Kabinet Kuriozit

Galerie, Album, výroky o válce.

Moderátor: jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Úředníci na elektrickém výtahu (1937)
Ústřední sociální pojišťovna (nyní Česká správa soc. zabezpečení) se strojovou kartotékou. Najdeme ji v Praze (čp.2383), přičemž zabírá první dvě podlaží objektu. Kartotéka je tvořena dvěma bloky o výšce 6 metrů, v nichž jsou uloženy jednotlivé zakladače o poloviční délce. Kolem středního bloku zakladačů probíhá široká chodba, osazená na podlaze a stropě jeřábovými drahami, v nichž se pohybují pojízdné pracovní plošiny pro obsluhu kartotéky. Mechanismus umožňuje pohyb plošin všemi směry podél stěny se zakladači, kovové prahy na vodicích drahách ve vodorovném i kolmém směru pak zajišťují přesné nastavení plošin.

FJU-xn9WYAM6Nnz.jpg

Vědci dlouho mylně pokládali historky o upírských pěnkavkách za pouhé pohádky
Galapágy jsou izolovaný ekosystém, kde je velká nouze o zdroje, a tak se zdejší organismy musely specializovat. Platí to i pro různé druhy a poddruhy pěnkav. Pěnkavky ostrozobé nejraději útočí na mláďata terejů a špičkou ostrého zobáku jim naklovávají oblast kolem ocasů, v místech, kde ústí mazové žlázky. Když začnou bezbranná mláďata krvácet, pěnkavičky jim pijí krev. S minimem námahy tak získají spoustu životodárné energie. Pěnkavky rovněž útočí v rojích, čemuž se není možné ubránit. Aby toho nebylo málo, pěnkavky také kradou vajíčka ostatním druhům ptáků. Dokážou je vyhodit z hnízd a následně rozklovat. Pochutnávají si také na vývržcích ostatních ptáků (dobrou chuť pokud právě snídáte). Zajímavostí je, že přírodní podmínky na Vlčím ostrově jsou opravdu extrémní; když přijdou vedra a sucha, může vyhynout až 90 procent všech pěnkavek. V této době se z drobných ptáčků navíc stávají mrchožrouti a kanibalové. Autorem snímku z roku 2018 je německý fotograf Thomas P. Peschak.

343651504_185243317728029_5330398448096506411_n.jpg

Ekologická bio-sekačka je nejnovějším hitem, díky kterému vás nemusí trápit zvyšující se ceny benzínu. Tato sekačka se doslova zakousne do vaší zahrady a díky systému rekuperace trávy vám ušetří spoustu námahy s vynášením sběrného koše (otrava!). Zmíněnou trávu přetváří do podoby úhledných granulek. Nenechte se ale mýlit, nejde o čokoládové kuličky pro děti (ikdyž...), ale parádní hnojivo pro další rostlinky. Doporučujeme přikoupit nádobku na vodu, jelikož "motor" se občas trochu přehřívá a je "žíznivý". Stejně tak je vhodné kryt přiklopit cihlou, jelikož "motor" má tendenci vyskakovat ven. Sekačka má životnost 5 až 9 let, což je nepochybně úžasné a je možné ji ještě prodloužit po výměně pohonné jednotky. U nás se zatím tento zázrak moderní techniky neprodává, ale už pomalu začněte šetřit, jelikož to bude nářez!

343423609_260747153016165_4943952051402131349_n.jpg

Sněhové koule již dnes nikoho neohromí, nu a tak příroda přišla se sněhovými válci
Jedná se o vzácný meteorologický jev, při kterém se přirozeně tvoří "sněhové rolky", když se kusy sněhu kutálejí z kopce nebo jsou větrem foukány po zemi a nabírají další sníh po cestě. V podstatě jde o stejný princip, jako když děti vytváří velké sněhové koule při stavbě sněhuláka. Mohou být malé jako tenisový míček, ale i větší než auto. Často jsou uvnitř duté, jelikož vnitřní vrstvy jsou nejtenčí a snadno je vyfouká vítr. Pro vytvoření sněhových válců je zapotřebí několik podmínek: Na povrchu musí být relativně tenká vrstva mokrého sypkého sněhu s teplotou blízkou bodu tání ledu. Pod touto tenkou vrstvou mokrého sněhu musí být povrch, ke kterému se tenká povrchová vrstva mokrého sněhu nepřilepí, příkladem může být led nebo prašan. Vítr musí být dostatečně silný, aby rozpohyboval sněhové válce, ale zase ne moc silný, aby je rozfoukal. Alternativou pak je vytvoření válce pomocí gravitace, kdy se kousek sněhu uvolní ze stromů a následně se kutálí ze svahu. Kvůli tomu jsou sněhové válce běžnější v kopcovitých oblastech. Dosti specifické podmínky nezbytné k jejich vzniku, z nich činí velmi vzácný jev.

eb65f6dc54987e067b533e90ae0536b8.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Martan
praporčík
praporčík
Příspěvky: 302
Registrován: 14/6/2005, 00:11
Bydliště: Domašín

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Martan »

Rase píše: 30/4/2023, 09:33 Úředníci na elektrickém výtahu (1937)
Ústřední sociální pojišťovna (nyní Česká správa soc. zabezpečení) se strojovou kartotékou. Najdeme ji v Praze (čp.2383), přičemž zabírá první dvě podlaží objektu. Kartotéka je tvořena dvěma bloky o výšce 6 metrů, v nichž jsou uloženy jednotlivé zakladače o poloviční délce. Kolem středního bloku zakladačů probíhá široká chodba, osazená na podlaze a stropě jeřábovými drahami, v nichž se pohybují pojízdné pracovní plošiny pro obsluhu kartotéky. Mechanismus umožňuje pohyb plošin všemi směry podél stěny se zakladači, kovové prahy na vodicích drahách ve vodorovném i kolmém směru pak zajišťují přesné nastavení plošin.
Doporučuji se podívat na toto video https://www.youtube.com/watch?v=2PfbgRKPv54
Obrázek
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Alfik »

Mimochodem, kdo si ještě pamatuje děrnoštítkové systémy s geniálním "vynálezem" na filtrování a třídění na základě pletacích jehlic? :D
To budu muset mladším asi předvést, to se bude blbě popisovat :D
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Kyrys osazený devatenácti pistolemi, který byl nalezen roku 1917 v Bordeaux. Vážil 30 liber (13,6 kg) a byl získán spolu se dvěma třmeny s ukrytými pistolemi mířícími dozadu, kterými bylo možno ohrozit možného pronásledovatele. Tato nevšední výbava se stala součástí sbírky starožitníka jménem Charles Noé Daly (1868-1933), který vlastnil celkem tisíc kuriózních střelných zbraní, krom tohoto kyrysu i pistoli admirála Nelsona, sedlovou pistoli Viléma Oranžského a mnoho podobných. V roce 1935 byla sbírka prodána na veřejné aukci.

Kyrys osazený devatenácti pistolemi, který byl nalezen roku 1917 v Bordeaux. Vážil 30 liber (13,6 kg) (4).jpg

Vítěz zápasu Korongo Nuba v Kordofan v Jižním Súdánu (1949)
Autorem snímků je britský fotožurnalista George Rodger (1908-1995) známý svou prací v Africe a vůbec prvními fotografiemi z tábora smrti v Bergen-Belsenu na konci druhé světové války. V roce 1947 spolu s Robertem Capou, Davidem "Chim" Seymourem a Henri Cartier-Bressonem založili agenturu Magnum Photos. Dalších třicet let pracoval jako fotograf na volné noze. Podnikl mnoho expedic, na kterých dokumentoval portréty lidí, krajinu a přírodu Afriky. Mnoho z těchto snímků bylo publikováno především v časopise National Geographic, ale také i v dalších magazínech.

93281761_3094477773950301_4563249009350672384_n.png

Slavný psychoanalytik Sigmund Freud (1856-1939) se svými syny, kteří v první světové válce sloužili v rakousko-uherské armádě. Snímek by měl pocházet z roku 1916, kdy se krátce vrátili domů během dovolenky. Jean-Martin (1889-1967) byl pojmenován podle Charcota a je k videní vpravo. Ernst Ludwig (1892-1970) byl pojmenován podle podle Ernsta Wilhelma Rittera von Brückeho.

89930687_3022956924435720_4082495392715898880_n.jpg

Pod pojmem africký brutalismus si většinou představujeme nějaká hanbatá videa, leč občas může dojít k mýlce. Naši přátelé v JAR se v dávných dobách rozhodli, že bydlení v "krabici" je poněkud fádní, a tak postavili obří obytnou trubku. Mrakodrap Ponte City na předměstí Berea v Johannesburgu byl postaven v roce 1975, má 55 pater a ční do výšky 173 metrů, což z něj činí nejvyšší obytný mrakodrap v Africe. Unikátní je ale pro svůj válcovitý tvar s otevřeným středem, což umožňuje dostat do bytů víc světla. Vlastně šlo o právní kličku, jelikož tehdy městské stanovy vyžadovaly, aby kuchyně a koupelny měly okno. Ponte City bylo považováno za extrémně žádanou adresu díky své poloze a výhledům na Johannesburg, ale na konci 80. až 90. let se stalo nechvalně známým pro svou kriminalitu a dosti dezolátní stav. V 90. letech se do budovy nastěhovalo mnoho gangů a budova se stala extrémně nebezpečnou. Ponte City se stalo symbolem zločinu a městského úpadku, který svíral kdysi kosmopolitní oblast Berea. Když majitelé nechali budovu chátrat, jádro se naplnilo troskami o výšce pěti pater. V polovině 90. let se dokonce objevily návrhy na přeměnu budovy na výškovou věznici. V květnu 2007 došlo ke změně vlastníka a počaly plány na revitalizaci celého objektu. Co však čert nechtěl, krize rizikových hypoték způsobila, že banky neposkytly finanční prostředky potřebné k dokončení revitalizace. Projekt byl zrušen a vlastnictví bylo vráceno Kempston Group. Od roku 2017 byla budova kompletně zrekonstruována a nyní jde o žádanou a poměrně dostupnou destinaci.

343738727_934191494490458_4181886158026405023_n.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 17/12/2023, 16:07, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Nejstarší důkazy o potápění na jeden nádech (freediving) sahají do doby 5 400 let př.n.l., kdy lidé kultury Ertebølle, sídlící na pobřeží dnešního Dánska a jižního Švédska, takto lovili z mořského dna měkkýše. Podobné doklady se objevují též z území bývalé Mezopotámie, Egypta, Řecka atd. Legendární filozof Aristoteles jako první zdokumentoval běžné problémy spojené s potápěním, např. krvácení z nosu a bolest v uších. Alexandr Veliký při svých vojenských taženích používal potápěče a dokonce i potápěčský zvon. V Římské říši existovala válečná jednotka zvaná "Urniatores", která měla za úkol vyzvedávat ztracené kotvy, odstraňovat podvodní překážky a podobně. Zájem o perly a různé mořské plody poháněl po mnoho staletí potřebu potápění do mořských hloubek - napříč Středním východem, Indickým a Tichým oceánem. Před dvěma tisíci lety tímto způsobem lovily japonské a korejské potápěčky (Amas) řasy, měkkýše a vynášely i perly. Zajímavou kapitolou potom byl podvodní rybolov pomocí ruční harpuny, který se dodnes těší oblibě a je znám jako "Spearfishing". V létě roku 1913 ztratila italská námořní vlajková loď "La Regina Margherita" kotvu u řeckého ostrova Karpathos. Za její získání byla vypsána odměna, která vyústila v nejlegendárnější příběh "moderního" freedivingu. Přilákala totiž jednoho z předních řeckých hledačů mořských hub, kterým byl pětatřicetiletý Chatzistathis (znám též jako Stathis Chatzi nebo italsky Haggi Statti) z nedaleké Symi. Měřil pouhých 170 cm, vážil 65 kg, trpěl pozoruhodným plicním emfyzémem, hodně kouřil tabák a byl částečně hluchý v důsledku potápění bez řádné dekomprese. Přesto se 16. července ponořil (pomocí kamene) do hloubky zhruba 88 metrů. Během tří minut (na jeden nádech) dokázal kotvu najít a přivázat k ní lano. Odměnou mu byla částka 5 liber šterlinků a povolení používat k rybolovu dynamit. Legenda o Chatzistathisovi byla považována za značně přehnanou a to až do roku 2001, kdy italské námořnictvo oficiálně potvrdilo většinu zpráv.

AdobeStock_135309776-scaled.jpeg

Pstruh útočící na jepici, jen moment před tím, než se mu podařilo překonat povrchové napětí vody a svou kořist pozřít.
Povrchové napětí je efekt, při kterém se povrch kapalin chová jako elastická blána (tloušťky 10−⁹ až 10−⁸ m) a snaží se dosáhnout co možná nejhladšího stavu s minimální plochou. To znamená, že se povrch tekutiny snaží dosáhnout stavu s nejmenší energií. Čím větší je povrchové napětí, tím "kulatější" je kapička této kapaliny. Povrchové napětí způsobuje, že některé druhy hmyzu (například bruslařky) se mohou pohybovat po vodní hladině. Objekt, který by vodní hladinu prorazil, by se nutně potopil. Některé předměty, např. žiletky nebo kousek alobalu, lze položit na vodní hladinu, aniž by se potopily; když je ale potopíme dostatečně hluboko, klesnou až na dno.

344743592_766581574814469_2987169636537428217_n.jpg

Za zakladatele psychiatrické fotografie je považován průkopník britské psychiatrie a fotograf Hugh Welch Diamond (1809-1886)
byl fascinován možnostmi využití fotografie v léčbě duševních poruch, některé z jeho mnoha kalotypií s námětem chování lidí, kteří trpí duševními poruchami, jsou velmi úchvatné. Byly pořízeny nejen kvůli záznamu, ale podle Diamonda také pro léčbu pacientů - i když k tomu existuje málo důkazů úspěchu. Napsal mnoho článků popularizujících fotografii, byl populární přednášející a snažil se také povzbuzovat mladé fotografy. Mezi pozdějšími umělci byl také tehdy mladý Henry Peach Robinson, který později odkazoval na Diamonda jako na "otce fotografie". Uznání za jeho podporu a ochotu dělit se o své vědomosti přišlo v roce 1855 ve formě daru ve výši 300 liber. V roce 1867 mu společnost Photographic Society udělila medaili jako uznání za "jeho dlouhodobou a úspěšnou práci a jednoho z hlavních průkopníků fotografického umění a jeho pokračující snahy o její rozvoj." Následující rok se z vlastní iniciativy vzdal jakéhokoli dalšího platu tajemníka společnosti.

Portrait_of_a_patient,_Surrey_County_Asylum_(8408235718).jpg

Italský potápěč Enzo Maiorca (1931-2016) při potápění do moře Siracusa ucítil, jak ho něco poplácalo po zádech. Otočil se, uviděl delfína a rychle pochopil, že si nechce hrát, ale snaží se mu něco naznačit. Delfín se ponořil a Enzo jej následoval. V hloubce dvanácti metrů byl uvězněný v síti další delfín. Když se mu jej podařilo nožem uvolnit ze sítě, vystoupali všichni na hladinu. Maiorca zmínil, že když se oni dva delfíni vynořili, vydali téměř lidský výkřik. Delfíni mohou zůstat pod vodou po dobu až deseti minut, pak se utopí. Uvězněným delfínem byla samice, která brzy poté porodila. Samec je obešel a postavil se před Enza, na znamení vděčnosti se dotkl jeho tváře. Enzo zakončil svůj projev slovy: "Dokud se člověk nenaučí respektovat a komunikovat se světem zvířat, nikdy nebude schopen poznat svou skutečnou roli na této Zemi." Enzo Maiorca se proslavil v ponoru na jeden nádech (freediving), přičemž v roce 1962 dokázal prolomit mýtickou hranici 50 metrů, navzdory tvrzení, že plíce v této hloubce tlakem zkolabují. Po čtyři roky překonával své vlastní rekordy, ale v roce 1966 získal cenného protivníka a také přítele. Tím byl Francouz Jacques Mayol, narozený v Šanghaji. Tento drobný muž přinesl zcela nový koncept - byla jím jóga, meditace a zejména pránájáma. O jejich soupeření volně pojednává film Le Grand Bleu (Magická hlubina). Oproti snímku si byli velmi blízcí a dožili se vysokého věku. Mayol v listopadu 1976 dokázal prolomit magickou hranici 100 metrů! Další potápěči potom tento rekord ještě vylepšovali, ale to již je jiný příběh.

2400.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Koroun bezzubý nebo mořská kráva (Hydrodamalis gigas) byl velký, pomalý a učenlivý mořský savec, který však byl natolik neschopný reagovat na predátora-člověka, že byl vybit během 27 let od svého objevení Evropany. Jako první živočich vyhubený člověkem. Poprvé jej objevil německý zoolog, botanik a lékař Georg Wilhelm Steller (1709-1746) při druhé kamčatské expedici Vituse Beringa, když loď Sv. Petr s posádkou roku 1741 ztroskotala na Beringově ostrově. Dvacet devět členů posádky, včetně kapitána Beringa, zemřelo na následky nárazu či na smrtící kurděje. Velký mořský savec fascinoval přeživší posádku ze zcela praktického důvodu. Lovili a jedli ji, aby přežili. Mnoho informací, které jsou o tomto druhu známy, pochází ze Stellerových pozorování z volné přírody, přičemž po Stellerovi je toto zvíře někdy i nazýváno. V době jeho objevu se koroun vyskytoval zřejmě hlavně v okolí Komandorských ostrovů mezi Aljaškou a Kamčatkou, přičemž je pravděpodobné, že areál výskytu byl v průběhu pleistocénu rozsáhlejší. Poskytoval lidem velké množství chutného masa pro lodní posádky, stejně jako pevnou kůži a užitečný tuk. Pomalu se pohybující a snadno ulovitelný mořský savec tak byl velmi rychle vyhuben. Koroun bezzubý je řazen do čeledi dugongovití. Jeho nejbližší žijící příbuzný je třímetrový dugong indický. Ve srovnání s ostatními sirénami měl koroun mocnou vrstvu podkožního tuku, což byla adaptace pro život ve studených severních vodách. Byl také mnohem větší: podle odhadů dosahovali největší jedinci z Beringova ostrova téměř osmimetrové délky (hmotnost se odhaduje na 10 tun). Ocas měl koroun vykrojený, podobně jako velryby a žijící dugongové. Čelisti postrádaly pravé zuby, namísto nich měl koroun na horním rtu řadu bílých štětin, sloužících k odtrhávání stonků mořských řas, a v tlamě pár keratinových destiček pro žvýkání potravy. Zvíře se živilo především chaluhami a komunikovalo funivými zvuky. Šlo pravděpodobně o monogamního společenského tvora, jenž vytvářel menší rodinné skupinky.
Na rozdíl od jiných sirén se koroun bezzubý zřejmě nikdy nemohl zcela potopit pod vodu. Měl velmi silnou pokožku, až 2,5 cm tlustou, jež zabraňovala zraněním ostrými kameny či ledem, případně též bránila přílišnému vysušení neponořené kůže. Samotná kůže byla 6–7 cm tlustá, s až 3 cm silnou škárou. Není známo, jestli byl koroun bezzubý ohrožován predátory, avšak přirozenými nepřáteli mohli být kosatky a žraloci. Nicméně přirozený vztlak korouna mohl bránit kosatkám v tom, aby jej mohly utopit, zatímco chaluhové lesy, v nichž koroun žil, byly nepřístupné žralokům. Podle informací získaných Stellerem se zdá, že dospělci korouna svá mláďata před predátory chránili. Steller rovněž popsal jistý druh vnějšího parazita, jemuž představoval koroun hostitele. Žil okolo očí, uší, bradavek, pohlavních orgánů a análního otvoru a představoval potravu pro racky, kteří sedávali na tělech korounů. Podobal se ektoparazitům z rodu Cyamus, kteří patří do řádu různonožců. Kvůli vyhynutí korouna i ztracení všech Stellerových vzorků chybí o tomto parazitovi další informace, nicméně roku 1846 ho alespoň formálně popsal německý badatel Johann Friedrich von Brandt pod jménem Sirenocyamus rhytinae. Steller identifikoval také jednoho vnitřního parazita, pravděpodobně se jednalo o střevní hlístici náležící do čeledi Ascarididae.

koroun-bezzuby-hydrodamalis-gigas.jpg

Stellerova opice je klasifikována jako mořské zvíře, které údajně měřilo na délku 1,5 metru a vyznačovalo se psí hlavu. Tvor měl dlouhé, svěšené vousy, díky kterým vypadal jako tuleň, a vysoké ploutve jako žralok. Německý zoolog, botanik a lékař Georg Wilhelm Steller (1709-1746) popsal povahu tohoto zvířete jako hravou a zvídavou. Tvrdil, že si s tvorem podobným štěněti hrál celé hodiny. Po dvou hodinách pozorování jeho fyzických rysů a chování se ho zoolog pokusil zastřelit a odnést tělo k dalšímu pozorování. Minul však cíl a stvoření uteklo. Je trochu podezřelé, že tvora, který si hrál kolem lodi, se nepodařilo lapit. Pochybná povaha událostí také vyvolává otázky, zda nebyl tvor součástí Stellerovy představivosti. Posádka jeho lodi se v té době potýkala s kurdějemi. Je tak možné, že přemožen osamělostí a zoufalstvím, popustil Steller uzdu své fantazii a místo mořského opice popsal ve skutečnosti tuleně severního. Myšlenka mořské opice ale není zdaleka nová, zmiňují se o ní dokumenty sahající až do 16. století, kde se nazývají Simina Marina Danica. Po Stellerově jedinečném popisu však nebyla mořská opice spatřena a vědcům je neznámá.

Výstrettttřižek.JPG

Blond vlasy jsou vzácnou genetickou vlastností, která se vyskytuje převážně v Evropě a střední Asii. Je způsobena mutací genu MC1R, jež ovlivňuje produkci melaninu, pigmentu, který dodává barvu naší kůži, vlasům a očím. Patrně bychom blonďaté vlasy nečekali mezi lidmi s tmavou pletí. Přesto je najdeme i u většiny dětí v odlehlém koutě světa, kde jsou důležitou součástí melanéské kultury - jsou spojovány s krásou, silou a moudrostí. Na Papui-Nové Guineji jsou světlé vlasy obzvláště ceněny a jsou považovány za znak mužnosti a síly. Na Šalamounových ostrovech jsou světlé vlasy spojovány s duchy a věří se, že mají magickou moc. Tmavá pleť, světlé vlasy. Touhle zvláštní kombinací vynikají Melanésané, ale další a mnohem zajímavější je ukrytá v jejich DNA. Pozoruhodní obyvatelé ostrovních oblastí jihozápadním Pacifiku matou hlavy mnoha vědcům, kteří se snaží rozlousknout genetickou hádanku jejich prazvláštního původu. Je totiž dost možné, že právě Melanésané v sobě nosí stopy doposud neznámého, dávno vyhynulého hominida. Tahle australoidní rasa v sobě totiž jako jediná nosí geny Homo denisoviensis, známějších jako Denisované (vyhynulí příslušníci rodu homo, blízcí neandrtálcům)
Ryan Bohlender z prestižního Andersonova centra pro výzkum rakoviny při americké Texaské univerzitě přišel s odvážným tvrzením právě při podrobném zkoumání melanézské DNA. Vyloučil přítomnost genetických stop neandrtálců i denisovanů a místo toho představil teorii o třetím neznámém vyhynulém hominidu, který by se tak stal dalším dílem do skládačky o původu rozmanité lidské rasy. Vodítkem k této teorii by mohly být právě ony blonďaté vlasy, neobvyklé mimo populace Evropy, střední Asie a severní Afriky. U Melanésanů najdeme okolo 90 % dětí se zcela světlými, kudrnatými loknami. Za toto zbarvení je odpovědná mutace genu TYRP1, ovšem v Melanésii zcela nezávisle a pomocí jiného mechanismu, než díky kterému rostou blond vlasy europoidní rase. A tahle rarita může mít původce právě v onom neznámém lidském předku.

345322797_223984050274014_8544247828681125583_n.jpg

Hladomorem ku bramborám
V roce 1770 a o rok později vypukl v Českých zemích hladomor. Mrazy trvaly až do Velikonoc. Na jaře se nedalo síti, pole byla podmáčena, někde vyrážely prameny. Ptactvo zmořené zimou a hladem létalo do stavení. Ozimy vymrzly. Obilí již vůbec nebylo, nebo bylo drahé, a tak lidé vařili a jedli otruby, lebedu, kopřivy, openec, požínky a jiné rozličné byliny. Zoufalí lidé rovněž pojídali psy a kočky, málo kde tak byly k vidění. Rovněž když ras (pohodný), vyvezl mršinu koně, hned se sbíhali lidé a maso řezali. Ze vší této nuzné stravy lidem opuchla břicha a oslabené organismy snadno podléhaly nemocem. Tehdy v Čechách pomřelo minimálně čtvrt milionu lidí, přičemž pro celé České země se úbytek obyvatel odhaduje na 12 až 15 % obyvatelstva. Katastrofální hladomor, který do značné míry způsobila závislost na obilních monokulturách, uspíšil prosazení velkých tereziánských a josefínských zemědělských reforem a urychlil v příštích letech zavádění brambor.
První brambory do Čech z Německa dovezl roku 1628 lékárník Jiří Agricola z Jáchymova. Byť se zde začaly v malém množství pěstovat i konzumovat, lidé byli k této rostlině velice nedůvěřiví, odmítali brambory sázet, protože jim to vrchnost nařizovala. Přeci jen tradičními plodinami bylo krom obilí rovněž hrách, proso i čočka. V letech 1770 až 1773, dala Marie Terezie dovézt značné množství brambor z Pruska. Tentokrát zvolila vhodnější metodu přesvědčování. Rozeslala po zemi kněží, kteří měli za úkol přesvědčit lid o užitečnosti brambor. Tím se v Čechách od 70. let 18. století začínají pěstovat brambory ve velkém a v místních kronikách se o nich píše pochvalně. Viz tato zpráva z roku 1771: "Ten pokrm, dar boží, jenž zemská jabka slove, ačkoliv dobrý, chutný a zdravý, prve ve veliké ošklivosti mnozí jej zde měli a smích sobě z něho činili, ba v ústa svá jej vzíti nechtěli, pravíce, že jest svinská strava." Vltavotýnský měšťan Jan Braum v Pojednání o bramborách z roku 1770 píše: "Jestliže člověk má brambory, nepotřebuje chleba, je bezpečný před jakýmkoliv hladem. Z této plodiny se můžou připravovat i nejchutnější polévky, nemluvě už ani o dobré pálence, pěkném škrobu a jemném pudru na vlasy."

345128846_774359567594237_6805226764585949693_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Alfik »

Rase píše: 7/5/2023, 14:23 "Jestliže člověk má brambory, nepotřebuje chleba, je bezpečný před jakýmkoliv hladem. Z této plodiny se můžou připravovat i nejchutnější polévky, nemluvě už ani o dobré pálence, pěkném škrobu a jemném pudru na vlasy."
Jojo.
Ve dvou jazykových mutací z pomezí lašsko-valašsko-hanáckého, význam je stejný-podobný:
"Kobzole i chrošči, žyvobyče došči.
"Kobzole i zelé, živobytí celé."


PS: Kobzole protože je propagoval (a doslova přikazoval) správce Opavského panství se jménem Kobzol nebo podobným :) Ještě v 90. letech měl pomník v Opavě - prostý šutr ve tvaru bramboru... ale ten pak zmizel, čertví proč :)
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

"Pie House" měří v nejužším místě necelý metr (tři stopy) a najdeme jej od roku 2003 v Deerfieldu na chicagském předměstí. Dům, který svým tvarem připomíná dílek koláče, původně vznikl z nouze. Architekt Greg Weissman se poněkud netradičním řešením snažil co nejlépe využít úzký pozemek o celkové výměře 360 metrů čtverečných. Dílo se podařilo a atypický dům se v roce 2007 prodal za 284 tisíce dolarů (asi 6 milionů Kč). Dvoupodlažní dům o celkové obytné výměře přes 100 metrů čtverečných měří v nejužším místě necelý metr, přesto se do něj podařilo vměstnat dvě ložnice, dvě koupelny, plnohodnotnou kuchyň a nečekaně prostornou obytnou část v přízemí. Z pochopitelných důvodů mu chybí garáž, přilehlé parkovací stání ale nabízí hned šest míst. Přestože lze "Pie House" považovat za architektonickou raritu, není kvůli svému nepravidelnému tvaru nejužším domem na světě – před několika lety vznikl ve Varšavě domek architekta Jakuba Szczesnyho, který je v nejužším místě široký jen 92 cm a ve své nejširší části měří 152 centimetrů.

345618893_945213739962246_7724233552231335081_n.jpg

Kočky mají 32 svalů, které ovládají vnější ucho (ve srovnání s lidskými 6 svaly)
To je jedním z důvodů, proč je jejich sluch mnohem citlivější než sluch lidí i psů. Velmi podstatná je při tom i hybnost kočičího ucha, to se totiž dokáže otáčet o skoro 300 stupňů. Lovící jedinec proto dokáže svou oběť přesně lokalizovat. Kočičí uši jsou podobné uším ostatním savcům a mají stejné tři strukturální oblasti: vnější ucho, střední ucho a vnitřní ucho. Zajímavé jsou ale záhyby kůže na vnější straně, které vypadají jako malé štěrbiny. Tyto malé struktury se nazývají kožní marginalní kapsy, ale jsou obecněji známé jako Henryho kapsy. Jejich účel do dnešní doby není znám, ovšem existuje hypotéza, že kapsa pomáhá detekovat vysoké zvuky tím, že zeslabuje ty nízké, hlavně když je ucho nakloněno, jak je typické pro kočky při lovu. Kočka je schopna slyšet zvuky v rozsahu přibližně 45 hz až 64kHz, ve srovnání s 67 hz až 45 kHz u psů. Zatímco rozsah lidského sluchu je obvykle od 20 hz do 20 kHz. Ušní kanály koček mají samočistící mechanismus, takže zdravá kočka nepotřebuje vaši pomoc při udržování čistého ucha. Ve skutečnosti může snaha vyčistit kočičí uši způsobit naopak zdravotní problémy.

344425790_753699079618844_811894579086323496_n.jpg

Maďarský historik Gergely Barki sledoval v roce 2009 film Stewart Little, když v pozadí uviděl obraz Spící dáma s černou vázou od Róberta Berényho. Obraz byl přitom naposledy viděn na veřejnosti v roce 1928, kdy byl vystaven v Ernstově muzeu před prodejem. Po zjištění kde se nyní obraz nachází byl prozkoumán a bylo zjištěno, že se jedná o originál, který byl 90let ztracený. Kvůli publicitě, kterou vyvolalo jeho neobvyklé znovuobjevení, byl popsán jako nejznámější maďarský obraz.

345589978_946443103069356_552948622610252568_n.jpg

Herečka Sharon Tate v Cannes 1968, rok před svou násilnou smrtí
Nejkrásnější žena Hollywoodu a idol šedesátých let Sharon Marie Tate (1943-1969), pocházela z Dallasu a již od mládí se zdálo, že směřuje ke kariéře herečky. Na počátku její filmové kariéry bylo několik miniaturních roliček v italských filmech (její otec byl voják a tak hodně cestovali) a následně podobné role v amerických reklamách a hollywoodských seriálech. V roce 1967 se seznámila s režisérem Romanem Polanským a následujícího roku měli svatbu. Vypracovala se v úspěšnou herečku s našlápnutou kariérou, na konci roku 1968 navíc zjistila že je těhotná. Jedné srpnové noci ale mělo být všemu učiněn konec. Zatímco byl Roman Polanski kvůli práci na dalším filmu v Londýně, Sharon zůstala v jejich domě v Bel Air v Kalifornii spolu s několika přáteli, mezi nimiž byl její bývalý snoubenec Jay Sebring, spisovatel Vojciech Frykowski a jeho přítelkyně Abigail Folger, dědička kávového řetězce Folger’s Coffee. Po půlnoci 9. srpna 1969 do domu vniklo pět fanatických následovníků hnutí "Helter Skelter" Charlese Mansona (1934-2017). Členové "Rodiny" postupně zavraždili všechny, kdo se nacházeli uvnitř, včetně Sharonina nenarozeného syna a studenta Stevena Parenta, který byl na návštěvě u správce pozemku. Útočníci byli posléze chyceni a odsouzeni k trestu smrti, který byl po legislativních změnách převeden na doživotí. Sharon Tate byla pohřbena 13. srpna 1969 za přítomnosti ovdovělého Romana Polanského a desítek dalších celebrit. Její nesmyslná vražda ve 26 letech a vysokém stupni těhotenství, kterou útočníci údajně zamýšleli jako záminku pro rozpoutání celosvětové rasové války, dodnes fascinuje stovky lidí po celém světě.
Poslední kniha, kterou Sharon Tate přečetla, byla "Tess of the d'Urbervilles" od Thomase Hardyho. Svého manžela přesvědčovala, že by z ní byl skvělý film. Polanski skutečně natočil film TESS (1979) s Nastassjou Kinski v hlavní roli, který je prostě věnován "For Sharon". V roce 2019 byl o posledních dvou dnech jejího života natočen film The Haunting of Sharon Tate, kde ji ztvárnila Hilary Duff. Film natočil podle vlastního scénáře Daniel Farrands, hodnocení tohoto snímku jsou však spíše negativní. Oproti tomu je velmi kladně hodnocen americký film Tenkrát v Hollywoodu (z roku 2019), který je životem Sharon Tate velmi volně inspirován a hlavní roli zde ztvárnila Margot Robbie.

336363967_1035058204135593_5320948123577326021_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Během druhé světové války, kdy ještě neexistovaly spolehlivé elektronické naváděcí systémy, přišli Američané s plánem postavit netradičně naváděnou bombu. Jednalo se doslova o klouzavou bombu pilotovanou holubem. Nápad se zrodil v hlavě uznávaného psychologa jménem Burrhus Frederic Skinner (1904-1990), který se zabýval programováním chování zvířat, speciálně holubů. Měl ověřeno, že se tito tvorové dají formou odměn motivovat k určitému chování a prováděli požadované úkoly. Ve špici bomby byly tři čočky přenášející obraz zvenčí na malou tabulku uvnitř komůrky s holubem. Skinner je vycvičil, aby zobali určité cíle, přičemž při dotyku docházelo ke korekci letu a směřování bomby na cíl. Zajímavé je, že v podstatě šlo o první dotykový displej na světě. Americká armáda sice nebyla zcela přesvědčena o funkčnosti systému, ale nakonec dostal na Project Pigeon částku 25 000 dolarů. Vývoj šel zdárně v před, byť si vynálezce oficiálně stěžoval, že projekt nebere nikdo vážně. V roce 1944 byl zastaven, ale po válce pokračoval pod označením Project Orcon až do roku 1953. Tehdy již ale existovala dostatečně moderní elektronika, díky čemuž byl nápad na holubem naváděnou bombu, zcela nepotřebný. Až uvidíte na náměstí létat tlusté holuby, vzpomeňte si, že jejich předkové mohli bojovat proti nacistům.

CszMo.jpg

Dnes se těší velké oblibě vzájemné souboje zápasníků, herců, rapperů a robotů. Rozhodl jsem se tedy na této vlně svést a do ringu proti sobě postavil minaret a britskou bitevní loď HMS Queen Elizabeth. Nyní se můžete vsadit jak jejich souboj dopadne a kdo zůstane v ringu stát nejdéle. Na první pohled vypadají oba soupeři dosti nevyrovnaně. Není se taky čemu divit, Queen Elizabeth dokáže rozdávat vážně kruté rány (viz fotografie). Minaret patří k mešitě Şehzâde Süleyman Paşa Mosque v Bolayır a k zásahu došlo dne 29. března 1915, při boji o Gallipoli. Queen Elizabeth byla tehdy jedinou moderní bitevní lodí, která se výpravy účastnila a plnila zde funkci vlajkové lodi. Vstoupila do služby prvního prosince 1914 a nesla osm děl Mk I ráže 381 mm, usazených po páru v otočných věžích a dvanáct kasematových děl Mk XII ráže 152 mm. Sešrotována byla až roku 1948. Pokud jde o minaret, tak ten byl opraven a stojí na svém místě dodnes! Vítěz je tedy jasný a v příštím kole se utká s Hvězdou smrti!

38392356_1966678430063580_832909169328652288_n.png

Robert McGee byl jako dítě sklapován Siouxským náčelníkem (1890)
Roku 1864 putoval s rodinou na Západ po Santa Ro Trail. Cestou jeho rodiče zemřeli a ve svých třinácti letech pokračoval dál, spolu se zbytkem karavany do Nového Mexika. Někde na Západě Kansasu, je přepadli válečníci kmene Brulé (později přiřazeni k Siouxům), vedení náčelníkem Little Turtle. Rychle pobili ozbrojené muže a kdo přežil byl umučen. Robert McGee musel celé představení sledovat a pak jej předvedli před náčelníka. Ten rozhodl, že chlapce zabije sám. Střelil jej do zad pistolí a dvěma šípy. Pak na něj klekl a počal jej skalpovat. Začal hned za ušima a odřízl celkem 64 čtverečních centimetrů jeho kůže. Když skončil, válečníci ještě chlapce pobodali noži a oštěpy. Když se ke karavaně dostali federální vojáci, našli mezi mrtvými těly dva živé chlapce. Jeden zemřel krátce po převozu do Fort Larned. Robert McGee přežil a v roce 1890 popsal tisku svůj příběh. V této době byla pořízena i tato slavná fotografie.

oEBR4g8.jpeg

Život na ulici v Oslu (1893-1897)
Pokud chceme vidět, jaký byl skutečný život v Oslu v 90. letech 19. století, skvěle nám poslouží tyto snímky z tajného fotoaparátu. Vytvořil je v 1893 až 1897, norský průkopník fotografie, devatenáctiletý Carl Størmer (1874-1957), celým jménem Fredrik Carl Mülertz Størmer. Právě v těchto letech studoval matematiku na tamní univerzitě - Kongelige Frederiks Universitet. Fotoaparát na šest snímků, měl ukrytý ve vestě, nepoutal tak pozornost nic netušící oběti. Povětšinou fotografoval tak, že se s člověkem pozdravil, případně dal do řeči a během této chvíle "nastřílel" všech šest snímků. Celkem vytvořil zhruba 500 fotografií, které krásně ukazují život na ulici menšího města, koncem 19. století. Carl Størmer se stal významným norským matematikem a astrofyzikem. Mnoho let pracoval na univerzitě v Oslu jako profesor matematiky a je po něm pojmenovaný kráter na Měsíci.

hidden-camera-carl-stormer-thumbnail.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 17/5/2023, 07:23, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Často se na mě obracíte o pomoc s rozlišením jednotlivých steaků. Opět jsem požádal o asistenci přední odborníky v oboru gastronomie - s pomocí uklízečky ve školní jídelně jsem tedy vytvořil parádní tabulku ku snadnému rozlišení způsobů přípravy masa. Stačí k tomu jedna ruka (ideálně vaše vlastní, jelikož by to mohlo být chápáno jako obtěžování cizí osoby) a mocný ukazováček! Jo a taky peníze, jelikož v restauracích nemají moc rádi jedlíky bez nich!

346304187_263721742785311_8957059382359322041_n.jpg

Frederick Douglass, aneb nejfotografovanější muž 19. století
Byl americký sociální reformátor, řečník, spisovatel a politik. Poté, co uprchl z otroctví, se stal jednou z vůdčích osobností amerického abolicionistického hnutí. Proslavil se především svým řečnickým uměním a svými spisy, ve kterých ostře kritizoval otroctví. Stal se živoucím důkazem toho, že otrokáři byli na omylu, když tvrdili, že otroci nejsou natolik inteligentní, aby se mohli stát nezávislými americkými občany. Mnozí nemohli uvěřit tomu, že tak velkolepý řečník byl dříve otrokem. Celý svůj život pevně věřil v rovnost všech lidí, ať už černých, žen, indiánů nebo imigrantů.
Frederick Augustus Washington Bailay (1818-1895), známý jako Frederick Douglass, se narodil v Marylandu jako otrok. Přesné datum a ani rok však není znám. Prý se šuškalo, že jeho otcem byl jeho pán. Matku si nepamatoval a až do sedmi let vyrůstal se svou babičkou. Když mu bylo sedm, poslali jej pracovat na plantáž. Ve dvanácti sloužil Hughovi Auldovi v Baltimoru. Hughova žena Sophia ho začala učit abecedu, i když to bylo proti pravidlům učit otroky číst. Douglass ji popsal jako laskavou a vlídnou ženu, která se k němu chovala způsobem, kterým se jedna lidská bytost chová k druhé. Když se o její činnosti dozvěděl Hugh Auld, odsoudil ji. Tvrdil, že pokud se otrok naučí číst, začne být se svým životem nespokojený a bude si přát svobodu. Jak Douglass píše, toto byla první protiotrokářská lekce, kterou kdy slyšel. V učení pak tajně pokračoval. Jakmile začal číst noviny, politické materiály a knihy všeho druhu, dostal se k novým myšlenkám, které jej přivedly k zavržení otrokářského systému. Vystřídal několik majitelů a dokonce se pokusil o útěk, leč neúspěšně. Úspěch slavil až 3. září 1838, kdy mu pomohla s útěkem Anna Murrayová, svobodná černoška z Baltimoru, s níž se později oženil. Sehnala pro něj námořnickou uniformu a darovala část vlastních úspor pro nákup jízdenky vlakem, kterým utekl do New Yorku. Pár se usadil v New Bedfordu v Massachusetts, připojili se k několika organizacím a začali pravidelně navštěvovat setkání abolicionistů. S Annou měl pět dětí, leč zemřela v roce 1882. Douglass se o dva roky později oženil znovu, a to s bílou feministkou Helen Pittsovou, která byla téměř o dvacet let mladší než on. Zemřel 20. února 1895 na srdeční infarkt nebo na mozkovou mrtvici. Aby mu vzdali hold, dostavily se k jeho pohřbu tisíce lidí.

20220214frederickdouglass.jpg

Nejstarší "svetr" na světě nalezený v roce 2013 na norském ledovci
Z norských ledovců pomalu taje led a odhazuje četné poklady z prehistorické i středověké minulosti. Ledovec Lendbreen v národním parku Breheimen tak před několika lety vrátil na světlo světa boty, lovecké potřeby, kolíky ke stanům, textilní hadry a koňský trus z doby železné i vlněnou tuniku někdy z let 230 až 390. Od té doby pracovali archeologové a konzervátoři na studiu tohoto nejstaršího kusu textilu, jaký byl kdy v Norsku nalezen. Došli k závěru, že byl vyroben z jehněčí a ovčí vlny utkané do keprové vazby, která je vytvářena soustavou šikmých souběžných řádků (vpravo, vlevo). Mezi vlastnosti kepru patří hřejivost, měkkost, pružnost a vzdušnost, což se v případě chladného počasí více než hodí.

346462976_910049720275663_1465631579112671908_n.jpg

Na první pohled by si člověk mohl myslet, že na fotce vidí nějakou zvrácenou kombinaci dětského praku, erotické hračky a dědečkovy lupy. Ve skutečnosti se jedná o skleněnou brusku na žiletky - konkrétně Ken Berry Blade Sharpener, z roku 1932. Vyráběly se dokonce v různých barvách (modré, zelené a červené). Majitel tupé žiletky jí 3-4x projel mezi "koulemi" a výsledkem bylo opět ostré holítko s krásně vyrovnaným ostřím.

Výstřižrttzzzek.JPG
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Včely si většinou představujeme jen jako milé pracovité tvorečky, honící se za pylem a vytvářející sladký med. Byla by to i pravda, ale existuje druh včel, který láká vůně hnijícího masa. Podle výzkumu se vyvinuly pouze tři druhy včel, které jedí pouze maso, i když jiné druhy, které shánějí pyl a nektar, mohou pozřít mrtvoly zvířat, když jsou přístupné. Důvodem má být intenzivní rivalita v boji o nektar, kdy se některé včelky uzpůsobily jiné potravě. Řadí se k rodu Trigona, který čítá přibližně 32 druhů včel bez žihadla, obývá tropické oblasti jižní Ameriky. Masožravé druhy se vyvinul tak, aby měl další kusadla a unikátní střeva ku zpracovávání a trávení masa. Američtí vědci se vydali do Kostariky, kde studovali chování včel supích. Zavěšovali syrové kuřecí maso na stromy (aby je uchránili před mravenci) a sledovali co se bude dít. Podobně jako normální včelky přenášejí ve vacích na nohách pyl, přenášely tyto včely kousky masa. Podle výzkumníků také opylovači upřednostňovali čerstvé maso, které se právě začínalo kazit, a vyhýbali se zcela shnilému masu. Další výzkum prokázal, že střevní mikrobiom včely supí zahrnuje kyselomilné bakterie srovnatelné s těmi, které se vyskytují u supů a hyen. Lactobacillus, typ bakterie nacházející se ve střevech supích včel, se také nachází ve fermentovaných potravinách, jako je zákvas, a Carnobacterium, další typ bakterií nalezených ve střevech supích včel, je spojen se zpracováním masa. Bakterie prý chrání opylovače před patogeny, které se nacházejí v hnijícím mase. Zajímavostí je i fakt, že masožravé včely supí i nadále vytvářejí jedlý med, byť se mi nepodařilo nikde najít, jakou má chuť.

Petr Ozzy.jpg

Nesobečtí papoušci žako pomáhají parťákům v nouzi
Papoušci žako (Psittacus erithacus) byli učeni nakupovat jídlo pomocí žetonů. Když později vytvořili dvojice, začali se sami od sebe dělit o žetony se svými partnery, kteří žetony nedostali. Že jsou k sobě dospělí jedinci některých druhů zvířat vzájemně značně solidární a dělí se o jídlo, je známá věc. Zde se však jedná o ještě vyšší míru inteligentní solidarity, jelikož pro sebe neočekávali žádnou odměnu. Podobné chování bylo doposud pozorováno pouze u lidoopů (u orangutanů a bonobů). Dr. Désirée Brucks, spoluautorka článku z Institutu Maxe Plancka pro ornitologii, řekla, že bylo jasnou volbou vyzkoušet experiment s papoušky, kteří jsou velice inteligentní. Zajímavé je, že nezištní pomoc se netýká všech chytrých ptáků. Kupříkladu předchozí studie ukázala, že havrani nepomáhají svým vrstevníkům dokončit úkol, zatímco nový výzkum ukazuje, že arové šedolící (Primolius couloni) jsou také spíše sobečtí. Brucks a její kolegové v časopise Current Biology uvádějí, jak testovali dva druhy papoušků v úkolu, při kterém ptáci předali žeton v podobě kovového kroužku otvorem ve svém oddělení sousednímu ptákovi stejného druhu. Tento žeton pak mohl druhý pták předat člověku přes jinou díru, který by jej vyměnil za kousek vlašského ořechu. Do experimentů bylo zapojeno celkem osm papoušků žako a šest arů šedolících. Všichni byli trénováni individuálně, aby vyměnili žetony za jídlo, když k nim člověk natáhl ruku. Tým zjistil, že papoušci žako pomohli svým sousedům tím, že předali žetony svému sousedovi, když k nim člověk natáhl ruku a umožnil druhému ptákovi, aby jej pustil otvorem a dostal chutný pamlsek. Stejné chování bylo pozorováno, když se role ptáků obrátily. Čím více žetonů pták předtím dal, tím více na oplátku obdržel. Tým zdůrazňuje, že ptáci na začátku nevěděli, že jejich přízeň bude opětována, což naznačuje, že jde o něco jako "nesobecké" jednání. Když se experimenty opakovaly s arami šedolícími, tak ptáci jen zřídka předávali žetony svému sousedovi. Tým tvrdí, že rozdíly mezi druhy mohou spočívat v tom, že papoušci žako se v noci shromažďují v obrovských hejnech, ale během dne se rozdělují na menší skupiny, aby si našli potravu. Brucks řekl, že takové chování vyžaduje silné sociální kognitivní schopnosti a dodal, že pomoc jiným může ptákům pomoci získat dobrou pověst u svých vrstevníků, takže je pravděpodobnější, že se spojí při hledání potravy a dalších úkolech. Naproti tomu pro ary šedolícé nemusí být reputace důležitá, protože žijí v menších, stabilnějších hejnech, možná s více hierarchickou strukturou a menším důrazem na sdílení zdrojů. V dalším úkolu tým skutečně zjistil, že tito ptáci jsou méně horliví ve sdílení jídla se svými vrstevníky.

346961292_217876017704909_7121302632411082027_n.jpg

Léon Serpollet a Adolphe Clément-Bayard při vyjížďce na čtyřkolce Clément (1894)
francouzská společnost SA des Établissements Clément-Bayard se zabývala výrobou automobilů, ale později i vzducholodí i letounů. Byla jedním z prvních francouzských výrobců leteckých motorů a letadel, první let stroje s motorem firmy se uskutečnil v roce 1908. Společnost také jako první na světě vyráběla letadla sériově. Založena byla roku 1903 v Levallois-Perret jako nástupce firmy Clément & Cie, která vyráběla kola, čtyřkolky a podobné stroje již od roku 1898. Jméno Bayard, které přidal i ke svému jménu, zvolil zakladatel Adolphe Clément po smrti svého syna Alberta na počest rytíře Pierre Terrail de Bayarda, který v roce 1521 zachránil město Mézières při obléhání říšskými vojsky Karla V. Socha tohoto rytíře stála přímo před továrnou v Mézières a byla také zapracována do loga firmy. V roce 1908 začala firma Astra Clément-Bayard vyrábět vzducholodě v nové továrně v La Motte-Breuil. Na začátku roku 1914 Adolphe Clément-Bayard firmu opustil. Převzal ji jeho syn Maurice, ale důsledky první světové války pro ni byly katastrofální. Továrna La Macérienne v Mézières byla obsazena postupující německou armádou a strojní zařízení bylo posláno do Německa. Kovárny i slévárna byly zničeny. Prázdné budovy sloužily jako kryté jízdárny pro německé důstojníky. Výroba automobilů v Levallois-Perret byla přerušena, továrna přešla k válečné výrobě vojenských vozidel, leteckých motorů, vzducholodí a letadel. V roce 1922 byla výroba zastavena a tovární prostory prodány koncernu Citroën.

Léon_Serpollet_et_Adolphe_Clément-Bayard_sur_quadricycle_Clément_(1894).jpg

Pán s lanýžem (1906)
v 19. století bývaly rakovinové výrůstky neléčeny, často tak narostly do úctyhodných rozměrů. Chrirurgický zásah byl jedinou nadějí, byť ve většině případů fatální. Odstranění nádoru bylo tehdy rovněž jedinou metodou léčby rakoviny. I dnes platí, že největší naději na vyléčení má pacient s nádorem, který lze odoperovat. Snímek pořídil lékařský fotograf roku 1906. Zajímavostí je, že již tehdy hleděli lékaři na soukromí pacientů a tak jsou jejich tváře povětšinou zakryty. Výjimkou byli chudí nemocní, jako je tento muž na fotografii. Dr. Stanley B. Burns snímek uložil do své sbírky, založené roku 1975. Lanýž je rod vřeckovýtrusných hub, respektive označení jejich plodnice. Je známo mnoho druhů, většina z nich je ceněna jako kulinářská pochoutka.

8-79.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Raiden
praporčík
praporčík
Příspěvky: 390
Registrován: 10/5/2023, 20:47
Bydliště: Praha

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Raiden »

Rase píše: 30/4/2023, 09:33 Ekologická bio-sekačka je nejnovějším hitem, díky kterému vás nemusí trápit zvyšující se ceny benzínu. Tato sekačka se doslova zakousne do vaší zahrady a díky systému rekuperace trávy vám ušetří spoustu námahy s vynášením sběrného koše (otrava!). Zmíněnou trávu přetváří do podoby úhledných granulek. Nenechte se ale mýlit, nejde o čokoládové kuličky pro děti (ikdyž...), ale parádní hnojivo pro další rostlinky. Doporučujeme přikoupit nádobku na vodu, jelikož "motor" se občas trochu přehřívá a je "žíznivý". Stejně tak je vhodné kryt přiklopit cihlou, jelikož "motor" má tendenci vyskakovat ven. Sekačka má životnost 5 až 9 let, což je nepochybně úžasné a je možné ji ještě prodloužit po výměně pohonné jednotky. U nás se zatím tento zázrak moderní techniky neprodává, ale už pomalu začněte šetřit, jelikož to bude nářez!


343423609_260747153016165_4943952051402131349_n.jpg
Pobavilo :lol: :lol:
雷電
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Použití kusadel mravenců k improvizovanému uzavření ran
Uzavření rány je poslední nebo jednou z posledních fází chirurgického výkonu. Zajišťuje návrat tkání do původního tvaru, příznivé podmínky hojení, dosažení vyhovujícího estetického efektu a brání přístupu infekce do rány. Nutnost uzávěru rány pochopili již staří indičtí nebo egyptští lékaři, kteří byli vynikajícími chirurgy. Kromě sešívání ran lidskými vlasy nebo rostlinnými vlákny používali rovněž pozoruhodnou metodu – hladké okraje rány spojili tak, že k nim přiložili velké mravence (na obrázku Dorylus gribodoi) hlavičkami a nechali je zakousnout se kusadly do okrajů. Hruď a zadeček mravence uštípli a hlavička s kusadly tvořila "živou svorku". K podobnému "šití" ran používali odpradávna jihoameričtí indiáni termití vojáky, kteří mají zvlášť vyvinutá kusadla, a do čeho se zakousnou, to hned tak nepustí. Tento způsob sešití rány se patrně dobře osvědčil, jelikož se s ním u mnohých kmenů můžeme setkat dodnes.

119943704_647329922586907_9140730623719372400_n.jpg

Nosatá žába žije skrytě pod zemí jako krtek
Když indicko-belgický tým vědců v roce 2003 v oblasti Západního Ghátu v Indii objevil nový druh žáby Nasikabatrachus sahyadrensis, tak z toho byl poprask. Mnozí mluvili o objevu století, přinejmenším ve vědě o žábách. Později vyšlo najevo, že v Západním Ghátu žije ještě další druh těchto svérázných žab, který dostal jméno Nasikabatrachus bhupathi. Stejně jako jeho příbuzní tráví většinu času v mělkých norách pod zemí. Odborníci tyto dva druhy rozlišili pomocí DNA, znaků na jejich tělech, a také podle jejich hlasů. Vzhledem tyto žáby připomínají obojživelného krtka, což s jejich podzemním životním stylem není až tak zvláštní. Nasikabatrachus sahyadrensis je fialová žába s černými zády, je dlouhá 7 cm a má úzký nos. právě díky nosu si vysloužila vědecké jméno, přičemž kombinuje slovo nasika v Sanskrtu znamená nos, dále řeckého batrachus, což znamená žába; sahyadrensis ukazuje na místo nálezu, Sahjádrí, což je místní název pohoří Západní Ghát v Indii. Tato žába je pravděpodobně spřízněna s pravěkými žábami, od ostatních současných žab je fylogeneticky vzdálena natolik, že byla zařazena do samostatné čeledi. Mluví se o ní jako o živoucí fosilii. Žába žije po většinu roku skrytě v podzemí, na povrch vylézá pouze na dva týdny v období letního monzunu za účelem páření. Skrytý životní styl je pravděpodobně příčinou faktu, že tak dlouho unikala pozornosti biologů. Na rozdíl od ostatních hrabavých žab, které se živí na povrchu, tento druh nalézá potravu pod zemí v podobě mravenců a termitů, k čemuž má uzpůsobený i jazyk a ústa. Podle průzkumů genů bylo zjištěno, že nejbližšími příbuznými této žáby jsou zástupci rodu Sooglosidae, které dnes najdeme na Seychelských ostrovech. Lze to vysvětlit tím, že při rozpadu Gondwany v druhohorách se od nynější Indie asi před 130 miliony lety oddělilo mimo jiné i Seychelské souostroví.

119944275_168452491502163_5192020863848175210_n.jpg

Vědci objevili kapesního žraloka, který svítí ve tmě
Americký kapesní žralok (Mollisquama mississippiensis), živočich poprvé objevený v únoru 2010 v Mexickém zálivu, měří na délku jen 14 centimetrů. Malý predátor slídí více než 300 metrů hluboko pod mořskou hladinou a své oběti láká tím, že ve tmě začne svítit. Podle zveřejněné studie žralok z malé kapesní žlázy (fotofor), která je umístěna v blízkosti předních ploutví, vylučuje bioluminiscenční (světélkující) tekutinu. Takovým způsobem přiláká oběť, která popluje za světlem, zatímco on prakticky neviditelný zdola zaútočí. V historii vědy o rybářství byly zachyceni či ohlášeni jen dva žraloci kapesní. Oba jsou samostatné druhy, každý z jiného oceánu. A oba jsou mimořádně vzácní.

Výstřižettzzzk.JPG

Na veterinární kliniku v Essexu přivezli záchranáři zabláceného a ulepeného pejska. Tedy alespoň si mysleli že jde o psa. Zvěrolékaři pomohli malému zvířeti zbavit se bláta, kamení a vrstvy prachu, která mu ulpěla na srsti. Během čištění se ke všeobecnému údivu ukázalo, že koule zaschlého bahna není pes, ale malé čtyřměsíční lišče. Zaměstnanec veterinární kliniky malou lišku pojmenoval Mudsi ("Blaťáček"). Nutno zmínit, že kdyby nebylo přivezeno na kliniku, s největší pravděpodobností by uhynulo.

article-2148647-133F8999000005DC-267_308x185.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Největší hnízda v korunách stromů jsou dílem drobných snovačů pospolitých (Philetairus socius), s nimiž se můžeme setkat pouze v jižní Africe. Z klacíků a stébel trávy budují ve větvích hnízda, jež pojmou až stovky jedinců a vydrží po mnoho generací. Až 8 metrů dlouhá hnízdiště mají navíc výhodu v udržování snesitelné teploty. Střecha hnízda totiž vytváří stín a udržuje v komůrkách příjemné klima, nahromaděné teplo zase pomáhá ptáčkům přečkat chladnou noc. Obytný komplex snovačů vykazuje podobnost s lidskými příbytky, jelikož má velké množství komůrek (pokojíčků), chodeb a vstupů. Nezřídka se stává, že v kolonii snovačů spolu s nimi hnízdí i jiné druhy ptáků.

347111314_222021077214196_1015818363448384803_n.jpg

Rachitida nebo-li křivice
doufám že tento text změní váš pohled na podávání rybího tuku dítkům školou povinným. Právě podáváním velkých dávek vitaminu D ve formě rybího tuku byla léčena rachitida (rachitis). Toto onemocnění dětí bývá způsobeno nedostatečnou výživou, tedy výživou chudou na tento vitamin, ale také nedostatkem slunečního záření, jehož pomocí dovede tělo tvořit z některých látek vitamin. Tato choroba se projevuje těžkou poruchou tvorby kostí – kosti měknou, převažuje chrupavčitá hmota. Zatímco ve zdravé kostní tkáni je chrupavčité složky asi 30 %, v rachitické kosti až 70 %. Ubývá značně fosforečných solí, kdežto obsah vápenatých solí se celkem nemění. Kostní změny mají za následek, že dochází k poruchám ve tvaru kostí. U kojence měknou kosti lebeční, zvláště týlní. Zuby rostou nepravidelně a jsou na kousacích plochách zoubkované, tvrdé patro je vysoko klenuté. Na žebrech je přechod části chrupavčité v kostní značně ztluštělý a tvoří tzv. rachitický růženec. I na ostatních kostech jsou hranice chrupavky a kosti zduřelé, kosti dolních končetin se ohýbají, dítě přestává chodit. Také obratle se hroutí a tím vznikají různé zkřiveniny páteře

30729701_1812242202173871_3761621139105775616_n.jpg

Na první pohled by si člověk mohl myslet, že jde o zmraženou Fantu (a pořádně naštěrchanou). Ve skutečnosti se koukáme na Botryoidální oranžový chalcedon, nalezený poblíž Emerald, Queensland, v Austrálii. Botryoidální struktura je taková, ve které má minerál vnější formu složenou z mnoha zaoblených segmentů. Pojmenování pochází z řeckého označení pro "trs hroznů" (βότρυς - bótrus). Jde o běžnou formu mnoha minerálů, zejména hematitu a malachitu , které jsou známé častou tvorbou botryoidních struktur. Je to také běžná forma goethitu, smithsonitu, fluoritu a chryzokolu.

347660994_240411265252668_1481533567649453556_n.jpg

Vyslyšel jsem prosby četných čtenářů a dnes si tedy dáme příběh pořádně nařachané slečny. V době kdy nebyly pepřové spreje (a nadrtit pepř trvalo dlouho), musely ženy odhánět nechtěné "nápadníky" pěkně ručně - stručně. Luisita Leers (1909-1997) se narodila jako Luise Krökel 14. října 1909 ve Wiesbadenu. Ve dvou letech ji opustil otec a matka Gertrude se vdala za Guida Krökela, který mladou dívku vytrénoval v mimořádně silnou sportovkyni. Poprvé vystoupila před veřejností v jedenácti letech, 8. března 1920 v Kolíně nad Rýnem, tehdy ještě společně s nevlastním otcem, kterého držela v jedné ruce. Sólovou kariéru zahájila o šest let později a své publikum udivovala vzdušnou gymnastikou. Vystupovala v těch nejprestižnějších cirkusech a divadlech své doby, od Wintergartenu a Scaly v Berlíně po Roxy v New Yorku. V letech 1928 až 1933 cestovala s cirkusem Ringling Bros. a Barnum & Bailey. V USA zůstala až do roku 1936, kdy se vrátila do Německa. Když ale vypukla válka, uvědomila si, že se ze země nedostane. Nakonec nebyla schopna pracovat nebo trénovat a její rodinný dům byl zničen během bombardování. Zničeny byly rovněž její kostýmy a vybavení. V šestatřiceti letech zůstala bez peněz, vybavení a nedokázala obnovit svou kariéru. Usadila se v Braunschweigu v Dolním Sasku, kde se setkala se svým manželem Gerhardem Glageem. Provdala se za něj 30. srpna 1952. Pracovala jako překladatelka a nakonec založila vlastní překladatelskou agenturu. Zemřela roku 1997 ve věku osmdesát osm let.

spepl0r074x11.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Alfik »

Rase píše: 18/5/2023, 17:39 ...ale také nedostatkem slunečního záření...
To je to, proč jsme my štíři takoví jací jsme. Jen co se narodíme, celý svět nás chce zabít... :twisted:
Zima jak v morně, vitamínů málo, Slunko nesvítí... všecko na hovno. Tak proto :)
Jooo narodit se na jaře, to se vám to žije! :D
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Raiden
praporčík
praporčík
Příspěvky: 390
Registrován: 10/5/2023, 20:47
Bydliště: Praha

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Raiden »

Něco na tom bude :lol:
雷電
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Kruhové zahrady (De Runde Haver) najdeme ve čtvrti Nærum severně od Kodaně. Jak název napovídá, skutečně se jedná o zahradní kolonii složenou z kruhových zahrad oddělených živým plotem (majitelé se tak nemusí hádat o jejich výšku). Spolek byl založen v roce 1946 a o dva roky později získali pronájem pozemku až do roku 2000 (prodloužen až do roku 2024). V roce 1948 navrhl celý projekt zahradní architekt C.Th. Sørensen a výstavba probíhala až do roku 1952. Původně se zde nacházelo 44 zahrad a dnes jich zde najdeme celkem 50. Od roku 1991 jsou památkově chráněny a hojně je navštěvují zahradní a krajinní architekti z Evropy, USA a Japonska. Chcete-li si zde koupit zahradu, musíte bydlet v obci Rudersdal.

348696680_6042836102481183_5294633965977239592_n.jpg

Legendární řecká břišní tanečnice Helena Vlahos předvádí v roce 1981 svůj nejznámější kousek: "Nine Quarter and Dollar Bill Act", který ji zapsal do Guinessovy knihy rekordů pro jedinečnou obratnost břicha.



Neobvykle tvarovaná pýchavka Calvatia sculpta roste v oblasti severozápadního Pacifiku v Severní Americe. Spadá do čeledi Agaricaceae, dosahuje rozměrů 8 až 15 cm na výšku a 8 až 10 cm na šířku. Je snadno rozpoznatelná díky velkým pyramidálním nebo polygonálním bradavicím, které pokrývají její povrch. Mladé kousky je možno jíst, chuť je popisována jako "jemná" a dužina nemá žádný specifický zápach. Doporučuje se jíst pýchavku, pouze když je uvnitř pevná a bílá, protože starší exempláře mohou mít nechutnou příchuť podobnou jódu.

348816377_1913417409026279_6829267678304024910_n.jpg

Vydělávat si na živobytí vlastním tělem není žádná sranda, což jistě potvrdí mnohé dámy. No a pak tady byl jistý Daniel Lambert, který tuto disciplínu posunul na nový level. Pohodlně se usaďte a otevřete si proteinovou tyčinku (můžete si ji namáčet třeba do tvarohu). Daniel Lambert se narodil v Leicesteru v roce 1770 jako nejstarší ze čtyř dětí a již od raného dětství byl vášnivým sportovcem. Miloval zejména lov vyder, rybaření, střelbu a dostihy. Byl také výborným plavcem a již od svých osmi let to učil ostatní děti. V pozdním mladistvém věku se pak začal věnovat chovu loveckých psů a měl v tom velmi dobré výsledky. Když mu bylo 14, odešel do Birminghamu, kde se vyučil řemeslu u Messrs Taylor & Co, která se specializovala na odlévání rytých spon a knoflíků. Vzhledem k tomu, že tyto šperky vyšly z módy a sídlo společnosti vyhořelo, tak se po čtyřech letech vrátil zpět do Leicestru, kde pomáhal otci jako asistent hlídače ve věznici. Když otec odešel do důchodu, Lambert po něm práci převzal. Tehdy už vážil kolem 200 kilogramů. Navzdory rostoucí hmotnosti zůstával Lambert ve formě. Ve svém volném čase se věnoval cvičení a posilování, takže byl prý schopný unést bez problémů až čtvrt tuny dřeva. Tloušťkou tedy nebyl dosud nijak výrazně omezen a z dobových zápisů vyplývá, že dokázal stát na jedné noze, jezdit na koni a dál vyučovat plavání. S vodní hladinou si rozuměl tak náramně, že se dokázal udržet nad vodou i se dvěma dospělými muži na zádech.
Když se byl podívat na tančícího medvěda v Blue Boar Lane, jeho pes medvěda kousl, načež byl sražen k zemi. Lambert požádal chovatele aby medvěda zadržel, aby mohl získat své zraněné zvíře, ale chovatel sundal medvědovi náhubek, aby mohl na psa zaútočit. Lambert údajně udeřil medvěda tyčí a levou rukou jej praštil do hlavy tak silně, že chlupáče srazil na zem. Nebohý pes tak mohl uniknout.
V roce 1801 se Lambertova hmotnost zvýšila na 250 kg a tak se musel vzdát jízdy na koni a lovu. O čtyři roky později navíc přišel o práci, jelikož byla stará věznice uzavřena. Za vynikající službu mu však byla udělena výsluha ve výši 50 Liber (více než 100 000 Kč na dnešní ceny). Přežíval z úspor a dál tloustl, což přilákalo nezvané publikum v podobě čumilů, které odháněl. Pod záminkou návštěvy kohoutích zápasů jej jeho přátelé nenápadně zvážili (v kočáru) a naměřili úctyhodných 50 kamenů (320 kg), což z Lamberta činilo oficiálně nejtěžší osobu v historii.
Uspořené peníze rychle docházely a tak se rozhodl ukazovat své "mocné tělo" divákům. V roce 1806 tedy odcestoval z Leicesteru do Piccadilly, kde si účtoval šilink za návštěvníka (dnes zhruba 120 Kč). Každý den, po dobu pěti hodin, vedl s hosty inteligentní konverzace, v nichž uplatňoval své znalosti ze sportu a chovu psů i bojových kohoutů. Očividně velmi úspěšně, jelikož jej navštívil i sám král Jiří III. Uštěpačně však reagoval na otázky ohledně chuti k jídlu, velikost oblečení a podobně. Není se čemu divit, jelikož jej celý jeden oblek vyšel na úctyhodných 20 Liber (dnes 46 500 Kč). Lékaři jej hodnotili jako velmi zdravého, aktivního, bystrého a s vynikající pamětí. Tvrdil, že je chopen ujít asi čtvrt míle (400 m) bez obtíží, že pravidelně spí (bez chrápání) a cítí se zdráv. Rovněž rád zpíval a jeho hlas byl popisován jako zcela normální. Zemřel v roce 1809 ve Stamfordu na náhlou plicní embolii, bylo mu 39 let. Aby jeho tělo vynesli ven z pokoje, museli vysadit okno a zbořit část zdi. Tělo bylo do hrobu spuštěno pomocí speciální rampy.
Není jisté co vedlo k růstu jeho hmotnosti, jelikož netrpěl žádnými vedlejšími syndromy, jedl normální porce jídla, abstinoval a většina příbuzných se vyznačovala zcela normálními postavami (jen teta a strýc měli nadváhu). Patrně šlo o důsledek velmi aktivního života v mládí a následného sedavého zaměstnání při ostraze věznice. Daniel Lambert se stal kultovní postavou - v Leicesteru po něm pojmenovali několik hospod (byť sám pil pouze vodu) a podniků. Osobní věci, včetně jeho oblečení, křesla, vycházkové hole, jezdecké helmy a modlitebních knih, jsou trvale vystaveny v tamním muzeu Newarke Houses.

348301022_1458751844661562_8518528432588172251_n.jpg

Fenomén čtvercových vln je na pohled velmi krásný a neobvyklý přírodní jev, nicméně jsou velmi nebezpečné pro plavce, surfaře i lodě.
Čtvercové, nebo také příčné vlny jsou mřížky čtvercového tvaru, které se tvoří na povrchu oceánu. Nevznikají důsledkem dění pod vodou, ale změnami směru větru, případně i přílivu a odlivu. A to když se setkají dvě protilehlá vlnobití, dva odlišné vlnové systémy. Tím, že vlny přicházejí z různých směrů a pod různými úhly, na hladině tvoří působivé a úžasné čtvercové obrazce. Vypadají jako mřížka pod hladinou či šachovnice. Někdy se objeví velmi rychle, stejně rychle pak i mizí. Jsou dokonalým klamem. Ač vypadají na povrchu jemně a neškodně, jejich nebezpečí tkví v silných protichůdných proudech. V oceánech se dokonce můžete setkat s čtvercovými vlnami vysokými až tři metry, v těchto případech jsou označovány jako "bílé zdi". Vyskytnout se můžou kdekoli na světě, jak v Atlantiku tak Pacifiku. Místo, kde se vyskytují poměrně často, je francouzský ostrov Île de Ré. Tam je lidé jezdí pozorovat. Dívají se na ně z majáků nebo útesů.

347777677_1154605345940674_2593311656218038205_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Pařížské katakomby (1861)
Pařížské katakomby začaly vznikat již ve starověku, kdy Římané pod Paříží dolovali kamení. Od 7. dubna 1786, kdy proběhlo vysvěcení podzemních prostor, se katakomby staly úložištěm lidských ostatků ze zrušených hřbitovů, které musely ustoupit nové městské zástavbě. Do roku 1814 již byly do katakomb umístěny ostatky více než šesti milionů lidí. V současnosti mají katakomby cca 190 kilometrů chodeb v hloubce kolem 20 m pod celou Paříží, z nichž je jen část (asi 2 km) zpřístupněna návštěvníkům. Ve 21. století se začal kus hroutit, a tak je museli podepřít pilíři. Vstup do katakomb je u stanice metra Denfert Rochereau. Autorem těchto snímků je Gaspard-Félix Tournachon, známější pod pseudonymem Nadar (1820-1910) - na této fotografii se sám zvěčnil. Snímky byly vytvořeny za použití umělého osvětlení.

03_nadar-autoportrait-in-catacombs.jpg

Na této fotografii z poloviny 19. století můžeme vidět chirurgy při práci. Operace byly prováděny v běžném oblečení, někdy si jen vyhrnuli rukávy a v případě potřeby, se chránili zástěrou před zamazáním krví. Vpravo můžeme vidět "Karbolsäure spray", zařízení které rozprašovalo antiseptický přípravek. Konkrétně šlo o Fenol, též známý jako kyselina karbolová, hydroxybenzen, karbol, benzenol. Fenol má antiseptické vlastnosti a byl použit Josephem Listerem (1827-1912) v jeho průkopnické metodě antiseptické chirurgie. Podráždění kůže způsobované nepřetržitou expozicí fenolu nakonec vedlo k náhradě této metody aseptickou chirurgií. Lister usoudil, že i samotné rány musí být důkladně čištěny. Proto je pokrýval kusem "hadru" nebo "cupaniny" namočeným v kyselině karbolové. Fenol je stále aktivní složkou některých orálních anestetik, například přípravku Chloraseptic. Byl též hlavní součástí karbolové dýmové koule, prodávané v Londýně v 19. století pro ochranu proti chřipce a dalším nemocím. Na začátku 20. století byl v Battle Creek Sanitarium nanášen na klitoris pro zamezení ženské masturbaci.

47349435_2141797632551658_1767113544605630464_n.jpg

Marija Afanasjevna Červjakova (1873-1937)
pocházela z poměrně majetné rodiny v Kursku a až do počátku dvacátých let byla jeptiškou. Když byly mnohé kláštery zrušeny, byla spolu s ostatními přemístěna do jedné z nedalekých vesnic. Byla známá jako velice zbožná a chytrá žena, brzy se tak kolem ní shromáždila malá skupina zbožných lidí. Rovněž byla v kontaktu s dalšími bývalými kněžími. Všechny získané prostředky darovala chudým, za což obdržela mnohé děkovné dopisy. Ve třicátých letech vážně onemocněla a prakticky oslepla. Tato nezaměstnaná slepá žena byla zatčena 26. srpna 1937. Za členství v kontrarevoluční církevně-monarchistické organizaci byla trojkou UNKVD Moskevské oblasti odsouzena 8. října a o pět dní později popravena.

47687911_2149870058411082_1900544241323474944_n.png

Kristin Harila je norská horolezkyně a bývalá běžkyně na lyžích. V květnu 2021 vytvořila světový rekord a stala se nejrychlejší ženou, která zdolala Mount Everest a Lhotse za méně než dvanáct hodin. Minulý rok se pokusila pokořit rekord a zdolat všech 14 světových osmitisícovek za méně než šest měsíců a šest dní. Čínské úřady jí ale neudělily vízum a nemohla tak zdolat poslední dva zbývající vrcholy, které se nacházejí v okupovaném Tibetu. Alespoň symbolicky splnila "Bremont 14 Peaks" 3. května 2023, tedy po 1 roce a 5 dnech. Fáze pokusu o rekord:

Annapurna I, 8091 m, zdoláno 28. dubna
Dhaulágirí, 8167 m, zdoláno 8. května
Kančendženga, 8586 m, zdoláno 15. května
Mount Everest, 8849 m, zdoláno 22. května
Lhotse, 8516 m, zdoláno 22. května
Makalu, 8463 m, zdoláno 27. května
Nanga Parbat, 8126 m, zdoláno 1. července
K2, 8611 m, zdoláno 22. července
Broad Peak, 8051 m, zdoláno 28. července
Gašerbrum II, 8080 m, zdoláno 8. srpna
Gašerbrum I, 8035 m, zdoláno 11. srpna
Manáslu, 8156 m, zdoláno 22. září
Čo Oju, 8201 m, zdoláno 2023
Šiša Pangma, 8013 m, zdoláno 2023

kristin-2-e1683107816521.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Fotografie nejstaršího domu v Hamburku pořízená v roce 1898. Byl postaven v roce 1524 a navzdory protestům místních byl 8. prosince 1910 zbořen.

348450765_1306584279935188_4414548428783760368_n.jpg

Během natáčení filmu "Jailhouse Rock“ se Elvis 17. května 1957 setkal se dvěma dívkami trpícími obrnou - Beth Currierovou a Elaine Brockwayovou. Beth, 14 let upoutaná na invalidní vozík, mu darovala "Elvisův" zápisník vyrobený vlastními ústy.

348237251_254712393801685_2473145371736718034_n.jpg

Nález bohatě zdobené dýky římského legionáře
V roce 2019 pracoval devatenáctiletý stážista Nico Calman se skupinou archeologů na vykopávkách v německém městě Haltern am See nedaleko Münsteru. Zde v zemi nalezl něco, co se na první pohled podobalo kuřecímu řízku. Nakonec se z nálezu vyklubala neobyčejně dobře zachovalá zbraň. Dýku zasunutou v pouzdře ze železa a lipového dřeva zdobily skleněné a smaltované doplňky, rukojeť ze stříbra a mosazi stále dobře viditelně dekorovaly rostlinné detaily. Na stejném místě se nalezly i zbytky pásku. Vše bez větších potíží přežilo 2000 let v zemi. Nutno zmínit, že tehdy nebylo běžné, aby byli římští vojáci pohřbívání i se svými zbraněmi. Jediný další exemplář římské dýky spolu s pouzdrem i opaskem byl nalezen v Nizozemí. V Haltern am See se mezi léty 27 př.n.l. až 14 n.l. nacházel tábor římských vojáků čítající zhruba 5 000 mužů. Legionáři padli v bojích s místními germánskými kmeny byli pohřbívání nedaleko tábora. Pokud jde o samotnou dýku, tak restaurátorské práce probíhaly devět měsíců a zbraň bude vystavena od roku 2022 v Římském muzeu v německém Halternu.

89690838_530830684236832_899941497011437568_n.png

Kyrys osazený devatenácti pistolemi, který byl nalezen roku 1917 v Bordeaux. Vážil 30 liber (13,6 kg) a byl získán spolu se dvěma třmeny s ukrytými pistolemi mířícími dozadu, kterými bylo možno ohrozit možného pronásledovatele. Tato nevšední výbava se stala součástí sbírky starožitníka jménem Charles Noé Daly (1868-1933), který vlastnil celkem tisíc kuriózních střelných zbraní, krom tohoto kyrysu i pistoli admirála Nelsona, sedlovou pistoli Viléma Oranžského a mnoho podobných. V roce 1935 byla sbírka prodána na veřejné aukci.

344732797_1350059068905873_8456035258403509479_n.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 17/12/2023, 16:09, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Zemakt »

Fotografie nejstaršího domu v Hamburku pořízená v roce 1898. Byl postaven v roce 1524 a navzdory protestům místních byl 8. prosince 1910 zbořen.
Zajímavé, osobně bych to tipoval na mnohem starší dům. Já jsem třeba cca deset let bydlel zde
https://www.drobnepamatky.cz/node/37925
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Odpovědět

Zpět na „Fotografie, vtipy, citáty“