PALBA.CZ

Messerschmitt P 1101

V polovině roku 1944, vrchní velitelství Luftwaffe (OKL – Oberkommando Luftwaffe), zadalo vývoj nové levné jednomístné stíhačky, poháněné jedním motorem, s rychlostí 1000 km/h ve výšce 7000 m, která by nahradila drahé dvoumotorové letouny Me 262. Messerschmitt tedy navrhl nový letoun, označený jako P 1101, který měl být postaven kolem motoru Heinkel HeS 011 o tahu 1300 kg. Ten ale ještě nebyl k dispozici a tak byl prototyp osazen motorem Junkers Jumo 004 o tahu 890 kg. Pilot byl usazen v přetlakové kabině. Mechanická mířidla a ocasní plochy, měly být použity z letounu Me 262. Výzbroj měly tvořit čtyři kanóny MK 108 ráže 30 mm, s celkovou zásobou munice 210 kusů, a čtyři naváděné protiletadlové rakety Ruhrstahl X-4. Tyto rakety poháněl motor na kapalnou pohonnou látku (KPL) a byly řízeny kabelem. Pro tento letoun se ale počítalo s raketou X-4 s rádiovým řízením a motorem na tuhou pohonnou látku (TPL). Projekční práce na původní raketě X-4 byly zahájeny počátkem roku 1943 v Německém zkušebním ústavu pro letectví DVL (Deutsche Versuchsanstalt fůr Luftfahrt) v Berlíně Adiershofu. První střelby proběhly v srpnu 1944, o jejich operačním nasazení ale není nic známo. S raketami X-4 se počítalo pro letouny Focke-Wulf Fw 190F-8, Messerschmitt Me 262A-1 a Messerschmitt P 1101. Vrchní velitelství Luftwaffe tento projekt nakonec odmítlo a výrobce koncept upravil pro otestování křídel s měnitelnlou šípovitostí křídel. Tu bylo možno měnit pouze na zemi a to v rozpětí 30°, 40° a 45°. Krátce před koncem války, se rozestavěný prototyp (hotový z 80 %) a pouze s maketou motoru, nacházel v továrně, v Oberammergau (tzv. Oberbayerische Forschungsanstalt). Zde jej v dubnu 1945 ukořistlili Američané a převezli do USA. Ve společnosti Bell Aircraft Works, se tým vedený Robertem J. Woodsem, spolu s Woldemarem Voightem, vrchním inženýrem Messerschmittu, prosadili dokončení prototypu P 1101. Problémem ale byl v tom, že většinu výkresové dokumentace ukořistili Francouzi a samotný drak letouny byl poškozený - a to jak pádem z nákladního automobilu, tak i díky lovcům suvenýrů. Přesto byl v roce 1948 dopraven do Bell Aircraft Works v Buffalu. Letoun zde byl osazen proudovým motorem Allison J-35 a maketami šesti kanonů MG 151, případně čtyř MK 108. Bell pak použil letoun jako základ pro stavbu vlastního letounu X-5, kde části původního stroje posloužily pro zátěžové testy. Letoun Bell X-5 již ale mohl měnit geometrii křídel během letu. Někdy na počátku 50.let, byly pozůstatky letounu Messerschmitt P 1101 sešrotovány. Co se týče letounu Bell X-5, tak byly postaveny dva prototypy (50-1838 a 50-1839). První stroj poprvé vzlétl 20. června 1951, letoun s číslem 50-1839 se 13. října 1953 zřítil, druhý zůstal v provozu do konce roku 1955. Poslední let provedl 25. října 1955. Z těchto pokusů získal americký letecký průmysl informace o nosných plochách s měnitelnou geometrií. Přeživší první prototyp byl v březnu 1958 předán Národnímu muzeumu letectva Spojených států amerických a je vystaven na Wright-Pattersonově letecké základně.

návrh sériového stroje (1945)
název: Messerschmitt P 1101
typ: stíhačka (multifunkční)
délka: 9,175 m
výška: 3,71 m
rozpětí: 8,06 m při šípu 40°
váha při startu: 4064 kg
motor: Heinkel HeS 011-A-0
tah: 1300 kg
nejvyšší rychlost: 985 km/h
výzbroj: 4x kanón MK 108 (210 nábojů)
rakety: 4x Ruhrstahl X-4

Zdroje:
Messerschmitt Geheimprojekte - Radinger a Schick (1991)
Die Deutsche Luftrüstung 1933–1945 - Nowarra Heinz (1993)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Messerschmitt_P._1101
http://aviadejavu.ru/Site/Crafts/Craft20509.htm
http://www.airwar.ru/enc/fww2/p1101.html
http://www.luft46.com/mess/mep1101.html
http://www.luft46.com/mess/mep1101.html

Vrchní velitelství Luftwaffe tento projekt nakonec odmítlo a výrobce koncept upravil pro otestování křídel s měnitelným úhlem náběhu.

Šípovitostí.
Úhel náběhu je něco jiného.

Mně tento letoun řešením trupu, ocasu a výtokové trysky připomíná pozdější MiG-9. https://en.wikipedia.org/wiki/Mikoyan-Gurevich_MiG-9
MiG-9 má samozřejmě pevná křídla a je dvoumotorový. Nikde jsem však nenašel zmínku o tom, že by devítka byla inspirovaná mesounem, ale myslím si, že tomu tak být mohlo.

mrfelix píše:Mně tento letoun řešením trupu, ocasu a výtokové trysky připomíná pozdější MiG-9. https://en.wikipedia.org/wiki/Mikoyan-Gurevich_MiG-9
MiG-9 má samozřejmě pevná křídla a je dvoumotorový. Nikde jsem však nenašel zmínku o tom, že by devítka byla inspirovaná mesounem, ale myslím si, že tomu tak být mohlo.

Určitě!!!!
Přeci by Rusáci něco nevymysleli sami. Všechno kopírujou

A co třeba Saab 29 ???


Sorry, ale pokud něco bylo inspirováno Messerschmidtem P 1101, tak to byl Grumman F-14 Tomcat.
Tam je jasně vysledovatelná linie přes tu měnitelnou šípovitost

požaduješ-li obdobné výkony, a tvé znalosti fyziky jsou stejné jako těch druhých, tak výsledný produkt bude víceméně obdobný. Vím pouze o Su-9, že byl inspirován německou školou, ale to je tak vše..

skelet píše:požaduješ-li obdobné výkony, a tvé znalosti fyziky jsou stejné jako těch druhých, tak výsledný produkt bude víceméně obdobný. Vím pouze o Su-9, že byl inspirován německou školou, ale to je tak vše..

Na tom samozřejmě něco je, ale kupříkladu ještě Jak-17 a z něj víceméně odvozený Jak-23 (několik jich sloužilo i v ČSLA) jsou koncepčně Messerschmittu dost podobné. A jejich motory byly víceméně přesnými kopiemi Jumo 004, lišil se jen startovací agregát (Jak-y myslím neměly dvoudobý zážehový startovací motorek). Oba ovšem mají přímé křídlo.
Oni po válce všichni spojenci dost těžili z kořistních technologií... Třeba o takových "francouzských" tankových motorech Maybach HL-230 (ARL-44) se ale tolik nemluví

Tak onen Jak-17 vychazel primo z Jak-15. Coz nebylo nic jineho, nez ze u Jak-3 dali misto pistoveho motoru dali motor proudovy (ano koristni nemecky motor, posleze jejich kopie). A protoze zadovy podvozek.nebyl nic moc a celkove tepelna ochrana musela byt vyssi, tak vznikl onen Jak-17. A v pozadavcich na vyssi vykony vznikl Jak-23. Vicemene to byla evoluce improvizace.
Ale ani naznak nemecke skoly. Ta byla videt u Suchojeva, trochu u Antonova, ale jinak nic. Spekuluje se, ze se MiG nechal inspirovat aerodynamicky konceptem Focke Wulf Ta183 pro svou patnactku (Sabre mel byt inspirovan nejakym projektem Messerschmittu), ale u obou bych to videl spise za hledanim wunderwaffe u cehokoliv moderniho.
Aneb: vypada to jako B-2, je to B-2, ale stejne nekdo rekne, ze je to kopie Ho229

Buď jak buď, Němci toho za války vymysleli poměrně dost a technologicky byli na špičce světového vývoje. Už jsem se o tom někde zmínil. Poměrně moderní a výkonné radiolokátory, balistické a křídlaté rakety, řiditelné pumy, PL rakety, PT střely naváděné po drátě, samonaváděcí torpéda, několik typů proudových letounů, noktovizory, útočné pušky atd... Dnes už těžko rozlišíme, nakolik od nich někdo opisoval a nakolik se prostě projevil fakt, že dané technické řešení se nabízelo a různí konstruktéři se ho víceméně současně chopili, vedeni a limitováni technickými možnostmi a znalostmi své doby.

Tunan i Lansen skutečně vycházely z Messerschmittových projektů. Saab totiž získal nejen dokumentaci, ale i lidi. To samé se dá říct o NAA a Sabru. Prototyp Sabru dokonce použil mechanismus slotů odmontovaný přímo z kořistní Schwalbiny. Letadla ovšem nebyla přímou kopií nejakého nemeckého projektu, ale při stavbě těchto letadel byly využity německé zkušenosti i přítomnost samotných německých konstruktérů.

»Prototyp Sabru dokonce použil mechanismus slotů odmontovaný přímo z kořistní Schwalbiny.«

Nějak mi tam ovšem nesedí rozměry... Strčili to snad pod parní buchar, aby „to“ poupravili? Mimochodem, mechanismus slotů... Byl-li přímo vzat z... Jak zajistili funkci - když průběh tlaků (rozložení) podél profilu i absolutní velikosti budou, vcelku zákonitě, jiné? Tj. jak zajistili, že se sloty skutečně v požadovaný (vhodný) okamžik vysunou, či naopak zasunou...

Něco málo k autorovi, potažmo výkladu, potažmo k pramenům... A k výkladu (sic!) známých faktů...

»Vrchní velitelství Luftwaffe tento projekt nakonec odmítlo a výrobce koncept upravil pro otestování křídel s měnitelným úhlem náběhu. Ten bylo možno měnit pouze na zemi a to v rozpětí 30°, 40° a 45°.«

K čemu budiž dobrý letoun s měnitelným šípem křídla, když je bez mechanismu a šíp lze změnit pouze na zemi? Jinak z doposud nalezeného k tomuto (počínaje už naprosto šíleným textem na stejné téma v L+K někde z první půlky 90. let) napíšu něco trochu jiného - a reálně zjištěným faktům to bude odporovat rozhodně méně.

Vůbec nemělo jít o stíhačku, natož s (za letu!!) měnitelnou šípovitostí křídla. Šlo pouze o experimentální letoun - létající laboratoř. Na které se mělo v reálu odzkoušet chování různých křídel (tj. s různou šípovitostí křídla), v nejrůznějších letových režimech - a to jak při vysokých rychlostech, tak třeba i během vzletu a přistání (tj. na vysokých úhlech náběhu křídla). Ostatně právě tomu podpovídá i absence stavěcího mechanismu, který by šíp křídla měl být schopen měnit za letu.

A ještě drobná nápověda pro ty, co uvěřili. Jakpak že byla vyřešena změna polohy těžiště vztlaku (v souvislosti se změnou šípu křídla) vůči hmotovému těžišti stroje?

Jinak, je to sice smutné, ale množství lidí (zjevně i autoři podkladů pro tuto práci použitých) ve svém nezaujatém nadšení pro cokoli, co „bylo vymyšleno, ba dokonce i pouze ,napadnuto‘ - nejspíše ve snu, pod vlivem omamných látek“ - v „dokonalém“ reichu, v těchto věcech začasté hledá něco zcela jiného, a jen díky svému technickému analfabetismu tam hledají - a zcela úspěšně i „nalézají“ - něco, co tam dozajista nebylo...

Jinak je docela poučné sledovat, co se dělo i na druhé straně fronty - druhá strana totiž nespala... Jen neznalost prací které byly konány v táboře protivníků dovoluje napsat, že „reich“ byl ve svém vývoji napřed, a že druhá strana z toho měla po válce ještě dlouhá léta těžit...

Vycházím z toho co najdu, nejsem taková kapacita abych opravoval informace co najdu.
Myslím že nejsem sám, když řeknu, že budu rád, když sepíšeš pro Palbu fundovaný článek (zdá se, že se v letadlech vyznáš).
Jenom kritizovat ale umí kde kdo

Algernon píše:Něco málo k autorovi, potažmo výkladu, potažmo k pramenům... A k výkladu (sic!) známých faktů...

»Vrchní velitelství Luftwaffe tento projekt nakonec odmítlo a výrobce koncept upravil pro otestování křídel s měnitelným úhlem náběhu. Ten bylo možno měnit pouze na zemi a to v rozpětí 30°, 40° a 45°.«

K čemu budiž dobrý letoun s měnitelným šípem křídla, když je bez mechanismu a šíp lze změnit pouze na zemi? Jinak z doposud nalezeného k tomuto (počínaje už naprosto šíleným textem na stejné téma v L+K někde z první půlky 90. let) napíšu něco trochu jiného - a reálně zjištěným faktům to bude odporovat rozhodně méně.

Vůbec nemělo jít o stíhačku, natož s (za letu!!) měnitelnou šípovitostí křídla. Šlo pouze o experimentální letoun - létající laboratoř. Na které se mělo v reálu odzkoušet chování různých křídel (tj. s různou šípovitostí křídla), v nejrůznějších letových režimech - a to jak při vysokých rychlostech, tak třeba i během vzletu a přistání (tj. na vysokých úhlech náběhu křídla). Ostatně právě tomu podpovídá i absence stavěcího mechanismu, který by šíp křídla měl být schopen měnit za letu.

A ještě drobná nápověda pro ty, co uvěřili. Jakpak že byla vyřešena změna polohy těžiště vztlaku (v souvislosti se změnou šípu křídla) vůči hmotovému těžišti stroje?

Jinak, je to sice smutné, ale množství lidí (zjevně i autoři podkladů pro tuto práci použitých) ve svém nezaujatém nadšení pro cokoli, co „bylo vymyšleno, ba dokonce i pouze ,napadnuto‘ - nejspíše ve snu, pod vlivem omamných látek“ - v „dokonalém“ reichu, v těchto věcech začasté hledá něco zcela jiného, a jen díky svému technickému analfabetismu tam hledají - a zcela úspěšně i „nalézají“ - něco, co tam dozajista nebylo...

Jinak je docela poučné sledovat, co se dělo i na druhé straně fronty - druhá strana totiž nespala... Jen neznalost prací které byly konány v táboře protivníků dovoluje napsat, že „reich“ byl ve svém vývoji napřed, a že druhá strana z toho měla po válce ještě dlouhá léta těžit...

Máš pravdu. Kompletně, vč. těch slotů (o příspěvek výše). Sám bych to napsal, ale článek jsem četl až dnes.
No a protože ta šípovitost byla měnitelná na zemi, můžeme se zdárně domnívat, že také dovyvážení stroje kvůli posunu půs. vztaku se provedlo za pom. přídavných zátěží na zemi - v témže čase.
A protože se působiště vztlaku mění nejen šípovostí, ale i úhlem náběhu a rychlostí pohybu, můžeme se domnívat, že tento stroj sloužil právě k posuzování a odzkoušení těchto jevů.
Je vůbec zajímavé, jak často se objevují (i zde) bláboly o "ruském kopírování", a jak málo se objevují o americkém - přičemž bylo těch kopií řádově více, už proto, že do USA, na rozdíl od SSSR, emigrovali lidé vč. svých prací a nápadů.
A jak často "wehraboos" nedají dopustit na zjevně špatné či zbytečně složité německé projekty... posuzováno dle výsledků v praxi.

Alfik píše:....
A jak často "wehraboos" nedají dopustit na zjevně špatné či zbytečně složité německé projekty... posuzováno dle výsledků v praxi.

No bolo by zaujímavé zistiť ktoré nemecké (zázračné a iné generačne nadradené) zbrane priniesli(ešte počas WWII) efekt zodpovedajúci nákladom a časovej náročnosti.
V1 a V2 to asi neboli.
Možno Me 262?

Ja bych tipnul zrovna tu V 1. Pokuď tedy do toho efektu započítáme spojenecké náklady k eliminaci hrozby.

Já bych řekl, že V2, nebo raději A4 (přeci jen V2 - zbraň odplaty 2" je spíše Goebbelsův a mediální termín jak oficiální pojmenování) měl větší efekt jak Me-262... Proti A4 nebyla účinná obrana a tak byli spojenci nuceni aktivně vyhledávat a ničit odpalovací zařízení... Jakmile však byla raketa ve vzduchu, tak již nezmohli nic... Naproti Me-262 byl nasazen v době, kdy vzdušná převaha spojenců byla natolik výrazná, že tento letoun jí nemohl zvrátit... Nehledě na to, že přes obrovský inovativní krok vpřed dotažený do provozuschopného stavu, spojenecké letouny nějak extrémně letovými výkony ve vzdušném souboji nepřevyšoval...

Zemakt píše:Ja bych tipnul zrovna tu V 1. Pokuď tedy do toho efektu započítáme spojenecké náklady k eliminaci hrozby.

Samozrejme do toho počítam aj tie náklady a úsilie na elimináciu hrozby.(či už opatreniami a likvidáciou za letu,likvidáciou základní atď,...)

Samozrejme do toho počítam aj tie náklady a úsilie na elimináciu hrozby.(či už opatreniami a likvidáciou za letu,likvidáciou základní atď,...)

Tak v tom případě si myslím, že V1 nad V2 jasně vede, bo proti A4 mluví paradoxně její nezranitelnost v letu

Zemakt píše:Tak v tom případě si myslím, že V1 nad V2 jasně vede, bo proti A4 mluví paradoxně její nezranitelnost v letu

To je diskutabilní... Protože start hotovosti a sestřel nad kanálem stál jistě méně úsilí (a peněz) jak vyhledat odpalovací rampu v Holandsku a následně na ní provést nálet...

Alfik píše:Je vůbec zajímavé, jak často se objevují (i zde) bláboly o "ruském kopírování", a jak málo se objevují o americkém - přičemž bylo těch kopií řádově více, už proto, že do USA, na rozdíl od SSSR, emigrovali lidé vč. svých prací a nápadů.

to je i důvod, proč tento článek není pouze o projektu Messerschmitt P 1101, ale i o letounu Bell X-5, který na německý projekt navazuje a převádí jej do použitelné podoby pro dokončení výzkumu.
Co se týče zmíněné překomplikovanosti německých projektů, tak jednoznačně souhlas. V kombinaci s nekvalitní výrobou (otrockou prací), to byla smrtící kombinace. Příkladem můžou být cigaretové nedopalky v převedovkách pro tanky Panther, které se projevily až na frontě atd. Němečtí konstruktéři tak nějak nepočítali s tím, že jejich nápady, bude sabotovat výroba.