PALBA.CZ

Hawker Typhoon vznikal od roku 1937 a jeho hlavním konstruktérem a navrhovatelem byl Sydney Camm – stejný muž který navrhl jeho staršího „bráchu“ Hurricane.když byly v témže roce vydány regule na návrh nového stíhacího letounu ihned s přišla firma Hawker se svým prototypem F.18/37. Tento letoun byl poháněn silným čtyřiadvacetiválcovým motorem a výkonu 1 471 kW.I když byly problémy právě s motorem, pže britské ministerstvo letectví si přálo motor Rolls-Royce Vulture,ale nakonec zadanou objednávku připsalo právě firmě Hawker a jejímu prototypu.

I když byl Typhoon zamýšlen především jako stíhací letoun,měl několik nevýhod které ho z této role brzy vyřadily ale zase se tímto dostal do role kde se jeho vlastnosti naplno uplatnily a to do role bitevníku.

Letouny byly vyráběny 2 verze Hawker Typhoon – ten byl s motorem Napier Sabre a Hawker Tornado – ten měl motor Rolls-Royce Vulture, ukázalo se ovšem který že to motor je lepší, stroje Tornado měly řadu technických problémů a jevily se jako nespolehlivé, pro se zůstalo už od základního motoru Napier Sabre.

V důsledku Bitvy o Británii došlo ke zpomalení dodávek a testů stroje takže jeho platné zařazení do bitevních letech se odehrálo až v roce 1941 kdy jej obdržely první letky.

Úloha Typhoonu při Dni-D

Hawker Typhoon byl použit stejně jako jiná podpůrná letadla/ bitevníky RAF při podpoře vojsk bojujících a vyloďujících se na pobřeží Normandie a to i ještě dlouho před Dnem D. Typhoon byl použit asi v největší míře (jako letoun RAF) při plnění těchto úkolů a to i před 6. červnem 44, vlastně hned od začátku působení spojeneckých letadel nad Sev. Francií jako příprava pro vylodění.
Jejich úkol byl jasný – co nejvíce oslabit němce útoky na jejich pozemní jednotky, armádní zařízení, infrastrukturu a vše co by němce v dané oblasti co nejvíce oslabilo.Ovšem v rámci utajení a také hlavně kvůli tomu aby zmátly němce útočila tato letadla i v oblasti Pas de Calais kde němci očekávali hlavní vylodění – tak jak je o tom informovali dvojité agenti a lstiví britští zpravodajci.Plány na toto vylodění byly němcům předhazovány ještě delší dobu před samotným vyloděním v Normandii (které jim taky bylo částečně prozrazeno!!).Němci se toho lehko chytli pže sami čekali vylodění v této oblasti, jako Pas de Calais pže to byla nejkratší cesta z Doveru – proto zde také němci měli nejsilnější pás obrany.

Pravidelnými se staly pro piloty Typhoonů patroly „Rhubards“ kdy létaly dvojice, nebo flighty nad Normandii a útočili na náhodně potkané, nebo přesně vytypované německé cíle, jako nejčastěji na nádraží, letiště pozemní opevnění,kolony tanků atd. Právě útoky na tanky se staly pro Typhoony nejznámějším úkolem také se tak typhoony dostaly do podvědomí německých tankistů a zapsaly sae temným písmem. Jsou známy případy kdy se posádky tanků dostávaly ze svých skořápek ještě před tím než vůbec bylo na jejich tank zaútočeno,jen při ohlášení přilétávajících letadel.Brzy se tak typhoonům začalo přezdívat „tunkbusters“ – bořitelé tanků.Když byly k dispozici úplně nové zbraně – neřízené rakety, stalo se ničení tanků lehčí než kdy předtím.Rakety ráže 2,5 palce, vysoce průbojné, nebo tříštivo-trhavé se také ukázaly jako opravdu účinné v ničení tanků.Také se pilotům Typhoonů připisuje zničení největšího procenta tanků a obrněných vozidel z celkového počtu těchto zničených strojů během podpory vojsk v Normandii.

Přestože byly Typhoony konstruovány zprvu jako stíhačky, nehodily se do vzdušného boje.Musely být proto doprovázeny stíhačkami,samo že nejčastěji Spitfiry. Toto nebylo zrovna ideální vzhledem k charakteru sweepů – který byl takový že čím míň letadel, tím menší signál na radaru a tím menší nebezpečí vzhledem k menšímu riziku z prozrazení.Jenže plně naložené Typhoony byly až moc těžkopádné na to aby si troufly na Me-109 nebo FW-190 a to byly konstruovány právě pro boj s Focke-Wulfem.A to i přesto že nad Sev. Francií se mělo nacházet jen minimum stíhaček Luftwaffe.Zase neříkám že se do vzdušného boje nezapojovaly, byli i úspěšní ale neměly takové kvality.

Jejich novým, prvořadým, úkolem bylo také útočení na přímořní pozice dělostřelectva, flaku, betonové bunkry a všechny větší zábrany na pobřeží a celkově atlantickému valu v těchto oblastech, tedy atlantického valu v těchto oblastech,Normandii a samo Pas de Calais – tyto úkoly začaly mít na síle stále víc s blížícím se vyloděním.
Hlavní zbraní se staly neřízené rakety které byly neustále modernizovány a zdokonalovány, v roce 1944 byla nejúčinnější asi neřízené raketa kterou vytvořili především Američané a to byla raketa HVAR na kterou bylo možno „ našroubovat různé druhy hlavic“, Britové však taky nezůstávali pozadu a měli svůj arzenál neřízených raket.Dále se samo že používaly pumy a to především tříštivotrhavé,nebo průbojné (proti bunkrům), byly to 250 librové nebo taky 500 lb pumy.ty se osvědčily hlavně při ničení menších bunkrů a pozic dělostřelectva, na těžké bunkry tyto zbraně bohužel nestačily, letečtí plánovači měli za to že těžké bunkry zničí opakované nálety těžkých bombardérů které měly oblasti zamést před vyloděním a odstranit i jen malinké překážky jako třeba kulometná hnízda, jenže ani jedno z toho se jim nepovedlo vzhledem k nepřesnosti útoků .

Po vylodění 6. června 1944 se Typhoony stále ještě zaměřovaly na útoky proti opevnění v oblasti Pas de Calais aby tak němce utvrdily v názoru že hlavní vlna teprve přijde právě v této oblasti.Tím byli němci neustále pod tlakem ne to že přijde hlavní vlna právě sem, tím nemohli uvolnit své vojenské jednotky aby mohly pomoci v Normandii.Tyto útoky byly sice jen jako píchnutí špendlíkem ale naprosto němce utvrzovali v tom co jim všichni předhazovali - - - Velení německé armády očekávalo vylodění v pas de Calais ještě další 2 měsíce po vylodění v Normandii.

Takže se Typhoony ukázaly jako spolehlivá letadla, měly ale řadu nevýhod.Tou hlavní byla přeci jen jejich nestabilita ve vzdušném boji, další takovou byla vzhledem k jejich úkolům malá odolnost.,tím mám na mysli že když útočili na silně bráněná pozemní stanoviště tak jim ty vrstvy pancíře které měly mnohdy nestačily.Jejich slabším místem byl větší chladič do kterého stačil zásah ze zbraně větší ráže a bylo zle, do takového místa nebylo těžké se určitě ze země trefit.Proto se velitelé RAF snažili typhoon nahradit nějakým strojem který by kombinoval vlastnosti typhoonu jako bitevníku a obratnost a schopnosti stíhaček.Bylo vymysleno jedno dokonalé řešení. Hawker Hurricane který už byl naplno stažen ze stíhacích jednotek vzhledem k dostatku Spitfirů začal být přeřazován do bitevních letech.tady ze starších Hurricanů udělali dokonalé bitevníky které dokázaly to stejné co yphoon a ještě k tomu to byly obstojné stíhačky.Příkladem může být Hurricane Mk.IIB který byl jakýmsi Typhoonem přes kopírák co se týče výzbroje – měl to stejné 4, 20 mm kanony a možnost podvěsit rakety a pumy.

Pokusy o nahrazení Typhoonu se nevyhnuly ani jiným stíhačkám a to třeba Spitfiru který měl být taký jakousi náhradou,ale mohl nést jen pumy, rakety vzhledem k velkému nasávání motorů pod oběma křídly mohlo být upevněno jen malé množství raket.
I přes to že se za Typhoon jaksi našla náhrada zůstal u RAF až do konce války – byly odstraněny jeho hlavní chyby a technické nedostatky a nevýhody.

Na závěr přidávám seznamy leteckých neřízených raket používaných v RAF

I. třípalcová raketa UP (Unrotated Projektile) s hlavicí 60 lb
a) na tuto raketu byla možnost připevnit – tříštivotrhavá bojová hlavice HE (High Explozive); velikost 60 lb; průměr 5 palců (12,7 cm); náplň TNT
II. třípalcová raketa UP s hlavicí 25 lb
a) průbojná hlavice AP ( Armour Piercing)
b) průbojná hlavice s trhavým účinkem SAP ( Semi-Armour Piercing); velikost 25 lb
III. třípalcová rakety s kumulativní hlavicí
IV. pětipalcová raketa HVAR (High Velocity Aircraft Rocket); velikost 60 lb


Technické údaje: Hawker Typhoon Mk.IB

Motor: Napier-Sabre IIA – výkon 1 626 kW
Max. rychlost: 664 km/h
Dostup:10 700 m
Dolet:982 km
Výzbroj: 4x 20mm kanon Hispano – 140 nábojů pro zbraň
8 neřízených raket / odpalovacích lišt pro neřízené rakety
2 závěsníky pro letecké pumy do 500 lb

Rozměry:

Rozpětí:12,67 m
Délka:9,73 m
Výška:4,66m
Plocha křídel:25,9 m2


typhoon.


typhoon


Typhoon s podvěšenými raketami UP

něco k Tornadu - motor Vulture se Rollsův nepovedl, snad to byl spojený Rolls Royce Peregrine - válce do X - a každé letadlo s tímto motorem propadlo. Zářným příkladem byl Avro Manchester.

Napier Sabre taky nebyl kdoví co, stačí si přečíst Clostermana (pokud je to pravda).

Hurricane coby bitevník - v druhé polovině války podle mě sebevražda, hlavně nad Francií. Jedině snad s mohutným stíhačím doprovodem.

"Rakety ráže 12,5 palce" - není to trochu moc?


Hawker_Tornado.

Sorry to je překlep, myslel sem ty první 2,5 palcové.

Já bych to nepsal zrovna jako sebevraždu bez doprovodu, co by jsi pak napsal s Typhoonem nad Francii - jak se taky ukázalo v počtu ztracených letadel - mašlu kolem krku ?

Jasně, přivítání Flakem od 20mm do 88mm bylo určitě super, zrovna tak vletět do Flak-pasti.

Jaký byl asi poměr sestřelených spojeneckých taktických letadel Flakem a stíhači?

pekny, wtg, stejne je to nadherny letadlo, co? 8)

Tafj prej byl pekna svine pro svy piloty, jednak co se vzletu tykalo a pak taky kvuli obcasnym samovolnym vybuchum. Dal jeste proto, ze do kabiny vnikaly splodiny od vyfuku, coz urcite nebylo prijemny, ikdyz mel pilot kyslik (udajne slo o jediny letadlo, kde se musel kyslik pouzivat po celou dobu letu ve vsech vyskach).

Doprovody byly kouzelny, Spity jim totiz sotva stacily

Taky jsem zaslech, ze si Tajf od nemeckych tankystu vyslouzil prezdivku- Tyfus

Jejich slabším místem byl větší chladič do kterého stačil zásah ze zbraně větší ráže a bylo zle, do takového místa nebylo těžké se určitě ze země trefit.Proto se velitelé RAF snažili typhoon nahradit nějakým strojem který by kombinoval vlastnosti typhoonu jako bitevníku a obratnost a schopnosti stíhaček.Bylo vymysleno jedno dokonalé řešení. Hawker Hurricane který už byl naplno stažen ze stíhacích jednotek vzhledem k dostatku Spitfirů začal být přeřazován do bitevních letech.tady ze starších Hurricanů udělali dokonalé bitevníky které dokázaly to stejné co yphoon a ještě k tomu to byly obstojné stíhačky.Příkladem může být Hurricane Mk.IIB který byl jakýmsi Typhoonem přes kopírák co se týče výzbroje – měl to stejné 4, 20 mm kanony a možnost podvěsit rakety a pumy.

no, tohle je s prominutim hodne ujety :O))))
1) Tyfus mel vic oleje nez Hurr, vydrzel teda po zasahu dyl
2) Imho se trefovalo letadlo jako celek, ne chladic ;O)
3) Nejlepsi vlastnost stihacky za WW2 byla rychlost, ne obratnost, a tam Tyfus nad Hurrem jednoznacne vynikal, stejny je to pri bitevnim naletu, potrebujes vystrelit a co nejrychlejc zmizet, flaku se nevyhnes tocenim
4) Hurry II jako bitevniky se uplatnily jenom v Africe, v Evrope byly nehoraznym zpusobem decimovany

Tak to není ujetý!!Když má stíhačka doprovázet nějaké letadlo tak se oba musí soustředit tak aby si stačili.Ty si myslíš že by spitům uletěly když jim mají dělat doprovod,kdo by je pak tedy doprovázel?Meteory?

1)Každej zásah je citelnej a o to jestli měl víc oleje nebo zase tak nezáviselo!
2)Nepsal sem že když němec uviděl Typhoon tak hned mu bylo jasný že první do čeho se musel trefit byl chladič, to je jasný, že když střílíš na letadlo automatem tak ho trefíš všude,myslel sem že nebylo těžký trefit se do takové velké plochy jako byl ten chladič.
3)To si teda nemyslím že rychlost byla přednější než obratnost to ne, čím víc se dokážeš hýbat, tím snadněji unikneš a vzhledem k tomu že všechny letadla WW2 měla vcelku stejné rychlosti jen s ne tak velkými rozdíly, tak jsi se mohlo snažit sebevíc ale na to aby jsi unikl z dostřelu během pár vteřin ti to stejně nestačilo.
4)To že je používali v RAF jako bitevníky = útočná letadla/proti-pozemní v Evropě je opodstatněné,zase tak decimovány nebyly,to by je pak nenasazovali v takovém měřítku.

4) pokud vim, tak Clostermann zminuje jejich ztraty...a neni to vesely cteni

3) rychlost je to hlavni, to si vymluvit nedam prostuduj si taktiku vzdusnyho boje, je to vsechno o prevaze E a E= rychlost a vyska, kterou zase premenis na rychlost. Kdyz mas rychlost, urcujes si podminky souboje ty a uz to z tebe dela ze 2/3 viteze a z 9/10 neporazenyho. Letecky boje na zapade nebyly uz tolik o manevrovani, spis o tom litat rovne a rychle skrz chumel jinych, rovne a rychle litajicich. Prohlidni si nejaky zabery guncamer, extra velky manevrovani tam neuvidis, spis naopak. A dalsim dukazem jsou i vzpominky veteranu, kde sami zminuji, ze leteckej boj neni zadna akrobacie...

1 a 2) imho bylo celkem jedno, kam letadlo flak trefil, protoze temer vzdycky to byl konec definitivni, byly to hodne vykony zbrane

Tak to není ujetý!!Když má stíhačka doprovázet nějaké letadlo tak se oba musí soustředit tak aby si stačili.Ty si myslíš že by spitům uletěly když jim mají dělat doprovod,kdo by je pak tedy doprovázel?Meteory?

Spity nalozenym Tajfunum samozrejme stacily, vylozenym uz sotva, ale tam zase nepotrebovaly cvr, protoze vetsi rychlost nez ma nepritel je ta nejlepsi ochrana. Viz. Mossie...
Naopak plne nalozenej Hurr2 daval sotva 400 km/h, uz to z nej dela ovci, navic tezko hlidatelnou, protoze tyhle rychlosti se muel prizpusobit i cvr a bez rychlosti rychlej uder nepritele nezastavis. Proto si myslim, ze Hurr2 jako bitevnik byl na zapade hodne blba volba...

K té manévrovatelnosti...na to obzvlášť doplatili Japonci. Jejich stíhačky v cca první polovině konfliktu byly z velké části velmi obratné, ale poměrně pomalé. Platí to především pro A6M a ještě víc pro Ki-43. Ta byla extrémní ukázkou, kam to může zajít: fantastická obratnost, ale za cenu v době zavedení až směšné rychlosti, velmi slabé výzbroje, křehké konstrukce...vítězili, dokavaď se piloti ABDA pouštěli do manévrových bojů. Jakmile přišli s taktikou "Hit and Run", tak byly Japonci v koncích...a rychlé, silně vyzbrojené, robustní stroje, jako Ki-44, Ki-61/100, Ki-84, N1K1/2-J, J2M přišly pozdě a často v malých počtech, nemluvě již o kvalitách pilotů atd...

Pokud vím, tak v nízkých výškách byl Typhoon z nejrychlejších, včetně většiny versí Spitfire...Hurricane jako bitevník v druhé polovině války byl vysloveně zoufalý...

Ja osobne verim Clostermannovi, trosku dlhsi citat z jeho Velkeho Cirkusu:

Tri muži mi museli pomáhat, abych se s padákem na zádech
vyšplhal do kabiny tajfunu - je totiž dva a půl metru nad zemí.
Letoun je velmi hladký a není se čeho zachytit. Člověk se musí
drápat nahoru pomocí otvorů přikrytých kovovými destičkami na
pružinách, které okamžitě zapadnou, jakmile zvedneš ruku nebo
nohu - opravdové pasti na lišky.
Nakonec mě přece jen dostanou nahoru, usadí mě v kabině,
poklepou mě po zádech a po posledním "good luck" jsem sám
v břiše obludy.
Rychle si znovu opakuji všechny rady instruktorů.
Protože výfukové plyny s vysokým obsahem kysličníku uhelna-
tého, vnikající do kabiny, jsou velmi nebezpečné, je třeba nepře-
tržitě vdechovat kyslík. Proto ze všeho nejdřív si upravím masku
a otevřu přívodní ventil.
Pň startu tajfun uhýbá silně vpravo, takže je třeba manipulovat
s fletnery kormidel velmi opatrně.
Otevřu naplno chladič.
Vyzkouším si zajištění podvozku, jehož páka se nepříjemně
podobá páce přistávacích klapek.
Vysunu vztlakové klapky a otevřu přívod stlačeného vzduchu.
Rozsvítím kontrolní světla na palubní desce.
Nastavím plynovou páku - plyn musí být otevřen na pět osmin
palce, ani o chlup víc, jinak by se zahltil karburátor a nastalo by
nebezpečí zpětného šlehnutí plamene.
Přestavím páku nastavení úhlu náběhu vrtule na doraz a stáhnu
ji zpět o několik centimetrů.
Přesvědčím se, že mám plné všechny čtyři nádrže benzínu
a vyřadím centrální nádrže v trupu (spádové zásobování pro
případ selhání čelpadel).
Povolím injektory: jeden přivádí do karburátoru směs alkoholu
a éteru, druhý směs oleje a benzínu do válců.
Zastrčím roznětnou náložku do spouštěče. (Je to takzvaný
Hoffmanův systém, který využívá expanze vysoce výbušných
plynů ke spouštění motorů; nechytne-li motor okamžitě, není to
legrace, protože je už plný benzínu, a z devadesáti procent lze
předpokládat, že dojde k výbuchu.)
Prst na spínači spouštěcího magneta a druhý prst na zapalování
- spouštím motor. . . Mechanik se zatím vydrápal na křídlo
a pomáhá mi nastartovat, motor se najednou rozběhne s ohlušují-
cím rámusem. Řev téhle obludy je nejméně pětkrát mocnější nežli
hřmot spitfiru.
Motor několikrát hodí, ale vzápětí se roztočí takřka pravidelně.
Všemi otvory plivá olej. Jeho zvuk a vibrace se mi přesto zdají
podezřelé. Nervy mi hrají jako na drátkách a nevěřím vůbec
ničemu. Co jsem k čertu přišel pohledávat na tuhle galéru?
Ty úvahy patrně trvaly malou věčnost, protože když žvednu
hlavu, vidím, že mechanici jaksi udiveně čekají na znamení, aby
odtáhli klíny.
Začínám pojíždět - trochu příliš rychle. Pozor, nebrzdi příliš
prudce, brzdy se okamžitě zahřívají. Zahřátá brzda není k ničemu.
Co je tohle za stroj! Pojíždíš poslepu, ohmatáváš cestu jako
krab, střídavě brzdíš vpravo, vlevo, aby sis zjednal trochu rozhled.
Na prahu dráhy, než se rozjedu, vyčistím podle instrukcí svíčky.
Pročistím motor tím způsobem, že pustím plyn až na tři tisíce
otáček, a okamžitě se usadí mrak oleje na mém čelním skle.
Dva tajfuny, které se chystaly přistát, dosedají s elegancí ne
právě velkou, ale kontrolor se nemá k tomu, aby mi dal zelenou.
Vystrčím hlavu ze své klícky, abych mu dal znamení, i když
riskuji, že mi vletí kapka špinavého oleje do oka. Nic. Pořád
červená.
Hrome, určitě jsem na něco zapomněl a můj zatracený motor se
začíná zahřívat. Chladič mám už na 95 stupních.
Zoufale pátrám, co by mohlo být v nepořádku: klapky mám na
15 stupních, chladič je otevřený. . . Panebože, rádio!
Rychle zapínám a hlásím se:
"Haló, Skydoor, volá Typhie 28. Mohu se odlepit?"
Místo odpovědi mi kontrolor konečně dává zelenou.
V pořádku, jde se tedy na věc. Utáhnu si popruhy, uvolním
brzdy, obezřetně najedu předkem letounu na bílou čáru uprostřed
betonové vzletové dráhy a pomaloučku pňdávám plyn, levou
nohou mírně vyšlápnu.
Upozorňovali mě, že tajfun "šejdruje", ale že to bude takhle
vážné. . . A přitom ta bestie zrychluje jako raketa. . .
Opravuji směr, jak jen mohu, ale přesto mě stroj unáší nebez-
pečně vpravo. . .
V polovině dráhy se pravé kolo podvozku už takřka otírá
o trávu. Jestliže s touhle potvorou sjedu z betonové dráhy, docela
určitě se převrhnu.
Vzal to čert, začínám se odlepovat od země. Tenhle letoun má
pekelnou boční labilitu. Pořád mě to strhává na stranu a já se
neodvažuji přliš naklánět levé křídlo s těmi nešťastnými křidélky,
která zabírají až při rychlosti nad dvě stě kilometrů za hodinu.
Naštěstí strhli hangár F, když došlo k celé řadě havárú právě
z tohoto důvodu. Přesto se mi jen taktak povede nenabourat se do
hangáru E.
Zatáhnu podvozek, ale zapomenu přitáhnout brzdy. Pekelné
otřesy, které rozehrají letoun od ostruhy až na konec křídel, mě
upozorní, že jsem zatáhl podvozek do křídelních krytů, ačkoli se
kola točí plnou rychlostí. Jenom aby mi nepraskly pneumatiky!
Bylo to přece jenom pohodlíčko za psacím stolem na hlavním
štábu. . .
Konečně po několika minutách mám stroj plně v moci, mám už
zas jistou ruku a dýchá se mi volněji. V zatáčkách sice trochu
kloužu, ale není to zas tak zlé.
Zkusím si let střemhlav, abych se přesvědčil, že to ještě dovedu.
Krucifix, tohle je ale těleso! Ostatně - vždyť tahle bestie váží sedm
tun, a tak pochopitelně akceleruje z fleku, že ti to zarazí dech.
Zjišťuji s uspokojením, že si to střihá mnohem rychleji než
spitfire. A co tempest - to teprve asi bude jízda!
Půlhodinka uplyne, než se naděješ, a já začínám sbírat odvahu
k pristání.
Nejprve oblet na plný plyn, abych pročistil ty zatracené svíčky,
které se tak rychle zanášejí. Jenže potom marně ubírám plyn,
mrskám ocasem jako ryba, nakláním dolů chladič, nedokážu
dostatečně zredukovat rychlost, abych mohl bezpečně vysunout
podvozek.
Tak tedy ještě jeden oblet s motorem na volnoběh, rychlost pět
set kilometrů za hodinu.
Další oblet čtyři sta kilometrů za hodinu.
Jsem už úplně zoufalý, a tak udělám svíčku bez motoru - vynese
mě to sice vzhůru takřka o tisíc metrů, ale snížím rychlost na tři sta
dvacet kilometrů.
Při malé rychlosti je tohle zvíře pekelně labilní a vysunutí
obrovského podvozku má nepředvídaný účinek na centráž. Ačkoli
mě na to upozorňovali, nechám se překvapit, když se letoun začíná
povážlivě točit kolem svislé osy, málem jako by se dostával do
vývrtky.
Žádám, abych směl přistát. Se vší obezřetností a s dostatečnou
rezervou rychlosti se přímočaře snáším k zemi, vysouvám klapky
a všechno jde jakž takž. dokud se nezačnu přibližovat a podrovná-
vat. Ale tahle silná křídla, která mají zdánlivě solidní vztlakovou
rezervu, jsou zrádná. Sotva začnu přitahovat, ztratím vztlak,
letoun spadne k zemi jako kámen nakláněje se na levé křídlo
a odskočí deset metrů od země nosem vzhůru k nebi s nepředstavi-
telným kraválem.
Pustím naplno plyn, abyeh ztlumil pád, a zoufale manévruji
křidélky, abych nespadl na záda.
Konečně po několikerém přibrzdění a dvou nebo třech divo-
kých poskocích uštvaný tajfun si to šněruje od okraje k okraji
přistávací dráhy, která mi najednou připadá zoufale krátká.
Nakonec se mi přece jen podaří zastavit dřív, nežli vjedu do
kulis, letoun není takřka ani vidět v mraku dýmu a oleje.
Z ubohých pneumatik, které tak statečně odolávaly náporu sedmi
tun, kutálejících se rychlostí dvou set kilometrů za hodinu, se
kouří a silný zápach spáleného kaučuku se line na hony kolem.
Naštěstí mé žalostné přistání prošlo takřka bez povšimnutí
- bylo takových karambolů dnes odpoledne už několik a dva
dokonce skončily vážnými haváriemi, takže dokud letoun zůstal
ne oškozen, pokládá se to za očividný úspěch.
Celo mám zpocené až hanba, ale morálku mám už zase na výši.

Clostermann není jako zdroj zcela ideální. Popisuje situace z pohledu pilota, vystihuje atmosféru doby i akcí, kterých se zúčastnil. Přesto bezpočet revizí jeho díla jen ukazuje na množství nepřesností. Začínám teď číst v angličtině poslední vydání, které vzniklo krátce před jeho smrtí, údajně opravdu poslední.
Jeho zhodnocení Typhoonu je třeba brát jako pocit pilota, který nefiguroval jako testovací a pokud vím, tak s Typhoonem podnikl jen tento jeden let, nebo maximálně několik dalších. Velmi dobře vystihuje známou směrovou nestabilitu letounu a třeba relativně silný tah (no, spíše tlak) letounu vpravo.

Původní článek je plný nepřesností a je tam i řada dezinformací, většinu z nich ale vyvrátili už Fatale s Yamatem. Výhledově (tedy do roka a do dne ) bych rád vypracoval o tomto letounu i jeho následovníku, Tempestu, článek nový.

Hansi, s Typhonem nezačínej, již brzy by se na Palbě měl objevit velmi kvalitní článek od Islanďana.

YAMATO píše:Hansi, s Typhonem nezačínej, již brzy by se na Palbě měl objevit velmi kvalitní článek od Islanďana.

To je jen a jen dobře. Jen příště poprosím alespoň u letadel držet systém a práce oznámit ideálně ZDE. Ať v tom máme pořádek