Ruské letectvo ve Studené válce
Napsal: 22/10/2005, 13:38
Sovětské stíhací letectvo by se dalo během období Studené války (SV) rozdělit pomyslně na několik částí. Už teď mi je jasné že se mnou nebude řada lidí souhlasit,ale tohle není jenom můj samostatný názor a pohled. Rozhodněte se sami.
Hlavními tedy skupinami během studené války byly 2 sorty letectva a to PVO a Bombardovací letectvo…ostatní samo průzkumné letadla a jiné podpůrné stroje.
Takže jak všichni víte během SV se obě hlavní mocnosti které stály proti sobě a měly ty hlavní zbraně = jaderný arzenál zaměřily hlavně na to aby mohly efektivně útočit,ale také se efektivně a účinně bránit. Proto šly hlavní prostředky které směřovaly do Sovětského armádního letectva především do těchto dvou složek.
PVO – stíhací letectvo
PVO vzdušná obrana měla několik hlavních úkolů které se staly pro piloty,nebo se spíš měly stát rutinou v plnění, ty úkoly byly:
1) Zastavit případné útočící/přilétající rakety
2) Zastavit přilétající bombardéry
3) Zastavit dotěrná průzkumná letadla ať už nad územím SSSR tak i jinde, hlavně nad důležitými, chráněnými oblastmi,nebo tajnými objekty atd.
Proto se v této době upustilo od tradiční role stíhačky jako doprovodu bombardérů,ona sama strategie bombardovacího letectva se hodně změnila,ale to až dál.
Dalo by se říct že v tomto letectvu takřka nebyly pro tyto úkoly stíhací bombardéry (už čekám vaše reakceJ), někdo namítne co to píšu, ale stíhací bombardéry představovaly spíše větší bombardovací stroje které by se daly zařadit spíše do sorty bombardérů…vím třeba Su-25 ano, ale to je stroj který měl být použit jako letadlo pro podporu vlastních jednotek na zemi.
Mám na mysli jako letectvo ve stupňující se případné jaderné válce – a to se dělilo hlavně tedy na bombardéry a stíhačky.
Ad 1) Aby mohly stíhačky zastavit přilétající rakety,které létaly velice rychle musely samy být velice rychlé a hlavně mít techniku která byla účinná při ničení raket které znamenaly asi největší riziko. Proto sověti vyvíjeli stroje jako MiG-31 Foxhound,Su-15 nebo MiG-25 Foxbat. Prvořadým technickým vybavením stíhaček musel být účinný radar který by dobře vypátral střely a ještě mohly být pomocí něj zaměřovány střely vzduch-vzduch.První zkoušenou zbraní pro ničení jaderných střel byla R-4 ta se osvědčila a proto byly prvoliniové stroje vybaveny především touto střelou která byla upravována podle nových „trendů“ nejlepší verze R-4RM která měla dosah 60 km,piloti záchytných stíhaček se však později učili používat klasické střely vzduch-vzduch které se také dobře zaměřovaly na velké rakety a byly spolehlivější díky jejich menší hmotnosti než R-4 ky, proto jich mohlo být zavěšeno více a byla tu také větší šance.Další užívané zbraně byly např. AA-3,nebo AA-8. Jenže velení stíhacího letectva mělo v paměti pouze R-4 která měla být/ a také asi byla velice účinná,nevýhodou byla její velikost takže stíhačky které byly menší mohly nést většinou jen 2. Jiné to bylo v případě větších stíhaček jako třeba Tu-128 Fiddler který sice mohl nést 4 ale tento stroj se nehodil do role ničení raket.
Ad 2) Podle nějakého pomyslného stupně nebezpečnosti byly bombardéry na druhém místě pže byly velice nebezpečné díky dvěma aspektům:
a)Mohly přímo – konvenčně bombardovat ruská města
b)Mohly vypouštět jaderné střely z blízkosti SSSR ( to se taky stalo tím hlavním pže američanům bylo hned jasné že by se jejich bombardér nad ruské město nedostal a navíc bombardování měst případnými jadernými bombami bylo už zastaralé – rakety představovaly jakousi větší jistotu.
Pro účely ničení bombardérů sloužily v první linii větší stíhačky jako Tu-128 Fiddler, Jak-28 Brewer. Ty spadaly do koncepce velice rychlých přepadových stíhaček které byly vyzbrojeny střelami dlouhého doletu R-8,nebo R-3,samo taky R-4 která se taky hodila při ničení bombardérů. Tyhle stíhačky byly v pohotovosti nepřetržitě každý den 24 hodin aby mohly ihned startovat a zničit přilétávající bombardéry ještě než dosáhnou bodu odkud bude možné odpálit jejich řízené střely.Proto museli piloti být schopni urazit během chvilky velikou vzdálenost a ihned střílet.
Letadla které jsem napsal se používala také jako podpůrné při operacích vlastních vojsk.
Ad 3) Tadyhle to bylo tak trošku podobné jako u záchytných stíhaček,jen tu byla změna v tom že pro účely záchytu průzkumných a dotěrných špionážních letadel se používaly klasické stíhačky jako třeba MiG-21 a to z prostého důvodu jejich použití nebylo tak nákladné jako používání speciálních letadel, jiné to ovšem bylo když sověti zachytili rychle přilétající speciální SR.-71,nebo U-2 to už museli použít svoje speciální stíhačky jako MiG-25 Foxhound.
Bombardovací letectvo
To bylo složeno hlavně letadly tzv, „nové generace“ což byly jednak menší bombardéry které byly vybaveny velice výkonnými motory.Hlavním úkolem těchto strojů bylo ničení námořních prostředků které by umožnily nepříteli odpalovat jaderné střely a dále rychlé přepadové útoky za použití ničivých zbraní = jaderných střel, nebo pum. Jejich hlavní výhodou měla být rychlost, zbraňový arzenál neměl být tak velký stačilo jen málo zbraní.
Tyhle stroje byly docela hodně obratné takže měly operovat samostatně, jakoby stylem fofrem přileť-zaútoč a fofrem zpátky- samotné letadlo (malé zjištění)-větší bezpečnost.
Další stránkou bombardovacího letectva SSSR byly veliké bombardéry jako třeba BEAR, jejich výzbrojí měly být jen rakety které by tyhle stroje odpalovaly z dálky od pobřeží, halvně tedy z velkých výšek, ale byla vypracována koncepce pro odpalování těchto střel z přízemních výšek aby stroj nemohl být odhalen radarem, hlavním jejich vybavením měly být systémy a zařízení pro schopnost letu ve velkých výškách kde by byly tyhle stroje dobře kryty. Měly dobrou obrannou výzbroj ale jejich utajení měla připravovat hlavně ta výška. Tyhle stroje měly operovat taky samostatně pže větší počet takovýchto strojů by byl taky velice nápadný, i když už jeden stroj je hodně nápadnej.
Stroje téhle skupiny taky zajišťovaly průzkum námořních tras, námořních zařízení protivníka, vypouštění radarových bójí atd.
MiG-25 se střelami R-40RM
Hlavními tedy skupinami během studené války byly 2 sorty letectva a to PVO a Bombardovací letectvo…ostatní samo průzkumné letadla a jiné podpůrné stroje.
Takže jak všichni víte během SV se obě hlavní mocnosti které stály proti sobě a měly ty hlavní zbraně = jaderný arzenál zaměřily hlavně na to aby mohly efektivně útočit,ale také se efektivně a účinně bránit. Proto šly hlavní prostředky které směřovaly do Sovětského armádního letectva především do těchto dvou složek.
PVO – stíhací letectvo
PVO vzdušná obrana měla několik hlavních úkolů které se staly pro piloty,nebo se spíš měly stát rutinou v plnění, ty úkoly byly:
1) Zastavit případné útočící/přilétající rakety
2) Zastavit přilétající bombardéry
3) Zastavit dotěrná průzkumná letadla ať už nad územím SSSR tak i jinde, hlavně nad důležitými, chráněnými oblastmi,nebo tajnými objekty atd.
Proto se v této době upustilo od tradiční role stíhačky jako doprovodu bombardérů,ona sama strategie bombardovacího letectva se hodně změnila,ale to až dál.
Dalo by se říct že v tomto letectvu takřka nebyly pro tyto úkoly stíhací bombardéry (už čekám vaše reakceJ), někdo namítne co to píšu, ale stíhací bombardéry představovaly spíše větší bombardovací stroje které by se daly zařadit spíše do sorty bombardérů…vím třeba Su-25 ano, ale to je stroj který měl být použit jako letadlo pro podporu vlastních jednotek na zemi.
Mám na mysli jako letectvo ve stupňující se případné jaderné válce – a to se dělilo hlavně tedy na bombardéry a stíhačky.
Ad 1) Aby mohly stíhačky zastavit přilétající rakety,které létaly velice rychle musely samy být velice rychlé a hlavně mít techniku která byla účinná při ničení raket které znamenaly asi největší riziko. Proto sověti vyvíjeli stroje jako MiG-31 Foxhound,Su-15 nebo MiG-25 Foxbat. Prvořadým technickým vybavením stíhaček musel být účinný radar který by dobře vypátral střely a ještě mohly být pomocí něj zaměřovány střely vzduch-vzduch.První zkoušenou zbraní pro ničení jaderných střel byla R-4 ta se osvědčila a proto byly prvoliniové stroje vybaveny především touto střelou která byla upravována podle nových „trendů“ nejlepší verze R-4RM která měla dosah 60 km,piloti záchytných stíhaček se však později učili používat klasické střely vzduch-vzduch které se také dobře zaměřovaly na velké rakety a byly spolehlivější díky jejich menší hmotnosti než R-4 ky, proto jich mohlo být zavěšeno více a byla tu také větší šance.Další užívané zbraně byly např. AA-3,nebo AA-8. Jenže velení stíhacího letectva mělo v paměti pouze R-4 která měla být/ a také asi byla velice účinná,nevýhodou byla její velikost takže stíhačky které byly menší mohly nést většinou jen 2. Jiné to bylo v případě větších stíhaček jako třeba Tu-128 Fiddler který sice mohl nést 4 ale tento stroj se nehodil do role ničení raket.
Ad 2) Podle nějakého pomyslného stupně nebezpečnosti byly bombardéry na druhém místě pže byly velice nebezpečné díky dvěma aspektům:
a)Mohly přímo – konvenčně bombardovat ruská města
b)Mohly vypouštět jaderné střely z blízkosti SSSR ( to se taky stalo tím hlavním pže američanům bylo hned jasné že by se jejich bombardér nad ruské město nedostal a navíc bombardování měst případnými jadernými bombami bylo už zastaralé – rakety představovaly jakousi větší jistotu.
Pro účely ničení bombardérů sloužily v první linii větší stíhačky jako Tu-128 Fiddler, Jak-28 Brewer. Ty spadaly do koncepce velice rychlých přepadových stíhaček které byly vyzbrojeny střelami dlouhého doletu R-8,nebo R-3,samo taky R-4 která se taky hodila při ničení bombardérů. Tyhle stíhačky byly v pohotovosti nepřetržitě každý den 24 hodin aby mohly ihned startovat a zničit přilétávající bombardéry ještě než dosáhnou bodu odkud bude možné odpálit jejich řízené střely.Proto museli piloti být schopni urazit během chvilky velikou vzdálenost a ihned střílet.
Letadla které jsem napsal se používala také jako podpůrné při operacích vlastních vojsk.
Ad 3) Tadyhle to bylo tak trošku podobné jako u záchytných stíhaček,jen tu byla změna v tom že pro účely záchytu průzkumných a dotěrných špionážních letadel se používaly klasické stíhačky jako třeba MiG-21 a to z prostého důvodu jejich použití nebylo tak nákladné jako používání speciálních letadel, jiné to ovšem bylo když sověti zachytili rychle přilétající speciální SR.-71,nebo U-2 to už museli použít svoje speciální stíhačky jako MiG-25 Foxhound.
Bombardovací letectvo
To bylo složeno hlavně letadly tzv, „nové generace“ což byly jednak menší bombardéry které byly vybaveny velice výkonnými motory.Hlavním úkolem těchto strojů bylo ničení námořních prostředků které by umožnily nepříteli odpalovat jaderné střely a dále rychlé přepadové útoky za použití ničivých zbraní = jaderných střel, nebo pum. Jejich hlavní výhodou měla být rychlost, zbraňový arzenál neměl být tak velký stačilo jen málo zbraní.
Tyhle stroje byly docela hodně obratné takže měly operovat samostatně, jakoby stylem fofrem přileť-zaútoč a fofrem zpátky- samotné letadlo (malé zjištění)-větší bezpečnost.
Další stránkou bombardovacího letectva SSSR byly veliké bombardéry jako třeba BEAR, jejich výzbrojí měly být jen rakety které by tyhle stroje odpalovaly z dálky od pobřeží, halvně tedy z velkých výšek, ale byla vypracována koncepce pro odpalování těchto střel z přízemních výšek aby stroj nemohl být odhalen radarem, hlavním jejich vybavením měly být systémy a zařízení pro schopnost letu ve velkých výškách kde by byly tyhle stroje dobře kryty. Měly dobrou obrannou výzbroj ale jejich utajení měla připravovat hlavně ta výška. Tyhle stroje měly operovat taky samostatně pže větší počet takovýchto strojů by byl taky velice nápadný, i když už jeden stroj je hodně nápadnej.
Stroje téhle skupiny taky zajišťovaly průzkum námořních tras, námořních zařízení protivníka, vypouštění radarových bójí atd.
MiG-25 se střelami R-40RM
, R4 byly hlavní výzbrojí TU128P, ve své době velmi výkoné a velmi důležité. Na nich byla založena bezpečnost severních přístupů k SSSR (později nahrazeno MIGy25 s R40 a MIGy 31 s R33 a R40) Na N.S. Chrščovovi je opravdu vina za zanedbání strategických bombardérů, ale ne jen na něm. Sověti přišli na to, že koncepce MBŘS je progresivnější a budoucnost jim dala za pravdu (výsma nosišů ŘSPDL).