PALBA.CZ

Alexej Petrovič Maresjev

Tento článek je o jednom z tísíců sovětských pilotů.Onen pilot se jmenoval Alexej Petrovič Maresjev a byl vyjímečný tím,že létal a sestřeloval letadla nepřítele i přesto,že byl těžce handicepovaný.Měl totiž amputované obě nohy pod koleny.Tak jako britské RAF mělo svého Douglase Badera,Čechoslováci měli Ladislava Kadlece,tak i letectvo Sovětského Svazu mělo svého hrdinu.I když je třeba přiznat,že v řadách sovětského letectva létali i další piloti s amputovanými končetinami.Udajně mělo jít o 8 letců.Já osobně vím o dvou.Tí z nás dříve narození určitě pamatují knihu Příběh opravdového člověka,kterou napsal Boris Polevoj a která je vlastně o Maresjevovi.Podle této knihy byl natočen i film,který jsem jako dítě zhlédl,ale už si ho moc nepamatuji,takže si ho budu muset stáhnout a pustit.

Alexej Petrovič Maresjev se narodil 20.května 1916 ve městě Kamyšin v dnešní Volgogradské oblasti.Když ukončil školní docházku vyučil se zámečníkem a svářečem.Toužil stát se letcem a to se mu vyplnilo.Původně sloužil u 12.pohraničního leteckého oddílu na ostrově Sachalin a později nastoupil k leteckému výcviku do Batajského leteckého učiliště,které ukončil v roce 1940.Dosáhl hodnosti poručíka a v tomto učilišti zůstal jako učitel létání až do vypuknutí války.




Na frontu Maresjev odjel v srpnu 1941 a byl přidělen na Ukrajinu k 296.IAP (Istrebitělnyj aviacyjnyj polk),jehož velitelem byl major Nikolaj Ivanovič Baranov.Tento pluk byl vyzbrojen tak jako většina sovětských stíhacích pluků Polikarpovy I 16 a náležel do letectva Jižního frontu.K první bojové akci vzlétl Maresjev 23.srpna 1941 a jednalo se o bitevní útok na pozemní jednotky Wermachtu v oblasti města Krivoj Rog.S tímto plukem Maresjev ustupoval a sváděl tvrdé boje proti Luftwaffe a i proti Wermachtu.U tohoto pluku Maresjev žádného sestřelu nedosáhl.V březnu 1942 byl Maresjev převelen 580.leteckému pluku,kterému velel major Muchin.Tento pluk operoval v rámci Severozápadního frontu v Děmjanské oblasti a byl vyzbrojen v té době asi nejlepšími letouny a to stíhačkami Jakovlev Jak 1. .Jak asi všichni víte,tak v takzvaném Děmjanském kotli byli Němci v obklíčení a Luftwaffe zásobovala obklíčené německé vojáky ze vzduchu.Samozřejmě probíhali i tvrdé boje ve vzduchu.Jenom pro představu zde sovětské letectvo Severozápadního frontu ztratilo nad Děmjanskem v období od února do května 1942 celkem 408 letadel,z toho 243 stíhaček.Jednou z těchto obětí byl i Alexandr Maresjev.Jak se mi podařilo zjistit,tak Maresjev do svého sestřelení dosáhl údajně 4 sestřely.Já jsem vysledoval tři.A jestli zdroj nekecá,tak by to všechno měli být transportní Junkersy JU 52.Ale mohu se mýlit.Zcela určitě byl jeho první setřel transportní Ju 52.To uvádí všechny ruské zdroje.

A pak přišel osudový 4.duben roku 1942.Toho dne startoval k eskortní akci ,ale dostal se do vzdušného boje s německými stíhači od III.skupiny stíhací eskadry JG 3.Jeho Jak 1 byl v boji v oblasti Staraja Russa sestřelen,motor selhal a Maresjev klouzal k zemi a snažil se najít vhodné místo pro přistání.Nakonec nouzově přistál do zamrzlé zasněžené bažiny obklopené stromy.Jenomže toto přistání bylo opravdu “nouzové”,skončilo těžkou havárií,při které byl pilot vymrštěn z kabiny a při dopadu ztratil vědomí.Život mu zachránily větve stromů a sníh,který ztlumil jeho pád.I přesto byl Maresjev zraněný,jelikož si zlomil kosti v chodidlech obou nohou.Maresjev se probral z bezvědomí a chtěl se dostat ke svým.V ukrutných bolestech a bez jídla,v teplotách pod bodem mrazu se Maresjev trmácel k sovětským liniím.Projevil skutečně udivující míru psychické a fyzické výdrže,v níž jsou ruští vojáci pověstní.Zkoušel jíst kůru a šišky.Putoval tak 18 dní,když se dostal aniž to věděl na takzvané území nikoho,kde ho vyčerpaného nalezli dva kluci.Ti upozornili rodiče jednoho z chlapců.Jak to bylo dál nevím,ale každopádně Maresjevovi zachránili život.Nějakou dobu zůstal Maresjev,který byl transportován do jedné vesnice v jejich opatrovnictví,ale pilotův zdravotní stav se prudce zhoršoval a potřeboval lékařskou péči.Vesničané upozornili sovětské vojáky a na začátku května přistál u vesnice známý Polikarpov Po 2 tzv.”Kukuruznik” v jehož kabině seděl Maresjevův kamarád a velitel jedné z letek 580.stíhacího pluku kapitán Andrej Nikolajevič Dechtarenko.Marejsev byl kamarádem dopraven na přífrontové letiště a potom sanitním letadlem letěl až do Moskvy na ošetření.


Maresjev u 580.IAP


V moskevské nemocnici na zbědovaným pilotem,který měl snět v obou končetinách a otravu krve,tak mu moc nedávali šanci na přežití.Naštěstí si nebohého letce všiml profesor Terebinskij,který zařídil jeho rychlou operaci ,kde byli Maresjevovi amputovány obě omrzlé a snětí prolezlé nohy pod koleny.

Pro Maresjeva to byla velká rána,ale znova se u něho projevila jeho velká psychická síla a odhodlání.Začal cvičit a pomalu chodit na protézách.V září roku 1942 byl poslán do sanatoria do vesnice Sudakovo nedaleko od Moskvy.I když měl ze začátku velké bolesti,přesto se Maresjev nevzdal a na protézách se naučil dobře chodit.
Počátkem roku 1943 úpěšně prošel lékařskou prohlídkou a byl poslán do pilotní školy.Svůj vlastně první let na protézách absolvoval v únoru 1943.Ve výcviku dál pokračoval u 11.záložní letecké brigády.

V červnu 1943 se Maresjev dostal na frontu.Konkrétně k 63.GIAP(Gardový stíhací pluk),který působil u Brjanského frontu.V té době se už připravovala známá bitva u Kurska jejíž součástí byl i onen pluk,který už byl vyzbrojen vynikajícími stíhačkami Lavočkin La 5 F.

Maresjev to u pluku neměl ze začátku vůbec jednoduché.Velitel pluku- podplukovník Nikolaj Ivanov nechtěl nechat ohrozit své piloty nějakým invalidou a proto Maresjevovi ze začátku neumožnoval zúčastnovat se bojových akcí.Maresjev tak pouze hlídkoval nad letištěm a kryl přistávající kamarády proti německým stíhačům.Naštěstí se Maresjeva ujal velitel letky kapitán Alexandr Michajlovič Čislov,který ho začal brávat do vzduchu jako svou dvojku.Postupné obavy začaly opadávat a Maresjev se stal právoplatným stíhačem.

I když je tento pilot dostatečně znám,tak informace o jeho bojových úspěších jsou velmi mizerné.Jsou celkem odlišné a ani datumy moc nesedí.

V době do jeho sestřelu v dubnu 1942 měl mít na kontě 4 sestřely,všechny na stíhačce Jak 1.Další sestřel přidal dne 6.července 1943 ,udajně měl sestřeli Messerschmitt Bf 109 verze G.Podle jiných zdrojů to však měla být bitevní stuka Ju 87 ,ale ne 6.července,nýbrž 19.července.Já jsem našel spíš tento údaj.

Hned druhý den tj.20.července 1943 se Maresjev blýskl a v těžkém leteckém boji sestřelil 2 německé Focke -Wulfy 190.V červenci 1943 byl Alexej Maresjev povýšen na gardového nadporučíka a stal se zástupcem velitele letky.
24.srpna 1943 byl dekorován Leninovým řádem a také nejvyšším sovětským vyznamenáním Zlatou Hvězdou Hrdiny Sovětského svazu.

Jeho poslední zdokumentovaný letecký boj se odehrál 15.prosince 1943.Tento den 8 sovětských lavočkinů svedlo souboj se 6 stíhačkami FW 190 a 25 Ju 87.Během tohoto boje sestřelil jednu štuku,ale mezitím co Maresjev dorážel střemhlavý bombardér,tak dvojice FW 190 napadla Maresjevovo číslo.Maresjev svého kamaráda varoval rádiem a ihned mu vyrazil na pomoc.Musel jít ovšem do nebezpečné čelní zteče ,čímž byl jeho lavočkin zasažen do motoru.Maresjevovi se nakonec z boje podařilo odpoutat a z letadlem přistál na mateřském letišti.

Maresjev dál létal u 63.stíhacího pluku během bojů v Pobaltí.Létal už na vylepšeném lavočkinu LA 5 fn.U tohoto pluku setrval až dubna 1944.V červnu tohoto roku byl povýšen na gardového majora a byl převelen jako pilot -inspektor do týlu.

Maresjevův Lavočkin La 5 fn.Jsou dvě verze.Já se přikláním k té druhé.






Během války Maresjev absolvoval 87 bojových vzletů.Údaje o setřelech se různí.Údajně sestřelil celkem 11 letadel,z toho 7 posvém zranění.Někdy je mu přisuzováno 19 sestřelů.Já se ale budu držet toho posledního údaje a to 7 či 8 jistých sestřelů.

Alexej Petrovič Maresjev zemřel 18.května 2001 ve věku 85 let.

Jeho velitel u 63.GIAP podplukovník Nikolaj Pavlovič Ivanov,který mu tak nedůvěřoval,napsal na Maresjeva hodnocení-

SKUTEČNÝ RUSKÝ VLASTENEC ,NEŠETŘÍ KREV ANI ŽIVOT,BOJUJE PROTI NEPŘÍTELI A BEZ OHLEDU NA VÁŽNÉ ZDRAVOTNÍ POSTIŽENÍ ZÍSKÁVÁ VE VZDUŠNÝCH BOJÍCH VELICE DOBRÉ VÝSLEDKY.

Zde tabulka Maresjevových sestřelů.Jak říkám, je to nepřesné.Např. 5.4.42 měl setřelit 2 transpotrní JU 52,ale to už bylo den po Maresjevově nouzovém přistání.Ty ostatní jakž takž sedí.

Дата Время Тип Место Часть На самолете Офиц. Прим Ист
01.04.42 Ju-52 Северо-Западный фронт 580 иап Як-1 + [1] -Ju 52 Severozápadní front ,580.IAP, Jak 1
05.04.42 Ju-52 Северо-Западный фронт 580 иап Як-1 + [1] -Ju 52 Severozápadní front,580.IAP, Jak 1
05.04.42 Ju-52 Северо-Западный фронт 580 иап Як-1 + [1] -Ju 52 Severozápadní front,580.IAP Jak 1
19.07.43 Ju-87 Титово - Винница 63 гиап + [2] - -Ju 87 Titovo-Vinnica 63.GIAP
20.07.43 Fw-190 Спасское - Сомово 63 гиап + [2] - FW 190 Spasskoje-Somovo 63.GIAP
20.07.43 Fw-190 Спасское - Сомово 63 гиап + [2] - FW 190 Spasskoje-Somovo 63-GIAP
15.12.43 Ju-87 Студенка 63 гиап - Ju 87 Studenka 63-GIAP

Já osobně se přikláním k oněm 7 až osmi sestřelům.Vede mě k tomu fakt ,že jsem objevil dokument,který na Maresjeva vypracoval sám velitel 63.GIAP Nikolaj Pavlovič IVANOV.

Jedná se takzvaně o NAGRADNOJ LIST,kde Ivanov dává návrh na udělení titulu Hrdina SSSR.
Je to z ruského archivu,tak jsem si to dovolil trošku zvětšit a přeložit ,nebude to samozřejmě celé.Jen to podstatné.Tento dokument napsal podplukovník Ivanov krátce před svou smrtí(zemřel 7.srpna 1943).V té době měl Maresjev 77 bojových vzletů a 6 letadel na svém kontě.Do konce tůry mu chybělo 10 bojových letů.Kdyby sestřelil dalších 5 nebo 13 letadel za 10 akcí,muselo by to být určitě někde vedené.

NAGRADNOJ LIST



trošku jsem to přeložil-
NAGRADNOJ LIST

Maresjev Alexej Petrovič
Gardový starší poručík
zástupce velitele ,je šturman 63.Gardového stíhacího leteckého pluku 3.letecké divize

NAVRHUJE SE K VYZNAMENÁNÍ HRDINY SOVĚTSKÉHO SVAZU
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRÁTKÉ A KONKRÉTNÍ LÍČENÍ JEHO BOJOVÉ ČINNOSTI A ZÁSLUH

Na frontách vlastenecké války je od srpna roku 1941.Do toho času provedl 77 bojových akcí a ve vzdušných bojích sestřelil 6 letadel protivníka.Na Severo-Západním frontu byl sestřelen -18 dní se nacházel v lese bez kontaktu s lidmi,omrzly mu obě nohy,které musely být amputovány.Všemi silami chtěl bránit svou vlast.Dokázal se přeškolit na stíhací letoun LA 5,na kterém ted bije německo-fašistické okupanty v vzduchu.V čase příchodu na Orlovský směr Brjanského frontu provedl 7 bojových akcí a sestřelil 3 fašistická letadla,projevil při tom mistrovství,chlapství,hrdinství a odvahu.
20.7.43 v době vzdušného boje,zachránil život dvěma letcům,jeden z nich byl velitel sousedního stíhacího leteckého pluku.
Za 20 bitevních akcí a 3 sestřelů protivníka byl již dříve vyznamenán Řádem Rudého praporu.
Za vzorné plnění úkolů proti německo-fašistickým uchvatitelům,za projevené hrdinství,za projevení neskutečného patriotizmu,za 6 setřelených letadel a 20 efektivních akcí proti vojskům a technice nepřítele ho navrhuji k vyznamenání HRDINA SOVĚTSKÉHO SVAZU.

Velitel 63.GIAP
podplukovník Ivanov
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak jsem to tak nějak sesmolil.Není to vše,ale to podstatné tam je.

MARESJEVŮV PŘEMOŽITEL

Zajímalo mě taky,kdo asi tak Maresjeva sestřelil.Trošku jsem pátral a porovnával.

Ruský servr uvádí,že to byl Viktor Bauer.Byl tehdy nadporučík a velitel 9.letky stihací eskadry JG 3”Udet”.Rozhodně to nebyl zelenáč .Do konce války nasbíral úctyhodných 106 setřelů.
Skutečně dne 4.4.1942 nad Děmjanskem skoroval.A to hned dvakrát.Byl to jeho 49 a 50 sestřel.
Takže to jsem skopnul z tabulky-

49.SESTŘEL
4.4.1942
14:30
I-61
9./JG 3
probably MiG-3



50.SESTŘEL
4.4.1942
17:42
I-301
9./JG 3
probably LaGG 3


Nesedí akorát typy letadel.Ale to je maličkost.Maresjev létal na Jak 1 a podle Bauera to byl pravděpodobně v prvním případě Mig 3 a v druhém LaGG 3.Jestli byl Maresjev sestřelen v půl třetí nebo ve třičtvrtě na šest tak to už jsem se nedopátral.Ale taky to mohlo být vše jinak a Maresjeva mohl sestřelit někdo jiný.Každopádně jestli to byl Viktor Bauer,tak se Maresjev nemusel stydět ,jelikož padl za obět skutečnému esu.

Tak a ted něco o Viktoru Bauerovi ve zkratce.
N arodil se 19.září 1915.Své první vítězství dosáhl 15.května 1940 nad Belgii .Sestřelil Huriccana.Dalšího Huriccana si připsal 18.května.Ke konci října roku 1940 už sloužil u 9.letky stíhací eskadry JG 3.Prvního listopadu 1940 dosáhl třetího vítězství,když sestřelil Spitfire.
V červnu 1941 už v hodnosti nadporučíka se stal velitelem 9/JG 3.Na východní frontě se mu dařilo.26.června 1941 sestřelil 5 bombardérů Tupolev SB 2,8.července už měl na kontě 20 vítězství.Dvanáctého července sestřelil 5 sovětských bombardérů Iljušin DB 3,címž už jeho skore narostlo na 30 sestřelených letadel.23.července sestřelil 2 stíhačky typu Polikarpov I 153,v tomto souboji byl ale jeho Me 109 sestřelen a pilot raněn.Třicátého července 1941 obdržel Rytířský kříž za 36 sestřelů.

Na frontu se po vyléčení zranění dostal až únoru 1942 a opět začal sovětům zle zatápět.Dne 18 února 1942 už měl na kontě 40 sestřelů a onoho 4.dubna 1942 dosáhl 50 sestřelů.Je možné,že Maresjev byl onen 50 sestřel.Dne 22.května 1942 už měl na kontě 60 setřelů,když ten den sestřeli 4 sovětské stíhačky MiG 3.Prvního července už měl 70 sestřelů,9.července to dotáhl k 80 sestřelům a 16.července už měl 90 vítězství.Dne 25.července sestřeli dva sovětské Huriccany a dva bitevní IL 2.To už měl 101 vítězství.Následující den byl vyznamenán Rytířským křížem s Dubovými ratolestmi.(č.107).

Dne 9.srpna 1942 v oblasti Stalingradu sestřelil během třech minut dva bitevní Suchoje Su 2 a 2 stíhačky LaGG 3.Tento den už ale své štěstí vyčerpal,jelikož byl sám sestřelen a těžce raněn.
Všeho všudy tento pilot vykonal 400 bojových vzletů a setřelil 106 letadel.Po vyléčení už bojově nelétal .Dosáhl hodnosti plukovníka a zemřel 13.prosince 1969.


VIKTOR BAUER



ME 109 F4 NADPORUČÍKA BAUERA.PŘEDPOKLÁDÁ SE ,ŽE TENTO PILOT NA ZAČÁTKU DUBNA 1942 SESTŘELIL JAK 1,KTERÝ PILOTOVAL MARESJEV.



BAUEROVA SMĚROVKA UŽ U STALINGRADU



Chtěl bych jen závěrem napsat,že Maresjev má několik vzpomínkových míst.Např.na místě kde ho vesničani našli,je pamětní tabule.Myslím že v Moskvě má taky pamětní ceduli a v rodném Kamyšině taky.Dokonce jsem někde četl,že po Maresjevovi byla dokonce pojmenována i nějaká planetka ve vesmíru.


Památník Maresjevovi



Kdo má zájem shlédnout Příběh opravdového člověka ,tak zde link

http://www.ulozto.cz/xAmbEJ9/pribeh-opr ... loveka-avi

ZDROJE-časopis EXTRA VÁLKA -březen 2014
http://airaces.narod.ru/all6/maresyev.htm
http://www.allaces.ru/p/people.php?id=19009
http://www.allaces.ru/p/peoplecls.php?id=19009
ruský archiv
http://podvig-naroda.ru/
http://www.warbirds.ru/b/bauyer_viktor_ ... bauer.html

Já si dovolím jen přiložit link na knihu ve formátu PDF
https://uloz.to/!wymbZn7i/pribeh-opravd ... olevoj-pdf

Velmi zajímavý článek - zvláště ten dokument pro mne byl úplnou novinkou. Díky.
A abych taky přispěl

1) Ti sovětští handicapovaní letci (resp. ti co létaly bez nohou nebo jejich částí), těch je skutečně známo devět (včetně Maresjeva) - sedm stíhačů a jeden pilot bombardéru
- gardový kapitán Z.A. Sorokin ... byl první, ale Maresjev o něm nevěděl
- nadporučík A.P. Maresjev
- nadporučík I.M. Kiseljev
- major L.G. Bělousov
- major A.F. Běleckij
- gardový kapitán G.P. Kuzmin
- gardový podplukovník I.C. Ljubimov
- gardový plukovník A.I. Gricenko
a pilot bombardéru
- nadporučík I.A. Malikov

Zajímavé rovněž je, že všichni, až na jednoho, válku přežili - navzdory svému handicapu.
Tím jediným nešťastným byl gardový kapitán G.P. Kuzmin, který byl ale na druhou stranu ze všech nejúspěšnější. Po svém zranění na jaře 1942 a návratu do kabiny stíhačky sestřelil samostatně nejméně 15 letadel. Nicméně v jednom z následujících bojů zahynul.
Zajímavé rovněž je, že všichni z nich, s výjimkou A.F. Běleckého a A.I. Gricenka, získali zlatou hvězdu Hrdiny SSSR.

P.S. Ono ve skutečnosti těch "beznohých" bylo více, ale piloti Kukuruzniků se nepočítají

2) Co se týče Maresjevových sestřelů, tak nejčastěji se skutečně uvádí 8 - tři před zraněním (z nichž minimálně 3 jsou vedeny jako samostatné) a 4 samostatné po amputaci obou nohou. Nicméně to jsou sestřely samostatné - skupinové se u Maresjeva neuvádějí. Sám Maresjev uvádí, že bez nohou dosáhl 7 sestřelů. Mezi ně, mimochodem, může patřit i ten rozporuplný sestřel Bf-109 dne 6.7.1943 ... při jeho prvním bojovém letu po amputaci nohou. Letěl na něj s velitelem 63.IAP gardový kapitán A.M. Čislov (635 bojových letů, 342 vzdušných bojů, 21 samostatných sestřelů a 13 ve skupině). Ani u Čislova jsem nikde nenalezl skupinové sestřely z doby kdy létal u 63.IAP. Zato jsem narazil na přímou vzpomínku A.P. Maresjeva na ten jeho první let s ním.

"V roce 1943 přišel k pluku stíhačů beznohý pilot Maresjev. Já. Létat jsem mohl. Už to bylo skvělé. Ale odsouvali mne stranou: "Alexeji, budeš krýt letiště". Kluci létali plnit úkoly a já létal, střežil jsem letiště. Pak se kluci vraceli, vyčerpaní bojem, na poškozených strojích, aby zítra šli znovu do boje. A já opět zůstal střežit letiště. Tenhle přístup ke mně mě strašně štval. Chtěl jsem bojovat, jako ostatní. Vždyť mně, stejně jako ostatním, dali Gardový odznak. A tak jsem to jednou - nebudu říkat jak - řekl veliteli pluku. Že chci létat s nimi. Saška Čislov, můj velitel, mlčí a žmoulá papirosu v prstech. Byla to pro mne krušná minuta, nechá mne nebo mne seřve. A pak najednou: "Alexeji, budeš létat se mnou ..."
Je nutno objasnit, proč si budu celý život pamatovat těch pět Sašových slov. Tenkrát jsme létali ve dvojicích a Saška, velitel pluku, si mohl vybrat kteréhokoli výborného, prověřeného pilota, který mu ve vzdušném boji bude skvělým číslem - vždyť se tu bavíme o životě a smrti.
Druhý den jsme společně poprvé vzlétli (toho 6.7.1943 pozn. Skeptik) a potkali skupinu Messerů. Nebudu říkat, jak to všechno bylo ...
Se Saškou jsme pak létali často. On do konce války sestřelil víc jak 20 letadel. Já na svůj účet taky přidal sedm ..."

Jak to bylo toho 6.7.1943 se už nikdo asi nedozví, A.M. Čislov zemřel 24.října 2009 ve věku 94 let.
Nicméně individuální sestřel to asi určitě nebyl, ostatně pokud se dobře pamatuji, tak i v "Příběhu opravdového člověka" je jako první sestřel uveden "bačkorák" tedy Ju-87. Knižní hrdina si tam dokonce "stěžuje" že to je jak střelit tetřívka a radost projevuje teprve po sestřelu fokkera, protože to je teprve ten správný soupeř.
Nutno podotknout, že Čislov byl asi pěkné číslo - viz marking jeho letounu


3) Drobná oprava - na tom obrázku není "Maresjev u 580.IAP". 580. IAP létal na Jak-1 a tady stojí Maresjev u Jak-7V, dvoumístného cvičného stíhače a v pozadí je La-5F (ve výrobě od prosince 1942, tedy v době kdy byl Maresjev už bez nohou).
Pravděpodobně se tedy jedná o fotografii z doby, kdy A.P. Maresjev procházel výcvikem / přeškolením po zranění u 11.ZAB. La-5UTI v té době ještě nebyl k dispozici a bylo naprosto normální, že se piloti školili na Jak-7V i na ostatní stíhačky.

4) Zbarvení Maresjevova La-5FN. Dovolím si tvrdit, že ani jedna kamufláž není správná. Ta šedá je asi blíž, ale A.P. Maresjev na La-5FN bojově létal v druhé polovině roku 1943, a to byla všechny La-5FN ve standardní šedo-šedé kamufláži s modrošedými spodními plochami. Takže něco takového:

V září 1957 navštívil A. P. Maresjev Československo (na snímku při návštěvě Prahy)

A ještě jedna zajímavost - kulturní.

A. P. Maresjev nemá jen vlastní román a film. On má i vlastní OPERU, zkomponovanou Sergejem Prokofjevem v roce 1949.
Zde odkaz na premiéru v Národním divadle 19.3. 1963
http://archiv.narodni-divadlo.cz/print. ... x&pr=71919

Skeptiku,já Ti děkuji za nové info.A hlavně za rozbor té fotografie,kde opravdu není Jak 1.Podle všeho máš pravdu.Vzadu to též vypadá na lavočku.Takže popisek je zcela mylný,to už byl Maresjev na protézách.

Velmi zajímavý článek - zvláště ten dokument pro mne byl úplnou novinkou. Díky.

Různé dokumenty o sovětských vojácích se dají sehnat tady.Stačí napsat v azbuce jen jeho jméno.Je to taková elektronická banka dokumentů.Třeba už mi pomohla u Valerie Gnarovské,která skočila se svazkem granátů pod tank.Potřeboval jsem nějaké info a našel to tam.

http://podvig-naroda.ru/

1) Ti sovětští handicapovaní letci (resp. ti co létaly bez nohou nebo jejich částí), těch je skutečně známo devět (včetně Maresjeva) - sedm stíhačů a jeden pilot bombardéru

Tak ,že jsem se skoro trefil.Díky za ty jména.Oni byli letci hendikepování i jinak.Ještě mám v záloze jednoho hrdinu,který všem vytřel zrak.A to doslova.Jestli by byl zájem,mohu ho sem dát.

Nutno podotknout, že Čislov byl asi pěkné číslo - viz marking jeho letounu

Tak na tohoto pilota se musím podívat,Dík za tip

4) Zbarvení Maresjevova La-5FN. Dovolím si tvrdit, že ani jedna kamufláž není správná. Ta šedá je asi blíž, ale A.P. Maresjev na La-5FN bojově létal v druhé polovině roku 1943, a to byla všechny La-5FN ve standardní šedo-šedé kamufláži s modrošedými spodními plochami. Takže něco takového:

I s tím se dá souhlasit.Opravdu od roku 1943 přecházelo sovětské letectvo na dva odstíny šedé barvy.Nevím proč prezentují jednobarevné lavočky.Ale jiný obrázek jsem prostě nesehnal.V onom speciálu časopisu Válka,taky prezentují tuhle jednobarevnou stíhací šedou lavočku.

Co k tomu dodat.Pilot celkem známý a legenda,ale takové ty drobné detaily prostě nejsou.

I s tím se dá souhlasit. Opravdu od roku 1943 přecházelo sovětské letectvo na dva odstíny šedé barvy. Nevím proč prezentují jednobarevné lavočky. Ale jiný obrázek jsem prostě nesehnal. V onom speciálu časopisu Válka, taky prezentují tuhle jednobarevnou stíhací šedou lavočku.

Myslím, že je to z velké části jakousi setrvačností. Je jednodušší přetisknout něco co již existuje než platit nový bokorys
Ono se až do 90-tých let moc o kamufláži sovětských letadel nevědělo - a tak se různě improvizovalo a dohadovalo. A zevšeobecňovalo.
Teprve někdy, tuším v roce 1993, se objevil dokument stanovující kamuflážní schémata od března? 1943 (musel bych se podívat do archívu).
V té útlé kamuflážní příručce byla jednoznačně stanovena kamuflážní schémata pro jednotlivé typy letadel (stíhací, bitevní, bombardovací ...) a to jak vzor, tak barva.

Nicméně před tím se objevovali u lavoček:
- různé kombinace dvou zelených barev ... pravděpodobně nikdy tak nelétaly, s největší pravděpodobností se jedná o špatnou interpretaci předcházejícího kamuflážního vzoru (1942) skládající se z polí zelené a černé barvy
- celošedé stroje ... ty skutečně existovaly, ale týkalo se pouze strojí vyrobených po cca listopadu 1944
- celozelené stroje ... opět nejspíš špatná interpretace černobílých fotek celošedých strojů

Zmatek do toho přinesli i veteráni, kteří po zhlédnutí "zelených" strojů klidně tvrdili, že jejich stroje byly také zelené (tolik k lidské paměti )

Paradoxně ale právě La-5FN vyrobené před listopadem 1944 jsou ty stroje, kde není o kamufláži pochyb (tedy v rámci různých možných výjimek )

EDIT:
Ten Tvůj odkaz je skvělý
Heslo Maresjev A.P., první vyznamenání Řád Rudého praporu - 23.6.1942 - a v odůvodnění:
"Od 23.6.1941 do října 1941 a následně od 31.3.1942 uskutečnil 82 bojových letů a ve vzdušném boji zničil 3 transportní letadla Ju-52, jedno 1.4.1942 a dvě 5.4.1942."
Ta řádka s daty sestřelů je ale přepisována - původní text je nečitelný. Předpokládám, že ta 5. byla původně 3. a ten co to přepisoval, se spletl - v dalším textu se dále píše o 3 sestřelených letadlech. Tj. sestřely těch 2 Ju-52 by se odehrály 3.4.1942 - tedy den před jeho sestřelem.
No a vyjdeme-li z knihy Polevého (jinak poměrně přesně popisující, co se Maresjevovi stalo) tak dalšího (čtvrtého) Ju-52 měl sestřelit těsně před tím, než byl sám sestřelen (ten mu nikdo nezapíše, když ho nenárokuje) ... což koresponduje s těmi 4 sestřely, co se udávají v odůvodnění k udělení Zlaté hvězdy.

Maresjev byl pro mě kdysi dávno hrdina - film o něm jsem viděl mockrát. A je pořád.

Zajímavý příběh, zajímavý osud. Víte, nevěřil bych, kolik z toho dokážete vytěžit zajímavých věcí, bez kolizí, věcně a přitom čtivě.

Dobrá práce kolegové.

Skeptik-S těma kamuflážema máš pravdu.Pamatuji dobu,kdy jako puboš jsem si někdy na konci 80-tých let koupil novinku od Kovozávodů Prostějov a to model Lavočkin La 5 fn.Jako modelář jsem tehdy hodně stavěl(za to ted už nemám moc času,ale občas ještě něco postavím ) a tehdy na přebalu krabice bylo barevné schéma lavočky 1.čs.stíhacího pluku,který bojoval v SNP.Nevím či to byla Šromova,či Stehlíkova nebo Fajtlova lavočka,ale dodnes si pamatuji,že kamuflážní schéma byly zelená a hnědá.Až o hodně let později se to převekslovalo na již zmíněné dvě odstíny šedé.A taky si myslím,že kamuflážní pole byly úplně stejné,jak v zeleno hnědé,tak v obou šedých,Pole seděla,ale trošku popletli barvy.To se teda divím na tu dobu,když Sovětský Svaz byl náš vzor....A i tehdejších veteránů žilo ještě poměrně dost.Asi se jich nikdo neptal,anebo to možná opravdu už ti chlapi zapomněli.

en Tvůj odkaz je skvělý
Heslo Maresjev A.P., první vyznamenání Řád Rudého praporu - 23.6.1942 - a v odůvodnění:
"Od 23.6.1941 do října 1941 a následně od 31.3.1942 uskutečnil 82 bojových letů a ve vzdušném boji zničil 3 transportní letadla Ju-52, jedno 1.4.1942 a dvě 5.4.1942."
Ta řádka s daty sestřelů je ale přepisována - původní text je nečitelný. Předpokládám, že ta 5. byla původně 3. a ten co to přepisoval, se spletl - v dalším textu se dále píše o 3 sestřelených letadlech. Tj. sestřely těch 2 Ju-52 by se odehrály 3.4.1942 - tedy den před jeho sestřelem.

Jsem rád,že pomůžu.Já v tom taky občas bádám.Ohledně Maresjeva jsem spíš bádal v onom dokumentu -Nagradnoj list.Na ty vyznamenání jsem se nedíval,takže dík za doplnění.Je to zajímavé,takže ty dopravní Junkersy přeci jen dostal a to den před svým sestřelem,jak si správně napsal.

Pátrač-Děkuji.Mám v plánu ještě dalšího sovětského leteckého invalidu a taky to byl pěkný týpek.Vlastně oni byli dva,ale tvořili jeden tým.Něco jako slepý a hluchý

Nepouzivalo se driv jmeno Meresjev? Film jsem samozrejme videl a uz si ho nepamatuji,
ale to jmeno mam zafixovane s "e".

Jo máš pravdu,používal se Meresjev.I myslím že ve filmu.Polevoj si hlavní postavu trošku přejmenoval.Jinak ještě bych chtěl říct,že Polevoj se s Maresjevem vůbec osobně nemuseli a už vůbec mezi němi nepanovala žádná náklonnost.Akorát už si nevzpomenu na ten hlavní důvod,proč to tak bylo.Ale četl jsem to.

Tak jako britské RAF mělo svého Douglase Badera,Čechoslováci měli Ladislava Kadlece,tak i letectvo Sovětského Svazu mělo svého hrdinu.I když je třeba přiznat,že v řadách sovětského letectva létali i další piloti s amputovanými končetinami.

Tak ono kazda krajina mala pilotov s amputovanymi koncatinami. Namatkovo par

Polsko:
Juliusz Baykowski
Roman Grzanka

Francuzsko:
Jacques Guillou de Mezellis
Louis Ricardou

Taliansko:
Ernesto Botto

Nemecko:
Hans-Ulrich Rudel
Walter Brandt
Walter Wever
Viktor Petermann

Ad uvodny obrazok, pokial viem Piko ako emblem mala len JG 53, ziadna skupina lietajuca na Ju-87 to nepouzivala. Takticke oznacenie ma zle farby, T6+AD je stabny roj III./St.G.3 a A ma byt zelene. Sry musel som.

Protože Polevoj byl tak trochu politruk, a Maresjev, ač byl ve straně déle než on, byl přeci jen pilot-stihač, a ty byli ve "víře" vždy trochu chladnější. Individalisti jedni

A k té kamufláži. Bavili jsme se o tom s Fajtlem, někdy v roce 1988 nebo 1989. Jednoznačně tvrdil, že jeho lavočka byla zeleno-hnědá, jako ta z KP.
Myslím že to bylo tím, že za války to bylo pod jejich rozlišovací schopnost a pak když tisíckrát slyšel, že zeleno-hnědá, prostě to vzal za své ...

Kdo viděl film (či četl knihu) tak si jistě vzpomene na ten novinový článek, který Meresjeva vytrhnul z apatie a přesvědčil ho, že létat bez nohou je možné...

(citace z knihy) Psalo se tam o ruském vojenském letci, poručíku Valerianu Arkaďjeviči Karpovičovi. Při letu nad nepřátelskými postaveními byl poručík Karpovič raněn do nohy německou střelou dumdum. S rozdrcenou nohou přeletěl na svém „farmanu“ linii fronty a přistál u svých. Nohu mu v kotníku amputovali, ale mladý důstojník nechtěl odejít z armády. Vynalezl protézu vlastní konstrukce. Dlouho a vytrvale prováděl gymnastiku, houževnatě trénoval, a tak se ke konci války vrátil k vojsku. Sloužil jako inspektor ve škole vojenských pilotů a dokonce, jak psali v článečku, „se někdy odvažoval vzlétnout ve svém letounu“. Byl vyznamenán důstojnickým řádem sv. Jiří a sloužil dále v ruském vojenském letectvu, až zahynul při katastrofě.

Myslíte, že je to fiktivní postava a nebo skutečná??? (Mě osobně se nic nalézt nepodařilo...)

Z vydání Příběhu opravdového člověka, které jsem četl, si pamatuji tyto Polevého nepřesnosti:
Meresjev byl sestřelen při letu s "išakem". Jak víte, išak a jak se liší markantně.
Při boji na Lavočce, při čelním útoku německého stíhače, když nepřítel uhnul, Meresjev "stiskl naráz obě spouště a rozpáral protivníka třemi ohnivými proudy střel". Jak víte, Lavočka byla běžně vyzbrojena párem "pomalu střílejících synchronizovaných kanónů".

vodouch píše:Jak víte, Lavočka byla běžně vyzbrojena párem "pomalu střílejících synchronizovaných kanónů".

La-5FN byla vyzbrojena dvojicí kanónů ŠVAK, které bych tedy rozhodně nenazýval "pomalu střílející"... Udávaná kadence je 700 - 800 ran/minutu... (některé ruské zdroje dokonce uvádějí až 700 - 850 ran/min)

viz např. http://forum.valka.cz/topic/view/10868/ ... 0-mm-kanon

Vodouch:
Jen poznámka,že v době napsání Příběhu, v r. 1946 byly La vyzbrojeny třemi kanony.
A je to literární přepis události, ne faktografie.
Edit:
A vlastně, Jak se taky zmohl na tři proudy střel 1x20, 2x 7.62

Aarone, zajímavá otázka. Trocha hledání, a voila ...
http://mgsupgs.livejournal.com/1076667.html
http://maxpark.com/user/1109966802/content/578852
Hned dva kandidáti
Ani jeden z nich nesedí přesně, a ani jméno neodpovídá. Ale důvod bude asi brzo jasný
První z nich, Jurij Gilšer byl stíhač. Po havárii přišel o nohu pod kolenem, ale k létání se vrátil. Létal ale na stíhacím Nieportu, zaznamenal nejméně jeden sestřel a zahynul v roce 1917 ve vzdušném boji s převahou německých stíhačů.
Byl známý, ale nebyl "Rudý" ... možná důvod k přejmenování.


Druhý kandidát je ještě zajímavější. Létal mimo jiné i na Farmanu. Zranění utrpěl při havárii při přistání, kdy mu na palubě vybuchla 10 kg bomba.
Následovala amputace nohy pod kolenem. I on se k létání vrátil, a létal mimo jiné i Farmana.

V jeho případě je důvod pro změnu jména ještě závažnější.
Jmenoval se Alexander Prokofjev a po válce emigroval do USA. Tam vystupoval pod uměleckým jménem svého otce, operního zpěváka.
Ten pseudonym byl Severský ... ano, jedná se o konstruktéra a výrobce P-47 Thunderbolt

Skeptik píše:Trocha hledání, a voila ...

Super... Takže nějaký předobraz tu pravděpodobně skutečně byl...

Fajne doplnění,paráda.Já znám z ruských letců jenom Kazakova a Nestěrova.A vůbec jsem netušil že carské Rusko mělo i své námořní letectvo,jak jsem pochopil z onoho ruského článku.Ale P 47 se mu povedla,to se musí nechat.