PALBA.CZ

Robert Ludvigovič Bartini

Roberto Oros di Bartini (1897-1974) pocházel z italské šlechtické rodiny. Narodil se 14. května roku 1897 ve městě Fiume (dnes Rijeka) které patřilo Itálii. V roce 1916 absolvoval na důstojnické škole, v roce 1921 absolvoval pilotní školu a následujícího roku milánský polytechnický institut. Zlomovým se stal jeho vstup do italské komunistické strany v roce 1921. o dva roky později proběhl v zemi fašistický převrat a Bartini musel ze země uprchnout. Novou vlastí se mu stal Sovětský svaz, kde mu bylo umožněno pracovat na zcela unikátních letounech pro sovětské letectvo. Rovněž zde přijal jméno Robert Ludvigovič Bartini. Pracoval na inženýrských a velitelských pozicích v sovětském letectvu a Rudé armádě. V roce 1928 se stal vedoucím vývoje experimentálního průzkumného hydroplánu dlouhého dosahu MK-1, MBR-2 a MDR-3. Z jeho dalších návrahů je známý experimentální letoun Stal-6, který v roce 1933, dosáhl rychlostního rekordu 420 kmh. Prototypem dopravního letounu pak byl Stal-7. V roce 1936 přišel s konceptem neviditelného letounu, jehož konstrukce měla být vyrobena z organického skla a vnitřní strana pokryta amalgámem. Znesnadnit identifikaci mělo i zařízení pr orozprašování namodralého dýmu. Slibnou kariéru přerušilo uvěznění v období stalinských čistek, koncem třicátých let (1937 nebo 1938). V průběhu druhé světové války pracoval v konstrukčních kancelářích CKB-29 a OKB-86 - obě byly pod správou NKVD. Zde vytvořil dva projekty raketových přepadových stíhacích letadel označené jako "R" a "R-114", přičemž obě měla projektovanou rychlost více jak 1 Mach. Realizace nepřekročila stádium projektu. Propuštěn byl v roce 1946 a plně rehabilitován až v roce 1956, kdy se mohl znovu pustit do samostatné práce. V poválečném období navrhl projekt, který měl mít nosnost lodě a rychlost letadla. Výsledkem byl unikátní obojživelný letoun VVA-14-1 s oborvskými plováky, mezi nimiž se nacházela kabina pilota. Prototyp byl vyroben v roce 1972. Velice zajímavým byl návrh strategického bombardéru A-57. Je též autorem četných prací z oborů jako: aerodynamika, dynamika letu, a teoretická fyzika. Věnoval se kosmologii, fyzice elementárních částic, filosofii vědy. Vytvořil unikátní teorii šestirozměrného prostoru, kde čas i prostor měly tři rozměry (efekt Bartini). Bartini byl velmi činný ve vytváření odvážných nadčasových návrhů, a možná paradoxně mnoho jeho projektů nebylo nakonec realizováno. Bartini spolupracoval s významnými sovětskými leteckými konstruktéry jako Sergej Vladimirovič Iljušin, Oleg Antonov, Vladimir Michajlovič Mjasiščev, Alexandr Sergejevič Jakovlev a dalšími. Sergej Koroljov jej nazval svým učitelem. Zemřel v Moskvě dne 6. prosince roku 1974.

Zdroje:
http://csef.ru/en/nauka-i-obshchestvo/d ... uktor-6238
http://www.securitymagazin.cz/historie/ ... 57318.html
https://testpilot.ru/russia/bartini/a/57/a57_e.htm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Robert_Lu ... 8D_Bartini
https://en.wikipedia.org/wiki/Robert_Lu ... ch_Bartini

Rijeka patřila roku 1897 Rakousku-Uhersku, Italská byla až v meziválečném období

ale byl zde silný italský živel

díky za opravu.
Dost mě zaujalo ono neviditelné letadlo, jehož konstrukce měla být vyrobena z organického skla a vnitřní strana pokryta amalgámem.
Bylo by to docela zajímavé řešení pro moderní drony. Napadá vás nějaká nevýhoda tohoto konceptu ?
Mě na první pohled odlesky, ale to se asi dá řešit nějakou vrstvou

Nevýhodou tohoto konceptu je, že z toho materiálu nevyrobíš ani motor, ani výztuhy draku, vedení, trubky... prostě takto budeš mít jen neviditelnou skořápku plnou viditelných věcí. Ten amalgám na vnitřní straně z toho udělá zrcadlo. Takže:
1) jakékoli poškození amalgámu (a organické sklo "pracuje" mnohem víc než sklo takže by amalgám okamžitě začal praskat a nejspíš i odprýskávat) bude znamenat "zestarání" zrcadla (u skl. zr. se to jeví jako začernání až zprůhlednění), takže bude zase viditelné.
2) zrcadlící letadlo není neviditelné - neviditelné by bylo letadlo záření pohlcující - viz stealth.
Připomínám, že kovový amalgám, tedy jím vytvořená hladká, jakoby vyleštěná, kovová vrstva, je tím co ze zrcadla dělá zrcadlo. Ve skut. jsme od dob faraonů nevytvořili (v optickém oboru samozřejmě) žádné lepší zrcadlo než měli k dispozici oni, jen jsme místo leštění plochého kusu bronzu začali nanášet jiný kov (stříbro, resp. amalgám ze šelaku, stříbra a rozpouštědla) na průhledný nosič, ať už je jím sklo, nebo nějaký plastik navrhovaný Bartinim. Přitom samotné stříbro je černé, jen to, že je to kontrast mezi sklem a černým stříbrem nám dává ten odraz.
A jen tak mimochodem zajímavost nakonec, sklo je tak hladké, že se paradoxně musí "postařit", tedy naleptat kyselinou, aby bylo pórovatější, a mohl se na něj ten amalgám nalepit. Přesto, vzniknou póry tak malé, že jsou pro funkci odrazné vrstvy v našem viditelnémn spektru zanedbatelné. Avšak, třeba hmyz či někteří ptáci, mají vůči nám posunuté spektrum, a tak jim jak samo sklo, tak i zrcadlo, připadají úplně jinak než nám. Případně je vůbec nevidí No a u letounů záleží na tom jestli jsou hluší