Kabinet Kuriozit

Galerie, Album, výroky o válce.

Moderátor: jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12970
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

"Nejde o to kam jdeme, ale co s sebou si neseme." No tak asi tímto směrem uvažovali u římského vojska, kdy v legiích měli speciální hodnost - nosiče zpodobnění samotného Císaře (vlastně i boha v jedné osobě). "Imaginifer" nesl standartu se zpodobněním císaře, jako stálou připomínku věrnosti vojáků. Hodnost byla přidána do legií za vlády Augusta, spolu se založením císařského kultu. Základem byl trojrozměrný portrét vyrobený z tepaného kovu. Šlo o natolik vzácnou věc, že se jí mohla pyšnit pouze první kohorta. Zde na fotografii můžeme vidět rekonstrukci od švýcarského spolku "Legio XI Claudia". Škoda že se tato tradice nedochovala až do dnešních časů - tvář prezidenta by jistě "uklidnila" (srazila do bláta a pošlapala pýchu) nejednoho zpupného vojáka! Ideálně, pokud by měl v očích kamery a ukrytou tiskárnu k rozdávání pokut .))

349343848_933631744626010_5369921671538144971_n.jpg

Pomalu ale nezadržitelně se mám blíží oběd, tak pro vás dnes mám jeden skvělý námět. Magdalena Dobromila Rettigová (1785-1845) jej sice ve svých kuchařkách opomenula zmínit, ale je báječný, zažene hlad a obsahuje všechno co máme rádi! Hmmm, kuřecí pařátky! .))

349771272_148699988195145_6391519468276835112_n.jpg

Nejnepravděpodobnějším autem na Rallye Paříž-Dakar je nepochybně Rolls-Royce Corniche
Pouštní motoristický maraton Rallye Paříž-Dakar pořádaný od roku 1979 svou náročností přitahoval dobrodruhy všeho druhu. Jedním takovým byl i Thierry de Montcorgé. Ten se se svými kumpány jednoho veselého večera u sklenky pastisu vsadil, že závod z Paříže do Dakaru zdolá ve svém voze Rolls-Royce. Dobří kamarádi svého přítele samozřejmě vždy podpoří, a tak sázku přijali. Podobný podnik je finančně i časově náročný, proto bylo potřeba najít sponzora. Tím se stal Christian Dior a jeho voda po holení jménem Jules. Sériový Rolls-Royce by v terénu moc parády neudělal, zásadní přestavba vozu byla tedy nevyhnutelná. Nutno říct, že z původního mondénního modelu Corniche zbyla jen karoserie a interiér. Osmiválec Rolls-Royce nahradil hrubý V8 od Chevroletu, jehož 350 koní bylo díky systému z tehdejší Toyoty Land Cruiser posíláno na všechna kola. Dojít muselo i na další úpravy spíše symbolického charakteru. Zatímco soška Spirit od Ecstasy na monstrózním chladiči byla zachována, za své musela vzít klimatizace a lednička na šampaňské. Po téměř 2000 hodinách práce to tedy Rolls-Royce Corniche úplně nebyl, spíše šlo o jeho repliku. To však nikomu nevadilo, protože pohled na obří kupé jedoucí pouští stál za to. Každou noc hluboko na Sahaře de Montcorgé a jeho spolujezdec Pelletier, ovonění parfémem Jules svého sponzora, postavili za svým Cornichem improvizovaný bivak a z piknikového koše vytahovali ústřice a další gastronomické dobroty, aby zmírnili bolest při boji s největší pouští světa. Zatímco na startu se dobrodruhům s Rollsem všichni soupeři smáli, když anglo-francouzské monstrum drželo v polovině závodu 13. místo, smích je přešel. Rallye Rolls byl navržený tak, aby byl pevný a pohodlný, musel vydržet až 900 perných kilometrů denně, na ničem jiném nezáleželo. Po veleúspěšné první polovině závodu stihla posádku velká nepříjemnost. Táhlo řízení nevydrželo nástrahy náročného terénu a zlomilo se. Oprava byla složitá a v pekelných pouštních podmínkách zabrala příliš mnoho času, pořadatelé tak byli nuceni Rolls-Royce ze závodu diskvalifikovat kvůli propásnutí startu do další etapy. Sázka je sázka a bílý Rolls-Royce bylo nutné dostat do Dakaru stůj co stůj. A tak se nakonec Rolls-Royce Jules u Růžového jezera, kde býval do roku 2006 cíl Dakaru, skutečně objevil. Sice už mimo oficiální pořadí, ale podařilo se, posádka dokončila všech 17 etap a absolvovala celou 10 000 km dlouhou trasu jednoho z nejnáročnějších závodů planety. V roce 1984 se de Montcorgé na Dakar opět vrátil s netradičním vozem – ještě bizarnější šestikolkou Jules II. To už je ale jiný příběh.

349351405_914999393121306_2274904495588582657_n.jpg

Moč je kapalný odpad vylučovaný ledvinami a po nahromadění v močovém měchýři vyloučený z těla procesem zvaným močení (urinace).
Ještě před rozvojem chemického průmyslu byla moč využívána jako skvělý zdroj dusíku při výrobě střelného prachu i hnojiva. Už starověcí Římané používali moč ke zjišťování těhotenství žen a spolu s kozím mlékem též k bělení zubů - obsahuje totiž amoniak, který má bělící vlastnosti. Ještě před nástupem pivních kvasinek pekaři v Evropě místo nich pro přípravu těsta před pečením používali právě moč. Obdobně se vyžívala k výrobě sýrů - urychluje totiž kvašení a vylepšuje jejich chuť. Močovina (urea) je dnes vysoce ceněna kosmetickým průmyslem. Najdeme ji v různých krémech, šampónech a dalších přípravcích. Dobře si tedy rozmyslete co vyhazujete, když splachujete záchod! Pejska na fotce můžete sledovat na jeho účtu @toby_gentleman.

FhOuTypaEAAdy1r.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
seabee
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3507
Registrován: 18/7/2013, 18:59

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od seabee »

Jenom doplnění: moč se od starověku používala i pro činění kůží a údajně patřilo ke zdvořilostním povinnostem se při odchodu z hostiny se hostiteli vymočit do sběrné nádoby přede dveřmi.
Slyší-li nechápaví, podobají se hluchým.
Hérakleitos z Efesu, zvaný Skoteinos (Temný – asi 544-484 př.n.l.),
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12970
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Duke je pyrenejský horský pes z Minnesoty, kterého obyvatelé městečka Cormorant čtyřikrát zvolili starostou
Dukeův raketový vzestup k moci by se mohl zdát značně nepravděpodobný, jelikož měl skromný původ - začínal jako pouhý farmářský pes. Poprvé byl zvolen do funkce v roce 2014, se všemi hlasy (kromě jednoho) v roce 2016 a v úřadu vydržel ještě několik dalších let. Během svého čtyřletého působení Duke fungoval jako velvyslanec města na přehlídkách a dalších akcích, s mnoha oficiálními povinnostmi. Cormorant se nachází asi 216 mil severozápadně od Minneapolis a má něco málo přes 1000 obyvatel. Městečko přišlo o jednoho ze svých nejoblíbenějších veřejných činitelů v roce 2019, když Duke zemřel ve věku 13ti let. Stalo se tak pouhých šest měsíců poté, co se vzdal další kandidatury a v červnu 2018 odešel do důchodu. Duke svědomitě plnil své povinnosti a to až do konce svého funkčního období.

this-dog-was-elected-the-mayor-of-a-small-town-in-2-21764-1407940524-3_dblbig.jpg

Nizozemská agentura Klaas Kuiken, zabývající se produktovým designem, přišla s nápadem na střešní tašku, která slouží zároveň jako ptačí budka. Nápadu se chopil Hitit Terra, turecký výrobce keramiky sídlící ve městě Çorum, který poté začal vyrábět střešní tašky s ptačími hnízdy. Zde na fotografii je vidět původní návrh, v komentářích pak finální verze. Další výhodou je, že v tureckém vedru se budka "krásně" rozpálí. Ptákům tak netřeba zahřívat vajíčka - jen se budou muset naučit nosit led.

350923284_787756066302450_6972691088355991909_n.jpg

Tento "koberec" vyřezala do dubové podlahy Španělská umělkyně Selva Aparicio.

350659395_290646866631721_1293671644778852220_n.jpg

Šance že vás zabije kráva je sice malá, ale nikoli nulová. Pro zajímavost uveďme, že v roce 2015 byly krávy oficiálně vyhlášeny nejnebezpečnějšími velkými zvířaty v Británii, protože tu v letech 2000-2015 bylo skotem zabito 74 lidí! Je jich zkrátka hodně a občas se stane, že nějaká kopne kam nemá atd. No a nebo jim jenom chutná lidské maso...

350486843_760136559111527_9064074643682031258_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4161
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Alfik »

Rase píše: 3/6/2023, 09:19 Šance že vás zabije kráva je sice malá, ale nikoli nulová. Pro zajímavost uveďme, že v roce 2015 byly krávy oficiálně vyhlášeny nejnebezpečnějšími velkými zvířaty v Británii, protože tu v letech 2000-2015 bylo skotem zabito 74 lidí! Je jich zkrátka hodně a občas se stane, že nějaká kopne kam nemá atd. No a nebo jim jenom chutná lidské maso...
Nevím jak je to dnes, ale za mých mladých let byly krávy nejčastějšími přenašeči vztekliny na lidi... protože s liškou se zas tak moc lidí nemazlí :)
A do 50. či 60. let taky tuberkulozy. Veterináři chodili sbírat ze zdí kravínů sputum na kontrolu. A když se povrdilo... tak bylo načas v krámě i hovězí maso. Díky tomu jsou dnes tub. krávy prakticky vymizelé.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12970
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Neuvěřitelný příběh rozdělených dvojčat Jima Springera a Jima Lewise
Nancy L. Segal ve své knize Born Together – reared apart: The landmark Minnesota twin study popisuje mnoho případů, kdy byla dvojčata rozdělena v prvních několika týdnech po porodu a pak se po desítkách let znovu setkala. Velmi zajímavý je případ bratrů Jima Springera a Jima Lewise zvaných Jim Twins. Když byla v roce 1940, ve věku pouhých tří týdnů, dána k adopci dvojčata, jejich adoptivní rodiče pojmenovali shodou okolností oba chlapce James. Oběma se začalo říkat Jim, to však byl jen začátek podobností. Ti dva vyrostli jen 64 kilometrů od sebe a dál žili životy, které si byly až strašidelně podobné. Jednoho z chlapců adoptovali Lewisové z Limy a druhého Springersové z Piqua. Obě rodiny věděly, že jejich adoptované dítě mělo dvojče, ale nevěděly o jejich dalším osudu (domnívali se že zemřelo). Byť se cesty obou chlapců rozešly, nevědomky si vytvořili životy stejně identické jako jejich DNA.
Oba měli od dětství své psy pojmenované Toy, jako školáci měli zájem o matematiku, práci se dřevem a problémy s pravopisem. Pokud však jejich dětství bylo neuvěřitelně podobné, pak jejich mládí bylo skutečně pozoruhodné. Oba Jimové se dvakrát oženili. Poprvé si vzali ženy jménem Linda. Když to nevyšlo, vzali si ženy jménem Betty. Jim Lewis i Jim Springer měli syna a oba dali svému chlapci stejné jméno, James Alan (nebo James Allan v případě Springera). Oba Jimové byli silní kuřáci, měli téměř totožnou tělesnou podobu, barvu hlasu, gesta, řídili auta stejné značky (Chevrolet) a měli podobnou práci v bezpečnostních složkách (Jim Lewis byl hlídačem, zatímco Jim Springer byl zástupcem šerifa). Dokonce si vzali dovolenou na stejné pláži na Floridě. Ani jeden z mužů však o svém bratrovi nic nevěděl. Vše se mělo změnit, když se Lewis ve věku 37 let rozhodl pokusit se najít a kontaktovat své dvojče. V roce 1977 se mu podařilo najít kontaktní údaje prostřednictvím soudní budovy v Ohiu; mluvili spolu po telefonu a nakonec si domluvili setkání. Stalo se tak 9. února 1979, Jim Twins se konečně dali dohromady. Když jejich fascinující případ vyšel na veřejnost, upoutal pozornost vědců. Oba muži se tedy zúčastnili studie vedené Dr. Thomasem Bouchardem z University of Minnesota, který zjistil, že jejich lékařské výsledky a testy mozkových vln byly téměř totožné. Stejně tak jejich výsledky v osobnostním testu. Případ bratrů (a dalších jim podobných) ovlivňoval teorie o vlivu výchovy a o tom, jak věda přemýšlí o účincích dědičných faktorů nad faktory prostředí. Někteří dokonce považovali případ Jim Twins za možný důkaz telepatického spojení mezi dvojčaty.

jim-twins-thumb.jpg

Boxovací kratochvíle na střeše budovy Ball Building, ve čtvrti Hollywood v Los Angeles, stát Kalifornia. Snímek pochází z roku 1938, dívky jsou herečky a budovu vlastní společnost Paramount. Ta byla založena v roce 1912 a je nejstarším americkým filmovým studiem, které je v současnosti jedním z nejvýdělečnějších filmových studií vůbec. Fotografie je moderně kolorována.

344563466_186507177624828_3919007830943960017_n.jpg

Korunkový uzávěr (1892)
Činorodý inženýr irského původu William Painter (1838-1906) za svůj život získal na 80 patentů, jedním z nich byl například stroj pro odhalování padělaných peněz nebo bezpečnostní vystřelovací sedadlo do osobních vlaků. Williamovi ale brzy došlo, že chce-li zažít opravdový velkolepý úspěch, musí vytvořit něco jednoduchého, co lze vyrábět masově. Inspirován zvyšující se popularitou sycených nápojů, které byly široce dostupné v lékárnách a hospodách od roku 1880, vytvořil v roce 1892 korunkový uzávěr. Zátka měla vlnitý okraj, který ručním nebo strojovým přitlačením vytvořil pevné víčko tvaru korunky s vloženou korkovou vrstvou, která zabraňovala kontaktu kovu s nápojem. Korunkové uzávěry byly v USA použity nejprve na pivní lahve, kde nahradily třmenové uzávěry. Výroba korunkových uzávěrů se ukázala výrazně jednodušší a plnění lahví rychlejší. Na víčka vynalezl Painter i otvírák, který si nechal patentovat o tři roky později. Dnes, více než sto let po Painterově smrti, jeho firma, která je součástí Crown Holdings a zaměstnává na 25 000 lidí, prodává ročně zátky v takřka nezměněné podobě za 6,5 miliardy dolarů ve více než 40 zemích světa.

31958015_183129352340302_2330857951012585472_n.png

Chrupavčitá kostra Trnuchy modroskvrnné (Taeniura lymma)
Trnucha modroskvrnná může dorůstat velikosti okolo 70 cm, ale některé zdroje uvádějí velikost 1,5 až 2 m s průměrnou hmotností okolo 30 kg. U druhu nebyl pozorován pohlavní dimorfismus, samec i samice mají podobnou velikost. Tělo má oválný tvar s široce zaoblenými vnějšími rohy. Je tvořeno oválným diskem, který je veliký od 25 až po 95 cm a je zakončené dlouhým ocasem s jedním středně dlouhým ostnem. V případě ohrožení je trnucha schopna zabodnout osten do oběti a následně část ostnu v oběti zanechat. Vzniknuvší rána je díky zoubkovému povrchu potrhaná a díky slizu na trnu, dochází k silné infekci. Po čase se osten trnuše zase obnoví. Pokud je ocas nepoškozen, nachází se na spodní straně ocasu široká ocasní rýha, která se táhne až ke špičce ocasu. Na vrcholku hřbetní strany je umístěna dvojice očí, v jejichž blízkosti se nachází velké průduchy. Tlama se nalézá na břišní straně těla. Kostra trnuchy je zcela tvořena chrupavčitou kostrou. Trnucha modroskvrnná se vyskytuje často osamoceně, ale také v malých skupinkách v mělkých vodách, kde se většinou skrývá na mořském dně. Ke komunikaci s ostatními jedinci svého druhu využívá elektroreceptory, které jsou schopné zaznamenávat drobné elektrické výboje ve vodě emitované dalšími jedinci. V oblasti Austrálie je trnucha často lovena pro maso. Rovněž je ale častým obyvatelem akvárií, kde je ceněna pro svoji mírnou povahu. Pro úspěšné chování má ale vysoké nároky a vyžaduje značné zkušenosti. V současnosti je pro tento druh největší hrozbou náhodný rybolov a ničení korálových útesů.

80702121_485305822122652_3079685902797111296_n.png
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12970
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Port Jackson shark (Heterodontus portusjacksoni), u nás známý pod jménem Různozubec portjacksonský
Obývá tropická a mírná moře západního Pacifiku. Živí se ježovkami, hvězdicemi, měkkýši, korýši a rybami. Na lov se vydávají v noci, kdy je jejich kořist nejaktivnější. Během dne se skrývají v jeskyních, poblíž skalisek nebo na dně mezi chaluhami. Jejich zuby jsou perfektně přizpůsobeny na rozbíjení a drcení kořisti. Nedospělí jedinci mají špičatější zuby a živí se měkčí potravou. Různozubec portjacksonský vytváří hejna rozdělená podle pohlaví a vyspělosti. Pro člověka není nebezpečný, ale při dotyku se může bránit. IUCN Red List ho řadí mezi málo dotčené druhy.

351156525_207688958851713_4921972038376193282_n.jpg

Mihule jako podivná kulinářská delikatesa chudiny i králů
jednou z nejpodivnějších kulinářských delikates, byly bezpochyby dušené mihule. Mihule jsou kruhoústí rybovití obratlovci úhořovitého těla. Průměr jejich ústního otvoru přesahuje průměr zbytku těla, je ozubený a přísavkovitý, má tvar nálevky. Většina mořských druhů se zavrtává do těla jiných ryb a saje jejich krev. oproti tomu larvy Mihule potoční (Lampetra planeri) se živí detritem a organickými usazeninami v písčitých náplavech, které obývá. Během vývoje v dospělce zakrňuje trávicí trakt, a proto dospělec potravu nepřijímá. Ve středověku nechyběly na tabulích králů i těch nejchudších. Mihule vstoupily do evropských dějin hned dvakrát. Přejedl se jimi a zemřel roku 1135, anglický král Jindřich I., aniž by po sobě zanechal legitimního mužského potomka. Stejným způsobem zemřel roku 1153 Eustach z Boulogne, syn krále Štěpána, který uchvátil Jindřichově dceři Matyldě anglickou korunu, o niž se pak sváděly celé toto období vyčerpávající boje, jež ukončila až Eustachova smrt; anglickým králem se pak stal Matyldin syn Jindřich II. Jejich lov je v ČR zakázaný a mihule patří mezi chráněné druhy. Dnes je najdete hlavně v luxusních restauracích, v Pobaltí ji lovil a ochutnával i britský šéfkuchař Heston Blumenthal. V Akvitánii se vaří jako guláš v omáčce z krve mihule a červeného vína, spolu s dušeným pórkem. Ve Španělsku ji nakládají do speciálního láku jako jakýsi zavináč. Pokud si je ale chcete připravit jako naši předkové, tak zde je recept: Živá Mihule mořská se polije krétským vínem, ve kterém se utopí. Pro úsporu lze použít i obyčejné víno. Pak se zařízne a do vína se zachytí krev. Nakrájí se na kusy a uvaří se ve vodě. Do směsi vína a krve se přidá skořice, hřebíček, zázvor, malé hrozinky, mandle a celý pepř. Vše se svaří. Vařená ryba se vloží do omáčky a ještě jednou se povaří. Může se nechat týden uležet. Takto připravena přichází mihule mořská na stůl velmožů. Čerstvá Mihule říční se uvaří ve slané vodě. Připravuje se s omáčkou z vína, cukru, skořice, malých hrozinek, hřebíčku a zázvoru. Pro barvu se přidává třešňová šťáva a k tomu několik kuliček pepře nebo škrob se šafránem. Uzená mihule říční se uvaří ve vodě a opeče na rožni. Mihule potoční je méně chutná než mřenka. Vaří se ve slané vodě nebo se peče na másle.

8741970596_0a3b1b98c8_c.jpg

Tak se zdá, že i kdyby hladina moří stoupla o 100 metrů, tak to bude mít našinec v létě k vodě pořád daleko. Chorvatsko je prakticky beze změn a ke studenému Severnímu moři stejně nikdo nejezdí. Alternativou by mohl být onen maďarský "Balaton 2.0", ale ani ten by jistě nedokázal ukojit touhu Čechů po "širém moři". Zkrátka depresivní pohled.

Europe if sea level rises 100 meters.jpg

Česací panenky často chápeme jako hračku pro malé holky, ale pak je tady My Little Danny
Přesně tak, pořádně vlasatá figurka pořádného drsňáka, se zubatou mačetou místo hřebínku. Patrně nepřekvapí, že zde Danny Trejo ztělesňuje postavu jménem Machete, ze stejnojmenného filmu z roku 2010. Konkrétně bývalého federálního agenta z Mexika, který hraje podle vlastních pravidel a nikomu se ze svých činů nezodpovídá. Dan "Danny" Trejo je americký herec a producent, který je znám svými zápornými rolemi, do kterých je často obsazován. Hlavně proto, že je považován za člověka s nejdrsnějším vzhledem v šoubyznysu. Ve filmech ztvárnil 65 postav, které zemřely, čímž se stal nejčastěji umírajícím hercem. Autorem této parádní postavičky (na fotce) je DebonairHeads.

Výstrerttřižek.JPG
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12970
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Ruští vesničané (kolem roku 1905)
Zatímco v západní části Evropy nevolnictví mizí v souvislosti s morovou ranou ve 14. století, v českých zemích přežívá až do roku 1781, kdy ho ruší císař Josef II. V Rusku se nevolnictví udrželo nejdéle a bylo zrušeno až v roce 1861 carem Alexandrem II. po porážce v krymské válce (1856). Nevolníci se stali svobodnými, ale chtěli-li půdu, která jim formálně byla přidělena, museli ji od statkářů získat výkupem. Pokud výkup neučinili, byli povinni za přidělenou půdu buď platit dávky, nebo je nahradit tradiční robotou. Před zrušením nevolnictví tvořili v Rusku až 43 procent venkovské populace, přičemž jen každý desátý Rus tehdy žil ve městě. Více než dvě třetiny nevolníků v jihoruských provinciích a téměř všichni na dnešní Ukrajině museli pracovat na panském, obvykle tři až čtyři dny v týdnu, během sklizně až šest. Tento typ nevolnictví byl nazýván "barština". V ostatních provinciích byl o něco rozšířenější "obrok", kdy nevolníci šlechtě jen odváděli dávky v naturáliích. Pozoruhodné je, že zrušení nevolnictví, o 40 let dříve, zvažoval car Aleksandr I. (1777-1825), leč tyto reformy nebyly uskutečněny. Někteří odborníci upozorňují, že zákony vydané při kolektivizaci v Sovětském svaze připoutávaly lidi k půdě natolik, že de facto nevolnictví za vlády Stalina obnovovaly.

34689423_1872084269522997_5183206669282181120_n.png

Německý pozorovací letoun Taube je pronásledován francouzským dvoumístným letounem Farman HF.20 (1914)
Rumpler Taube (holubice) byl jednoplošník s maximální rychlostí kolem 100 km/h, vyznačující se stabilním letem a velmi špatnou obratností. Výzbroj tvořily maximálně ruční zbraně osádky. Pronásledovatelem je novější Farman HF.20, jehož maximální rychlost činila 165 km/h. Osádka byla dvoučlenná, tvořená pilotem v přídi letounu a za ním sedícím pozorovatelem. Některé letouny měly uspořádání osádky opačné, a vpředu sedící pozorovatel ovládal pohyblivý kulomet, nejčastěji Hotchkiss ráže 8 mm.

34858366_1873299686068122_6197213534078631936_n.png

Brennanova gyroskopická jednokolejka (1910)
Jedná se o označení pro pozemní vozidlo, které využívá gyroskopu k vyvažování jízdy na jedné koleji. Velkou výhodou byla schopnost zatočit na velmi krátké vzdálenosti, oproti klasicky řešeným vlakům. Nevýhodou bylo, že samotný gyroskop musel být nepřetržitě poháněn, aby se vozidlo udrželo ve vzpřímené poloze. Jednokolku stabilizovanou gyroskopem, v úvodním snímku, navrhl irsko-australský inženýr Louis Philip Brennan (1852-1932). První patent na toto řešení si nechal přihlásit již v roce 1903. Svůj model představil oddělení Britské armády, která se pro něj nadchla a doporučila vynálezci udělení 10 000 Liber na výrobu prototypu. Leč finanční oddělení armády svých kolegů nesdílelo a udělení finančních prostředků zamítlo. Přesto se podařilo vybrat 2 000 Liber pro výrobu zmenšeného prototypu, který se zachoval až do dnešních dnů. Byť prototyp fungoval, znamenaly zlom volby v roce 1906, kdy se k vládě dostali Liberálové prosazující politiku škrtů. Zdroj financování tak vyschl a našel se jiný. Tím byla vláda v Indii, která roku 1907 schválila Brennanovi zálohu ve výši 6 000 Liber k vybudování jednokolejné tratě kašmírském v Durbaru. Tyto finanční prostředky byly vyčerpány do ledna 1909 a tak byla záloha navýšena o dalších 2 000 Liber. Dne 15. října 1909 byl sestrojen jednokolejný vlak od délce 12,2 m a šířce 3 m, který poháněl motor o výkonu 20 koní a dosahující rychlosti až 35 km/h. Na zkušební trati kolem továrny, vlak dokázal přepravit 32 lidí. U tohoto prototypu byl gyroskop stabilizovaný pneumatickým servem usazen v kabině, byť výhledově měl být mechanismus ukryt v podlaze. V roce 1910 byl vlak představen v Londýně a získal si velký zájem diváků. Na kruhové dráze vezl 50 cestujících. Mezi nadšenými diváky byl i Winston Churchill. Byť Brennanův prototyp fungoval, nepodařilo se získat další finanční prostředky. Jeden vlak byl sešrotován a druhý sloužil jako posouvadlo v parku až do roku 1930. Souběžně s britským protějškem zkonstruoval vlastní gyroskopicky stabilizovanou jednokolejku, německý konstruktér August Scherl (1849-1921). Menší vláček představil v roce 1909. Výrobou vlastní jednokolejky se zabýval britský aristokrat ruského původu – Pjotr Schilowskij (1871-1957), leč vozidlo bylo představeno až roku 1913, ale při ostrých levotočivých zatáčkách se převracelo. Myšlenka jednokolejky ale nezapadla ani po první světové válce, ale to je již jiný příběh.

brennman-gyro-monorail-05.jpg

To si takhle čekáte před semaforem než vám padne zelená, když v tom "letecká kontrola". Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) přišel na inspekci, zda v autě nepašujete nějaké ilegální holuby! Nutno podotknout, že toho vidí opravdu hodně a neunikne jim ani peříčko. Zrak sokolů je považován za vynikající, jejich oči jsou relativně velké (a to především u samců), vidí binokulárně a dokáží zaměřit tři pohybující se objekty zároveň. Sokoli vidí letící ptáky na podstatně delší vzdálenost než lidé a to i když tito použijí dalekohled s mnohonásobným zvětšením.

352641476_1213675322657955_4553398284806718146_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Zemakt »

Farmam HF 20 určitě maximálku 165 v hodině neměl Rase.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12970
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Prý jo, teda co jsem našel. U verze HF.20 se zmiňuje maximální rychlost 165 km/h (103 mph). Pohon zajišťoval hvězdicový, vzduchem chlazený, sedmiválec Gnome Lambda o výkonu 60 kW (80 hp).
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Zemakt »

Na wiki to sice píšou, ale já bych to tipoval tak max 110 plus minus. Našel jsem 61 majlí. Pro příklad Albatros D.II uměl 165 km/h. Ale byl baujahr 1916 a měl 160 k pod kapotou.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od hydrostar »

Tak válka uvádí 105 km/h...
Ale jak se říká, wiki je víc než Bible.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
seabee
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3507
Registrován: 18/7/2013, 18:59

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od seabee »

Tato stránka uvádí 105 km/hod:
http://aircraftinvestigation.info/airpl ... HF.20.html
image0.jpg
HF.20 at Larkhill
Slyší-li nechápaví, podobají se hluchým.
Hérakleitos z Efesu, zvaný Skoteinos (Temný – asi 544-484 př.n.l.),
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12970
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Obrovský meč Fríského piráta a bojovníka za svobodu, známého jako Grutte Pier, který vedl místní povstání v letech 1515 a 1519. Samotný meč je dlouhý 215 cm a váží 6,6 kg. Majitel s ním máchal tak skvěle, že jedním sekem srazil naráz hlavu několika lidí. Nyní je k vidění ve fríském muzeu v Leeuwardenu, v Holandsku. Pier Gerlof Donia (1480-1520) byl nepochybně zajímavou postavou i krom svého obrovitého vzhledu, díky kterému si vysloužil přezdívku "Grutte Pier" (latinsky Pierius Magnus). Historik Conrad B. Huet píše, že to byl "…chlapík vysoký jako věž a silný jako býk, tmavý, širokoplecí, s dlouhou černou bradou a knírem. Tento přirozený šprýmař se shodou nepříznivých okolností změnil na děsivého násilníka." Jeho vesnici přepadla v roce 1515 tlupa saských žoldáků, vypálila domy a zabila Pierovi ženu. Jako odvetu Pier zahájil záškodnickou válku proti jejich pánovi, vévodovi Georgovi, sloužícímu burgundským šlechticům, pirátským způsobem zajal téhož roku 28 holandských lodí a sám sebe nazval "Král Frísů." Protože situaci nezměnil, po mnoha bojích a srážkách se stáhl do ústraní a skonal na lůžku 18. října 1520. Tvrdí se, že poprvé vyslovil fríský slogan "Leaver dea as slaef" (Lepší mrtvý než otrok). Legendy jej popisují jako neobvykle mohutného muže, vysokého nejméně sedm stop (213 cm), což dokazuje i dochovaná veliká přilbice a kyrys, podle nichž mohl vážit až 190 kg. Podle lidových vyprávění se sám zapřáhl do pluhu a oral půdu, nebo jednou paží zvedl nad hlavu koně. Jednou poslali pět žoldáků, kteří jej měli zavraždit: Pier oral pole staromódním pluhem z dřevěného trámu. Jakýsi cizinec se jej zeptal Hej, víš kde žije Grutte Pier? Obr prý vypřáhl koně, popadl pluh pravou rukou, zvedl jej a ukázal jím k domu. Pak řekl Žije tamhle. Druhou rukou se udeřil do prsou se slovy A tady stojí. Pověst říká, že žoldáky zabil ve vesnici Kimswerd a místo je dodnes známé jako Fiveval (Five fall), neboť všech pět zůstalo mrtvých na zemi. ps. muž na obrázku je britský amatérský historik Michael Oakeshott (1901-1990), zásadní osobnost pro studium zbraní ve středověku a tvůrce do dnes používané typologie mečů vrcholného středověku.

116789680_613958759257357_3807892524833701473_n.png

Muži z mexické popravčí čety, která popravila 19. června 1867 císaře Maxmiliána I. Mexického (Habsburského). Zleva: Jesús Rodríguez, Marcial García, Ignacio Lerman, Máximo Valencia, Ángel Padilla, Carlos Quiñones, Aureliano Blanquet a kapitán Simón Montemayor. Každý z těchto vojáků dostal od císaře unci zlata, aby jej nestříleli do hlavy, aby se mu jeho matka mohla podívat do tváře. Maxmilián I. Mexický (1832-1867) rozený jako Ferdinand Maximilian Joseph von Habsburg-Lothringen byl člen rakouské císařské, habsbursko-lotrinské dynastie. Díky podpoře francouzského císaře Napoleona III. a skupiny mexických royalistů byl 10. dubna 1864 prohlášen mexickým císařem. Mnoho zahraničních vlád odmítlo uznat jeho vládu, zejména sousední Spojené státy americké. USA také podpořily mexické republikánské povstalce vedené sesazeným prezidentem Benitem Juárezem, který Maxmiliána svrhl, roku 1867 v Querétaru zajal a nechal popravit (spolu s oběma jeho generály Miramónem a Mejíou). Zatímco generálové byli po sprše kulek okamžitě mrtví, Maxmilián první dávku přežil a musel dostat "ránu z milosti". Maxmiliánovo tělo bylo v Mexiku nabalzámováno, aby jej v listopadu 1867 na lodi Novara převezl admirál Wilhelm von Tegetthoff do Rakouska, kde byl pohřben ve vídeňské Císařské hrobce.

117445306_621319041854662_1714513963507293952_n.jpg

Na první pohled by si člověk řekl, že jde o pěkný maskovací převlečník, nebo zvláštní oblek po dědovi (když byl u Skautu nebo Wehrmachtu). Ve skutečnosti to je 2000 let stará róba s leopardím vzorem, která patřila egyptskému knězi jménem Harnedjitef. Některé designy jsou zkrátka nadčasové.

352806370_226675800158593_1237075520305742922_n.jpg

Had se nedopatřením zakousl do vlastního ocasu
Britský veterinář na klinice v Sussexu musel v roce 2009 řešit poněkud neobvyklý případ. Zákazník mu přinesl do ordinace hada zakousnutého do vlastního ocasu. Reggie si spletl svůj ocas s jiným hadem a zakousl se sám do sebe. Možná si menší problém i uvědomil, ale v tom, aby se zase pustil, mu bránily jeho zadní zuby. Jeho majitel si všiml, že se had začíná dusit. Spěchal s ním proto na kliniku, kde mu tamější odborník na exotická zvířata Bob Reynolds otevřel tlamu, vykloubil čelist a odstranil ocas, předtím, než mohl být natráven. "Když had jako je tento, žije na malém prostoru, stane se, že si sám sebe splete s jiným plazem," vysvětluje veterinář.
Had zakousnutý do vlastního ocasu - Uroboros, je starodávný symbol, který se poprvé objevil ve starověkém Egyptě, v době římské nadvlády se pojí s gnosticismem, hermetismem a alchymií. Představuje cyklickou podstatu všech věcí, nekonečný návrat od konce k začátku, sebezničení a sebeobnovu (znovuzrození). Poprvé je motiv hada zakousnutého do vlastního ocasu doložen v období Staré říše ve starověkém Egyptě, kde byl příznačně nazýván jako "Ocas v tlamě". Objevuje se v tzv. podsvětních knihách a v pohřební ikonografii, kde symbolizuje čas a nekonečný a nepřetržitý běh života. V Knihách mrtvých je dáván do souvislosti např. s motivem sloupu džed, v ne zcela srozumitelných souvislostech je použit na sarkofágové skříni z Tutanchamonovy pohřební výbavy. Nejhojněji je používán v Pozdní době, odkdy je přejímán antickými autory. Uroboros s původem v Egyptě bývá často dáván do souvislosti s jinými, totožnými motivy z jiných kultur a považován za univerzální symbol. Autor David Talbott, který se též věnuje mytologii, v dokumentu Blesky bohů uvádí, že uroboros se neobjevil pouze v Egyptě, ale "na všech obydlených světadílech" podle nálezů ve starověké Indii, Číně, Japonsku, na území dnešního Mexika a kontinentálních Spojených států amerických, dokonce i na Aljašce.

352100419_646843430817956_9125945378507424020_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12970
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Samice pipy americké s mláďaty v komůrkách na hřbetě
Pipa americká (Pipa americana) je zcela vodní žába a proto se vyskytuje v řekách, jezerech a bažinách v deštných pralesích. Byla nalezena po celém severu Jižní Ameriky; v Brazílii, Peru, Venezuele, Kolumbii, Ekvádoru, Guyaně, Francouzské Guyaně, Trinidadu a Tobagu a Surinamu. Dorůstá až 20 cm, ale častěji 10-13 cm. Váží kolem 500 g. Je známá především pro svůj způsob rozmnožování. Při námluvách samci místo kvákání silně cvakají velkou tlamou. Při kladení vajíček plavou oba partneři v podivných akrobatických obratech vzhůru ode dna a zpět. Při klesání uvolňuje samička několik vajíček, která se zachytí o samečkovo břicho. Ten je oblastí kloaky tlačí dopředu na její hřbet a přitom je oplodňuje. Na dně pak zamačkávání vajíček do naběhlé žláznaté hřbetní kůže samice dokončuje a popsaný manévr se opakuje. Celý vývin zárodků probíhá v kožních komůrkách krytých svrchu poloprůhledným víčkem. Malé (ještě měří pouze 2 cm), zcela vyvinuté žabky vylézají z otvorů na hřbetě samice po 77-136 dnech.

119632295_645181732801726_7016041309036649724_n.jpg

Nejpodivnější úmrtí - uvařena v mixéru na karamel
Šestatřicetiletá Natálie Nemets pracovala v říjnu 2017 v továrně na sladkosti ve městě Stary Oskol v Belgorodské oblasti. Byl to den jako každý jiný a právě čistila velkou mixovací nádobu na horký karamel. Za neznámých okolností spadla dovnitř a později ji zalil vařicí karamel, který ženu uvařil zaživa. Podle kolegů se po Natálii sháněli, ale nemohli ji najít. Později si někdo všiml nohou, které vyčnívaly z mixovací nádoby s karamelem. Nikdo si nedokáže vysvětlit, co se mohlo stát. Policisté pracují s verzí, že žena při čištění omdlela a do mixovací nádoby se převrátila. Tam ji později zalil karamel. Podle kolegů neměla moc šancí na přežití. I kdyby ji nezabil vařicí karamel, určitě by ji zabila mixovací ramena, která se do kádě spouštějí krátce poté, co se nádoba napustí karamelem. Původně továrna chtěla celou záležitost utajit a vyhrožovala zaměstnancům. Detaily o incidentu však unikly na sociální síť a později celou záležitost potvrdila i policie.

119525368_644485632871336_5202470557263081965_n.jpg

Zlatý mořský červ Eulagisca gigantea žijící na Antarktidě
Na délku měří 20 cm, 10 cm na šířku a žije v hloubce více než 500 metrů. Ony zlaté šupiny se nazývají elytra. Přestože se o jejich stravovacích návycích ví málo, vědci naznačili, že jsou aktivními lovci. Nyní ta nejlepší část. Co vypadá jako hlava bez očí je ve skutečnosti proboscis, tedy vysunovací ústa, která jsou obvykle ukrytá uvnitř těla červa. Tedy když Eulagisca gigantea spatří kořist, vysune tato ústa dlouhá 7 cm a použije svá ostrá kusadla k jejímu roztrhání.

Výstřižek.JPG

Neuvěřitelnou proměnou nedávno prošla pobořená středověká tvrz Tichá
Stojí pouhé dva kilometry od česko-rakouské hranice. Dlouho chátrala a v dobách Studené války se pohraničníci marně pokusili její věž vyhodit do povětří. Letos v červnu se obnovená památka otevře veřejnosti. Pokud vystoupáte na vrchol 25 metrů vysoké věže, můžete se pokochat výhledem na Šumavu a Novohradské hory. Tvrz byla založena za posledních Přemyslovců a koncem 18. století ji Jan Buquoy přestavěl na pivovar. Ještě na starých fotografiích byly vidět domy nalepené u základů věže, ale ty byly zbourány po druhé světové válce, kdy sto metrů od zbytků tvrze procházela železná opona. V 70. letech se pohraničníci pokusili věž zdemolovat, leč až tři a půl metru silné stěny výbušninám odolaly. Místní družstevníci sem běžně vylévali sudy vyjetého motorového oleje a do věže vyhazovali odpad. Vyčištění celé lokality tak stálo obrovské peníze. Celého projektu obnovy se chopil spolek Hrady na Malši, který si zříceninu tvrze zakoupil v roce 2008. Po úklidu mohl započít archeologický průzkum, který odkryl základy druhé věže a sklepy původního paláce. Na hlavní věži vyrostlo obytné hrázděné patro se šindelovou střechou. Složitého úkolu se ujal zkušený tesařský mistr Petr Růžička. Rovněž pro něj ale šlo o velký experiment, jelikož do té doby nikdo nevěděl, jak přesně se dřív vztyčovaly vysoké krovy (například ten na pražské Mostecké věži). Vše se ale povedlo a brzy v areálu přibyly i další budovy. Všechny práce se dělaly pouze pomocí technologií, které byly dostupné středověkým stavitelům. Náletové dřeviny na vrcholu věže živořily desítky let. "Byly to vlastně takové přírodní bonsaje. Za jalovec, který je zachycen už na fotkách z roku 1906, nám jedna paní nabízela nevídanou sumu. Nepodařilo se ho ale přesadit," vypráví Radek Kocanda.

rh86373prevrertttiew.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12970
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Příběh chudého chlapce, kterému žralok ukousl nohu, přesto se stal starostou Londýna
Autorem obrazu se žralokem je americký malíř John Singleton Copley (1738-1815). Dílo vzniklo roku 1778, leč ke skutečné události došlo roku 1749 v Havaně na Kubě. Čtrnáctiletý anglický sirotek Brook Watson (1735-1807), který sloužil jako člen posádky na obchodní lodi, se rozhodl zaplavat v tamním přístavu. Zde jej napadl žralok, napoprvé mu ukousl kus masa z levé nohy pod lýtkem, napodruhé mu ji ukousl v kotníku. Posádka malé lodi, která čekala jako doprovod na svého kapitána při cestě na břeh, žraloka zahnala a Brooka zachránila. Noha mu byla amputována pod kolenem a za tři měsíce se ze zranění zotavil. Následující roky sloužil jako vojenský komisař a účastnil se bojů o francouzskou pevnost Fort Beauséjour v Kanadě. Roku 1759 odešel do Londýna, kde se stal úspěšným obchodníkem a členem výboru Corporation of Lloyds. Před vypuknutím americké revoluce navštívil tamní kolonie a zachytil dopisy generála Thomase Gage, které údajně dokazovaly, že generál byl špiónem. V listopadu 1775 doprovázel Watson amerického vězně Ethana Allena na cestě z Kanady do Anglie. Allen napsal, že byl dán na milost zlomyslného a krutého anglického obchodníka z Londýna, který se jmenoval Brook Watson. V roce 1782 působil jako generální komisař pro armádu v Severní Americe, které velel sir Guy Carleton. Vojenské funkce schopně kombinoval s politickou kariérou, díky čemuž působil jako konšel Londýna a člen parlamentu. Z Brooka Watsona se stal Sir Brook Watson, 1. baronet Watson, ředitel Bank of England a roku 1796 Lord Mayor of London (starosta Londýna).

121333999_662606177725948_1975695256630118573_n.jpg

Spolia opima (doslova tučná kořist) bylo nejvyšší a nejcennější trofejí, kterou mohl římský generál ve válce získat
Šlo o zbroj, zbraně a další cennosti, které zdobily tělo nepřátelského vojevůdce, zabitého v osobním souboji. Patrně nepřekvapí, že šlo o velice unikátní úkaz i na poměry Říma. Jako první jej získal samotný Romulus, když porazil a zabil Acra, krále sousedního města Caenina. Dalším byl Aulus Cornelius Cossus, který roku 437 př.n.l. zabil Larse Tolumnia, etruského krále města Veie. Třetím a posledním hrdinou byl Marcus Claudius Marcellus (268-208 př.n.l.), který roku 222 př.n.l. porazil v souboji keltského krále Viridomara. Neuznaný nárok si činil ale i Marcus Licinius Crassus (vnuk slavného předchůdce). Ten při tažení v Thrákii, během osobního souboje zabil bastarnského krále jménem Delda a kolem roku 29 př.n.l. tak zastavil invazi kelto-germánského kmene Bastarnů (Bastarnae) na Balkán. První císař Augustus, obávající se o svou vlastní politickou moc, ale odmítl Crassovi udělit Spolia opima. Pod pojmem Spolia se myslelo krom zbrojí a zbraní odňatých nepříteli, rovněž ukořistěné lodní zobce (klouny), ale i sochy a koně. Tyto předměty bývaly pokládány za vyznamenání a rozvěšovány v atriu domu. Spolia opima měla takový význam, že bývala zavěšována v chrámě Jupitera Feretria v římském Kapitolu. Kupříkladu když se římský diktátor Mamercus Aemilius Mamercinus střetl s Tolumniem z Veií, probíhaly tvrdé pěší boje. Zlom nastal, když se římské kavalerii podařilo prorazit obrannou linii Etrusků a začali pobíjet utíkajícího nepřítele. Mezitím zaútočil král Tolumnius, v čele vlastní kavalérie, proti římskému jezdectvu. Boj byl vyrovnaný a výsledek dlouho nejasný. Pak ale vojenský tribun Aulus Cornelius Cossus srazil etruského krále z koně a než stačil vstát, sám sesedl, štítem jej přirazil k zemi a opakovaně bodal kopím. Po smrti krále, byla etruská kavalérie zahnána a celá armáda poražena. Král Lars Tolumnius byl vysvléknut ze zbroje a jeho useknutá hlava, naražená na kopí, nesena jako symbol vítězství. Římský diktátor Mamercinus sice získal triumf, ale nejslavnějším hrdinnou bitvy byl právě Cossus. Ten obdržel Spolia opima a zbroj i zbraně zabitého soka věnoval chrámu Jupitera Feretria.

peter-paul-rubens-the-trophy-(the-monument-raised-to-constantine).jpg

Kukeri (кукери) je tradiční bulharský rituál na zahnání zlých duchů prováděný lidmi v kostýmech
Kolem nového roku a před postní dobou kukeri chodí a tancují vesnicí, aby vyplašili zlé duchy a pro vesnici zajistili dobrou sklizeň, zdraví a spokojenost. Když vesnici obejdou, shromáždí se na náměstí nebo na návsi, divoce tancují a rozveselují lidi. Rituál se liší region od regionu, ale jeho podstata zůstává v zásadě táž. Masky mohou být všelijaké podle fantazie, i když nejčastější kukeri jsou masky zvířat vytvořené z ovčích a kozích kůží. Neodmyslitelnou součástí vybavení jsou věnce zvonců, zavěšené u pasu, kterými masky řinčí a zahánějí zlé duchy, ale také oznamují svůj příchod. Divokým tancem mají venkovanům zajistit úrodu v následujícím roce a také spokojenost a zdraví. To se neobejde bez divokého vyzvánění zvonců a zběsilého tančení v kruzích. Správně by měli chodit jen v noci, aby je nezastihlo slunce, ale to už dnes není pravidlem. Během obchůzky zkontrolují a obejdou celou vesnici, potom se shromáždí na návsi, kde se veselí a většinou všechny roztančí. I když kukeri, nebo také kukove, survakari, startsi, babugeri, dzhamailari či kamilari najdete jen v Bulharsku, podobné zvyky patří i k Rumunsku a Srbsku, jen masky potkáte odlišné. Původ rituálu je ale stejný, přičítá se starověkým Thrákům. Tento karneval se podobá našim masopustům s tím rozdílem, že masky chodí už od Vánoc nebo také po Novém roce, který se zde slaví o silvestru nebo podle pravoslavného kalendáře 6. ledna. V zapadlých místech se tento rituál dochoval v dávné formě, můžete ho zažít i během celé zimy, před půstem, případně i o Velikonocích. Například v Razlogu, Sandanski, Perniku a Petrichi je uvidíte o silvestru a 1. ledna. Setkat se s těmito postavami můžete i na velkém zimním festivalu masek, který se koná v Perniku vždy v druhé polovině ledna. Doposud to bývalo každý sudý rok, ale v poslední době jsou k vidění zástupy masek každoročně. Sám jsem kukeri viděl i během letních slavností a všech možných velkých oslav, například v údolí růží, kde byli součástí karnevalového průvodu. I když tady jim nebylo co závidět, protože masky skotačily se stejným zápalem jako v zimě, jen mužům pod kožešinami bylo během červnových dnů horko. Každá vesnice má úplně jiné kostýmy a podle oblastí zjistíte velkou odlišnost mezi maskami. Udělat si představu a vidět ty nejzajímavější variace je možné právě v Široké Lăce, kam se o prvním víkendu v březnu sjíždějí kukeri z celého Bulharska. Fanoušci kapely Lindemann si tyto bubáky jistě pamatují z jejich klipu Fish On. Zmíněná skupina je hudební projekt zpěváka Tilla Lindemanna z německé kapely Rammstein a Petera Tägtgrena ze švédské deathmetalové kapely Hypocrisy. Titulní fotografie (a další) pocházejí z dlouholetého projektu "Wilder Mann" francouzského fotografa Charlese Fregera.

121784746_665424067444159_3183107368687935605_n.jpg

Daisugi (台杉) je unikátní japonská technika kultivace vzácného kitajamského cedru

Chrání lesy, optimalizuje růst a produktivitu bez kácení stromů. První svědectví pochází ze 14. století z města Kitajama, které leží 20 km severozápadně od Kjóta. Celá oblast je hornatá a ve strmých svazích bylo nesmírně obtížné vysazovat a pěstovat stromy - což vedlo k nedostatku dřeva. Právě tento nedostatek surovin přiměl místní obyvatele k originálnímu řešení, které vycházelo z metod prořezávání bonsají. Technika Daisugi umožňuje výrazně zvýšit kvalitu a množství řeziva sklizeného z jednoho hektaru a zároveň urychlit růstový cyklus a zvýšit množství vyrobeného dřeva.
Kitajamský cedr je unikátní tím, že roste velmi rovně, je vysoký a dřevo nemá prakticky žádné suky. Materiál tak byl velmi žádaný, leč cedr potřebuje k růstu rovný terén, což bylo v hornatém Japonsku problematické. Nu a právě proto vznikla technika zvaná daisugi. Nejprve se vypěstuje takzvaný mateřský strom, z jehož větví začínají rašit větve nové, a právě v tomto momentě nastupuje lidský um. Nechávají se růst pouze zcela rovné větve mířící kolmo vzhůru, přičemž nadbytečné jsou odstraněny. Ve výsledku tak strom vypadá jako ruka, ze které rostou rovné stromy vzhůru. V podstatě je to jeden strom, ale roste na něm mnoho dalších. Z jediného stromu tak lze získat desítky a dokonce stovky kmenů, které se sklízejí přibližně každých dvacet let (mnohem častěji než u jiných lesnických technik), čímž se získá velmi kvalitní dřevo, které je o 140 % pružnější a dvakrát pevnější ve srovnání s konvenčním řezivem. Teď si patrně říkáte, proč se tato revoluční technika nerozšířila i mimo Japonsko. Nu, je zde "maličký háček". Takto lze totiž pěstovat pouze kitajamský cedr, známý též jako japonský červený cedr (česky Kryptomerie japonská), odrůdu, která má problém růst jinde než ve svém přirozeném prostředí. Má navíc zvláštní vadu, která ji činí sterilní, takže každý nový strom musí být řízkem. Legenda říká, že první cedr, u něhož se tato zvláštní mutace projevila, stále roste v Kitajamě, kde je znám pod jménem Širosugi. Patrně tak nepřekvapí, že byť původně se tato technika používala k získání dřeva, dnes má především dekorační efekt - podobně jako bonsaje. V Japonsku jsou tyto stromy velmi ceněné a lidé si je rádi fotí.

352357716_253200970678641_8813502580039735511_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4161
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Alfik »

Daisugi: U nás se takto pěstovaly vrby u vodních toků, prořezávaly se větve a tím se vytvořila typická "palice".
Dělalo se to proto, že tyto vrby nebyly považ. za "dřevo" ve smyslu obchodním, a pozemky na nichž rostly, bývaly obecní, nebo státní. Takže chudina si tímto vytvářela zdroj palivového dříví, za něž neplatila, jen svou prací. A občas i hádkou se sousedem při řezání :)
A vrba je tvrdé dřevo.
Další výhodou pak bylo, že na takto řezané vrbě se dobře sedělo vodníkům, a na větvičky se jim dobře věšely pentličky :twisted:
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12970
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Starořecká olověná destička popsaná kletbami, která byla nalezen v pozůstatcích Ofeltovy svatyně. Ve 3. století před naším letopočtem sem přicházely i ženy, které se snažily o odvrácení pozornosti jiné ženy od určitého muže. Bohužel dnes již nezjistíme, zda se jednalo o žárlivé manželky, nebo zhrzené milenky. Jisté ale je, že olověné plíšky byly srolovány, propíchnuty (asi) hřebíkem a uloženy v obětní jámě. Našlo se jich vícero, ze stejného období a s obdobným obsahem, zde je překlad jednoho z nich: "Odvracím Eubúlu od Ainea, od jeho tváře, od jeho očí, od jeho úst, od jeho hrudi, od jeho duše, od jeho břicha, od jeho pen... (údu), od jeho zadku, od celého jeho těla. Odvracím Eubúlu od Ainea." Vše je dosti konkrétní a sepsáno v obtížně srozumitelné hantýrce.

355437288_654296313406001_5822354627869030229_n.jpg

Kosovská vesnice Donje Ljubinje zůstává poslední výspou tradičního malování na tvář nevěsty
Postupně zde vznikají komplikované obrazce, jež mají podle tradic zahánět zlé duchy a přinést novomanželům štěstí. Netradiční vzhled doplňují svatební šaty, sestávající z pěti až šesti vrstev. Podobnou tradici najdeme u pomaků, bulharských muslimů žijících v jižní části země. Tvář nevěsty zde zkrášluje malování gelina, které se liší v závislosti na komunitách a vedle pestrých barev tvoří jeho středobod tenké plátky zlata. První den se hoduje a veselí, během druhého pak dojde k samotné sňatku, při němž manžel své choti tradiční zdobení smyje.

355116701_653977273437905_2326652879251696579_n.jpg

Organická sloučenina síry s tím nejodpornějším zápachem, jaký lidstvo poznalo
Thioaceton není jedovatý. Není žíravý, výbušný ani zvláště těkavý. Má však jednu zvláštní vlastnost, která z něj dělá jednu z nejnebezpečnějších chemikálií na zemi: její zápach. Zápach hioacetonu byl popsán jako "strašný" a způsobuje, že kdokoli v jeho blízkosti zvrací, omdlí nebo hrůzou prchá. Abychom pochopili, jak hrozný je tento zápach, povíme si krátký příběh. V roce 1889 vědci Baumann a Fromm v německém městě Freiburg pracovala na syntéze trithioacetonu (příbuzné sloučenině) a náhodně se jim podařilo syntetizovat thioaceton. Zápach bylo možné detekovat ze vzdálenosti půl kilometru a vyvolal evakuaci celého města, protože lidé začali nekontrolovatelně zvracet.

stinky.jpg

Nejtišší místností na světě je experimentální bezodrazová komora Orfield Laboratories
Nachází se v americkém Minneapolis a úroveň hluku je v ní těžko představitelných -9,4 decibelu. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o skvělý nápad na relax, akorát že při prohlubujícím se tichu může člověk velmi rychle zešílet. Již po pár sekundách totiž uslyšíte tlukot vašeho srdce, hlasité kručení žaludku, práci vašich plic nebo krev proudící v žilách. Moc nepomáhá ani nepřetržité zvonění v uších a i sebemenší pohyb má za následek skřípání kostí, které narušuje zdánlivý klid. Absence dozvuku postupně podkopává prostorové povědomí, což způsobuje ztrátu rovnováhy. Člověk proto musí v místnosti sedět. Pobyt delší než 15 minut způsobuje u lidí zvracení, panické stavy, zvukové halucinace a dokonce i klaustrofobii. Mozek, který nedostává žádné podněty, si začne v sebeobraně vytvářet vlastní. Což není zrovna dobré. Nejdéle zde vydržel neznámý reportér, který vyšel ven až po 45 minutách. Anechoická (zvukotěsná nebo bezdozvuková) komora je prostor navržený tak, aby absorboval odrazy zvukových nebo elektromagnetických vln. Od hluku a vibrací venku místnost izolují dvojité ocelové stěny a betonové pilíře. Stěny, strop i podlahu kryjí metr silné sklolaminátové akustické klíny, které absorbují až 99,99 procent všech zvuků. Takže nic, co je venku, se nedostane dovnitř, a co je uvnitř, to pohltí stěny. Vytváří se tak něco jako zvukové vakuum. Hladina akustického tlaku tak zde dosahuje dokonce záporných hodnot: -9,4 decibelů. Pro srovnání, pokoj u vás doma má při tom, co považujete za ticho, zhruba 30 decibelů. Nyní si jistě říkáte, k čemu je takové místo vlastně dobré. Výrobci ji využívají k přesnému měření hlučnosti svých produktů. Mohou si vyzkoušet, jak hlasitý zvuk vydává displej mobilu, tlačítko na palubní desce auta nebo LED světlo. Podobných komor je na světě několik. Svou vlastní má i NASA, která v ní například testuje reakce astronautů na nedostatek smyslových podnětů.

asearaE.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12970
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Do kokpitu ekvádorského práškovacího letadla narazil ve výšce tří kilometrů kondor, prorazil jej a zůstal v něm zaklíněný. Pilot Ariel Valiente zachoval chladnou hlavu a dokázal s letounem bezpečně přistát, přestože měl celý obličej od krve a torzo ptáka se mu pohupovalo v zorném poli. K události došlo 15. června 2023 nad městečkem Vinces ve středozápadní části Ekvádoru.

A-huge-bird-struck-a-military-plane-leaving-the-pilot-injured.jpg

Zábradlí na altánku v Neapoli má Braillovým písmem popsán výhled pro nevidomé
Brailleovo slepecké písmo je speciální druh písma, resp. systému psaní, určeného pro nevidomé, slabozraké a lidi se zbytky zraku. Funguje na principu plastických bodů vyražených do materiálu, které čtenář vnímá hmatem. Písmo je pojmenováno podle francouzského učitele Louise Brailla (1809-1852), který poté, co v dětství ztratil zrak, v patnácti letech vytvořil toto písmo úpravou francouzského vojenského systému umožňujícího čtení za tmy. Ve Francii bylo Braillovo písmo oficiálně uznáno pro čtení a psaní mezi nevidomými dva roky po jeho smrti a v roce 1878 se stalo mezinárodní metodou pro výuku ve slepeckých školách. V jeho rodném domě v Coupvray bylo zřízeno muzeum, v němž jsou umístěny nejrůznější předměty spjaté s Braillovým životem včetně pomůcek pro nevidomé. Na závěr ještě malá zajímavost. Braillovo písmo je netradičním příkladem binárního kódu používaného mimo svět počítačů.

FB_IMG_1687428785820.jpg

Korálovka kalifornská (Lampropeltis californiae) se živí drobnými savci, ptáky, ptačími vajíčky, hady, ještěrkami, žábami a vejci plazů. Stejně jako většina korálovek se živí i jedovatými hady, u kterých je imunní na jejich jed. Tedy na jed severoamerických jedovatých hadů. Jedná se o specialistu na hady rodu Crotalus.

352365353_646843754151257_5500029134312760412_n.jpg

V římských nevěstincích (lupanáriích) se jako prostředek vnitřní platby používaly speciální mincovní žetony – Spintria
Většina spintrií je ražena z bronzu nebo mosazi a má průměr 20–22 mm. Mince nesou na aversu obrazy s erotickými náměty, z nichž nejrozšířenějším je vyobrazení pohlavního aktu muže a ženy. Je známo celkem patnáct různých poloh a předpokládá se, že vyobrazená pozice koresponduje se službou poskytnutou za předložený žeton. Na reversu mincí se obvykle nacházejí římské číslice (I až XVI), jejichž význam není přesně znám. Jsou známy podobné předměty i z jiných materiálů – při vykopávkách v Pompejích bylo nalezeno několik takovýchto známek vyrobených z terakoty a kosti.

355877706_656874863148146_8713436393715252263_n.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 26/6/2023, 17:47, celkem upraveno 2 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
bat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 664
Registrován: 30/10/2011, 17:49

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od bat »

V souvislosti s thioacetonem jsem asi před rokem viděl video https://youtu.be/LmAG8-V_WQY . Zřejmě ten příběh o zamoření části města je trošku přibarvený... ale smrad to bude pekelný. Pokud byl někdo v mládí "Junyj chimik", tak ho to video možná potěší.
Obrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12970
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Geometrie brambůrku Pringles, aneb křupavý hyperbolický paraboloid
Pringles v typických kulatých tubusech jsou celosvětově jednou z nejznámějších značek slaných chipsů. V roce 1956 společnost Procter & Gamble zadala chemikovi Fredricu J. Baurovi (1918-2008) úkol vyvinout nový druh bramborových lupínků. Společnost chtěla vytvořit dokonalý typ, který se nebude rozpadat, nebude mastný nebo naopak okoralý. Dva roky se Baur zabýval konstrukcí nového tvaru a v roce 1958 nakonec vytvořil typický sedlovitý tvar ze smaženého těsta a také válcovitý obal. Nevěděl však, jak vylepšit chuť a tak jeho práci zdárně dokončil Alexander Liepa. Strojní inženýr a autor sci-fi románů, Gene Wolfe (1931-2019) pomohl s vývojem zařízení na jejich výrobu. Výsledný typický sedlovitý tvar se v matematice označuje jako hyperbolický paraboloid. Projektanti údajně použili superpočítače, aby zajistili, že se plátky nebudou v obalu hýbat a dokonale tak využijí omezený prostor tubusu. Chipsy Pringles se začaly prodávat v roce 1967, tedy v podstatě deset let o počátku vývoje.

130090080_701092610543971_3796196003150276479_n.jpg

Obří španělský prapor z lodi San Ildefonso, ukořistěný Brity během bitvy u Trafalgaru (1805)
Tato poslední velká bitva plachetnic se odehrála 21.října 1805 u jihozápadního atlantického pobřeží Španělska a britské válečné loďstvo, vedené viceadmirálem Horatiem Nelsonem, v ní porazilo spojené francouzsko-španělské válečné loďstvo. Britské ztráty na životech byly velké, 449 mrtvých a dále také 1241 raněných. Z 27 britských válečných lodí ale nebyla žádná ani potopena ani zajata. Naopak ze 33 francouzsko-španělských lodí jich bylo 21 zajato a jedna zničena. Podle britského podporučíka Badcocka, který se podílel na zteči španělské válečné lodi Santísima Trinidad, byla po masivním ostřelování její prkna pokryta krví, mozky a kusy těl, na zadní palubě pak byli poskládáni ranění, někteří s ustřelenýma nohama, jiní bez rukou. V Londýně připomíná toto vítězství Trafalgarské náměstí s pomníkem admirála Nelsona. Velcí lvi, kteří leží u paty vysokého sloupu památníku, jsou prý odliti z ukořistěných francouzských a španělských děl. V National Maritime Museum v Greenwich, je uložen od roku 1907, tento obří prapor z lodi San Ildefonso o velikosti 145 m² (14,4 m x 9,8 m). Původně byl uložený v St Paul's Cathedral. San Ildefonso byla spuštěna na vodu roku 1785. Byla lehčí a obratnější než tehdejší španělské lodě a dokázala se tak vyrovnat lodím britským. Nesla celkem 80 děl, z toho 10 třicetiliberních houfnic, 6 dvacetičtyřliberních houfnic a zbytek osmiliberní kanóny. Zajímavé je, že se jednalo o jedinou španělskou loď, která nebyla vybavena lehkými čtyřliberními děly. Velel jí komodor Don Jose de Varga. V bitvě u Trafalgaru byla loď poškozena a později zajata britskou lodí HMS Defence. Následně ji Britové zařadili do služby jako HMS Ildefonso a sloužila až do porážky Napoleona v roce 1816.

128992645_700441283942437_7136851890211838655_n.jpg


Vlak metra zachránil před pádem velrybí ocas
Před několika dny došlo v holandském městě Spijkenisse poblíž Rotterdamu, k velice kuriózní nehodě, když strojvedoucí vlaku prorazil bariéru na konci kolejí, ve stanici De Akkers. Souprava nespadla z desetimetrové mostové konstrukce, ale zadržela ji socha obřího ocasu velryby. Nikdo se nezranil a samotný strojvedoucí mohl vůz bezpečně opustit. Případ již šetří policie, jelikož není jasné, proč vlak metra projel zábranami. Socha s názvem Whale Tails je dílem architekta a umělce Maartena Struijse byla postavena ve vodě na konci kolejí v roce 2002. Sám umělec byl překvapen, že se plastová struktura nerozbila a vlak zdárně unesla.

129638446_701687743817791_3017997005857004431_n.jpg

Lobotomie dělá uživatele šťastnější. Doporučuje 8 z 10 lékařů - vyzkoušejte ji i vy!
Lobotomie je operativní neurochirurgický zákrok, při kterém jsou přerušena nervová vlákna spojující mozkový lalok s ostatními částmi mozku. Užívala se v psychochirurgii k léčení některých závažných duševních poruch. První lobotomii provedl roku 1935 portugalský lékař António Egas Moniz (1874-1955), později za objev lobotomie a založení neurochirurgie získal Nobelovou cenou. V roce 1937 byly úspěšné výsledky jeho práce publikovány v American Journal of Psychology. V USA se nové metody ujali dva chirurgové, Walter Freeman a James Watts. Ti přišli s upravenou metodou - transorbitální lobotomie, kdy operaci prováděli ostrým špičatým nástrojem, kterým do mozku pronikali těsně nad oční bulvou přes kost oční jamky. Odhaduje se, že v rozmezí let 1936 až 1978 bylo provedeno 35 000 těchto zákroků. Lobotomie byla od počátku silně kritizována ze strany některých neurologů. Vyskytly se také případy úmrtí, prasklých cév a u většiny pacientů se proměnily projevy jejich osobnosti (útlum, apatie, ztráta životní jiskry). O špatnou pověst zákroku se postaral také sám Freeman, který cestoval po USA a denně prováděl až 25 operací. Příliš se nezabýval výběrem svých pacientů, nesterilizoval si nástroje a ani pacienty nepřikrýval operační rouškou. Od 50. let byla tato invazivní léčba, postupně nahrazována psychofarmaky.

131131867_704812343505331_3454675572627714708_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Fotografie, vtipy, citáty“