Kabinet Kuriozit

Galerie, Album, výroky o válce.

Moderátor: jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Kabinet Kuriozit

Rozjel vlastní web se zajímavostmi, tak vás tam moc rád uvidím:
https://www.kabinetkuriozit.eu/

Bez názvu-1.jpg

Právník se omylem zastřelil, když se snažil dokázat, že je možné se omylem zastřelit.
Clement Laird Vallandigham (1820-1871) zemřel, když zastupoval svého klienta obviněného z vraždy. Právník se snažil porotě dokázat, že jeho mandant je nevinný - oběť se prý zastřelila sama, když tahala zbraň z pouzdra. Při názorné demonstraci se pak právník skutečně omylem zabil. Porotu očividně přesvědčil a klient byl osvobozen...

29178449_1773122476085844_8936438749416390656_n.png

černohorec - doslova prostřelený skrz na skrz.
Tento černohorský poručík Mitar Laković-Drekalović, utrpěl zranění dne 27.září 1913 při bojích na Drině, v průběhu balkánských válek.
Zdá se nebylo smrtící a důstojník jej zdárně přežil.

28576326_1764927033572055_3980967416033108964_n.png

Jak šel čas s rekonstrukcí tváře veterána
Americké občanské války (1861-1865), vojína jménem Roland Ward, kterému byla uražena velká část spodní čelisti. Podobné metody byly dovedeny téměř k dokonalosti v období první světové války (1914-1918)

27788882_1730641287000630_8116176624304558362_o.png

Nejoblíbenější pokrývkou hlavy na Divokém západě
nebyly to kovbojské klobouky, ale tehdy moderní buřinky. Podle amerického spisovatele a novináře Lucia Beebeho to byla právě buřinka zvaná v Americe derby, kdo dobyl americký západ, nikoli kovbojský klobouk či sombrero. Oblíbili si ji totiž jak kovbojové, tak dělníci na železnici, protože jim nepadala snadno z hlavy za silného větru nebo když vystrčili hlavu z okna jedoucího vlaku. Nosili ji jak strážci zákona, tak psanci jako Bat Masterson, Black Bart či Billy the Kid. Na titulní fotografii je Butch Cassidy a Sundance Kid.
Jednalo se o velice moderní záležitost, jelikož tato pokrývka hlavy spatřila světlo světa v roce 1849, kdy si ji v legendárním londýnském kloboučnictví Lock’s objednal jistý William Coke, údajně pro hajné na svém panství, jimž měla chránit hlavy. Malý, tvrdý a oblý klobouk opravdu výborně odolával překážkám. Říká se, že když Williamu Cokeovi v kloboučnictví ukázali prototyp buřinky, vzal jej před dílnu, položil ho na chodník a šlápl na něj, aby vyzkoušel jeho odolnost. Klobouk tento test vydržel a zákazník si jich několik objednal. Zpočátku se buřince anglicky říkalo "coke" na památku člověka, který se zasloužil o její vznik. Později, poté, co ji v roce 1850 začala vyrábět firma Bowler & Son, získala svůj dnešní název, bowler hat.

Obrázek
Naposledy upravil(a) Rase dne 9/10/2022, 13:24, celkem upraveno 7 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Obří americký prapor, který vlál roku 1814 nad pevností Fort McHenry. Snímek byl pořízen roku 1873 v Boston Navy Yard. Prapor měřil 9,1 m × 12,8 m a roku 1814 byl vyvěšen na znamení vítězství amerického loďstva nad Brity, v nedaleké bitvě u Baltimore. Bitva probíhala od 13.září a trvala 25 hodin. Také zde nasadili Britové své rakety, a to dvaatřicetiliberní rakety (14,4 kg) Congrevovy konstrukce se zápalnou hlavicí; při palebném přepadu byli 4 lidé zabiti a 24 zraněno. Prapor z pevnosti Fort McHenry inspiroval text budoucí hymny. Americký právník Francis Scott Key pozoroval v roce 1814 bombardování pevnosti Fort McHenry v Marylandu z paluby britské lodi, kde vyjednával propuštění zajatců.

29213854_1774061975991894_5089366289609129984_n.jpg

Paul Anderson (1932-1994)
Paul Edward Anderson byl americký vzpěrač, který se roku 1955 stal mistrem světa a dvojnásobným mistrem USA. Jeho rekord v dřepu byl 540 kg. Guinessova kniha rekordů uvedla, že zvedl 2840 kg v backliftu (tj. váha, kterou mu naložili na záda), ale tento výkon byl později zpochybněn. Tento rodák z Georgie, přezdívaný "Dixie Derrick" v červnu 1955 na utkání SSSR : USA v Moskvě, před patnácti tisíci diváky nadhodil 193 kg. Sověty tak ohromil, že žádali, aby se Andersonovy rekordy nezapočítaly, jelikož nejde o normálního člověka (!) V červenci 1955 vzepřel na mítinku v Moskvě před dvanácti tisíci diváky v trojboji 518 kg (není uznáváno jako světový rekord, protože nebylo dosaženo na MS nebo OH). Na olympiádě v Melbourne porazil Humberta Selvettiho z Argentiny; oba dosáhli v trojboji výkonu 500 kg, o Andersonově zlaté medaili rozhodla nižší tělesná váha. Byl tak dosud poslední Američan, který vyhrál na olympiádě nejtěžší vzpěračskou kategorii. Po olympiádě se živil na exhibicích jako profesionální silák. Paul Anderson rovněž pěstoval silový trojboj. Jeho rekord v dřepu byl 540 kg. Guinessova kniha rekordů uvedla, že zvedl 2 840 kg v backliftu (tj. váha, kterou mu naložili na záda), ale tento výkon byl později zpochybněn. Bylo by to totiž víc, než pětinásobek světových výkonů, což je značně nepravděpodobný výsledek. Tuto váhu údajně unesl roku 1957 v Toccoa, Georgia USA. Pokud jde o trojboj, tak zde měl rekord celkově 533,5 kg (181,5/152,5/199,5 kg). Anderson na vrcholu kariéry vážil 154 kg, na výšku 176 cm, měl kolem stehen 90 cm, masivní klouby se zápěstím o obvodu 23 cm a podle svědků tuhé svaly. Rozměry postavy připomínal lidský jeřáb. Máme důkazy o jeho pohyblivosti, kdy zaběhl 40 yardů (36,4 m) za pět sekund, sto yardů (90,1 m) za 11,6 sekundy, z místa do dálky skočil 3 metry, z místa snožmo vyskočil na 90 cm vysoký stůl a do výšky z místa doskočil 82 cm nad vzpaženou ruku (!) Byl věřící křesťan, věnoval se charitě. V roce 1961 založil projekt Paul Anderson Youth Home, pomáhající problémové mládeži začlenit se do normálního života. Zemřel 15. srpna 1994 na nedostatečnou funkci ledvin, kterou trpěl od dětství.

Obrázek

Velice kvalitní protéza Dodejme že tělesné náhrady se objevují v historii poměrně často. Několik typů protéz paže měl již na začátku 16. století Götz von Berlichingen (1480-1562)

28336253_1757769797621112_7602882554168583196_o.png

Operace oka na konci 19.století

302FFCBB00000578-0-image-a-33_1452856951093.jpg

Les Diableries (1865)
jednalo se o sérii stereo fotografií, díky nimž vznikala 3D iluze plastické scény. Vždy se jednalo o dva snímky, pro lepší přehled ale ukazuji jen jeden. Princip spočívá v prohlížení dvou plošných obrázků, na které se divák díky konstrukci zařízení dívá z různých úhlů. Předmět se ve výsledku jeví jako plastický. Fotografie jednoho a téhož předmětu musí být pořízeny.
Les Diableries zobrazovaly denní scény z pekla, kde bylo parodováno dění v tehdejší Paříži. Tedy korupci, dekadentní životní styl a další nešvary tehdejšího druhého císařství pod vládou Napoleona III. K prohlížení těchto snímků se používala jednoduchá kukátka, v niž byly jednoduché spojné čočky, případně i kvalitní soustavy čoček s možností individuálního zaostření a nastavení vzdálenosti očí. Například Meoskop, Viewmaster. Veliká popularitu stereoskopů se datuje od světové výstavy v Londýně v roce 1851. Po této výstavě bylo prodáno na 250 000 stereoskopů, jejichž konstrukci provedl Jules Duboscq na základě vynálezu Sira Davida Brewstera. Další období velkého zájmu o stereofotografii bylo v 90. letech 19. století a v 50.–60. tetech 20. století, kdy byly v Československu populární prohlížečky Meoskop a fotoaparáty Stereo-Mikroma a Meopta Stereo 35.

29216435_1775289375869154_1774154159939911680_n.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 1/11/2022, 21:05, celkem upraveno 8 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Každý člověk se určitě zamýšlel nad tím, jak se rodí obří Zeppeliny, nu Zlatá Domácí Kniha má pro vás skvělé fotografie přímo ze stavby (30.léta). Prý často hledají nové brigádníky, tak není problém zapojit se do výroby

27752553_1741205632610862_5710027017040570233_n.jpg

Nevšední způsob, jak postavit cestu, ale nemuset pokácet strom. Yosemitský národní park, Kalifornie v 70.letech 19.století

27973261_1741274752603950_3525445976879450017_n.png

V 19.století byly i učební pomůcky tak nějak realističtější. Zde snímek pro výuku mladých chirurgů

27972897_1740982649299827_4985638723781238815_n.png

Již sme se zde seznámili s historií kondomů, nyní ale krátce k ženským prostředkům proti početí. V 19.století ženy usmrcovaly spermie octovou vodou, kterou si vyplachovaly pochvu po styku. Nebyl to jediný způsob – vyráběly se také vaginální čípky z kakaového másla, mnohdy obsahovaly chinin nebo jiné dráždivé chemické látky, které narušovaly původní prostředí a způsobovaly záněty. Často došlo i k poleptání sliznice. Dalším způsobem byla aplikace spermicidního prášku pomocí balónku, jímž se vprašoval do ústí dělohy před stykem. Tyto metody považovala tehdejší lékařka Jenny Springerová za neúčinné. Naopak doporučuje mechanické uzavřené děložní branky pomocí ženského kondomu – pesaru. Pryžové pesary propagovaly různé firmy, které se snažily svůj antikoncepční výrobek postupně zdokonalovat. Jedna z firem nabízela produkt, který bylo potřeba nechat trvale zaveden v lůně ženy od jedné periody k druhé. To však nezřídka končilo silným zánětem rodidel. Lékařka Springerová tedy doporučovala ženám jak pravidelnou očistu po použití pesaru, například dezinfekční výplachy pochvy octovou vodou, tak pravidelné lékařské prohlídky.

27751534_1740759919322100_8582452257927565171_n.png

Naše předky z 19.století bereme jako nudné a zamračené, leč realita byla poněkud divočejší a mnohem vtipnější. Občas byl čas i na úsměv nebo úškleb .))

Obrázek

Londýnský hasič se speciálním dýchacím přístrojem (1908)

Obrázek


Anis al-Dawla (1842-1896)
nejoblíbenější žena perského šáha Násir ad-Dín (1831-1896) čtvrtého šáha z rodu Kádžárovců. Tato královna byla velmi obávaná a říkalo se, že je mocnější než sám šáh. Násir ad-Dín měl celkem 25 manželek, které mu daly 14 synů a neznámé množství dcer. Obávám se jak manželky, tak i dcery rozhodně nebyly krásné - ne z dnešního pohledu. Ženomuži s mocným obočím (jedním) a knírkem byly tehdy považovány za ideál krásy.

Obrázek

Poněkud netradiční způsob vyjížďky na piknik. Datace 70.léta 19.století v Sioux Falls South Dakota.

Obrázek

Pěkná série optických klamů - "smrt číhá všude", aneb najdi lebku .))

Obrázek Obrázek

Pan lev - stylový kostým kolem roku 1900

Obrázek

umí tohle váš korzet ?

Obrázek

Obrázek

Skafandr který bývá připisován Macduffeemu (1924)

Obrázek

Nejedná se odsouzence na elektrickém křesle, ale chráněnce psychiatrické léčebny, jehož bylo nutno stabilizovat. Snímek pochází patrně z Anglie na konci 19.století.

Obrázek
Naposledy upravil(a) Rase dne 13/5/2023, 09:28, celkem upraveno 13 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

S nečekanou urputností se v historii módy objevují a opět mizí "zvonáče". Povětšinou máme jejich módu spojenou s divokými 70.léty, ale oblibě se těšily i v neméně divokých létech dvacátých - viz tato fotografie pocházející z Oxfordu. Nosili je ale již námořníci v období Britsko-Americké války roku 1812. Patrně se objevily již někdy v hlubší minulosti a opět se objeví i v budoucnu, až je budeme nejméně čekat

27654658_1728444337220325_9000569939160406289_n.png

Viktorie královská (Victoria amazonica) je největší leknín světa, má velké listy o průměru až tři metry. Nachází se na hladině velkých jezer jižní Ameriky a jako první ji objevil Tadeáš Haenke. Popsána byla až v říjnu 1873 Johnem Lindleyem. Listy jsou tak pevné, že unesou dokonce i dvacetikilogramové dítě. Důkaz můžete vidět na tomto snímku pořízeném kolem roku 1892 v Salemu, North Carolina. Pejsek vlevo byl poněkud šikanován. Pokud si chcete osobně vyzkoušet zábavu s těmito obřími lekníny, tak rostou v botanických zahradách v Liberci, Brně nebo Olomouci.

27540189_1727434380654654_316356233479884259_n.jpg

Prakticky první hlubokomořský skafandr navrhl Alphonse a Théodore Carmagnolle z Marseille a to již roku 1878. Konstrukční řešení bylo patentováno roku 1882, ale největším problémem bylo poněkud toporné řešení pohyblivých kloubů, které musely odolat velkému tlaku vody. Vzhledem k technologickým problémům zůstalo pouze u nefunkčního prototypu v reálném měřítku (1:1) - dnes jej můžete vidět v Musée national de la Marine. Tento oblek inspirovat tvůrce hry Bioshock k vytvoření postavy "Big Daddy"

261685052_903830773603486_4821860931272862816_n.jpg

Chester E. Macduffee vedle svého skafandru pro hloubkový ponor (1910). Oblek byl vyrobený z hliníku a vážil 250 kg. Roku 1915 se v něm úspěšně ponořil do hloubky 212 stop (64,5 m), poblíž Long Island Sound

1914-macduffee-deep-sea-diving-suit-5.jpg

Erotické fotografie kolem roku 1890. Dnes by se daly označit spíš jako lechtivé "cosplay". Samozřejmě již tehdy znali mnohem drsnější zábavu, ale takové snímky sem dávat nebudu, nebo nám to zde FB zase zablokuje .)) První fotografii pořídil roku 1826 francouz Joseph Nicéphore Niépce. Jen co se tato technika zdokonalila, začaly ve třicátých letech 19.století, vznikat první snímky aktů. Pod závojem umění byly prodávány za horentní částky na černém trhu... kde je rozhodně nekupovali pro umělcké účely.

Obrázek

V roce 1849 si francouzský fotograf Félix-Jacques Moulin (1802-1875) otevřel vlastní obchod na Faubourg-Montmartre v Paříži a začal pořizovat daguerrotypie mladých dívek ve věku od 14. do 16. let. Po dvou letech byly jeho práce zabaveny a on sám odsouzen na jeden měsíc vězení za "obscénní" charakter snímků - "tak obscénních, že i vyslovení jejich titulů (...) by bylo spáchání obscénnosti".

Obrázek

Těžce pobořený Karlův most po povodni z roku 1890
Při povodni v září zmíněnéh oroku, protrhly most klády z utržených vorů, které se o Karlův most zarazily a bily do jeho pilířů. Hladina řeky stoupla o 2,5 až 3 metry. Dne 4. září o půl šesté ráno spadly dva oblouky mostu; poškozeny byly tři pilíře (podemleté vodou) a do vody spadly dvě sochy zdobící most. Jednalo se o nebývale velké poškození, které představovalo problém pro život města, neboť most byl důležitou dopravní spojnicí.
Po opadnutí vody byl o posouzení rozsahu škod a návrh řešení požádán architekt Josef Hlávka. Ten společně s vídeňským profesorem Franzem von Ržihou navrhl opravu, která následně byla provedena. Po následující dva roky nahrazovala zbořené části dřevěná konstrukce, která ze severní strany mostu obcházela poškozené místo; nepoškozené konce mostu nadále sloužily. Při opravě již byla použita nová metoda – pilíře se nově zakládaly na železných kesonech. Při opravě se uvažovalo i o tom, že zřícené tři klenby budou nahrazeny dvěma, aby se usnadnil průtok vody. Nakonec však zvítězila zásada zachování původní podoby mostu, nové pilíře byly pouze vybudovány nepatrně užší. Obnova zřícené části mostu byla dokončena 19. listopadu 1892. Utopené sochy však byly z Vltavy vyzvednuty přičiněním J. Hlávky teprve v roce 1901.
V dalších letech (1902–1904) se postupně původní pilíře zpevňovaly menšími kesonovými věnci, spuštěnými kolem základů.

Obrázek


Dnes si většina z nás spojuje 19.století s tím, že ženy vypadaly velice žensky a muži zase mužně. Někteří muži ale již tehdy chtěli vypadat spíše jako ženy.
Již tehdy se našli muži, kteří se rádi převlékali do ženských šatů. Transvestisismus je neškodná sexuální deviace, při které muži dosahují vzrušení převlékáním do ženských šatů. Na rozdíl od transsexualismu není u transvestitů narušen pocit příslušnosti k vlastnímu pohlaví, je téměř vždy mužskou záležitostí a u žen se vyskytuje jen velmi vzácně. K samotným fotografiím je nutno dodat, že těžce se rozlišuje, kdy jde jen o vtípek a kdy se jedná o opravdovou úchylku.

Obrázek

George Pinkert sestrojil na konci 19.století vodní velociped (hydrocykl). Jednalo se o vodní tříkolkou využívající pneumatiky podobné balónům. Ambiciózní vynálezce se na ní pokusil překonat kanál La Manche. Podle článku v časopise Scientific America se dostal přibližně do půli cesty, když začal odliv. Uvědomil si, že by byl vtáhnut na širé moře, a tak zamával na projíždějící loď, jejíž posádka jej vzala na palubu.

Obrázek

Na pacifickém pobřeží Kalifornie se velice dařilo gigantickým sekvojím, které zde měly ideální podmínky k růstu. Tyto mamutí stromy objevili španělští dobyvatelé v roce 1769. V 50.letech 19.století ale odborníci z dřevařských firem rozpoznali vynikající vlastnosti sekvojového dřeva – je lehké, má krásnou strukturu a obsahuje minimum pryskyřice, takže méně podléhá přirozenému rozpadu. A tak začalo drancování lesa. V roce 1965 už bylo vykáceno 85 % z 8 000 km². Federální lesní úřad poté sice určil, že na každém akru vytěženého porostu musí zůstat stát alespoň pět semenných stromů, to však pomohlo jen v období před druhou světovou válkou. Po ní se poptávka po dřevě opět zvedla a obchod s řezivem se rozjel naplno. Nařízení nikdo nerespektoval a během jediného roku 1946 zmizelo z povrchu Kalifornie dalších 44 000 ha sekvojového lesa. Bez náhrady.
Proti šílenému drancování lesů protestovali lesní inženýři a významné osobnosti po celých Spojených státech. V roce 1908 vyhlásil prezident Franklin Roosevelt Muir National Monument nedaleko San Franciska národní přírodní památkou ve snaze zachránit alespoň část sekvojových lesů. I přesto ale vláda stále prodávala takřka za babku pobřežní kalifornská území soukromým majitelům a kácení sekvojí pokračovalo. V roce 1918 byla založena Liga pro záchranu sekvojí a zapojili se i členové klubu Sierra Nevada. Teprve v roce 1968, za pět minut dvanáct před definitivním vykácením, bylo lesní území se zbývajícím porostem prohlášeno za národní park, který dostal podle červeně zbarveného dřeva název Redwood – Červený les.

Obrázek

Kokain byl poprvé izolován německým chemikem Albertem Niemannem v roce 1860. O dva roky později byla zahájena komerční výroba v německém městě Darmstadt firmou Merck. Mimo lékařské využití byla koka rozšířena jako součást některých šumivých či vinných nápojů, rovněž tvoří příměs nápoje Coca-Cola. Rovněž byl používán jako lokální anestetikum v očním, zubním a ušním lékařství a při drobných chirurgických zákrocích. Podával se rovněž při léčbě celého spektra onemocnění a symptomů, jako je tonsilitida, bolest uší či zubů, popáleniny, vyrážky, ale i hemoroidy, nevolnosti a zvracení. K dostání byl zcela volně v lékárnách.
V Čechách nebyl až do konce první světové války rozšířen. V meziválečném období však v českém prostředí již jednoznačně dominoval. Pochybnou popularitu kokainu dělaly u nás i kabarety a noční podniky. Populární byl například kuplet Kokain: "Kdo má ženu starou bábu a chce z ní mít mladou žábu, kokainu vem sběračku a máš z báby fešačku. – Když je někde pivo brynda, tak se z kapsy kokain vyndá, šňupne se a máme hned, pivo jako malvaz – med (…)"

Obrázek



Fanta
Tato oblíbená žlutá limonáda vznikla roku 1941 v Německu. V té době byla omezena možnost dovozu originálního sirupu pro výrobu Coca-Coly do nacistického Německa, což se společnost rozhodla vyřešit výrobou nápoje, ke které budou stačit dostupné suroviny. Použila se jablečná vláknina coby odpad z moštáren, syrovátka z výroby sýrů, různé ovoce a náhražky cukru. V roce 1960 značku Fanta kupuje mateřská Coca-Cola.

Obrázek

Dětská plynová maska Mickey Mouse
Jedná se o pěkný přístup k popularizaci nošení plynových masek v období druhé světové války. Za tímto nevšedním nápadem stál T.W. Smith Jr a Dietrich Rempel, projekt podpořil rovněž Walt Disney. Výroba probíhala ve společnosti Sun Rubber Company a podařilo se vyhotovit něco málo přes 1 000 kusů masek v tomto designu.

Obrázek


Ukázka výstroje Moskevských požárníků (1903)
Jakýsi základ hasičského sboru lze hledat již ve starověkém Římě. Tamní hasičský sbor se skládal z asi 500 otroků. Poté byla požárnická odbornost zapomenuta a v případě požárů se hašení účastnili všichni obyvatelé měst. Teprve na začátku 19.století se začaly opět formovat požární sbory, avšak již na principu dobrovolnosti.
Naposledy upravil(a) Rase dne 22/12/2023, 10:48, celkem upraveno 12 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Anatomický model včely vyrobený z papier-mâché

29314472_1777926385605453_3959452400820944896_n.jpg

Panenky pro pašování léků
Dnes se využívá pro pašování kokainu všechno možné, mimo jiné i panenky. Dle vědců používali lidé k pašování ale léků panenky už během americké občanské války (1861-1865). Blokáda totiž zabránila převozu zbraní a také léků na jih. U jednotek Konfederace řádila malárie, které podlehlo téměř 5 000 lidí a jedním z léků proti této nemoci, byl právě nedostatkový chinin. Lidé tedy rychle vymysleli, že chinin a další potřebná léčiva ukryjí do panenek. Ty jim připadali jako neškodná forma "zboží", která nebude podrobena důsledné kontrole. Jakmile se chinin ukrytý v panenkách dostal do přístavu, vojáci jej nadrtili na prášek, vylisovali do pilulek a podávali nemocným.

29342861_1780240642040694_5816052834579251200_n.png

Ópium odvrácená tvář 19 století o které se ve slušné společnosti nemluvilo
Devatenácté století si většina z nás představuje jako mimořádně upjaté období plné striktních společenských pravidel, popíjení čaje a vzájemné utahování korzetů. Odvrácenou stranou tehdejší společnosti ale byly četné závislosti na tehdy mimořádně oblíbených drogách. Jen velmi málo doktorů tehdy varovalo před nebezpečím, jaké užívání drog znamená. Světovým centrem kouření opia bylo na konci 19. a začátku 20. století americké San Francisco. Zde byste nalezli ta nejluxusnější doupata a rovněž největší počet závislých lidí. Opium bylo ale rozšířené po celém světě. Charles Dickens tehdy popisoval Londýn jako hlavní město této drogy. Pravdou ale je, že z hlavního města Velké Británie nepochází žádný ze snímků, které naleznete ve fotogalerii. To na druhé straně kanálu La Manche to bylo o dost horší. V Paříži se na konci 19. století nacházelo zhruba 1200 opiových doupat a jedním z nich měl být údajně i legendární klub Moulin Rouge. Přičemž pro ty opravdu VIP osoby byly k dispozici prostory přímo v hlavě proslulého dřevěného slona, který zde stál na zahradě. Opiu propadla řada slavných osobností, včetně básníka Charlese Baudelaira, malíře Picassa či životního partnera Jeana Maraise, Jeana Cocteaua.

26903970_1707721745959251_1050850149858045644_n.jpg

Děti na prodej (1948)
Upozorňuji, že se nejedná o vtípek. Tato otřesná fotka z roku 1948 se zdá být nereálná, nechce se věřit, že něco takového bylo vůbec možné. Jde však o skutečný příběh, který se stal. Matka zakrývající si tvář se jmenuje Lucille Chalifoux a je těhotná. Toto dítě bylo pojmenováno David a bylo později rovněž adoptováno. Její muž, čtyřicetiletý řidič kamionu s uhlím, zůstal bez práce, a protože nemají na zaplacení nájmu, hrozí jim vystěhování z bytu.
Holčička vlevo nahoře se jmenovala Lana, byla adoptována a zemřela na rakovinu v roce 1998. Dole vpravo sedí Sue Ellen, která byla rovněž adoptována. Pětiletou RaeAnn (nahoře vpravo) si za dva dolary koupí farmáři, a protože se o rok mladší bratr Milton (vlevo dole) během transakce rozbrečí, vezmou si ho manželé k sobě taky. Dají jim nová jména Beverly a Keneth. Děti ovšem v novém domově nečeká žádný ráj. Farmáři s nimi zacházejí spíše jako se svými otroky. Často je uvazují jak dobytek ve stodole a nutí pracovat mnoho hodin na poli. To jejich nejmladší bratr David McDaniel, který žil jen pár kilometrů od nich, dopadl o mnoho líp. Jeho adoptivní rodiče byli sice na něj přísní, ale měli ho rádi a byli mu oporou. David později zajížděl na kole za svými sourozenci a odvazoval je. RaeAnn utekla, když jí bylo sedmnáct, krátce poté, co byla unesena, znásilněna a otěhotněla. Pěstouni ji poslali do domu pro těhotné dívky a její narozené dítě dali k adopci. Milton zase skončil v blázinci, protože na bití, hladovění a jiné týrání reagoval čím dál agresivněji. Soud jej shledal hrozbou pro společnost. Bylo mu dáno vybrat si mezi ústavem pro choromyslné a polepšovnou. Lucille Chalifoux se po prodeji všech svých pěti dětí znovu provdala a přivedla na svět další čtyři dcery. K předešlým dětem údajně necítila žádnou lásku a nikdy neprojevila lítost nad tím, že se jich zbavila. “Musí se smažit v pekle,” prohlásila o ní její dcera Sue Ellen, když se v roce 2013 poprvé po mnoha letech shledala se svou sestrou RaeAnn. David McDaniel byl však ke své biologické matce mnohem smířlivější. Její citový chlad si vysvětloval těžkými životními podmínkami, v nichž se ocitla. “Šlo o přežití. Kdo jsme, abychom soudili? Všichni jsme lidské bytosti. Všichni chybujeme. Možná přemýšlela o dětech. Nechtěla, aby zemřely,” vysvětloval. Jeho bratr Milton to však vidí jinak: “Nikdy mě nemilovala. Niky se mi neomluvila za to, že mě prodala. Tak moc mě nenáviděla, že jí to bylo jedno.” Nejstarší z dětí Lana se se svými sourozenci nikdy nesetkala, zemřela ještě před tím, než se spolu začali kontaktovat. O jejím osudu se tak mnoho neví. Krátce po setkání zemřela i Sue Ellen.

26733479_1701861373211955_6106854861258467818_n.png

Ušlapaní na carské korunovační slavnosti - Moskva, Chodynské pole, květen 1896
Autorem fotografie je František Krátký (1851-1924), který navštívil Rusko na jaře 1896. Důvodem byla snaha spatřit na vlastní oči carskou korunovaci a jistě i zvědavost, jak to v Rusku vlastně vypadá. Mimo jiné chtěl později fotografie zpeněžit - tedy nejspíš prodat do novin, jelikož Rusko tehdy bylo oblíbeným tématem ve společnosti. Na cestu se Krátký pečlivě připravoval, vedle nezbytných povolení si zakoupil také nový stereopřístroj vídeňské firmy J. Wanaus pro formát 9 x 18 cm, kromě toho měl i fotoaparát na formát desek 13 x 18 cm. A právě s ním pořídil většinu záběrů lidové slavnosti na Chodynském poli u Moskvy, kde se jásalo nad carskou korunovací. Většina pořízených snímků je optimistická, ale velice netradiční je záběr obětí tragické události – tlačenice, k níž došlo při rozdávání jídla zdarma. Je to velmi otřesné obrazové svědectví, rub rozjařenosti lidu, která vyústila v davovou psychózu s desítkami mrtvých. S výjimkou ušlapaných na Chodynském poli však snímky Františka Krátkého z Moskvy, Petrohradu či Novgorodu nabízejí spíše pozitivní obraz Ruska. Ostatně takové záběry mohl i lépe prodávat…

Obrázek


Blanche Monnier (1849–1913)
jinak známá také jako la Séquestrée de Poitiers, byla objetí asi nejhoršího případu domácího násilí ve Francii. V 19. století věznila matka svou dceru 25 let v malém pokojíčku, bez jídla, vody, světla a v otřesných podmínkách. Za to, že si vybrala nevhodného manžela. Když jí bylo 25 let, se zamilovala do staršího právníka, který se ale nezamlouval její aristokratické matce. Po nějaké době Blanche prostě zmizela a nikdo ji na veřejnosti už neviděl. Matka a bratr na oko truchlili a pokračovali v normálním životě. V květnu roku 1901 obdržela policejní stanice tajemný dopis, v němž bylo napsáno: „Musím vás informovat o vážné věci. Mluvím o staré panně, která je zamčená v domě paní Monnierové, napůl vyhladověla a žijící ve vlastní špíně“. Policisté šokovaní dopisem se rozhodli případ prošetřit. Poslali skupinu detektivů, aby prohledali dům, tam si všimli zamčených dveří v podkroví. Když je otevřeli, porazil je neskutečný zápach. V pokoji našli podvyživenou ženu ležící v jídle a mezi výkaly, mžourající přes světlo, které neviděla 25 let. Blanche Monnier vážila pouhých 24 kilogramů. Živila se pouze nedojedky, které zbyly po matce. "Ta nešťastná žena ležela kompletně nahá na shnilé matraci. Kolem ní byla krusta odpadků z exkrementů, zbytků masa, zeleniny, ryb a chleba. Viděli jsme také mušle a šváby procházející se po posteli. Vzduch v místnosti byl tak odporný, že se tam nedalo zůstat déle, než pár sekund," popsal svědek. Matka Blanche byla okamžitě zatčena, ale po 15 dnech ve vězení zemřela. Přiznala se, že skutečně dceru zamkla na čtvrt století ona. Bratr dívky byl odsouzen pouze k 15 měsícům. Po propuštění tvrdil, že sestra mohla odejít kdykoliv chtěla, ale neudělala to. Blanchin milenec-právník zemřel v roce 1885. Osvobozená žena byla do konce života léčená v sanatoriu, kde ve věku 62 let zemřela.

Obrázek

Korunkový uzávěr (1892)
byl patentován v roce 1892 vynálezcem Williamem Painterem z Baltimoru (Maryland, USA). Pojmenoval svůj vynález "Crown Cork", to je "korunková zátka." Korunkové uzávěry byly v USA použity nejdříve na pivní lahve, kde nahradily třmenové uzávěry. Třmenový uzávěr byla porcelánová zátka s těsnící hmotou po obvodu, přitlačovaná drátěnou konstrukcí k hrdlu lahve. Výroba korunkových uzávěrů se ukázala výrazně jednodušší a plnění lahví rychlejší. William Painter (1838-1906), činorodý inženýr irského původu za svůj život získal na 80 patentů, jedním z nich byl například stroj pro odhalování padělaných peněz nebo bezpečnostní vystřelovací sedadlo do osobních vlaků. Williamovi ale brzy došlo, že chce-li zažít opravdový velkolepý úspěch, musí vytvořit něco jednoduchého, co lze vyrábět masově. Inspirován zvyšující se popularitou sycených nápojů, které byly široce dostupné v lékárnách a hospodách od roku 1880, vytvořil o 19 let později korunkový uzávěr, který se rozšířil po celém světě. Zátka měla vlnitý okraj, který ručním nebo strojovým přitlačením vytvořil pevné víčko tvaru korunky s vloženou korkovou vrstvou, která zabraňovala kontaktu kovu s nápojem. Na víčka vynalezl Painter i otvírák, který si nechal patentovat o tři roky později. Dnes, více než sto let po Painterově smrti, jeho firma, která je součástí Crown Holdings a zaměstnává na 25 000 lidí, prodává ročně zátky v takřka nezměněné podobě za 6,5 miliardy dolarů ve více než 40 zemích světa.

Obrázek
Naposledy upravil(a) Rase dne 9/1/2024, 17:27, celkem upraveno 6 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
mrakoplaš
vojín
vojín
Příspěvky: 16
Registrován: 28/11/2013, 15:34

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od mrakoplaš »

Díky moc za zajímavé čtivo. Některé ty věci by člověka nenapadlo zasadit ani do těch nejujetějších steampunk/dieselpunk světů a příběhů. A ony přitom existovaly ve skutečnosti.

P.s. Co máš za tu facebookovou stránku?
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Maurice Tillet (1903-1955) aneb opravdový Shrek
tvůrci stejnojmenného animovaného filmu se nechali inspirovat podobou Maurice Tilleta, profesionálního zápasníka, který žil na začátku 20.století. Ač obrem, byl velice inteligentní, ovládal 14 jazyků, psal básně a doufal, že se jednou bude věnovat obchodu. Ve dvaceti letech se u něj projevily příznaky akromegalie, jenž změnila celé jeho tělo. Hlava získala rysy typické pro toto onemocnění, což vedlo k mnoha posměškům. Tillet se tedy rozhodl opustit milovanou Francii a odcestoval do USA. Zde se živil jako profesionální zápasník, přezdívaný "šílený obr ringu" či "francouzský anděl". Největší úspěch a slávu mu přineslo vítězství nad Stevem "Rozbíječem" Caseym, mistrem "Americké wrestlingové asociace", v srpnu roku 1944. Ač byl slavný, žil samotářským životem a skutečných přátel měl velmi málo. Maurice Tillett zemřel v roce 1955 na srdeční chorobu. Na smrtelném loži dal souhlas k tomu, aby byly po jeho smrti zhotoveny tři posmrtné masky. Jeho tvář se o 50 let později stala inspirací pro tvůrce filmu Shrek.

29472077_1782475308483894_2914953591800201216_n.png

Fotografie z výpravy kapitána Roberta Falcona Scotta na Jižní pól v letech 1910-1913
během zimy 1911 pořídil profesionální fotograf Herbert Ponting celou řadu fotografií Scotta a dalších členů expedice v chatě Cape Evans (Cape Evans hut). Začátek sezóny 1911-1912 Ponting fotografoval další členy výpravy na pobřeží a čekali zda trek bude úspěšný. Ponting byl jedním z prvních mužů, kteří v Antarktidě použili přenosnou filmovou kameru. Primitivní zařízení zvané cinematograph mohlo pořizovat krátké videosekvence. Ponting měl s sebou také několik autochromových desek a pořídil několik průkopnických barevných fotografií. Po 14. měsících na mysu Evans, Ponting spolu s osmi dalšími muži, nastoupil na loď Terra Nova a v únoru 1912 se rozhodli k návratu do civilizace, zajistit soupis více než 1700 fotografických desek a sepsat celý příběh expedice. Ponting ještě ve svém vyprávění v roce 1913 očekával návrat kapitána Scotta. Fotografie zachycují počáteční optimismus i vyčerpání a beznaděj na jejím konci. Scottova výprava však skončila nezdarem. Sibiřští poníci, které zvolil jako tažná zvířata, se neosvědčili. Brodili se po břicha ve sněhu a nakonec museli být utraceni. Ve vzdálenosti 200 mil od pólu se Scott vydal na další cestu sám se čtyřmi druhy. Sáně museli táhnout sami a cesta byla tak strastiplná, že někdy urazili jen 16 km za den. Přesto dosáhli dne 18. ledna 1912 jižního pólu, kde však zjistili, že Roald Amundsen tam již byl o čtyři týdny dříve. Cesta zpět se jim pak stala osudnou. Zastihla je sněhová vánice a došly jim zásoby. Vyčerpáním a vysílením zahynuli 29. nebo 30. března 1912 jen 18 km od velkého zásobovacího skladu potravin a paliva. Jejich těla byla nalezena až o osm měsíců později.

25289325_1776627519074808_4057876567635615701_n.jpg

Julia Pastrana (1834-1860)
je historicky doloženou nejchlupatější ženou. Žila v 19. století a jako atrakce kočovného cirkusu ve své době fascinovala publikum. Vystupovala jako tanečnice a zpěvačka. Vždy to ale bylo v šatech, které nechávaly oko zvědavců spočinout na její chlupaté nohy, ruce i tváře. Francouzský lékařský časopis ji v roce 1857 popsal jako „podivnost“. Podle dnešních znalostí šlo o poruchu, které se dnes říká vrozená generalizovaná terminální hypertrichóza (CGHT), případně„vlkodlačí syndrom“. Kromě nadměrného růstu tmavě pigmentovaných chlupů, bývá tato porucha doprovázena zvětšením úst, rtů, čelistí, pořivením tváře. Narodila se roku 1834 v Mexiku. Julia byla vskutku laskavá, jemná žena. Byla velmi inteligentní, zanícená žáka, která se naučila zpívat, tančit a mluvila třemi jazyky, včetně angličtiny. Ráda cestovala, vařila a šila a byla ochotna podstoupit lékařský výzkum, který zahrnoval vyšetření jejího stavu. Provdala se za Theodora Lenta a v lednu 1860, když byla v Moskvě, porodila dítě, které zemřelo jen o dva dny později. Tři dny po smrti chlapce zemřela i Julia. Byla vystavována i po smrti a oficiálně pohřbena až v roce 2013 (!)

53877593_327145884605314_5205053329670930432_n.png

Félix-Jacques Moulin (1802-1875)
v roce 1849 otevřel fotograf Moulin vlastní obchod na Faubourg-Montmartre v Paříži a začal pořizovat daguerrotypie mladých dívek ve věku od 14. do 16. let. V roce 1851 byly Moulinovi jeho práce zabaveny a on byl odsouzen na jeden měsíc vězení za "obscénní" charakter jeho snímků - "tak obscénních, že i vyslovení jejich titulů (...) by bylo spáchání obscénnosti". Po svém propuštění pokračoval Moulin ve své činnosti více diskrétně. Učil fotografii, prodával fotografické vybavení a měl ve svém obchodě zadní dveře, aby se vyhnul dalším právním problémům. Jeho díla získala vážnost kritiků. V roce 1856 Moulin podnikl fotografickou expedici do Alžírska s více než jednou tunou vybavení a požehnáním vlády, která mu zajistila přístup ke koloniálním autoritám. V Alžírsku se setkal s technickými obtížemi kvůli změnám vlhkosti, práci v otevřeném terénu a kvalitou vody. Nicméně se mu podařilo pořídit rozsáhlý dokument o francouzských koloniích v severní Africe. Vrátil se v roce 1858 se stovkami fotografií krajin, měst, archeologických průzkumů a portréty obyvatel. 300 z nich publikoval v díle L'Algérie photographiée, která vyšla ve třech dílech. Tyto dokumenty se staly oficiální brožurou koloniální vlády Napoleona III., kterému byla věnována. Snímky cestovaly Evropou na několika výstavách.

23926435_1653428188055274_8909074296850936170_o.jpg

Historie toaletního papíru
1857: Joseph Cayetty prodává první továrně vyrobený toaletní papír v USA
1879: Scott Paper Company prodává první toaletní papír na rolce, i když původně nevytiskne jméno firmy na balení
1891: 22. prosince byl toaletní papír na rolce patentován (č. 465 588). Dostupnost rolek perforovaného toaletního papíru nahradila ostrou hranu na odtrhávání papíru v dávkovači
1900: zlepšení kanalizace ve viktoriánské éře vedlo k širokému použití splachovacích toalet a (v Evropě) bidetu
1935: firma Northern Tissue inzeruje svůj toaletní papír jako „bez třísek“
1942: vyroben první dvouvrstvý toaletní papír firmou St. Andrew's Paper Mill v Anglii, toaletní papír se stal jemnější a víc ohebný
1969: v SSSR se začal vyrábět toaletní papír.
1980: vynalezena bezpapírová toaleta v Japonsku (kombinace toalety, bidetu a sušáku - Japonská toaleta)
V Československu je známý nedostatek toaletního papíru v dobách socialismu (plánované ekonomiky) - jednalo se o jednorázový (zato závažný) problém, který nastal v dubnu 1988 po požáru Harmaneckých papíren.

Obrázek

Žena na skůtru (1916)
je známí sufražetka Florence 'Fay' Norman (1883-1964). V roce 1907 se provdala za Sira Henryho Normana, známého novináře a liberála. Právě od něj dostala k narozeninám tento motorový skútr a dojížděla na něm ulicemi Londýna do své kanceláře. Hnutí sufražetek za volební právo vzniklo roku 1900 a v roce 1918 získaly ženy částečné volební právo omezené na osoby starší 30 let. Stejného postavení jako muži dosáhly voličky teprve v roce 1928, kdy byla tato věková hranice snížena na 21 let.

Obrázek

Bělení kůže pomocí rentgenového záření (1908)
Když chtěli začátkem minulého století afroameričané získat dokonale bílou pleť, tak mohli využít velmi zvláštní metodu využívající nedávno objevené rentgenové záření.

Obrázek

Lota Cheek
tuto fotografii pořídil v roce 1923 George Maillard Kesslere (1894-1979). Předchozího roku zvítězila Lota Cheek v New Yorské soutěži krásy. Později se věnovala herectví.

Obrázek

Londýnský obchod nabízející maso pro kočky a psy (1930)
tak jako v jiných městech, i v Londýně bylo mnoho jatek, přičemž většina zvířat se spotřebovala jako potrava pro lidi, či jako suroviny pro průmysl. Maso z nemocných zvířat a koní bylo často barveno na modro nebo zeleno a prodáváno jako potrava pro kočky a psy. Barvy byly sice toxické ale varovaly tak lidi a domácím mazlíčkům nevadily.

Obrázek

Louis Auguste Blanqui (1805-1881)
byl francouzský revolucionář a socialistický teoretik. Jím založený směr se nazývá blanquismus. Účastnil se Červencové revoluce 1830, následujícího roku začal organizovat tajné republikánské a socialistické spolky. Roku 1839 byl odsouzen na doživotí pro organizaci povstání, jehož cílem mělo být svržení krále Ludvíka Filipa. Po devíti letech byl omilostněn a zapojil se do revolučního hnutí roku 1848 jako vůdce levice. Po potlačení povstání byl odsouzen na deset let vězení. V žaláři navrhl vlastní socialistickou teorii, v jejímž středu stála idea diktatury proletariátu, později převzatá marxisty. Po propuštění a dalším věznění v letech 1861–1865 odešel do exilu v Belgii. Po generální amnestii se roku 1869 vrátil do Francie. Brzy se zapojil do revolučního hnutí, jež směřovalo k vyhlášení Pařížské komuny. V říjnu 1870 stanul na krátký čas v čele přechodné vlády. Ještě před vlastním vypuknutím pařížského povstání byl znovu uvězněn a z vězení se dostal po omilostnění roku 1879. Dne 20. listopadu 1880 vydal první číslo časopisu "Ni Dieu, Ni Maitre" (No Gods, No Masters) jehož jméno vešlo do dějin jako heslo anarchistů a feministek. Objevuje se rovněž na hrobech francouzských anarchistů a socialistů hluboko do 20. století. Zemřel roku 1881, krátce před smrtí napsal své hlavní dílo Sociální kritika (Critique sociale) uveřejněné roku 1885. Blanqui silně ovlivnil komunistické a socialistické hnutí, jeho přívrženci se později připojili k Francouzské socialistické straně.

Obrázek

V Rakousko-uherské armádě bojovaly krom mužů i ženy a děti. Jedním z mladistvých byl syn penzionovaného okresního četnického strážmistra z Ostravska. Kahánek Otto (nebo František) byl stár teprve 12 a půl roku. Vyznamenal se na Srbské frontě a později i frontě Haličské. Zde vynikal chrabrostí, načež byl povýšen na četaře a vyznamenán medailí za udatnost. Později byla na dovolené v Brně, dokonce zatčen a obviněn, že si celý příběh vymyslel. Vojenské velitelství v Krakově ale jeho příběh potvrdilo. Poněkud mě mrazí v zádech, že tak jako u žen, nikomu očividně nevadilo, že na frontu se dostávaly i děti a dokonce byli vyzvedávání jako vzor v tisku. Přeci jen mladiství bojovali i v armádě Ruské, Britské nebo dalších, ale většinou se sem dostali lstí nebo tajně (tak jako ženy). V R-U armádě se ale očividně jednalo o docela tolerovanou záležitost. Tak nějak z toho mrazí v zádech.

Obrázek

Eadweard Muybridge (1830-1904) byl anglický fotograf a vynálezce. Zabýval se fotografií krajiny, ale proslavil se svými studiemi pohybu, používáním několika fotoaparátů zároveň a také vynálezem zoopraxiskopu a kinematoskopu, což byla zařízení na promítání pohyblivých obrázků, o mnoho let dříve, než přišel na trh celuloidový kinofilm. Považuje se za zakladatele chronofotografie. Roku 1874 zastřelil milence své ženy, v soudním procesu byl však zproštěn viny s tím, že šlo o důvodné zabití.

Obrázek

Antonio Sant’Elia (1888-1916)
inspirován americkými architekty výškových budov (které znal jen z časopisů), rozkreslil v letech 1912-1914 sérii kreseb La Città Nuova (New City). Na těchto výkresech odpověděl na otázky týkajících se moderních budov a dopravy, např. v Miláně. Na obrázcích byly řadové mrakodrapy, nadzemní železnice a velké letiště byly umístěny na střechu hlavního nádraží. Kresby byly vystaveny v roce 1914 na výstavě skupiny architektů s názvem Nuove Tendenze. Sant'Elia byl ve své práci ovlivněn jednak italskými architekty jako byl Raimondo D’Aronco a Giuseppe Sommaruga, tak i Rakušany jako byl Otto Wagner a Adolf Loos. Díky řadě publikací ovlivnil mnoho architektů modernismu ve 20. letech 20. století, včetně Le Corbusiera. 11. července 1914 se objevil manifest L’architettura futurista (Futuristická architektura) na němž se podílel Sant'Elia. Postavené Sant'Eliovy stavby jsou však spíše klasifikací určitého stylu. V roce 1915 vstoupila Itálie do první světové války a tehdy narukoval i Sant’Elia. Následujícího roku byl zabit u Monfalcone ve věku 28 let.

Obrázek

Řízená srážka vlaků - Texas 1896
V Texasu se v 15. září roku 1896 sešlo v poušti na 40 000 lidí, aby vidělo opravdu nevídanou věc. Missoursko-texaské dráhy se totiž rozhodly předvést živou srážku vlaků. Na místě plánované srážky tak na jeden den vzniklo improvizované městečko, druhé největší ve státě Texas. Byla zde postavena speciální trať a proti sobě na ní stály dvě parní lokomotivy ve vzdálenosti šesti kilometrů. Pak se zatopilo pod kotlem a obě lokomotivy, které táhly navíc několik nákladních vagonů, se proti sobě rozjely. Strojvůdci vyskočili. Rychlost dosáhla 75 km/h. Oba vlaky se srazily. Nastala ohromná exploze. Oběma lokomotivám vybuchly jejich parní kotle. Velké úlomky kovu se rozletěly všude kolem. Dva lidé byli zabiti, několik dalších zraněno. Oficiální fotograf akce přišel o oko. Celá atrakce skončila obrovským skandálem.

Obrázek

Le Voyage dans la Lune (1902)
Cesta na Měsíc - francouzský němý černobílý vědeckofantastický film napsal i režíroval Georges Méliès s pomocí svého bratra Gastona. Je volně inspirován dvěma populárními romány tehdejší doby, Ze Země na Měsíc od Julese Verna a První lidé na Měsíci od H. G. Wellse. Film má 14 minut při 16 snímcích za sekundu. Je považován za první široce distribuovaný film, který vypráví kompletní příběh, a zároveň za film, díky němuž se z kina stalo médium vyprávějící příběhy. Dřívější filmy byly většinou krátké (méně než jedna minuta), náměty z každodenního života, jako například Dělníci odcházející z Lumièrovy továrny, nebo Příjezd vlaku od bratrů Lumièrových, které byly populární jen díky novotě kinematografie. Cesta na Měsíc je považována za první vědeckofantastický film a používá inovativní animace a speciální efekty. V roce 2002 byl ve francouzské stodole nalezen zatím nejkompletnější sestřih filmu, který byl navíc ručně obarven. Film byl restaurován a měl premiéru v roce 2003 na festivalu Le Giornate del Cinema Muto.

Obrázek

Originální parní lokomotiva "Cornwall". Postavena byla již v roce 1847 a v roce 1851 ji zrekonstruoval slavný inženýr John Ramsbottom (1814-1897). Tuto netradiční konstrukci poháněly dva parní válce o průměru 440 mm a zdvihu 619 mm. Ty roztáčely jedinou nápravu opatřenou koly o průměru 2590 mm. Ještě v roce 1902 sloužila k dopravě rychlíků na trati Liverpool-Manchester, kde dosahovala rychlosti až 126,6 km za hodinu (!) Sloužila až do roku 1935, tedy téměř 90 let.

Obrázek

Fotografie kočky z roku 1880. Tehdy pořízení fotografie trvalo velice dlouho a je tedy zajímavé, že kočka vydržela pózovat nehnutě. Teoreticky mohl být pro rychlejší zachycení snímku, použit hořčíkový blesk - experimentovalo se s ním od roku 1865. Fotografie je rovněž retušovaná na levé straně - kolem zad a ocásku.

Obrázek

Tento chlapík jménem Federick Messer, zvaný "Uncle Fed" zažil celkem tři staletí. Narodil se 12. srpna 1792 v Lincolnu, South Fork a zemřel v roce 1907 ve věku 115 let (!)
Žil hodně skromně ve své chatrči ve Haywood County (NC), kde se o něj starala dcera. Jeho manželka zemřela v roce 1894 a Fed s ní měl celkem 9 dětí. V roce 1901 jej navštívil reportér a zaznamenal, že Fed měl stále rád Whisky a žvýkal tabák. Nezapínal si košili a za celý život ji měl zapnutou pouze dvakrát (!) Nikdy se nenaučil číst nebo psát. Často mluvil o Bibli, ale reportérovi se jej podařilo nasměrovat ke vzpomínkám z vlastního života. Vzpomínal si na smrt prezidenta Washingtona (1799) a další zajímavosti z historie USA. O věku strýčka Feda nebylo pochyb, jelikož oproti jiným dlouhověkým lidem, byly zachovány autentické úřední záznamy o jeho narození.

Obrázek

První, nebo alespoň jednu z prvních dochovaných fotografií, pořídil v roce 1826 nebo 1827 francouzský vynálezce fotografie a průkopník v tomto oboru Joseph Nicéphore Niépce (1765-1833). Fotografie s názvem Pohled z okna v Le Gras pořídil Niépce ve francouzském Saint-Loup-de-Varennes.

Obrázek
Naposledy upravil(a) Rase dne 11/2/2024, 09:14, celkem upraveno 5 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Motoball - aneb spojení kopané a motockyly (1929)
kolébkou motoballu - zvaného též Motorcycle Polo, je Francie, kde se v roce 1929 v Dijonu odehrál vůbec první zápas. Hra se stala natolik populární, že se do deseti let dostala i přes kanál La Manche na ostrovy, dále do Holandska, Belgie a do Španělska. Ve Francii dnes existuje 15 klubů, které jsou součástí motocyklové federace. Kdo má rád fotbal, miluje jízdu na motorce a s oblibou čichá výfukové zplodiny, pro toho je motoball ideálním sportem. Hraje se na place o velikosti běžného fotbalového hřiště a klasickou fotbalovou brankou, s velkým míčem o průměru 40 centimetrů, který váží asi jeden kilogram. Každé utkání řídí dva hlavní rozhodčí, další dva jsou na pomezních čarách. Zápas je rozložen do čtyř dvacetiminutových úseků. V brankovištích ale nehledejte pekelné anděly. Gólmani jako jediní nemají motocykl a čelí střelám stejně jako jejich kolegové na běžných fotbalových hřištích. Kvůli helmě na hlavě nejvíc připomínají Petra Čecha. Ačkoli se hráči pohybují po hřišti občas až devadesátikilometrovou rychlostí, patří motoball k nejméně nebezpečným motocyklovým sportům na světě. Nejstrašnější věci, které se stávají, jsou zlomeniny nohou a klíčních kostí. Brankáři někdy skončí se zlomenou rukou. Hráči používají motocykly s obsahem motoru 250 kubických centimetrů, které speciálně pro tento sport vyrábí jedna španělská společnost.

29496117_1783498685048223_4187006421067366400_n.png

Hattie Madders zvaná "The Mad Hatter" byla boxerkou těžké váhy. Šampionkou se stala roku 1883, kdy porazila Wee Willy Harris

29513132_1783445391720219_4585966538783195136_n.png

Již sme si ukázali, jak se dělají děti, nyní si ukážeme, jak se dělá trepanace. Jedná se o chirurgický zákrok, během kterého dochází k proražení lebky a vytvoření otvoru v ní. Období rozkvětu trepanace spadá do pozdní doby kamenné. Zákrok byl pravděpodobně používán k léčbě bolestí hlavy, zlomenin lebky a některých duševních chorob na celém světě. V první polovině 20. století byla trepanace používána při provádění frontální lobotomie. Lebka byla trepanována zepředu a do otvoru se poté strčil nástroj, kterým byla narušena nervová spojení v mozku. Tím mělo dojít k léčbě některých psychických poruch (např. schizofrenie). V roce 1945 byla objevena transorbitální lobotomie, při které se nástroj zavedl očním důlkem pacienta a trepanace tak nebyla potřebná

29432581_1782448945153197_4712149362224922624_n.png

Amputace nohy s 300 % úmrtností
až do října roku 1846 neexistovala žádná pořádná anestezie. Důraz tedy byl kladen na rychlost vykonání zákroku, každá vteřina rozhodovala o tom, jestli operace neskončí úmrtím v důsledku vykrvácení nebo šoku z ukrutné bolesti. Pokud jde o rychlost, tak rekordmanem byl britský chirurg Robert Liston (1794-1847). V roce 1830 si s podporou University College hospital založil vlastní praxi a na štít své oficíny si vetkl: "Nejrychlejší skalpel ve West endu." Prst amputoval za patnáct vteřin. Jen si to zkuste: naříznout kůži a projet skalpelem až ke kosti, roztáhnout maso do stran, nasadit ostré kleště a hladkým lupnutím odštípnout článek v kloubu. Ruku v rameni udolal za 28 vteřin – a to musel ještě upilovat pažní kost. Svou první rekordní amputaci nohy na úrovni stehna Liston sice zvládl za dvě a půl minuty, leč byl ak urputný, že přetaženým řezem pacientovi odstranil i varlata (!) Neblaze však proslulou operaci s 300% úmrtností. Tehdy pacientovi s akutní otravou krve amputoval nohu, přičemž při řezu zasáhl dlaň svého asistenta a připravil jej o několik prstů. Zákrok pozoroval starší lékař v dlouhém plášti. V nastalém chaosu Liston prořízl skalpelem jeho plášť - byť nebyl zraněn, bylo všude tolik krve, že se muž polekal natolik, že dostal infarkt a zemřel. Samotný pacient i asistent zemřeli o několik dní později, na otravu krve.

29496990_1783526448378780_5836475653179834368_n.png
Naposledy upravil(a) Rase dne 22/11/2022, 19:34, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Pátrač »

Toto vlákno na působí jako Hledání ztraceného času od pana Čáslavského. Ten pořad jsem sledoval desítky let a jelikož běží pořád - opakovačky, sleduji ho dál. Pan Čáslavský byl skvělý a skvělé je i toto vlákno. Jen pokračuj kamaráde.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Jedno z prvních známých zařízení určených v armádě ke zdokonalení lidského sluchu ještě nesloužilo k detekci blížících se letadel, vždyť jsme teprve v roce 1880. Směšně působící zařízení s názvem "topophone" mělo sloužit pro lepší orientaci v mlze (povšiměte si, že šlo o nejspíš stereo zařízení - to umožňuje rozpoznat, odkud zvuk přichází). https://technet.idnes.cz/nemate-radar-t ... chnika_pka

topophone.jpg

Fotografie veteránů Napoleonovy armády (1855)
jedná se o příslušníky Napoleonovy armády, kteří ve věku sedmdesáti až osmdesáti let znovu oblékli staré, pečlivě uchovávané uniformy, z nichž museli dát lecos přešít, aby jim padly na věkem změněná těla, a postavili se, či posadili před deskové fotoaparáty. Autor těchto snímků není znám a můžeme odhadovat i rok pořízení. Ten je dle různých indícií odhadován na rok 1855, tedy výročí Napoleonovy smrti kdy se v Paříži sešlo množství veteránů. Druhou možností je rok 1858, jelikož pamětní medaile ze Svaté Heleny, které někteří vojáci mají, byly vydávány až od roku 1857. Rozhodně se ale jedná o skvělé snímky s hutnou atmosférou.

matt.jpg

Oděv sibiřských lovců medvědů (1800)
jedná se o velice kuriózní oděv domorodých lovců medvědů. V dnešní době by určitě šel použít i v případě zombie-apokalypsy. Na první pohled by člověk řekl, že těch bodlin je poněkud mnoho, ale medvěd je velký a silný tvor, přičemž pokud se jej lovci nepodařilo zabít první ranou, nastal problém a hodí se každá pomoc.

Výstewrrrřižek.JPG

Juliane Koepcke bylo 17 let, když roku 1971 letěla s matou na Štědrý den navštívit otce v peruánském Pucallpa. Jejich letadlo se ve výšce 3 km dostalo do bouřky a po zásahu bleskem doslova rozpadlo. Juliane se vrátilo vědomí až ve větvích stromů amazonského pralesa. Stále byla připoutána k sedačce, měla zlomenou klíční kost, otřes mozku a několik tržných ran. Zbylých 91 cestujících letu LANSA 508 zahynulo. Podařilo se jí sešplhat na zem, ale byla tak vyčerpaná, že celý den proležela na zemi. Aby to nebylo všechno, tak byla silně krátkozraká a její brýle byly rozbité - prozkoumávala terén před sebou jen botou. Věděla že musí najít pomoc a opatrně se vydala hledat říčku, která by ji dovedla k lidem. Vydala se tedy po jejím proudu. Téměř slepá se bála sníst plody rostlin, jelikož mohly být jedovaté, protože mohly být jedovaté, pila tedy jen vodu. Mezitím jí mouchy nakladly do otevřených ran larvy a kůži pokryly bolestivé abscesy způsobené štípnutím hmyzu. Po desíti dnech plazení korytem řeky, se jí podařilo dorazit do tábora dřevorubců, odkud byla přepravena do nemocnice. Po vyléčení z následků katastrofy Juliane studovala biologii na Univerzitě Christiana Albrechta v Kielu a na Mnichovské univerzitě a stala se přední odbornicí na tropické netopýry, pracuje ve Státní zoologické sbírce v Mnichově.

17a0e983c3707eb8fc7310b95e087a6f.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 25/2/2023, 15:28, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Pokud vašemu kamarádovi Syfilis (též příjice nebo lues) užral nos a vypadá jako ghúl, netřeba zoufat. Chirurgové v 19.století přišli s velice pozoruhodnou metodou, kterak vytvořit nos nový - nebo-li rhinoplastiku. Stačí jen přišít na místo prst. pár dní počkat a rychlým řezem prst oddělit od ruky dotyčného. Výsledek vypadá slušivě a pacient je spokojený. Bohužel nemáme další fotografii, tak se dá předpokládat, že pacient podlehl zánětu nebo jinak zemřel. Nyní ale vážně.
V polovině 15.století Heinrich von Pfalzpaint popsal poprvé v Evropě způsob, "jak je možné vytvořit nový nos, o který člověk přišel po útoku psa". Využíval k tomu kůži ze zadní strany paže. S ohledem na rizika, která s sebou nesl jakýkoli chirurgický zákrok (a zejména ten v oblasti hlavy nebo obličeje), však dlouho nebyla plastická chirurgie nijak běžná. Dokud se totiž nezačala používat anestézie, chirurgické zákroky byly spojeny s obrovskou bolestí a hrozilo velké nebezpečí infekce. Rozmach zažila plastická chirurgie na konci 18.století, kdy britští chirurgové s úžasem sledovali při práci indického zedníka. Ten dokázal zručně odoperovat Brita, kterému uřízli nos v tureckém vězení. Britští lékaři jeho metodu okopírovali a rozšířili ji po celé Evropě. Jejím velkým propagátorem, který ji v roce 1818 popsal i v knize Rhinoplastik, byl lékař Karl Ferdinand Graefe. Ten poprvé popsal i operaci rozštěpu a operaci očních víček. Na ně se podívám zase až příště.

Výstrtrzzzztřižek.JPG

Leták proti bídě, hladu a válce (1918)
koncem roku 1917 a od začátku roku 1918 byl ve městech monarchie akutní nedostatek potravin. Hladové bouře, stávky, přepadání obchodů ve městech, ale i v méně zemědělsky prosperujících částech Rakouska byly na denním pořádku. Dle úředních statistik v roce 1913 ve Vídni denně v průměru umíralo 95 lidí. V březnu 1918 už to bylo denně více než 2000 úmrtí (!) To vedlo Vídeň k nařízení dalších rekvizic potravin z Čech, což vyvolalo vlnu nenávisti vůči Vídni a všemu německému. Zároveň to však nechtěně vyvolalo i pokusy českých a moravských Němců "uzavřít" své oblasti, aby nebyly "vykořisťovány cizáky", což ale hlad místních ještě umocnilo. Hlad byl zkrátka všude a kosil lidi bez rozdílu. Zoufalou situaci pěkně ilustruje tato příhoda, kdy šestiletý chlapec z hladu okrádal vlastní maminku:
Ze zamčené skříně s potravinami se jisté ženě ztrácelo jídlo. Její šestiletý syn, jehož zanechávala doma, když ráno odcházela do zaměstnání, si rovněž ničeho podezřelého nevšiml. Klíč od skříně si žena brala sebou. Zjistila nakonec, že přece jen zlodějem je její vlastní syn. Skříň si otevíral sponou na zapínání bot a touže sponou skříň opět zamkl. Snědl, co jen mohl. A když se ho matka ptala, co jej k tomu vedlo, odpověď zněla: Hlad!
Situace se lehce zlepšila po kapitulaci Ruska, kdy se vojskům centrálních mocností podařilo drancovat Ukrajinu a převážet do zázemí vagony plné obilí a dalších potravin. Hlad i pak pokračoval, ale minimálně se podařilo zamezit hladomoru

29570338_1789287064469385_1690068212910760655_n.png

Bucharský emír Alim chán (1907)
emír Alim chán (1880-1944) pocházel z mongolského rodu Bordžiginů a tehdy vládl starobylé Buchaře, na území turkestánu. Mýtickým zakladatelem klanu byl Šedý Vlk, zplozený Vysokým Nebem, a jeho žena, Bílá Laň. Alim chán byl sesazený bolševiky v roce 1920.
Snímek pořídil Sergej Michajlovič Prokudin-Gorskij (1863-1944) a opravdu se jedná o barevnou fotografii, která nebyla dodatečně kolorována. Prokudin-Gorskij používal fotoaparát, který pořídil v rychlém sledu za sebou 3 černobílé snímky na skleněné desky, každý přes jiný barevný filtr. Pokud se promítaly všechny tři světlem příslušné barvy, zobrazila se scéna v pravých barvách. Prokudin-Gorskij experimentoval i s tvorbou barevné papírové fotografie ze svých záběrů. Postup byl však velmi pracný a zdlouhavý. Okolo roku 1905 naplánoval, že pomocí nových pokročilých postupů pro vytváření barevné fotografie systematicky zdokumentuje ruskou říši. Ze svých cest se vrátil až po sedíti letech

Výsewerrrtřižek.JPG

Protézy tváří pro zraněné vojáky (1918)
v horní části můžeme vidět odlitky tváří vojáků s traumatickým poškozením tváře. Níže jsou zrekonstruované modely upravené dle starších fotografií. Dole na stole pak leží samotné protézy, vyrobené dle těchto modelů. Fotografie byla pořízena ve studiu americké sochařky Anna Coleman Ladd (1878-1939) roku 1918.

face-portrait-masks-world-war-anna-coleman-ladd-22.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 3/3/2023, 10:11, celkem upraveno 4 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Eskymák se slunečními brýlemi a širokým úsměvem
lovci se vydávali hledat potravu na ledové pláně a trávili zde celé týdny. Jejich životy ohrožovalo smrtící počasí, lední medvědi ale také oslňující zabiják - slunce. Kvůli odrazu slunečního světla od ledu a sněhu, totiž docházelo k akutnímu ohrožení sněžnou slepotou (keratitis solaris). Sněžná slepota je stav, kdy sluneční paprsky "spálí" svrchní vrstvu rohovky a dojde k obnažení velmi husté sítě nervových zakončení. Bolest je tak silná, že postižený není schopen vůbec otevřít oči a je tedy prakticky slepý. Bolest může být v závislosti na míře poškození oční rohovky tak intenzivní, že víčka jsou křečovitě stažena a mnohdy je problém i jejich pasivní rozevření ve snaze aplikovat kapky či mast. Již před dvěma tisíci let tedy vynalezli Eskymáci praktickou pomůcku, která chránila jejich oči před hrozivými slunečními paprsky. Ze dřeva nebo kostí tedy začali vyrábět brýle, nebo spíše stylové kryty na oči. Nosili je Inuité, Yupikové, Aleuté i další eskymácké kmeny. Měly úzké štěrbiny, které byly udělány tak, aby propouštěly minimum světla, a zato umožňovaly poměrně dobrý výhled. Aby brýle ještě lépe odrážely paprsky, potírali Eskymáci okraje škvírek směsí oleje a střelného prachu. Příště si představíme další úžasné vynálezy, které usnadňovaly domorodcům život v arktických oblastech.

Obrázek

Naslouchací zařízemí americké armády (1918)
před zavedením použitelných radarů, byly podobné aparáty jedinou možností, jak rychle detekovat nepřátelské letouny. Zařízení pomáhala informovat obsluhu protiletadlové obrany o vzdálenosti a směru leteckého útoku. K výraznému rozvoji technik pro akustickou detekci a lokaci vzdálených letadel došlo po první světové válce. Nové typy akustických lokátorů dokázaly zaslechnout letoun na vzdálenost 30 až 50 km. Zdá se to být málo, ale při rychlostech tehdejších letounů to poskytlo třeba i deset minut navíc. zde se ale jednalo o statický lokátor. Lehčí mobilní zařízení měly dosah mnohem menší. S postupným rozvojem radarů se tyto akustické lokátory ukázaly být slepou uličkou, byť se ještě nějaký čas používaly ku zmatení nepřítele - tedy využívala je propaganda při různých prezentacích. V březnu 1939 měla československá armáda celkem 5 naslouchacích přístrojů proti letadlům

29594786_1791377510927007_2274497548332388669_n.png

Železniční nehoda na nádraží Montparnasse (1895)
když vlak jedoucí z francouzského Granville, nabral desetiminutové zpoždění, rozhodl se strojvůdce Guillaume-Marie Pellerin ztrátu dohnat. Tento záměr se mu sice povedl a vlak vjel na pařížské nádraží Gare Montparnasse jen o pět minut později, leč příliš velkou rychlostí. Pellerin použil záchrannou brzdu na stlačený vzduch značky Westinghouse, která však nefungovala (byla odpojená, aby se šetřily brzdové destičky) a ruční brzda již nedokázala rozjetý kolos zastavit. V 16:00 prorazila parní lokomotiva skleněné okno stanice, půlmetrovou zeď terasy a zřítila se na tramvajovou zastávku o deset metrů níže na Place de Rennes. Jen těsně minula právě projíždějící tramvaj. Lokomotiva zůstala šikmo opřená o zeď jako žebřík. Strojvůdce Pellerin společně s topičem seskočili z lokomotivy ještě dříve než projela zdí. Dvanáct vagónů se 131 cestujícími zůstalo nevykolejených nahoře ve stanici. Při nehodě bylo vážně zraněno pět lidí a na ulici zemřela prodavačka novin Marie-Augustine Aguilardová, kterou usmrtily kusy padajícího zdiva. Zaskakovala zrovna za svého manžela, který odešel pro večerní novinové vydání. Na ulici byla zraněna ještě jedna žena.
Strojvůdce vlaku Pellerin a konduktor Mariette byli postaveni před soud. Pellerin musel zaplatit pokutu 50 franků a odpykal si dva měsíce vězení, Mariette zaplatil pokutu 25 franků. Lokomotiva zůstala téměř neporušená. Zůstala z nádražní budovy viset čtyři dny než se technikům podařilo ji vyprostit. Tato nehoda přilákala obrovský příliv zvědavých lidí. Záběr lokomotivy měla možnost pořídit celá řada fotografů. Titulní a nejznámější snímek pořídilo studio Lévy and Sons. Odborníci se domnívají, že právě tento výjev dal ve fotografickém umění vzniknout úplně novému stylu - surrealismu

1c85b07e855cd2eb193af0fde1a9d52c.png

Baron Richard Nowak (1940)
pokud si myslíte, že v amerických pojízdných obludáriích, nebo-li cirkusech, vystupovaly pouze místní nebo exotické zrůdy a podivíni, tak vězte že mezi nimi byl i jeden Čech. Vysloužil si vznosné umělecké jméno Baron Richard Nowak a byl představován jako opravdový showman. Hlavní důvod, proč jej ale lidé chtěli vidět, byl ten, že i když mu bylo už hodně přes dvacet, stále měřil pouze 53 centimetrů a vážil pod osm kilogramů. Na snímku z roku 1940 mu je 19 let, tehdy pracoval u Hamid-Morton Circus. Je velice pravděpodobné, že v době druhé světové války zpopularizoval nesvobodný Český stát mnohem lépe než lecjaký politik. Na závěr dodejme, že opravdu vypadá jako "mini me" Donalda Trumpa .)

29793016_1799480983449993_7182764269149093888_n.png
Naposledy upravil(a) Rase dne 3/3/2023, 10:15, celkem upraveno 3 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Franklin D. Roosevelt roku 1884
tato roztomilá dvouletá holčička je opravdu budoucí prezident USA - Franklin Delano Roosevelt (1882-1945). Nejednalo se ale o nic atypického, tehdy totiž byli i chlapci oblékáni do dívčích šatiček. Fungovalo jakési pravidlo, že do tří let se děti obou pohlaví odívaly identicky, do krajkových, volánkových šatečků s pentlemi, a tak bylo jen těžké rozeznat chlapečky od holčiček. Důvod k této módě není zcela známý. Někteří tvrdí, že vyšší úmrtnost chlapců v kojeneckém a batolecím věku vedla k pověře, že Smrt a zlé duchy lze obelhat právě převlékáním chlapců za děvčata, nicméně stejně tak je pravděpodobné, že "holčičková" móda se zkrátka líbila a byla pohodlná. Chlapcům se také do tří let nestříhaly vlásky. Český génius Jára Cimrman tedy rozhodně nebyl jediným mladým velikánem v dívčích šatech, byť odíván v ně až do patnácti let, bylo poněkud abnormální i tehdy. Někdo ale šaty po starší sestře Luise, odnosit musel a rodičové neměli peněz na rozhazování. Aby to nebylo všechno, tak ony šatičky pro chlapce i děvčátka, byla ve zcela opačných barvách, než jak je tomu dnes. Ještě v obchodní publikaci Earnshaw's Infants' Department z roku 1918 se psalo: "Obecně přijatým pravidlem je, že růžová je pro chlapce a modrá pro dívky. Růžová je výraznější barva a hodí se tedy pro chlapce, zatímco modrá je jemnější a roztomilejší a vypadá lépe na dívkách." Většinou se ale rodiče s barvami nijak netrápili a všechny děti bez rozdílu jednoduše navlékali do neutrální bílé. Pozdější barevná pravidla pro jednotlivá pohlaví, nebyla nic jiného než módní výmysl obchodníků. Všechny děti v bílých šatech pro ně totiž neskýtaly žádný velký zisk.

30594758_1806816402716451_8163549368637456384_n.png

První zdokumentovaný americký sériový vrah
byl jím vystudovaný lékař Dr. Henry Howard Holmes (1861-1896). Již jako malé dítě zabíjel a mučil zvířata a zkoumal jejich anatomii. Posedlost smrtí a touha po krvi jej přivedla ke studiu lékařství, na které si přivydělával pojistnými podvody. Roku 1886 se přestěhoval do Chicaga a začal se živit jako lékárník. Žena, od níž zakoupil lékárnu záhadně zmizela a následně se rozhodl postavit i vlastní hotel, hned na druhé straně ulice. Mělo se jednat o místo, kde hodlal ukájet své choutky a rozhodl se sám celou budovu vyprojektovat. Bylo v ní mnoho skrytých schodišť, tajných i padacích dveří, falešných zdí, nejrůznějších průchodů a slepých chodeb. Pod podlahami pokojů se skrývaly temné kobky bez oken, jejichž zdi pokrýval azbest. Do některých místností vedlo plynové potrubí určené k udušení hostů. To nejhorší se ovšem nacházelo ve sklepení – pitevní stůl, poblíž skřipec a dvě obrovské pece na spalování mrtvých těl. Pozoruhodné je, že velice často střídal najaté dělníky, žádný nevydržel déle než týden, tak zůstal smysl celé stavby neznámý. Obdobně později střídal pracovní personál. Jisté bylo jen to, že třípodlažní stavba byla velice drahá, ale Holmes měl finančních prostředků dost a tak se nikdo na nic nevyptával. World´s Fair Hotel byla otevřen v roce 1892. Právě datum otevření je klíčový, jelikož následujícího roku se v Chicagu konala Světová výstava, na niž se přijeli podívat lidé ze všech koutů USA a Evropy. Během ní pak někteří návštěvníci záhadně mizeli. Charizmatický lékárník, který se vždy dobře oblékal a působil jako gentleman, budil u žen důvěru a o milenky neměl nouzi. Ať již své oběti mučil hladem, bodal, škrtil, dusil, trávil jedy, natahoval na skřipec či svlékal z kůže, všechny skončily na stejném místě – putovaly tajnou skluzavkou do pitevny. Důkladně vypreparované kosti a kostry pak prodával lékařským školám, které nijak nepátraly po jejich původu. Na zločiny Henryho Howarda Holmese se přišlo až po usvědčení z pojistného podvodu (!) Přiznal se k 27 vraždám žen, ale odhaduje se, že jich měl na svědomí více než 200. Oběšen byl roku 1896, ale vaz se mu po pádu nezlomil, umíral tedy pomalu a bolestivě, dokud se neudusil. Pokud jde o samotný hotel, tak ten brzy vyhořel za nevyjasněných okolností. V roce 2019 má vyjít nový film na motivy tohoto příběhu. Režisérem snímku je Martin Scorsese a hlavní postavou Leonardo DiCaprio. Snímek byl natočen na motivy knihy Erica Larsona "The Devil in the White City: Murder, Magic, and Madness at the Fair That Changed America" z roku 2003.

30652395_1808066519258106_5517127985565532160_n.jpg

Edison popravil slona elektrickým proudem (1903)
pokud čekáte, že oběšení slonice Mary (1916) bylo historicky ojedinělé, je zde ještě jeden případ, který vstoupil do historie tím, že popravčím byl známý vynálezce Thomas Alva Edison (!) Na Coney Island žilo na začátku století několik slonů, kteří zde byli jak cirkusovou atrakcí, tak i pomáhali na stavbách. Často zde ale docházelo k úrazům a největší nelibost panovala vůči osmadvacetileté samici jménem Topsy, která měla na svědomí tři lidské životy. Nejprve totiž zabila dva ošetřovatele v Texasu, kteří ji údajně trápili. Třetí obětí byl o dva roky později její krotitel, který jí při krmení podstrčil do tlamy hořící cigaretu. Vyděšená a podrážděná sloní samice jej sevřela chobotem, omlátila ho o zem a rozdupala. Po této události bylo rozhodnuto, že je nebezpečná pro návštěvníky a musí být usmrcena. Původně bylo plánováno, že slonice sejde ze světa oběšením. Tehdy se ale ve státě od poprav oběšením upustilo a také se hlasitě ozvali ochránci zvířat. Americká společnost na ochranu zvířat proti týrání (ASPCA) se nechala slyšet, že oběšení je nelidské a slon indický má být popraven jinak. Tehdy se nabídl slavný vynálezce Edison, že slona zabije – mělo se ale jednat rovněž o propagaci jeho vlastních zájmů. Tehdy totiž probíhala Válka proudů. Jednalo se o obchodní konflikt a technologický spor, který se odehrával ve Spojených státech amerických koncem 80. a začátkem 90. let 19. století a v němž šlo o to, zda se standardem pro distribuci elektrické energie stane stejnosměrný nebo střídavý proud. Hlavními aktéry byly společnosti Edison Electric Light Company a Westinghouse Electric Company; Edison prosazoval stejnosměrný proud, Westinghouse střídavý. Dodejme, že jedním z hlavních inovátorů střídavého proudu nebyl nikdo jiný než Nikola Tesla. Edison se tedy rozhodl, že popravou populární, ale nebezpečné slonice střídavým proudem poškodí George Westinghouse v očích široké veřejnosti. V neděli 4. ledna 1903 byla celkem nepříjemná zima, ale newyorský Coney Island neměl nouzi o návštěvníky. Před více jak půldruhého tisíce lidí, byla přivedena Topsy. Nejprve byla pro jistotu nakrmena kyanidem napuštěnou mrkví. Poté jí Edisonovi pomocníci připevnili na tělo elektrody a měděné pláty. Když bylo vše připraveno, přistoupil vynálezce k samotné popravě a pustil slonici do těla 6600 voltů. Pár sekund to vypadalo, že se nic neděje, ale pak se skácela k zemi v oblacích kouře. Její usmrcení netrvalo ani deset sekund. Slonice byla pohřbena stejně tiše, jako zemřela. "Bestie zemřela bez jediného zatroubení nebo zasténání," informoval své čtenáře den po bizarní atrakci list Commercial Advertiser.
Pozoruhodné je, že Edison nepodcenil propagaci a celou událost zaznamenal na filmovém pásu, dalším novém vynálezu, který měl změnit budoucnost lidstva. Výsledkem byl tříminutový snímek s výmluvným názvem "Poprava slona". Edison ho nechal promítat po celých Státech, bitvu s Westinghousem však nakonec prohrál.

30628881_1808979322500159_3443427121182015488_n.jpg

Zachovalý suchar z Americké občanské války (1862)
ne vždy bylo možno zásobovat armádu čerstvým chlebem, hladoví vojáci si tak museli vystačit pouze se suchary. Jednalo se o druh jednoduché sušenky vyráběné z mouky, vody a někdy i soli. V minulosti se suchary brávaly na dlouhé námořní a vojenské výpravy vzhledem k jejich dlouhé trvanlivosti. Jejich hlavním účelem tedy bylo hlavně zasytit, jejich chuť byla často nevalná. Navíc byly velmi tvrdé a často prožrané červy. Vojáci je tedy přezdívali "červí hrad" nebo "lamač čelistí". Mezi americkými vojáky, v časech občanské války, se často tradovalo, že vydávané suchary pocházejí již z války roku 1812. Což myslím hovoří za vše. Pokud jde o přípravu, tak vojáci je nejčastěji rozsekali bodáky a vsypali do kávy, vody nebo polévky. Výsledná kaše pak byla mnohem stravitelnější. Naši předkové, sloužící v Rakousko-uherské armádě, si museli původně vystačit pouze se suchary, kdy se přebytečný chleba nařezal na krajíce a ty byly usušeny v peci. Později se vyráběly z pšeničné mouky a vajec, v literatuře se o nich dočtete jako o vaječných sucharech. Suchar musel mít světlehnědou barvu, po namočení musel silně nabobtnat, ale nesměl klesnou ke dnu nebo se rozmočit. Denní dávka sucharů byla během první světové války 400 gramů. Vojáci v první linii si také sami vyráběli prosté placky - obdobné dnešním langošům.

30226638_175494899770414_1007628730987708416_n.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 11/2/2024, 19:05, celkem upraveno 4 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Německý aerodynamický automobil Rumpler Tropfenwagen (1921)
autorem byl Vídeňský rodák a letecký konstruktér Edmund Rumpler (1872-1940). Při návrhu karoserie zužitkoval bohatých zkušeností s řešením aerodynamického odporu. Díky progresivnímu, zaoblenému tvaru karoserie, výrazně předběhl svou dobu a vozidlo dosáhlo rychlosti až 115 km/h. Automobil byl dlouhý čtyři a půl metru, vážil 1400 kg. Do přední části se vešel pouze řidič, za ním byla ve dvou řadách umístěna sedadla pro čtyři pasažéry. Motor o výkonu 26 kW pocházel od společnosti Siemens. Vyrobilo se pouze okolo stovky vozů, v roce 1925 byl projekt zastaven, kvůli ekonomické krizi. Do dnešních dnů se dochovaly pouze 2 kusy. Zajímavé je, že Rumpler Tropfenwagen byl vybrán jako automobil budoucnosti, ve filmu Fritze Langa Metropolis (1927).

30742118_178198092833428_2741487357432692736_n.png

Francouzský revolver Lefaucheux na 20 nábojů ráže 7,65 mm.

31072963_178350442818193_1733187404660998144_n.png

Pravzor moderních kol se objevil v roce 1862. Tehdy francouzský kovář Pierre Michaux (1813-1883) změnil pohon z odrážení na šlapání a svůj výtvor nazval "vélocipede". Jeho vývoj pokračoval dál, konstrukce se měnila až do moderní podoby.

31301895_179457946040776_2483763657243099136_n.png

Britská čtecí židle, vyrobená z Mahagonu a kůže (1725-1735)

31369538_180318189288085_2101202433333002240_n.png

Reklamní kapesní nožík společnosti Maggi

Obrázek

Albert "Shrimp" Burns (1898-1921)
byl jedním ze stájových jezdců týmu Harley-Davidson, v období krátce po První světové válce. Tehdejší moto-sport byl zajímavý tím, že závodníci jezdili na trati oválného tvaru zvané "motordromes". Kuriozitou je, že povrch trati byl vyroben z dřevěných planěk, od tud pochází název sportu - Board track racing. Shrimp zvítězil v národní soutěži roku 1919 ale vzhlem k nebezpečnosti celého sportu zemřel při nehodě již roku 1921. Člověk si tak říká, jak s tak velkými koulemi dokázali vůbec sedět na sedátku...

Obrázek

Obrázek
Naposledy upravil(a) Rase dne 15/1/2024, 17:32, celkem upraveno 5 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Nejvražednější film všech dob - The Viking (1931)
tento kanadsko-americký dobrodružný film o dvou mužích, kteří se plavili s arktickou expedicí, je známý především kvůli tomu, že během natáčení zemřel vůbec nejvyšší počet lidí v celé historii filmu. Při natáčení scén na palubě lodi SS Viking nastal výbuch, který zabil 28 lidí. O život bohužel přišel i producent filmu, Varick Frissell (1903-1931). Frissell založil vlastní společnost Newfoundland-Labrador Film Company a získal podporu Paramount Pictures, aby vytvořil celovečerní film s názvem White Thunder. Později film vešel ve známost jako The Viking. Většina záběrů byla natočena ve Quidi Vidi v roce 1930. Film byl prvním snímkem, který přímo na místě zaznamenal krom obrazu i zvuk a dialogy. Poprvé byl promítán 5. březnu 1931, ale Frissell se rozhodl že dílo potřebuje víc akčních scén přímo na ledu. Během několika dnů se tedy vypravil na palubě SS Viking na každoroční lov tuleňů u Horse Islands. Zde ale došlo k explozi dynamitu, který byl uložen pro případ, že by loď zamrzla v ledových vodách. Exploze na zádi zabila 28 mužů včetně Frissella a následně se potopila. V ledové vodě zemřel i jeho Novofundlandský pes jménem Cabot.

31699099_1830857026979055_472813819832303616_n.jpg

Dr. Young's Ideal Rectal Dilators
jednalo se o zdravotnickou pomůcku, známou jako rektální nebo analní dilatátor, která byla prodávána v USA od konce 19.století, až do 40.let století následujícího. Samotný doktor Young v roce 1893 tvrdil, že rektální dilatace je skvělý lék proti šílenství a prý se tak dařilo omezit projevy 3/4 maniaků. Dále tyto anální kolíky měly zlepšovat spánek, bledost kůže, akné, anémii, anorexii, bolest hlavy, průjem, hemeroidy, nadýmání, nervozitu a mnoho dalších onemocnění. Rovněž byly použitelné i proti chronické zácpě a byly doporučovány i jako preventivní prostředek. Cena celé sady činila 2,50 dolaru (ekvivalent 70 dolarů v roce 2017). V roce 1940 byla jedna velká zásilka zadržena, rektální kolíky označeny jako zdraví škodlivé a jejich prodej byl zakázán.

Obrázek

Různé nástavce pro "domácí vibrátor", který můžete vidět zcela dole. Jednalo se oficiálně o medicínskou masážní pomůcku z roku 1906, ale byla prodávána běžně na trhu. Teprve s tzv. sexuální revolucí v 60. letech došlo k transformování obyčejných masážních válečků na tvarované a penis imitující nástroje. Dobrou noc

31932300_182144122438825_8730748221535551488_n.jpg

Unionistický důstojník odpočívá s uprchlým otrokem (1862)
snímek pořídil v květnu roku 1862 fotograf James F. Gibson (1828-1905) a je nazván Cumberland Landing, Virginia. Na fotografii je skupina unionistických vojáků, jak odpočívá na Follerově farmě, východně od Richmondu. V popředí snímku je vidět mladý důstojník, u jehož nohou sedí černošský chlapec. Dle obvazů na noze je možné, že byl zraněn při útěku k Unionistickým vojákům. Nutno podotknout, že celé tažení ještě nebylo u konce a teprve se schylovalo k velkým bitvám, které skončily pro Unii velkými ztrátami. Zda voják a chlapec přežili pozdější ústup není známo. Otroctví bylo v USA zrušeno prezidentem A. Lincolnem v roce 1863 - ale pouze na území Unií neovládaných "povstaleckých států" a z propagačních důvodů - jednalo se o snahu o zabránění uznání Konfederace Evropskými státy. Otroctví v celých USA bylo zrušeno až 6. prosince roku 1865. celý příběh ZDE

31959952_1835727396492018_4574245985349271552_n.png

"Tito muži si zapomněli vzít svůj Atabrine" (1941)
netradiční značka byla vyvěšena před sídlem 363. nemocnice na ostrově Papua Nová Guinea během druhé světové války. Antabrine byl obchodní název pro antimalarikum - tedy lék s účinkem působícím proti malárii, oficiálně známý jako Mepacrine (INN), rovněž známý jako quinacrine (USAN). Pocházel již ze třicátých let 20. století. Tyto léky zabíjí parazitické prvoky zejména kmene Apicomplexa. Existuje okolo 2 500 druhů komárů, z nichž jenom jeden, Anopheles Gambiae, je schopen přenášet parazita lidské malárie. Jedním z nejznámějších antimalarik je chinin. Volba léku a způsobu léčby závisí na druhu malárie a oblasti, kde se pacient nakazil, dále na jeho věku a na závažnosti onemocnění. Pomocí antimalarik však lze malárii i předcházet. Léky je třeba začít užívat už před plánovanou cestou. Berou se i během cesty a po lékařem určenou dobu po jejím skončení. Malárie byla a zůstává jednou z nejvýznamnějších tropických nemocí a hlavní překážkou ekonomického a sociálního rozvoje velké části světa. Nutno podotknout, že i Jih USA trápila malárie ještě v polovině 20. století. I to byl jeden z důvodů, proč bylo v roce 1946 založeno Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí se sídlem v Atlantě. Právě malárie byla ze začátku fungování této organizace jednou z hlavních náplní tohoto výzkumu.

31945884_1836603789737712_4339672566907011072_n.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 3/3/2023, 10:26, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Nejšílenější sport historie - automobilové pólo
Auto pólo nebylo sportem pro padavky, mělo renomé působivé, avšak šílené podívané. Pach benzínu, rozvířený prach, zdemolovaná auta a řezné rány, zlomeniny, občas i smrt. Tento sport byl vynalezen v USA a pravidla byly obdobná jako u klasického póla, jen místo koní bylo použito moderních automobilů. S tímto konceptem přišel již roku 1902 Joshua Crane z Bostonu a o sedm let později se hrálo první zkušební utkání. Oficiálně je za zakladatele považován Ralph "Pappy" Hankinson, který roku 1911 přišel s nápadem, využít jej jako reklamu pro prodej vozů Ford model T. První veřejné utkání proběhlo 20. července 1912 ve Wichitě, v americkém státě Kansas. Pět tisíc diváků sledovalo zápas týmu "Red Devils" a "Grey Ghosts", každý se dvěma automobily a čtyřmi hráči. Tento nebezpečný sport si získal velkou oblibu a to i přes to, že při něm byli mrzačeni jak hráči, tak i diváci. Velké oblibě se těšil v New Yorku a Chicagu, ale od roku 1913 se dostale i do Evropy. Po první světové válce byl sport znovu oživen, ale vysoké náklady na tuto hru znamenaly, že po vypuknutí Velké hosporářské krize roku 1929, tento netradiční sport upadl v zapomnění. Pokud jde o škody, tak jen v roce 1924 bylo zlámáno 1564 kol, 538 prasklých pneumatik, 66 zlomených náprav, 10 zničených motorů a šest automobilů bylo zcela zničeno. Zranění hráčů nebo diváků, nikdo nezaznamenal.

287601989_1020266035293292_7897744098346079910_n.jpg

Manuálně prováděná genitální masáž (1891)
tyto obrázky jsou lékařským návodem, kterak léčit rizikové těhotenství, spojené se silným děložním krvácením. Obdobným způsobem se také léčila nemoc, zvaná hysterie. Návod pochází z knihy Practical Manual of Gynecology z roku 1891. Již Hippokrates přišel s teorií o ženské nemoci zvané hysterie. Způsobovala ji prý nemocná děloha, latinsky hystera, která putovala tělem a způsobovala tak různé neduhy a nemoci. Například nespavost, nervozitu, křeče, nechutenství, přírůstek i úbytek váhy nebo touhu po sexu a podobně. Podle Hippokrata se tyto choroby daly snadno léčit správným masírováním dělohy, vaginy a zevního genitálu. Tato teorie vydržela celý středověk a v devatenáctém století se činnosti ujali lékaři. jednalo se o způsob, kterak si vydělali slušné peníze, jelikož movité dámy se nechávaly léčit pravidelně. Lékaři používali k výkonu pouze své ruce, což významně omezovalo četnost zákroků. Zlom nastal s vývojem prvních mechanických stimulátorů - vibrátorů. Na závěr dodejme, že dosažení orgasmu bylo považováno za křečovitý záchvat hysterie, dokonce pro něj existoval i odborný výraz: hysterické paroxyzma.

31948584_1837601112971313_6875668399473557504_n.png

Bývalý otrok Wilson Chinn z Louisiany, názorně představuje různá zařízení, která měla otrokům zabránit v útěku a mučící nástroje. Vidět tedy můžeme tyč, která zabraňovala ohnutí kolene, různé řetězy a především, kolem krku, zařízení, které zabraňovalo nositeli protáhnout se otevřeným oknem a podobně. Wilson Chinn pocházel z Kentucky a v 21 letech byl prodán do New Orleans, muži jménem Volsey B. Marmillion. Nový pán byl zvyklý svůj majetek cejchovat a tak můžete vidět na Chinnově čele iniciály VBM. Na tamní plantáží žilo 210 otroků, ocejchováno bylo třicet otroků, čtyři na čele a ostatní na prsou nebo pažích. Když se naskytla vhodná příležitost, najednou uteklo z Marmillionovy planáže k Unionistům celkem 105 z nich, mezi nimi i tento muž. Fotografie pochází z roku 1863 a byly otisknuty na pohlednice, přičemž sloužily k propagaci osvobození otroků ve státech Unie.

32116943_1839957852735639_8339361771840077824_n.jpg

Počátky českého ledního hokeje (1909)
První hokejový turnaj reprezentačních mužstev v ledním hokeji, se konal koncem ledna 1909 ve francouzském Chamonix. Akci pořádala, čerstvě založená Mezinárodní federace ledního hokeje (LIHG). Pozvána byla klubová mužstva Prince's IHC Londýn, CP Paříž, FPB Brusel, CP Lausanne a Český svaz hokejový. Tuzemský svaz do LIHG vstoupil již jako druhý v pořadí, předstihl Anglii, Švýcarsko a Belgii, a byl tak mezi prvními pěti zakládajícími svazy. V Chamonix tvořili českou reprezentaci členové různých pražských klubů hrající bandy hokej: 5 slávistů a po jednom z I. ČLTK Praha, Akademický SK a KC Ruch. Na cestu se vydali na vlastní náklady, aby přivezli praktické poznatky o ledním hokeji. Vedoucím výpravy byl Josef Gruss, který odjížděl zároveň jako brankář i delegát kongresu LIHG. Právě jemu se podařilo dosáhnout faktu, že členství v této organizaci bylo přiznáváno podle národního principu, což bylo pro český svaz vzniklý na území Rakouska-Uherska velmi důležité. Sedm českých hráčů již ve vlaku poznalo brankáře belgického týmu a poprvé tak spatřili brankářské chrániče nohou (tzv. betony), plastrón, hokejky i puk ve tvaru drobného válce, který označili jako pivní tácek – v tuzemsku se hrálo s míčkem. Po příjezdu do Francie se rozhodli dokoupit modernější vybavení, ale peníze jim stačily pouze k zakoupení nezvykle dlouhých holí. První zápas odehráli ve slávistických dresech dne 23. ledna proti Francouzům. Brankář Gruss měl na rukou palcové rukavice a jediným jeho chráničem byla šála omotaná kolem pravého kotníku. Hráči byli překvapeni tím, že soupeř jezdil s pukem i za jejich branku, patrně tedy nepřekvapí, že prohráli vysokým rozdílem 11:0. Druhý den hrálo české mužstvo dva zápasy a celý turnaj pro ně dopadl skórem 4:31. Historicky první branku českého týmu vstřelil Jan Palouš. Významný ale byl fakt, že hru tuzemského týmu vysoce hodnotil předseda LIHG a redaktor Les Sports d’Hiver Louis Magnus. Ocenil české kombinační schopnosti, rychlost, přihrávky, bojovnost a před českým mužstvem do budoucna varoval jako před obávaným týmem. Při návratu přes Švýcarsko, sehráli dva zápasy s místními kluby. První v Les Avants zvítězili 2:0 a Lausanne prohráli po prodloužení 0:2. Vítězství je nadchlo natolik, že si své cestování prodloužili přes Milán, Benátky a Mnichov. Po návratu do Čech zde rozšířili nově získané poznatky. Rovněž samotný turnaj měl takový úspěch, že se LIHG rozhodla již za rok uspořádat první mistrovství Evropy v ledním hokeji. To se konalo v Les Avants u Montreux ve Švýcarsku, kde český tým nebyl přítomen. Česká reprezentace ale získala zlatou medaili již v roce 1911, 1912, 1914 a pravidelně i později.
Na fotografii je český národní tým v roce 1909, zleva doprava: Otakar Vindyš, Boleslav Hammer, Josef Gruss, Jan Fleischmann, Jaroslav Jarkovský, Jan Palouš, Ctibor Malý.

Čeští hráči v Chamonix:
Brankáři: Josef Gruss, Antonín Potůček
Pravý obránce: Boleslav Hammer
Levý obránce: Jan Fleischmann
Záložník: Ctibor Malý
Pravé křídlo: Otakar Vindyš
Střední útočník: Jaroslav Jarkovský
Levé křídlo: Jan Palouš

32191616_1838670026197755_3134057345496121344_n.png
Naposledy upravil(a) Rase dne 3/4/2023, 18:28, celkem upraveno 2 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Mahátma Gándhí během Búrské války v letech 1899-1900
dnes se již málo ví, že Gándí žil a působil koncem 19. století v Jižní Africe. Již tehdy se vymezoval proti útlaku tamních indických pracovníků, leč z zpočátku sdílel rasové předsudky ohledně jiných etnik. To dokládá též následující citát: "Negři a čínští vězňové jsou divocí vrahové a jsou velmi amorální. Negři jsou, což lze vztáhnout na všechny, necivilizovaní a obvinění jsou ještě horší. Jsou problematičtí, velmi špinaví a žijí skoro jako zvířata." Časem však své prvotní dojmy přehodnotil, leč nikdy zcela nezavrhl. Búrské války vypukly v roce 1899. Indové v Africe pod vedením Gándhího se po důkladném uvážení rozhodli, jakožto občané Britského impéria, že se zapojí do bojů. Gándhí doufal, že tím dokáže, že křivdy ze strany Británie jsou neoprávněné. Jejich nabídka pomoci byla oceněna a přijata a po dobu války byli Indové uznáváni. Většina výpomoci spočívala v ambulantních službách, ale ke konci se i dobrovolníci přidali k záložním plukům. Leč výsledný efekt byl prakticky nulový a postoj Britů k Indům se nijak nezlepšil. Gándhí se po válce usadil v Johannesburgu, kde pokračoval ve své právnické praxi a snažil se zlepšit životní podmínky tamních Indů. V roce 1906 propuklo povstání Zuluů a Gándhí se opět postavil na stranu Británie se stejnou nadějí jako v Búrských válkách. Nabídka byla opět přijata a opět se stal vůdcem ambulantní čety. Často nosili raněné i několik desítek mil pěšky, zachránili mnoho životů a načerpali mnoho zkušeností. Pomoc Anglii opět nepřinesla žádnou změnu. V těch dnech si uvědomil, že jeho smyslem je sloužit Bohu a hlásá že jediná síla je v nenásilí.

32454877_1843279792403445_6660554215129088000_n.png

První vzlet a přistání z paluby lodi (1910)
kapitán amerického námořnictva, Washington Irving Chambers (1856–1934) dostal roku 1910 za úkol zjistit možnosti využití letadel pro potřeby námořnictva. V říjnu se setkal s výrobcem letounů Glennem Curtissem a průkopníkem letectví jménem Eugen Burton Ely (1886-1911). Setkání vedlo ke dvěma experimentům, které měly prozkoumat možnosti tehdejších letounů. Dne 14. listopadu 1910, uskutečnil s letounem Hudson Flyer, první úspěšný vzlet z provizorní dřevěné rampy na palubě průzkumného křižníku USS Birmingham v zátoce Hampton Roads ve Virginii. Šikmá vzletová plošina byla dlouhá 25 m a široká 7 m. O dva měsíce později 18. ledna 1911 přistál Ely na palubě pancéřového křižníku USS Pennsylvania, který kotvil v San Franciscu. Při přistání byl poprvé použit záchytný systém vynalezený Hughem Robinsonem, přistávací dráha byla dlouhá 40 metrů a široká 10 metrů. Dne 19. října 1911, na přehlídce v Maconu v Georgii se svým letounem havaroval a zahynul.

32430382_1844387312292693_1416138661241552896_n.png

Vincas Juška (1860-1939) - litevský pašerák knih
po neúspěšném Lednovém povstání v Polsku a Litvě roku 1863, bylo téměř tisíc povstalců popraveno, 38 000 odsouzeno na nucené práce a na Sibiř a okolo deseti tisíc emigrovalo. Vilno zpacifikovaly oddíly Michaila Muravjova, zvaného Věšátěl. V Litvě padlo asi 10 000 polských šlechticů z celkového počtu 40 tisíc, to jest každý čtvrtý Polák. Rovněž carská vláda zesílila snahu o rusifikaci Litvy. Car Alexandr II. Nikolajevič přikázal, že státní školy mohou vyučovat pouze v ruštině a učebnice musí být psány v azbuce. Latinka pro litevštinu byla zcela zakázána. Jednalo se o snahu zcela zlikvidovat litevskou kulturu a národní povědomí. V zemi tak začaly vznikat tajné školy, v nichž se žáci učili z pašovaných knih. Právě tyto knihy se staly symbolem odporu proti rusifikaci země. Zákony byly zrušeny až roku 1904, kdy v období rusko-japonské války, bylo nutno uklidnit menšiny v říši. Během posledních let zákazu bylo každoročně pašováno 30 000 až 40 000 knih, přibližně třetina z nich byla zadržena úřady. Vincas Juška začal pašovat knihy kolem roku 1880, později byl opakovaně pronásledován policií a v letech 1895-1896 vězněn. Do roku 1903 žil v Rize pod policejním dohledem, tajně emigroval do Spojených států, kde pracoval jako horník. Do Litvy se vrátil roku 1924 a zemřel o patnáct let později. V roce 1905, krátce po zrušení zákazu, si jeden z pašeráků knih, jménem Juozas Masiulis otevřel vlastní knihkupectví v Panevėžys, které funguje do dnešních dnů.

32460115_1845426352188789_3676994061283098624_n.jpg

Winston Churchill jako voják a válečný dopisovatel v Jižní Africe (1899)
po absolvování školy v Brightonu se rozhodl pro vojenskou kariéru. Na Královskou vojenskou akademii v Sandhurstu, se dostal až na třetí pokus, v roce 1893. V hodnosti nadporučíka, odcestoval roku 1895 na Kubu, kde působil jako válečný dopisovatel a vojenský pozorovatel. O dva roky později se zúčastnil bojů v severozápadním pohraničí Britské Indie proti paštunským kmenům Áfaridů a Orakzáíů. Z několika bitev vyšel nezraněn, ačkoliv podle svých nadřízených prováděl šílené věci, jako například jízdu velice blízko rojnice. V roce 1898 se vypravil do Súdánu, kde se účastnil bitvy u Omdurmánu. Velitel velké dervišské armády, Chalífa Abdalláh zde vrhl do boje 50 000 mužů. Povstalecká masa ale byla rozprášena, za sebou nechala 9 000 mrtvých a ještě více zraněných, zbytek povstalců prchal, pronásledován egyptskou a britskou kavalérií. Winston Churchill zde bojoval na exponovaných úsecích, kde padlo několik jeho blízkých přátel, on sám však z boje vyšel nezraněn. Za svůj život vděčil, jak sám zmiňuje, jedné z prvních samonabíjecích pistolí - Mauser C96. "Tak skončila bitva u Ummdurmánu - nejvýznamnější triumf, kterého kdy dosáhly armády pokroku nad barbary. Během pěti hodin byla nejsilnější a nejlépe vyzbrojená armáda divochů, která se v dějinách postavila moderní evropské velmoci, zničena a rozprášena. Bez větší námahy, s poměrně malým rizikem a zanedbatelnými ztrátami na straně vítězů." Britové Mahdího ostatky hodili do Nilu, hrobku srovnali se zemí a jeho děti na deset let uvěznili v Káhiře. Samotný Churchill si ze Súdánu odvezl velice negativní postoj k islámu a muslimům. Po návratu se neúspěšně pokusil prosadit v politice, leč v říjnu 1899 vypukla v jižní Africe búrská válka a Winston Churchill zde začal působit jako dopisovatel listu Morning Post. Během búrského přepadu britského obrněného vlaku byl zajat a uvězněn. Z vězení v Pretorii se mu podařilo uprchnout a tajně přejet vlakem 500 km až do portugalského Mosambiku a z něj pak na území kontrolované Brity. Toto dobrodružství z něj udělalo na nějaký čas národního hrdinu,dokonce byl navržen na vyznamenání Viktoriiným křížem. Právě působení v Jižní Africe pro něj znamenalo velký zlom a otevřelo mu dveře v budoucí politické kariéře. Po neúspěšném vylodění v Gallipoli na Dardanelách, byl 18. května 1915 odvolán z vlády a v listopadu nastoupil jako reaktivovaný důstojník v hodnosti major do armády. Odcestoval do Francie, kde byl později povýšen do hodnosti podplukovníka. Již v květnu roku 1916 se ale Churchill vrátil do Dolní sněmovny a od následujícího roku se opět vrací do vrcholné politiky jako ministr pro výrobu válečného materiálu, čímž končí jeho kariéra jako vojáka i válečného dopisovatele.

32566829_208031986672462_3617568185106038784_n.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 12/3/2023, 16:50, celkem upraveno 5 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Prototyp automobilu Porsche 64 (1938)
Dr. Ing. Ferdinand Porsche vymyslel a postavil nespočet různých aut, mimo jiné světoznámý "VW Brouk", ale až jeho syn, Ferdinand "Ferry" Porsche začal stavět sportovní vozy pod vlastním jménem. V roce 1938 vznikly tři prototypy aerodynamicky tvarovaných závodních vozů Type 64, určené pro závod Berlín-Řím, který byl ovšem zrušen. Byly známy jako Porsche 64, nebo Volkswagen Aerocoupe. Většina mechanických dílů byla z Brouka, leč podvozek měl značně zesílený a motor vyladěný na 100 koní, tedy více než dvojnásobek původního výkonu. Bohužel v období probíhající války nebyl o podobný sportovní vůz zájem a první skutečné Porsche vzniklo až v roce 1948 - jako Model 356.

Výstřirzzzzžek.JPG

Raný Foropter - přístroj určený k pohodlnému měření refrakčních očních vad. Jeho výhodou je rychlá výměna zkušebních skel během vyšetření, možnost okamžitého návratu k předchozím hodnotám, navíc je možné vyšetřovat každé oko zvlášť a k dispozici jsou podrobnější stupnice než u jiných měření.

0a9995d920c24855b87457298e73d42a.jpg

Vynálezce basketbalu - Dr. James Naismith (1861-1939), pózuje s původním vybavením, míčem a košem na sběr broskví.
v roce 1891 pracoval jako učitel tělesné výchovy na Springfieldské YMCA International Training School. Byl požádán, zdali by se nepokusil vymyslet kolektivní sport, který by mohl být v čase nepříznivého počasí provozován v tělocvičně. V prosinci představil svým studentům novou hru, jejíž pravidla shrnul do 13 bodů, z nichž 12 je dodnes stále v platnosti. Vycházel z kanadské dětské hry Duck-on-a-Rock. Na protilehlé strany tělocvičny přibil ve výšce 10 stop koše na sběr broskví, k nim přistavil žebříky a dva žáky pověřil vyndaváním míče z košů. Naismith vysvětlil pravidla osmnácti žákům své třídy a vyzval Franka Mahana a Duncana Pattona, aby si vybrali osm spoluhráčů a stranu, kdo kam bude hrát. R. Chase proměnil střelecký pokus ze střední části hřiště a historicky první zápas skončil výsledkem 1:0. U studentů si nový sport okamžitě získal oblibu a i z dalších škol brzy začaly chodit dotazy na pravidla. To vedlo k jejich vydání ve školním časopisu Triangle 15. ledna 1892. Záhy se sport rozšířil i mimo území USA. V roce 1893 se hrál ve Francii, 1896 v Brazílii, 1897 v Čechách, 1900 v Austrálii, Číně, Japonsku, 1901 v Íránu.

Výstřirettzžek.JPG

Encephalitis lethargica (chřipka ospalá)
ke konci první světové války propukla pandemie záhadné nemoci. Ta napadala mozek a nejhůře postižené oběti zůstávaly nehybné a neschopné mluvit. Zhruba jedna třetina pacientů při akutních stádiích nemoci zemřela, ale tisíce dalších dožívali v letargickém stavu. Ti, co chorobu přežili, se po několika dnech či týdnech zotavili, ale mnozí propadli letargii zcela, nereagovali na okolí, trpěli psychotickými záchvaty a poruchy v chování. Jedním z prvních lékařů, který nemoc popsal a také pojmenoval, byl baron Constantin von Economo (1876-1931), působící na oddělení psychiatrické kliniky ve Vídni. Následně se záhadné onemocnění začalo šířit ve vlnách po celém světě, nejvíce pak v USA. V období 1916 až 1927 bylo postiženo mezi 1 až 5 miliony lidí, bez ohledu na věk, ale zvláště častými oběťmi byli mladí lidé. Ústředními příznaky této choroby byla faryngitida následovaná později akutními poruchami spánku, svalovou slabostí, obrnou okohybného svalstva a prudkými změnami v chování. Jedinci, kteří tuto pandemii přežili, byli téměř bezvýhradně postižení určitou mírou trvalých následků; nejčastěji se jednalo o změny osobnosti, úzkostnost, pokles duševní výkonnosti, v horším případě docházelo k rozvoji těžkého parkinsonismu, jehož podobou byla strnulost, mutismus, útlum vědomí a amnézie. Von Economo napsal: "mladí lidé se nyní zdají senilní, vychrtlí, s dementním obličejem, slintajícími ústy a třesoucí bradou se vlečou váhavou chůzí. Dívat se na tyto dvaceti-či třicetileté lidi je pro lékaře nanejvýš strašlivé." Ve 30. letech 20. století pandemie skončila stejně rychle, jako se rozšířila. Dodnes se vědci nedokážou shodnout, co tuto pandemii způsobilo.

doubble-bubble2_orig.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 14/5/2023, 10:05, celkem upraveno 2 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Lupus vulgaris
jedná se o chronické tuberkulózní kožní onemocnění. Je charakteristické pomalu se loupajícími strupy a zaschlými kusy kůže, po nichž zbývají jen pomalu se hojící jizvy. Vedlejší účinky této nemoci jsou např. úzkosti a záchvaty. Roku 1895 objevil dánský lékař Niels Ryberg Finsen (1860-1904) účinnou léčbu lupus vulgaris, pomocí fototerapie. Přičemž využíval koncentrované světlo lampy. V roce 1896 založil v Kodani Ústav pro terapii světlem, za svou metodu si vysloužil uznání kolegů, nadšení pacientů a roku 1899 byl povýšen do šlechtického stavu. Byl pasován Rytířem řádu Dannebrog. V roce 1903 obdržel za své výzkumy v oblasti fototerapie Nobelovu cenu. Později se zaměřil také na dietologii a studoval dietní režimy s nízkým obsahem sodíku.

180872210_4176032259128175_8320468279971699998_n.jpg

Slovinský průkopník kosmonautiky - Herman Potočnik (1892-1929) známý pod pseudonymem Hermann Noordung
získal technické vzdělání na Vojenské technické akademii v Mödlingu nedaleko Vídně. Studium úspěšně dokončil roku 1913 jako specialista v oboru železničních staveb a mostů. Během světové války prošel haličskou frontou, Srbskem a Bosnou. Již roku 1915 byl povýšen na Oberleutnanta. Nakonec byl přesunut na sočskou frontu, a bojoval i na Piavě. Během války onemocněl tuberkulózou a roku 1919 byl z rakouské armády propuštěn v hodnosti kapitána. Načež začal studovat elektrotechniku v oddělení mechanického inženýrství na Technologické univerzitě ve Vídni, kde získal doktorát ve strojírenství a následně se specializoval na raketovou techniku. Od roku 1925 se věnoval raketové vědě a kosmickému inženýrství. Z důvodů chronické nemoci (pozůstatek po útrapách z fronty) nenašel žádné dlouhodobé zaměstnání a ani se neoženil. Žil se svým bratrem Adolfem ve Vídni.
Jeho život by nebyl nijak zvlášť zajímavý, kdyby koncem roku 1928 nenapsal knihu Das Problem der Befahrung des Weltraums - der Raketen motor (Česky: Problematika cestování vesmírem – raketový pohon) Publikována byla Richardem Carlem Schmidtem již roku 1929 v Berlíně. Na 188 stranách a stu ručně kreslených ilustracích Potočnik přesně popsal svou vizi cesty do vesmíru a především zřízení jakýchsi vesmírných stanic, pro dlouhodobý pobyt posádky. Kosmickou stanici naplánoval do nejmenších detailů a dokonce jako první spočítal polohu orbitu na kterém by stanice obíhala zemi. Ve Vídni se ale setkal s nepochopením a absolutním nezájmem. Odborná veřejnost jeho vize zavrhla jako prosté fantazírování. Ve věku 36 let umírá ve velké bídě na pneumonii. Pozoruhodné ale je, že zmíněný koncept vesmírné stanice později rozvinul Arthur C. Clarke ve své knize Bezdrátový Svět z roku 1945.

34045736_1864277886970302_5080690481441013760_n.jpg

Apačská žena s dítětem (1903)
Apačové je společný název pro několik kulturně spřízněných národností původních indiánských obyvatel Severní Ameriky, kteří hovoří jihoathabaskými jazyky. Apačská skupina se člení na: Západní Apače, Navahy, Čirikávy, Meskalery, Jikarilly, Lipany a Apače z planin. Oni sami se nazývají N'de, Dinë, Tinde, nebo Inde, tj. Lidé. Apačové byli značně bojovní. Na severu válčili s Jutey a Šošony, na jihu s Pajuty, Papagy, Pimy a Jakii. S nejbližšími sousedy Komanči a Navahy udržovali většinou přátelské vztahy, ale docházelo mezi nimi i k bojům. Vyskytovaly se i boje mezi jednotlivými skupinami Apačů, vyvolané soupeřením o zdroje. Velmi dobré vztahy s Apači udržovali zejména Kiowové, Tonkawové a jumské kmeny, přestože hovořili zcela odlišnými jazyky. Mezi Apači a příslušníky těchto kmenů docházelo i k mísení. Patrně nejsložitější vztah měli Apačové s Pueblany. Na jednu stranu od nich převzali zemědělství, výrobu keramiky, četné obřady i další kulturní prvky, velmi často ale usedlé Pueblany znepokojovali svými nájezdy, loupili jim úrodu, zajímali jejich ženy a děti. To se odráží i v jedné z možných etymologií slova Apač ze zunijského apaču (nepřítel, záškodník). V mýtech a pohádkách Hopiů, Zuniů či Keresů jsou Apači často prezentováni jako záškodníci, nadaní magickými vlastnosti a jejich nájezdy jako živelní pohroma.

34276518_1864749126923178_4614618811075657728_n.jpg

Převoz centrální části německé ponorky SM UC-5 do Central Parku, New York (1917)
Ponorky typ UC-I, byly určené pro kladení min, čemuž odpovídala výzbroj složená pouze z dvanácti kusů námořních min a kulometu se 150 náboji. V této třídě bylo postaveno a námořnictvem převzato 15 kusů. Délka činila 34 m, šířka 3,15 m, výška 6,3 m, výtlak 225 tun a maximální hloubka ponoření 50 m. Posádku tvořilo 14 mužů. Koncem dubna 1916 byla ponorka zachycena britským torpédoborcem HMS Firedrakem a posádka zajata, včetně kapitána Ulricha Mohrbuttera. Plavidlo skvěle posloužilo k propagandě. Nejprve byla vystavena v Londýnském Temple Pier na Temži a později převezena do USA.

796px-SM_UC-5_German_Type_UC_I_minelayer_submarine_or_U-boat_being_transported_to_Central_Park_NYC_1917.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 29/1/2024, 20:24, celkem upraveno 4 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Fotografie, vtipy, citáty“