ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 40.
Napsal: 3/7/2017, 05:30
ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 40.
Mapa všech tří fází (období)
Ostravské operace, bojů od 10. března do 5. května 1945. Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Pro nás, kteří jsme u tankových vojsk nesloužili a ani jsme o nich mnoho nepřečetli, bude určitě zajímavý průzkum prostor, které si jel, s veliteli tankových praporů a samostatných tankových rot, obhlédnout před útokem tanků, velitel 1. čs. samostatné tankové brigády major Vladimír Janko (něco více o pozdějším generálu Vladimíru Jankovi viz také zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Janko
). Vše o průzkumu sestavil pan Karel Richter z vyprávění člověka, který tam byl, účastníka tankového průzkumu Sergeje Petrase, velitele praporu samopalníků při 1. čs. samostatné tankové brigádě (něco více o pozdějším generálu Petrasovi, vz také zde, včetně diskuze:
http://forum.valka.cz/topic/view/33219/ ... -Vladislav
), cituji:
"Na úsvitu 20. března 1945 provedl velitel tankové brigády major Vladimír Janko velitelský průzkum s veliteli praporů a samostatných rot. Úzkostlivě se dbalo na utajení příprav k útoku. Všichni byli oblečeni do maskovacích plášťů. Distinkce, mapy, dalekohledy, všechno bylo pod nimi skryto. Tankisté si místo kukel nasadili lodičky.
Nákladní auto je vezlo šedivým mlhavým ránem po silnici kryté proti nepřátelskému pozorování slaměnými zástěnami. Asi dva kilometry před řekou, která tvoří rozhraní pozic, auto zastavil vyšší sovětský důstojník. Kontrola totožnosti.
Vedl je dál pěšky skrytými cestičkami, občas míjeli palebná postavení sovětských dělostřelců, potažená maskovacími sítěmi.
Vypráví účastník průzkumu Sergej Petras: ´Potřebujeme poznat postavení nepřítele a terén severně a jižně od města Žory. Na první stanoviště - pozorovatelnu velitele střeleckého praporu - lezeme po čtyřech po vratkých prknech, položených v rákosí rozvodněné řeky. Pozorovatelnu tvoří kus povaleného plotu s boudou z rákosu. Sovětský major nám ukazuje nepřátelské odpory a náš velitel směr útoku jižně od města Žory. Půda je nasáklá vodou.
Nacisté využili bahnitého terénu na přístupech k Žorám.
Vybudovali zde souvislý systém protitankové obrany s množstvím železobetonových a dřevo zemních pevnůstek s četnými minovými poli. V uzlech odporu připravili tankové léčky a pěší jednotky zesílili značným počtem tankoborníků s pancéřovými pěstmi.
Ženijní náčelník brigády vyhledal místa pro zřízení přechodu přes rozbahněnou řeku, z které se po jarním tání stala překonatelná překážka..
Asi padesát metrů od pozorovatelny dopadlo do vody pár min. Plot se mírně rozkymácel. Uvažujeme, jestli nepřítel zpozoroval naši skupinu, anebo jestli to byla pouze ranní prevence. Nezpozoroval. Na další pozdravy jsme však nečekali. Z rákosí bylo dobře vidět, ale vysedávat tu celý den by se nám zatraceně nechtělo (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/je zde : pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 127, 128, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
Po zpracování všech i průzkumných informací vydal dne 22. března 1945 ve dvě hodiny v noci, velitel 1. čs. samostatné tankové brigády, major Janko, na svém velitelském stanovišti v osadě Suszec operační rozkaz číslo 35, v němž se nařizuje, cituji:
"2. tankovému praporu v součinnosti se 4. a 5. plukem sovětské 2. gardové výsadkové divize na směru Bajerówka-kóta 283,5 hlavními silami zdolat odpory Bajerówka, Osiny Górné a v dalším útočit do prostoru křižovatky cest na východním okraji Borynia.
1. tankovému praporu vyrazit za 2. tankovým praporem a útočit ve směru Zastawa-Chancówka, přetnout silnici Žory-Wodzislaw a spolupůsobit při ovládnutí města Žory s 351. střeleckou divizí úderem z jihu a jihozápadu. V dalším útočit ve směru Borynia a dosáhnout čáry Brodek-západní okraj lesa východně od osady Borynia.
3. tankovému praporu postupovat ve druhém sledu a být připraven v prostoru Kleszców k rozvinutí úspěchu 1. tankového praporu, popřípadě 2. tankového praporu nebo k úderu na Žory z jihu (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/, vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 128, 129, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
Rozkazem č. 35 se pak také nařizovalo, že až pěchota dosáhne čáry Brodek-Borynia, měly se poté všechny tankové prapory soustředit v prostoru lesa jižně od k´ty 283,5.
"Ke každému z obou tankových praporů v prvním sledu se přidělovaly k podpoře dvě baterie SHD sovětského 15. samohybného dělostřeleckého pluku.
Motorizovanému praporu samopalníků se nařizovalo rozdělit jednu rotu mezi 1. a 2. prapor a dvě roty přisunout s 3. tpr. jako zálohu velitele brigády.
Přidělená rota sovětských ženistů spolu s ženijní rotou tankové brigády měly zřídit pro tankové prapory čtyři průchody v zátarasech a s každým s praporů měla během boje postupovat jedna ženijní četa.
Přípravy k útoku vstoupily do závěrečné fáze. Dělostřelecké baterie zaujímaly postavení k palebné přípravě. Výzvědné letouny upřesňovaly cíle pro nálety bitevních a bombardovacích leteckých divizí.
Velitelé praporů zkoumali s podřízenými veliteli terén. Doplňovali zprávy o nepříteli, získané od sovětského velení. Čtyři družstva průzkumníků byla nepřetržitě v akci na předním okraji.
22. března ve 12 hodin vyrazila sovětská 1. GA nečekaně do útoku, aby donutila nepřítele odčerpat síly z pásma 38. A. Záměr se podařil. Útok 38. A mohl začít (Historickým podkladem pro informace jsou i výňatky z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/, vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 129, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
Ještě než si řekneme o začátku Ostravské operace fáze 2, kterého se přímo účastnila naše 1. čs. samostatná tanková brigáda, řekněme si, že před Liptovským Mikulášem bojovaly všechny ostatní pěší brigády z 1. čs. armádního sboru.
K datu 10. února 1945 byla bojeschopnou uznána nově postavená 4. čs. samostatná pěší brigáda, takže v prostoru u Liptovského Mikuláše se nacházely v sestavě 1. čs. armádního sboru 1. čs. samostatná, 3. a již také 4. samostatná pěší brigáda.
Po těžkých bojích trvající 2 měsíce, Němci až v noci na 4. duben 1945, bez boje, vyklidily Liptovský Mikuláš.
"Liptovský Mikuláš byl definitivně osvobozen. Dvouměsíční boje zaplatil 1. čs. armádní sbor ztrátou 4 563 vojáků. Fašistům sklaplo. Obyvatelé, kteří neměli důvod obávat se nových poměrů, vojáky radostně vítali. Ale nebyl čas na oslavy. Vojáci museli pronásledovat ustupujícího nepřítele, aby neměl možnost se někde dál znovu zachytit v obraně (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/, též z archivů čs. brigád, vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 133, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
Ostravská operace fáze 2 (období 2).
A konečně znovu tedy zpět po časové ose, k připravené 1. čs. samostatné tankové brigádě a jednotkám sovětské 38. A. Byla sobota dne 24. března 1945, kdy se před úsvitem objevil na pozorovatelně 38. A objevil již vzpomínaný válečný dopisovatel listu Krasnaja zvezda a zároveň spisovatel Konstantin Simonov (tehdy ještě nepsal tak realisticky, psát i s kritikou různých zlořádů začal až po smrti J. V. Stalina - má poznámka).
Konstantin Simonov měl všechna povolení a věděl, že bude svědkem významných událostí, o kteráých bude moci psát do novin. V 5 hodin 15 minut ráno měla začít dělostřelecká příprav, která měla uvést Ostravskou operaci fáze 2. Venku šedla obloha a začaly pohasínat hvězdy. Byly vidět pásy stojící mlhy, které byla jen několik metrů nad zemí a z blízkých bažin v oblasti Žory táhl vlhký chlad.
Spisovatel dál psal o tom, že sestoupil do úkrytu (asi kilometr od předního okraje - má poznámka) se zdvojeným stropem, kde se nacházel velitel sboru generál I. I: Melnikov a seděl s ním i náčelník štábu a náčelník dělostřelectva, všichni v napjatém očekávání.
A poté se ozval telefon. Volal generál Moskalenko, velitel 38. A, aby oznámil, že se dělostřelecká příprava odkládá o hodinu. "Okamžitě to oznamte všem!"
A poté přišla zpráva od "rosničkářů", že ani za hodinu se ještě mlha nerozptýlí. "Nejdřív tak v jedenáct!" A tak byla zase dělostřelecká i letecká příprava odložena.
Došlo k určitému uvolnění, ale stále byli všichni ve střehu. "Přesně v devět hodin třicet minut zahřměly kaťuše a dělostřelectvo sousedního Bondarevova sboru. Začaly úmyslně o pětačtyřicet minut dřív, aby to hitlerovci pokládali za hlavní útok a stáhli sem zálohy.
Sovětské jednotky v posledních dnech věnovaly mnoho úsilí tomu, jak nepřítele oklamat." Podnikaly klamné přesuny automobilů a nechávaly podél fronty projíždět tanky, aby se zdálo, že nalevo se soustřeďují síly k hlavnímu úderu.
"Deset hodin deset minut," vyslovil do ticha velitel dělostřelecké brigády. "Němcům zbývá ještě pět minut života, pak to spustíme."
V deníku Konstantina Simonova bylo dál napsáno: "Náčelník dělostřelectva povolává do místnosti ještě dva plukovníky - velitele dělostřeleckých brigád. Vcházejí, opírají se o hole. Všiml jsem si, že kupodivu mnoho našich důstojníků, zvlášť tankistů a dělostřelců, chodí o holích. Stalo se to jaksi zvykem a snad i módou.
´Připravte se, dál už to odkládat nebudeme, ´říká náčelník poněkud slavnostně. ´Dělostřeci ať se chopí šňůr.´"
Po několika minutách zaznělo od velitele sboru - "Palte!"
"A za patnáct vteřin zahřměla strašlivá salva kaťuší (v prostoru Žory - má poznámka). Nad našimi hlavami letí několik set metrů nad zemí ohnivé střely. Za okamžik se za našimi zády téměř najednou rozeřvaly tisíce dělostřeleckých hlavní. Současně po silnici mimo nás vyrážejí lehké 76milimetrové SHD. Ujíždějí velkou rychlostí a mizí za ohybem cesty (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z novin Krasnaja zvezda, od Konstantina Simonova, též z archivu čs. brigád,: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 134, 135, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
Mapa všech tří fází (období)
Ostravské operace, bojů od 10. března do 5. května 1945. Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Pro nás, kteří jsme u tankových vojsk nesloužili a ani jsme o nich mnoho nepřečetli, bude určitě zajímavý průzkum prostor, které si jel, s veliteli tankových praporů a samostatných tankových rot, obhlédnout před útokem tanků, velitel 1. čs. samostatné tankové brigády major Vladimír Janko (něco více o pozdějším generálu Vladimíru Jankovi viz také zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Janko
). Vše o průzkumu sestavil pan Karel Richter z vyprávění člověka, který tam byl, účastníka tankového průzkumu Sergeje Petrase, velitele praporu samopalníků při 1. čs. samostatné tankové brigádě (něco více o pozdějším generálu Petrasovi, vz také zde, včetně diskuze:
http://forum.valka.cz/topic/view/33219/ ... -Vladislav
), cituji:
"Na úsvitu 20. března 1945 provedl velitel tankové brigády major Vladimír Janko velitelský průzkum s veliteli praporů a samostatných rot. Úzkostlivě se dbalo na utajení příprav k útoku. Všichni byli oblečeni do maskovacích plášťů. Distinkce, mapy, dalekohledy, všechno bylo pod nimi skryto. Tankisté si místo kukel nasadili lodičky.
Nákladní auto je vezlo šedivým mlhavým ránem po silnici kryté proti nepřátelskému pozorování slaměnými zástěnami. Asi dva kilometry před řekou, která tvoří rozhraní pozic, auto zastavil vyšší sovětský důstojník. Kontrola totožnosti.
Vedl je dál pěšky skrytými cestičkami, občas míjeli palebná postavení sovětských dělostřelců, potažená maskovacími sítěmi.
Vypráví účastník průzkumu Sergej Petras: ´Potřebujeme poznat postavení nepřítele a terén severně a jižně od města Žory. Na první stanoviště - pozorovatelnu velitele střeleckého praporu - lezeme po čtyřech po vratkých prknech, položených v rákosí rozvodněné řeky. Pozorovatelnu tvoří kus povaleného plotu s boudou z rákosu. Sovětský major nám ukazuje nepřátelské odpory a náš velitel směr útoku jižně od města Žory. Půda je nasáklá vodou.
Nacisté využili bahnitého terénu na přístupech k Žorám.
Vybudovali zde souvislý systém protitankové obrany s množstvím železobetonových a dřevo zemních pevnůstek s četnými minovými poli. V uzlech odporu připravili tankové léčky a pěší jednotky zesílili značným počtem tankoborníků s pancéřovými pěstmi.
Ženijní náčelník brigády vyhledal místa pro zřízení přechodu přes rozbahněnou řeku, z které se po jarním tání stala překonatelná překážka..
Asi padesát metrů od pozorovatelny dopadlo do vody pár min. Plot se mírně rozkymácel. Uvažujeme, jestli nepřítel zpozoroval naši skupinu, anebo jestli to byla pouze ranní prevence. Nezpozoroval. Na další pozdravy jsme však nečekali. Z rákosí bylo dobře vidět, ale vysedávat tu celý den by se nám zatraceně nechtělo (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/je zde : pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 127, 128, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
Po zpracování všech i průzkumných informací vydal dne 22. března 1945 ve dvě hodiny v noci, velitel 1. čs. samostatné tankové brigády, major Janko, na svém velitelském stanovišti v osadě Suszec operační rozkaz číslo 35, v němž se nařizuje, cituji:
"2. tankovému praporu v součinnosti se 4. a 5. plukem sovětské 2. gardové výsadkové divize na směru Bajerówka-kóta 283,5 hlavními silami zdolat odpory Bajerówka, Osiny Górné a v dalším útočit do prostoru křižovatky cest na východním okraji Borynia.
1. tankovému praporu vyrazit za 2. tankovým praporem a útočit ve směru Zastawa-Chancówka, přetnout silnici Žory-Wodzislaw a spolupůsobit při ovládnutí města Žory s 351. střeleckou divizí úderem z jihu a jihozápadu. V dalším útočit ve směru Borynia a dosáhnout čáry Brodek-západní okraj lesa východně od osady Borynia.
3. tankovému praporu postupovat ve druhém sledu a být připraven v prostoru Kleszców k rozvinutí úspěchu 1. tankového praporu, popřípadě 2. tankového praporu nebo k úderu na Žory z jihu (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/, vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 128, 129, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
Rozkazem č. 35 se pak také nařizovalo, že až pěchota dosáhne čáry Brodek-Borynia, měly se poté všechny tankové prapory soustředit v prostoru lesa jižně od k´ty 283,5.
"Ke každému z obou tankových praporů v prvním sledu se přidělovaly k podpoře dvě baterie SHD sovětského 15. samohybného dělostřeleckého pluku.
Motorizovanému praporu samopalníků se nařizovalo rozdělit jednu rotu mezi 1. a 2. prapor a dvě roty přisunout s 3. tpr. jako zálohu velitele brigády.
Přidělená rota sovětských ženistů spolu s ženijní rotou tankové brigády měly zřídit pro tankové prapory čtyři průchody v zátarasech a s každým s praporů měla během boje postupovat jedna ženijní četa.
Přípravy k útoku vstoupily do závěrečné fáze. Dělostřelecké baterie zaujímaly postavení k palebné přípravě. Výzvědné letouny upřesňovaly cíle pro nálety bitevních a bombardovacích leteckých divizí.
Velitelé praporů zkoumali s podřízenými veliteli terén. Doplňovali zprávy o nepříteli, získané od sovětského velení. Čtyři družstva průzkumníků byla nepřetržitě v akci na předním okraji.
22. března ve 12 hodin vyrazila sovětská 1. GA nečekaně do útoku, aby donutila nepřítele odčerpat síly z pásma 38. A. Záměr se podařil. Útok 38. A mohl začít (Historickým podkladem pro informace jsou i výňatky z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/, vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 129, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
Ještě než si řekneme o začátku Ostravské operace fáze 2, kterého se přímo účastnila naše 1. čs. samostatná tanková brigáda, řekněme si, že před Liptovským Mikulášem bojovaly všechny ostatní pěší brigády z 1. čs. armádního sboru.
K datu 10. února 1945 byla bojeschopnou uznána nově postavená 4. čs. samostatná pěší brigáda, takže v prostoru u Liptovského Mikuláše se nacházely v sestavě 1. čs. armádního sboru 1. čs. samostatná, 3. a již také 4. samostatná pěší brigáda.
Po těžkých bojích trvající 2 měsíce, Němci až v noci na 4. duben 1945, bez boje, vyklidily Liptovský Mikuláš.
"Liptovský Mikuláš byl definitivně osvobozen. Dvouměsíční boje zaplatil 1. čs. armádní sbor ztrátou 4 563 vojáků. Fašistům sklaplo. Obyvatelé, kteří neměli důvod obávat se nových poměrů, vojáky radostně vítali. Ale nebyl čas na oslavy. Vojáci museli pronásledovat ustupujícího nepřítele, aby neměl možnost se někde dál znovu zachytit v obraně (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/, též z archivů čs. brigád, vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 133, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
Ostravská operace fáze 2 (období 2).
A konečně znovu tedy zpět po časové ose, k připravené 1. čs. samostatné tankové brigádě a jednotkám sovětské 38. A. Byla sobota dne 24. března 1945, kdy se před úsvitem objevil na pozorovatelně 38. A objevil již vzpomínaný válečný dopisovatel listu Krasnaja zvezda a zároveň spisovatel Konstantin Simonov (tehdy ještě nepsal tak realisticky, psát i s kritikou různých zlořádů začal až po smrti J. V. Stalina - má poznámka).
Konstantin Simonov měl všechna povolení a věděl, že bude svědkem významných událostí, o kteráých bude moci psát do novin. V 5 hodin 15 minut ráno měla začít dělostřelecká příprav, která měla uvést Ostravskou operaci fáze 2. Venku šedla obloha a začaly pohasínat hvězdy. Byly vidět pásy stojící mlhy, které byla jen několik metrů nad zemí a z blízkých bažin v oblasti Žory táhl vlhký chlad.
Spisovatel dál psal o tom, že sestoupil do úkrytu (asi kilometr od předního okraje - má poznámka) se zdvojeným stropem, kde se nacházel velitel sboru generál I. I: Melnikov a seděl s ním i náčelník štábu a náčelník dělostřelectva, všichni v napjatém očekávání.
A poté se ozval telefon. Volal generál Moskalenko, velitel 38. A, aby oznámil, že se dělostřelecká příprava odkládá o hodinu. "Okamžitě to oznamte všem!"
A poté přišla zpráva od "rosničkářů", že ani za hodinu se ještě mlha nerozptýlí. "Nejdřív tak v jedenáct!" A tak byla zase dělostřelecká i letecká příprava odložena.
Došlo k určitému uvolnění, ale stále byli všichni ve střehu. "Přesně v devět hodin třicet minut zahřměly kaťuše a dělostřelectvo sousedního Bondarevova sboru. Začaly úmyslně o pětačtyřicet minut dřív, aby to hitlerovci pokládali za hlavní útok a stáhli sem zálohy.
Sovětské jednotky v posledních dnech věnovaly mnoho úsilí tomu, jak nepřítele oklamat." Podnikaly klamné přesuny automobilů a nechávaly podél fronty projíždět tanky, aby se zdálo, že nalevo se soustřeďují síly k hlavnímu úderu.
"Deset hodin deset minut," vyslovil do ticha velitel dělostřelecké brigády. "Němcům zbývá ještě pět minut života, pak to spustíme."
V deníku Konstantina Simonova bylo dál napsáno: "Náčelník dělostřelectva povolává do místnosti ještě dva plukovníky - velitele dělostřeleckých brigád. Vcházejí, opírají se o hole. Všiml jsem si, že kupodivu mnoho našich důstojníků, zvlášť tankistů a dělostřelců, chodí o holích. Stalo se to jaksi zvykem a snad i módou.
´Připravte se, dál už to odkládat nebudeme, ´říká náčelník poněkud slavnostně. ´Dělostřeci ať se chopí šňůr.´"
Po několika minutách zaznělo od velitele sboru - "Palte!"
"A za patnáct vteřin zahřměla strašlivá salva kaťuší (v prostoru Žory - má poznámka). Nad našimi hlavami letí několik set metrů nad zemí ohnivé střely. Za okamžik se za našimi zády téměř najednou rozeřvaly tisíce dělostřeleckých hlavní. Současně po silnici mimo nás vyrážejí lehké 76milimetrové SHD. Ujíždějí velkou rychlostí a mizí za ohybem cesty (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z novin Krasnaja zvezda, od Konstantina Simonova, též z archivu čs. brigád,: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 134, 135, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
