PALBA.CZ

Hned na počátku Občanské války armády Konfederace obsadily Norfolk. V loděnici se jejich vojska zmocnila 85 metrů dlouhé parní fregaty Merrimack.Tu se sice ustupujícím vojákům unie podařilo potopit ale její poškození se ukázalo minimální. Byla proto vyzdvižena ze dna odtažena do Richmondu a kompletně přestavěna podle plánů inženýra J. L. Portera. Vše co vyčnívalo o více než 60 cm nad plánovanou vodorysku bylo odříznuto a zbytek trupu byl opatřen palubou zhotovenou z borových trámů a fošen. Nad touto palubou byla na velké části délky vystavěna zvláštní nástavba. V půdorysu byl její tvar oválný a stěny měly sklon 35°. Byla z dřevěných trámů o síle až 60 cm pokrytých železnými deskami 8 cm tlustými (před bitvou se ještě opatřovala silným nánosem loje aby po ní případné granáty nepřítele jen sklouzávaly) a vnitru ukrývala 10 děl ráže 152 – 229 mm. Strop nástavby tvořila mříž ze železných prutů a traverz. Výkon parních strojů umožňoval rychlost přibližně 5 uzlů (asi 9,5 km/h). Byla přejmenována na Virginii a podle ní se začalo přestavovat dalších 35 plavidel.


CSS Virginia

A 8.3.1862 se toto monstrum objevilo v Chesapeake bay. Tu blokovala eskadra kontraadmirála Goldsborougha složená z parních fregat Minnesota a Roanoke a klasických plachetních fregat St. Lawrence, Cumberland a Congress. Kolem 9.00 se nad James River (záliv Chesapeake je tvořen ústím tří řek do Atlantiku – James River, Elisabeth River a Nansemond River) objevily mraky černého kouře oznamující připlutí konfederační flotily. Tu tvořily kromě Virginie ještě ozbrojený poštovní parník a čtyři dělové čluny.

Lodě Unie zvedly kotvy a posádky se začaly připravovat na boj. Asi hodinu po poledni se Virginie přiblížila k Cumberlandu a Congressu. Congress zahájila palbu na 400-500 metrů a po chvíli začala střílet i fregata Cumberland. Na rozdíl od neúčinné kanonády Congressu se jí podařil citelný zásah. Dva granáty pronikly úzkými střílnami do pancéřové reduty Virginie, zničily dvě děla a zabily nebo zranily devatenáct mužů. Vzápětí však jižanský obrněnec odpověděl a z minimální vzdálenosti rozstřílel trup Cumberlandu. Kolem 15.00 potom do vraku narazil a klounem na přídi prorazil jeho bok. Po půlhodině velitel nařídil posádce Cumberland opustit a hořící fregata se chvíli na to potopila. Virginia mezitím napadla i Congress a plavidlo uvázlé na mělčině proměnila v hořící vrak který později vyletěl do vzduchu.
Potom jižané obrátili svou pozornost k parní fregatě Minnesota. V té době již Virginii velel poručík Gatesby Jones (kapitán Buchannan při předchozím boji na chvíli opustil pancéřovou nástavbu a byl vážně zraněn). Také Minnesota při manévrování uvízla na mělčině ale osud Congressu ji minul. Na Virginii začínala docházet munice a objevovaly se poruchy strojů pracujících stále na plný výkon. Její posádka ale byla přesvědčena, že další den zničí i zbylá plavidla a námořníci se už viděli jak spolu se sesterskými plavidly ničí New York.

K večeru se však situace změnila a síly se víceméně vyrovnaly. K pevnosti Monroe připlula loď o níž jeden z americký historik řekl, že vypadá jako kanoe na kterou omylem položili vor. Plavidlo pojmenované Monitor bylo revoluční konstrukcí a vzhledově ještě zvláštnější než Virginia. Bylo postaveno podle plánů švédského inženýra Johna Ericssona v letech 1861-1862. Trup o délce 38 m měl klasický tvar a na něm byla položena pancéřová paluba (nástavba) dlouhá 52,5 a široká 12,7 metrů. Výška této paluby byla 2 metry, z vody vyčnívala jen necelých 40 cm a její boky kryl 127 mm pancíř.


USS Monitor

Nad ni vystupovaly kromě zatahovatelného komína a vlajkové žerdi jen dvě pancéřové struktury. Na přídi to byl kryt kormidelny a za ním otočná dělová věž vybavená dvěma Dahlgreenovými děly ráže 11'' (279 mm). Střílny zakrývaly pancéřové záklopky otevírané jen při výstřelu. Díky svému umístění měla děla odměr 360° a protože byla jen dvě mohla mít mnohem větší ráži než bylo tehdy obvyklé. Původní plány dokonce počítaly s děly 15'' (381 mm). Věž měla průměr 6,1 a výšku 2,7 m a byla tvořena železnými pláty o síle 203 mm. Poháněl ji přes převody parní stroj.


USS Monitor - pohled na dělovou věž

Ani toto plavidlo nebylo dokonalé. Například zaměřování děl probíhalo pomocí pozorovatele z kormidelny a munice byla k dělům podávána otvorem v podlaze věže (po tuto dobu nemohla loď bojovat, protože věž musela být natočena do nulové polohy aby se otvor v podlaze kryl s otvorem v palubě). Také jeho plavební vlastnosti nebyly valné, Monitor nebyl vhodný pro plavbu na otevřeném moři. Při vlnobití měla posádka problémy s velkými průsaky vody spojem mezi věží a trupem. To bylo také později příčinou potopení lodi v blízkosti mysu Hatteras u Rhode Islandu v noci na 31.12.1862.
Ve Fort Monroe vstoupil na palubu Monitoru lodivod a kolem půlnoci obrněnec zakotvil u boku Minnesoty.

Po východu slunce se na bojišti objevila Virginia. Okamžitě zamířila k Minnesotě, Monitoru který od fregaty odrazil si nikdo nevšímal. Měli ho za cisternovou loď snažící se uniknout. Kolem 8.00 zahájila Virginia palbu na Minnesotu a vzápětí byla z pouhých 45 metrů napadena Monitorem. Granát který ji zasáhl sice neprorazil boky nástavby ale odletující třísky nepříjemně zraňovaly posádku. Odpověď v podobě střely z děla 178 mm sice zasáhla věž Monitoru ale vytvořila pouze 6 cm hluboký vryp. Dělostřelecký souboj byl veden na minimální vzdálenost, lodě se často navzájem dotýkaly. U Monitoru bylo poškozeno spojení mezi věží a kormidelnou a dělostřelci proto zaměřovali svá děla jen odhadem. Po chvíli se odpoutal z boje a plul pryč. Virginia se zaměřila opět na Minnesotu, jižané si mysleli, že soupeře zahnali na ústup a proto se rozhodli dorazit blokádní lodě. Pravým důvodem odplutí Monitoru však byl nedostatek munice ve věži a po jejím doplnění se plavidlo opět zapojilo do boje. Několik dalších zásahů však na něm poškodilo pancíř kormidelny a zranilo velitele.


Umělcova představa boje na Hampton Roads

Stav Virginie byl mnohem horší, nebyl sice poškozen trup a nehrozilo potopení ale zničený komín výrazně snížil už tak malou rychlost lodě a část posádky byla zraněna třískami a střepinami. Protože se nepodařilo vyřadit protivníka ani klounem po krátké době odplula z bojiště.

Boj skončil nerozhodně. Obě lodě byly bojeschopné a ani škody nebyly vážné. Monitor zasáhlo 22 střel (většinou vytvořily pouze škrábance na pancíři) Virginii 20. Strategicky na tom však byly lépe síly Unie. I přes těžké ztráty z předchozího dne se jim podařilo za ponoci Monitoru udržet blokádní linii. Ta byla později podél celého pobřeží Konfederace doplňována i sériově stavěnými následovníky Monitoru a byla jednou z mnoha příčin konečného vítězství Unie.

Dík za článek, Norade, tento památný souboj tu chyběl.

Někde sem četl další přezdívky Monitoru - čajník nebo sýrová krabice na voru

Po více jak sto letech, byl vrak USS Monitoru v roce 1973 lokalizován na místě, kde se potopil, a to 16mil na jih od Mysu Hatteras u Severní Karolíny.
Nejprve byl roku 2001 v červenci vyzvednut 30tunový motor, a v roce 2002 po 41 dnech práce byla ze dna oceánu vyzdvižena i dělová věž. Před vyzvednutím věže ze dna, byly objeveny pozůstatky dvou členů posádky, kteří zde při potopení USS Monitoru zahynuli. Po pozitivním testu byla provedená i identifikace těchto námořníků.
V současné době se artefakty z USS Monitoru, jejihž součástí je lodní šroub, motor, dělová věž, kotva, osobní věci posádky atd., nalézají v Námořním muzeu Newport News ve Virginii.

sa58 píše:Dík za článek, Norade, tento památný souboj tu chyběl.

Někde sem četl další přezdívky Monitoru - čajník nebo sýrová krabice na voru

Já zase četl šindel na voru.

Mys Hatteras, není to mys jak tam v plné rychlosti najelo šest nebo sedm torpédoborců na skalnatý břeh? Norade, rok snad 27? To hádám.

Milda píše:Mys Hatteras, není to mys jak tam v plné rychlosti najelo šest nebo sedm torpédoborců na skalnatý břeh? Norade, rok snad 27? To hádám.

Bylo to 8.9.1923, kdy 3. divize, složená z 11. a 12 flotily (čtyřkomínové torpédoborce, postavené v letech 1917 - 1922 (až 36 uzlů)), najelo v mlze na břeh blízko stanice Point Honda (Kaliformie). Zahynulo 23 z více než 900 námořníků, 7 z 9 torpédoborců bylo ztraceno. Salo se to proto, že velitel špatně vyhodnotil rádiové zaměřování (myslel si, že již minul zaměřovací stanici Point Auguello) a vydal rozkaz "směr 095".
Od té doby je v Americké námořní hantýrce je "Rozkaz nula-devět-pět" brán jako nekompetetní rozkaz nadřízeného.

Jak jsme nalezli Monitor
John J. Newton, Námořní laboratoř Dukeovy univerzity

Dlouhé hledání konečně končí
Ztracený, avšak nikdy nezapomenutý Monitor byl po desetiletí předmětem pátrání. Úsilí bylo zintenzívněno po vyvinutí moderního oceánografického zařízení.
Nyní, více než jedno století po jeho potopení, byl Monitor nalezen. Rozdrcená kostra neobvyklé „krabice od sýra na voru“ byla prohlédnuta a vyfotografována. Části a úlomky plavidla, vyzvednuté z mořského dna, a stovky snímků umožnily spolehlivou identifikaci.
První úspěšné hledání začalo ne v Atlantiku, ale v moři historických dokladů. Na základě navigačních údajů v lodním deníku Rhode Islandu, který táhl Monitor předtím, než se Monitor potopil, v lodních denících lodí State of Georgia a Passaic a na základě dalších vylíčení katastrofy byly zakresleny poslední dva dny cesty Monitoru ke katastrofě. Vítr a stav moře, vybrané z lodních deníků, a vědomosti o proudech udaly směr, kam mohla být loď zanesena. Tak bylo stanoveno obdélníkové pátrací území.
Koncem srpna 1973 se mi dostalo výsady vést pátrání po uctívaném křižníku na 117 stop dlouhém výzkumném plavidle Dukeovy univerzity „Eastward“. Jistějším účelem byl geologický průzkum oblasti z ponorky. Armáda dala k dispozici dvě další plavidla pro tuto dvojí akci, která probíhala za podpory National Geographic Society, National Science Foundation a sboru záložníků armády USA.
Eastward vezl klasický i bočně snímající sonar, fotografické přístroje a televizní kamery a přesný hloubkoměr. Měsíce pečlivého průzkumu omezily pravděpodobnou polohu Monitoru na obdélník 6 x 16 mil cca 17 mil na jih od mysu Hatteras. To však stále ještě znamenalo 96 čtverečních mil dna oceánu a náš cíl byl malý, měřil celkem pouze 172 stopy na délku a 41,5 stopy na šířku.
Co navíc komplikovalo hledání, byla známá skutečnost, že dno tohoto bouřlivého „hřbitova Atlantiku“ je pokryto stovkami jiných vraků. Než uplynul první týden, naše přístroje zachytily 21 objekt. Jejich velikost a uspořádání rychle vyřadily většinu z nich. Naše kamera zaznamenala jeden nejasně kruhový tvar, při kterém stoupaly naše naděje, ukázalo se však, že je to jen kormidelní kabina potopené vlečné lodi. Nakonec sehrál rozhodující roli osud.

Lokátor ryb poskytuje první stopu
Zatímco jsme sledovali hloubkový obrys přes severovýchodní výseč pátracího území, vedoucí naší oceánografické skupiny Fred Kelly rybařil u zábradlí lodě. Když si šel dolů uklidit své náčiní, pohlédl na náš „lokátor ryb“. Vědec, který měl službu při pozorování, byl sice dosti bdělý, nevšiml si však nepatrného echa, zaznamenaného na papíře.
„Poslyšte, tohle vypadá jako něco“, řekl Fred a navrhl, aby Eastward změnil směr a podíval se více zblízka.
Na palubě byl Dr. Harold Edgerton z Institutu technologie v Massachusets, známý tím, že vynalezl ultrarychlé bleskové světlo, používané ve fotografii. „Doc“ Edgerton okamžitě připravil citlivý bočně snímající sonar, na jehož vývoji se podílel, a ten potvrdil Kellyho domněnku: ukázal jasný obrys vraku od přídě k zádi. Také jsme rozeznali okrouhlou konstrukci, která mohla být otočnou dělovou věží Monitoru.
Spustili jsme naší televizní kameru. Tam na černém písku mořského dna v hloubce 220 stop světlo kamery osvětlilo zploštělou masu, která v mnoha ohledech odpovídala popisu Monitoru. Naše vzrušení rostlo.
„Podívej se na tu plochu-železné desky s nýtovými otvory“, řekl Gordon Watts, hlubinný archeolog oddělení kulturních zdrojů Severní Karolíny. Pak, když kamera snímala vzdálenější stranu plavidla, objevil se dlouhý, úzký pancéřový pás plavidla.
Jak naše světla zkoumala vrak, uviděli jsme velmi jasně velký válcový útvar, vyčnívající zpod trupu lodě, který se patrně převrhl, než dosáhl dna. Chór vzrušených hlasů naplnil laboratoř Eastwardu. „Je zřejmé, že to není kolo kolového parníku“, poznamenal Doc Edgerton, „a je také jasné, že to není dělová věž moderní válečné lodi. Musí to být věž Monitoru, která sklouzla dolů, když se loď otáčela vzhůru nohama.“
Co jsme viděli, nás přesvědčilo, že jsme našli Monitor. Pět měsíců zkoumání videozáznamu obrázek za obrázkem potvrdilo identifikaci, i když jsme naším na kabelu visícím zařízením nebyli schopni vyfotografovat loď jako celek.
Získání další dokumentace pro náš nález muselo počkat, až se náš tým z Eastwardu připojil k expedici amerického námořnictva na průzkumném plavidle Alcoa Seaprobe v roce 1974.

Zkrácený a upravený článek, uveřejněný v magazínu National Geographic, leden 1975

Jak to vlastně dopadlo s Virginií? Monitor se později potopil, ale je tu psané, že se sériově vyráběly jeho klony. Něco podobného bylo napsané i o Virginii. Dočkala se nějaká z těch 35 lodí, které přestavba čekala, bojových operací?

Merrimac alias Virginia byl zničen vlastní posádkou výbuchem 11. května 1862. V té době probíhal útok vojsk Unie generála Woola na Norfolk a Portsmouth; jednotky Konfederace ustoupily k Richmondu. Merrimac se pro svůj velký ponor nemohl po Alžbětině řece do Richmondu dostat. Po snížení ponoru vyložením části munice a uhlí odmítl civilní lodivod Merrimac po řece vést. Protože se vynořil nechráněný dřevěný trup, který mohla prorazit jakákoli střela, rozhodl kapitán Tattnall Merrimac zničit.
Kapitán Tattnall byl za svůj čin postaven před válečný soud. S podporou posádky Merrimaku se obhájil a byl zproštěn viny.

Vím o jednom klonu Merrimaku-CSS Tennessee. Bojovala v srpnu 1864 v Mobile Bay; byla zajata unionisty a zařazena do námořnictva Unie. V listopadu 1867 byla prodána do odpadu.

TTD USS Monitor
Výtlak: 987t
Rozměry: délka - 52,4 m; šířka - 12,6 m; ponor - 3,2m; nevím, zda d/š je udávaná s přesahující palubou proti taranování
Pohon: jeden Ericssonův vibrační parní stroj, 238,5 kW; jedna vrtule
Rychlost: 6 uzlů
Pancíř: boky - 51/114 mm; dělová věž - 203/229 mm; paluba 25 mm
Výzbroj: 2 děla 279 mm s hladkou hlavní
Posádka: 49 mužů

TTD CSS Virginia (Merrimack)
Výtlak - není znám
Rozměry: délka - 83,8 m; šířka - 11,75 m; ponor 6,7 m
Pohon: jeden reverzní parní stroj, výkon neznámý; jedna vrtule
Rychlost: 7,5 uzlu
Pancíř: kasemata - 102; boky 25 mm, později 75 mm
Výzbroj: předovky z drážkovanou hlavní 2x 178 mm, 2x 163 mm; 6x 229 mm s hladkou hlavní; 2x 12liberní houfnice s hladkou hlavní
Posádka: 320 mužů