PALBA.CZ

Nikola Tesla a rádiově řízené zbraně za Velké války

"Vývoj a rozvoj člověka je životně závislý na vynálezech. Vynález je nejdůležitějším produktem jeho tvořivého mozku." - Nikola Tesla

Poněkud málo známým faktem je, že Rakousko-Uherský vynálezce, fyzik a konstruktér elektrických strojů, zařízení a přístrojů, Srb dlouhodobě žijící v Americe - Nikola Tesla (1856-1943) se již v roce 1893 zabýval dálkovým, bezdrátovým ovládáním různých strojů. Což bylo o celé dva roky dříve, než začal experimentovat s bezdrátovým telegrafem italský fyzik, vynálezce, podnikatel a politik Marchese Guglielmo Marconi (1874-1937). Ač je Marconi považován za autora bezdrátového telegrafu, prvního způsobu radiového spojení, ve skutečnosti si stejný vynález patentoval, o několik let dříve, Nikola Tesla. Na výstavě v Madison Square Garden, v roce 1898, představil Tesla malou loďku, která měla poslouchat příkazy diváků a byla osvětlena malými elektrickými světly. Ve skutečnosti ji ovládal samotný Tesla, který pomocí ovládacího panelu, předával příkazy lodi, pomocí rádiových vln. Loďka, na umělém jezeře, mohla zatáčet vpravo, vlevo nebo zhasínat osvětlení. Nadšení přítomných diváků bylo značné a Tesla se tím proslavil jako pozoruhodný vynálezce. Svůj vynález dálkového ovládání, si nechal patentovat téhož roku. Tento patent, který je základem současné robotiky, byl schválen dne 8. listopadu roku 1898.

Pokud se ale bavíme o Teslovi a jeho průkopnictví na poli radiokomunikace, nesmíme opomenout ani Johna Hayse Hammonda mladšího (1888-1965), který je oficiálně brán jako otec tohoto odvětví. Hammond byl již od dvanácti let učedníkem u Thomase Edisona, u něhož se přiučil, kterak se dají vynálezy zpeněžit. Díky tomu, že od roku 1910, po absolvování na univerzitě Yale, pracoval na americkém patentovém úřadě, měl bezprostřední přístup k nejmodernějším vynálezům a patentům. Ty mohl obratem vylepšovat nebo přepracovávat. Brzy tak založil vlastní společnost Hammond Radio Research Laboratory v Gloucesteru, Massachusetts. Celkem John Hays Hammond získal 800 patentů a více než 400 vynálezů, většina z oblasti rádiového řízení a námořních zbraní. Je průkopníkem v oblasti UAV a UCAV. Hammond byl blízkým přítelem Nikoly Tesly a mnohému se od něj přiučil. Společně experimentovali ve své laboratoři na hradě Hammond Castle, postaveném v letech 1926-29. Vraťme se zpět až na konec 19. století k Nikolu Teslovi.

Tesla v této době prorokoval, že v budoucnosti lidé vyrobí Teleautomaty (roboty) schopné jednat tak, jako kdyby měly vlastní inteligenci, a jejich příchod způsobí revoluci. Jisté je, že Nikola Tesla předběhl svým uvažováním dobu o několik generací. Svoji dálkově řízenou loď chtěl ale využít, krom pobavení diváků, i pro vojenské účely a nabídnout ji Americké armádě. Vztahy mezi USA a Španělskem se totiž již delší dobu nacházely na bodě mrazu a od roku 1897 rapidně rostl negativní postoj amerického veřejného mínění vůči španělské přítomnosti v Karibiku. Španělsko mělo v této době stále pod kontrolou několik velkých kolonií v Karibiku (Kuba, Portoriko) a západním Pacifiku (Filipíny, Guam) a omezovala tak vliv USA v oblasti. Po potopení lodi USS Maine v havanském přístavu, dne 15. února 1898, směřovala situace k válce. Ta byla oficiálně vyhlášena 23. dubna. Nikola Tesla měl v této době plán na sestrojení dálkově řízeného plavidla, v podstatě torpéda, které by díky dynamitové náloži mohlo nenápadně vplout do nepřátelského přístavu a zde zničit nepřátelské plavidlo. Více takovýchto řízených torpéd, by dokázalo zničit celou flotilu (!) Samotné boje ale měly poměrně rychlý spád a než mohl nabídnout svůj koncept realizovat, válka skončila. Již prvního května byla obklíčena a zničena španělská flotila v manilské zátoce. Dne 3. července došlo k největší námořní bitvě této války, kdy americké námořnictvo zahájilo přímý útok na přístav Santiago de Cuba, přičemž zde konvenčními silami zcela zničilo španělskou karibskou flotilu. Příměří vstoupilo v platnost 12. srpna a válka oficiálně skončila 10. prosince 1898. Teslovo rádiově řízené torpédo tak mělo na nějakou dobu upadnout do zapomnění, ne ale na dlouho.


Gabetovo "Torpille Radio-Automatique" na Seině (1909)

Již v roce 1909 představil francouzský vynálezce Gustave Gabet, rádiově řízené torpédo nazvané doslova "Torpille Radio-Automatique" a představil jej veřejnosti na řece Seině. Téhož roku bylo ve filmu "The Airship Destroyer", představeno "vzdušné torpédo". Film režíroval Walter Booth a produkoval Charles Urban. Hlavní zápletkou je, že neznámá země ozbrojila své vzducholodě bombami a podnikne nálet na Anglii. Budovy jsou ničeny, železnice je smetena a zkáza dosahuje nevýslovných rozměrů. Britský letoun se pokusí na vzducholodě zaútočit ale je sestřelen. Bombardování pokračuje až do chvíle, kdy mladý britský vynálezce zkonstruuje dálkově řízené "vzdušné torpédo". V podstatě první střelu země-vzduch, kterou jsou vzducholodě úspěšně ničeny a situace je tak zachráněna. Film měl velký úspěch a inspiroval nemálo příštích vynálezců. Jednalo se o první britské sci-fi.
Jak již bylo zmíněno, Tesla představil v roce 1898 první model dálkově řízené lodi. S ní se sice nestihl zapojit do Španělsko-Americké války, ale jeho chvíle měla přijít ve válce následující. Již v roce 1900 představil vlastní model dálkově řízené vzducholodě a v roce 1915 si představoval flotilu bezpilotních bojových letounů, které by byly posílány do boje místo pilotů. V této době, již ale americké námořnictvo intenzivně pracovalo na obdobném konceptu.

Sperry-Hewittova létající bomba

V roce 1911 si americký vynálezce Elmer Ambrose Sperry, starší (1860-1930) uvědomil, že námořní gyroskopy by bylo možno použít i pro stabilizaci dálkově řízených letounů. Na tento koncept získal finanční grand ve výši 50 000 dolarů a v roce 1913 představil "létající člun" - letadlo s pevným křídlem s trupem uzpůsobeným pro přistání na vodě, pro otestování gyroskopu. V roce 1916 se Elmer Sperry a jeho syn Lawrence, který také pracoval jako projektový inženýr, spojili s Petrem Hewittem, bývalým vývojářem, aby dále rozvíjeli radiokomunikační mechanismy. Společně vyvinuli automatický řídicí systém - autopilota, který umožnil vypustit letoun z lodi a letět po předem stanovené trase předtím, než buď odhodí nesené bomby, nebo podnikne sebevražedný útok na cíl. Krom gyroskopů, celý proces fungoval díky barometru, na udržení potřebné výšky letu, servomotorů pro ovládání řídících mechanismů letounu a zařízení, které měřilo počet otáček motoru, pro stanovení dané vzdálenosti od cíle. První letoun byl úspěšně představen v září 1917 a americký senát rozhodl o nákupu šesti jednotek a vyčlenění sedmi hydroplánů Curtiss N-9 pro přestavbu. Za 200 000 dolarů mělo námořnictvo založit výzkumné centrum v Copiagu na Long Island. Originální letoun se ale brzy ukázal být nevhodným a tak byl brzy nahrazen speciálně konstruovaným letounem Curtiss. Z nového letounu se měla stát Sperry-Hewittova létající bomba, určená k ničení nepřátelských plavidel. Stroj byl dlouhý 4.6 m s rozpětím křídel 7.6 m, vážil 680 kg a díky pístovému motoru Curtiss OX-5 o výkonu 74 kW (100 hp) dosahoval slušné rychlosti až 145 km/h. Letoun mohl nést až 450 kg (1000 liber) výbušnin na vzdálenost více než 80 km. Bohužel nový letoun neabsolvoval žádné letové zkoušky ve větrném tunelu a byl tedy velký problém dostat jej vůbec do vzduchu. Konstruktéři se nejprve pokusili roztlačit letoun pomocí dlouhého drátu. Brzy se ale vrátili ke konvenčnímu námořnímu katapultu, které byl používán pro vypouštění hydroplánů N-9. Ani zde ale nebyly výsledky oslňující. Počátkem roku 1918 byly vypuštěny dva letouny, ale ty byly příliš těžké a okamžitě po startu havarovaly. Po zničení pěti prototypů, se Sperry a Hewitt rozhodli drak letounu překonstruovat. Prototyp byl testován zavěšená na střeše automobilu Marmon, díky němuž, bylo možno při rychlosti až 80 mph, kalibrovat a optimalizovat řízení letu. V březnu 1918 se letoun úspěšně vznesl a urazil více jak 1000 yardů, čímž se stal prvním UAV těžším než vzduch. Opět ale havaroval a až do konce války, se oba konstruktéři pokoušeli vylepšit platformu hydroplánu N-9. Při poslední zkoušce vypustili bezpilotní hydroplán N-9, ten se ale na jezeře ztratil. Než bezpilotní letoun urazil 8 mil, pokusili se jej vojáci sestřelit, patrně nad letištěm Bayshore. Zde byl viděn naposled před tím, než zmizel někde nad Atlantikem. Vývoj bezpilotní bomby ale probíhal i na druhé straně fronty – v Německu.


Siemensův torpédový kluzák

Již v říjnu roku 1914 navrhl Georg Wilhelm von Siemens (1855-1919) vlastní dálkově řízený torpédový kluzák. Zde se jednalo o kombinaci klasického torpéda a kluzákového trupu. Stroj neměl přímo zasáhnout cíl, ale spíš ve vhodné vzdálenosti uvolnit torpédo, které by následně zasáhlo cíl pod čarou ponoru. Naváděn na cíl měl být pomocí tenkého měděného drátku. Společnost Siemens-Schuckertwerke měla již v této době zkušenost s dálkově ovládanými čluny – Fernlenkboote. Letové zkoušky byly prováděny od ledna 1915 z hangáru Siemens-Schuckert v Biesdorfu, za dozoru inženýra Dornera. Jako nosič byly původně využívány klasické vzducholodě a později i bombardér Siemens-Schuckert R.VIII. Do konce války bylo vyrobeno zhruba 100 torpédových kluzáků různých konstrukcí. Projekt byl ukončen v lednu 1918. Ještě ale 2. srpna byla jeden torpédový kluzák o hmotnosti 1000 kg zavěšen pod Zeppelin L35. Po úspěšném odpojení byl kluzák řízen až na vzdálenost 7,5 km. Ač samotný let těchto kluzáků byl často úspěšný, samotná torpéda nikdy nefungovala. Možná se divíte, proč zmiňuji mezi radiově řízenými letouny i tento torpédový kluzák, který byl řízen pomocí kabelu. Odpověď je prostá.


Fokkerova létající bomba

Po válce, známý letecký konstruktér Anton Herman Gerard "Anthony" Fokker (1890-1939) zmínil, že v roce 1916 se zástupci armády tázali, zda může vyrobit velmi levné letadlo s velmi levným motorem, schopné přibližně čtyř hodinového letu, které by mohlo být řízeno bezdrátově. Německá generalita totiž měla v plánu každý z těchto letounů osadit obrovskou bombou. Tyto dálkově řízené letouny by byly řízeny jako stádo ovcí pomocí operátora usazeného v nedalekém letounu a mohl by je libovolně navádět na stanovené cíle. Tyto létající bomby byly údajně připraveny k vypuštění v okamžiku, kdy bylo vyhlášeno příměří. Anthony Fokker nezmínil, jaké místo mělo být cílem těchto létajících bomb, ale jisté je, ohlas měly i v poválečném období. Jednou z mírových podmínek uložených Německu, ve Versailleské smlouvě (1919) byl doslova zákaz výroby "leteckých strojů, které mohou letět bez pilota". Výzkum a vývoj takových zbraní však v Německu pokračoval až po zahájení druhé světové války. Nyní se již dočkaly úspěšného bojového nasazení. To je již ale jiný příběh.

Zdroj:
Kenneth P.Werrell: "The Evolution of the Cruise Missile" (1985)
Laurence R. Newcome: "Unmanned Aviation: A Brief History of Unmanned Aerial Vehicles" (2004)
https://www.alternatehistory.com/forum/ ... 34/page-25
http://www.johndandola.com/JohnHaysHammondJr.html
http://21stoleti.cz/2010/08/19/nikola-t ... -i-mobily/
http://www.zahadyazajimavosti.cz/index. ... kola-tesly
https://www.wikipedia.org/

Teslova dálkově řízená loďka

On ten film zanechal překvapivě hluboký dojem ( ):


Dálkově řízená vzducholoď od Raymonda Phillipse

Dne 6. září 1913 otiskly britské noviny Illustrated London News pozoruhodný obrázek. Na něm umělec W. B. Robinson zachytil dvě vzducholodě útočící na město. První větší, podobná Zeppelinu a druhou menší, dálkově ovládanou z mateřské vzducholodě. Myšlenka byla taková, že mateřské plavidlo se přiblíží k městu, odpoutá čtyři menší vzducholodě, nesoucí pumy. Tyto, čtyřicet stop dlouhé, bombardovací vzducholodě by byly rádiově ovládány z bezpečné vzdálenosti a mohly by přesně bombardovat vybrané cíle. Umělec vyhotovil kresbu dle materiálu dodaného panem Raymondem Phillipsem, inženýrem z Liverpoolu. V roce 1910 představil Phillips svůj koncept 20 stop dlouhého vzdušného torpéda. Představení na Londýnském hipodromu bylo hodně propracované, ale mělo spíše podobu senzace. Phillips zde ze vzducholodě, na diváky, vypouštěl papírové vlaštovky, které měly demonstrovat bombardování města. Phillips tvrdil, že za 300 liber dokáže vyrobit, vybavit a odeslat na jakoukoli vzdálenost, tři bezdrátově řízené vzducholodě s velkým množstvím výbušnin. Vzducholodě mělo být také možno opakovaně používat. Minimálně koncept mě poměrně promyšlený. Když se jen jeden z diváků zeptal, jak zjistí, že je vzducholoď nad cílem a jak hodlá stroj řídit mimo vizuální kontakt. Phillips odpověděl, že může navigovat pomocí velké mapy, případně by mohla být vzducholoď vybavena telefotografickou čočkou, která by byla ve spojení s reflektorem umístěným před operátorem a ukazovala mu prostor pod vzducholodí. Ještě v roce 1913 se neúspěšně pokoušel nabídnout svůj koncept britské vládě. Již krátce po začátku první světové války, rozhodla se britská armáda prozkoumat proveditelnost tohoto konceptu. Praktický vývoj a výzkum byl svěřen britskému vynálezci Archibaldu Lowovi, který v roce 1916 navrhl a otestoval první britské bezdrátově řízené letadlo.

Aerial Target od Archibalda Lowa

Lowův cíl byl identický, jako u vynálezce z populárního filmu "The Airship Destroyer" (1909), od režiséra Waltera Bootha. Tedy zkonstruování rádiově řízené střely (letounu), která by dokázala zničit německé Zeppeliny, pomocí nesených výbušnin. Profesor Archibald "Archy" Montgomery Low (1888-1956) byl anglický inženýr, fyzik, vynálezce a autor více než 40 knih. Díky jeho průkopnické práci na řízených raketách (1917), letadlech (1916) a torpédech, byl nazýván "otcem radiových systémů". Ač Britská vláda jeho práci často podhodnocovala, velkého zájmu se mu dostalo v Německu. V roce 1915 na něj byly podniknuty dva pokusy o zavraždění. Během prvního útoku prolétla kulka oknem jeho laboratoře, při druhém mu tajemný muž, s německým přízvukem, nabídl cigaretu obsahující jed (chlorid strychninu). Ač byly tyto útoky neúspěšné, Němcům se přeci jen podařilo využít Lowovy poznatky proti Británii. V druhé světové válce na jeho práci navázali a vytvořili vlastní řízené střely, které jsou dodnes velmi známé. lowova práce na dálkově řízených letounech ale pokračovala i po válce (od roku 1920), což je ale už jiný příběh. Nyní ale zpět k tématu.
Když vypukla válka, nastoupil Low do armády a absolvoval důstojnický výcvik. Po několika měsících byl povýšen na kapitána a poslán k RFC (Royal Flying Corps). Původně zde pracoval na jednom z prvních "radarů", ale brzy využil svoje poznatky při navrhování a vývoji dálkově ovládaných letounů, které by bylo možno použít pro potřeby armády. Na dálkově řízeném letounu pracoval spolu s dalšími dvěma důstojníky, kapitánem Poolem a poručíkem Bowenem. Projekt byl nazván "Aerial Target", tedy vzdušný terč pro potřeby pozemní protivzdušné obrany. Tento název však měl pouze zmást německé špióny (obdobně vznikl název "Tank" – tedy nádrž, pro obrněné pásové vozidlo). Po představení modelu, požadoval generál Sir David Henderson, zahájení prací na výrobě použitelného letounu, nyní vybaveného funkční výbušnou hlavicí. Na projektu vedeném Lowem, mělo pracovat 30 vybraných tesařů, klenotníků a dalších vybraných řemeslníků, aby se výroba co nejrychleji urychlila.
Funkční "letající torpédo" bylo představeno již během roku. Jednalo se o malý jednoplošník poháněný motorem Gnome o výkonu 50 hp. Design navrhl H. P. Folland a letoun nově nesl název Ruston Proctor Aerial Target. První let se konal 21. března 1917 na Upavon Central Flying School poblíž Salisbury Plain, za přihlížení 30-40ti spojeneckých generálů. Letoun byl vystřelen pomocí stlačeného vzduchu z korby nákladního automobilu. Ještě před selháním motoru, se ale podařilo prokázat, že je stroj ovladatelný. Následná zkouška ze dne 6. července 1917 byla předčasně ukončena, jelikož při startu došlo ke ztrátě antény. Později byl letoun osazen elektricky řízeným gyroskopem.
Koncept RPV (Remotely Piloted Vehicle) vzbudil zájem velké společnosti Sopwith Co. a i Ruston Proctor & Co. Ltd, které zahájily paralelní vývoj vlastního letounu. Letoun "Sopwith Aerial Target" byl postaven již v roce 1916, ale nikdy nevzlétl, jelikož byl poškozen ještě v hangáru a následně byl celý projekt zrušen. Z tohoto konceptu ale později vznikl malý pilotovaný letoun Sopwith Sparrow (vrabčák). Vlastní bezdrátově řízený letoun představil dne 21. března 1917 i Geoffrey de Havilland (1882-1965). Jeho letoun ale vzbudil spíše komické reakce, jelikož hned po startu havaroval. Téhož roku se rozhodl Henry Philip Folland (1889-1954), konstruktér stíhacího letounu S.E.5, využít Lowova zařízení pro vlastní letoun. Do pátého července měl k dispozici 5 letadel a následujícího dne proběhl první neúspěšný let. Do konce měsíci ale podnikl ještě několik zkušebních startů, na jejichž konci měl již letouny plně pod kontrolou. S vlastní projektem přišla i společnost Royal Aircraft Factory ve Farnborough. Obecně vzato, není jisté, kolik společností se podobnými letouny zabývalo, jisté je, že koncem války byly všechny projekty postupně utlumovány a jejich konec přišel s koncem války.

http://www.secretprojects.co.uk/forum/i ... ic=26821.0
https://mechanixillustrated.technicacur ... d-systems/

Kettering Bug Aerial Torpedo Tests 1919 US Army Air Service; Early Cruise Missile

Test leteckého torpéda z McCook Field v Carlstrom Field, Arcadia, Florida, říjen 1919. "Kettering Bug byl vrtulový pohon výletní lodi, který cestoval až 16 mil v testech z roku 1919. US Army Air Service Engineering Division.

Film ve veřejném domě, lehce oříznutý, aby odstranil nerovné hrany, poměr stran byl korigován a bylo použito mírné snížení šumu.

Http: //creativecommons.org/licenses/b ...
Http: //en.wikipedia.org/wiki/Ketterin ...

Kettering Bug byl experimentální, bezpilotní letecký torpédo, předchůdce současných raket. Bylo schopné zasáhnout pozemní terče až 121 kilometrů od místa startu, při jízdě rychlostí 80 km / h (50 mph) ...


Během první světové války se letadlová rada Spojených států vyznala Karla Ketteringa z Daytonu v Ohiu, aby navrhla bezpilotní "létající bombu", která by mohla zasáhnout cíl na vzdálenost 64 km (40 mi). Ketteringův design, formálně nazvaný Ketteringové letecké torpédo, ale později známý jako Kettering Bug, byl postaven společností Dayton-Wright Airplane Company. Orville Wright se podílel na projektu jako letecký konzultant, zatímco Elmer Ambrose Sperry navrhl systém řízení a vedení. Pilotní vývojová letadla byla postavena jako Dayton-Wrightova chyba.

Letoun byl poháněn jedním čtyřvalcovým motorem De Palma o výkonu 40 koní. Motor byl hromadně vyráběn společností Ford Motor Company za cenu asi 40 dolarů. Trup byl vyroben z dřevěných laminátů a papier-mâché, zatímco křídla byly vyrobeny z lepenky. "Chyba" mohla letět rychlostí 80 km / h. Celkové náklady na každou "chybu" činily 400 USD.

Bug byl spuštěn systémem "dolly-and-track", podobným metodě, jakou používali bratři Wrightové, když provedli své první poháněné lety v roce 1903. Po uvedení do provozu byl malý palubní gyroskop veden letadlem k cíli. Řídící systém používal pneumatický / vakuový systém, elektrický systém a aneroidní barometr / výškoměr.

Aby bylo zajištěno, že Bug dosáhl svého cíle, byl navržen mechanický systém, který by sledoval vzdálenost letounu. Před technikem vzletu určili technici vzdálenost, kterou je třeba cestovat ve vztahu k vzduchu, s přihlédnutím k rychlosti a směru větru podél dráhy letu. Toto bylo použito pro výpočet celkového počtu otáček motoru potřebných pro to, aby Bug dosáhl svého cíle. Když celkový počet otáček dosáhl této hodnoty, klesla vačka, která vypnula motor a zasunula šrouby připevňující křídla, která spadla. Chyba začala balistickou trajektorií do cíle; Náraz odpálil užitečné zatížení 82 kilogramů výbušnin.

Letový test

Prototypová chyba byla dokončena a doručena letecké sekci amerického armádního signálního sboru v roce 1918, blízko konce první světové války. První let 2. října 1918 byl selhání: letadlo vyskočilo příliš strmě po vzletu, Havaroval. Následné lety byly úspěšné a letadlo bylo prokázáno armádnímu personálu v Daytonu.

"Kettering Bug měl 2 úspěchy na 6 pokusech v Daytonu, 1 ve 4 v Amityville a 4 na 14 v Carlstromu."

Přes některé úspěchy během počátečního testování, "Bug" nebyl nikdy použit v boji. Úředníci se obávají spolehlivosti při přepravě výbušnin nad spojeneckými vojsky. V době, kdy skončila válka, bylo vyrobeno 45 chyb. Letoun a jeho technologie zůstaly tajemstvím až do druhé světové války.

Během dvacátých lét, co se stalo americkou armádní leteckou službou, pokračovalo v experimentování s letadlem, dokud nebylo financování staženo.

Od dubna 1917 do března 1920 vláda USA vynaložila na chybu Kettering zhruba 275 000 dolarů.

Pozůstalí

Reprodukce chyby v plné velikosti je na trvalém zobrazování v Národním muzeu leteckých sil Spojených států v Daytonu, Ohio. Byla postavena pracovníky muzea a byla vystavena v roce 1964.

Kettering Bug Aerial Torpedo je asi nejblíž německému konceptu od Fokkera. Přeci jen je to taky levný, materiálově nenáročný stroj. Když ale člověk vidí jak dopadaly první testy a zároveň jak vypadá navádění z řídícího letounu, tak musí být jasné, jak strašlivě bláznivý celá koncept je. Technologie zkrátka ještě nebyly na potřebné úrovni. Je to ale cestička, kterou si musely tyto zbraně projít, než mohla vzniknout relativně moderní řízená puma, jakou byl Fritz-X (1939), nebo podobná zařízení. Oproti startům ze země, mi přijde mnohem bezpečnější a jistější shoz řízených pum / torpéd ze vzducholodí nebo bombardérů. Přeci jen tam měl člověk jistotu, že jim puma nezničí startovací plochu se vším kolem. Přeci jen ta šance zde byla snad i větší, než že zničí pozici nepřítele

Každý začátek je těžký...
Každopádně by byla škoda kdyby tu to video nebylo, když jsem četl ty tvé články tak jsem si na něj vzpomněl a pokusil se ho najít, což se nakonec podařilo.

Přijde mi i hodně zajímavé, že motor od Fordu stál jen 40 dolarů, přitom kompletní cena (patrně i s výbušninou) vycházela na 400 dolarů. Tak nějak jsem čekal, že nejdražší částí byl právě motor a zbytek byl jen drobné. Dost by mě zajímala cena vrtule, přeci jen její výroba musela být pořád dost náročná a tedy i drahá. Šikovné je, že podvozek nebyl součástí letounu, což jej taky výrazně zlevňovalo a navíc aerodynamický odpor se tím taky dost snížil (nemluvě o váze)

Když nepočítáš s přistáním tak je ti podvozek jen na obtíž.

Kniha "Nikola Tesla - Neobyčejný život Nikoly Tesly" (6. částí)

http://www.kanal22.cz/clanky/alternativ ... cast-.html
http://www.kanal22.cz/clanky/alternativ ... cast-.html
http://www.kanal22.cz/clanky/alternativ ... cast-.html
http://www.kanal22.cz/clanky/alternativ ... cast-.html
http://www.kanal22.cz/clanky/alternativ ... cast-.html
http://www.kanal22.cz/clanky/alternativ ... nihy-.html

Přidám pár výňatků které mě zaujaly (rozhodně ale doporučuju přečíst si to celé). V roce 1880 odjel Tesla do Prahy, aby splnil přání otce dokončit své vzdělání na tamní univerzitě. zde učinil rozhodující pokrok, který spočíval v odstranění komutátoru ze stroje a studoval tento fenomén z tohoto nového aspektu. Co se týče využití Teslových vynálezů pro válečné účely, tak zmiňuje, že jeho zařízení, služby a všechny vynálezy byly vždy k dispozici vládním úředníkům. Po vypuknutí konfliktu v Evropě (1914) dokonce pracoval na několika vynálezech, týkajících se letecké navigace, pohonu lodí a bezdrátovému přenosu, které měly velký význam pro vlast (USA). Dle Tesly, jeho myšlenky způsobily revoluci v průmyslu Spojených států a nebyl si vědom, že by žil další vynálezce, který by v tomto ohledu byl tak úspěšný. Zvláště pokud jde o použití jeho vynálezů ve válce. K dálkově řízeným zbraním a technice, nechám mluvit samotného Teslu:

Tesla a teleautomatická loď

"V roce 1895, jsem začal své výzkumy bezdrátového přenosu. Během následujících dvou nebo tří let jsem zkonstruoval několik automatických mechanismů, ovládaných na dálku, a předvedl je návštěvníkům v mé laboratoři. V roce 1896 jsem však zkonstruoval kompletní stroj schopný množství operací, ale dokončení této práce se protáhlo do konce roku 1897.
Tento stroj byl vyobrazen a popsán v Century Magazine z června 1900 a v dalších periodikách té doby a když byl v roce 1898 poprvé předveden veřejnosti, způsobil senzaci jako žádný z mých vynálezů nikdy předtím. V listopadu 1898 mi byl udělen patent na nebývalou techniku, ale až potom, co do New Yorku přijel hlavní examinátor a viděl ji v činnosti a prohlásil, že je to neuvěřitelné. Vzpomínám si, že jsem později volal jednomu úředníkovi ve Washingtonu s nabídkou svého vynálezu vládě a když jsem mu později vyprávěl, jak jsem pochodil, dal se do smíchu. Nikdo netušil, že pro zdokonalení tohoto přístroje jsou nejlepší předpoklady. Je nešťastné, že v tomto patentu, který následoval po radě mých právních zástupců, jsem uvedl, že řízení je prováděno prostřednictvím jednoho obvodu a dobře známé formy detektoru. Z tohoto důvodu mi dosud nebyla udělena patentová ochrana na mou metodu a přístroj. Mé lodě byly ve skutečnosti řízeny společnou činností několika obvodů a jakákoli interference byla vyloučena. Prostě řečeno, vytvořil jsem přijímací obvody ve formě smyček, včetně kondenzátorů, protože vybíjení mého vysokonapěťového vysílače ionizovala vzduch v laboratoři, aby i malá anténa mohla přitahovat elektřinu z okolní atmosféry. Abych to nějak přiblížil, objevil jsem například, že baňka o průměru dvanáct palců, z níž byl silně vyčerpán vzduch a s jedním terminálem, k němuž byl připojen krátký drát, vydala tisíc záblesků než byl všechen nabitý vzduch v laboratoři neutralizován. Smyčka, tvořící přijímač, nebyla na takovéto poruchy citlivá a je zvláštní, že nyní, po tolika letech, se stává populární. Ve skutečnosti odebírá mnohem méně energie než antény nebo dlouhý uzemněný drát, ale rovněž odstraňuje řadu nedostatků současných bezdrátových přístrojů. Při demonstraci před obecenstvem jsem návštěvníky vyzval, aby pokládali otázky jakéhokoli obsahu a automat jim odpovídal znameními. To bylo v té době považováno za magii, ale bylo to velice prosté, protože jsem to byl já, kdo jim prostřednictvím přístroje dával odpovědi. Ve stejné době byla postavena další větší teleautomatická loď, jejíž fotografie se objevila v říjnovém čísle 1919 časopisu Electrical Experimenter. Byla řízena smyčkami, které měly několik závitů umístěných v trupu lodi, což ji činilo zcela vodotěsnou a schopnou ponoru pod hladinu. Přístroj se podobal tomu, jenž byl použit v prvním případě s výjimkou několika nových prvků, například jsem použil žárovky, které poskytovaly viditelný důkaz řádné funkce stroje. Tyto automaty, řízené na vzdálenost viditelnosti operátorem, však byly prvními, poněkud hrubými kroky ve vývoji techniky teleautomatů, kterou jsem vytvořil."



Tesla a dálkově řízené zbraně

"Dalším logickým vylepšením byla aplikace automatických mechanismů za hranici viditelnosti a na velké vzdálenosti od řídicího centra a od té doby jsem obhajoval jejich nasazení jako válečnické nástroje místo střelných zbraní. Jejich důležitost se nyní zdá být rozpoznána, pokud mohu soudit z příležitostných zmínek v tisku o vymoženostech, které jsou prý neobyčejné, ale neobsahují nic nového. Nedokonalým způsobem je to proveditelné, s existujícími bezdrátovými zařízeními vypustit letadlo, nechat jej sledovat určitý přibližný kurz a vykonat nějakou operaci na vzdálenost mnoha set mil. Stroj tohoto druhu může být rovněž řízen několika způsoby mechanicky a nepochybuji o tom, že by mohly prokázat určitou užitečnost ve válce. Ale podle mých nejlepších vědomostí dnes neexistují přístroje, s nimiž by takového cíle mohlo být dosaženo přesným způsobem. Věnoval jsem roky studiu tohoto problému a vyvinul jsem způsoby, jak tyto a ještě větší zázraky snadno realizovat."

Tesla a autonomní hypersonický letoun

"Jak jsem již dříve tvrdil, jako student na univerzitě jsem vymyslel létající stroj zcela nepodobný těm dnešním. Jejich podstatným principem byl zvuk, ale nebyl realizovatelný, protože nebyl dostupný pohon o dostatečném výkonu. V posledních letech jsem tento problém uspokojivě vyřešil a nyní plánuji létající stroje bez podpůrných ploch, křídel, vrtulí a dalších vnějších zařízení, který by byl schopen vyvinout nesmírnou rychlost a je velmi pravděpodobné, že by se stal mocným argumentem pro mír blízké budoucnosti. Takový stroj, udržovaný ve vzduchu a poháněný výhradně reakčními silami, je vyobrazen na jedné z mých stránek s přednáškami a předpokládá se, že bude řízen buď mechanicky, nebo bezdrátovým přenosem energie. Po instalaci příslušného zařízení by bylo proveditelné vrhnout střelu do vzduchu a upustit ji téměř přesně na místě, kam má dopadnout, které může být tisíce mil daleko. Ale tím to neskončí. Nakonec budou vyrobeny teleautomaty schopné jednat tak, jako kdyby měly vlastní inteligenci, a jejich příchod způsobí revoluci. Již v roce 1898 jsem navrhnul zástupcům jednoho velkého výrobního koncernu konstrukci a veřejné předvedení samohybného vozidla, které by samočinně provádělo mnoho různých operací včetně něčeho, co se blíží vlastní inteligenci. Ale můj návrh byl v té době pokládán za chimérický a nic z toho nebylo."



Tesla byl kritikem politiky trestání poraženého Německa a jeho spojenců po roce 1918. Zmiňoval, že za několik let budou národy moci bojovat bez armád, lodí nebo střelných zbraní, zbraněmi mnohem strašnějšími, jejichž ničivá síla je opravdu neomezená. Kterékoli město, jakkoli vzdálené od nepřítele, může být jimi zničeno a žádná moc na Zemi jim v tom nemůže zabránit. Jako alternativu jak odvrátit hrozící katastrofu, nabízí urychlený vývoj létajících strojů a bezdrátový přenos energie. Bez zbytečného otálení a se všemi silami a zdroji národa. Je pozoruhodné, že Teslova vize sice nevyšla v případě Druhé světové války, ale přibližně od druhé poloviny 20. století, až do dnešních dnů. Zdá se, že Nikola Tesla byl opravdu velkým vizionářem a viděl dál než sám tušil. Přeci jen jeho popis bojiště budoucnosti se spíše hodí na polovinu 21. století, což je fascinují. Přeci jen pokud se podíváme na vyvíjené hypersonické střely, hypersonické letouny, drony, robotické zbraně s umělou inteligencí, termonukleární a jaderné zbraně, musíme před Teslou smeknout.

Ještě jsem našel Teslovu kresbu onoho létající stroje zcela nepodobného tehdejším letounům, schopným vyvinout nesmírnou rychlost - dnes bychom řekli hypersonický:




moderní koncept hypersonického letounu/střely

Torpille aérienne od René Lorina

Dálkově řízené vzdušné torpédo vymyslel již v roce 1910 francouzský dělostřelecký důstojník René Lorin (1877-1933). Zajímavostí je, že střela měla být poháněna náporovým motorem, dosahovat rychlosti až 500 km/h a nesla by nálož o váze 200 kg. Náporový motor vynalezl Lorin již v roce 1907 a následujícího roku si jej nechal patentovat. V roce 1910 podal francouzské armádě návrh na bezpilotní letoun, který nazýval "vzdušné torpédo" (torpille aérienne). Letoun byl poháněný náporovým motorem, vybaveným autopilotem a dálkovým ovládáním rádiovými signály. Znovu se pokoušel svůj vynález, schopný bombardovat Berlín, nabídnou i v roce 1915, leč neúspěšně. Mezitím zdokonaloval náporový motor a návrh nového motoru pro nadzvukový let si nechal patentovat v roce 1913. Našel jsem zde na Palbě skvělý článek od kacermiroslava:

kacermiroslav píše:René Lorin byl francouzský inženýr, dělostřelecký důstojník a vynálezce náporového motoru. Tento druh pohonu vynalezl již roku 1907 a o rok později si jej nechal patentovat. Dále svůj vynález rozvíjel a tak mohl svým nadřízeným v roce 1910 předložit návrh na dálkově řízený bezpilotní letounek. Nesetkal se však u svých nadřízených s velkým pochopením, ale částečně je nalezl v roce 1915, kdy na velitelství francouzského letectva podal svůj vylepšený návrh. S vylepšeným prostředkem navrhoval dálkově bombardovat Berlín. Tento projekt nazýval "torpille aérienne", neboli vzdušné torpédo. Torpédo byl prostředek poháněn náporovým motorem a vybaven autopilotem a dálkově ovládán rádiovými signály. Byl navržen jako malý štíhlý letounek s krátkými křídly, vystřelovaný katapultem, který letounu udal potřebnou rychlost k naskočení náporového motoru. Ten by letounku udělil přibližnou rychlost 500 km/h. Poté by pokračoval dál k cíli stabilizovaný gyroskopickým automatickým pilotem a usměrňován rádiovými signály. Ty by byly vysílány z několika letounů, které by kroužili nad vytyčenou trasou. Zdá se vám to vše nemožné na tehdejší dobu? Omyl. Všechny tyto prvky řízení byly již známy. Gyroskopický autopilot byl předveden v červnu 1914 ve Francii na létajícím člunu Curtiss. Jeho autorem byl Američan E.A.Sperry. Rádiové vlny pro řízení letounů byly jako cirkusová atrakce předváděny již v roce 1913 německým učitelem Wirthem. Celý projekt byl velmi podrobně zpracován. Předpokládaná váha střely byla 500 kg, přičemž samotná výbušná nálož měla vážit 200 kg. Projekt vzdušného torpéda nakonec nebyl francouzskou armádou přijat a tak zůstalo vzdušné torpédo pouze na papíře. Celý projekt o mnoho desetiletí předběhl svou dobu, nicméně od roku 1916 se ve Francii pokračovalo v pokusech s automatickým pilotem na letounu Voisin. O rok později se začali provádět zkoušky s rádiovými signály pro řízení a v září 1918 provedl letoun Voisin let bez zásahu pilota. Ten pouze zajišťoval vzlet a přistání. Samotný let byl již plně automatický. Další pokusy pokračovali až po válce a jejich vyvrcholením byl v roce 1923 let, který se od startu až po přistání řídil jen pomocí rádiových impulsů a to i mimo viditelnost pozemního stanoviště. Ideu letounu s náporovým motorem dovedl k realizaci až následovník René Lorina, další francouz René Leduc v roce 1949. Zdroje: http://www.wikipedia.org a Vojenská letadla 1 – Václav Němeček – Naše Vojsko 1989

Vzdušné torpédo René Lorina

Ideu letounu s náporovým motorem dovedl k realizaci až následovník René Lorina, další francouz René Leduc v roce 1949.

IMHO tuto ideu přivedli k životu Němci ve formě letounové střely V1 již v roce 1942...

Mno oni ten rozdíl mezi náporovým a pulzačním motorem řešili už v původním článku, tak tady je odkaz, ať se zbytečně neopakujeme:
http://palba.cz/viewtopic.php?f=210&t=2563

První historicky prokázané bojové bezpilotní letadlo, v tomto případě lehčí vzduchu, nasadil český rodák, poručík dělostřelectva rakouské armády František Uchatý, pozdější maršálek Franz von Uchatius roku 1849. Z technické lodi Vulkan posílal v příhodném větru nad italské Benátky balony plněné horkým vzduchem a bez osádky. Tu nahrazovala jednoduchá bomba s nárazovým zapalovačem. Odhoz zajišťoval doutnák, který po určeném čase přepálil závěsnou šňůru bomby. Primitivní útočné drony vyvolaly značnou paniku, která napomohla ke kapitulaci města.

http://www.securitymagazin.cz/historie/ ... 57184.html

Dne 3. ledna 1928 zveřejnil Nikola Tesla svůj poslední patent. Je registrován u patentového úřadu USA pod číslem US 1 655 114 a jedná se o nový způsob letecké dopravy a zařízení pro leteckou přepravu. Zdá se že řeší tradiční problém s délkou vzletové dráhy u konvenčních letounů. Zde tedy jeho stroj měl vzlétnout kolmo (jako helikoptéra) a dál se pohybovat již vodorovně.

V roce 1928 Nikola Tesla poškádlil světová média zprávou, že vynalezl nový typ letadla. Slavný vynálezce doslova prohlásil, že vynalezl "vrtulník-letadlo", které mohlo vzlétnout a přistát vertikálně. Minimálně takto jej tehdy popsal pro The New York Times. Letadlo ale nebylo ve skutečnosti nikdy postaveno, což zachránilo sedmdesátiletého vědce od značných rozpaků – protože ve skutečnosti by jeho letadlo nikdy neletělo. Tesla byl jedním z nejplodnějších a nejnápaditějších vynálezců 20. století; jeho dílo zahrnuje střídavý proud, indukční motor a mnoho dalších konceptů, které zůstaly jen v teoretické rovině ještě desítky let po jeho smrti. Byl proslulý svým svěžím pohledem na dlouhotrvající problémy lidstva. Vynálezce si uvědomil, že hlavní nevýhodou letadla je potřeba dlouhé vzletové dráhy. "Použitelnost letounu jako dopravního prostředku je tím podstatně snížena a jeho komerční rozšíření je značně ztíženo v důsledku přirozené neschopnosti mechanismu pohotově stoupat a přistávat, což je nevyhnutelný důsledek skutečnosti, že požadovaná vztlaková síla může být vyrobena pouze více či méně rychlým translačním pohybem stroje," napsal Tesla ve svém popisu patentu. Myšlenka to byla jistě dobrá, akorát že by to takto nikdy nefungovalo. Ačkoli aspekty konstrukce letadla jsou poměrně rozumné, konstrukce rotačního křídla je již méně působivou. Točivý moment je užitečně eliminován tím, že se zvedací rotory/vrtule otáčejí v opačných směrech, ale není jasné, jak by bylo letadlo řízeno ve vertikálním letu, a rotory jsou zjevně příliš malé na to, aby unesly stroj ve vertikální rovině. Takže pokud vaše vlastní vynálezy nejsou hned dokonalé, tak nezoufejte – dokonce i Nikola Tesla měl nápady, které se nikdy neujaly.

https://www.popularmechanics.com/milita ... -airplane/