PALBA.CZ

Ponorka Krab

Koncem 19.století se začaly stavět skutečně použitelné ponorky. První housle v tomto snažení hráli Američtí konstruktéři Holland a Lake, Francouzi Goubet a Laubeuf, brzy se přidali Rusové Bubnov a Naletov. Právě o posledním zmíněném bude tento text. Michail Petrovič Naletov (1869-1938) pocházel z Astrachaně a zabýval se konstrukcí podvodních lodí sloužících ke kladení min. První plavidlo postavil za své prostředky s pomocí dobrovolníků, ale potopilo se již při zkušebním ponoru v přístavu Port Artur. Zmiňme, že přístav byl hlavní ruskou námořní základnou na Dálném východě a v době Rusko-Japonské války (1904-1905) se stal jedním z válečných cílů japonského císařství. Celá rozsáhlá operace začala 5. května 1904, kdy se japonská 2. armáda generála Ókua vylodila u Pi-c-wo. Dne 30. května obsadily japonské oddíly obchodní přístav Dalnij (Lü-ta) a dále pokračovaly až k Ja-fang-ťienu, kde svedly vítěznou bitvu s ruským Jižním oddílem generála Štakelberga (14.-15. června). Po přípravě se Japonci 26. července odhodlali k útoku na Port Arthur, kde 3. armáda generála Nogiho napadla ruské opevnění v Zelených horách, bráněné oddílem generála Foka. Japonci zahájili 7. srpna ostřelování přístavu a ruské pevnosti, čímž přinutili Tichomořskou eskadru admirála Vitgefta, aby se pokusila prolomit blokádu a doplout až do Vladivostoku. To ovšem druhá strana nemínila připustit, a tak byla nevyhnutelná námořní bitva ve Žlutém moři, v níž japonské loďstvo vedené admirálem Tógem zvítězilo a většina ruských lodí byla donucena vrátit se do přístavu Port Arthur, kde byl jejich osud zpečetěn. Jak tedy bylo zmíněno první minonoska kterou zkonstruoval Naletov, skončila debaklem. Druhá loď byla pojmenována Port-Arturovec, výtlak byl 25 tun a výzbroj byla tvořena buď dvěma torpédy ráže 381 mm nebo čtyřmi minami. Podle několika zachovaných svědků nebyla čistou ponorkou, ale spíše poloponornou lodí. Tentokrát první test proběhl pod dozorem kontradmirála Virena, který následně pro loď uvolnil benzínový motor pocházející z průzkumné lodi. Naletov přislíbil loď dokončí do konce roku 1904, ale situace obléhaného přístavu se velice rychle zhoršovala. Za kritického stavu vydává generál Anatolij Michailovič Stessel (1848-1915) rozkaz ke kapitulaci, která je Japoncům předložena 2. ledna 1905. Před předáním pevnosti Japoncům, Naletov svou loď potopil za pomoci výbušniny. Největší roli sehrála jeho ponorka na poli propagandy, kdy zmínky o ní pronikly do ruského tisku a japonské námořnictvo se poměrně obávalo hrozby ruských ponorek a tak nebylo příliš aktivní. Zajímavostí je, že Japonci později potopené plavidlo vyzvedli a zkoumali. Naletov ale pokračoval ve své práci i po válce. Dne 12. srpna 1912 spustil na vodu minonosnou ponorku pojmenovanou Krab. Dokončena ale byla až v červenci 1915. Výtlak činil 736 tun, maximální ponor 36,6 m, rychlost na hladině činila 21,8 km/h, pod vodou 13,1 km/h a osádku tvořilo 30 mužů. Výzbroj tvořily dva torpédomety, jeden kanón ráže 37 mm a dva kulomety. Zásoba min činila až 60 kusů. V době války byla nasazena Černomořskou flotilou a do roku 1916 operovala poblíž Varny a Bosporu. Jí položené miny potopily ještě roku 1915 německý lehký křižník Breslau - formálně zařazený do stavu Osmanského námořnictva jako Midilli. Ponorka byla zničena britskou armádou poblíž Sevastopolu roku 1919, roku 1935 byla vylovena a sešrotována. Samotný Naletov pracoval v leningradských loděnicích až do roku 1934 a zemřel o čtyři roky později.

Zdroj:
HRBEK Jaroslav: Velká válka na moři. Díl 1 (2001)
ZALESSKII N. A.: Krab—pervyi ν mire podvodnyi zagraditel’. Leningrad (1967)
http://survincity.com/2013/09/first-in- ... er-crab-6/
https://encyclopedia2.thefreedictionary ... 2C+Mikhail
https://en.wikipedia.org/wiki/Russian_s ... rab_(1912)
https://en.wikipedia.org/wiki/Siege_of_Port_Arthur
https://en.wikipedia.org/wiki/Anatoly_Stessel
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rusko-jap ... v%C3%A1lka
https://books.google.cz/books?id=gFmwCw ... ab&f=false
https://books.google.cz/books?id=KFCqBA ... ab&f=false

MINOGA, která je na schematickém náčrtu řezu, je dílem konstruktéra I. G. Bubnova. Ten je v textu článku zmíněn jen jednou větou, i když byl z obou jmenovaných asi tím úspěšnějším. MINOGA bojovala (nepříliš úspěšně) na Baltu v 1. světové a pak přešla na Kaspické moře.

Děkuju za upřesnění, ono s těmi obrázky byla docela potíž, najít něco vhodného. Předposlední obrázek je nejspíš první ponorka od Naletova, na druhé fotografii by měl být nejspíš Port-Arturovec po té co jej vylovili Japonci. Jestli vás napadá nějaká zajímavost, budu rád za doplnění - díky

Rád by jsem využil otevření tohoto tématu a požádal Vás: Rase, Krojc, zdali by jste sem nechtěli přihodit pár řádek o ruské "říční miniponorce", která byla ukořistěna během Velké války na Dunaji C. k. Dunajskou flotilou. Alespoň základní TTD by stačila, díky. A díky za článek Rase.

Ještě dodám, že při obléhání přístavu Port Artur byly poprvé použity námořní miny k ofensivním akcím a Japoncům se tak podařilo těžce poškodit ruské bitevní lodě Paběda a Petropavlovsk. Na vlajkové lodi Petropavlovsk zahynul dokonce i velitel ruského tichomořského loďstva, viceadmirál Stěpan Osipovič Makarov (1848-1904). Japonskou taktiku si velice rychle osvojili i rusové a 15. května se jim podařilo minami potopit japonské bitevní lodě Yashima a Hatsuse. Dne 25. června tajně zakoupilo Ruské imperiální námořnictvo svou první ponorku (pojmenovanou Madam) od Isaaca Rice a jeho společnosti Electric Boat Company. Na její stavbu dohlížel Arthur Leopold Busch (1866–1956). Jednalo se v podstatě o ponorku Holland Type 7. Ponorka byla převzata námořnictvem dne 10. října a měla sloužit ve Vladivostoku pod jménem Som. Vzhledem k tomu, že ponorka musela být přesunuta na Východ, železnicí po Transsibiřské magistrále, nestihla se již zapojit do samotných bojů. Bylo ale objednáno více plavidel tohoto typu a stavěly se licenčně v Petrohradě. V dubnu 1904 zakoupili Rusové v Německu ponorku typu Forelle a objednalo další dvě ponorky třídy Karp. V Port Arturu mělo být nasazeno až sedm ruských ponorek, přičemž první nasazené byly Som a Delfin.

Pokud jde o první světovou válku, tak u Černomořské flotily, se soustředili především na boj s Turky a přepadání tureckých sil poblíž Trebzonu atd. Pokud tedy rusové nasadili nějaké "miniponorky" na Dunaji, patrně se mohlo jednat o nějaký zastaralý typ, který se hodil už jen k plavbě při pobřeží nebo v řekách. Nic konkrétního jsem ale nenašel - zatím.

Tady je soupis prvoválečných ruských ponorek:

https://en.wikipedia.org/wiki/American_ ... _submarine
https://en.wikipedia.org/wiki/Bars-clas ... ine_(1915)
https://en.wikipedia.org/wiki/Russian_s ... e_Pochtovy
https://en.wikipedia.org/wiki/Russian_submarine_Minoga
https://en.wikipedia.org/wiki/Russian_s ... ula_(1908)
https://en.wikipedia.org/wiki/Karp-class_submarine
https://en.wikipedia.org/wiki/Kaiman-class_submarine
https://en.wikipedia.org/wiki/Morzh-class_submarine
https://en.wikipedia.org/wiki/Russian_N ... _submarine
https://en.wikipedia.org/wiki/Russian_s ... rab_(1912)

Zemakt píše:Rád by jsem využil otevření tohoto tématu a požádal Vás: Rase, Krojc, zdali by jste sem nechtěli přihodit pár řádek o ruské "říční miniponorce", která byla ukořistěna během Velké války na Dunaji C. k. Dunajskou flotilou. Alespoň základní TTD by stačila, díky. A díky za článek Rase.

Šlo pravděpodobně o ponorku, která nesla název (pokd se to tak dá říci - tedy spíše označení) No.3 typu Holland, která byla ukořistěna na Dunaji říční flotilou R-U a po válce od roku 1918 patřila rumunskému a poté maďarskému říčnímu vojenskému loďstvu. Více a podrobněji o jejích osudech by se dalo zjistit z ruské knihy: A. E. Taras - Сверхмалые подводные лодки 1914 - 2004 (Nejmenší ponorky 1914 - 2004) a od téhož autora Подводныe лодки Великой войны (Ponorky Velké války), které mi bohužel jeden bývalý kamarád opomněl vrátit.
Vím z mé kartotéky pouze toto:
Plány ponorky dodala společnost Holland Electric Boats z New Jersey, USA. Kýl byl položen v dubnu roku 1912 v Něvské loděnici v Sankt-Petěrburgu, 15. 8. 1914 oficiálně zapsána do stavu Oddílu ponorek zvláštního určení, v září roku 1914 byly provedeny státní přejímací zkoušky na Ladožském jezeře (tam byla přivezena na nákladním vlečném člunu), v týdnu 23. až 29. září byla zařazena do bojové služby, v listopadu 1914 převezena po železnici do Tallinnu (tehdy Reval či Revel), odkud přeplula na svou domovskou základnu Baltijskij port (švédský Rogervik, nyní estonský Paldiski). Dne 17. března 1915 byla zařazena do Oddílu zvláštního určení Ponorkového loďstva Baltické floty. V zimě roku 1915 byla převezena kvůli opravám zpět do Tallinnu a po opravě zařazena do systému obrany Moonsundského souostroví. V únoru roku 1916 byla ponorka No.3 převezena železnicí na Dunaj v souvislosti s vytvořením speciálního dopravního odřadu, který měl za úkol zásobovat srbskou armádu. Cesta ze Sankt-Petěrburgu byla dost dobrodružná a v přístavu Reni byla miniponorka vyložena. Posléze byla spuštěna navodu a zařazena do oddílu speciálních plavidel s úkolem střežit ústí Dunaje. Za převoz a spuštění ponorky na vodu odpovídal I. I. Riznič, důstojník Námořního hlavního štábu. Dne 14. dubna 1917 byla miniponorka zařazena do Dunajské válečné flotily, konkrétně do Galackého odřadu Dunajské válečné flotily. Od 9. ledna roku 1918 byla zařazena do sestavy Černomořského loďstva a o devět dnů později do nově vzniklého Rudého Černomořského loďstva. Dne 12. března téhož roku byla kvůli nebojeschopnému a plavbyneschopnému stavu způsobenému zanedbáním údržby a oprav "rudou" posádkou v přístavu Reni opuštěna a ponechána svému osudu. V tomto stavu ji převzala nejprve na krátký čas rakousko-uherská, vzápětí rumunská a později definitivně maďarská říční flotila. V té už zůstala a po marných pokusech uvést ji do řádného technického stavu a povalování v pár docích byla počátkem roku 1921 prodána do šrotu, kde podle některých pramenů do konce listopadu skončila rozebrána na kusy.

Ještě se dá dodat, že MGŠ - Morskoj Glavnoj štab před Velkou válkou preferoval ponorky konstruované Bubnovem a palce mu k tomu držel tehdejší ministr Válečného námořnictva Vojevodskij, zatímco MTK - Morskoj těchničeskij komitět naopak dával přednost konstrukcím Hollanda a Simona Lake.

A nakonec ona TTD, o které žádá kolega Zemakt:
Celkový bojový výtlak s palivem a torpédy 33/44 t, délka 20,5 m, šířka 2,3 m, ponor plně vybavené ponorky při plavbě na hladině 1,8 m, pohon benzinovým motorem 60 BHP, elektromotorem 50 BHP na jeden lodní šroub, rychlost plavby na hladině 8 uzlů, pod hladinou 7 uzlů. Trup byl odzkoušen na hloubku ponoru do 45 metrů a ponorka byla vyzbrojena dvěma torpédy ráže 450 mm. Větší výtlak i odlišné rozměry jsem nalezl hlavně u nejnovější literatury - Alexandrov, Westwood.

Literatura k problému:
Alexandrov J. I. : Otěčestvěnnyje podvodnyje lodki do 1918 goda, vyd. Bastion 2002
Spasskij I. D., Semjonov V. P., Norman Polmar: A Pictorial History of Submarines of the Tsarist Navy, Naval Institute Press 1998
Westwood, J. N.: Russian Naval Constructions 1905 - 1945, vyd. Springer 1994
A. E. Taras - Сверхмалые подводные лодки 1914 - 2004 (Nejmenší ponorky 1914 - 2004) a od téhož autora Подводныe лодки Великой войны (Ponorky Velké války)
Něvskij, N. A .: Vojenno-morskoj flot, Vojennoje izdatělśtvo Moskva, 1959

Děkuji. K No.3 jsem si vzpomenul ještě na jednu zajímavost, jestli mne někdo nepředstihne tak odpo. doplním.

Ach ta hlava, bohužel. Jestli se dobře rozpomínám, tak ta ponorka se dostala ještě za války do rukou R-U. K její prohlídce, zda stojí za řeč, byl snad povolán Holub?. Ani zaboha si nemohu vzpomenout kde jsem to četl, projel jsem již pár knih a nic. Možná jestli jsem to nečetl v některém ze článků toho jehož jméno se nesmí na Palbě vyslovovat . Ten co se účastnil toho ohledání pak konstatoval, že ponorka je ve stavu šrotu.

Většinou to směřuje k následujícím TTD: Standardní výtlak 33-35 tun (dle zdroje) na hladině, 43,6-44 tun ponořená, rozměry 20,4-20,5 x 2,3 x 1,8m, pohon - diesel (50-60 bhp) a elektromotor (30-35 hp), jedna hřídel, rychlost 8/6 uzlů, hloubka ponoru cca 30m, doba ponoru 3 minuty, posádka asi 4 muži, výzbroj 2x 45cm torpédomet (2 torpéda bez rezerv, ostatně vzhledem k velikosti by rezervy byly dost divné).

Trojice postavena v Petrohradě, spíše z iniciativy armády, pod kterou nejdříve spadala. Pidiponorky záhy převedeny pod námořnictvo, č. 3 odvelena do Dunajské delty, opuštěna v Reni a zabrána rakousko-uherskými silami v březnu 1918. Rakušáci se rozhodli jí ujmout, nejdříve byl údajně zvažován její přesun na Jadran k ochraně Terstského zálivu, později mělo být rozhodnuto nechat ji na Dunaji/Černém moři. Přesunuta do rumunského Turnu-Severin, kde mělo dojít k její opravě. V průběhu oprav bylo sezdáno, že její bojová hodnota je mizivá, na opravy se rezignovalo a pro ni určená rakouská posádka putovala zpět do vlasti. Kromě toho, že dále kejsla v přístavu, je to už trošku rozjeté. Při finálním ústupu rakousko-uherských sil ji tyto stáhly sebou do Maďarska a ponorka našla svůj nový domov (pro úspěšné další rezivění) v Budapešti. Kde snad byla tato zapomenutá ponorka přítomna ještě v roce 1933 (a nebo také ne).

Ale není to zrovna extrémně probádaný kus železa

Nechce se mi už opravovat předchozí, ale stejně to spíše jen doplňuje:
http://www.elsovilaghaboru.net/2016/01/ ... rovid.html
http://old.biztonsagpolitika.hu/documen ... ika.hu.pdf

Vyzobl jsem z toho Maďarského zdroje tyhle obrázky:


ponorka UB-3


UB-3 v Budapešti

Upravil jsem podle upřesnění z dalšího zdroje výše uvedené TTD na ex-ruské miniponorce No.3: výtlak a trochu i rozměry a pohon. Vše je uvedeno v R. Greger: Die russische Flotte im ersten Weltkrieg 1914 - 1917, Munchen 1970. Já osobně panu ing. René Grégrovi, českému klasikovi v oboru námořní války a techniky, věřím a předpokládám, že by jeho údaje měly být přesnější než jiné, vycházel z archivních pramenů z Vídně. Jen škoda, že měl u nás omezené možnosti publikovat - jeho kniha Vládcové oceánů z roku 1968 byla na tehdejší dobu velice dobrá.
Kdysi jsem jej v jeho bytě v ul. Pod Terebkou v Nuslích navštívil a měl tak příležitost obdivovat jeho knihovnu a archiv.
Ohledně pohonu na hladině u této miniponorky bych chtěl dodat, že původně docela jistě neměla diesel, Hollandovy ponorky měly ve zmiňovaném období výhradně benzinové motory, dobově označované jako "gasolinové", pokud je mi známo. Právě kvůli tomu došlo k řadě nehod a požárů.

Krojc píše:Upravil jsem podle upřesnění z dalšího zdroje výše uvedené TTD na ex-ruské miniponorce No.3: výtlak a trochu i rozměry a pohon. Vše je uvedeno v R. Greger: Die russische Flotte im ersten Weltkrieg 1914 - 1917, Munchen 1970. Já osobně panu ing. René Grégrovi, českému klasikovi v oboru námořní války a techniky, věřím a předpokládám, že by jeho údaje měly být přesnější než jiné, vycházel z archivních pramenů z Vídně. Jen škoda, že měl u nás omezené možnosti publikovat - jeho kniha Vládcové oceánů z roku 1968 byla na tehdejší dobu velice dobrá.
Kdysi jsem jej v jeho bytě v ul. Pod Terebkou v Nuslích navštívil a měl tak příležitost obdivovat jeho knihovnu a archiv.

V knize The Russian fleet, 1914-1917, což by měl být pouze překlad výše uvedeného, je jen maličkatá zmínka s minimem údajů v seznamu lodí dislokovaných na Černém moři (pokud jsem tedy něco nepřehlédl). Každopádně mnou zaslané údaje pocházely převážně ze dvou zdrojů - Austro-Hungarian Warships of World War I, R. Grégr (kde, pokud se chceme spolehnout na Grégra, je toho podstatně více..tedy v rámci možností a významu) a Soviet warship development, vol.1 1917-1937, S. Breyer, plus pár minoritních na doplnění/doověření, které se stejně nelišily.

Jinak Grégr byl schopný autor a je to na těch knihách a různých článcích v zahraničních periodicích (jako Warship international atp.) znát, ale přeci jen už jsou to starší díla. A každá věc je tak dobrá a aktuální, jak jsou aktuální zdroje autora. Vzhledem k tomu, že značná část děl starších 10-15ti let je více či méně v řadě ohledů zastaralá (záleží ale na zaměření, specializaci, atd.), tak bez doplňovacího novějšího materiálu se tyto starší prameny moc neobejdou. V tomto případě je to jedno, tady už korektní údaj byl od počátku, ale spoléhat se na to automaticky rozhodně nejde. Ať už je to Grégr, Marder, Roskill, atp., vše se neustále mění a doplňuje, tím spíše s nástupem globálního sdílení informací a digitalizace.

Krojc píše:Ohledně pohonu na hladině u této miniponorky bych chtěl dodat, že původně docela jistě neměla diesel, Hollandovy ponorky měly ve zmiňovaném období výhradně benzinové motory, dobově označované jako "gasolinové", pokud je mi známo. Právě kvůli tomu došlo k řadě nehod a požárů.

Já v tom nevidím nějaký zvláštní problém, protože ponorky typu Holland stavěné v tomto období pro různé státy dieselové motory běžně měly (ba spíše už je to standard). Mimochodem i R. Grégr uvádí diesel.