Kabinet Kuriozit

Galerie, Album, výroky o válce.

Moderátor: jarl

Odpovědět
Choroš
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 184
Registrován: 30/11/2016, 11:47

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Choroš »

Aha. No píšou tam ovšem něco úplně jiného, než máš v textu. Tj. že nějaká parta napsala, že evoluce hlavonožců mohla být ovlivněna případným zabudováním genomu hypotetických mimozemských virů. A také se tam píše, že to nejspíše je nesmysl a v nejlepším případě nepodložená hypotéza. Takže žádné mimozemské chobotnice rodu Amphioctopus atd...
seabee
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3507
Registrován: 18/7/2013, 18:59

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od seabee »

Choroš píše: 26/3/2023, 14:02 Aha. No píšou tam ovšem něco úplně jiného, než máš v textu. Tj. že nějaká parta napsala, že evoluce hlavonožců mohla být ovlivněna případným zabudováním genomu hypotetických mimozemských virů. A také se tam píše, že to nejspíše je nesmysl a v nejlepším případě nepodložená hypotéza. Takže žádné mimozemské chobotnice rodu Amphioctopus atd...
Škoda.
Slyší-li nechápaví, podobají se hluchým.
Hérakleitos z Efesu, zvaný Skoteinos (Temný – asi 544-484 př.n.l.),
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12969
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Japonská expedice do Evropy (1863)
Šógun Jošinobu Tokugawa vyslal dne 29. prosince roku 1863 do Evropy druhou diplomatickou expedici. Vedoucím mise byl Ikeda Nagaoki, guvernéra malých vesnic Ibara, provincie Bitchū (prefektura Okayama) a jeho pravou rukou byl Kawazu Sukekuni. Cílem mise bylo dohodnout s Francií stažení evropských obchodníků z přístavu Yokohama. Tento přístav byl otevřen Západu od roku 1854, po násilném zásahu amerického komodora Perryho. Japonsko se tak snažilo znovu uzavřít vnějšímu světu, leč diplomatická mise byla neúspěšnou a navrátila se do Japonska již 22. července 1864. Na cestě do Francie se výprava zastavila v Egyptě, kde fotografii samurajů před Sfingou zachytil Antonia Beato. Později tyto exotické návštěvníky hojně fotografoval slavný fotograf působící pod pseudonymem Nadar - původním jménem Gaspard-Félix Tournachon (1820-1910).

gfgfghhh.jpg

Na první pohled by člověk řekl, že jde o lebku nějakého démona nebo jiného pekelníka. Ve skutečnosti patřila dávno vyhynulému býložravému savci, příbuznému dnešních slonů. Arsinoitherium obývalo tropické mokřady v období oligocénu před 30 miliony let. Na čele měl dva skoro metr dlouhé duté rohy, které mu na rozdíl od nosorožců rostly vedle sebe. Jejich funkce není jasná, zřejmě zesilovaly zvuk a sloužily ke komunikaci. Arsinoitherium mělo 44 zubů, ještě nerozlišených na řezáky a stoličky. Zvíře je pojmenováno podle královny Arsinoé II., protože první fosilie byla vykopána nedaleko jejího sídla ve Fajjúmu. Nálezy pocházejí především z Egypta a Etiopie. Autorem ilustrace je Dr. Mark Witton.

337561688_1574881476365170_8086029328584119501_n.jpg

Než existovaly budíky, lidé používali hřebíky zapíchnuté do svíčky, aby se ujistili, že se probudí včas. Věděli, jak přesně vypočítat dobu hoření a umístit tak hřebík do správné polohy. Když svíčka prohořela, hřebík spadl a hluk spáče probudil. Tento hřebíkový budík se využíval minimálně od počátku 18. století.

CISshH8WgAAfHsa.jpg

Svíčky se k odměřování času běžně používaly i ve starověkém Římě a během středověku. Jednotlivé hodiny byly naznačeny na svíčce, nebo kovové destičce za ní. Zkrátka jednoduché ale velice efektivní zařízení. Na fotce můžete vidět parádní svíčkové hodiny vyrobené v Německu.

Kerzenuhr.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12969
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Barber Shop
Slovo "barber" je odvozeno z latinského slova Barba (holič). Barber shop, tedy pánské holičství potom z historického hlediska není pouze místo, kde se Vám postarají o vlasy a vousy, ale zároveň je to místo svobodného vyjadřování, otevřených debat a slouží jako sociální interakce. Holiči byli dříve známí jako "Barber surgeons" a neměli za úkol pouze péči o vlasy a vousy, ale také fungovali jako zubaři a lékaři. Jejich Barber shopy byly označovány tzv. "barber pole". Jednotlivé barvy na ní (červená, modrá, bílá) znamenaly právě různé aspekty řemesla. V ne tak daleké historii byly potom Barber shopy důležitou součástí amerických, takzvaných "černých" holičství. Setkávaly se zde skupiny lidí za účelem rozhovorů, trávení volného času a vytvářením komunit. Historicky byl mnohdy do takových holičství ženám vstup zcela zakázán.

27164715_1718256664905759_4011125251746606100_o.jpg

Lewis Wilson jako první představitel postavy Batmana z roku 1943. Roli Robina ztvárnil Douglas Croft. Tento dobrodružný filmový seriál na motivy komixů od DC Comics, režíroval Lambert Hillyer a vyrobilo studio Columbia Pictures. Černobílý filmový seriál, byl rozdělen do patnácti částí a premiéra se konala 16. července 1943. V příběhu museli Batman a Robin čelit hrozbě šíleného japonského vědce doktora Daka. Ten vynalezl smrtící zbraň, která dokáže lidi měnit v nemyslící zombie. Dakova základna se nachází v zábavním domě hrůzy v japonské čtvrti (!)

26952506_1717689428295816_5139550852146238930_o.jpg

Bělozubka nejmenší (Suncus etruscus) je savec z čeledi rejskovitých. Jde o nejmenšího známého savce podle hmotnosti. Mláďata se rodí nahá a slepá, váží pouze 0,2 gramu (v dospělosti váží přibližně 2 gramy). Mláďata společně s matkou chodí ven v řadě za sebou, zachycené zoubky za srst. Podobně jako rejskové i bělozubky musejí pravidelně v krátkých intervalech přijímat potravu, jinak by zahynuli, to je i důvod, proč nikdy neusínají zimním spánkem. Zahřívají se třesem při 3480 svalových kontrakcích za minutu, zatímco jejich srdce dosáhne 800–1200 tepů/min a jejich dechová frekvence se zvýší na 600–800 dechů/min. Normálně se jejich srdeční tep pohybuje v rozmezí 1200–1500 úderů za minutu. Kvůli velice rychlému metabolismu se bělozubky dožívají asi 1,5 až 3 let. Bělozubky nejmenší patří mezi velmi raritně chované druhy. V létě 2018 byly chovány jen v pěti evropských zoo: čtyřech německých (Tierpark Berlin, Zoo Dresden, Tierpark Görlitz a Zoo Karlsruhe) a jedné české (Zoo Praha). V průběhu roku 2018 se stala chovatelem tohoto druhu také Zoo Wroclaw a další dvě tuzemské zoo (Zoo Jihlava a Zoo Plzeň).

htq2ppu17oqa1.png

Norský lundehund, též norský ptačí pes, je vzácné psí plemeno s velice neobvyklou anatomií
Lidé na izolovaných ostrovech je odpradávna používali k lovu papuchalků, mořských ptáků hnízdících na příkrých útesech členitého pobřeží. Nejdůležitější anatomickou zvláštností je šest prstů na všech končetinách, což nemá žádné jiné psí plemeno. Této zvláštnosti využíval hlavně při lezení na útesech, kdy musel udržet rovnováhu i na vratkých místech. Další zvláštností jsou jeho uši; chrupavka ušního boltce má schopnost se stáhnout, to má za výsledek to, že ucho je zvláštně složené a stažené, umí tak i uzavřít zvukovody. Používali to v případě, že se dostali do papuchalčího hnízda a museli se plazit na boku, tak uzavřeli uši, aby jim do nich nenateklo bláto a voda. Tito psi mají volnější vazy v ramenním kloubu, což jim umožňuje rozpažit přední končetiny v úhlu až 90°. S pohyblivostí souvisí i obrovská ohebnost krku, lundík je schopen až nepřirozeně zaklonit hlavu a často toho využívá při odpočinku, kdy máte pocit, že mu poloha nemůže být vůbec příjemná. Přesné události vedoucí k vzniku tohoto plemene nejsou známy. Nicméně víme, že podobní psi žili v Norsku již před 400 lety. Hlavním místem jejich výskytu byla osada Måstad na ostrově Værøy v Lofotech. Psi se využívali na útesech k lovu papuchalků, díky čemuž si vysloužili i své jméno. "Lunde" je označení pro papuchalky, "hunde" znamená pes. Pro jejich majitele byl kdysi malý schopný psík nedocenitelným partnerem, protože maso papuchalků bylo zdrojem obživy a prodej jemného peří znamenal vítaný příjem. S postupnou změnou techniky lovu, kdy se papuchalkové začali v 19. století lovit pomocí sítí, přestali být lundehundové tolik potřební. Lov papuchalků navíc postupně ustal, protože se stali chráněným druhem. Díky tomu se populace těchto psů začala tenčit. V roce 1962 údajně žilo pouhých 6 čistokrevných jedinců. Lundehund přetrval těžké časy a v současné době je chápán jako norský národní poklad.

Lundehund Vorkosmia legs.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12969
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Protestní průvod proti Prohibici, kdy lidé nesou transparenty s nápisem "chceme pivo" (1931)
termín prohibice se užívá pro snahu o úplný zákaz alkoholických nápojů ve 20. letech 20. století ve Spojených státech amerických. V roce 1919 byl schválen tzv. Volsteadův zákon a ratifikován 18. dodatek americké ústavy, který prohibici zavedl. Účinek byl ovšem přesně opačný; začalo se pít ještě víc a zločinnost narůstala nevídaným tempem. Lidé pili prakticky všechno, o čem se domnívali, že obsahuje alkohol, což mělo za následek mnoho otrav alkoholem. Situace se zklidnila až v roce 1931 a úplně skončila v roce 1933. V této době bylo v USA třikrát víc tajných barů než v roce 1919.

we-want-beer-labor-union-members-protesting-prohibition-in-newark-new-jersey-american-school.jpg

Kotsuis a Hohhuq z kmene kmene Nakoaktok (1914)
autorem tohoto snímku je antropolog Edward Sheriff Curtis (1868-1952) se v polovině 90.let 19. století zaměřil na fotografování indiánů a s oblibou cestoval po horách, kde se setkal s významnými lidmi, kteří v budoucnu ovlivnili jeho život a měli velký vliv na jeho další tvorbu. Dr. C. Hart Merriam, přírodovědec a fyzik Dr. George Bird Grinnell, editor časopisu Field & Stream, známý přírodovědec a spisovatel zaměřený na psaní o indiánech Plání. V roce 1899 byl vybrán jako hlavní fotograf pro Harrimanovu expedici na Aljašku. V roce 1900 se Curtis zúčastnil černonožského obřadu Slunečního tance, což pro něj byl obrovský zážitek. Pozdější výlet a pobyt u indiánů Hopi v Arizoně ještě zvýšil jeho nadšení a chuť do práce. Trávil více a více času na Pláních a s vědomím, že kultura těchto přírodních národů se časem úplně vytratí, se rozhodl vytvořit naučnou uměleckou sbírku fotografií, kde bude zachycen všední život, zvyky, tradice, slavnosti, obřady a prostředí, ve kterém indiánské kmeny žily. V létě roku 1903 uspořádal první výstavu indiánských fotografií a o dva roky později poprvé vystavoval v New Yorku. V roce 1906 se jako jediný bílý muž vůbec směl účastnit obřadního Hadího tance kmene Hopi. O život indiánů se zajimal po celou svou kariéru. V říjnu roku 1952 Edward Curtis zemřel na srdeční infarkt ve věku 84 let.

Výstřižtrzzzek.JPG

Marvinova velkolepá pomsta, aneb kterak naštvaný Američan opancéřoval buldozer a zdevastoval celé město (2004)
Marvin John Heemeyer (1951-2004) byl svářeč a majitel opravny tlumičů výfuků aut, žil ve městě Grand Lake, asi 26 kilometrů daleko od Granby ve státě Colorado. Jeho přátelé o něm tvrdili, že byl zábavný, nekonfliktní a pomáhal druhým. Uměl se ale i rozpálit. Problémy začaly v roce 1992, kdy koupil 8 kilometrů čtverečních půdy za 42 000 dolarů a následně spekuloval s prodejem pozemku rodině Docheff, která zde měla v plánu postavit cementárnu. Jelikož ale stále zvyšoval předem dohodnutou cenu, částka se vyšplhala na rovný milion dolarů. Do situace vydírání (rodiny Docheff) zasáhly úřady, které povolily výstavbu cementárny za cenu pozemku obvyklou v místě. Tím, že přišel o možnost spekulace s cenou pozemku se jeho vize financování autoopravny zablokovala. Ani přes další nátlak víc peněz nezískal. Heemeyer si pořídil buldozer Komatsu D355A a rok a půl jej přestavoval na jakýsi pojízdný bunkr nazvaný "Killdozer". Kabinu, motor a další důležité části vozidla zakryl masivní vrstvou betonu a oceli, místy dosahovalo až šířky půl metru (!) Celá konstrukce byla neprůstřelná a odolná proti výbuchům. Výhled zajišťovaly dvě kamery napojené na monitory uvnitř. Kabina byla dobře chlazená a téměř vzduchotěsná. Dokonce se ve stroji uzavřel a zavařil poklop. Dne 4. června 2004 prorazil zeď svého bývalého obchodu, zlikvidoval cementárnu, demoloval radnici, kancelář novináře, dům soudce, a dalších několik budov. Naštěstí se podařilo lidi evakuovat dostatečně rychle a Killdozer tak nikoho nezabil, prý i samotný řidič se snažil, aby nikdo nepřišel k úrazu. Jisté ale je, že Heemeyer měl jistě v plánu způsobit mnohem větší škody. Vozidlo totiž bylo osazeno dvěma puškami, kterými ostřeloval policisty a vypálil 15 ran. Rovněž byl osazen vrhačem propanbutanové bomby, která by dokázala zničit plochu o rozloze 800 m (!) Killdozer byl po celou dobu běsnění sledován týmem policistů, nasazen byl dokonce tým SWAT a bylo vystříleno přes 200 nábojů, použity i granáty leč bez žádaného úspěchu. Guvernér Bill Owens se pokusil mobilizovat národní gardu, přivolat bitevní vrtulník Apache se střelami Hellfire a pěší protitankové družstvo s PTŘS Javeline. Naštěstí vše skončilo dříve, než se mohli vojáci zapojit do konfliktu. Celé šílenství skončilo v okamžiku, kdy se buldozer zasekl ve sklepení posledního ze zdemolovaných domů a Marvin John Heemeyer spáchal sebevraždu. Po celé akci se k němu záchranáři probíjeli téměř 12 hodin. Celkem bylo zničeno nebo poškozeno 13 budov a škody byly vyčísleny na 7 milionů dolarů. Není náhoda, že majitelé všech zničených budov měli v minulosti s Heemeyerem spory. Ukázky ze zvukových záznamů, které nahrál pár týdnů před celou událostí: "Byl jsem předurčen, sám Bůh mě vybral ke splnění tohoto úkolu. Nemám děti, nejsem ženatý, a to právě proto, abych mohl ve jménu Boha bez výčitek zaútočit. Je to má povinnost a budu po zásluze odměněn. Vždy jsem byl rozumný a ochotný muž. Ale zjistil jsem, že i lidé jako já, musí občas dělat šílené věci. Všechno to dělám kvůli vám, můžete si za to sami. Obětuji svůj život, který jste mi zkazili, svou mizernou budoucnost, kterou jste mi připravili. Pak vám dojde, že to, co jste mi udělali, bylo špatné!"

62020960_361722414480994_7715795703724769280_n.jpg

Proč se malá kolínka schovávají do těch větších
V rámci podivných fyzikálních jevů se často stává, že pokud společně vaříte malá a velká kolínka v jednom hrnci, tak ta malá se "schovají" do větších příbuzných. Je až s podivem, že v odborné literatuře není studie, která by se podobným efektem zabývala. S jistými hypotézami přišli na stránce Zeptej se vědce. S největší pravděpodobností se jedná o kombinaci vztlakových a kapilárních sil, svou roli hraje i povrchové napětí vody. Vztlaková síla souvisí s tím, že zespodu těstoviny působí větší hydrostatický tlak než seshora těstoviny. Kapilární síly jsou důsledkem povrchového napětí kapaliny a způsobují např. slepování jednotlivých špaget při vytahování z hrnce. Jsou také základem pro pochopení tzv. Cheerios efektu, neboli shlukování snídaňových cereálií na hladině mléka. Svou roli bude hrát i konvekční proudění, při kterém dochází k proudění kapaliny z míst o vyšší teplotě do míst o nižší teplotě. Navíc uvnitř většího kolínka konvenční proudění zcela chybí, nebo nedosahuje takové intenzity, tedy pokud to malé do jej zajede, je velice pravděpodobné že již uvnitř zůstane. Navíc adhezní síly obě kolínka slepí, jelikož uvnitř není tolik sil způsobující pohyb. Zmiňuje se rovněž možné zapojení kvantových jevů, fluktuace a tunelování. Alternativní teorií je, že ona malá kolínka se jednoduše bojí bublin a utíkají se schovat do těch větších, které se již ale nemají schovat kam. Navíc perfekcionisty jako jsem já, by nikdy nenapadlo vařit dvě různě velké těstoviny najednou .D

Výstřiřčžžžžek.JPG
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12969
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Zubní protéza (19. století)
tehdy byly zuby většiny obyvatel Evropy ve velmi špatném stavu, především díky dostupnosti cukru. Řešením byly protézy, které se vyráběly z mrožoviny, slonoviny a klů hrochů, ovšem nejlepšími se ukázaly zuby lidské. Po každé bitvě tedy byly vykupovány zdravé zuby padlých vojáků, z nichž byly vyráběny obdobné protézy jako na fotografii. Ve Velké Británii se skutečným hitem staly protézy vyráběné ze zubů padlých u Waterloo, dokonce byly tak slavné, že ještě za padesát let prodávali zubaři protézy ze zubů vojáků padlých v Americké občanské válce, jako zuby z Waterloo.

206009676_811043506215547_6693671617621887231_n.jpg

Dámská korálková kabelka (druhá polovina 19. století)
Perličky a perle jsou oblíbeným výzdobným materiálem oděvů i oděvních doplňků již po staletí. Pro výzdobu taštiček a váčků byly využívány od 18. století tradiční broušené i kulacené skleněné perličky, od 20. století pak perle dřevěné nebo z umělé hmoty. Od konce 19. století se objevují také perličkové kabelky, jaké známe dodnes.

120111460_648593049127261_5040546372076134829_n.jpg

Protéza levé ruky z konce 19. století.

31957090_182867472366490_7966377882618429440_n.jpg

Dokonalým symbolem sourozenecké zášti je nejtenčí budova v Bejrútu
V Libanonské metropoli byla roku 1954 postavena velice neobvyklá budova, která má v nejširším místě 4 metry a v tom nejtenčím pouhých 60 centimetrů. Je známá jako "Al Ba'sa" (anglicky The Grudge), tedy doslova zášť. No a právě k tomu došlo mezi dvěma bratry, kteří zdědili pozemek po mrtvém otci. Nemohli se rozhodnout, jak si pozemek rozdělit a když si zde jeden z nich postavil dům, ten druhý se řádně naštval. Na zbylém prostoru, až v ulici, postavil podivnou stavbu, která měla jeho bratrovi zastínit výhled na moře. Nemluvě o tom, že hodnota původního domu řádně klesla. V průběhu let byli v domě nějací nájemníci, přičemž v každém patře je nevelký byt. Jeden roky fungoval jako nevěstinec, zatímco ten druhý dlouho sloužil jako útočiště pro rodinu prchající před válkou. Dnes je dům připomínkou dávného sváru a pravděpodobně ještě velmi dlouho bude; současné zákony o územním plánování města uvádějí, že pozemek, na kterém dům stojí, je příliš malý na to, aby na něm bylo možné stavět. Pokud tedy stavba jednou padne, již jej nebude možné obnovit. Nu a co si budeme povídat, je dost lidí, kteří by uvítali volný výhled na moře .)))

6049f03f9942cf001865dbd3.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12969
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Železniční nehoda na nádraží Montparnasse (1895)
V úterý 22. října roku 1895 došlo na pařížském nádraží Gare Montparnasse k nevšední nehodě. Vlak železniční společnosti Chemins de fer de l'Ouest přijíždějící z Granville nezastavil na plánovaném místě na, ale pokračoval v jízdě. Strojvedoucí vlaku Guillaume-Marie Pellerin, se rozhodl použít záchrannou brzdu značky Westinghouse, která však byla odpojená. Náhradní brzdy byly použity na poslední chvíli a příliš pozdě, než aby zastavily rychle jedoucí vlak. Pellerin společně s topičem seskočili z lokomotivy. Přesně v 16:00 parní lokomotiva prorazila skleněné okno stanice a půlmetrovou zeď terasy. Spadla na tramvajovou zastávku o deset metrů níže na Place de Rennes. Zůstala šikmo opřená o zeď jako žebřík. Jen těsně minula právě projíždějící tramvaj. Dvanáct vagónů se 131 cestujícími zůstalo nevykolejených nahoře ve stanici. Mezi cestujícími a posádkou vlaku bylo pět vážně zraněných osob. Dva cestující, jeden topič a dva zaměstnanci železnice. Venku na ulici zemřela prodavačka novin Marie-Augustine Aguilardová, kterou zasáhl kus zdiva. Na ulici byla zraněna ještě jedna žena. Lokomotiva zůstala téměř neporušená. Zůstala z nádražní budovy viset čtyři dny než se technikům podařilo ji vyprostit. Tato akce způsobila obrovský příliv zvědavých lidí. Záběr lokomotivy měla možnost pořídit celá řada fotografů.

1c85b07e855cd2eb193af0fde1a9d52c.png

Muži pózují vedle lodních šroubů Titaniku (1911)
Titanik měl celkem tři lodní šrouby, prostřední o hmotnosti 22 tun se čtyřmi listy, krajní o hmotnosti 38 tun se třemi listy. Se stavbou bylo započato 31. března 1909, trup byl na vodu spuštěn 31. května 1911 ve 12:13. Další práce na dokončení trvaly téměř další rok a byly dokončeny 31. března 1912, kdy následovala zkušební plavba

329690277_805257817597020_5168893241080061594_n.jpg

Leyat byla francouzská automobilka, založená roku 1919, na Quai de Grenelle v Paříži. Letecký a automobilový konstruktér Marcel Leyat (1885-1986) roku 1914 zkonstruoval vůz Hélica poháněný tažnou dřevěnou vrtulí. Karosérie proudnicového tvaru byla vyrobena z překližky, automobil vážil pouhých 250 kg, poháněn dvouválcovým motorem Scorpion o síle 5,9 kW a dosahoval na svou dobu mimořádných rychlostí, spotřeba činila šest litrů na 100 km. Přední pár kol byl pevný a opatřený brzdami, zatáčelo se pomocí zadních kol. Vůz byl dvoumístný, vpředu seděl řidič a za ním pasažér. Leyat svému vozu říkal "letadlo bez křídel" a po první světové válce jej nabízel převážně závodníkům, později vyvinul i zastřešené modely. Továrně se však podařilo prodat pouze okolo třiceti automobilů a v roce 1925 ukončila činnost. V roce 1927 vyvinul Leyat ještě jeden prototyp, který dosáhl na trati v Montlhéry rychlosti 171 km/h. Jedno dochované vozidlo je v současnosti vystaveno v Musée des arts et métiers v Paříži.

66676355_379382569381645_8965192743714291712_n.jpg

Carl Akeley pózuje s levhartem, kterého zabil holýma rukama (1896)
Levhart skvrnitý (Panthera pardus) váží obvykle 17 až 90 kilogramů, tělo od hlavy po konec ocasu měří 140-240 cm, z toho na ocas připadá 50-100 cm a výška v kohoutku bývá v rozmezí 45–82 cm. Carl Ethan Akeley (1864-1926) byl významný biolog, sochař a především preparátor zvířat (taxidermista). Zvířata osobně lovil, preparoval, je považován za průkopníka v tomto oboru. Proslavil se svými příspěvky pro americká muzea, především American Museum of Natural History v New Yorku a chicagského Field Museum. Byť zvířata lovil, velice se zasazoval o jejich ochranu a seznamoval veřejnost s jejich životním prostředím. Měl rovněž velice zajímavou ženu jménem Delia Julia Akeley (1875–1970), rozená Denning. Ta se svým mužem podnikla několik loveckých expedic do Afriky. Později se ale rozvedla a zaměřila se na etnografii. Strávila několik měsíců mezi světu neznámými Pygmeji. Stala se jedním z prvních bělochů, kteří prozkoumali poušť mezi Keňou a Etiopií. Na kánoi sjela řeku Tana v Keni.


83787836_508265109826723_8774457042850021376_n.png

"Ledový prst smrti" zabíjí vše živé co se mu připlete do cesty
Brinicle je dolů rostoucí dutá trubice ledu obklopující oblak klesající solanky, která se tvoří pod vyvíjejícím se mořským ledem. Jsou známy sice již od 60. let 20. století, ale jen zřídkakdy se je podaří zachytit v reálném čase. Tento jev se totiž vyskytuje pouze v polárních oblastech a navíc za zcela specifických podmínek. Led na hladině oceánů se totiž skládá ze dvou prvků, čímž se odlišuje od zmrzlé sladké vody. Krystaly ledu jsou relativně čisté, protože voda během procesu mrznutí vyloučí většinu soli. Zbývající slaná voda zůstává díky snížené teplotě mrznutí tekutá a vytváří v porézním ledovém bloku vysoce slané solné kanálky. Když tento mořský led praskne, vznikne solanka, která vypouští slanou vodu do otevřených oceánů. Protože je solanka těžší než okolní voda, klesá na dno oceánu a zároveň zmrazuje sladší vodu s níž přijde do styku. Tento proces umožňuje solance růst směrem dolů a ledová síť pak často likviduje různé živočichy žijící na dně - včetně mořských ježků a hvězdic. Neobvyklý jev poprvé natočili kameramani Hugh Miller a Doug Anderson.

Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12969
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Mechem pokryté balvany a starobylé pokroucené kmeny stromů Wistmanova lesa
Wistmanův les (Wistman’s Wood) se nachází v Dartmoorském národním parku v Devonu a jedná se o jeden z nejvýše položených dubových lesů ve Velké Británii. Tento velmi starobylý les byl z velké části ponechán sám sobě, bez jakýchkoliv lidských zásahů. Z velké části je tomu tak díky kamenitému terénu, kterým lze jen obtížně projít. Stromy tak zde mohou růst podle své vůle, jsou pokroucené a divoké, jejich větve zdobí závoje mechů a lišejníků. Wistmanův les se objevuje v písemných zmínkách již po staletí. Má se za to, že les je pozůstatkem starověkého lesa, který pokrýval převážnou část Dartmooru zhruba 7 000 let př.n.l. V současnosti mají nejstarší duby mezi 400–500 lety. Z fotografických záznamů je zřejmé, že les se od 19. století proměnil, což úzce souvisí se změnou klimatu – stromy začínají růst výš, zakrslých a pokroucených ubývá. V písemných záznamech z počátku 17. století je uváděno, že stromy byly vysoké asi jako člověk. Nyní dosahují až 12 metrů. Jméno lesa je pravděpodobně odvozeno ze slova "wisht", což v původním dialektu znamená tajemný, záhadný až zlověstný. V Devonu je právě Wistmanův les dějištěm tajuplného legendárního divokého honu ("wild hunt"). Divoký hon je motiv vyskytující se nezřídka v evropském folkloru: jde o skupiny nadpřirozených bytostí – lovců, mohou jimi být například démoni, elfové, víly nebo dokonce obživlí mrtví, kteří projíždějí krajinou v divokém trysku. Vede je často pohanský bůh, ale může to být i ďábel či zesnulý král. Mohou věstit příchod moru nebo unést nebohé smrtelníky do podsvětí. Autorem fotografie je Neil Burnell.

340236405_942203430120852_5485145524423508731_n.jpg

Sobí hypnotický kruh
V případě ohrožení sobi vytvářejí velmi zajímavý pohybující se kruh, který znemožňuje predátorům zmocnit se jednotlivých zvířat. Hlavním predátorem, který loví soby je vlk. Vlci se při lovu snaží oddělit od stáda mláďata nebo přestárlá, nemocná či poraněná zvířata, která potom obklíčí a strhnou. Mláďata nebo slabá zvířata může ulovit také rosomák, na jihovýchodní Sibiři i tygr.

Výstřiřčřžžžek.JPG

Osmdesátiletý stařík si postavil kulomet z vrtačky
Přibližně 80letý inženýr z Hämeenlinny si v roce 2004 sestrojil z příklepové aku vrtačky funkční kulomet. Problémy začaly poté, co požádal místní policii o povolení ke své zbrani. Vzhledem k tomu, že ve Finsku je držení podobné zbraně nelegální, tak mu byla odebrána a případ byl veden jako nedovolené ozbrojování. Situaci médiím popsal inspektor Kari Suominen z policejní stanice v Hämeenlinně na jihu Finska. Zmíněný důchodce byl velký fanoušek zbraní a vrtačkový kulomet mu trvalo sestrojit 20 let. Vše bylo vyrobeno z běžně dostupných komponentů a velmi zručně pospojováno. Kadence činila 420 ran za minutu a munice ráže .22 (5,5 mm) byla podávána pomocí kovového pásu. Ve Finsku se podomácku vyrobených palných zbraní najdou desítky ročně.

339288221_1229858211232650_6115497954868471045_n.jpg

Britský bombardér Vickers Wellington ve speciální variantě určené k odpalování německých námořních magnetických min. Na první pohled zaujme jakýsi prstenec, zavěšený na křídlech a trupu, který byl označován jako DWI (Directional Wireless Installation). Vojáci letounu proto přezdívali Wedding Ring Wimpey (Svatební prstýnek). V průměru prstenec měřil 15 metrů (48 stop), vážil více než dvě a čtvrt tuny. Byl vyrobený ze dřeva a uvnitř byla hliníková cívka, pro niž generoval proud motor uložený v trupu letounu. Koncept byl takový, že zařízení mělo generováním silného magnetického pole odpálit německé magnetické miny. Problém byl v tom, že k odpálení mělo dojít když letoun nad minou prolétal - musel tedy letět dostatečně nízko a pomalu aby k iniciaci došlo, ale zároveň se nějak vyhnout samotné explozi. Wellington DWI Mark II HX682 sloužil u 1. General Reconnaissance Unit (jednotky všeobecného průzkumu) v Ismailii v Egyptě. Byť vznikl jen pro oklamání špionů, tak si přesto připsal jeden zářez. Stalo se tak během letu na jihozápad nad přístavem v Tripolisu, během odminovací operace při hledání magnetických min rozmístěných silami Osy, brzy po obsazení města Spojenci 23. ledna 1943. Minimálně jednou tak došlo k úspěšnému odpálení magnetické miny, ale následně byl letoun vyřazen pro přílišnou nebezpečnost (doslova "prokazatelně šílené"). Autorem titulního obrázku Michael Turner.

337277668_520665066688099_4272572099344943049_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12969
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Pět papoušků šedých bylo odstraněno ze své expozice v přírodním parku Lincolnshire, protože nadávali návštěvníkům a pak se navzájem smáli. Skupině papoušků šedých (žako) se začala věnovat velká pozornost v roce 2020 poté, co si jejich nadávek a obscénností všimli zaměstnanci. Billy, Tyson, Eric, Jade a Elsie byli původně domácí mazlíčci a tak se naučili dost nepěkná slova. Výkonný ředitel parku Steve Nichols řekl, že po protestech veřejnosti již byli vráceni a daří se jim dobře. "Chovali jsme je několik měsíců odděleně a během té doby jsme je spojovali s asi 15 dalšími žaky, kteří měli různé hlasové schopnosti." Dobrému chování se bohužel nenaučili. Nyní byli papoušci vráceni, ale k jejich voliéře byl doplněn varovný nápis pro návštěvníky.

5315.jpg

Na obou fotkách je stejný koník, jen je mezi nimi rozdíl pěti let. Šedí peršeroni se rodí jako černí a pomalu šednou.
Peršeron, správněji peršeronský kůň je plemeno tažných koní, které pochází z historické oblasti Perche v severozápadní Francii, po níž je pojmenováno. Peršeroni bývají dobře osvalení, jsou známi svojí inteligencí a ochotou pracovat. Původně se chovali pro válečné účely, ale časem začali být používáni k tažení kočárů, vzhledem ke své klidné povaze a vytrvalosti posléze i pro zemědělské a hospodářské účely. Dnes se uplatňují rovněž v agroturistice, protože jejich klidný krok zvládnou i nezkušení jezdci.

339428389_1136100097206913_3859325422792795997_n.jpg

Hlavně aby se Velikonoční vajíčka nerozbila!
Tuhle nýtovanou kroužkovou parádu vyrobil Ironskin.

340477085_224534646833326_6575461379985158130_n.jpg

Šnorchl pro dýchání skrz "záchod"
Vanový náustek, patentovaný v roce 1981, je život zachraňující zařízení, které poskytuje prostředek k dýchání při požáru domu nebo hotelu. Umožňuje jednotlivcům zůstat v bezpečí i v místnosti, z níž není úniku. Část co není vidět je, že onen "šnorchl" má uvnitř ukrytý uhlíkový filtr.

340250456_177923055136147_7005242750538982884_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12969
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Kterak Člunozobec odhodil kačenku, která mu stála v cestě a šel poklidně dál
Tyto mimořádné snímky zachytil amatérský fotograf Mark Kay ve Wild Animal Park v San Diegu. Člunozobec africký (Balaeniceps rex) je velký africký pták z řádu veslonohých, který na výšku dorůstá 1,2 až 1,7 m s rozpětím křídel 2,33 m a hmotností kolem 5,6 kg. Dospělý pták je šedavě modrý s výjimkou hnědé spodní strany křídel s šedým pruhem. Nejnápadnějším znakem je jeho velký plochý zobák tvarem připomínající člun, díky kterému získal i svůj český rodový název. Nápadná je také světlá chocholka na hlavě. Samec se od samice zbarvením nijak viditelně neliší, mladí ptáci jsou hnědí. V zajetí se dožívá až 36 let.

85204173_519909111995656_4861651255333748736_n.jpg

Rekord v nejdelší délce vousů dlouho držel Američan norského původu - Hans Nilsen Langseth (1846-1927), jehož vousy dosáhly úctyhodné délky 5,33 m. Po vzoru svých sourozenců se rozhodl zkusit štěstí v USA, kam emigroval roku 1867. Se svojí manželkou zplodil šest potomků a spokojeně farmařil v Iowě, leč po smrti manželky se odstěhoval do Minnesoty, kde se jeho hospodářství skutečně vcelku dařilo. Přesto, že se živil jako zemědělec, jeho mnohaletý koníček jej měl na čas nasměrovat jinam. Vousy si nechal narůst již ve svých devatenácti letech, chtěl totiž zazářit na místní soutěži. A po zbytek života už si je neostříhal. Těžko říct, zda v počátcích plánoval stát se světovým rekordmanem, zřejmě se mu to líbilo. Jenže roky běžely a vousy začaly ztrácet svoji vitalitu. Vous, podobně jako vlas, má svoji produktivní dobu maximálně po dobu pěti let, poté začnou konce odumírat a odlamovat se. To však Langseth nehodlal připustit, proto si vysušené umírající konce svazoval do propletence připomínajícího dnešní dredy, čímž je posílil a zamezil vypadnutí. V pozdějších letech, kdy už byly vousy neuvěřitelně dlouhé a budily pozornost, připojil se k potulnému cirkusu, kde vystupoval jako atrakce. Ale práce jej netěšila a tak se vrátil domů. Zájem ale budil i nadále a roku 1922 byl jeho vous na speciální oslavě oficiálně uznán jako nejdelší v zemi. Pět let na to, ve věku 81 let, zemřel. Na smrtelné posteli projevil zajímavé poslední přání. Jeho vousy měly být posmrtně ustřiženy a předány americkému muzeu Smithsonian Institution. Vousy jeho potomci skutečně ustřihli, dlouho se však válely v podkroví domu jednoho ze synů. Až v roce 1967 se staly součástí expozice fyzické antropologie muzea.

hans-langseth.jpg

Psí skafandr používaný v sovětském vesmírném programu (1960)
Skafandr, připomíná nejvíce ze všeho anti-g oblek používaný piloty stíhacích letadel, se používal k přípravě fenek Strelky a Bělky, které se do vesmíru podívaly v roce 1960. Rusové psy využívali nejprve během balistických letů do výšek zhruba 100 kilometrů, pak i přímo k letům orbitálním. Tentokrát již měla kosmická loď Vostok 11F61 model 1K sestupový modul s tepelným štítem z ablativního materiálu, který umožňuje nebezpečné teplo odvádět prostřednictvím odtavené hmoty štítu. Dne 28. července 1960 byly na palubě fenky: Bars (Čajka) a Lisička. Bohužel raketa po 38 sekundách po konci odpočtu explodovala, a i když se aktivoval záchranný systém a kabina se zvířaty se katapultovala, padák se nestačil plně rozvinout a zvířata zahynula při dopadu na zem. Necelý měsíc po této události, přesně 19. srpna 1960, přišla chvíle pro Bělku a Strelku. Nebyly na palubě lodi samy, kromě nich se do vesmíru vezlo ještě 40 myší, 2 laboratorní krysy, králík, mouchy octomilky, hmyz, rostliny, kultury kvasinek, semena kukuřice, hrachu, pšenice a cibule a mikroorganismy. Odborníci pro zvířata zkonstruovali novou klimatizační aparaturu, která již odpovídala potřebám člověka. Pro sledování chování psů za letu byl kontejner s biologickými objekty vybaven televizní kamerou. Let tentokrát proběhl víceméně úspěšně a kabina se druhý den vrátila na Zemi. Po úspěšném letu Strelky a Bělky následoval další start prototypu Vostoku s nešťastným koncem. Na palubě stroje, který startoval 1. prosince 1960, byli psi Včolka a Muška. Před Gagarinovým startem se do vesmíru dostali při dvou různých letech ještě dva psi, Zvězdočka a Černuška. V obou případech vše dopadlo poměrně dobře, a tak se otevřela cesta k prvnímu letu člověka. Na oběžnou dráhu se vydali ještě v roce 1966 psi Věterok a Ugolok (Uhlík), kteří na palubě Kosmosu 110 strávili 22 dní a vytvořili tak dodnes platný psí rekord v pobytu ve vesmíru.

81623473_487855918534309_5891859299411427328_n.png

Opilý řidič vysypal 24 tun sardinek na silnici poté, co špatně dovřel zadní vrata kamionu. Stalo se tak v červnu 2012 podél dálnice u města Kołobrzeg (česky Kolobřeh) v Západním Pomořansku v Polsku. Výsledkem byla obří dopravní zácpa trvající několik hodin, zatímco dělníci odklízeli obrovské množství ryb, které byly roztroušeny několik set metrů po obou stranách cesty. Řidič Jakub Carowski (26) dostal pokutu 1500 Kč a musel zaplatit dalších 155 000 Kč za úklid silnice.

article-0-14080750000005DC-209_964x719.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Alfik »

Dnes mám zase dvě marginálie :)
Rase píše: 11/4/2023, 19:05 ... Bohužel raketa po 38 sekundách po konci odpočtu explodovala, a i když se aktivoval záchranný systém a kabina se zvířaty se katapultovala, padák se nestačil plně rozvinout a zvířata zahynula při dopadu na zem ...
... Po úspěšném letu Strelky a Bělky následoval další start prototypu Vostoku s nešťastným koncem. Na palubě stroje, který startoval 1. prosince 1960, byli psi Včolka a Muška ...
Je neuvěřitelné, že do toho ti kosmonauti šli. Zvl. Gagarin. Sice asi neznali celý rozsah programu, nebo spíše poměr, počty, těch úspěšných a těch neúspěšných startů, ale něco se dozvědět museli. Jak šeptandou, tak i v rámci výcviku - říká se že každá stránka jakýchkoli bezp. norem je odkaz na nějaký průser, ať už je to svářečská norma nebo letecký předpis.
... Kołobrzeg (česky Kolobřeh) v Západním Pomořansku v Polsku ...
Ještě předtím Kolberg. Byla tam bitva a náckové o tom natočili film :)
No a pak... film nefilm... :)
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Zemakt »

Ti Peršeróni fakt paráda. Maximálka v kohoutku 193 cm. Hmotnost max cca 1,2 t Bukefalos hadr.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12969
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Pavouček maskující se jako ptačí trus
Běžník trusový (Phrynarachne decipiens) je mistrem v napodobování ptačích výkalů a krásným příkladem evoluce v praxi. K dokonalé iluzi nepřispívá pouze jeho vzhled, ale i chování, a dokonce i zápach připomínající ptačí trus. Na povrchu vhodného listu pavouk utká drobnou nepravidelnou pavučinu a zaujme místo v jejím středu s končetinami přitaženými k tělu. Díky svému maskování se tak dokáže chránit před predátory (což jsou ptáci či jiní pavouci) a zároveň přitahuje potenciální kořist. Mouchám, které se nechají zmást, se tahle chyba krutě nevyplácí a stávají se chutnou svačinkou.

1955248-bird-dropping-spider.jpg

Parazitická houba hmyzomorka muší (Entomophthora muscae) vyvinula strategii k maximálnímu využití napadené mouchy. Prorůstáním do motorických center hmyzího mozku přiměje umírající mouchu, aby z posledních sil vylezla na nejvyšší místo v okolí. Spory houby tak mohou poletovat co nejdál. Pro lepší šíření navíc vypouští feromony, které přimějí prolétající samečky mít pohlavní styk mrtvým nositelem. Sami se tak nakazí a houba se může spokojeně šířit. Hmyzomorky mají řadu druhů, které si pochutnají na odlišných druzích hmyzu. Epidemie hmyzomorky opakovaně nabývá takového rozsahu, že hovoříme o muším moru. Andreas Naundrup provedl řadu analýz a zjistil, že houba na muších mrtvolách vyrábí složitou směs neobvyklých těkavých látek, které dohromady vytvářejí návnadu a smrtící muší afrodiziakum v jednom. Některé látky působí na větší vzdálenost a patrně mouchám připomínají pach potravy. Když nalákaní samci much přiletí blíž, jejich mysl ovládne zničující sexuální apetit.

3928.jpg

Kamikaze rozmázlé o britský křižník
Dne 26. července 1945 se stal britský těžký křižník HMS Sussex cílem útoku japonského letounu kamikaze. Podle otisku byl stroj později identifikován jako Micubiši Ki-51 "Guntei". HMS Sussex byl postaven v letech 1926-1929 v loděnicích R. and W. Hawthorn, Leslie and Company v Hebburnu. Během války byla průběžně zesilována protiletadlová výzbroj. Sussex byl v době vypuknutí druhé světové války součástí Svazu H, dislokovaného v Gibraltaru. Spolu s ním se v Jižním Atlantiku podílel na pronásledování německého těžkého křižníku Admiral Graf Spee. Později byl převelen k Domácímu loďstvu. Při provádění údržby v Glasgow křižník dne 18. září 1940 vážně poškodil nálet a loď pak byla až do srpna 1942 opravována. Poté operoval v Atlantiku a od roku 1944 v Pacifiku. Dne 5. září 1945 křižník připlul do Singapuru, kde na jeho palubě generál Seiširó Itagaki podepsal japonskou kapitulaci města. V roce 1949 byl křižník vyřazen ze služby a o rok později sešrotován.

340926442_761937288874774_3354371679081364441_n.jpg

Stíhací dvouplošník Pfalz D.XII původně patřící poručíku Josefu Raeschemu (eso se 7 vítězstvími) z Jasta 43, zničený během britského náletu. Raesch (třetí zprava) a někteří další členové toho využili, přeskládali trosky do podoby automobilu a udělali si parádní fotku. Nutno podotknout, že tyhle letouny nebyly mezi piloty zrovna oblíbené. Poručík Rudolf Stark, velitel Jasta 35, ve své knize Křídla války píše: "Každý sedal do nového stroje s přehnaným očekáváním po kterém však následovala kritika. Nikdo nechtěl s Pfalzem létat dobrovolně a ti kteří je dostali přiděleny, usedali do kokpitů velmi neochotně. Pozdější zkušenosti daly pilotům za pravdu. Letoun sice dobře stoupal v čemž byl srovnatelný s Fokkerem D.VII a ve střemhlavém letu byl dokonce o něco rychlejší, jeho obratnost v bojových manévrech však byla pomalejší a nesrovnatelná. Pfalz byl líný tažný kůň přetahující se s uzdou, který potřeboval pevnou ohlávku."

341697185_251420017430225_3651418224405415336_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12969
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Kapustňáci dokáží prděním ovládat svůj vztlak pod vodou
Byť mnoho populací těchto roztomilých savců zůstává relativně málo prozkoumáno, skutečně existují vědecké důkazy, které naznačují, že se kapustňáci nadýmají, aby regulovali svůj vztlak. No a co jde tam, musí jít i ven. Na rozdíl od ryb kapustňákům chybí speciálně navržený orgán známý jako plynový měchýř (někdy též plovací měchýř), který by jim pomáhal s regulací vztlaku. Aby tak ušetřili energii při pohybu vodním sloupcem, kapustňáci prdí "stejně jako lidé." Nutno podotknout, že tito býložravci zkonzumují každý den až 15 % své tělesné hmotnosti v řasách a mořské trávě. Při rozkladu této rostlinné hmoty v trávicím traktu dochází k produkci metanu. Takto "nafouklí" dokáží poklidně splývat na hladině, v případě potřeby plyn ze svých útrob vypustit a velice rychle se tak potopit (bez námahy). Tedy pokud netrpí zácpou! U kapustňáků se zácpou bylo také zaznamenáno, že nemají schopnost se potápět. Několik takových nešťastníků muselo být dokonce zachráněno a převezeno do Zoo Lowry Park v Tampě na Floridě. Po léčbě laxativem zvířata vytlačila značné množství plynu, znovu získala kontrolu nad vztlakem a poté vykazovala normální pohyby. Zde je potřeba dodat, že naši ochranu skutečně potřebují. Kapustňáci jsou ohroženi lodními šrouby, které je mohou posekat nebo turisty, kteří je mohou stresovat. Nebezpečím je i ztráta životního prostředí či chemické znečištění.

336695714_205577478869918_7186076313537132930_n.jpg

Večerní šaty z dřevěných špulek na nitě (1894)
Ona slečna je Alexandra Sofia Saastamoinen, manželka majitele továrny na špulky Hermana Saastamoinena (1850-1920). Herman pocházel z poměrně chudých poměrů a v mládí přežil hladomor, kterému jen v jeho rodném Pielavesi podlehlo několik tisíc lidí. Jeho snem bylo stát se obchodníkem a za tímto cílem si šel prakticky celý život. Přes četné nezdary a opětovné vzestupy, založil roku 1889 továrnu na výrobu špulek. O rok později získal svou první zkušební zakázku a velmi rychle rozjel celoevropskou reklamní kampaň. Ta měla úspěch a zakázky mu pomohly překonat hospodářskou krizi v 90. letech 19. století a předehnat i mnohem bohatší konkurenci, která se zaměřovala spíš na obchod s Ruskem (Finsko tehdy sice bylo jeho součástí, ale na hranicích platilo clo). V době krize se mu totiž podařilo udržet kapitál a nakoupit březové dřevo (základní surovina pro jeho pily). Když pak přišel opětovný boom, konkurenční Kaukas a Tornator trpěli problémy s dodávkami, továrna Saastamoinen Syvänniemi dodávala zboží do světa. Postupně vznikl rodinný podnik Saastamoinen, původně prodej smíšeného zboží ve finském Kuopiu, se proměnil ve významnou společnost s pobočkami v lesnictví, velkoobchodem i maloobchodem. Rozrostli se po celém středním a severním Finsku, členové rodinné firmy se také hojně podíleli na lokální a státní politice. V 70. letech provozovali dokonce řetězec jedenácti restaurací v nejvýznamnějších městech Finska. Tou dobou se ale podnik dostal do finančních problémů, které ale nějak ustál, tedy až do bankrotu v roce 1996. Hermana Saastamoinen se v únoru 1882 oženil s Alexandrou Sofií (zemřela 1898), dcerou Carla Fredrika Tengmana, patrona Ruukki z Jarho v severním Švédsku.

336719011_607955551245749_2145509543215954659_n.jpg

Legendární opilec Milan Čurda sjel s hovnocucem do příkopu
narazil do sloupu elektrického vedení a utopil traktor. Při jedné z příhod nadýchal 7,94 ‰ alkoholu. Recesistická skupina alkoholické mládeže jej prohlásila za svého čestného člena. Bohužel letos nás navždy opustil. Milan Čurda (1966-2023) pocházel z Tuhaně u Semil, alkoholismu propadl v polovině 90. let poté, co jeho žena utrpěla těžký úraz s trvalými následky. Poté se s ženou rozvedli a jeho dnes již dospělý syn a dcera o něj přestali projevovat zájem. Kvůli svému alkoholismu utrpěl sám několik úrazů, nebyl však zveřejněn žádný případ, kdy by pod vlivem alkoholu někoho jiného přímo zranil. V dubnu 2005 byl zastaven poté, co kličkoval po silnici osobním vozem značky Lada. Téhož roku 18. května sjel s fekálním vozem Praga V3S do příkopu, narazil do sloupu elektrického vedení a poškodil živý plot. Tehdy mu bylo hlídkou naměřeno 8 promile alkoholu v dechu, ale tato hodnota nebyla soudním znalcem ani soudem potvrzena. V noci 11. července 2006 vjel s traktorem do prázdné požární nádrže. U soudu se pak hájil tím, že chtěl traktor pouze přeparkovat, aby ho nikdo neukradl. Při otáčení na křižovatce mu spadl pod pedál klíč k dotahování kol a při jeho zvedání vjel mimo silnici do nádrže. Patrně netřeba připomínat, že u všech případů řídil po požití alkoholu. Všechny pokuty poctivě splácel, leč protialkoholní léčbu zarputile odmítal. Po vypršení zákazu řízení se zase vrátil za volant. Nějaký čas dokonce v truhlářské dílně vyráběl křesla a nářadí. Ve čtvrtek 19. ledna 2023 byl nalezen bez známek života ve svém karavanu, který měl zaparkován na louce v obci Tuhaň u Semil. Osudem Milana Čurdy se inspirovala rozhlasová hra Bulhar scenáristy Petra Pýchy. Od roku 2013 se na místních trzích nabízí novopacké pivo s portrétem Milana Čurdy. Od roku 2016 vaří výběrové jedenáctistupňové pivo s podobiznou Milana Čurdy a motivem fekálního vozu turnovský pivovar Rohozec. V severovýchodních Čechách nahrazuje sloveso "čurdovat" jako novotvar čím dál častěji slovní spojení zpít se pod obraz. Nakonec si dáme krásný citát od místního hostinského z hostince U Stařiny, který o Čurdovi řekl: "Je to takový šoumen, ale jinak hodnej kluk. Když přijde, tak si dá většinou pivo, tvrdý moc nepije."

336780448_215542917777060_4698916459521335942_n.jpg

Každému se někdy stalo, že potřeboval rychle dostat seno do stodoly
ale přehazovat jej ručně do patra se mu nechtělo. Podobný problém se rozhodl vyřešit norský farmář z vesnice Valldal, který strávil sedm let stavbou unikátní točité rampy přímo do své stodoly. Vesnička Valldal (ve skutečnosti se jmenuje Sylte) se nachází v jednom údolí v oblasti fjordů, v kraji Møre og Romsdal v Norsku. Najdeme jej severně od Norddalsfjorde. Lars Petter Olsen Valldal byl farmář a zároveň milovník designu, který vynaložil velké úsilí, aby neobvykle vylepšil svou stodolu. Tu postavil v roce 1885 a dalších sedm let k ní stavěl onu točitou rampu. Používal kameny z nedalekého kopce, které buď dopravoval ručně, klouzáním kamenů na hovězí kůži, nebo pomocí na zakázku vyrobených saní pro rozměrnější kusy. Aby to neměl moc jednoduché, tak pod rampou musel být ještě průjezd, jelikož jeho pozemek protínala přístupová cesta k dalším farmám. Olsen dokonce navrhl a zkonstruoval jeřábové zařízení, které by těžké kusy kamenů zvedlo přímo na místo. Říká se, že jej vynalézání bavilo natolik, že zemědělské práce přenechal manželce. Většina z toho co vytvořil, se samozřejmě vrátilo do zvýšení produkce celé farmy. Kromě rampy, která by umožňovala rychlý přístup do stodoly, také vytvořil stroj na rozmetání hnoje a navrhl systém příkopů kolem svých polí, pro zlepšení zavlažování. Rampa si získala větší pozornost, když dílo vyšlo v roce 2014 v knize o norských historických stodolách.

Valldal, Norway.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Alfik »

Rase píše: 18/4/2023, 16:56 Každému se někdy stalo, že potřeboval rychle dostat seno do stodoly
Tady u nás v Horní Lipové je domek, který je na stráni pod silnicí. Celkem dost prudké stráni - mluvím o horách :)
Majitel vyřešil parkování tím, že si udělal garáž na půdě a ze silnice do ní vede krátký mostek či nájezd.
Vzpomenu-li si, tak vám to vyfotím až tama někdy pojedu.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12969
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

"Tukabel", aneb myelinizované axony (zde konkrétně v míšním kořeni potkana), jsou v zásadě tukem izolované nervové spoje. Tukový obal kolem axonu jej izoluje a chrání před ztrátou elektrického proudu potřebného k přenosu nervového signálu. Autory snímku Tom Deerinck a Mark Ellisman z NCMIR.

FB_IMG_1681964521170.jpg

"Madeleine de Proust"
Je francouzská fráze popisují situaci, kdy vám nějaká chuť, vůně atd., vyvolá živou vzpomínku z minulosti. Název odkazuje na spisovatele Marcela Prousta a jeho román Hledání ztraceného času, kde má na jednu z postav tenhle efekt madlenka (máslová sušenka).

20230420_062940.jpg

Strom jaboticaba z Jižní Ameriky. Ovoce roste přímo na kmeni a větvích, chutná jako sladký mix liči a hroznového vína.

FB_IMG_1681965080722.jpg

Zrnka mořského písku při 100 až 300násobném zvětšení. Fotografie Dr. Garyho Greenberga odhalují ohlazené schránky mořských živočichů, erodované krystaly a barevné úlomky korálů. Každý písek se ale liší podle prostředí, ze kterého vznikal.

52dfe86c5c3e3c62ce0050d4.format-webp.width-2880_VlT1YC50Wi8THwv6.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Zemakt »

Bohužel, k těm zrnkům písku dnes patří i mikročástečky PVC. S nízkou hustotu se nacházejí zejména na pobřežních píscích, kde vytvářejí souvislou vrstvu, jakoby svoji plastovou vrstevnici. Jednou, někdy za xy let se při archeologickém průzkumu díky tomuto bude moct velice přesně identifikovat stáří vrstvy. Doba plastová.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12969
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Francouzský šlechtic a vědec Antoine-Laurent de Lavoisier (1743-1794) se zapsal do dějin jako zakladatel moderní chemie, ale na konci života provedl na sobě i jeden velice zajímavý experiment. Zajímalo jej, jak dlouho ještě hlava vnímá okolí po oddělení od těla. Lavoisierovo pole působnosti se ovšem neomezovalo jen na chemii. Původně vystudoval práva a meteorologii a jeho všestranná osobnost fušovala takřka do každého oboru. Jenže věda člověka v 18. století sama o sobě neuživila, a tak se svým tchánem rozjel soukromou firmu, která vybírala daně pro královský dvůr. Šlo o velice pragmatickou činnost, jež rodině zaručovala stálý příjem. Pozice výběrčího daní však chemikovi zároveň získala četné nepřátele. Dokonce i kolegové v Akademii věd mu vyčítali, že je na královy poddané příliš tvrdý. Francouzská revoluce bohužel veškeré jejich vědecké úsilí smetla rázem ze stolu. Maximilien Robespierre neviděl v chemických experimentech žádný přínos, Lavoisier byl pro něj jen zloduchem, který obírá poctivé Francouze o zlato, aby ho poslal nenasytnému králi. Slavný chemik byl i se svým otčímem odsouzen k smrti stětím gilotinou. Protože byl však vědec každým coulem, rozhodl se využít své popravy k poslednímu experimentu. Zajímalo jej, jak dlouho ještě hlava vnímá okolí po oddělení od těla. Dr. Guillotin sice tvrdil, že jeho popravčí nástroj dopřeje odsouzencům okamžitou smrt bez zbytečných útrap. Někteří vědci však pochybovali, zda hlava oddělená od těla opravdu ztrácí vědomí ihned. Antoine Lavoisier to tedy vyzkoušel sám na sobě. Vypráví se, že nakázal svému kolegovi, aby jej po vykonání rozsudku pozoroval a počítal, kolikrát jeho hlava zamrká. Kolega Lagrange jeho přání vyhověl. Lavoisier na něho údajně po stětí mrkal ještě po dobu celé minuty.

119938509_647930039193562_8592464564057832034_n.jpg

Berners Street hoax (1809)
Theodore Edward Hook (1788-1841) se vsadil se svým přítelem Samuelem Beazeleym (1786-1851), že dokáže libovolný dům v Londýně udělat nejčastějším předmětem hovoru po celý týden, čehož dosáhl tak, že rozeslal tisíce dopisů pod jménem paní Tottenhamové, která žila na Berners Street 54, ve kterých žádal o doručení zboží, návštěvu a pomoc. V pět hodin ráno 27. listopadu 1809 dorazil k domu paní Tottenhamové kominík, aby vymetl komíny. Služebná, která otevřela dveře, mu sdělila, že o vymetení nebyla podána žádost, a že jeho služby nejsou nutné. O několik okamžiků později se přihlásil další kominík, a pak další a další, celkem 12. Když vyprovodila posledního z nich, dorazila flotila vozů s uhlím, následovaná řadou cukrářů přivážejících velké svatební dorty, následně lékař, právníci, vikáři a kněží, zavolaní k někomu v domě, o kom jim bylo řečeno, že umírá. Rybáři, ševci, a více než tucet klavírů byly mezi dalšími, co se objevili, spolu s "šesti urostlými muži nesoucími varhany". Dorazili také hodnostáři, včetně guvernéra Bank of England, vévody z Yorku a Albany, arcibiskupa z Canterbury a londýnského primátora. Úzké uličky se brzy ucpaly řemeslníky a přihlížejícími. Proud návštěv a zásilek pokračoval až do podvečera a způsobil kolaps velké části Londýna. Všichni policisté, který byli dostupní, byli povoláni, aby rozehnali lidi a byli umístěni na rozích Berners Street, aby nedovolili obchodníkům přiblížit se se svým zbožím k domu. Ulici se nepodařilo uvolnit ani do pozdních večerních hodin, neboť v pět hodin začali přicházet sluhové všech vyznání ucházet se o práci. Později se ukázalo, že rozliční obchodníci dostali doporučující dopisy od důvěryhodných osob. Za dopadení autora zločinného podvodu byla nabídnuta odměna. Hook se usadil v domě přímo naproti 54 Berners Street, odkud on a jeho přítel celý den sledovali, jak se chaos rozvíjí. Přes snahu najít pachatele se Hookovi podařilo uniknout odhalení, i když mnozí z těch, kteří jej znali, ho podezřívali. Údajně se rozhodl "odpočinout si na týden nebo dva" a pak vyrazil na cestu po venkově, prý za účelem ozdravného pobytu. Na parcele na Berners Street 54 je nyní Sanderson Hotel.

120125154_650667068919859_4340006007337142477_n.jpg

Jeep Wrangler byl nalezen uvízlý na stezce pro cyklisty v Kalifornských horách, kde jej majitel opustil a odešel. Není jisté, zda se na nebezpečnou cestu vydal záměrně, nebo při toulkách terénem ztratil směr. Ze záběrů je patrné, že jde o vskutku úzkou cestou lemovanou strmými srázy a je vůbec s podivem, že se Wrangler dostal až sem. Automobil je nyní zajištěný na místě proti pádu a je dost pravděpodobné, že vůz bude muset být vysvobozen za pomoci vrtulníku. Později se ukázalo, že majitelem vozu je jistý Ricky Barba a v neděli podvečer jej řídil jeho bratr, který neměl s podobnými vozy zkušenost. Jeep Wrangler byl nakonec zdarma odtažen spolkem Jalados 4x4, tedy se Barbové patrně i vyhnou pokutě.

120259528_651415958844970_9043757165779987743_n.jpg

Botanické zahrady mohou být někdy poněkud fádní, to ale není případ anglické Poison Garden of Alnwick, kde má každá z rostlin schopnost vás sprovodit ze světa. Roste jich tam kolem 100 druhů, řadu jedovatých rostlin běžně potkáváte, ale nejnebezpečnější z nich jsou umístěné v obrovských klecích. Místní zahradníci chodí v ochranných oblecích a prohlídky jsou možné jen s průvodcem. Návštěvníkům je přísně zakázáno, aby místní kytičky očichávali, ohmatávali či ochutnávali. Aby toho nebylo málo, tak někteří citlivější jedinci mohou omdlít již jen kvůli toxickým výparům. Zabijáckou zahradu nejdete u anglického hradu Alnwick v hrabství Northumberland. Komplex zahrad kolem hradu byl již v 18. století, ale během druhé světové války byly rozorány z důvodu nutnosti zemědělské produkce. Následně pozemky chátraly a to až do roku 1997, kdy se vévodkyně z Northumberlandu, Jane Pyrcyová, rozhodla místo znovuobnovit. Rekonstrukce vyšla na 42 mil liber. Pavilon s jedovatými rostlinami nechala vybudovat v roce 2005 s chytrým plánem, jak přilákat zvědavé turisty.

PoisonGarden8.12PM.png
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12969
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Princ Eduard oděn v samurajské zbroji při návštěvě Japonska
Princ Eduard (1894-1972) později známý jako Eduard VIII., byl takto oděn při oficiálně návštěvě v japonské Tagošimě roku 1922, kdy jej hostil slavný klan Shimazu. Konkrétně má na sobě starý typ zbroje O-yoroi. Vyzbrojen starším typem meče tzv. Tači, který se nosil zavěšen ostřím dolů (na rozdíl od pozdější katany) a dýkou Tanto. V pravé ruce třímá Saihai, krátkou hůlku užívanou při signalizaci v bitvě. Ve 20. letech zastupoval Eduard svého otce, krále Jiřího V. při některých příležitostech, a to jak v Británii, tak i v zahraničí. Zajímal se o chudé části země a v letech 1919 až 1935 podnikl 16 cest po zemích Britského impéria. Jeho atraktivní vzhled a charisma, zcestovalost i status svobodného muže mu přinesly velkou pozornost a stal se populární jako filmová hvězda té doby. V době největší slávy se stal nejfotografovanější celebritou a určoval mužskou módu. Na trůn nastoupil 20. leden 1936, ale již 11. prosinec 1936 abdikoval, především kvůli vztahu s rozvedenou Američanku Wallis Simpsonovou. Eduard nebyl nikdy korunován a ještě téhož dne byl nahrazen svým mladším bratrem Jiřím VI.

4f3dbd4533a2008a03edcc7e9722974e--pageants-world-war.jpg

Schránky mřížovců z řádu Stephoidea
Mřížovci (Radiozoa) je kmen mořských jednobuněčných protistů, kteří vytvářejí své buňce mřížovité podpůrné struktury až ozdobné schránky s velkými otvory z oxidu křemičitého. Tyto křemičité schránky, o velikosti 0,1–0,2 mm, se usazují na dně moří v podobě radiolariového bahna. Mohou se vyskytovat i v planktonu. Autorem kresby je německý biolog Ernst Haeckel (1834-1919), představitel darwinismu a profesor na jenské univerzitě.

342966786_617067160460418_7773692199131760740_n.jpg

Čínský propagandistický plakát z roku 1958, burcující k boji proti čtyřem škůdcům
V rámci Velkého skoku vpřed proběhla v letech 1958 až 1962 dosti neobvyklá kampaň, jejímž cílem bylo vyhubit čtyři živočišné škůdce, za něž byli označeni komáři, mouchy, krysy (potkani) a vrabci. První tři byli na seznam zařazeni kvůli šíření nakažlivých chorob jako tyfus, malárie a mor. Vrabci potom byli (mylně) považováni za zloděje zrní. Byly mobilizovány masy obyvatelstva (každý občan starší pěti let), vláda zahájila obrovskou propagandistickou kampaň provázenou mnoha slogany a plakáty. Z iniciativy Mao Ce-tunga se podařilo během necelých dvou let vyhubit téměř celou čínskou populaci vrabců polních. Lidé vyzbrojení vzduchovkami, praky, hrnci, pánvemi, klacky a jinými primitivními nástroji pronásledovali vrabce, kdekoliv to bylo možné. Buď je zabíjeli přímo, likvidovali jim hnízda nebo dělali rámus a znemožňovali tak ptákům přistát. Akce byly koordinovány a probíhaly tak, aby vrabci nemohli odlétnout na klidnější místo. Unavení ptáci pak padali z nebe buď mrtví nebo naprosto vysílení a nebyl problém je na zemi dobít. Část vrabců našla útočiště na pozemcích některých zahraničních vyslanectví. Na polskou ambasádu nebyli lovci vpuštěni a tak ji obklíčili a po dva dny činili nepřetržitý hluk. Poláci museli mrtvé ptáky sbírat lopatami. Odhaduje se, že takto Číňané zabili možná až 1 miliardu vrabců (a jiných ptáků). Krys bylo zabito okolo 1,5 miliardy, mrtvých much naváženo cirka 100 000 tun, komárů přes 10 000 tun. Patrně nepřekvapí, že vybitím vrabců došlo k nekontrolovanému rozmnožení mnoha druhů hmyzu, především sarančat a housenek. Výrazně poklesla úroda obilí, což spolu s dalšími akcemi v rámci skoku vpřed způsobilo vypuknutí hladomoru. Pokusy o dovoz vrabců ze SSSR ztroskotaly a brzy ptáky na seznamu nahradily štěnice. Ekologická rovnováha ale byla na mnoho let narušena a mnoho lidí za to zaplatilo životem. Přesný počet není znám, ale odhady hovoří o nejméně 20 milionech.

343086153_765792161594228_7426266165958466660_n.jpg
Nefritový pohřební oblek čínského císaře Ťing-ti
tvoří jej asi 4000 nefritových destiček sešitých 1,5 kg vážící zlatou nití. Ťing-ti (188-141 př.n.l.), vlastním jménem Liou Čchi, byl šestým císařem z dynastie Chan (206 př. n.l. – 220 n.l.), která je považována za vrcholné období starověké Číny – právě v této době se císařům podařilo konsolidovat moc nad ohromnými územími a postavit většinu Velké čínské zdi. Liou Čchi nastoupil na trůn roku 157 př.n.l. Jeho vláda pokračovala v umírněné hospodářské politice, udržovala nízké daně a podporovala ekonomický rozvoj. Snahy o omezení moci lenních knížat vyprovokovaly jejich vzpouru a následné posílení centrální moci. Císařova hrobka se nachází poblíž historického hlavního města Číny Si-anu v provincii Šen-si. V době svého vrcholu to bylo jedno z největších měst starověku s více než milionem obyvatel. Typickým znakem moci byl pro dynastii Chan nefrit. Nefritu bývaly připisovány léčivé účinky a byl významnou složkou receptu na nesmrtelnost – nefritový oděv měl císaři Ťing-tiovi (tedy jeho duši) umožnit stát se po smrti nesmrtelným. Staří Číňané též z nefritu vyráběli číše, ze kterých pili, protože věřili v jeho očistnou sílu. Oblíbené byly i nejrůznější druhy šperků a amuletů, kterým se přikládaly léčivé účinky, např. detoxikace organizmu, léčení zánětů ledvin i močových cest. V duševní oblasti se věřilo, že nositel nefritu nabude duševního klidu a vyrovnanosti, získá klidný a nerušený spánek, uleví se mu od bolesti hlavy, tlumí agresivitu a pomáhá utišit žal.

Výstřižttzzek.JPG
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12969
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Fotograf zachytil gorilího samce jen moment před tím, než od něj dostal pěstí
Stříbrohřbetého samce naštěstí nenapadlo si udělat z otravného čumila "trhací kalendář". Zkušený fotograf divokých zvířat Christophe Courteau může mluvit o štěstí. Spolu s dalšími milovníky přírody fotil roku 2015 ve rwandském Sopečném národním parku gorily horské. Vůdčí samec Akarevuro mu zasadil ránu zaťatou pěstí a srazil ho k zemi. Fotograf naštěstí vyvázl bez větší újmy. Ze střetu si odnesl jen šrám na čele. Dokonce se mu podařilo pořídit snímek útočícího samce těsně předtím, než pod úderem gorily padl. Fotografie obletěla svět a s ní i Courteaův komentář: "Za normálních okolností se gorily plaše drží stranou návštěvníků. Ale tentokrát to bylo jinak. Akarevuro byl příliš rozrušený a opilý. V tomto ročním období gorily přímo šílí po bambusu. Po jeho kořenech i stoncích. Problém spočívá v tom, že když gorily sežerou příliš mnoho bambusu, má to nepříznivý vedlejší účinek: fermentaci." Podle odborníků ale na fyziologii primátů ale jeho tvrzení považují za vyloučené. Gorilí žaludek totiž funguje stejně jako ten lidský a k fermentaci dojít nemůže. Připouštějí však, že gorily pojídající mladé bambusové výhonky bohaté na sacharidy mohou mít zvýšené hladiny krevního cukru a jsou proto energičtější. Opít se však bambusem nemohou.

03347361.jpeg

Pes ušatý je africká šelma z čeledi psovitých. Své jméno získal díky svým velkým uším. Zvláštní je také stavbou chrupu, neboť ho má jiný než ostatní psi (jeho potravu tvoří hlavně brouci). Pes ušatý obývá tři izolované oblasti: východní část Somálska, střední Afriku od Etiopie po Kongo a oblast jižní Afriky na území JAR, Namibie a Botswany.

337289945_770134564511361_4817433834342929971_n.jpg

Zubní červ jako pekelný démon, jižní Francie, 18. století
Tato umělecká řezba ze slonoviny má tvar stoličky o výšce 10,5 cm, kterou lze rozdělit na dvě stejně velké poloviny. V dějinách medicíny velmi dlouho vládla představa, že zubní kaz a následnou bolest zubu způsobuje červ, který se v zubu usadil. Poprvé se s tímto názorem setkáváme ve starých textech Mezopotámie (1800 př.n.l.). Je zde i návod, který doporučoval: "Zaraz jehlu do bolavého zubu, chytni červa za nohu!" Zubního červa jako nesmysl odsoudil až v roce 1757 řezenský přírodovědec Jacob Christian Schaffer. V 17. století radili někteří zubolékaři dát si do děravého zubu havraní lejno, pak se zub konečně zkazí a vypadne sám. K leštění zubů byla doporučována vlastní moč. Léčení zubů měli v historii na starosti kováři a potulní operatéři na poutích. V 18. století vytvořil pařížský dentista Nicolas Dubois de Chérmant (1753–1824) umělé porcelánové zuby, o které měla zájem zejména šlechta. V roce 1822 je vylepšil Američan W. Peale a umělé zuby se začaly v Americe vyrábět v továrně sériově.

EwXbL0tWUAQo5TB.jpg

Čokoládovna na londýnském předměstí vytvořila na počest panovníkovy korunovace bustu krále Karla III. v životní velikosti. Cukrová busta měří na výšku 63 cm, váží 51 kilo a zobrazuje krále v pečlivě zdobené vojenské uniformě, kterou by měl mít při své korunovaci ve Westminsterském opatství. Čtyři týdny trvalo týmu čokolatiérů a modelářů z firmy Mars Wrigley's se sídlem ve Sloughu, než z 2 875 čokolád značky Celebrations vytvořili zmíněnou bustu panovníka. Další miniaturní tyčinky použili k výrobě medailí, nárameníků a ozdobných šňůr. Tým čokolatiérů strávil hodiny studiem králových fotografií, aby zachytil rysy jeho tváře.

_129503561_mediaitem129503560.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Fotografie, vtipy, citáty“