PALBA.CZ

Britský projekt FOAS a FCBA

konstrukce stealth útočného letounu Replica od BAE

V roce 1991, krátce po první válce v Iráku, se britské Ministerstvo obrany zaobíralo modernizací letounu Panavia Tornado. Vznikl tak projekt útočného letounu Tornado 2000 s prvky stealth, který by byl operačně způsobilý na přelomu tisíciletí. Změny se týkaly nového překrytu kabiny, přepracovaných nasávacích otvorů a celá zadní část trupu. Trup byl také prodloužen a rozšířen o prostor pro elektronické vybavení a především větší palivové nádrže. Tento projekt položil základy studie Long Range Penetrator, který tento koncept dál rozvíjel. Ani jeden z těchto projektů nebyl uskutečněn, z důvodu zmírnění politického napětí v polovině devadesátých let. Alternativou pak byl výzkumný program FOAS (Future Offensive Air System), datující se do začátku 90.let, kdy RAF hledala náhradu za letouny Tornado a Harrier. Obdobný cíl si stanovilo i Royal Navy se svým projektem FCBA (Future Carrier Borne Aircraft). Cílem bylo zkonstruovat flexibilní letoun, s jednoduchou obsluhou, schopností operovat v prostoru silně nasyceným PVO a především za nízkou cenu. Počáteční část studie, definice požadavků a zkoumání použitelných technologií, probíhala dva roky od roku 1993. Výsledkem byl technologický demonstrátor HALO, kdy se na letounu Hawk testovaly různé technologie. V rámci tajného programu Chameleon, se pracovalo na vizuálním maskování pomocí optických vláken a LED diod, díky kterým měl vzniknout jen minimální optický rozdíl, mezi povrchem stroje a okolím. Tato technologie byla opět testována na letounu Hawk, ale také na několika dronech.
Nás ale zajímá především letoun pod názvem Replica. Na tomto stroji pracovali konstruktéři BAE Systems v letech 1994 až 1999. Jednalo se o nový útočný letoun, opět v rámci program FOAS (Future Offensive Air System) na náhradu strojů Tornado. Vývojové práce se datuji od počátku roku 1994 a původně se na projektu podílela i agentura DERA (Defence Evaluation and Research Agency) nyní známá jako DSTL. Na začátku bylo nutné najít ideální tvar letounu, který by nejlépe splňoval nároky RAF. Práce probíhaly v přísně tajném zařízení ATDC (Advanced Technology Demonstration Centre) ve Wartonu v Lancashiru. Zde již byly využity nejmodernější programy CAD/CAM, díky nimž bylo možno jednotlivé elektronické návrhy rovnou posílat do výroby. Výsledné modyly tak mohly být rovnou posílány ke zkouškám. V druhé polovině devadesátých let, byl tedy vybrán ideální tvar a odeslán do dílny BAE v Samlesbury, zde vznikla maketa stroje v reálné velikosti. Letoun byl vyroben z uhlíkových vláken a jednalo se o největší objekt z tohoto materiálu, který byl kdy v Británii vyroben. Jelikož mezi jednotlivými díly nesměly být mezery, bylo využito systému laserového měření. Tato maketa následně absolvovala rozsáhlé zkoušky a měření radarového odrazu. Testy úspěšně skončily v roce 1999. Dle inženýrů nebylo cílem vytvořit dokonalý staelth stroj, ale šlo primárně o poměr mezi efektivitou a náklady. Nyní něco k popisu samotné konstrukce modelu Replica.
Jednalo se o dvousedadlový letoun s uspořádáním V-tail, pro snížení radarového odrazu a hmotnosti. Konstrukce letounu je podobná stroji Northrop YF-23 a společnému návrhu společností BAE/McDonnell Douglas/Northrop Grumman pro projekt ATF (Advanced Tactical Fighter), byť s nimi nemá nic společného. Vzhledem k tomu, že byla Replika určená k protipozemním akcím, patrně měla schopnost nést jak protiletadlové rakety ASRAAM určené pro sebeobranu, tak i laserem naváděné pumy o váze zhruba 900 kg. Stroj měl být poháněn dvěma motory, které teoreticky mohly být vybavené vektorováním tahu, což ale není potvrzené a není ani znám použitelný typ motoru. Konstrukce makety také naznačuje, že letoun mohl být vybavený AESA radarem v náběžných hranách křídel, jelikož čumák letounu byl pro radar příliš malý. Výhodou použití AESA radaru pak je širší pokrytí sledované oblasti, oproti běžnému leteckému radaru. Bohužel projekt je stále tajný a není známo nic bližšího k samotné konstrukci stroje nebo elektronickému vybavení.
V druhé polovině roku 1996 nastal v britském programu FOAS zásadní posun vpřed. Nejpozději do tří let, měl být postaven zkušební demonstrátor, neoficiálně označený jako EAP Mk2. Staff Target ST(A)425 měl za cíl, zhodnotit vývoj amerického programu JSF (Joint Strike Fighter) a zjistit, zda je pro Británii výhodné se do něj zapojit. Britské královské námořnictvo vidělo v programu JSF ideální prostředek, jak pomocí letounů s krátkým startem a svislým přistáním, nahradit stroje Sea Harrier F/A2. Oproti tomu vedení RAF, mělo o tomto programu značné pochybnosti a kritizovalo jednomotorový koncept, nedostatečnou nosnost výzbroje a krátký dolet.
Když byly jako stíhací stroje RAF, vybrány letouny Eurofighter Typhoon, rozhodlo se BAE vytvořit útočnou variantu tohoto letounu, známou jako Eurofighter 2000. Tento záměr ale narazil na představitele britského ministerstva obrany, kteří požadovali od letounu FOAS právě prvky stealth, což by znamenalo v podstatě nový letoun. V roce 1997 pak k požadavku na pilotovaný stroj, přišel i požadavek na možnost bezpilotní verze a možnost nést rakety s plochou dráhou letu CALCM (Conventionally Armed Air Launched Cruise Missile). Právě zavedení stíhací verze letounu Eurofighter, z programu FOAS odtrhly potřebu stíhacího stroje. Nutnost náhrady letounů Tornado byla vyřešena modernizací na standard GR.4, díky čemuž se s nimi počítá až do roku 2020. Plány na bezpilotní stroje se pak transformovaly do projektu Taranis, což je ale již jiný příběh.
Poznatky získané na projektu FOAS a především Replica, byly využity při pozdějších programech společnosti BAE, především pak bezpilotních letounů. Získané poznatky společnost zúročila při zapojení se do nadnárodního projektu JSF. Zde si BAE vysloužila status společnosti s rozsáhlými zkušenostmi v oblasti technologií stealth a získala přístup ke všem klíčovým informacím o projektu, jako je například zdrojový kód softvéru použitého u programu JSF. Celý projekt Replica vyšel na 20 milionů Liber, přičemž polovinu hradilo britské ministerstvo obrany a zbytek BAE. Je nutno říci, že vzhledem k získanému renomé a zkušenostem, se tato investice rozhodně vyplatila. Oklikou se projekt Replica vrátil zpět do Británie, v podobě letounů F-35, které nahrazují starší letouny Tornado a Harrier. V podstatě tak splnily požadavky královského námořnictva na projekt FOAS (Future Offensive Aircraft).
První oficiální fotografie modelu Replica, byly zveřejněny až v roce 2003. V únoru 2014 byl model letounu spatřen při převozu, poblíž testovacího prostoru BAE ve Wartonu v Lancashiru. Letoun byl převážen vzhůru nohama a následně zmizel ve zkušebním hangáru. Letoun získal nový nátěr určený k potlačení radarového obrazu. Patrně se jednalo o nějaké pokusy v rámci projektu Taranis, nebo k otestování nového stealth nátěru (na bázi sulfidu zinku) z britsko-francouzského projektu Future Combat Air System. V březnu 2014 se model letounu Replica vrátil zpět do Wartonu, kde je k vidění usazený na pylonu. Je paradoxem, že tento stroj nebyl nikdy viděn v klasické poloze, ale vždy jen otočen vzhůru nohama, tak tomu bude už asi navždy.

Zdroj:
http://www.whatifmodellers.com/index.php?topic=12094.0
https://en.wikipedia.org/wiki/BAE_Replica
http://deepbluehorizon.blogspot.cz/2014 ... -baes.html
http://www.hitechweb.genezis.eu/stealth4b.htm


koncept FOAS

Britská pomoc při konstrukci F-3

Momentálně se zdá, že Britský letecký průmysl je stále na velice vysoké úrovni a starší projekty nebyly zcela zapomenuty. Poněkud překvapivě vzbudily pozornost v Japonsku. Právě Japonsko nyní uzavřelo dohodu s Velkou Británií o provedení studie možnosti společného vývoje nového víceúčelového bojového letounu. Japonsko vidí v možné spolupráci s Velkou Británií, při vývoji nového letadla, alternativu k zcela samostatnému vývoji jehož základ je založen na technologickém demonstrátoru X-2 (dříve ATD-X). Připomenu že demonstrátor japonského bojového letounu Mitsubishi X-2, provádí letové testy od dubna 2016. V podstatě se ale jedná jen o technologický demonstrátor pro ověření dostupných technologií. Zda Japonsko upřednostní dopracování projektu X-2, nebo použije získané technologie se zapojením Británie, budeme vědět příští rok. O vybraném řešení se má totiž rozhodnout již v roce 2018. Vybraná možnost pak bude rozpracována v rámci projektu X-3 do konečné podoby. Nový víceúčelový bojový letoun 5.generace, bude označen jako Mitsubishi F-3. Zahájení sériové výroby letounu F-3 má být zahájena v roce 2027. Nahradí zastarávající japonské bojové letouny Mitsubishi F-2 a Mitsubishi F-15J. Pro lepší představu, tak letoun F-2 byl vyvíjen od roku 1985 a první stroje byly dodány od roku 2000. Jednotková cena byla 127 mil.$, dle kurzu z roku 2009. Rozhodně se tedy nejednalo o levný stroj, ale Japonsko si díky němu udrželo důležité vývojové a výrobní kapacity, které zužitkovalo při konstrukci demonstrátoru X-2. Díky němu můžeme přibližně odvodit, jaký typ stroje Japonsko poptává. V případě X-2 se jedná o dvoumotorový jednomístný letoun klasické koncepce, vybavený křídlem ve tvaru delta. Skutečný bojový letoun by byl oproti demonstrátoru o cca 2/3 větší. Letoun vyvinula organizace japonského ministerstva obrany Technical Research and Development Institute (TRDI). Testovací model letounu byl vyroben v roce 2005 a o rok později byly letové vlastnosti typu ověřeny na dálkově řízeném zmenšeném modelu. Následně bylo v roce 2007 rozhodnuto o stavbě prototypu, ta ale byla zahájena až 28. března 2012 v továrně Mitsubishi Heavy Industries (MHI). První let proběhl v dubnu 2016, letoun přelétl z letiště v Nagoji na letiště v Gifu. Dokončení vývoje typu X-2 je plánováno na rok 2017. Ač se tedy britové rozhodli upřednostnit cizí konstrukci, vývoj Future Offensive Aircraft a konstrukce stealth útočného letounu Replica, by se mohly zúročit v japonském letounu F-3. Británie je také velice aktivní ve vývoji bezpilotních strojů, kde je na světové špici, viz projekt Taranis nebo Novel Air Concept.

Zdroje:
http://www.militarybox.cz/news/japonsko ... o-letounu/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mitsubishi_X-2
https://en.wikipedia.org/wiki/Mitsubishi_F-2
http://palba.cz/viewtopic.php?f=325&t=7450

F-2 byla poměrně hodně pokrokový letoun (AESA radar měla jako první na světě, masivní užití kompozitů apod.), a také proto byla dost drahá. No ta bene F-3 má být letoun 6.generace, který budou Britové chtít jako náhradu za své Typhoony. Tož možná, že za čas se budou po britském nebi prohánět japonské stíhačky

Vzhledem k tomu, že Němci a patrně i Francouzi, v rámci Airbusu, pomalinku zahajují vývoj nového stroje, který by nahradil jak Typhoon tak i Tornado, tak je zajímavé, že by se Britové mohli zase vrátit k samostatnému vývoji. Právě spolupráce s Japonci by mohla být klíčovou. Osobně si totiž myslím, že tentokrát by se Britové nechtěli zapojit do "Evropského" projektu vedeného Airbusem. Kolem roku 2030 si tedy taky umím představit F-3/"Typhoon II" u britského letectva a na kontinetu jiný moderní letoun. "Eurofighter II"

Ještě nějaké konceptuální obrázky z programu FOAS. Je zde pěkně patrné, že koncept počítal jak s pilotní, tak i bezpilotní verzí letounu:
http://www.whatifmodellers.com/index.php?topic=12094.0







Námořní letoun FCBA:

Tak prvním ukazatelem že to myslí Japonci a Britová váženě i s novým letounem, může být fakt, že společně začali pracovat na nové střele vzduch-vzduch
http://defence-blog.com/news/japan-and- ... ssile.html