PALBA.CZ

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 34.
Mapa japonských výbojů



od roku 1874 do roku 1931, mapa je přístupná volně na několika webech.
Předehra ke vzpouře a následným čistkám.
Samotnou předehrou k následujícím událostem, byl proces "očisty ve velení japonské armády", který začínal v červnu 1935, a kterým si Skupina kontroly - tóseiha, "jižané", připravila výhodné postavení k tomu co mělo následovat! Jednalo se o "očistu", která znamenala "odstranění těch druhých, stoupenců Skupiny císařské cesty" - tzv. kódóha, seveřanů, z klíčových velitelských funkcí. V armádě se jednalo o zbavení se jednoho ze tří nejvyšších a nejdůležitějších, kterým byl "seveřan" ve funkci generálního inspektora vojenského výcviku, generála Mazakiho. Již koncem jara 1935 doporučili generálové z Nejvyšší válečné rady císaři Hirohitovi, dále pak šéfu generálního štábu pozemních sil princi Kaninovi a také ministru války generálu Hajašimu (zde viz foto



generála Senzuro Hajašiho, foto je volně přístupno na několika webech) "provést čistky se zdůvodněním, že politika intrik a spiknutí, praktikovaná stoupenci Skupiny císařské cesty" - tzv. kódóha, seveřanů, by vyvolala trvalé obtíže a je ´nezbytné obnovit disciplínu v armádě ´".
Historické dokumenty, stejně jako i diplomatické hovoří o tom, že v roce 1935 byla Kuantungská armáda tak mocná, že takhle velké a rozsáhlé zásahy do armády nešlo zahájit aniž by byl dán alespoň nějaký souhlas vlivných generálů v jejím velení.
Z těchto důvodů proto odletěli princ Kanin (zde viz foto



prince Kotohito Kanina, foto volně přístupné na několika webech) a generál Hajaši do "Mandžukua", kde chtěli celou záležitost "čistek v armádě" vysvětlit a zajistit si souhlas velení Kuantungské armády. Nenašel se žádný záznam o průběhu "mise" u Kuantungské armády, ale dle dalšího průběhu je skoro jisté, že byla úspěšná, neboť již 10. července 1935 si ministr války generál Hajaši pozval generála Masakiho, aby jej seznámil se změnami ve funkcích, které byly naplánovány na srpen. K celému dalšímu dění v japonské armádě napsal pan Prof. PhDr. Aleš Skřivan, CSc., ve své knize - Japonská válka 1931-1945, na str. 85 a dalších stránkách, i s mým občasným výkladem z jiných zdrojů - viz Použité podklady, kde stejné a podobné napsal i Edwin P. Hoyt ve své knize Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt. originál knihy vyšel v roce 1986, vše na str. 67 až 180, následné dění pak cituji od A. S.:

"Navrhované změny by znamenaly praktickou eliminaci změn vlivu stoupenců Skupiny císařské cesty - tzv. kódóha, seveřanů z armádní špičky. Samotnému Masakimu bylo rezervováno pouze čestné místo v Nejvyšší válečné radě. Princ Kanin dokonce naléhal, aby byl penzionován. Ovšem generál Masaki nehodlal vyklidit pole bez boje. V rozhovoru s Hajašim namítl, že tak závažné změny by měl schvalovat známý a všemocný triumvirát tvořený ministrem války, náčelníkem generálního štábu a generálním inspektorem vojenského výcviku. Současně požadoval, aby byla jeho žádost o rezignaci zveřejněna. V této souvislosti zřejmě usiloval o to, aby přímo princ Kanin, člen císařské rodiny, převzal osobně zodpovědnost za čistku stoupenců Skupiny císařské cesty" - tzv. kódóha, seveřanů.
Nakonec se taktizující generální inspektor přepočítal. Princ Kanin výzvu přijal, 11. července doporučil Hajašimu, aby požadovanou schůzku trojky svolal hned na příští den. Masaki byl zaskočen, požádal o odklad, ale byl odmítnut. Nevzdal se a první, s čím na schůzce vystoupil, byla námitka, že neměl čas se připravit. Poté princ Kanin souhlasil s třídenním odkladem.
Ačkoli v dané souvislosti byl generál Araki (zde viz foto vlivného



generála Sadao Arakiho, foto je volně přístupné na několika webech) formálně mimo hru, pokusil se do záležitosti zasáhnout. Vynutil si audienci u prince Kanina, uvolnil stavidla své proslulé výmluvnosti, aby ovlivnil přítomné členy císařské rodiny. Ve dvou případech jeho naléhání vedlo k úspěchu. Šéf generálního štábu upustil od plánu jmenovat známé stoupence Skupiny kontroly - tóseiha, ´jižanů´ generálporučíka Koisa a Tatekawu do funkcí náčelníka štábu velitelství armádního letectva, respektive zástupce náčelníka generálního štábu. Zatím byli tito generálové ponecháni u bojových jednotek."

Ale v nejpodstatnějších změnách byla Arakiho snaha marná, generál Masaki musel odejít, zůstala mu jen funkce v Nejvyšší válečné radě. Dalším, kdo musel odejít byl šéf tajné policie Šindži Hata, muž, který dodával Masakimu důležité informace pro obžaloby protivníků. Šindži Hata byl donucen rezignovat a musel odejít do civilu!
Dne 15. července 1935 v poledne, hodinu před rozhodující konferencí "trojky", zavolal Araki Hajašimu a snažil se ještě jednání ovlivnit, když tvrdil, že prý se nehodí zatahovat do záležitostí člena císařské rodiny. Vždyť prý obnova disciplíny v armádě je pouze a jen věcí generála Hajašiho...!
Když začalo zasedání "trojky", přešel generál Masaki okamžitě do útoku a předložil důkazy o podílu generála Nagaty na březnovém spiknutí v roce 1931 a poté přímo řekl: "Tyto současné intriky jsou dílem mužů březnového spiknutí. To Skupina kontroly - tóseiha, ´jižané´ narušila disciplínu a vyvolala neklid v armádě. Naším závazkem bohům je očistit armádu od těchto elementů." Jenomže generálu Masakimu tento přímý výpad vůbec nepomohl. Dál, dle zápisu zcela tichým a klidným hlasem promluvil princ Kanin, když řekl: "Chápu myšlenky generálního inspektora, ale právě teď armáda žádá jeho rezignaci." Poté ještě také dodal, že kdyby Masaki dál odporoval, že by mohl vyvolat další potíže a vzápětí dal generálovi jasně na srozuměnou, že od požadavku generálovy rezignace nebude upuštěno.
Po skončení zasedání "trojky", když odjel Masaki, odebrali se Hajaši a Kanin společně k císaři Hirohitovi, který byl v dané době ve své vile v Hajamě na břehu moře.

"Hirohito v soukromí hovořil s princem Kaninem, Hajaši jednal o problémech z konference s císařovým pobočníkem generálem Hondžóem (zde viz foto


generála Shigeru Honjoa/ Hondžóa/, foto je volně přístupné na několika webech.). V době těchto rozhovorů se do rezidence přihnal rozrušený Masaki a chtěl předat osobní písemný protest trůnu. Ovšem Mzakiho věc byla skutečně ztracená. I flegmatický velký komoří Kantaró Suzuki varoval Hondžóa, aby císaře nedráždil generálovou obhajobou. Hirohito rezolutně odmítl generála přijmout. Později, v rozhovoru s princem Kaninem a Našimotem, vysvětloval svůj nesmlouvavý postoj k Masakimu tím, že generál za džeholské krize prý jednal v rozporu s jeho vůlí...
Hondžóovi (sám, jak víme byl seveřan - má poznámka) nezbylo, než při sklence whisky Mazakiho uklidňovat a nakonec se mu podařilo generála přesvědčit, že jeho věc je beznadějná a poslat ho i s protestem v kapse zpět do Tokia. Mezitím Hajaši slíbil císaři, že veřejně převezme veškerou odpovědnost za personální změny."

Již dne 18. července roku 1935 se sešla Nejvyšší válečná rada japonské armády, aby projednala navrhované přesuny generálů. Podle některých i důvěrných zpráv prý Araki a Masaki proměnili celé zasedání ve "čtyři hodiny hněvu".
Například generál Sadao Araki na adresu ministra války generála Hajašiho řekl tato slova: "Stydím se za to, že jsem tohoto muže doporučil". "Když Nagatu pak otevřeně obvinil z příprav březnového puče (1931), s obhajobou napadeného vystoupil nově jmenovaný generální inspektor vojenského výcviku generál Džotaró Watanabe.
Generál Watanabe se snažil plán puče z března 1931 vysvětlovat jako určitý "hřích mládí".
Nastíněnou omluvu generál Araki příkře odmítl, aby na závěr vše rezolutně vysvětloval, jako porušení disciplíny. Zde jsou jeho slova: "Nagata byl šéfem Sekce vojenských záležitostí na ministerstvu války, když tento plán vypracoval. Posléze se našel mezi jeho úředními dokumenty. Nadřízení jej nikdy nepožádali, aby věc vysvětlil. To dokazuje jasné a krajní porušení disciplíny."
Ministru války generálu Hajašimu pak nezbývalo nic jiného než slíbit, že "povolá Nagatu k pořádku". A tehdy prý bylo jasné, že útok generála Arakiho u přítomných generálů vyvolal nejednu pochybnost.

Tehdy například generál Iwane Macui (zde viz foto



generála Iwane Matsuiho, foto volně přístupné na několika webech), pozdější "nankingský řezník", prohlásil, že "byl zmaten Arakiho odhaleními" a sám požádal o přeložení do zálohy.
Dokonce v Klubu jedenáctky byla Macuiho rezignace označena za "nanejvýš politováníhodnou". Návrat generála Macuiho do aktivní služby byl pak spojen se strašlivým masakrem v Nankingu v roce 1937 (Nankingský masakr v roce 1937 bude zde také později podrobně popsán i s úlohou generála Macuiho v něm - má poznámka).
Generál Masaki přijel do císařova letní sídla v Hajamě již dne 20. července 1935, ale jednalo se o jejho poslední cestu, neboť se dostavil, aby se formálně vzdal své funkce. Archivy i diplomatické vydaly Mazakiho formální cestě svědectví:

"Generál Hondžó doporučil císaři projevit při této příležitosti laskavost. Císař Hirohito se prý dokonce obával zneužití tradiční fráze na rozloučenou. Slovní obrat ´Děkuji Vám za Vaši námahu´ mohl být na veřejnosti vykládán jako projev sympatií k propuštěnému.
Sám Masaki se zřejmě cítil nepochopen, ale Hondžó mu znovu doporučil, aby se nepokoušel cokoli vysvětlovat. Generál se nedokázal zbavit křivdy, když odcházel, podle svědectví přítomných ´jeho tvář zalévaly slzy´. Džinsaburo Masaki především nepochopil nebo nebyl ochoten chápat to, že klást odpor božskému tennovi se nevyplácí!"

Atentát na japonském ministerstvu války.
A právě popsané události okolo generálů Masakiho a generála Arakiho, který obvinil generála Nagatu, byly spouštěcím mechanizmem k následujícím krvavým událostem a předcházely pak tvrdým zásahům proti seveřanům!
Začněme fakta onou spornou osobou, která byla jmenována - generálem Tecuzanem Nagatou, jeho kariérou, která se vším souvisela a nakonec krvavě skončila. Začněme tak, jak vypověděly civilní i diplomatické archivy:

"Generálmajor Tecuzan Nagata dlouho patřil k těm vysokým důstojníkům, kteří se těšili zvláštní Hirohitově přízni. Již ve 20. letech 20. století působil v důvěrném kruhu císaře, byl prvním v proslulé "trojici vran". rychle stoupal po stupních žebříčku vojenské byrokracie. Od roku 1932 vedl zpravodajské oddělení v generálním štábu armády, o dva roky později byl jmenován do čela vlivné Sekce pro vojenské záležitosti na ministerstvu války.
Když 16. července 1935 odpoledne Nagatu zavolal jistý podplukovník Saburó Aizawa a doporučil mu, aby rezignoval, dvaapadesátiletý generál zřejmě nepřikládal celé záležitosti velkou váhu."

Ano, generálmajor Nagata po telefonátu nemohl vůbec tušit co má podplukovník Aizawa za úmysl, nemohl tušit co se za jeho slovy skrývá a už vůbec nemohl tušit, že se jsou jeho dny, dny generála Nagata - "sečteny"! To přesto, že podplukovníka Aizawu, ale předtím poručíka Aizawu, znal z doby, kdy zmíněný mladý důstojník působil na Vojenské akademii jako učitel zápasu Kendó, což je druh japonského šermu.

. "Věděl o tom, že Aizawa jako mladý důstojník sloužil pod velením prince Higašikuniho a udržuje s ním doposud přátelské kontakty. Nehledě na zmíněné styky, Nagata podplukovníkovi jeho ´doporučení´ (aby odstoupil z funkce generálního inspektora vojenského výcviku - má poznámka) obratem osladil a dal ho přeložit na Tchaj-wan!"

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 35.

Již v době kdy řečené události probíhaly, kdy probíhalo bouřlivé zasedání Nejvyšší válečné rady a v nich i telefon Saburó Aizawi generálu Nagatovi a následné reakce, - začaly v této souvislosti, do veškerého dění, prosakovat na veřejnost o všem zprávy, které se ale vzápětí proměňovaly v různé nepodložené fámy a spekulace. Mnohé ze spekulací a fám vždy předpovídaly, že určitě dojde k dramatickému vyústění, kdy se dokonce uvažovalo o tom, že generál Araki určitě uvažuje o harakiri jako "konečném protestu". Masakiho
(zde viz foto



generála Jinzaburo Masakiho, foto volně přístupné na několika webech) lidé se prý chystali zaútočit na budovu ministerstva války a vypálit jí do základů atd...!
A jak bylo v předchozím již řečeno, v popsané době fám a spekulací, dostal podplukovník Aizawa rozkaz o převelení k posádkové službě na vzdálený ostrov Tchaj-wan.
Když písemný rozkaz dostal, začal vyvíjet horečnou aktivitu, kterou budeme sledovat po jednotlivých bodech, či částech, neboť je to důležité pro pochopení toho co následovalo, když vše v archivech, dobových novinách a historických diplomatických archivech nalezl a zachytil a popsal pan Prof. PhDr. Aleš Skřivan, CSc., ve své knize - Japonská válka 1931-1945, na str. 85 a dalších stránkách, i s mým občasným výkladem z jiných zdrojů - viz Použité podklady, kde stejné a podobné napsal i Edwin P. Hoyt ve své knize Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt. originál knihy vyšel v roce 1986, vše na str. 67 až 180, následné dění pak cituji od A. S.:

"Napřed cestoval 500 km do Ósaky. Je prokázáno, že se zde setkal s princem Higašikunim
(zde viz foto



prince Naruhiko Higašikuniho, foto je volně přístupné na několika webech), ale obsah jejich rozhovoru je neznám. Pak místo toho, aby se odebral ke své divizi a připravil se k odjezdu, vrátil se do hlavního města, kde měl rozhovor - s generálem Masakim.. Ačkoli mu odstavený generál doporučil vystříhat se násilí a odjet, byl po atentátu vyslýchán po celý rok (1936-1937) bezpečnostními orgány.
Masaki prý podplukovníkovi žertem doporučil: ´Jestli chcete někoho zabít, probodněte generála Ugakiho, který všechen tento zmatek začal březnovým spiknutím v roce 1931." Zdá se, že i tuto poznámku vzal Aizawa vážně. Nehledě na značnou prostoduchost, měl podplukovník překvapivé kontakty v nejvyšších kruzích. Navštívil totiž i Higašakuniho bratra prince Asaku a požádal jej, aby ho představil generálu Ugakimu. Cíl byl jasný a Asaka k tomu v důvěrném kruhu přátel dodal: ´Zdálo se, že kdybych představení zajistil, tak by Ugakiho zabil.´Pak Aizawa pojal úmysl dosáhnout audience u císaře. Z toho sešlo, neboť Hirohito byl v Hajamě a nikoho bez ohlášení nepřijímal.
Pevné rozhodnut sprovodit ze světa generála Nagatu, přijel Aizawa 12. srpna 1935 ráno na ministerstvo války. Do knihy návštěv napsal jako důvod jednání s generálem Šigeacu Jamaokou, kterého znal z dřívějšího působení na Vojenské akademii. Generál Jamaoka - mimochodem patřil k ´jedenácti spravedlivým´- dal dokonce zjistit, zda je Nagata přítomen a ještě Aizawovi vysvětlil cestu do kanceláře.
Když podplukovník Aizawa vtrhl neohlášen do dveří generálovy pracovny, Nagata právě jednal se šéfem tokijské tajné policie a stačil ještě hněvivě vykřiknout ´Co je to?´
Nato Aizawa vytasil meč, Nagato se pokusil uniknout ke dveřím, podplukovník ho však stačil seknout do zad. Mezitím se do věci pokusil vložit policejní šéf, ale byl zraněn do ramene. Nagatu, který klesl na kolena, pak někdejší šermířský mistr probodl skrz naskrz zezadu. Generál zemřel v několika minutách. Aizawa nebyl se svým ´výkonem´ spokojen.
Před soudem později řekl, že ´když nedokázal Nagatu zabít jednou ranou, jako šermířský mistr se hluboce zastyděl....´"

Další okamžiky po útoku působí v podání podplukovníka Aizawy až neuvěřitelně podivně, neboť ihned po činu před všemi prohlašoval, že "musí ke svému pluku do Fukujamy, aby se mohl připravit k cestě na Tchaj-wan. Když byl později dotázán na celý děj tak tvrdil, že spáchal "svatou vraždu", k níž "byl povzbuzen dvěma strýci císaře".
Když později jeho dění a výroky dávali do souvislosti historici, naskytlo se jim dilema - buď přistoupit na názor, že "byl podplukovník skutečně jednoduchý člověk", nebo se s tím zdůvodněním nespokojit! Pokud se nespokojíme s "jednoduchostí podplukovníka", je pak třeba,"v prvé řadě prozkoumat a zhodnotit úlohu princů Higašikuniho a Asaky, na něž se Aizawa zjevně spoléhal! Naprostý nedostatek materiálů v historických podkladech však historiky donutil tuto zajímavou stopu opustit....!

Poměrně zajímavé též bylo, že atentát v císařském paláci zřejmě nezpůsoboval žádný větší rozruch. Z Deníku markýze Kidóa tato událost o atentátu zcela zmizela. Pozoruhodné svědectví však poskytoval generál Hondžó. Když Hondžó na ministerstvu války informoval Hirohita, císař tam prohlásil: "Je mimořádně politováníhodné, že v armádě došlo k takovému incidentu. Prosím zjistěte mi všechny podrobnosti. Myslíte, že by bylo vše v pořádku, kdybych si, jako každodenně, zaplaval?" Generál Hondžó souhlasil...

"Proč zemřel generál Nagata? Jak, alespoň z obecného hlediska vysvětlit podíl císařových strýců a lhostejnost v paláci?
Hlavní důvody zřejmě byly dva:
- V první řadě prý generál (Nagata) začal oponovat myšlence dalšího rozvíjení války v Číně, což bylo v rozporu jak se zájmy stoupenců Skupina kontroly - tóseiha, jižanů , k níž patřil, tak se zájmy dvorských kruhů a císaře samotného.
- Patrně ještě podstatnějším důvodem (druhý důvod) byla skutečnost, že generál (Nagata) nechal uniknout informace o své účasti na březnovém spiknutí v roce 1931, čímž de facto zkompromitoval i císaře!"

A právě tyto informace se pak staly mimořádně významným argumentem stoupenců Skupiny císařské cesty - tzv. kódóha, seveřanů.

"Jedna skutečnost je pozoruhodná: pokud jde o život císařského dvora, jsou k dispozici tři důležité denníky nebo alespoň jejich části. Avšak plných sedm měsíců po Nagatově zavraždění se jejich autoři - generál Hondžó, markýz Kidó i baron Harada - prostě ´odmlčeli a nenalezneme žádné záznamy!´"

Ale i některá další tehdejší opatření po atentátu na Nagatu působí vlastně dojmem, že šlo o zahlazování stop! I v japonské armádě se "živila" fáma, že prý byl atentát na Nagatu dílem stoupenců generála Masakiho. Plukovník tajné policie Niimi byl okamžitě "odklizen", "přeřazen" na novou služebnu v Kjotě. I generál Jamaoka, který Aizawovi ukazoval cestu do Nagatowy úřadovny, byl převelen k bojovým jednotkám. Mez japonskými důstojníky byl tehdy velice ostře kritizován i ministr války generál Hajaši, neboť prý přenesl odpovědnost za likvidaci Masakiho na Nagatu ( při tehdejších jednáních), ale neudělal nic pro jeho bezpečnost.

"Mezi truchlícími na Nagatově pohřbu byl i generálův nejbližší přítel, generálmajor Tódžó
(zde viz foto



generála Tódžóa, foto volně přístupné na několika webech), pozdější válečný premiér Japonska. Tehdy ještě sloužil jako velitel 24. pěší brigády na Kjúšú, ale po pohřbu se v Tokiu zdržel plný měsíc. Jednak dával do pořádku Nagatovu pozůstalost, jednak měl několik rozhovorů s polním maršálem Našimotem, který byl kdysi přítelem jeho otce. Pokud jde o Tódžóa, je zajímavé, že až do roku 1948, kdy byl popraven, vyplácel vdově po Nagatovi ze svých prostředků pravidelně menší obnos.
Krátce po zmíněných událostech začíná prudký vzestup generála Tódžóa. Jmenování do funkce velitele tajné policie Kuantungské armády znamenalo přesun do velmi významné pozice. Pak byl jeho postup na nejvyšší příčky žebříčku vskutku závratný.
V roce 1937 byl jmenován náčelníkem štábu Kuantungské armády, o rok později je náměstkem ministra války, v roce 1940 ministrem.
Vrchol samozřejmě znamená jmenování premiérem v říjnu 1941."
Atentát na generála Nagata měl i přímé důsledky na vládu Japonska a 3. září 1935 musel ze své funkce odejít i ministr války generál Hajaší, který podal demisi. Nově se funkce ministra války ujal generál Jošijuki Kawašima. Hirohito nijak nevítal, že se funkce ujal generál Kawašima, ale císař zatím nechtěl jitřit vznětlivé prostředí chvíle. Generála Kawašimu však o jeho úkolech poučil naprosto jasně slovy: "Armáda musí být císařovou armádou. Všichni se musí sjednotit a zaměřit své úsilí tak, aby se stala velkolepou. Císař si přeje osobně dohlížet na všechny diplomatické a vojenské záležitosti, nechť je, prosím, informován o všech záležitostech před přijetím rozhodnutí."

Sérií atentátů, která vyvrcholila, ale jenom zatím, zavražděním generála Nagaty, stoupenci Skupiny císařské cesty - tzv. kódóha, seveřané příliš mnoho nezískali, dá se spíš říci, že "vlastně ztratili tvář". Bylo však úkazem doby , že "seveřané" od taktiky, kterou již jednou zvolili - "neustoupili" a byly podniknuty další akce. Mezi jejich další oběti se zařadil například profesor Minobe, dále pak strážce tajné pečeti Makino, jist před útokem atentátníků si prý nebyl ani princ Kanin! Právě mladí důstojníci nepřestávali projevovat neustálou nespokojenost s vládní politikou a se stoupenci Skupina kontroly - tóseiha, jižanů.
Dokonce i princ Higašikuni si baronu Haradovi v říjnu 1935 postěžoval, že mezi těmito mladými( důstojníky) se šíří požadavek jeho rezignace, protože prý má "málo sympatií k Arakimu a Masakimu".

"Koncem listopadu 1935 došlo také k závažnějšímu přesunu u císařského dvora. Na funkci strážce tajné pečeti - nejdůležitějšího civilního poradce císaře Hirohita - rezignoval třiašedesátiletý hrabě Makino a jeho nástupcem se stal admirál Saitó. Zdá se, že v této chvíli ´seveřany´ neuklidnila úlitba, jíž bylo jmenování generála Arakiho baronem.
Naopak - do rozhodujícího měření sil mezi oběma skupinami v armádě zbývaly pouhé dva měsíce!

Velká vzpoura mladých důstojníků v roce 1936.
V této velké vzpouře roku 1936 figurovali opět mladí důstojníci, z nichž většina patřila mezi členy Společnosti národního principu. Mnozí z aktérů vzpoury mladých důstojníků byli již zapleteni do aféry, která se odehrála na vojenské akademii v roce 1935. Dva předáci z této aféry, a byli jimi Kodži Muranaka a Asakazu Isobe, byli přímo autory pamfletu z května roku 1935, který tehdy obviňoval generála Nagatu z účasti na březnovém spiknutí roku 1931. A právě, když začalo probíhat v červenci roku 1935 tažení proti generálu Masakimu, dostal se onen zmíněný dokument do rukou prince Kanina, který "se málem propadl zlostí". Okamžitě tehdy vyzval ministra války generála Hajašiho, aby se vypravil 30. července 1935 za Hirohitem do císařské vily u moře v Hajamě. Měl zde císaře požádat, aby oba důstojníci byli propuštěni z armády (většinou totiž byli mladí důstojníci, při provinění, jen propuštěni do zálohy. Úplné propuštění ze svazku armády, jako tomu bylo v případě Muranaki a Isobeho, bylo v japonských ozbrojených silách poměrně neobvyklou záležitostí - poznámka pochází od pana Prof. PhDr. Aleše Skřivana, CSc., z jeho knihy - Japonská válka 1931-1945, na str. 530.), což se také stalo.
Prof. PhDr. Aleš Skřivan, CSc., ve své knize - Japonská válka 1931-1945, na str. 103 a dalších stránkách, i s mými vstupy s fakty od něho, ale i z jiných historických pramenů, viz Použité podklady, kde stejné a podobné napsal i Edwin P. Hoyt ve své knize Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, vše na str. 67 až 108, originál knihy vyšel v roce 1986, píše a já následné dění pak cituji od A. S.:

"V následujících týdnech počala vzrůstat aktivita mladých poručíků a kapitánů ze Společnosti národního principu. Zdaleka ovšem nešlo o dílo horkých hlav mezi nižším důstojnictvem. Stejně jako v předchozích případech, i tentokrát lze vystopovat důležitá spojení. Ačkoli se mladí důstojníci většinou houfovali v barech a laciných domech gejš, zdá se, že nalezli podporu i u císařova bratra prince Čičibua (zde viz foto



prince Yasuhito Čičibua /Chichibua/, foto volně přístupné na několika webech). Lze totiž téměř s jistotou říci, že princ o plánech členů Společnosti národního principu věděl. Čtyři přední členové této organizace byli jeho spolužáky z vojenské akademie a pravidelně navštěvovali svého někdejšího urozeného kolegu v jeho vile. Konec konců tato čtveřice se bude ještě před hlavněmi pušek popravčí čety prince dovolávat. Je prokázáno, že také císařovi strýcové, princové Asaka a Higašikuni, nejednou hovořili se spiklenci a povzbuzovali je v jejich záměrech.
Úloha hlavního našeptávače však připadne - také nikoli poprvé - generálmajoru Jamašitovi (dobyvateli Malajsie a Singapuru - má poznámka). Generál Jamašita (zde viz foto



generála Tomioto Jamašity, foto volně přístupné na několika webech.) pověřen z paláce, již delší dobu vysílal své agenty do řad stoupenců Skupiny císařské cesty - tzv. kódóha, seveřanů.
Tentokrát se sám usilovně snažil získat důvěru budoucích spiklenců. Popíjel s nimi v barech, některé představil generálmajoru Okamurovi, jednomu z pověstné 'trojice vran', který nyní zastával funkci šéfa zpravodajského oddělení generálního štábu. Mladíci ze Společnosti národního principu byli nadšeni přízní paláce i generality.
Varování, že budou zneužiti, vyslovená některými mladými důstojníky nebrali vážně. Naopak se pokusili rozšířit spojení se špičkami v armádě. Vyslali deputaci ke generálu Arakimu. Ten ji sice přijal příznivě, byl samý úsměv, ale neřekl naprosto nic čím by se kompromitoval."

Původně byl den 24. prosince 1935 vybrán, pro převrat "zdola", jako den "D". Převrat, který měl být provedený mladými důstojníky. Do dne "D" zbývaly čtyři dny, když spiklenci vyslali delegaci k muži číslo dvě, mezi předáky Skupiny císařské cesty - tzv. kódóha, seveřanů, ke generálu Masakimu. U Masakiho však nepochodili a generál se dokonce nesnažil ani vyjadřovat zdvořile. Spikleneckým emisarům dokonce řekl, že jsou blázni, když chystají spiknutí a vzpouru. Zároveň je označil za dvojnásobné blázny, pokud přišli projednávat své plány právě s ním, člověkem, který je pod trvalým policejním dohledem!
Jenomže mladí důstojníci si říct nedali a ve svém úsilí získat někoho z nejvyšších pater pro myšlenku převratu dál pokračovali.
Obrátili se i na třetího předáka Skupiny císařské cesty - tzv. kódóha, seveřanů, generála Heisukeho Janagawu, který je však také příliš nepovzbudil. Delegaci mladých důstojníků přímo řekl: "Bohové, císař i celá země je proti vám. Členové Skupiny kontroly - tóseiha, jižanů jen čekají na polovičatě připravenou akci, která jim poskytne příležitost 'uklidit dům'."

Generál Jamašita se měl ještě také setkat dne 22. prosince 1935 s předáky připravovaného spiknutí, a to v jedné z restaurací v severním Tokiu. Jamašita však na schůzku nepřišel, což spiklenci vyhodnotili jako komplikaci a předáci připravovaného puče odložili den "D" na 24. prosinec 1935...! A hned jak se skupinka vracela z nepovedené schůzky, opustilo jí několik důstojníků, kteří šli ihned na policii a informovali ji o připravovaném spiknutí!
Od chvíle, kdy byl odložen den "D" zavládlo mezi spiklenci napětí a narůstala nervozita, a to ještě většina spiklenců nevěděla, že došlo k prozrazení celého puče!

"Avšak duchovní otec celé akce, ideolog extrémního nacionalismu, dvaapadesátiletý spisovatel Ikki Kita doporučil zachovat klid a mít trpělivost. Kita sám byl velmi výraznou figurou a hlavním teoretikem radikálního nacionalismu v meziválečném údobí. Své hlavní dílo, Základní principy obrody národa, napsal již v roce 1919 za pobytu v Číně.
Pokud šlo o Kitovy názory, hlavní úloha v onom procesu ´obrody´ by připadla císaři, který by ji splnil za pomoci ozbrojených sil. Parlament měl být zrušen. Na druhé straně Kitův program obsahoval četné demagogické body a prvky, neboť jeho autor požadoval například konfiskaci ´nadměrně velkých majetků´, hovořil dokonce o potřebě znárodnění velkých podniků atd."
Do začátku puče se spiklenci omezovali jen na dílčí akce, když například protestovali proti tomu, aby byl do funkce ´strážce tajné pečeti´ ustanoven admirál Saitó. Spiklenci admirála Saitóa obviňovali z úplatkářství v souvislosti s finančními podvody kolem firmy Teikoku Rayon Co.
Demonstrace spiklenců proti admirálovi a firmě však skončila neslavně, neboť jí policie rozehnala a dokonce několik mladých důstojníků zatkla! A puč byl zase odložen.

"Je naprosto jasné, že o přípravách puče byli v císařském paláci informováni velice přesně. Například i v Deníku Markýze Kidóa se v této podobě objevují informace o spiknutí pocházející ze zdrojů tajné policie. Když nadešel ´osudný rok 1936´, leckdo v paláci znal detaily plánu.
Ne zcela jasná, ale patrně dosti mnohostranná, byla úloha prince Higašikuniho v souvislosti s přípravami převratu. Důsledkem princových tahů prý bylo i propuštění 500 účastníků červencového puče z roku 1933. Spiklenci se dostali na svobodu 27. ledna 1936. Okamžitě poté princův starý emisar podplukovník Jasuda začal z propuštěných extremistů organizovat údernou skupinu."

Již další den tedy 28. ledna 1936, začínal proces s vrahem generála Nagaty, podplukovníkem Aizawou. Samotný proces pak probíhal na "vysoce zápalné půdě" , jak bylo nazýváno prostředí v kasárnách 1. divize. Mladí důstojníci z 1. divize totiž také většinou patřili k stoupencům "Společnosti národního principu", a právě tato jednotka zahájila o měsíc později pokus o puč! Bylo také všeobecně známo, že i obžalovaný, jinak velice prostoduchý mistr šermu a vrah generála Nagata, podplukovník Aizawa, sloužil právě v 1. divizi v letech 1926-1931.
Ale neklid mezi mladými důstojníky z 1. divize měl i další příčinu. Vešlo totiž ve známost, že 1. divize má být přemístěna do Mandžukua (dle japonského nazývání okupovaného státu - má poznámka), což bylo porušením tradice. Totiž 1. divize v době míru nikdy neopouštěla hranice Japonska.
Obhájcem podplukovníka Aizawy byl ustanoven podplukovník Sakiči Micui, který byl spřízněn se známým a starodávným koncernem Micui.
Obhájce podplukovník Sakiči Micui byl sice stoupencem Skupiny kontroly - tóseiha, jižanů, ale jeho řeč byla zanícená.

"Obžalovaný, na rozdíl od výpovědi na policii, ani nehlesl o princích Asakovi a Higašikunim a omezil se na nepříliš věrohodné výmluvy o ´hlasech shůry´ , které ho podnítily k atentátu.
Ještě v průběhu procesu byl rozpuštěn parlament a v napjaté atmosféře počátku února 1936 probíhaly přípravy voleb. Týden před pokusem o puč volební výsledky zřejmě přesvědčily spiklence, že není naděje na prosazení požadavků extremistických a nacionalistických skupin na půdě parlamentu. Navzdory stísněným podmínkám a odmítavému stanovisku armády v únorových volbách zvítězila strana Menseitó (strana Menseitó, strana relativně demokratická, na japonské poměry - dostala 205 křesel - má poznámka), opoziční strana Seijúkaj získala 174 mandátů (strana Seijúkaj byla strana nejen příznivců Skupiny císařské cesty - tzv. kódóha, seveřanů a "Společnosti národního principu", ale i všech extremistických hnutí v Japonsku...!)."

Příště budeme již pokračovat největším pučem v meziválečném období Japonska do vzniku 2. světové války, jeho potlačením, jakož i potrestáním spiklenců.


Použité podklady:

Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Speciální operace, William H. McRaven.
Tři vojevůdci. Heihačiró Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.

Případné dotazy a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128&t=8051