Útoky směr Reichstag
od 29. dubna do 2. května 1945.
I když M. A. Jegorov a M. V. Kantarija vyvěsili na kopuli Reichstagu "Prapor Vítězství", a to zrána 1. května, nebylo ještě v budově a ve sklepeních po bojích. To ani poté co samotní Němci ráno 1. května 1945 vyvěsili z jednoho sklepení Říšského sněmu bílou vlajku. Poslechněme si východní historiky co po vyvěšení bílé vlajky Němců, z jednoho ze sklepních, píší, cituji:
"Začalo vyjednávání, ve kterém fašisté souhlasili se zastavením odporu. Avšak svůj závazek nedodrželi, a tak se boj rozpoutal znovu. Hitlerovci ve snaze vytlačit sovětské jednotky z budovy Říšského sněmu sáhli ke krajnímu opatření: podpálili budovu. Lidé se zalykali v kouři.
Kapitán K. J. Samsonov ve vzpomínkách na tyto boje napsal: ´Němci nás dýmem požáru začali vytlačovat, ale vojáci ani důstojníci se nehnuli ze svých míst. Boj nabýval na urputnosti, hlavně kulometů, pušek a samopalů byly tak rozpálené, že se jich nebylo možno ani dotknout. Nebylo vody, soužila nás žízeň, kouř nás štípal do očí, na mnohých z nás hořela uniforma (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 317, inf. čís. 4 306, sp. 252, l. 109.).
Sovětští vojáci ani v těchto těžkých podmínkách nepřestávali drtit nepřítele. Situace hitlerovců byla stále beznadějnější. Ráno 2. května 1945 posádka budovy Reichstagu, Říšského sněmu kapitulovala.
V bojích o budovu Říšského sněmu bylo zabito a raněno asi 2 500 nepřátelských vojáků a důstojníků, zničeno 28 děl různé ráže, zajato 2 604 vojáků a ukořistěno 1 800 pušek a samopalů, 59 děl, 15 tanků a SHD (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 233, inv. 53 725, sp. 2, l. 213; f. 317, inf. čís. 4 306, sp. 524, l. 15.).
Za bojů o budovu Říšského sněmu pronikly svazky sovětské 5. ÚA, 8. GA a 1. GTA po těžkých a úporných bojích do prostoru říšského kancléřství. Jednotky 35. gardové střelecké divize, která byla součástí 4. gardového střeleckého sboru 8. GA, rozpoutaly boj o postupimské nádraží. Jednotky 39. gardové střelecké divize 28. gardového střeleckého sboru vedly boj o zoologickou zahradu, ze které nepřítel udělal mohutný uzel odporu. Patřilo k ní několik železobetonových bunkrů a také předem k obraně připravené budovy a dvoumetrové železobetonové ploty. Tento prostor bránila posádky o 5 000 mužích. Bylo zde velitelské stanoviště a spojovací uzel generála Weidlinga.
Dne 30. dubna 1945 v deset hodin přešla 39. gardová střelecká divize pod velení plukovníka J. T. Marčenka do útoku (viz zde útoky v Berlíně, jeho centru,
dne 30. dubna 1945). Nepřítel se postavil na rozhořčený odpor. Zvlášť urputné boje se rozpoutaly o bunkry. Jejich zdi byly tak pevné, že odolávaly houfnicím ráže 152 mm, které proti nim zahájily přímou palbu. Bunkry byly blokovány, ženisté rozbíjeli vchody do nich trhavinami dovnitř pak pronikali samopalníci. Tak byly během 30. dubna osádky bunkrů rozdrceny a odpor zbytků nepřátelských skupin značně zeslábl. Dne 1. května 1945 se divize stala neomezeným pánem zoologické zahrady. Generál Weidling se uchýlil do protileteckého krytu 800 - 1 000 metrů od říšského kancléřství.
Sovětská 2. GTA s polskou 1. pěší divizí, která jí byla operačně podřízena, rozvíjela útok ze severozápadu vstříc 8. GA. Dne 30. dubna 1945 k večeru pronikla k zoologické zahradě. Avšak úplně sevřít obkličovací kruh kolem fašistického uskupení v parku Tiergarten se nepodařilo. Zůstal tam čtyřsetmetrový koridor, který byl pod nepřátelskou palbou sovětských vojsk. Dne 1. května byl i tento průchod zlikvidován.
Aby byl nepřítel ve městě co nejdříve rozdrcen, nařídil velitel 1. Ukrajinského frontu své 3. GTA a 28. A dobýt jihozápadní část Berlína. Jejich vojska úspěšně drtila nepřítele v Halense, Wilmersdorfu a Westende. Zvlášť urputné boje se rozpoutaly v pásmu 7. gardového sboru. Z poloviny obklíčené nepřátelské uskupení v prostoru Westende se nejednou pokoušelo proniknout na jih. Ale tankisté v součinnosti s pěšáky 28. A všechny pokusy odrazili.
Úspěšně postupovala vojska operující severně od Berlína. Sovětská 61. A v boji překročila Havolu a 30. dubna k večeru stanula na čáře Lindow-Waal. Polská 1. A sváděla boje na čáře Waal-Senzke. Vojska 2. Běloruského frontu úspěšně pronásledovala nepřítele. Dne 30. dubna 1945 postoupila 12 - 50 km. Likvidace frankfurtsko-gubenského uskupení se přes zoufalý odpor nepřítele chýlila ke konci.
Pro hitlerovce vznikla bezvýchodná situace. Dne 30. dubna 1945 spáchal Hitler sebevraždu. Zanechal závěť, v níž určil nové složení vlády. Jejím
kancléřem jmenoval velkoadmirála Dönitze (viz foto). Dne 1. května ve tři hodiny překročil náčelník štábu německých pozemních vojsk (OKW) generál pěchoty Krebs po dohodě s velením RA frontu v pásmu 8. GA na úseku 35. gardové střelecké divize v prostoru postupimského nádraží a byl přijat generálplukovníkem V. I. Čujkovem. Na velitelské stanoviště se brzy nato dostavil zástupce velitele 1. Běloruského frontu armádní generál V. D. Sokolovskij, který spolu s generálplukovníkem Čujkovem začal s Krebsem vyjednávat jménem sovětského velení. V dokumentu podepsaném (ještě) Goebbelsem a Bormannem, který Krebs odevzdal sovětským zástupcům, bylo oficiální oznámení o Hitlerově sebevraždě a o ustavení nové vlády (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII. str. 254, 255.).
V průběhu jednání bylo Krebsovi sděleno, že zastavit válečné operace je možné pouze za ´Bezpodmínečné kapitulace německých fašistických vojsk před všemi Spojenci´. Přitom celé posádce byl zaručen život, ponechání řádů, osobních věcí a důstojníkům kromě toho i bodných a sečných zbraní. Sovětské velení slíbilo, že pomůže členům vlády nacházejícím se v Berlíně spojit se s Dönitzovou vládou v Meklenbursku, aby mohli předložit návrh na zahájení jednání o příměří se třemi spojeneckými velmocemi. Po tomto jednání odjel Krebs informovat Goebbelse. Dne 1. května 1945 Goebbels a Bormann odpověděli, že požadavek Bezpodmínečné kapitulace odmítají (historickým podkladem pro informace ve Velká vlastenecká válka je zde výňatek z článku: ´Vojenno-istoričeskij žurnal´, r. 1959, čís. 5, str. 87.). Následkem toho v 18 hodin 30 minut veškeré dělostřelectvo, které se účastnilo útoku na Berlín, zasadilo nepřátelským postavením mohutný palebný úder. Vojska dostala rozkaz, aby v noci na 2. května 1945 pokračovala ve zteči středu města (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII. str. 255.)."
A právě 1. května 1945 do této dělostřelby, v 18 hodin 30 minut a i později, došlo k dalším sebevraždám "potentátů" i řadových důstojníků a i nižších zfanatizovaných šarží, v centru Berlína. Západní historické prameny uvádějí na prvém místě vraždy dětí a sebevraždy v rodině Gobbelse, dogmatika Třetí říše. Nejprve si však řekněme ještě o posledních únicích, pokusech o průlom, z jinak obklíčeného Berlína. Z německých hlášení se západní historiografie dozvěděla a i v roce 2001 uvedla, že se, v noci z 1. na 2. května 1945, uskutečnily celkem čtyři pokusy německých vojáků o průlom sovětského obklíčení. Ty vůbec největší průlomy vedli osobně generálmajor Sydow z 1. protiletadlové divize a generálmajor Mummert z tankové divize "Müncheberg". Jedné větší skupině německých vojáků a civilistů se podařilo proniknout tunely podzemní dráhy z Tiergartenu k olympijskému stadionu a ke Špandavě, kde se bez potíží dostali na povrch. Ráno 2. května za rozbřesku se pokusili přeběhnout dva zbývající mosty přes řeku Havolu, aby se dostali na západ. Byli však náhle zpozorováni a palba sovětských dělostřelců, minometů, střelba pěchoty a útoky stíhacích bombardérů na ně ihned zaměřená, znamenala, že útěk se proměnil v krvavou lázeň. Nezjistilo se kolika Němcům se podařilo dostat se do amerických a britských linií... Exodus to však byl mimořádně veliký. Někteří unikli, většina byla zabita a část jich padla do zajetí RA.
V tehdy, po časové ose již bývalém Hitlerově železobetonovém bunkru, se 1. května 1945 odpoledne a před večerem, schylovalo k vraždě a sebevraždě, sebevraždě dle vzoru Hitlera, rodiny manželů Josefa a Magdy Goebbelsových. Vraždě jejich pěti dětí...!
Bylo, dle zápisů uveřejněných v roce 2001, 1. května 1945 18 hodin 30 minut, když se čas celé rodiny Goebbelsových naplnil. Dvojice dogmatických nacistů podala rukou Magdy, matky dětí, všem svým šesti dětem jed a odešla do vlastního pokoje. Tam prý, dle této poslední verze, oba rozkousli kyanidovou kapsli a zastřelili se.
Pokyny, které zanechali pak znamenali, že těla byla vynesena na zahradu a podobně jako ostatky Adolfa Hitlera a Evy Hitlerových před dnem a půl, byla polita benzínem a spálena. Další tři - Krebs, Hitlerův pobočník generál Burgdorf a kapitán Franz Schelle, velitel stráže SS v bunkru - také spáchali sebevraždu. Podobně mnoho fanatických Němců spáchalo sebevraždy v Berlíně i na jiných místech Německa (historickým podkladem pro informace, které jsem zde volně zpracoval, zde je: Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování str. str. 164, 165 originál vydán 2001, překlad 2005.).
Jiného ze západních historiků, s trochu jinou verzí sebevraždy a vraždy rodiny Goebbelse, z roku 2006, zde ocituji:
"Goebbels v bunkru zařídil, aby lékař SS usmrtil jeho šest dětí smrtícími injekcemi, a potom nařídil esesmanovi, který měl službu, aby zastřelil jeho samého i manželku Magdu. Generál Krebs si vzal vlastní rukou život. Bormann se pokusil uniknout, avšak s největší pravděpodobností byl zabit nejdále kilometr a půl od bunkru.
Dalším z těch, kdo spáchali téhož dne sebevraždu, byl rovněž profesor Max de Crinis, jeden z hlavních iniciátorů uskutečňování programu euthanásie na začátku války; právě on byl považován za původce konečného znění ´Výnosu o euthanásii´, který vydal v září roku 1939 Hitler (historickým podkladem pro informace je zde: Martin Gilbert - Druhá světová válka – Úplná historie, str. 768.)."
Východní historiografie pak dál pokračuje v Berlíně, cituji: "Jednotky 3. ÚA, které útočily ze severu směrem ke středu Berlína, se podle tohoto rozkazu (útočit v noci na 2. května 1945 - má poznámka) spojily jižně od budovy Reichtagu, Říšského sněmu s jednotkami 8. GA, které útočily od jihu. Vojka 2. GTA se v prostoru parku Tiergarten spojila s vojsky 8. GA a 1. GTA. Tak byly zbytky berlínské posádky do rána 2. května 1945 rozbity na jednotlivé izolované skupiny. Hitlerovcům nezbývalo nic jiného než složit zbraně. A opravdu, 2. května 1945 40 minut po půlnoci zachytila rádiová stanice 79. střelecké divize 8. GA radiogram německého 56. ts (LVI. ts) vysílaný rusky; Nepřítel v tomto radiogramu žádal o zastavení palby a oznamoval, že vysílá parlamentáře.
Sovětská strana zastavila palbu. Jako parlamentář přijel náčelní štábu 56. ts (LVI. ts) plukovník von Dufwing, který jménem velitele sboru generála Weidlinga oznámil, že sbor zastavuje odpor a kapituluje (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 255.)."
