Arnold Wolf

vojáci a jejich velitelé, politici

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav, Rase

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Arnold Wolf

Příspěvek od Rase »

64327332_2450567341674684_8377584584182726656_n.jpg

Arnold Wolf

Podtitul by se dal nazvat: Moravský Němec, který chtěl pomoci vybudovat svobodný ukrajinský stát. Arnold Wolf (1877-1924) se narodil roku 1877 v Prostějově. Ačkoli pocházel z kupecké rodiny, rozhodl se pro vojenskou kariéru. Úspěšně absolvoval kadetskou a důstojnickou školu. Jako novopečený důstojník sloužil u 45. pěšího pluku v Sanoku, kde se zajímal o ukrajinskou historii a místní tradice. Během první světové války sloužil na italské frontě, kde dosáhl hodnosti podplukovníka a obdržel Leopoldův Řád. Konec války jej zastihl u šumperského 93. pěšího pluku, navzdory zmatkům a bezvládí dokázal převést celou jednotku do Československa a to i s výzbrojí (!) Překvapivě odmítl nabízený vstup do budované československé armády a vydal se zpět do Haliče. Zde 1. listopadu 1918 vyhlásila nezávislost Západoukrajinská lidová republika (ZULR), která původně byla součástí Rakouska-Uherska a Arnold Wolf vstoupil do její armády (Ukrajinské vojsko haličské). Krátce po vyhlášení nezávislosti vypuklo ve Lvově lidové povstání vedené místními Poláky, kteří odmítli přičlenění k nepolskému státu. Pár týdnů po povstání přispěchaly na pomoc vzbouřencům jednotky z Polska a tak začala ukrajinsko-polská válka. V této době velel Wolf 3. berežanské brigádě (3-тя бриґада Бережанська) a projevil se jako zdatný organizátor, když ze směsi bývalých vojáků různých armád a dobrovolníků vytvořil jednu z nejbojeschopnějších jednotek armády. Projevil i osobní odvahu, kdy několikrát vedl své vojáky do protiútoku během křížové palby. Přesto Poláci udrželi kontrolu na městem a železnicí spojující Lvov s Polskem. Zbytek východní Haliče zůstal v rukou ZULR. Dne 22. ledna 1919 se Západoukrajinská lidová republika sloučila s Ukrajinskou lidovou republikou (ULR), byť se z praktického hlediska jednalo pouze o symbolický akt a obě části státu bojovaly nezávisle na sobě své vlastní války. Západní část se musela potýkat s invazí Poláků, zatímco zbytek Ukrajiny bojoval na východě s ruskými bolševiky. Rovněž se čím dál víc projevovaly kulturní rozdíly a celkově rozdílný vývoj jak rakouské, tak ruské Ukrajiny. Politici z bývalé ZULR, kteří měli zažitý parlamentní systém z Rakouska-Uherska, se báli rozšíření socialistických myšlenek na západ země, a tak se ostře stavěli proti vedení z Kyjeva. Velký rozdíl byl i armádách jednotlivých částí. Ukrajinské vojsko haličské bylo mnohem disciplinovanější, zatímco armáda ULR byla chaoticky organizovaná, účastnila se pogromů na Židy a někdy dokonce bojovalo proti svým západním spojencům. Arnold Wolf se koncem června 1919 stal velitelem 2. haličského sboru (II-й Галицький корпус), který tvořila 7. lvovská brigáda, 4. zoločevská brigáda a již zmíněná 3. berežanská brigáda. Celkem čítala 20 000 pěšáků a 200 jezdců. Sbor byl pod jeho vedením úspěšný proti bělogvardějcům u Lipivcje, Němirova, Gajsiny a Braclavy. Největším úspěchem sboru bylo obsazení Žitomiru. Během epidemie tyfu, který zachvátil jeho jeho vojsko, se sám nakazil a již nikdy se plně nevyléčil. Na jaře 1920 ustoupil s částí poražené ukrajinské armády do Československa, konkrétně Podkarpatské Rusi. Tato oblast byla původně nárokována ZULR, ale nakonec připadla nově vzniklému Československu. ČSR přijímala ukrajinské uprchlíky po celou dobu války a dávala jim velkou volnost při organizaci jejich vlastních věcí v ČSR. Došlo dokonce i na vznik tzv. Ukrajinské brigády, její výcvik a vyzbrojení. Jejím velitelem se stal Arnold Wolf, ale z politických důvodů nebyla nikdy nasazena v boji. Nakonec tak ukrajinští běženci zůstali po válce v Československu a v červnu 1921 se Wolf stal velitelem internačního tábora v Jozefově. Jednou z věcí, kterou se mu podařilo dohodnout bylo umožnění dokončení studií na československých vysokých školách těch Ukrajinců, kteří studia přerušili kvůli válce. Ze všech funkcí odstoupil po infarktu, který jej stihl v březnu 1923, kdy Dohodové státy rozhodly o uznání polské vlády nad obsazeném území Haliče. Arnold Wolf zemřel 24. listopadu roku 1924 v Prostějově. Jeho pohřeb se konal o tři dny později za účasti exilových představitelů Ukrajiny a ukrajinské akademické obce z Brna. Na pohřbu zahrála rovněž československá vojenská hudba.

Zdroj:
https://i.pinimg.com/originals/20/b9/37 ... 47e892.jpg
http://www.encyclopediaofukraine.com/di ... flemen.htm
https://www.facebook.com/photo.php?fbid ... ater&ifg=1

Obrázek
ukrajinští vojáci roku 1918 v Kyjevě

Obrázek
ukrajinští důstojníci roku 1918 v Kyjevě

Obrázek
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Osobnosti“