30mm na čelních partiích trupu a věže prostě bylo pořád málo. Tyto verze tak zůstávali stále velice zranitelné při napadení z boku, kde zůstalo pouze 14,5 mm oceli. Pokud tedy měl Panzer II vykonávat průzkumnou roli, tak to znamenalo zásadní konstrukční změny, které ve finále mohli vést až k tanku, který s původním modelem neměl příliš mnoho společného.
Na základě požadavku armádního velení byl tedy zahájen vývoj nového průzkumného tanku, který měl využívat prvků původního Panzeru II. Při vývoji se vycházelo ze zkušeností z prototypů VK 901, VK 903 a VK 1301, které nakonec uplatnění v sériové výrobě nenašli. Nicméně dalo se z nich něco vytěžit právě pro nový projekt, který dostal vývojové označení VK 1303. Vývojem byla pověřená společnost MAN, která mě za úkol konstrukci podvozkové soustavy a vany trupu. Společnost Daimler-Benz pak měla za úkol modifikovat věž. Práce na novém průzkumném tanku, který později dostal oficiální název PzKpfw II Ausf. L a bojové jméno LUCHS (Rys) byla zahájená koncem roku 1941. Prototyp postavený pouze jako technologický vzorek z měkké oceli byl dodán v dubnu 1942, kdy byly zahájeny zkoušky. Podle původního plánu měl LUCHS vážit 12,9 tun, ale tato hmotnost byla příliš a tak muselo dojít k redukci. Konstruktérům se to podařilo a snížili hmotnost na 11,8 tuny, čímž se zlepšila mobilita v terénu a rychlost.
Konstruktérům se podařilo postavit prakticky nový tank, který s původním Panzerem II neměl příliš mnoho společného. Tank měl nový podvozek, který byl tvořen pěti dvojitými a navzájem se překrývajícími koly, plus hnací a napínací kolo. Byl tak použit princip, který se pak následně uplatňoval prakticky u všech německých tanků a obrněné techniky (neříkám, že zde byl použit poprvé). Napínací kladky nebylo potřeba použít, protože pás dosedal přímo na pojezdová kola plného provedení (tedy bez odlehčujících otvorů). Šířka pásu vzrostla z předchozího modelu z původních 30cm na finálních 36cm. Konstrukce trupu byla svařovaná z rovných pancéřových desek o síle 30 a 20 mm s tím, že silnější materiál byl použit na čelní partie, slabší 20mm desky na boky a záď. Pancíř o stejných tloušťkách a na stejných místech byl použit i u plně otočné věže.
Výzbroj se skládala z osvědčeného 20 mm kanonu KwK 38, který byl použit již u první verze Panzeru II a pro který se nakládalo 320 kusů nábojů. Jeho náměr byl v rozsahu -9° - +18°. Sekundární výzbroj tvořil jeden kulomet MG 34 ráže 7,92mm, který byl rovněž umístěn ve věži a pro něj byl vezen palebný průměr 2.280 kusů střeliva. Osádka byla složená ze čtyř členů, což bylo poprvé, kdy se u Panzerů II a jeho modifikací, rozšířila osádka o čtvrtého člena. Tím byl radista, který seděl vpravo od řidiče. Ve věži pak seděli velitel/střelec a nabiječ. Radista měl k dispozici stanici Fu 12. která pracovala v pásmu středních vln a měla výkon 80 wattů. Pokud radista ke spojení použil morseovku, byl její dosah až 80 km. Na běžný fonický režim byl její dosah kolem 25 km. Kromě této radiostanice byla v tanku k dispozici druhá aparatura FuSpr. na krátký dosah. Tím měla být zajištěná hlavní průzkumná role tanku LUCHS, což znamenalo neprodleně velitelství informovat, co se kolem nich děj. Proto radiostanice s velkým dosahem (netvrdím, že německé tanky neměli i lepší) a zároveň i druhá, řekněme záložní.
Pohonnou jednotkou byl opět motor Maybach HL 66 P, který byl použit již u Panzeru II Ausf. J. Převodovka byla typu Zahnradfabrik SSG 48 Aphon, která umožňovala šest rychlostních stupňů vpřed a jeden reverzní. Motor dával výkon 200 koňských sil a umožnil tanku o hmotnosti necelých 12 tun maximální rychlost po silnici až 60 km/h. I v terénu zůstala rychlost Luchse poměrně vysoká a to kolem 30 km/h. Samozřejmě v návaznosti na terénu. I díky širším pásům (360mm) byl měrný tlak na půdu přijatelných 0,76 kp/cm2 a díky motoru se zlepšil i poměr výkon/hmotnost na 16,7 hp na tunu (u verze Panzer II Ausf. F byl poměr výkon/hmotnost 14,75 hp). LUCHS dokázal stoupat do 30° kopce, překonávat stěnu vysokou 0,42 m, brodění do hloubky 0,92 m a příkop o šířce 0,92 metrů.
Jak už jsem výše uvedl, zkoušky prototypu započaly v dubnu 1942 s tím, že se nejednalo o plnohodnotný prototyp. Po úspěšných zkouškách padlo rozhodnutí o zahájení sériové výroby, která se rozběhla v polovině roku 1942 a do května 1943 dala vzniknout celkem 131 tankům (objednávka podle všeho zněla na stavbu 142 tanků). Výroba byla rozdělená mezi průmyslové koncerny MAN a Henschel, přičemž první jmenovaný vyrobil 113 strojů a druhý jen 18 tanků.
Pejčoch ve své "Obrněné technice I." uvádí, že již v počátcích vývoje se počítalo s přezbrojením LUCHSU na výkonnější kanon KwK 39/60 ráže 50mm, protože původní zbraň byla prostě zcela nedostačující i pro průzkumnou roli. Nicméně instalace větší a těžší zbraně s sebou přinesla řadu problémů včetně dalšího nárůstu hmotnosti. Proto pokud měl být LUCHS vyzbrojen 50mm zbraní, musela být věž modifikována a zbavená stropní části. Přes střechu se tak v případě nepřízně počasí přetahovala celta. Takto mělo být postaveno 31 tanků LUCHS s 50mm kanonem. I tak ale LUCHS zůstal v porovnání s LEOPARDEM o třídu nižší, co se bojové hodnoty týče. Jeho mobilita byla sice srovnatelná, ale LUCHS byl výrazně slaběji pancéřován a i absence stropního pancíře na věži byla nevýhodou v bojových podmínkách. Nicméně kolega Brano má k této otázce přezbrojení jiné informace a tak si jej zde dovolím citovat:
Ad.Luchs s 5 cm kanónom. Týmto kanónom sa mal Luchs vyrábať od 101. vyrobeného kusu. Výroba po vyrobení 100 ks Luchsov skončila, žiadnych 31 kusov s 5 cm kanónom nebolo vyrobený. Ak dobre pamätám omyl vznikol pri chybnom údaji o plánovanom počte postavených kusov k istému dátumu. Realita však bola iná. Prezentovaný akože prototyp s 5 cm kanónom v zhora otvorenej veži je prototyp stíhača tankov na platforme VK 9.01 (Pz.Sfl.1c). Autor: Brano.
Ve výrobě dalších průzkumných tanků LUCHS se po ukončení květnových dodávek již nepokračovalo, protože velení se rozhodlo výrobu zastavit z důvodu vysoké ceny. Dalším důvodem byla nevýhoda slabého pancéřování a především pak slabá výzbroj. Navíc v polovině roku 1943 již bylo Německo hospodářsky značně vyčerpáno a bylo potřeba redukovat počet vyráběných typů obrněné techniky, než zavádět nové. V každém případě se i přes výše popsané některé negativní věci podařilo konstruktérům z toho mála, co v roce 1942 představoval Panzer II, postavit jinak úspěšný průzkumný tank.
LUCHS byl dodáván k bojovým útvarům od srpna 1942 a byl zařazován k průzkumným praporům jednotlivých obrněných divizí na východní frontě. Zde se objevili v řadách 3. a 4. Panzerdivision a u 5. Panzerdivision jednotek SS. I přes slabou výzbroj a pancéřování bylo do konce roku 1944 v bojích zničeno pouhých 14 strojů. To samozřejmě souvisí i s malým počtem vyrobených tanků. Několik z nich se bojů účastnilo i na Západní frontě v řadách Waffen SS. Několik desítek (?) LUCHSŮ se dožilo v bojové službě konce Třetí říše.
TTD - technická data - LUCHS
Hmotnost: 11,8 t
Délka: 4,63 m
Šířka: 2,28 m
Výška: 2,02 m
Měrný tlak na půdu: 0,76 km/cm2
Pohonná jednotka: HL 66 o výkonu 200 koňských sil
Max. rychlost: 60 km/h
Dojezd - silnice: 290 km
Dojezd - terén: 195 km
Spotřeba PHM.:
Zásoba PHM:
Pancéřování - trup: čelo 30mm, boky + záď 20mm
Pancéřování - věž: čelo 30mm, boky + záď 20mm
Výzbroj: 1x kanon KwK38 ráže 20mm, 1x kulomet MG 34 ráže 7,92mm
Osádka: 4 muži
Zhodnocení
Nechci se příliš opakovat, tak mě to případně prosím odpuste. V podobě stroje LUCHS získala německá armáda kvalitní průzkumný tank, který byl ale výrobě náročný a tudíž i drahý a mimo jiné i z tohoto důvodu byla jeho výroba předčasně ukončená. Dalším důvodem tedy byla i slabá výzbroj a pancéřová ochrana. Tady bych se rád vrátil k předchozímu článku na téma nerealizovaný lehký tank LEOPARD, který měl být od dubna 1943 sériově vyráběn rovněž pro průzkumnou roli. Ten byl o poznání modernější a mohl by daleko lépe plnit nejen průzkumné úkoly, ale v krajním případě by se v boji mohl postavit i sovětským středním tankům. V případě západní obrněné techniky by se pak LEOPARD asi dokázal vypořádat prakticky s jakýmkoliv typem na rozumnou vzdálenost. Takže pokud by záleželo na mě, jako že nezáleží:-), tak bych raději dal přednost stavbě LEOPARDU před prakticky ve stejné době vyvíjeném a vyráběným LUCHSEM.
Zdroje:
• I. Pejčoch - Obrněná technika I. - Praha 2010
• http://cmorrismodels.com/luchs.html
• http://russian-tanks.com/light-tanks8.php
• http://www.achtungpanzer.com
• http://www.wikipedia.org
• http://www.panzernet.net
• http://www.palba.cz
Německo
Rok 1942
Jelikož jsem nedávno dokončil článek na téma prototyp lehkého průzkumného tanku LEOPARD, který ale nakonec nebyl sériové vyráběn, tak jsem si říkal, že by bylo zajímavé napsat článek i o jeho souputníkovi, kterým byl tank LUCHS. Nejdříve ale něco málo k historii vývoje tanku Panzer II, ze kterého LUCHS přímo vycházel.
Jak jistě většina z vás "tankistů" ví, tak před válkou byl prakticky nejpočetnějším německým tankem právě Panzer II, který byl vyzbrojen 20mm kanonem. Tato zbraň byla sice účinná proti lehce pancéřovaným cílům a obrněné technice, ale pro tankový souboj se zcela nehodil. Nicméně důvodem vzniku Panzeru II byla právě výzbroj, protože jeho předchůdce Panzer I byl vyzbrojen pouze kulomety a jednalo se tak de facto o tančík, jaké stavěla celá řada jiných světových velmocí, ale který se v bojových podmínkách ukázal jako zcela nedostatečný. Posun při výrobě Panzeru II a jeho výzbroje, mobility, pancéřové ochrany atd. byl sice evidentní, ale na druhou stranu již v době zahájení výroby bylo jasné, že tento stroj narazil na své limity. Nicméně díky nedostatku většího množství obrněné techniky neměli Němci prakticky na vybranou a tak je bojově nasadili na všech bojištích Druhé světové války. To že u nich nedošlo v prvních konfliktech ke katastrofálním ztrátám se nedá přičíst na vrub dobré konstrukce, ale bojové taktice v součinností s dalšími bojovými prostředky (dělostřelectvo, letectvo atd.). Velkou roli v tom pak hrál i samotný soupeř, který mnohdy neměl ani to málo, co by proti nepříteli mohl nasadit. Proto se tanky Panzer II dočkali i nasazení v létě 1941 při vpádu na území Sovětského svazu. Tady ale jejich labutí píseň zazněla rychle a naplno. Panzer II se nemohl v boji utkat prakticky se žádným z nepřátelských tanků, nebo obrněných vozů, protože jej prostě deklasovala především jeho nedostatečná výzbroj. Tady je potřeba si uvědomit, že Sovětský svaz disponoval nejen obrovskou početní převahou v obrněné technice, ale i vlastní technickou úrovní. I většina obrněných aut byla vyzbrojená 45mm kanonem, převzatým i s věží z lehkého tanku T-26, který dokázal svého soupeře vyřadil na velkou vzdálenost. Aby Němci zbytečně nepřicházeli o bojovou techniku a především osádku, tak bylo nutné pro stroje Panzer II vymyslet jinou roli, pro kterou by se více hodili. Jedním z úkolů bylo zajištění týlů, kde často operovali obklíčené Sovětské jednotky, nebo partyzáni. Ani jedni většinou nedisponovali těžší technikou a výzbrojí a zde Panzer II mohl najít ještě své uplatnění.
Další rolí, pro kterou by se mohl hodit, byla průzkumná. Tady ale Panzery II starších typů naráželi na slabé pancéřování, omezenou rychlost a jak jsem již několikrát uvedl, výzbroj. Když se podíváme na technické parametry verzí IIa, IIb, IIc, IIA, B a C, tak pancéřová ochrana v podobě 14,5 mm na všech partiích trupu i věže, byla prostě primitivní. Rychlost 40 km/h nebyla také pro průzkumnou roli nijak oslnivá. U pozdějších verzí Panzerů II (D, E, F a G) sice již došlo k určitému posunu v pancéřové ochraně, ale 30mm na čelních partiích trupu a věže prostě bylo pořád málo. Tyto verze tak zůstávali stále velice zranitelné při napadení z boku, kde zůstalo pouze 14,5 mm oceli. Pokud tedy měl Panzer II vykonávat průzkumnou roli, tak to znamenalo zásadní konstrukční změny, které ve finále mohli vést až k tanku, který s původním modelem neměl příliš mnoho společného.
Na základě požadavku armádního velení byl tedy zahájen vývoj nového průzkumného tanku, který měl využívat prvků původního Panzeru II. Při vývoji se vycházelo ze zkušeností z prototypů VK 901, VK 903 a VK 1301, které nakonec uplatnění v sériové výrobě nenašli. Nicméně dalo se z nich něco vytěžit právě pro nový projekt, který dostal vývojové označení VK 1303. Vývojem byla pověřená společnost MAN, která mě za úkol konstrukci podvozkové soustavy a vany trupu. Společnost Daimler-Benz pak měla za úkol modifikovat věž. Práce na novém průzkumném tanku, který později dostal oficiální název PzKpfw II Ausf. L a bojové jméno LUCHS (Rys) byla zahájená koncem roku 1941. Prototyp postavený pouze jako technologický vzorek z měkké oceli byl dodán v dubnu 1942, kdy byly zahájeny zkoušky. Podle původního plánu měl LUCHS vážit 12,9 tun, ale tato hmotnost byla příliš a tak muselo dojít k redukci. Konstruktérům se to podařilo a snížili hmotnost na 11,8 tuny, čímž se zlepšila mobilita v terénu a rychlost.
Konstruktérům se podařilo postavit prakticky nový tank, který s původním Panzerem II neměl příliš mnoho společného. Tank měl nový podvozek, který byl tvořen pěti dvojitými a navzájem se překrývajícími koly, plus hnací a napínací kolo. Byl tak použit princip, který se pak následně uplatňoval prakticky u všech německých tanků a obrněné techniky (neříkám, že zde byl použit poprvé). Napínací kladky nebylo potřeba použít, protože pás dosedal přímo na pojezdová kola plného provedení (tedy bez odlehčujících otvorů). Šířka pásu vzrostla z předchozího modelu z původních 30cm na finálních 36cm. Konstrukce trupu byla svařovaná z rovných pancéřových desek o síle 30 a 20 mm s tím, že silnější materiál byl použit na čelní partie, slabší 20mm desky na boky a záď. Pancíř o stejných tloušťkách a na stejných místech byl použit i u plně otočné věže.
Výzbroj se skládala z osvědčeného 20 mm kanonu KwK 38, který byl použit již u první verze Panzeru II a pro který se nakládalo 320 kusů nábojů. Jeho náměr byl v rozsahu -9° - +18°. Sekundární výzbroj tvořil jeden kulomet MG 34 ráže 7,92mm, který byl rovněž umístěn ve věži a pro něj byl vezen palebný průměr 2.280 kusů střeliva. Osádka byla složená ze čtyř členů, což bylo poprvé, kdy se u Panzerů II a jeho modifikací, rozšířila osádka o čtvrtého člena. Tím byl radista, který seděl vpravo od řidiče. Ve věži pak seděli velitel/střelec a nabiječ. Radista měl k dispozici stanici Fu 12. která pracovala v pásmu středních vln a měla výkon 80 wattů. Pokud radista ke spojení použil morseovku, byl její dosah až 80 km. Na běžný fonický režim byl její dosah kolem 25 km. Kromě této radiostanice byla v tanku k dispozici druhá aparatura FuSpr. na krátký dosah. Tím měla být zajištěná hlavní průzkumná role tanku LUCHS, což znamenalo neprodleně velitelství informovat, co se kolem nich děj. Proto radiostanice s velkým dosahem (netvrdím, že německé tanky neměli i lepší) a zároveň i druhá, řekněme záložní.
Pohonnou jednotkou byl opět motor Maybach HL 66 P, který byl použit již u Panzeru II Ausf. J. Převodovka byla typu Zahnradfabrik SSG 48 Aphon, která umožňovala šest rychlostních stupňů vpřed a jeden reverzní. Motor dával výkon 200 koňských sil a umožnil tanku o hmotnosti necelých 12 tun maximální rychlost po silnici až 60 km/h. I v terénu zůstala rychlost Luchse poměrně vysoká a to kolem 30 km/h. Samozřejmě v návaznosti na terénu. I díky širším pásům (360mm) byl měrný tlak na půdu přijatelných 0,76 kp/cm2 a díky motoru se zlepšil i poměr výkon/hmotnost na 16,7 hp na tunu (u verze Panzer II Ausf. F byl poměr výkon/hmotnost 14,75 hp). LUCHS dokázal stoupat do 30° kopce, překonávat stěnu vysokou 0,42 m, brodění do hloubky 0,92 m a příkop o šířce 0,92 metrů.
Jak už jsem výše uvedl, zkoušky prototypu započaly v dubnu 1942 s tím, že se nejednalo o plnohodnotný prototyp. Po úspěšných zkouškách padlo rozhodnutí o zahájení sériové výroby, která se rozběhla v polovině roku 1942 a do května 1943 dala vzniknout celkem 131 tankům (objednávka podle všeho zněla na stavbu 142 tanků). Výroba byla rozdělená mezi průmyslové koncerny MAN a Henschel, přičemž první jmenovaný vyrobil 113 strojů a druhý jen 18 tanků.
Pejčoch ve své "Obrněné technice I." uvádí, že již v počátcích vývoje se počítalo s přezbrojením LUCHSU na výkonnější kanon KwK 39/60 ráže 50mm, protože původní zbraň byla prostě zcela nedostačující i pro průzkumnou roli. Nicméně instalace větší a těžší zbraně s sebou přinesla řadu problémů včetně dalšího nárůstu hmotnosti. Proto pokud měl být LUCHS vyzbrojen 50mm zbraní, musela být věž modifikována a zbavená stropní části. Přes střechu se tak v případě nepřízně počasí přetahovala celta. Takto mělo být postaveno 31 tanků LUCHS s 50mm kanonem. I tak ale LUCHS zůstal v porovnání s LEOPARDEM o třídu nižší, co se bojové hodnoty týče. Jeho mobilita byla sice srovnatelná, ale LUCHS byl výrazně slaběji pancéřován a i absence stropního pancíře na věži byla nevýhodou v bojových podmínkách. Nicméně kolega Brano má k této otázce přezbrojení jiné informace a tak si jej zde dovolím citovat:
Ad.Luchs s 5 cm kanónom. Týmto kanónom sa mal Luchs vyrábať od 101. vyrobeného kusu. Výroba po vyrobení 100 ks Luchsov skončila, žiadnych 31 kusov s 5 cm kanónom nebolo vyrobený. Ak dobre pamätám omyl vznikol pri chybnom údaji o plánovanom počte postavených kusov k istému dátumu. Realita však bola iná. Prezentovaný akože prototyp s 5 cm kanónom v zhora otvorenej veži je prototyp stíhača tankov na platforme VK 9.01 (Pz.Sfl.1c). Autor: Brano.
Ve výrobě dalších průzkumných tanků LUCHS se po ukončení květnových dodávek již nepokračovalo, protože velení se rozhodlo výrobu zastavit z důvodu vysoké ceny. Dalším důvodem byla nevýhoda slabého pancéřování a především pak slabá výzbroj. Navíc v polovině roku 1943 již bylo Německo hospodářsky značně vyčerpáno a bylo potřeba redukovat počet vyráběných typů obrněné techniky, než zavádět nové. V každém případě se i přes výše popsané některé negativní věci podařilo konstruktérům z toho mála, co v roce 1942 představoval Panzer II, postavit jinak úspěšný průzkumný tank.
LUCHS byl dodáván k bojovým útvarům od srpna 1942 a byl zařazován k průzkumným praporům jednotlivých obrněných divizí na východní frontě. Zde se objevili v řadách 3. a 4. Panzerdivision a u 5. Panzerdivision jednotek SS. I přes slabou výzbroj a pancéřování bylo do konce roku 1944 v bojích zničeno pouhých 14 strojů. To samozřejmě souvisí i s malým počtem vyrobených tanků. Několik z nich se bojů účastnilo i na Západní frontě v řadách Waffen SS. Několik desítek (?) LUCHSŮ se dožilo v bojové službě konce Třetí říše.
TTD - technická data - LUCHS
Hmotnost: 11,8 t
Délka: 4,63 m
Šířka: 2,28 m
Výška: 2,02 m
Měrný tlak na půdu: 0,76 km/cm2
Pohonná jednotka: HL 66 o výkonu 200 koňských sil
Max. rychlost: 60 km/h
Dojezd - silnice: 290 km
Dojezd - terén: 195 km
Spotřeba PHM.:
Zásoba PHM:
Pancéřování - trup: čelo 30mm, boky + záď 20mm
Pancéřování - věž: čelo 30mm, boky + záď 20mm
Výzbroj: 1x kanon KwK38 ráže 20mm, 1x kulomet MG 34 ráže 7,92mm
Osádka: 4 muži
Zhodnocení
Nechci se příliš opakovat, tak mě to případně prosím odpuste. V podobě stroje LUCHS získala německá armáda kvalitní průzkumný tank, který byl ale výrobě náročný a tudíž i drahý a mimo jiné i z tohoto důvodu byla jeho výroba předčasně ukončená. Dalším důvodem tedy byla i slabá výzbroj a pancéřová ochrana. Tady bych se rád vrátil k předchozímu článku na téma nerealizovaný lehký tank LEOPARD, který měl být od dubna 1943 sériově vyráběn rovněž pro průzkumnou roli. Ten byl o poznání modernější a mohl by daleko lépe plnit nejen průzkumné úkoly, ale v krajním případě by se v boji mohl postavit i sovětským středním tankům. V případě západní obrněné techniky by se pak LEOPARD asi dokázal vypořádat prakticky s jakýmkoliv typem na rozumnou vzdálenost. Takže pokud by záleželo na mě, jako že nezáleží:-), tak bych raději dal přednost stavbě LEOPARDU před prakticky ve stejné době vyvíjeném a vyráběným LUCHSEM.
Zdroje:
• I. Pejčoch - Obrněná technika I. - Praha 2010
• http://cmorrismodels.com/luchs.html
• http://russian-tanks.com/light-tanks8.php
• http://www.achtungpanzer.com
• http://www.wikipedia.org
• http://www.panzernet.net
• http://www.palba.cz
, nicméně by se také dalo říci že v ceně jednoho Luchse by byly dva Leopardy, když to přepočítáme pouze na železo. Co se týče samotného Luchse, tak není od věci nezmínit jeho potencionálního konkurenta, modernizovaný LT vz. 38. Prý byl levnější, jednodušší a výkonnější?