Kabinet Kuriozit

Galerie, Album, výroky o válce.

Moderátor: jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Alfik »

Mch k té rýži:
Rýže dokonce dodala do japonštiny i výraz pro "odměnu za práci", tedy po našem "výplatu". Za šogunátu se toto označovalo slovem "koku", což znamenalo "tolik rýže, kolik spotřebuje voják s čtyřčlennou rodinou zhruba za jeden rok".
Prostí vojáci - samurajové, tedy dostávali jen toto množství, kde vezmou zbraně, zbroj, příp. na další výdaje, nikoho nezajímalo. Výplata byla v pytli, abych tak řekl :)
Množství "koku" pak vzrůstalo s hodností.
Na druhou stranu, s hodností též ovšem přibyla povinnost mít své podřízené, tudíž z těch svých "koku" je i platit... :)
Ovšem mohl také dostat něco jako extra odměnu, od bohatého nadřízeného, např. mohl za statečnost v boji dostat kimono, něco na prodej, nebo dokonce meč či oba meče.
V Japonsku za šogunů tudíž prakticky neexistovali samurajové jako ve filmech - dva meče a úzkostná čistota přesně načančaného kimona.
Skuteční samurajové z nižších hodností byli otrhanci ve špinavých hadrech, a jako zbraň preferovali kopí. Bylo totiž i několikařádově levnější než meč či naginata... Na druhou stranu, při rodinné kariéře bylo možno to či ono zdědit.

Ostatně, to není nic zvláštního. Římští vojáci dostávali taky výplatu "v pytli", byli placeni solí, a dodnes se to promítá do západních jazyků, jako "salary" :)
A zbraně se zbrojí začali fasovat až po té slavné, problematické, Mariovské reformě.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Francouzský policejní důstojník Alphonse Bertillon (1853-1914) založil na konci 19.století kriminalistickou metodu (bertillonáž) pro evidenci a identifikaci pachatelů založenou na antropometrii, měření lidského těla. Poškození mohli zločince od té doby popisovat prostřednictvím databáze fyzických rysů. Měl zločinec dlouhý, nebo kulatý nos? Jaký byl typ jeho knírku? Byl jeho obličej hranatý, nebo ve tvaru srdce? To a další měli oběti a svědkové trestných činů nyní přehledně před sebou, a pachatele tak mohli vyšetřovatelům lépe přiblížit.

27747929_1732409516823807_4306615781554030602_o.jpg

Francouzský policejní důstojník Alphonse Bertillon (1853-1914) rovněž přišel s metodou fotodokumentace místa vraždy, pro potřeby pozdějšího vyšetřování. Níže tedy můžete vidět snímky jím pořízené, krátce po samotném činu. Často jsou zde zachyceny i oběti a tak jsou záběry poněkud drastické. Slabší povahy tedy nekoukají a děti jdou spát (nebo do práce).

30714813_1816512895080135_6675907357412687872_n.png

Skafandr který navrhl španěl Emilio Herrera Linares (1879-1967) pro osádku stratosférického balónu. Fotografie pořízena roku 1935

27540666_1732518270146265_3732217170224068725_n.png

Nechtějí vaše děti chodit do školky? Nevadí! Můžou chodit do práce a být šťastné jako holky a kluci ve spřádelně bavlny v Severní Karolíně. Autorem snímků je opět Lewis Hine (1874-1940) - fotograf organizace National Child Labor Committee (NCLC) – komise bojující za práva dětí nucených k práci. Na přelomu 18. a 19.století se předením lnu, vlny a bavlny v Čechách soustavně zabývala jedna pětina populace.

49729294_2192634587467962_5339732599151525888_n.png
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Poštovní dostavník na elektrický pohon
Německo je v současnost asi největším prosazovatelem ekologických pohonů u automobilů. Jejich Pošta před dvěma lety zaznamenala skandál s přepravními auty na elektřinu, která neměla slibovaný dojezd a trpěla několika nedostatky. Ale kupodivu to vůbec nebyl první pokus o poštovní auto s elektropohonem, ten první se udál už před 120 lety.
Psal se rok 1899 a v Berlíně se v září konala na cvičišti jedněch místních vojenských kasáren velká výstava automobilů. Na ploše 2 300 metrů čtverečních tu 120 vystavovatelů (z toho 20 ze zahraničí) představilo 150 vozidel všech možných typů. Jedním z vystavovatelů byla firma Kühlstein Wagenbau, která byla známým výrobcem tažených kočárů a v současnosti se snažila přejít na vozidla s vlastním pohonem. Již o dva roky dříve tedy začala experimentovat s elektrickým pohonem na akumulátory. První jízda prototypy se podle tehdejšího čísla časopisu 'Polytechnische Journal' uskutečnila 25. května roku 1898. Na výstavě pak bylo vozidlo prezentováno jako dostavník či autobus, schopný na jedny nabité akumulátory s plným nákladem (až 18 cestujících, nebo tomu odpovídající váha poštovních zásilek) ujet 100 km. Pokud na této vzdálenosti dorazil do patřičně vybavené zastávky, tak řidič pouze vyměnil baterie za nabité a mohlo se jet dále. Bohužel, ač byl na výstavě o vůz velký zájem návštěvníků, tak se nepodařilo na něj získat zakázky. Firma poté ještě zaznamenala úspěch v roce 1905, kdy dodala kočáry na svatbu korunního prince, ale postupně upadala a v roce 1922 ji pohltil koncern Daimler-Benz.

318299650_10229010028254702_1411787684063882945_n.jpg

Souboj šavle vs kopí nebo šavle vs puška s bajonetem
byly hodně oblíbené koncem 19.století hlavně v Británii, ale i v jiných zemích ať již na kontinentu nebo v zámoří. Zastánci jednotlivých skupiny se tak snažili prokázat nadřazenost jedné či druhé zbraně. Většinou ale vítězil ten mistr, který měl více zkušeností. Tyto zápasy byly divácky velice oblíbené a hojně navštěvované

25399015_1676433342421425_463177306103951846_n.png

Kovové nebo dřevěné zpevnění sukně se objevuje již za renesance. Krinolíny se zabydlely i v barokních šatnících a zlatou éru zažily v rokoku v 18.století. S koncem rokoka se začaly vytrácet i krinolíny. Krinolína byla terčem mnoha vtipů a satiry, zejména v časopise Punch. Viktoriánští reformátoři ji odmítali; upozorňovali na klecový tvar sukní a prohlašovali jej za efektivní věznění žen. Vzhledem k tomu, že krinolína mohla mít šířku až 180 cm, lze si snadno představit potíže s procházením dveřmi, vystupováním z kočárů a obecně s pohybem v tak velkém příslušenství. Ačkoliv musela být krinolína dostatečně vyztužená, přece jen byla částečně ohebná. Pružinová ocel umožňovala vyrábět výztuže lisováním ve formách.
Dalším problémem byla potenciální nevhodnost krinolíny. Její lehkost byla požehnáním i prokletím, protože závan větru nebo kopnutí mohl krinolínu rozhoupat a odhalit nohy své nositelky. Ještě horší bylo případné zakopnutí, které zvedlo nahoru celou sukni. Třetím problémem byl tlak, ale těsný vyztužený korzet jej lépe rozložil. Mohlo být obtížné se posadit: pokud nositelka krinolíny důkladně nerozprostřela své sukně, celá konstrukce se jí zdvihla přímo do obličeje. Tato událost, která obvykle pobavila přítomné, byla často zobrazována v dobových komediích.
Ještě jednou se pak vrátily do módy kolem roku 1850. To už ale byly pohyblivější a dalo se v nich i pohodlně posadit. Právě v roce 1860 dosáhla krinolína svých největších rozměrů a o čtyři roky později se tvar začal měnit. Od kupolovitého tvaru se přední a boční část sukně začala zmenšovat a zůstávala objemná pouze vzadu. Spodnička tohoto typu se nazývala turnýra, česky též honzík. Klecová konstrukce byla stále ještě posazená v pase a vzadu se směrem dolů rozšiřovala. Turnýra byla rychle nahrazena vycpávkou, která plně stačila k vyzdvihnutí zadní části sukně a vlečky.

46800589_283416122311624_7210004910245412864_n.png

První podvodní fotografie (1899)
Snímek pořídil oceánolog a fotograf Louis Boutan, jehož cílem bylo lidem zprostředkovat taje podmořského světa. Boutan spolu s bratrem vynalezli vodotěsný fotoaparát roku 1893 a zajímavostí je, že bylo možno nastavit membránu a nastavit spoušť. Největším problémem bylo, jak samotný snímek nasvítit, jelikož pod vodou bylo jen minimum přirozeného světla. Navíc po dlouhou dobu, jelikož vytvoření snímku trvalo přibližně 30 minut (!) Pro nasvícení bylo využito pálení petroleje v uzavřeném sudě, kde se rovněž nacházel vzduch. Pomocí malého balónku Boutan vháněl do spalovací komory (lampy) magnésiový prach, čímž vznikal záblesk světla. Potápěč se jmenuje Émile Racovitza.

Raco-Boutang.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Theodore Roosevelt se nebál ani usednout do letounu (1910)
právě bývalý prezident USA Theodore Roosevelt byl prvním prezidentem, který kde letěl letadlem. Stalo se tak 11. října 1910 na Kinloch Field v St. Louis. Muž sedící vlevo je pilot Archibald E. "Arch" Hoxsey (1879-1910), který si připsal rekord, kdy jako první letěl v noci. Při této události byl hlavní atrakcí letoun bratrů Orvilla a Wilbura Wrightů. První pokus pilota Hoxseye přesvědčit Roosevelta, aby se prolétl, byl neúspěšný. Později si to ale rozmyslel a nabídku přijal. Krátký let byl okořeněn třemi pořádnými sešupy. Zda se bývalý prezident při letu bál není známo, ale po opuštění chatrného letounu vypadá velice vysmátě. https://www.youtube.com/watch?v=NaFulqGGkwk

34385041_1867607953303962_188131456034275328_n.jpg

Gloria Swanson ve filmu Tělo je hříšné (1928), za nějž získala nominaci na Oscara
narodila 27. března 1897 v Chicagu jako Gloria May Josephine Svensson. Měla švédsko-polské rodiče. Po ukončení základního vzdělání na chicagských školách, v Puerto Ricu a na Floridě začala pracovat v obchodě jako prodavačka. Ve svých 18 letech však také ze zvědavosti navštívila jedno z chicagských filmových studií a to předurčilo její další osud. Na plátně se začala objevovat hned od roku 1915, statutu hvězdy dosáhla v Paramountu, hlavně v eroticky laděných scénách. Roku 1919 podepsala kontrakt s Cecilem B. DeMillem. Ten se rozhodl vytvořit z typické jemné dívky živočišného, provokativního ženu-vampa. V kariéře Glorii pomáhala nejen velká krása, ale také extravagantní oděvy a doplňky, které byly podle jejich vlastních projektů. A v neposlední řadě také její bouřlivý osobní život. V polovině 20.let byla nejlépe placenou herečkou Hollywoodu.Říká se,že v té době vydělala a zároveň také sama utratila více než 8 milionů dolarů. Přes všechna svoje manželství či milenecké eskapády si vždy vážila svých fanoušků a věnovala se jim. Byla královnou němého filmu, když jí však bylo 30 a přišel zvuk, vystupovala už jen sporadicky.

109760618_3354617557936320_1729405405230165519_n.jpg

Rodina vakovlků v Hobartské zoologické zahradě (1909)
Vakovlk tasmánský (Thylacinus cynocephalus) byl masožravý vačnatec, který žil původně na území Austrálie, Tasmánie a Nové Guineje. Vakovlk připomínal velikého psa s krátkými chlupy a ztuhlým ocasem, který z těla vybíhal pod podobným úhlem jako u klokanů. Mnoho evropských osadníků ho kvůli neobvyklému držení těla a celkovému chování přirovnávalo k hyeně. Délka těla dospělého jedince bez ocasu sahala od 100 do 130 cm a délka ocasu od 50 do 65 cm. Největší známý jedinec dosahoval délky 290 cm od nosu k ocasu. Dospělý vakovlk byl vysoký asi 60 cm po ramena a vážil mezi 20 a 30 kg. Vakovlk byl aktivním lovcem v noci a za šera, dny trávil v malých jeskyních nebo dutých kmenech. Často se ve dne uchyloval do kopců a lesů a v noci lovil na otevřených planinách. První pozorovatelé zaznamenali, že byl většinou plachý a vyhýbal se lidem, i když občas se u něj objevily známky zvídavosti. V Tasmánii žil až do 30. let 20. století. Ať již byla příčina vyhynutí jakákoli, ve 20. letech se již ve volné přírodě vyskytoval pouze výjimečně. V roce 1928 Tasmánský poradní výbor pro původní faunu doporučil ochranu všech zbývajících jedinců a jako oblast s vhodnými podmínkami pro přežití označil pobřeží západní Tasmánie. Posledního vakovlka zabitého ve volné přírodě ulovil farmář Wilf Batty 6. května 1930 na severovýchodě ostrova.

35284256_1879866002078157_4035384072539734016_n.jpg

Zdobené křeslo zvané Tête-à-tête (tváří v tvář) od amerického umělce Johna H. Beltera (kolem roku 1855)

117765639_623288544991045_3818328253188653337_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Důlní koně
Koně přišli na šachty postupně s tím jak se prodlužovaly důlní chodby. Inspirací patrně byly koněspřežné dráhy ("koňky") na povrchu, jen vozíky byly menší. Historické doklady vypovídají o tom, že koně se v českých zemích začali v podzemí používat někdy okolo poloviny 19. století a vydrželi zde až do poloviny 20.století. Koncem 90.let 19.století už pracovalo v dolech tolik koní, že v podzemí vznikaly rozlehlé maštale a konírny. O údělu těchto zvířat se vypráví řada legend, které často přehánějí na tu nebo onu stranu. Sotva bude pravda, že horníci je na svátky vytahovali na povrch, protože spouštění a vytahování koně byla nákladná a složitá a pro koně velmi nepříjemná procedura. Pamětníci ale popírají i to, že by důlní koně byli slepí. Podle jejich slov se dobře orientovali podle zraku a v jejich podzemních stájích se stále svítilo. Je ale možné, že v dřívějších dobách před zavedením elektrického osvětlení koně zůstávající většinu času po tmě opravdu neviděli nebo viděli velmi špatně.
Horníci ke koním obvykle velmi přilnuli a snažili se jim všemožně přilepšovat, často také nesili na hlavách provizorní ochranné helmy. Horníci svým čtyřnohým kolegům promíjeli i jejich svérázný humor. Vypráví se o koních, kteří uměli havíři vytáhnout svačinu z kapsy, vypít kávu a dokonce si i otevřít zazátkovanou láhev s pivem. Patrně nepřekvapí, že úmrtnost koní v dolech byla vysoká, ale stále měli jistou cenu. Pro představu, tak ve francii byli mrtví důlní koně vykupováni za cenu 20 franků. Mrtvé horníky nikdo nevykupoval. Pokud kůň přežil určitý čas, kdy se stal nezpůsobilý pro práci v dole, bývali vytaženi na povrch, prodáni sedláků a dožili při práci na statcích. I o tyto koně byl totiž zájem, jelikož byli uvyklí tahání těžkých břemen. Při této službě tedy byli alespoň na čerstvém vzduchu, což jim mohli mnozí dvounozí kolegové závidět.

29595470_1787425021322256_5221046488560237298_n.png

Hotentotská Venuše
jednalose o přezdívku ženy s nebývale významnými křivkami, která byla na začátku 19.století předváděna v panopticích v Evropě. Pocházela z kmene Kojkojnů, kteří žili v oblasti okolo řeky Gamtoos v jižní Africe. Jako dítě upadla do otroctví, pracovala na farmě Petera Cezara pod jménem Saartjie Baartmanová (1790-1815), její skutečné jméno však není známo. V roce 1810 ji britský lékař William Dunlop odvezl do Londýna a za poplatek dvou šilinků ji ukazoval senzacechtivému publiku; její rysy typické pro původní obyvatele jižní Afriky, zejména steatopygie, vzbuzovaly pozornost jako anatomická kuriozita. Protože ve Velké Británii bylo otroctví zrušeno v roce 1807, stalo se její postavení předmětem vyšetřování a Dunlop musel dokazovat, že černoška vystupuje dobrovolně a dostává podíl ze zisku. V roce 1814 přešla do vlastnictví jednoho francouzského zvěřince a byla převezena do Paříže, kde byla mimo jiné nucena k prostituci. Zemřela v prosinci 1815 na pravé neštovice.
Její pozůstatky byly vystaveny v muzeu v Angers a později v Musée de l'Homme, kde je zkoumal Georges Cuvier. Ten, vycházejíc z tehdejších rasových teorií, označil znaky jako tukové polštáře na hýždích a prodloužené stydké pysky za důkaz podlidské podstaty Afričanů. V roku 2002 byly ostatky Saartjie Baartmanové převezeny z Francie do Jihoafrické republiky a pohřbeny ve městě Hankey. Téhož roku podle ní byla pojmenována loď jihoafrické pobřežní hlídky Sarah Baartman. Osud Saartjie Baartmanové popsali spisovatelé jako Diana Ferrusová, Stephen Jay Gould, Diane Awerbucková nebo Elizabeth Alexanderová, Abdellatif Kechiche natočil v roce 2010 film Černá Venuše, v němž hrála hlavní roli Yahima Torresová.

29354685_1788126194585472_2313129653279235690_o.jpg

Záliv smrti - Julius Payer (1897)
jedná se o kolosální dílo o rozměrech 3,9 x 5,4 metru. Obraz zachycuje zkázu Franklinovy polární expedice z roku 1845. Velice zajímavé je, že autorem tohoto obrazu s pohnutou atmosférou, je rovněž polárník - navíc rodák z Teplic. Julius Johannes Ludovicus von Payer (1841-1915) byl Rakousko-uherský důstojník, horolezec, polárník, objevitel, kartograf a malíř, leč k malířství se dostal poměrně pozdě. Jako rakousko-uherský důstojník vedl spolu s Karlem Weyprechtem polární výpravu, jež v letech 1872–74 na parníku Tegetthoff objevila Zemi Františka Josefa. Po návratu z expedice se rozhodl vzdát důstojnické kariéry a plně se věnovat malířství. Odešel proto na malířskou akademii ve Frankfurtu a později i do Paříže. Nezapomenutelně silné prožitky polárníka vedly Payera k tématu první velké realizace – čtyřem velkoformátovým obrazům s výmluvnými názvy: Smrt sira Johna Franklina, Opuštění lodi, Bohoslužba na sněhu a cyklus uzavíral Záliv smrti.
Výstava v Galerii Ruch přinesla Zálivu smrti značný divácký i odborný ohlas. Zájem obecenstva mu zaručoval už sám námět tragické smrti Franklina a jeho polárníků. Vždyť výzkumné cesty, pronikání do míst, kam dosud nevkročila noha Evropana, bylo jedním z "velkých dobrodružství" 19. století. Expedice do neprobádaných končin získaly vědecký základ a jejich aktéři punc hrdinů. Obraz přes všechen až reportážní realismus spadá do kategorie historické malby. Vlastní zkušenost umožnila malíři vylíčit 40 let starou událost náležitě autenticky. A právě pro onen archeologický přístup usilující o maximálně pravdivé vylíčení události prostřednictvím detailního studia všech reálií nazval Payera kritik K. B. Mádl umělcem "naprostého realismu".
Zásluhou Charlese Sedelmeyera cestovalo plátno po evropských metropolích a na závěr byl obraz prodán do USA. Julius Payer se k námětu opakovaně vracel, v roce 1887 namaloval repliku Zálivu smrti a o deset let později druhou, tentokrát v kolosálních rozměrech 3,9 x 5,4 metru a můžete ji vidět v úvodním snímku. Ta byla v roce 1908 vystavena na Jubilejní výstavě Krasoumné jednoty v Praze. V roce 1960 obraz navinutý na cívku zachránil ze skladiště Geofyzikální ústav AV ČR v Praze. Údajně bylo tehdy plátno před zarámováním oříznuto, ale při přípravě současné expozice se ukázalo, že je naštěstí pouze nahoře založeno. Milovníkům umění se po téměř 100 letech (2006) Záliv smrti opět ukázal ve světlech reflektorů Malé dvorany pražského Veletržního paláce.

29354727_1788473021217456_5868564187370354431_o.jpg

Ochranný oblek s přívodem vzduchu, který používali britští pracovníci v jaderných elektrárnách, k ochraně před radiací. Za první skutečně komerční jadernou elektrárnu je považována elektrárna Calder Hall ve Velké Británii. Ta byla k síti poprvé připojena 27. srpna 1956. Její 4 bloky následně produkovaly elektrický výkon až 4x60 MW. Tato elektrárna současně sloužila i pro vojenské účely (výroba plutonia).

Windscale_fire__1957.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Obří Měsíčník svítivý chycený na Catalina Island v Kalifornii (1910)
Měsíčník svítivý (Mola mola) žije na volném moři mírného a tropického Atlantského, Tichého a Indického oceánu. Živí se hlavně živočišným planktonem, medúzami a menšími druhy korýšů a ryb. Často plavou těsně u hladiny s hřbetní ploutví vystrčenou ven nebo leží na boku. Traduje se, že se tímto způsobem sluní a vyhřívají, ale podle některých odborníků to bývají jen poranění nebo nemocní jedinci. Měsíčník svítivý není příliš pohyblivý a je schopen se naučit krmení z lidských rukou.

37062862_1928558893875534_1195238412920029184_n.jpg

Obří fotoaparát "Mamut", který postavil Lawrence v roce 1900
Jednalo se o deskový fotoaparát nadstandardních rozměrů, který vymyslel a postavil americký fotograf a vynálezce George Raymond Lawrence (1868-1938) ze severní Illinois. Fotoaparát vážil 1400 liber (625 kilogramů) a exponoval fotografické desky o velikosti 2,4 x 1,4 metru, které vyráběla společnost Cramer Isochromatic. S deskou, která vážila 225 kilogramů muselo manipulovat 15 mužů. Fotoaparát se tak stal největším svého typu na světě. Možná se ptáte, proč takové monstrum vůbec vzniklo. Zadavatelem projektu byly Altonské železnice, které chtěly prezentovat fotografie svého luxusního vlaku Alton Limited na výstavě Exposition Universelle v Paříži, konané roku 1900. Celý vlak měl být nasnímán na jedné obří fotografii. Společnost zakázku zadala zmíněnému Lawrencovi. Z Mamutu byly zhotoveny celkem tři fotografie, které na Expo získaly cenu Grand Prix.

The_giant_camera.jpg

Zaměstnanci Amerického přírodovědného muzea čistí sloní kůži, než bude natažena na figurínu. Autorem snímku z června 1933 je Thane L. Bierwert. Kromě toho, že nabízí vzácný pohled do zákulisí přírodovědného muzea ze 30. let, je tato vyfouklá sloní "slupka" také silným a znepokojivým obrazem našeho zvláštního vztahu ke smrti a předvádění.

cleaning-the-elephant-skins-at-the-american-museum-of-natural-history-1933.jpg

Albina Mali-Hočevar (1925-2001) pocházela ze Slovinka a v boji proti nacistům byla několikrát raněna. Na jaře 1941 došlo v Jugoslávii k převratu, který odstranil vládu podporující mocnosti Osy a nastolil kurz ke Spojencům, leč nedlouho poté byla Jugoslávie napadena Německem. Dne 17. dubna 1941 bylo království obsazeno a jeho území rozděleno - v této době se Albina přidala k partyzánům. Poprvé byla zraněna v září 1942, při bojích u Suvoj Krajini, podruhé 21. ledna 1943 u Zagorice. Třetí zranění utržila 15. září 1943, u Velikom Osolniku, kdy vedle ní explodovala mina. V roce 1944 se stala členkou Komunistické strany Jugoslávie a konce války se dočkala jako zdravotní sestra. Za svou odbojovou činnost si vysloužila četná vyznamenání a titul Národní hrdina Jugoslávie.

1200px-Albina_Mali.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Bandita William "Bill" Doolin (1858-1896) po té, co jej 24. srpna v Oklahomě brokovnicí zastřelil Heck Thomas. Vidět můžete celkem osmnáct průstřelů. William Doolin se narodil v Arkansasu roku 1858 a v roce 1881 odešel hledat práci na Západ. Tu našel v Oklahomě na velkém ranči Oscara D. Halsella, který si jej oblíbil, učil psát a počítat. William se rychle vypracoval na předáka a byl obecně považován za důvěryhodného a schopného. Do roku 1890 se ale začal věnovat krádežím a během šesti let se účastnil řady loupeží bank a vlaků, někdy ve spolupráci s neslavným gangem Daltonů. Několikrát byl postřelen, ale šlo jen o lehká zranění. Sám založil bandu známou jako Wild Bunch, známou téže jako Doolin–Dalton Gang nebo Oklahombres. Loupeže důkladně plánoval ale úspěchem na sebe strhl pozornost úřadů. Když se roku 1895 s dalšími bandity ukrýval v Novém Mexiku, dostal několik nabídek, že pokud se vzdá, vyvázne pouze s lehkým trestem. Byť odmítl, byl v lednu zatknut Billem Tilgmanem v Arkansasu. Během čekání na soudní proces, pátého července 1896 unikl z vězení v Guthrie v Oklahomě. Dva měsíce dokázal unikat. Dne 24. srpna byl v Oklahomě chycen náměstkem maršála Heckem Thomasem, rozhodl se ale klást odpor a vytáhl zbraň. Heck Thomas jej tak okamžitě zastřelil brokovnicí. Téhož dne bylo jeho tělo vyfotografováno a byl pohřben na hřbitovu v Guthrie.

bill-doolin-in-death.jpg

Dne 3. listopadu 1918 se žižkovský rodák Franta Sauer proslavil tím, že zorganizoval stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Namluvil žižkovským hasičům, že je pověřen Národním výborem, aby odstranil symbol habsburského útlaku. František "Franta" Sauer (1882-1947) pocházel z chudých poměrů a vystřídal mnoho povolání. Sympatizoval s anarchisty a přátelil se s Jaroslavem Haškem. Sauerovo vystupování bylo často na hranici zákona, byl opakovaně odsouzen k pokutám i vězněn (za pašování cukerinu). Historky ze Sauerova života kolovaly v tisku či jím byly parafrázovány. Ke stržení sloupu se veřejně přihlásil v článku otištěném v Rudém právu z 5. listopadu 1923. Během soudu konaném v roce 1924 se hájil, že nechtěl sloup poškodit, pouze odstranit z vlasteneckých důvodů. Soud považoval čin za promlčený. Nutno zmínit, že Mariánský sloup byl jednou z nejvýznamnějších barokních soch v Praze, kterou vytvořil v roce 1652 Jan Jiří Bendl. Sloup byl vztyčen na poděkování za úspěšnou obranu pražského souměstí před Švédy na podzim roku 1648. Na konci druhé světové války byl Suaer zatčen pro šíření spisů T. G. Masaryka a převezen do Terezína. Na jaře 1945 byl propuštěn pro onemocnění tuberkulózou, která byla příčinou jeho smrti v roce 1947. Před smrtí vykonal generální zpověď v klášteře františkánů u kostela Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí. Zemřel v nemocnici Pod Petřínem opatřen posledním pomazáním a před smrtí prý litoval svého stržení Mariánského sloupu a prosil kněze za odpuštění. Jeho duchovní přerod je popsán v básni Václava Renče Pražská legenda.
ps. Franta Sauer toho měl na svědomí víc. Roku 1920 údajně organizoval rekonstrukci bitvy na Vítkově. Skončilo to ale fiaskem. Nikdo nechtěl dělat křižáky (každý "vlastenec" chtěl být Husita), takže nakonec křižákům dávali za odměnu dvacku, křižáci se ale ožrali a nakonec při rekonstrukci porazili Husity na hlavu...

franta_sauer-00.jpg

Oleg Konstantinovič Romanov (1892-1914)
bývá považován za nejurozenějšího padlého v první světové válce. V řadách husarského gardového pluku sloužil od roku 1913 a odmítl službu v zázemí. Dne 27. září 1914 velel jízdní četě, která dokázala rozprášit německou jízdní hlídku, leč jeden ze zraněných vojáků na prince vystřelil a zasáhl jej do hlavy. Oleg byl převezen do nemocnice ve Vilniusu, kde byl operován a vyznamenán Řádem sv. Jiří IV. stupně. Sám byl prý velice šťastný, že udělal před spolubojovníky dobrý dojem. V nemocnici jej ještě navštívil otec, velkokníže Konstantin Konstantinovič Romanov a matka Alžběta Sasko-Altenburská. Zemřel před jejich očima 12. října 1914.

69527305_2596190437112373_3376469568879853568_n.jpg

Bezprostředně poté, co v roce 1860 Albert Niemann poprvé izoloval z listu koky kokain a roku 1862 Wilhelm Lossen objevil jeho chemický vzorec, byla v USA zahájena farmaceutická výroba kokainu. Paralelně si v roce 1863 korsický chemik Angelo Mariani nechal patentovat vin Mariani, Marianiho víno, s přídavkem extraktu koky. Doporučoval jej jako lahodný nápoj a medicínské tonikum pro tělo i duši, které dodá sílu přepracovaným mužům, zesláblým ženám i churavým dětem, posílí mozek i krev, dá svalům sílu a pružnost a zajistí dobré zdraví a dlouhý život. Lékaři nápoj obecně doporučovali na všechny druhy obtíží a jeho rostoucí popularita byla i inspirací ke vzniku Coca-Coly.

Kokainové víno, předchůdce Coca-coly. Když se veřejné mínění ve Spojených státech na konci 19. století začalo obracet proti konzumaci alkoholu, přišel v roce 1886 lékárník John Stith Pemberton nejprve s nealkoholickou sycenou verzí původního francouzského kokainového vína, zvanou Coca-cola. Později, kdy se veřejné mínění začalo obracet také proti užívání narkotik, byl z receptury od roku 1929 vynechán též kokain. Plzeňské listy, 28.8.1886, http://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:4428 ... 284873fe4b

a01_jd_10may_bottleillunew.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Mechanickou stránku slavného Vetřelce ze stejnojmenného filmu (1979) vytvořil italský tvůrce filmových triků Carlo Rambaldi.
Samotný návrh je samozřejmě dílem H.R. Gigera a neforemný kostým oblékl Bolaji Badejo (1953-1992) student z Nigérie. Podle původního návrhu měla být poloprůhledná hlava naplněna živými červy, od čehož bylo upuštěno. Kapající kyselinu nahradilo kvantum lubrikačního gelu, který byl nakupován v okolních nemocnicích a lékarnách. Carlo Rambaldi (1925-2012) byl častým spolupracovníkem Stevena Spielberga a držitel Oscara za postavu E.T. mimozemšťana. Rambaldi vytvořil proslulou postavičku pomocí oceli, polyuretanu, gumy a mechanických i elektronických ovladačů. Díky tomu byl E.T. schopen až 150 různých pohybů a mimik. Vedle své nejslavnější postavy Rambialdi vytvořil i spoustu dalších filmových postav a trikových řešení. Podílel se na slavných filmech Vetřelec (za nějž dostal prvního Oscara), remaku King Konga z roku 1976, což byla jeho první zakázka v Hollywoodu či Blízkých setkáních třetího druhu.

87265477_521044271882140_7945295490185166848_n.png

Roku 1731, král Frederik I. Švédský, poslal na vycpání kůži lva kterého zabil. Bohužel taxidermista nikdy předtím lva neviděl a takovýto byl výsledek jeho práce.
Rozhodně to ale nebyl jediný problém švédského krále. Frederik byl původně lankrabě hessensko-kasselský a trůn vyženil koncem roku 1714 sňatkem se sestrou švédského krále Karla XII. Ulrikou Eleonorou. Roku 1720 byl korunován králem, ale pro Švédy navždy zůstal cizincem, který se ani nenaučil jejich jazyku. Jeho záliba v požitcích postupně přerostla v bohapustou zhýralost, jeho čas vyplňovaly lov, pitky a milostné avantýry. Když roku 1751 umírá, nezanechává po sobě žádného legitimního potomka.

85147397_521375861848981_3324761443991027712_n.jpg

Norský automatický revolver Landstad se zásobníkem (1900)
Zbraň navrhl roku 1899 norský vynálezce Halvard Landstad z města Kristiana (dnes Oslo). Zajímavostí je použití zásobníku v rukojeti s kombinací otočného revolverového zásobníku se dvěma komorami na náboje 7.5mm 1882 Ordnance. Landstad vyrobil svou zbraň na vlastní náklady a roku 1901 proběhly vojskové zkoušky. Zde bohužel zbraň pohořela a zůstala v majetku autora i při jeho emigraci do Británie. Landstad žil v Middlesexu a po jeho smrti ji získala britská NRA, která jej uložila do svého muzea. Roku 1977 byl revolver prodán na aukci.

87500882_522500561736511_3853372442391085056_n.png

Klobouk, který měl Napoleon v bitvě u Waterloo, se vydražil za devět milionů.
Francouzský aukční dům De Beacque v polovině roku 2018 vydražil jeden z mála dochovaných klobouků císaře Napoleona Bonaparta. Za klobouk, který měl mít obávaný vojevůdce na hlavě v bitvě u Waterloo, zaplatil nejmenovaný evropský sběratel 405 200 dolarů (více jak 9 mil Kč). Vzhledem ke špatnému stavu klobouku se předpokládalo, že jeho cena dosáhne maximálně 40 tisíc dolarů. Francouzský císař Napoleon Bonaparte (1769-1821) byl pověstný svou láskou k takzvaným bicornům, tedy dvourohým kloboukům. Podle historiků jich během svého života vlastnil 120, přičemž každý rok vystřídal dvanáct z nich. Do dnešních dnů se ale dochovalo pouze devatenáct z nich. Nedávno vydražený klobouk, údajně po bitvě u Waterloo schoval holandský kapitán Baron Arnout Jacques van Zuijlen van Nijevelt. Pouze několik z dochovaných Napoleonových klobouků jsou v soukromých sbírkách, drtivou většinu vlastní muzea. Za nejcennější z dochovaných exponátů je ovšem považován klobouk z roku 1800, který měl Napoleon na hlavě během bitvy u Marenga. Klobouk, který dříve vlastnila monacká královská rodina, byl v roce 2014 vydražen za 2,4 milionu dolarů (52 mil Kč). Jeho novým majitelem se stal jihokorejský sběratel.

89013103_524273368225897_812492110279213056_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

To takhle vezmete kus krocana, přizdobíte ho pár krabíma nožkama a pořádným párkem - točeňákem! Z nějakého důvodu už potom ale rodina nechce, abych znovu pekl hlavní chod na Díkůvzdání... Myslím že podobně můžete překvapit příbuzné i se Štědrovečerním kaprem .DD

321409341_1202926827303131_5586197469254153928_n.jpg

Vánoční čas je svátkem klidu a pokoje. Vůně kadidla a jmelí ale vybízí i k nepravostem! Nebudu chodit kolem horké kaše a půjdu hned k věci. Každý rok se najde nějaký koumák, kterému přijde jako bezva nápad, strčit si dělostřelecký náboj do rekta (ano, "třetí oko" nebo "to temné místo tam dole"). Zrovna před pár dny dorazil do nemocnice v Toulonu 88letý Francouz s dělostřeleckým nábojem z první světové války v zadku. Budova musela být evakuována a na místo přivoláni policejní pyrotechnici. Nutno dodat, že ani Angličané se nenechali zahanbit a koncem loňského roku dorazil do královské nemocnice v Gloucestershire muž s dělostřeleckým granátem (z druhé světové války) v rektu. Nejmenovaný pacient řekl lékařům, že uklouzl a spadl na protitankový granát ráže 57 mm, který měl ve své sbírce. Patrně netřeba připomínat, že granát schopný prorážet pancíř tanků neměl nejmenší problém projít do útrob "nebožáka". Naštěstí ale neprorazil stěnu tlustého střeva, což by mělo fatální následky. V tomto případě byli na žádost policie přivoláni armádní pyrotechnici a předmět vyjmuli. Takže tak. Jestli vám Vánoční atmosféra vnukne "bezva" nápad, strčit si dělostřelecký granát do zádele, tak si to radši dobře rozmyslete.

321447393_481712277424463_4728394446182908065_n.jpg

Podvodní fotografie pulců proti jasně modré obloze vyhrála první místo v zahajovací fotografické soutěži Royal Society Publishing. Vědec a fotograf Bert Willaert zachytil vítězný záběr při šnorchlování v kanálu v rodné Belgii.

319890544_1518762421927692_480308810931742991_n.jpg

Muse Brothers – albíni Eko a Iko, kteří vystupovali v cirkusech jako "kanibalové z Ekvádoru" nebo "velvyslanci Marsu".
Narodili se do rodiny chudých černošských řezačů tabáku v Roanoke ve Virginii někdy v 90. letech 19. století. George a Willie Museovi na první pohled zaujali albinismem, díky němuž měli bílou pleť, světlé vlasy a namodralé oči. Roku 1899 byli chlapci ve Truevine ve Virginii uneseni nájemnými lovci lidí a odvezeni do cirkusu. Zde jim bylo řečeno, že je jejich matka mrtvá a již nikdy se nevrátí domů. V pojízdném cirkusu vystupovali v rámci obludária jako "Eko and Iko", "White Ecuadorian Cannibals", "Sheep Headed Men", "Sheep Headed Cannibals", "Ministers from Dahomey" a "Ambassadors from Mars". Z vlasů si museli nechat uplést masivní dredy a celkově byl zdůrazňován jejich barbarský vzhled. Chlapci nesměli chodit do školy a nedostávali za svoji práci ani plat. Doslova tak byli drženi v otroctví, jedinou jejich odměnou byly klaunské oblečky a jídlo nezbytné k "udržení investice". Když jeden z jejich majitelů zjistil, že George a Willie mají schopnost zahrát jakoukoli skladbu na téměř jakémkoli nástroji, od xylofonu po saxofon a mandolínu, jejich nadání rychle využil.
Jejich negramotná matka Harriett však po celou dobu nepřestávala své chlapce hledat. Na podzim roku 1927 se v rámci turné s cirkusem Ringling Bros. and Barnum & Bailey Circus, navštívili rodné Roanoke. Matka se rozhodla jednat a získat chlapce zpět. Nu ale jednalo se o složitý úkol, jelikož se jednalo o multimilionovou společnost, která měla velké konexe na politiky a orgány činné v trestním řízení. S chlapci se setkala přímo na pódiu a navzdory majitelům i policii odvedla oba chlapce domů – 28 let po jejich únosu (!)
Následoval soudní spor, který byl vyřešen poněkud šalamounsky. Vedení cirkusu navrhlo, že pokud se bratři vrátí do cirkusu, nejenže část jejich platu bude vyplacena jejich rodičům, ale jejich další bratr Tom by byl najat, aby pracoval jako pomocný dělník. V zimě roku1928 se tak bratři vrátili k Ringlings. Paradoxní je, že když cirkus vyrazil do Londýna, šlo o propadák - "Londýnská veřejnost neměla na takové věci chuť," napsal Cyril Mills. Nešlo ani tak o to, že by byli diváci v Británii méně rasističtí než v USA, ale tehdy zde byl mnohem pokročilejší postoj k postiženým, protože takto dopadlo mnoho veteránu po první světové válce. Mill dále zmiňuje, že dle něj byli Eko a Iko (George a Willie) silně mentálně postižení. Tato domněnka pronásledovala oba chlapce po celý život, ale neexistují pro to žádné důkazy. Samozřejmě byli nevzdělaní, zanedbaní ale ne mentálně postižení.
Zpátky v USA se oběma chlapcům velmi dařilo a vystupovali až do konce 50. let. Jejich otec byl líčen jako marnotratník zavražděný manželem, který jej našel v posteli se svou manželkou. Oproti tomu Harriett opakovaně využívala zákonů, aby zajistila, že její synové dostanou zaplaceno, že cirkusy, pro které pracovali ji informovaly o místě působení a aby k ní chodila část jejich výdělků. Ušetřené peníze použila na nákup pozemku v okrese Franklin, kde doufala, že později uvidí své chlapce žít. Bohužel se tomu tak nestalo a zemřela ve věku 68 let roku 1942. Ušetřené peníze byly nakonec využity ke koupi domu v Roanoke, kde George a Willie žili v důchodu, a o něž se zde staraly další příbuzné ženy. George zemřel v roce 1972, ale Willie žil až do roku 2001, kdy zemřel ve věku 108 let. V posledních letech života Willie narovnal obraz své matky ve stříbrném rámu u své postele a s hrdostí vzpomínal jak se postavila policistům a cirkusovým vyhazovačům, když si v roce 1927 přišla vyzvednout své syny.

320747428_644000570848629_359814569099033084_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Dávkovač bonbónů PEZ ve stylu Aliena (90. léta)
PEZ jsou jemné peprmintové bonbóny vyrobené z cukru a oleje z máty peprné. Dávkovače bonbónů jsou vyráběny ve formě figurek a jsou velmi oblíbené i jako hračky. Figurky představují především postavičky z dětských filmů a pohádek. V tomto případě jde o poněkud jinou pohádku .))

253311168_405602087787201_9063868927112316236_n.jpg

Tullimonstrum gregarium je vyhynulý mořský dravec z období pozdního karbonu, před 309 až 306 miliony let. Jde o velice podivného tvora, který na první pohled zaujme podivné stavbě těla s čelistmi na zalomeném chobotu a očima na dlouhých příčných stopkách. Poprvé byla objevena jeho fosilie v roce 1958 jistým Francisem Tullym na nalezišti Mazon Creek, nedaleko města Morris v Illinois, což je i jediné známé místo výskytu. Nalezené fosilie vykazují délku těla od 8 do 43 cm, většina je mezi 31 a 35 cm. Tělo bylo vřetenovitého tvaru, zakončené svislou ocasní ploutví kosočtverečného tvaru (případně interpretovatelnou jako dvojice horní a dolní trojúhelníkové ploutve na ocase). Uvnitř těla se podél hřbetu táhl notochord, po stranách tělní dutiny byly žaberní vaky. Na přední části vybíhalo tělo v dlouhý chobot, který patrně nebyl úplně ohebný, ale vykazoval charakteristická zalomení – jedno výrazné asi uprostřed jeho délky a jedno na jeho konci u čelistí. Čelistní ústrojí dochovaná na fosíliích lze interpretovat jako dvě čelisti osazené až osmi ostrými keratinovými zuby (celkem zpravidla 14 zubů). Délka čelistí se u fosílií pohybuje mezi 5,5 a 16,5 mm délky a šířka mezi 3,5 a 6 mm, délka zubů pak 0,5 až 2,4 mm. Blízko místa, kde vybíhal z těla chobot, byla na hřbetní straně kuriózní tenká příčkovitá struktura kolmá k tělesné ose i k rovině pravolevé souměrnosti. Na jejích koncích pak byly umístěny komorové oči. Tělo bylo patrně měkké, ve fosíliích se nepodařilo zjistit žádné pevné orgány tvořené kostí, chitinem či uhličitanem vápenatým. Podle stavby těla a čelistí se pravděpodobně se jednalo o aktivně plovoucího mořského dravého živočicha, lovícího v bahnitém dně. Dlouhou dobu bylo velmi nejasné zařazení Tullimonstra a až po podrobném zkoumání více než 1200 fosílií vědci zjistili přítomnost struny hřbetní a žaberních vaků a nalezli i zuby obdobné mihulím. Ve studii z roku 2016 tak prokázali příslušnost tullimonstra k primitivním obratlovcům třídy mihulí. Autorem 3D modelu na obrázku je Álvaro Rozalén Pérez.

73226658_441003863219515_718019910852149248_n.jpg

David Latimer a jeho miniaturní ekosystém.
Patrně si každý pamatuje ze základní školy koloběh vody v přírodě a tento systém lze vytvořit v dokonale uzavřené lahvi. Tento nápad není nijak revoluční, zahrad v lahvi už vzniklo velmi mnoho, leč nejslavnější vypěstoval David Latimer. Dnes již osmdesátiletý důchodce sazeničku zasadil v roce 1960, když mu bylo 27 let a naposledy ji zalil v roce 1972. Poté láhev utěsnil a rostlina si žije ve vlastním ekosystému už 47 let. V deseti galonové (38 l) nádobě dnes sazenička podeňka (Tradescantia) obsadila celou lahev a očividně dobře prospívá.

72480301_436592896993945_8205014941418127360_n.png

Pepek námořník je dodnes oblíbenou kreslenou postavou, ale velice zajímavým je rovněž jeho původ.
Postavu vytvořil roku 1919 americký karikaturista Elzie Crisler Segar (1894-1938) po té, co absolvoval korespondenční kurz kresby u muže z Clevelandu. Segar tehdy žil ve městě Chester v Illinois, které obývalo mnoho zajímavých lidí, kteří se stali předobrazem jeho budoucí tvorby. Pepkova vyzáblá přítelkyně Olive Oyl měla jasný vzor v neobvykle vysoké a hubené majitelce obchodu s potravinami, jménem Dora Paskel (1872-1953). Kamarád hlavního hrdiny Wimpy, velký to milovník hamburgerů, měl zase vzor v osobě majitele místního divadla Thimble Theatre - J. William "Bill" Schuchert (1857-1941). Právě u něj mladý Segar pracoval jako osvětlovač a ve volných chvílích si jej zaměstnavatel posílal do Dořina obchodu pro hamburgery. Samotný Pepek má vzor v místním barmanovi jménem Frank "Rocky" Fiegel (1868-1947). Tento svalnatý, jednooký výtržník s vyčnívající bradou, byl znám oblibou u dětí a nezaměnitelnou kukuřičnou dýmkou. Rovněž nikdy neodmítal boj, leč spíše než špenátem, se posilňoval panákem burbonu. Nutno zmínit, že nikdy nebyl námořníkem. Frank Fiegel zemřel roku 1947 a byl pohřben v neoznačeném hrobě. Naštěstí Pepkovi fanoušci v roce 1996 vybrali peníze a vzor svého hrdiny nechali pohřbít na lepším místě. Na internetu koluje výše přiložená fotografie britského námořníka přezdívaného "Popeye", tedy Pepek, který se skutečně výrazně podobá kreslené postavičce, leč jde o oblíbenou legendu. Snímek pochází ze září 1940 a muž sloužil na bitevní lodi HMS Rodney třídy Nelson, úctyhodných 21 let. Jako zajímavost uveďme, že dosáhl hodnosti Leading Stoker, což by se dalo přeložit jako hlavní topič, což ale v britské námořnické terminologii znamená něco jako starší námořník.

81275388_490331641620070_4671792234604003328_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Je známým faktem, že voda nadnáší - kůň tak na lodi utáhne mnohem více, než by byl schopný na souši. Podle odhadů je to až padesátinásobek běžné váhy nákladu. Ve Velké Británii se dokonce v 18. století podél kanálů vybudovaly speciální cesty, které měly usnadnit tahání (otáčení a podobně).
Krásným příkladem je Snake bridge (Bridge 77) přes kanál Macclesfield, který umožnil koníkovi překročit kanál a jít po druhé straně břehu, aniž by jej bylo nutné odpřáhnout od loďky kterou táhl. Na kanálu Macclesfield toho bylo dosaženo vybudováním spirálových ramp a na kanálu Stratford-upon-Avon a dalších vybudováním rovinných železných mostů ve dvou konzolových polovinách, přičemž uprostřed zůstala štěrbina pro tažné lano. Tomu se také říkalo dělený most. Z cenových důvodů bylo mnoho běžných stratfordských mostů také postaveno tímto způsobem.
Pokud se chceme vydat do historie dopravních lodí tažených koníky, tak musíme začít v Nizozemsku, kde vynalezli pojem trekschuit. První taková loď tažená koněm se plavila mezi Amsterdamem a Haarlemem už v roce 1632 a svezla třicet pasažérů. Cestování trekschuitem bylo sice pomalé, ale levné a pohodlné, a tak se stalo velmi oblíbeným. Trekschuit pak začal fungovat i ve Spojených státech na kanálu Erie. Dnes jsou tyto lodě už jen atrakcí pro turisty. Nechat se táhnout koněm, zatímco jste na lodi, můžete ve Foxtonu, Godalmingu, Tivertonu, Ashton-under-Lyne, Newbury a Llangollenu.

E2ZpbV8VcAwM_Im.jpg

Manis byl cvičený orangutan, který hrál Clyda - parťáka Clinta Eastwooda v kasovním hitu z roku 1978 Every Which Way But Loose (Nikdy neprohrát). Při pokračování z roku 1980 Any Which Way You Can již ale Manis nehrál, protože "dětský herec" mezi inscenacemi příliš vyrostl. V pokračování se tak o roli podělili dva orangutani, C.J. a Buddha. Při natáčení s orangutanem pomáhalo několik krotitelů. Například při jízdě autem Manise uklidňovali pomocí vysílaček a rádia, aby zvíře nebylo v takovém stresu. V některých scénách orangutana zastoupil kaskadér v opičím obleku. "Všichni mí poradci mi říkali, ať netočím film s orangutanem, ať netočím Nikdy neprohrát, ať to prostě nedělám, že tohle není pro mě. Ale co potom je pro mě? Potom na mně přeci není nic zajímavého," prozradil Eastwood, který chtěl naplno využít šanci zahrát si v komediálním filmu a parodicky se strefovat do svých starších rolí velkých drsňáků.

321041460_988209729232911_8737628971658837159_n.jpg

Slavný humanoid "Nondescript", kterého v roce 1824 přivezl Charles Waterton ze svých cest po Jižní Americe. Jak se ukázalo, hlava dokazující existenci opočlověka byla patrně jen přemodelovanou hlavou vřešťana.
Výstřední, ale uznávaný anglický přírodovědec Charles Waterton (1782-1865) byl vášnivým ekologem a průzkumníkem, cestoval do odlehlých částí Jižní Ameriky, aby studoval exotickou divokou zvěř a na svém panství ve West Yorkshire vytvořil první přírodní rezervaci na světě. Kniha Putování po Jižní Americe, která vyprávěla o jeho dobrodružstvích při objevování Guyany, prý dokonce inspirovala a ovlivnila Charlese Darwina (ještě jako mladého školáka). Waterton byl také skvělým preparátorem a vynalezl konzervační techniku, která používala chemikálie na bázi rtuti k vytvrzení zvířecích kůží, místo pouhého vycpání kůže cupaninou.
V roce 1824 se Charles Waterton vrátil do Anglie ze svých cest po Jižní Americe s bustou tohoto podivného humanoidního tvora. Zvědavá bytost měla smutné oči posazené blízko sebe, na bezvlasou lidskou tvář s hustou červenou hřívou kolem její malé tmavé hlavy. Waterton to nazval "Nondescript" (Nepopsatelný), protože to nezapadalo do žádné existující taxonomické kategorie. I když několik bystrých pozorovatelů obvinilo Watertona, že předkládá vědecké komunitě podvod, mnohem více lidí mu jednoduše věřilo. Nutno dodat, že toto stvoření nebylo o nic méně uvěřitelné, než lenochod nebo ptakopysk, které vědci nedávno přivezli do Evropy. Netrvalo dlouho a skutečně se potvrdilo že jde o pouhý výplod Watertonovy fantazie. Upravoval mokré a oholené tváře vřešťanů tak dlouho, dokud nepřipomínaly tvář člověka. Preparát je dodnes k vidění ve Wakefieldově muzeu.

321497278_840273647089505_8680435049172990538_n.jpg

Tučňáci sice nemají zuby, ale mají uvnitř zobáku ostny, které mohou zuby připomínat. Mají je dokonce i na jazyku. Umožňují jim držet v zobáku ryby a jinou potravu a pomáhají jim také při polykání. Tučňáci si rádi pochutnávají na rybách nebo korýších. Konkrétní potrava se vztahuje na místo, kde tučňáci žijí. Sní prakticky vše co uloví - ryby polykají celé, v žaludku se jim poté rozkládají.

320404766_1139603346722478_175894289540651955_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Na obraze Zahrada pozemských rozkoší od Hieronyma Bosche (1450-1516) je na zadku jedné z postav mučených v pekle napsán notový záznam. Požádali jsme tedy moderní umělce o oživení tohoto díla - jedná se jen o krátký úryvek určený k opakování. Na základě přepisu Amelie Hamrick upravil a přehrál James Spalink na loutnu, harfu a niněru. Takto tedy zní 600 let stará hudba z pekla, ta melodie je docela strašidelná...
https://www.youtube.com/watch?v=OnrICy3Bc2U

312859779_566998245230935_6123964480002185570_n.jpg

Jelen strhl kus tváře lovci jménem Vincent Saubion.
Vincent Saubion (36) pochází z Baskicka a během ledna se v jihozápadní Francii vydal, spolu s kolegy, na lov jelena. Poblíž Lesperon se zvíře při zoufalém pokusu o útěk obrátilo proti němu a parožím mu strhlo kus kůže pod okem a kolem nosu. Muž si v tu chvíli neuvědomoval závažnost svého zranění a chtěl v lovu pokračovat, což mu bylo rychle rozmluveno. Přivolaný vrtulník jej transportoval do Bordeaux, kde podstoupil operaci. Na tváři má nyní zhruba 50 stehů. Saubion později zmínil, že hodlá v lovu pokračovat a přistupuje k celé věci s velkým respektem.

89596358_533295487323685_4258048723491225600_n.jpg

Koncem února objevila sonda Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) na Marsu nový kráter po dopadu meteoritu o průměru zhruba 1,5 m. Rázová vlna odmetla z povrchu planety rudý prach a odhalila skutečnou barvu podloží planety. Kráter má průměr 15 až 16 metrů a ke kolizi došlo někdy mezi zářím 2016 a únorem 2019. Vědci nevylučují, že v místě dopadu byl pod červeným prachem led.

89565787_529102497742984_2654532703688327168_n.png

V Holandském městě Deventer jsou stále k vidění hrnce určené k popravě penězokazců uvařením (15. století)
Poprava uvařením je pomalý a velmi bolestivý způsob vykonání trestu smrti, byť spíše výjimečným. Již ve starověkém Římě bylo vaření v kotli používáno jako způsob mučení a popravy, zejména při pronásledování křesťanů. Svatý Vít a apoštol Jan Evangelista byli podle legend odsouzeni k tomuto způsobu popravy, ale vaření zázračně přežili. V období po zániku Římské říše zprávy o popravě vařením chybí, Tato metoda se znovu rozšířila v období vrcholného a pozdního středověku (14.-15. století). Tímto způsobem bylo trestáno padělání peněz, výjimečně i kacířství nebo travičství. Za vlády anglického krále Jindřicha VII. na konci 15. stol. byl tento trest používán pro traviče. V Nizozemsku a některých německých zemích byla tato forma trestu smrti vyhrazena pro padělatele a penězokazy a to především v průběhu pozdního středověku i raného novověku. Ve městě Deventer v Nizozemsku lze ještě dnes vidět kotle, ve kterých se v 15. století vařili popravení. Také ve středověké Francii se takto trestalo padělání peněz. Svědčí o tom verše básníka Villona, který v jedné ze svých básní napsal: "..tak mince šidíš, než tě kat pak za trest hodí v olej vřelý...".
V českých zemích byla poprava vařením používána výjimečně, existuje o ní jen několik svědectví, vesměs z 15. století. Husité takto údajně někdy zabíjeli zajaté katolické kněze či mnichy. Kněz Ambrož nechal roku 1425 během rejsy do Slezska uvařit v kotli faráře ve městě Radkově. O několik let později byl ve městě Prachaticích katem uvařen jakýsi Lukáš, který padělal mince.

90574575_536326980353869_2348265788470722560_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Alfik »

...ta melodie je docela strašidelná...
Vlastně ani ne. Možná to tak působí na některé lidi, protože je použita niněra, kterou moc lidí (zvl. na západě) nezná a je tudíž pro ně nezvyklá.
Navíc na začátku hraje monotónně podkres, což je trik známý z filmů, kde se právě toto používá k navození nějaké, pro postavu diskomforní, situace.
Obv. se ve filmu používá v hudbě která má navodit dojem něčeho dlouhého. Čekání, cesty, ale i stresu nebo ohrožení filmové postavy.
Ta malá známost na západě: Niněra, stejně jako cimbál (neplést s cymbálem :) ) totiž vznikly ve střední Evropě, niněra pravděpodobně v Čechách, a cimbál v Uhřích - či možná v Rakousích či okolo řeky Moravy :)
Oboje se např. ve Francii a Itálii objevilo až když tam dorazili Romové (Áthiganoi, Cikáni, Džypsy, Džitanos apod. dle země a jazyka), nota bene když se jich ptali odkud jsou, tak říkali že z Bohémie... odtud používání slova "bohéma" a "bohémský život"pro výstředníky a umělce :D
Niněra vývinem z houslí, aby se dalo hrát a souč. zpívat, a cimbál vývinem z čembala, asi aby to bylo levnější a mohl to vyrobit i vesnický kovář. Klávesnice s celou tou mechanizací je problém, paličky už ne tak velký :)
Jinak ta melodie samotná je celkem indiferentní, nepůsobí nijak děsivě ani povzbuzujícně :)
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Alfík:
ten článek jsem dával shodou okolností zrovna včera a překvapilo mě, jaký měl ohlas. Jo taky nikomu nepřijde strašidelná :D
https://www.facebook.com/photo/?fbid=54 ... 6078109027

Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17709
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od skelet »

mi přišla dost uklidňující, takže nevím čím tě Rase vyděsila? Možná nemáš rád hamornii? :D
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Enrique Stanko Vráz (1860-1932) byl český cestovatel a fotograf.
Jeho původ je nejasný a tajemství střežil tak urputně, že jej nesvěřil ani své manželce a dětem. Na cesty se vydal někdy kolem roku 1880 a řadu let žil v Africe. V letech 1892-1893 přešel Jižní Ameriku z Venezuely do Peru, následovala výprava do Asie. Vráz byl cestovatel-samotář a věděl, že na velké objevné výpravy za neznámými zeměmi jen těžko dosáhne bez státní podpory či bohatého mecenáše. Když tedy zamířil na Novou Guineu, rozhodl se, že výpravu do téměř neznámé oblasti Hatamu pojme především jako zoologickou.
První měsíc prožil v Doré (dnešní Manokwari) na severozápadním poloostrově Vogelkop a později se vydal do vnitrozemí - oblasti obývané lidojedskými Hatamy. Putoval podél řeky Andaj, do Arfackých hor a podél řeky Meni. V této oblasti byl, dle svých slov, prvním Evropanem a dla zde jména několika pohořím - Beccariovo a Smetanovo. Z této oblasti pochází fotografie vpravo - Vrázova výprava s vlajkou s bílým lvem postupuje ke "Smetanovu pohoří" na Nové Guineji. Dostal se do sporů s domorodci, došly mu zásoby a jeho průvodci odmítali pokračovat v cestě do vnitrozemí. Zklamán se vrátil na pobřeží. Během své cesty však udělal mnoho geografických objevů a odvezl si s sebou mnoho cenných přírodnin. Většinu z této unikátní sbírky, ve které byly i rajky či paježura, však musel odprodat do Londýna, protože Praha neměla dostatek peněz k úhradě dopravy do Čech. Důležitá byla i závěrečná odbočka do Siamu, odkud v roce 1897 přivezl do Čech bojovnice pestré, které se tak staly prvními tropickými rybami v českých akváriích. Dál cestoval po USA a Mexiku, vypravil se roku 1901 do Číny a Koree.
Byl politicky činným v USA a naplno se zapojil do čechoamerického společenského života. Zde ale začal mít potíže se srdcem a na jeho levé paži se objevily známky rakoviny, kterou zastavila až amputace v roce 1920. Natrvalo se se svou ženou a dcerou vrátil do Prahy 31. srpna 1921. Nezískal práci ani v Národním, ani v Náprstkově muzeu. Zdrojem peněz jsou mu pouze jeho přednášky a literární honoráře, proto také žil v dělnické čtvrti v Holešovicích. Začal často trpět těžkými depresemi, které si léčil v podolském sanatoriu profesora Prusíka. Dne 20. února 1932 zemřel v Praze, ve svých dvaasedmdesáti letech.

Enrique-Stanko-Vráz-ve-dvaceti-letech-Radio-Prahajpg.jpg

Maisúrský tygr, aneb mechanická hračka pro obveselení Indického sultána i britské veřejnosti (18. století)
Automaton v podobě tygra byl vyroben někdy v letech 1770-1799 pro Maisúrského sultána jménem Fateh Alí Tipú (1750-1799) přezdívaný Tygr z Maisúru, známějšího pod anglickou verzí Tipu Sultan. Maisúrské království (ಮೈಸೂರು ಸಾಮ್ರಾಜ್ಯ) se nacházelo v jižní Indii, během 16. století stát významně expanzoval a ovládal rozsáhlé oblasti dnešní jižní Karnátaky a části Tamilnádu. Vrcholu království dosáhlo v 18. století. Tipu Sultan se narodil jako nejstarší syn sultána Hajdara Alího, po jehož smrti převzal vládu 29. prosince 1782. Zavedl řadu inovací, mimo jiné byl průkopníkem válečné raketové techniky. Tvrdě potíral jak hinduisty, tak i křesťany, patrně tak nepřekvapí, že se rychle dostal do střetu s Evropany. Bojoval rovněž proti Angličanům, konkrétně Britské Východoindické společnosti a jejich spojencům. Ti jej zabili 4. května 1799 po obsazení Seringapatamu, během závěru čtvrté anglo-maisúrské války. Samotný mechanický tygr, téměř v životní velikosti, je symbolem sultánovy nenávisti vůči nepřátelům a jak můžeme vidět, právě uchvacuje nebohého Angličana. Skryté mechanismy umožňují, aby muž mával jednou rukou, z úst mu vychází křik. Mezitím tygr vrčí a pod krytem na jeho hřbetě, jsou ukryty malé varhany s osmnácti notami. Automaton byl ukořistěn roku 1799 v sultánově letním sídle a generální guvernér v Indii - Richard Charles Cowley Wellesley, 1. markýz Wellesley (1760-1842), je odeslal do Británie, kde vzbudily velké nadšení. Nejprve byl k vidění během výstavy v Toweru a veřejnost jej poprvé spatřila roku 1808 v East India House. Roku 1880 byl přesunut do Victoria and Albert Museum a nyní je součástí stálé výstavy "Imperial courts of South India".

72260194_427302184589683_4095380075560566784_n.png

Výkal v ceně zlata, který nám zanechal Viking z 9. století.
Exkrement o délce 20 cm a šířce 5 cm, byl nalezen roku 1972 během stavby Lloyds Bank. Průzkum odhalil, že pochází přibližně z 9. století a jeho autorem byl nejspíše Viking žijící v Jórvíku, dnešním anglickém Yorku. Tato paleofekálie jejíchž organická hmota se dochovala díky specifickým podmínkám a chemickým procesům, je stejně jako běžná stolice složena z nestrávené potravy. Obsahuje velké množství masa, pylových zrn, obilných otrub ale rovněž několik stovek vajíček střevních parazitů. Konkrétně tenkohlavce lidského (Trichuris trichina), což je rozšířený druh hlístic žijících v tlustém a slepém střevě. Během jeho působení, může na střevní sliznici dojít k zánětu, drobnému krvácení ze střevní stěny či vzniku vředů. Což se projevuje trávicími obtížemi, nadýmáním, zvýšeným odchodem střevních plynů, krvavou stolicí, průjmy či zvracením. Nositel rovněž trpí bolestí hlavy, závratěmi, nespavostí, podvýživou a narušením imunitního systému. Tento výkal byl oceněn na částku 39 000 dolarů a může nám poskytnout mnoho informací o životě v 9. století. V budoucnu se snad podaří z výkalu analyzovat DNA nositele, nebo i jeho střevní mikroflóru.

271666649_4965805480150845_6274125501065703471_n.jpg

V jeskyni Taurida na Krymu, byla v roce 2018 nalezena stehenní kost obřího nelétavého ptáka pojmenovaného Pachystruthio dmanisensis. Ten žil na tomto poloostrově a Gruzii na přelomu pozdního Pliocénu a raného Pleistocénu, tedy před více jak 2,5 miliony let. Měřil zhruba 3,5 metru a vážil okolo 350 kilogramů. Poblíž místa nálezu, se nacházely rovněž kosti obrovského geparda, obří hyeny, šavlozubých tygrů a mamuta. Autorem obrazu je umělec Andrej Atuchin.

giant-bird-1.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Během druhé světové války postavili Němci v Normandii falešná letiště s dřevěnými letadly, aby oklamali Spojence. Nicméně RAF odpověděla tak, že počkala na jejich dokončení, a poté na ně shodila falešnou dřevěnou bombu.

217795489_306277497664880_5202481974819817698_n.jpg

Kajuta parníku Aachen z 19. století, který byl zasažen torpédem v červenci 1915 a nyní se nachází na dně Baltského moře. Vzhledem k tomu, že se jedná o téměř sladkou vodu (slanost pouze 0,3-0,9% oproti 3,5% v oceánech), nevyskytují se zde dřevokazné organismy, které by vrak zlikvidovaly.

218270637_306882240937739_523197546349709447_n.jpg

Bone music – hudba na vyřazených rentgenových snímcích
Během 50. let vznikaly v Sovětském svazu nelegální hudební nahrávky, na poněkud netradičním nosiči. Základem se staly vyřazené rentgenové snímky, které se ořezávaly na průměr 23-25 cm a následně se na ně lisovala zakázaná hudba. Nejčastěji šlo o pašované jazzové a rock'n'rollové nahrávky, ale i ruská emigrantská hudba, vězeňské písně nebo cikánské lidovky. Netřeba připomínat, že vše vznikalo v dosti provizorních podmínkách a naprostém utajení.

222640547_826158864704011_144932546920059952_n.jpg

Holanďan Vincent Cornelissen zachytil nedaleko Arnhemu velice nevšední podívanou - husu polní v letu břichem vzhůru. Pravost záběru potvrdil i Lars Soerink z Nizozemské organizace na ochranu ptáků. Jakmile se husy naučí létat, začnou zkoumat, co všechno zvládnou a co vše si mohou dovolit. Další možností pak je, že jen tak machruje před kamarády. Husy prý dělají podobné akrobatické kousky celkem často, jen je to vždy otázka několika málo vteřin a zachytit takový okamžik na fotografii je poměrně vzácné. Podobné chování bylo pozorováno i u jiných ptáků, například vodouše, břehouše či čejky.

299918601_103277485837054_2330608910654550170_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Samci celé řady savců mají v penisu pyjovou nebo též penisovou kost (latinsky os penis - baculum) rozmanitých velikostí a tvarů, která jim pomáhá při prodloužení kopulace. Chybí však u člověka a též u koňovitých, slonů, ptakořitních, vačnatců, zajícovců, hyenovitých a kytovců (velryb, delfínů a sviňuch). Dle britských vědců muži tuto superschopnost ztratili zhruba před 2 miliony let, kdy jsme přešli na monogamní partnerské vztahy. Tato změna vedla ke značnému snížení konkurence mezi samci a došlo ke zkrácení délky pohlavního styku. Muži od té doby pyjovou kost v penisu nepotřebují, takže o ni časem přišli. Tedy až na vás bude přítelkyně naštvaná, že jste se otočil za jinou ženou, můžete ji vyhubovat s tím, že jste kvůli monogamii přišel o jednu šikovnou kost… Na závěr dodejme pár zajímavostí. Dle archeologických i moderních nálezů se ukazuje, že může dojít ke zlomenině pyjové kosti, která pak může srůst v poměrně bizarním tvaru (takový zárožák). Bimbové kosti mrožů používají Eskymáci jako kyj. Není se čemu divit, jelikož mrož lední má tuto kost dlouhou až 63 cm. Navíc předci dnešních mrožů měli tyto kosti dokonce dvojnásobné velikosti a průměrem 10 centimetrů (!) Vzhledem ke genderové vyváženosti existuje i samičí obdoba zvaná os clitoridis – baubellum.

91406049_542642243055676_3876712806506037248_n.jpg

Je známé, že různě velká psí plemena mají různé výhody. Jako první se je pokusil spojit do jednoho celku ruský vědec a pionýr transplantační chirurgie Vladimir Petrovič Děmichov (1916-1998). Jeho práce se stala mimo jiné inspirací a součástí děje filmu "Akta X: Chci uvěřit". Děmichov svým kontroverzním projektem začal v roce 1954. Provedl celkem 24 pokusů s různými výsledky. Nejslavnějším se stalo spojení Broďagy a Šavky. Operace trvala tři a půl hodiny. Po jejím skončení a probrání z umělého spánku obě hlavy vykazovaly známky života, dokázaly vidět, slyšet, cítit a polykat. Připojená hlava Šavky sice mohla pít, ale nebyla napojena na trávící systém Broďagy a tak vše co vypila, šlo speciální trubicí mimo tělo. Dvojhlavý pes žil jen necelé čtyři dny. Jiný pes ale dokázal v tomto děsivém stavu žít celkem 29 dní. Děmichovy experimenty na tomto poli budí velké etické otázky. Nutno zmínit, že Děmichov nebyl jediný a ani první, kdo se o něco takového pokoušel. Již v roce 1908 se francouzský chirurg Alexis Carrel (1873-1944) a americký fyziolog Charles Claude Guthrie (1880-1963) pokusili o stejnou transplantaci. Svého dvouhlavého psa ale usmrtili po několika hodinách. V současnosti se kontroverzní italský chirurg Sergio Canavero pokouší o transplantaci lidské hlavy na tělo hostitele. Bohužel není známo v jaké fázi se projekt nachází. Práce probíhají v Číně, ale odborníci se shodují, že není v silách současné medicíny provést zmíněnou transplantaci.

91864675_543184123001488_2171473784832262144_n.jpg

Konferenční stolek vyrobený z lidských ostatků. Mozaika je vyrobena z mozkové tkáně, krve, žluči, jater, plic a žláz. Rovněž zde najdeme několik rozřezaných obratlů, čtyři uši a celému dílu vévodí nabalzamovaná noha. Ony měkké části jsou "zmramorované" pomocí procesu známého jako petrifikace. Jedná se o ztvrdnutí nebo zkamenění tkaní následkem ukládání vápenatých solí. Tento stolek vyrobil italský anatom a petrifikátor Efisio Marini (1835-1900) jako dar pro francouzského císaře Napoleona III. a nyní je vystaven v Muzeu dějin lékařství v Paříži.

244497265_869102273743003_8581205458945561429_n.jpg

Nejstarší známá fotografie, na které muži pijí pivo (1844)
Autorem této kalotypie ze skotského Edinburghu je Robert Adamson a David Octavius Hill (1802-1870). Hill je k vidění úplně vpravo, vedle něj uprostřed sedí doktor George Bell (1813-1889), jeden ze členů komise takzvaného Zákona chudých z roku 1845, a nalevo spisovatel a tvůrce vitráží James Ballantine (1806-1877). Pokud jde o pivní sklenice, tak se jedná o "ale flutes" (pivní flétny). Nachází se v nich kvašený nápoj pivovaru Younger's, který byl v tehdejší době ve skotské metropoli velmi populární. Některé zdroje jej popsaly jako "mocnou tekutinu, která rty pijáků takřka slepuje k sobě, takže jen málo z nich dokáže vypít víc než jednu láhev". Pivovar William Younger & Company byl založen roku 1778, v roce 2008 se stal součástí Heinekenu a o tři roky později pivovaru Wells & Young's z Bedfordu.

Výstuzuiiiřižek.JPG
Naposledy upravil(a) Rase dne 18/2/2023, 09:38, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Radio Police Automaton (1924)
Tento předchůdce Robocopa vznikl jako představa Huga Gernsbacka, známého vydavatele technických časopisů 30. let minulého století. V březnovém čísle (1924) časopisu Science & Invention popsal policejního robota, který by mohl být využit pro potlačování demonstrací. Proti nepokojným občanům by mohl použít jakýsi rotující obušek s olověnými kulemi, nádrž slzného plynu, reflektory a také tlampače. Ovládán měl být z bezpečné vzdálenosti, pomocí rádiových vln.
Spisovatel a editor science fiction Hugo Gernsback (1884-1967) byl velice zajímavou postavičkou. Narodil se 16. srpna 1884 v Lucembursku a roku 1905 přicestoval do USA. Jako zapálený radioamatér, nejprve dovážel do zámoří součástky ke stavbě rádií, čímž podpořil amatérská bezdrátová vysílání. V roce 1909 založil "Wireless Association of America", která měla během roku 10 000 členů. Rovněž založil první časopis věnovaný elektronice – Modern Electrics, byť tentokrát se úspěch nedostavil. V roce 1911 vydal román Ralph 124 C 41+ a několik dalších prací. Nejznámějším však je jeho přínos pro science fiction. V roce 1926 založil první magazín věnovaný fantastice – Amazing Stories. Hrál také klíčovou roli ve vytvoření fanouškovské základny, když zveřejňoval adresy lidí, kteří do časopisu posílali dopisy. Byl třikrát ženatý: s Rose Harveyovou v roce 1906, Dorothy Kantrowitzovou v 1921, a Mary Hancherovou roku 1951. Hugo Gernsback byl snílkem a vynálezcem, byť se žádný z jeho vynálezů neujal, držel celkem 80 různých patentů. Projevil se ale jako zajímavý vizionář, jelikož předpověděl, vznikl plastů, nerezové oceli, jukeboxu, magnetofonu, solární energie, televize a podobně. Science Fiction Achievement Award, cena udělovaná World Science Fiction Society každoročním hlasováním výjimečným pracím v rámci žánru, byla přejmenována na Hugo Award právě na jeho počest.

robocop1924_02.jpg

Wilbur Bohm s párem kovadlin (cca 1918)
Průkopník sportovní medicíny Dr. Wilbur Harrison Smith Bohm (1890-1971), začínal kariéru jako vedoucí trenér atletů na Washington State University. Z doby studia pochází patrně tento snímek, na němž nese dvě kovadliny. Zajímavostí je tílko, které má na sobě, s černou lebkou a skříženými hnáty, což bylo logem školy. Od roku 1919 se začal věnovat osteopatii, která má velmi blízko chiropraxi. Obě se řadí mezi manuální metody a obě se pohybují na hranici mezi odbornou vědou a alternativní medicínou. Při osteopatii jsou upřednostňovány jemné manipulační techniky, aktivování svalů, masáže. Na rozdíl od chiropraxe se jen zřídka používá páčení. Wilbur Bohm se proslavil využitím těchto metod při rehabilitaci mnoha významných sportovců. Za zakladatele osteopatie je považován doktor Andrew Taylor Still (1828-1917). Roku 1894 vypracoval metodu, podle které lze lehkou manipulací vyléčit nemoci a napravit postavení obratlů. Myšlenka osteopatie vychází z přesvědčení, že veškeré nemoci, i ty infekční, jsou důsledkem špatné vzájemné polohy obratlů, které stlačují tepny kolem páteře.

90831788_538413486811885_1840120996430872576_n.jpg

Holanďan Bart Jansen již několik let spojuje zvířátka a nejmodernější technologie. Ne, neučí jezdit papoušky na maličkém kole, ale ve svém volném čase mění mrtvá zvířata v hračky na dálkové ovládání.
Všechno to začalo v roce 2012, když jeho kocoura Orvilla srazilo auto. Bart si řekl, že jeho kočičí kamarád si zaslouží víc než jen obyčejný pohřeb, chtělo to něco velkolepějšího. Inspiroval se Orvillem Wrightem, po kterém byl kocour pojmenovaný. Tak tedy kocoura stáhl z kůže a udělal z něj kvadrokoptéru. Na složité dílo si najal technického inženýra Arjena Beltmana. Vynález zaujal mnoho světových médií a Barta proslavil. Někde vzbuzoval pobouření, někde byla jeho "Orvillekoptéra" brána jako umění. V Amsterdamu se dokonce dostala na výstavu. Následujícího roku se pustil do mnohem většího zvířete. Od jedné z místních farem získal mrtvého pštrosa, které přetvořil obdobným způsobem. V roce 2014 přidal mrtvou krysu. Byl to domácí mazlíček třináctiletého kluka, ale měl rakovinu a veterinář ho musel uspat. Školák sám přišel s nápadem, že by chtěl, aby jeho krysa létala. Vznikl i "sharkjet", tedy létající žralok, který žil v holandském akváriu a zemřel na bakteriální infekci. Pak mu jeden kamarád nabídl mrtvého jezevce, ze kterého vytvořil ponorku.

Bart-Jansen-Orvillecopter-Remote-Control-Vehicles.png

Výstřední italský vědec Paolo Gorini (1813-1881) se v 19. století věnoval studiu uchování mrtvol.

unnamed-1-2-1.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Pouzdro ve tvaru pstruha bylo vyrobeno v Itálii kolem roku 1570. Měří na délku 34,9 centimetru, bylo vyrobeno z kůže, kosti, železa a bylo částečně zlaceno. Ukrývá se v něm šest nádherně zdobených nožů s jemně zdobenými kostěnými rukojeťmi. Podobná renesanční pouzdra ve tvaru pstruhů jsou extrémně vzácné. Do dnešních časů se dochovalo jen několik podobných kousků. Tento se nachází ve Grünes Gewölbe, což je historická muzejní sbírka, která byla původně klenotnicí saských kurfiřtů a králů z rodu Wettinů.

Forelle_D175170_16x9_0340a62ad3.jpg

Lithopedion, neboli zkamenělý dítě.
Jedná se o označení plodu, který zemřel po mimoděložním těhotenství, a následně zvápenatěl. Plod je totiž příliš velký na to, aby se vstřebal a tak se organismus ženy snaží nějak chránit před infekcí z mrtvé tkáně. Obranná reakce organismu zahrnuje i kalcifikaci, což je proces, při němž se do této do tkáně ukládají vápenaté soli. Lithopedion vznikne, pokud se plod ocitne v oblasti břišní dutiny, statistika říká, že na 11 tisíc těhotenství připadá jedno v břišní dutině a z toho lithopedion vznikne 1,5 až 1,8 procentech případů. V lékařské literatuře je popsáno za více než 400 let méně než 300 případů. Archeologové našli zkamenělé děti z doby 1100 př.n.l. a dlouho se myslelo, že jsou vůbec nejstarší. V roce 1990 však američtí archeologové z Texasu nalezli ženu s mumifikovaným dítětem, jak se později ukázalo, byl to lithopedion 3100 let starý. Krátkou zprávu o lithopedionu podal v desátém století španělsko-arabský lékař a chirurg Albucasis (936-1013). Nejstarší podrobně popsaný případ pochází z roku 1582. Colombe Chatriová poprvé otěhotněla ve 40 letech, ale neporodila, přesto, že se u ní dostavily porodní bolesti a odtekla plodová voda. Další tři roky byla upoutána na lůžko, během této doby si myslela, že má v břiše nádor a trpěla pak bolestmi břicha a únavou po celý zbytek svého života, celkem od onoho otěhotnění 28 let. Když zemřela, požádal její manžel dva lékaře, aby prozkoumali její tělo. Objevili plně zformované tělíčko zkamenělé dívky se zbytky vlasů a jedním zubem. Nejdéle nosila zkamenělé dítě Číňanka Huang Yijunová, a to 65 let. Když u ní byl plod v roce 2013 objeven, tvrdila, že od roku 1948, kdy údajně zemřel, neměla dost peněz na jeho chirurgické odstranění. Je také znám jediný případ dvojčat lithopedií. Pacientka v Indii se domnívala, že je v roce 1999 potratila. Trpěla bolestí břicha následujících 8 let a vyhledala pomoc až když došlo k roztažení střev, zvracela a měla zácpu. Nejnovější případ se objevil v Chile. 92letá žen upadla a podstoupila proto běžné rentgenové vyšetření. Lékaři identifikovali zhruba dvoukilový mumifikovaný plod, který žena zřejmě nosila 50 let. Podle ředitele místní nemocnice byl plod „velký a vyvinutý“ a pravděpodobně zemřel v sedmém měsíci těhotenství. Kvůli věku pacientky lékaři nepřistoupili k chirurgickému zákroku a propustili jí po několika hodinách domů. Na obrázku vlevo je Lithopedion, který zůstal v břiše jedné ženy 50 let. Během té doby otěhotněla ještě pětkrát, a to zcela bez komplikací.

98067441_570595643593669_7370790116232527872_n.jpg

Varšavská čistička vody zaměstnává pro ověření kvality 8 škeblí. Pokud škeble detekuje toxiny, uzavře se a automaticky jsou zastaveny dodávky vody do města. Tento systém je prý mnohem spolehlivější a přesnější, než pokud by byly použity senzory. Osmero škeblí tak v podstatě rozhoduje o životě několika milionů lidí. Hrdinové dnešní doby!

100798068_728467341224664_714713245595729920_n.png

Švédský námořník, který roku 1904 přežil ztroskotání lodě a doplaval na ostrov. Zde byl zajat lidojedy a předveden před náčelníka. Jeho dcera se do muže zamilovala, měli spolu devět dětí a nakonec se sám stal vládcem ostrova. Carl Emil Pettersson (1875-1937) se dal k námořnictvu zhruba v 17 letech a od roku 1898 začal pracovat pro Novoguinejskou obchodní společnost (Neuguinea-Kompanie), která spravovala Bismarckovo souostroví v severovýchodně od ostrova Nová Guinea. Na Vánoce roku 1904 se s ním potopila loď Herzog Johann Albrecht. Pettersson přežil a doplaval na ostrov Tabar, kde jej brzy nalezli domorodci, známí praktikováním kanibalismu. Pozoruhodné je, že muž nebyl sněden ale předveden před náčelníka Lamyho, jehož dcera Singdo se do cizince zamilovala. Není se čemu divit, Švéd byl statný a velmi silný, navíc místní lidé ještě nikdy neviděli světle modré oči. V roce 1907 se konala svatba. Námořník začal obchodovat s koprou (sušený kokos) a dokonce vybudoval úspěšnou plantáž, kterou nazval Teripax. Obchod šel dobře a rozšířil své panství o dvě plantáže, nejprve Maragon na ostrově Simberi a později Londolovit na souostroví Lihir. Respektoval místní zvyky a staral se o zaměstnance, což bylo tehdy neobvyklé, čímž si získal popularitu a přezdívku "Strong Charley". Když jeho tchán, král Lamy zemřel, stal se vládcem ostrova. S manželkou měli celkem devět dětí, jedno zemřelo krátce po porodu, ale v roce 1921 zemřela Singdo po porodu, během šestinedělí. Pettersson se tedy vypravil následujícího roku do Švédska, kde hledal novou ženu, která by mu pomohla s dětmi. Seznámil se s Jessie Louisou Simpson, vrátili se na ostrov Tabar a zde se roku 1923 vzali. Během nepřítomnosti ale plantáže zpustly a téměř zbankrotoval. Aby to nebylo všechno, onemocněli malárií. Pettersson měl ale v rukávu skrytý trumf - ložisko zlata, které dlouho tajil. Manželčino zdraví se ale nelepšilo a později se vrátila do Švédska, kde zemřela 19. května 1935. Téhož roku Pettersson opustil svůj ostrov a zemřel v Sydney na infarkt 12. května 1937. Zajímavé je, že se životní příběh tohoto námořníka stal inspirací pro postavu otce Pipi Dlouhé punčochy (Pippi Långstrump), ze stejnojmenné knihy Astrid Lindgrenové. Fotografii koloroval Julius Backman Jaaskelainen.

Koloroval-Julius-Backman-Jaaskelainen.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Fotografie, vtipy, citáty“