Dění v Litvě po Lednovém povstání (1863)

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav, Bleu

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12969
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Dění v Litvě po Lednovém povstání (1863)

Příspěvek od Rase »

Obrázek

Dění v Litvě po Lednovém povstání

Na konci 18. století, přestal Polsko-litevský stát existovat a litevské území, které bylo součástí ruského impéria, bylo roku 1801 rozděleno na vilniuskou a grodnenskou gubernii. Obě ovládal generální gubernátor ve Vilniusu. V roce 1817 byl ve Vilniusu založen vlastenecký studentský spolek Filomatů a v jeho rámci pak roku 1820 i tajný spolek Filaretů. V roce 1822 byly oba spolky, stejně tak jako další obdobné, zrušeny a mnozí studenti byli vykázáni z Litvy. V letech 1830–1831 vypuklo v Litvě protiruské povstání, bylo ale potlačeno a jako reakce byly zrušeny univerzity, rozpuštěn sněm a bylo zavedeno mnoho dalších opatření. V Žemjatské diecézi vzniklo několik litevských škol, jejichž počet dosáhl v polovině 19. století čísla 200. V polovině 19. století začaly být zakládány vzdělávací spolky, šíříci národní povědomí, které byly v rolnickém prostředí velmi populární. V lednu 1863 začala v Polsku a Litvě příprava na povstání, jež zasáhlo i běloruské území. V Litvě stáli v čele tohoto povstání Antanas Mackevičius, Kastus Kalinouski a Žigmund Serakovskij. Generální gubernátor Michail Nikolajevič Muraviev však povstání ve Vilnu vojensky potlačil, a pro svoji krutost si vysloužil přezdívku "Věšátěl". V Litvě padlo asi 10 000 polských šlechticů z celkového počtu 40 tisíc, to jest každý čtvrtý Polák. Během celého Lednového povstání padlo v bojích několik desítek tisíc lidí, téměř tisíc povstalců bylo později popraveno, 38 000 odsouzeno na nucené práce a na Sibiř a okolo deseti tisíc emigrovalo. Rovněž carská vláda zesília snahu o rusifikaci Litvy. Car Alexandr II. Nikolajevič přikázal, že státní školy mohou vyučovat pouze v ruštině, učebnice a noviny musí být psány v azbuce. Latinka pro litevštinu byla zcela zakázána. Jednalo se o snahu zcela zlikvidovat litevskou kulturu a národní povědomí. V zemi tak začaly vznikat tajné školy, v nichž se žáci učili z pašovaných knih. Právě tyto knihy se staly symbolem odporu proti rusifikaci země. Právě v této pohnuté době se v letech 1867–1870 ve východním Prusku zformovala celá síť tiskáren, v nichž se tiskly latinkou psané litevské knihy, a odtud se tajně pašovaly do celé Litvy. Zákony byly zrušeny až roku 1904, kdy v období rusko-japonské války, bylo nutno uklidnit menšiny v říši. Během posledních let zákazu bylo každoročně pašováno 30 000 až 40 000 knih, přibližně třetina z nich byla zadržena úřady. Vincas Juška (1860-1939) začal pašovat knihy kolem roku 1880, později byl opakovaně pronásledován policií a v letech 1895-1896 vězněn. Do roku 1903 žil v Rize pod policejním dohledem, tajně emigroval do Spojených států, kde pracoval jako horník. Do Litvy se vrátil roku 1924 a zemřel o patnáct let později. V roce 1905, krátce po zrušení zákazu, si jeden z pašeráků knih, jménem Juozas Masiulis otevřel vlastní knihkupectví v Panevėžys, které funguje do dnešních dnů.
V letech 1883–1886 začal v Litvě vycházet první ilegální časopis v litevštině nazvaný Aušra (Svítání). Jeden z jeho zakladatelů a vydavatelů Jonas Basanavičius v něm publikoval články o litevském jazyce a o dějinách a kultuře litevského národa. Vznik časopisu podnítil zrod litevské národní inteligence a rozvoj litevského národního povědomí. Od té chvíle lze hovořit o začátku národně osvobozeneckého hnutí v Litvě. V roce 1889 vznikl další ilegální časopis Varpas (Zvon). Jeho ideologem a tvůrcem byl známý lékař a spisovatel Vincas Kudirka, jehož zlidovělá píseň Tautiška Giesmė se stala základem litevské hymny. Jak již bylo zmíněno, v roce 1904 zrušila carská vláda čtyřicet let trvající zákaz tisku knih v litevštině, což podnítilo rozvoj kulturního sebeuvědomění litevského národa. Velice rychle vznikly různé spolky, jež si kladly za cíl zachování a rozvoj litevské kultury. Roku 1907 byl založen Litevský vzdělávací a umělecký spolek. Vznikala též amatérská hudební a divadelní tělesa vedená známými litevskými umělci. Od téhož roku se každoročně konaly i literárně-umělecké výstavy.

Zdroj:
http://www.spaudos.lt/Knygnesiai/Vincas_Juska.htm
https://rarehistoricalphotos.com/lithua ... h-century/
https://boingboing.net/2017/02/02/a-19t ... -book.html
https://archive.org/details/petersburgwarsaw00obriiala
https://archive.org/details/russiangovernmen00daywuoft
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lednov%C3 ... %A1n%C3%AD
https://lt.wikipedia.org/wiki/Vincas_Ju%C5%A1ka

Obrázek
Vincas Juška (1860-1939)

Obrázek

Obrázek

Obrázek
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „státy a říše“