PALBA.CZ

Barchino saltatore - Grillo

Itálie byla před vypuknutím války spojencem Německa a Rakouska-Uherska. Následně ale vyhlásila neutralitu a brzy se přidala na stranu Dohody. V období 1915 až 1917 se italské námořnictvo (Regia Marina) spokojilo s blokováním rakouské flotily v přístavech. Italskou specialitou byly rychlé torpédové čluny MAS (Motoscafo Armato Silurante), obvykle o výtlak 10 až 20 tun. Desetičlenná osádka měla k dispozici výzbroj, jejímž základem byla dvě torpéda, doplněná kulomety a příležitostně i děly malé ráže. Jejich konstrukce v mnohém vycházela z konstrukce civilních motorových člunů, poháněných benzínovými motory. Byly používány v řadě rolí, především při protiponorkovém hlídkování a k útokům na nepřátelská plavidla. Velice se osvědčily při potápění rakousko-uherských bitevních lodí. Dne 10. prosince roku 1917 pronikly dva čluny MAS do Terstu, kde potopily starší obrněnou loď SMS Wien třídy Monarch. Tento úspěch si ale vyžádal i reakci nepřítele, v podobě opevnění vstupů do významných přístavů. Největší námořní základna v Pule, rychle získala protiponorkové a protitorpédové sítě, podvodní překážky a posílené baterie pobřežních děl. Těmito překážkami již běžný člun nedokázal proniknout, italský konstruktér Attilio Bisio a jeho tým, přišli se zcela novou konstrukcí.
Výsledkem byl osmi tunový námořní tank "Barchino saltatore", vybavený pásy s háčky, kterými by se dokázal doslova "přeplazit" nad překážkami. Následně by mohl vplout do vnitřního přístavu, pomocí dvou torpéd zničit nepřátelské bitevní lodě a následně opět zmizet. Celkem byly postaveny čtyři tato plavidla, pojmenovaná Cavalletta, Locusta, Pulce a Grillo. Na začátku května 1918 dva italské torpédoborce, dva torpédové čluny a Grillo, podnikly celkem čtyři nájezdy na Rakouskou stranu Jadranu. U prvních nájezdů, dne 13. dubna 1918, byly dva čluny zničeny palbou pobřežní baterie, ještě před přiblížením se k vnitřnímu přístavu. Konkrétně šlo o čluny Cavalletta a Pulce. Poslední nájezd se konal o měsíc později, v noci ze 13. na 14. května. Pod rouškou tmy se člun Grillo vydal překonat nastražené sítě a další překážky. Osádku tvořil poručík Mario Pellegrini, Giuseppe Corrias a Angelino Berardinelli. Osádka zdárně překonala čtyři pásy tvořené dřevěnými hranoly a drátěnými překážkami (vzdálené od sebe šest stop). Při překonávání poslední překážky, se ale člun zachytil a následně se stal snadnou kořistí pro nepřátelské světlomety a pobřežní obranu. Osádka naskákala do vody a odplavala směrem k pobřeží, kde byla zajata. Člun byl sice potopen, ale zaujal i rakousko-uherské vojáky a tak byly nové překážky uzpůsobeny tak, aby je nebylo možné překonat, pokud by se Italové pokusili útok opakovat. Italská strana ale dala přednost nasazení řízených torpéd Mignatta, díky kterým se podařilo v posledních dnech války potopit bitevní loď Viribus Unitis (20 000 tun) a nedaleko kotvící parník Wien (7 400 tun). Co se týče zbylých člunů, válku přežil snad jen člun Locusta, který byl vyřazen až v roce 1921. Na konci první světové války, nebylo zapomenuto ani na čluny MAS, které čekal mnohem zářnější osud. Jejich konstrukce byla průběžně modernizována a upravována. Při vstupu Itálie do války v roce 1940, mělo italské námořnictvo k dispozici 48 člunů třídy MAS-500, přičemž starší jednotky byly v druhé linii a sloužily především v Italské východní Africe. To již je ale jiný příběh.

Technický popis člunu Grillo:
Výtlak 8 tun
Délka 16,0 m
Šířka 3,10 m
Ponor 0,75 m
Pohon 2 elektromotory o výkonu 10 koní
Rychlost 4 uzly
Dosah až 30 mil
Posádka 4
Výzbroj 2x torpéda ráže 450 mm

Zdroje:
http://www.metropostcard.com/war7a-n.html
https://laststandonzombieisland.com/2013/10/page/2/
https://cs.wikipedia.org/wiki/MAS_(%C4%8Dlun)
http://www.warship.org/naval.htm
http://www.anaim.it/decima/














kapitán člunu Grillo, poručík Mario Pellegrini

Tady ještě pěkná fotografie zničeného torpédového člunu Grillo

Zajímavostí je, že přesně za rok (bez jednoho dne) to bude 100 let od neúspěšném nájezdu na Pulu

"Člun byl sice potopen, ale zaujal i rakousko-uherské vojáky"

tak on je zaujal do té míry, že dokonce R-U marína nechala na jeho základě vyvinout vlastní obdobu.

To mě ani nenapadlo, tak nějak jsem čekal, že už nebyl čas vytvořit něco kloudného (byť do konce války zbývalo ještě půl roku). Přijde mi, že naši lidi (R-U) zvládali hodně rychle rozjíždět výrobu různé kořistní techniky a zbraní. Příkladem může být kořistní Villar Perosa, vyráběná a zavedená jako Sturmpistole Model 1918. Nejsem si jistý, ale nevyráběly se takhle i kořistní čluny a hydroplány ?

Až budu doma přihodím, píšu z mobilu a z paměti. No kořistní, spíš kopie a n ebyly to rakušané ale taliani hydroplany tedy

To je ale zajímavá informace. Rase daří se Ti už dlouho vyhledávat velmi zajímavé věci. Já jsem měl tvůrčí útlum, ale už se rozbíhám. Ten úvodní obrázek je naprosto super. No musím se pochlapit taky něco vytvořit.

Až budu doma přihodím, píšu z mobilu a z paměti. No kořistní, spíš kopie a n ebyly to rakušané ale taliani hydroplany tedy

Tak jak jsem slíbil, zde je pár zajímavostí k R-U obdobě:
rakousko-uherská konstrukce nebyla pouhopouhé obšlehnutí ukořistěného Grilla, de facto obšlehnuta byla pouze idea. Kletterboot Mb. 164 a 165 byl dítkem Fritze Eppela, který dostal zadání k jeho návrhu a stavbě v červenci 1918 a již v říjnu bylo hotovo. Čluny měly poněkud větší konstrukci, pohon byl rovněž elektrický,taktéž výzbroj dvojice 45 cm torpéd (výtlak 10,5 tun, délka 13,25 m, šířka 2,40 m, ponor 0,85 m). 13 koní elekromotoru, poháněného ze dvou baterií, dovolilo člunům dosáhnout drobátko vyšších výkonů než u italského předchůdce. V samém závěru války se čluny a jejich posádky měly připravovat na výpad proti Anconě, nicméně válka skončila dříve. Zrovna tak na nějaké větší testování zřejmě nedošlo, svůj vpravdě jepičí život ukončily na nátlak dohodové komise někde na Dunaji v letech 1919 - 1920.

A k těm hydroplánům:
no, není žádným tajemstvím, že R-U konstrukce hydroplánů (létajících člunů) patřily obecně ve své době, a to vč. jejich posádek, k světové špičce. No a tak se Italové moc neupejpali a když jim v pařátech utkvěl
skvělý Lohner Typ L, prostě jej obšlehli a dále produkovali jako Macchi L. 1. Účel světí prostředky, dalo by se říct

Díky za doplnění. Jako odměnu jsem našel i porovnání italského člunu od Bisia (nahoře) a jeho rakousko-uherské obdoby od Eppela (dole):




Kletterboot vyfotografován na nádraží ve Vídni 19.10.1918


hromadná fotografie se zajatou osádkou člunu Grillo (uprostřed)

Zdroj:
http://www.icsm.it/articoli/ri/marinaau ... vsmas.html
Překlady berte s rezervou, jelikož jsem prohnal italský texy jen překladačem (originální popisky viz odkaz)

V případě úspěšného útoku na nějaký rakousko-uherský dreadnought měla posádka Grilla odpálit signální rakety, a protože obránci Puly hojně vypouštěli vlastní rakety, zaměnili pozorovatelé na doprovodných lodích dvě jejich světlice za dohodnutý signál, takže po návratu na základnu oznámili zničení nepřátelské bitevní lodě. Byla z toho nejprve velká sláva, vystřídaná záhy stejně velkou ostudou, protože průzkumní letci brzy odhalili skutečný stav.

Celkově ty rychlé motorové čluny v první světové válce, jsou velice zajímavé téma. Mě osobně teď hodně překvapilo, že německé námořnictvo mělo od roku 1915 dokonce i dálkově řízené motorové čluny - Fernlenkboot (zkráceně FL) od Siemens-Schuckertwerke. Šesti-tunový člun nesl až 700 kg výbušnin. Dosahovaly rychlosti až 30 uzlů (56 km/h) a plánována byla verze o rychlosti až 40 uzlů. Zájem o ně mělo i Rakousko-uherské námořnictvo. Hodně se podobaly pozdějším italským člunům Motoscafo da Turismo z WWII.
https://de.wikipedia.org/wiki/Fernlenkboot