Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č 89

Moderátoři: michan, jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č 89

Příspěvek od jarl »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č 89.
aneb
Čínsko-japonská válka na moři a sovětsko-japonské incidenty (II)
Obrázek
Pád Wu-chanu
Po stažení vojsk Kuomintangu z Nankingu hodlalo Tokio čínský incident ukončit dobytím tzv. Trojměstí zvaného v současnosti Wu-chan. Hlavní úloha pochopitelně připadla armádě, kterou mělo podporovat námořní letectvo reprezentované mateřskými letadlovými loděmi AKAGI a SÓRJÚ, a uskupení na řece Jang-c’-ťiang, kterému velel kontradmirál E. Kondó. Ten disponoval mj. 3 lehkými křižníky, 7 torpédoborci a stejným počtem dělových člunů, a protože plavbě po řece bránily nejenom uzávěry z potopených lodí, ale i minová pole, dostal na povel také 8 minolovek. Těmto na poměry Jang-c’-ťiang impozantním silám čelilo pouze několik čínských dělových člunů, plus hrstka hlídkových lodí a improvizovaných minonosek.

Navíc ještě před útokem na Trojměstí japonské letectvo potopilo dělový člun HSIEN NING a dvě hlídkové lodě, což oslabilo čínskou obranu. Bitva vzplála počátkem června 1938, přičemž japonské námořnictvo tralovalo zdejší vody, ostřelovalo pobřežní opevnění a hlavně provádělo desanty na březích Jang-c’-ťiang. Čínská obrana se pod neúprosným tlakem během několika týdnů zhroutila a Čankajškovy síly oblast počátkem července opustily.

Obrázek
Japonský lehký křižník Júbari

Ačkoliv to zní k nevíře, za neúspěchy armád Kuomintangu byl pohnán k odpovědnosti velitel divize torpédových člunů, jehož 28. června na příkaz ministra války a námořnictva zatkli a obvinili kupř. z nekompetentnosti, zbabělosti či zpronevěry. Ačkoliv chyběly důkazy, byl přes Čankajškův nesouhlas odsouzen k trestu smrti zastřelením a divizi torpédových člunů podřídili přímo ministerstvu války a námořnictva.

Po pádu Wu-chanu vedla frontová linie podél jezera Tchaj-chu napojeného na Jang-c’-ťiang, kam se přesunuly i torpédové čluny, které v létě 1938 několikrát napadli Japonce budující flotilu plavidel určených k přepravě vojáků a zásob na protější jezerní břeh. 14. července odpálil člun 93 dvě torpéda na minonosku KAMOME o výtlaku 450 tun, a třebaže jej poškodila palba z dělových člunů SETA a TOBA, podařilo se mu uniknout, zatímco KAMOME s urvanou zádí Japonci zachránili odtažením na mělčinu.

Obrázek
Bombardér Nakadžima ARN1 Typ 95

Už v noci z 15. na 16. července vypluly do akce čluny 223 a 254, ale tentokráte úspěchu nedosáhly, což čínské námořníky neodradilo, tudíž člun 223 podnikl 27. července další výpad, při němž se zapletl do protitorpédových (?) sítí a byl zničen. Tyto aktivity vyvolaly protiakce japonského letectva, které bombardovalo základnu dotěrných nosičů torpéd, přičemž potopilo jednotku 22 a další poškodilo. Ostatní čluny odpluly na podzim výše proti proudu Jang-c’-ťiang, kde je zbavili torpédových aparátů a po instalaci posílené hlavňové výzbroje sloužily, až do konce války jako strážní čluny.
Dobytí Šan-tungu a Kantonu
Od počátku války synové Nipponu pošilhávali po přístavech na poloostrově Šan-tung, přičemž se předzvěstí nevyhnutelné invaze stala evakuace japonských občanů zahájená v létě 1937. Největší pozornosti Tokia se těšilo Čching-tao, kde kotvil zbytek 3. eskadry podléhající guvernérovi této provincie. Obránci odrazili několik pokusů proniknout do přístavu, ale jelikož jejich situace byla dlouhodobě neudržitelná, sejmuli v říjnu 1937 většinu lodních děl, z nichž vytvořili pobřežní baterie. Po vylodění Japonců a přerušení spojení s vnitrozemím Číňané potopili na přístupech k přístavu čtyři válečné a tři obchodní lodě, ale přesto do zátoky 10. ledna 1938 proniklo uskupení vedené lehkým křižníkem ISUZU, načež námořní pěchota dobyla Čching-tao a brzy Japonci ovládli i zbytek Šan-tungu.

Obrázek
Čínský dělový člun

Mezi nejdůležitějších přístavy Říše středu patřil po staletí Kanton ležící na Perlové řece, a třebaže největší ekonomické zájmy v této oblasti měla Velká Británie, hlavním japonským protivníkem se kupodivu nestal Albion, ale Země galského kohouta, která sem expandovala od konce devatenáctého století z Francouzské Indočíny a od počátku dvacátého věku ovládala malou enklávu Kuang-čou-wan. Zájmy Paříže v Kantonu sice v létě 1936 hájil toliko říční dělový člun ARGUS, ale v čínských vodách operovalo uskupení složené z lehkého křižníku a čtyř dělových člunů, přičemž se na Dálném východě a v Tichomoří pod francouzskou trikolorou plavila i řada dalších válečných lodí.

První útok na Kanton, jehož směrem od moře chránila uzávěra na Perlové řece, podnikli Japonci 20. září 1937, kdy se ve zdejších vodách pohybovaly letadlové lodě RJÚDŽÓ a HÓŠÓ, ze kterých opakovaně startovaly palubní letouny ničící nepřátelské stíhačky a bombardující letiště. Jednotky 4. eskadry (Kantonské loďstvo) však vyvázly bez úhony, o čemž se válečníci Země vycházejícího slunce přesvědčili 14. září 1937.

Obrázek
Letadlová loď Rjúdžó

Tehdy se k přístavu přiblížilo uskupení složené z lehkého křižníku JÚBARI a třech torpédoborců, které se dostalo do křížku se starým křižníkem ČCHAO-CHO a dělovým člunem CHAJ-ČCHOU podporovanými pobřežními bateriemi. Třebaže na zadolodí zasaženého ČCHAO-CHO tekla krev, a křižník se stal dočasně neovladatelným, po intervenci několika bombardérů a torpédových člunů získali v nepřehledné mele převahu Číňané, a když hořící nepřátelský torpédoborec ztratil chod, vzali jej Japonci do vleku a stáhli se do bezpečí.

Námořnictvo Říše středu si tedy připsalo první úspěch, ale zdrcující odveta na sebe nenechala dlouho čekat, neboť se Kanton v následujících měsících stal cílem opakovaných útoků bombardérů z RJÚDŽÓ a HÓŠÓ, přičemž císařští orli do října 1938 zničili nejenom ČCHAO-CHO, nýbrž i sedm dělových člunů a dvě menší jednotky. Čínská 4. eskadra tehdy za velkých lidských ztrát jako bojeschopná síla zanikla, přičemž Japonci za tyto úspěchy zaplatili ztrátou pouhých pěti letadel.

V průběhu let 1937-38 provedl Nippon několik desantů na pobřeží jihočínských provincií, takže vlajka se stylizovaných vycházejícím sluncem zavlála i nad důležitým přístavem Amoy, ale na Kanton stále útočilo pouze letectvo bombardující město a důležitou železnici spojující přístav s Hongkongem. Japonci pochopitelně počítali i s dobytím Kantonu, přičemž jako předehru obsadili část Paracelských ostrovů u pobřeží Francouzské Indočíny, a poté provedli výsadek na Chaj-nan, což představovalo porušení dohod uzavřených na přelomu 19. a 20. století mezi Čínou, Japonskem, Francií a Velkou Británií.

Obrázek
Čínský křižník Čchao-Cho

Zatímco podobné zábory v okolí portugalských a britských držav prošli Tokiu bez odezvy, Paříž podala proti neomalenému vniknutí do svého hájemství protest a velitelé šesti křižníků a několika ponorek dostali rozkaz k přesunu do čínských vod. Nippon nereagoval, tudíž následovala demonstrace síly. Nejprve připlulo 21. června 1938 k Chaj-nanu uskupení deseti válečných lodí a počátkem července Francouzi debarkovali vojáky na Paracelském souostroví. Takové řeči v Tokiu rozuměli, tudíž se Japonci z těchto lokalit stáhli, a pro odpor Francouzů a Britů odložili i obsazení Kantonu.

Jakmile se Nippon pevně etabloval ve střední Číně, obrátili tokijští stratégové pozornost opět k jižním provinciím, a tentokráte byli odhodláni Kanton získat bez ohledu na mínění Londýna a Paříže. Proto se na podzim 1938 na Formose shromáždili příslušníci 21. armády a v polovině října se pod ochranou silného námořního uskupení včetně letadlových lodí SÓRJÚ a RJÚDŽO asi 100 mil východně od Kantonu vylodilo 35 000 vojáků, kteří postupovali k centru provincie Kuang-tung. Čínští velitelé zpanikařili a 12. armáda Kanton spěšně vyklidila, načež se města prakticky bez boje už 22. října zmocnili Japonci, kteří záhy odstranili uzávěru na Perlové řece, zablokovali koncese západních zemí a začali přístav využívat pro vlastní účely, byť zde zůstaly britské dělové čluny CICADA a MOTH společně s americkým MINDANAEM.

Obrázek
Hořící Kanton

Dobytí Kantonu znamenalo i zánik zbytku 4. eskadry, která během října a listopadu odepsala dva dělové a čtyři torpédové čluny plus jednu hlídkovou loď, což završilo zkázu floty Říše středu. Ano, na zdejších řekách stále operovalo několik menších lodí, a Kuomintang v Británii a Německu objednal šestnáct torpédových člunů, ale námořnictvo se nakonec dočkalo pouhých čtyř kusů. Berlín na nátlak Tokia od kontraktu v r. 1939 odstoupil, pročež čínské „Schnellbooty“ posílily Kriegsmarine, a potíže provázely i dodávku jednotek postavených v Británii. Loděnice Thornycroft sice všech osm člunů dokončila v nasmlouvaném termínu, ale jelikož po pádu Šanghaje a zablokování řeky Jang-c’-ťiang ztratil Západ námořní spojení s Čankajškovou ústřední vládou, Britové čluny v r. 1938 dopravili do Hongkongu.

Zde čtyři naložili na železniční vagóny a v Kantonu předali majiteli, načež je v říjnu zničili Japonci, zatímco ostatní zůstali v držení Britů, kteří dva odkoupili a zařadili do eskadry střežící kolonii Hongkong, kdežto osud poslední dvojice zůstává nejasný. Dalšího posílení se zdejší flota dočkala až v letech 1941-42, kdy od Francie, Velké Británie a USA získala šest říčních dělových člunů původně určených ke koloniální službě na čínských řekách.
Blokáda pobřeží
Efektivním prostředkem k oslabení nepřítele závislého na dovozu surovin či válečného materiálu představuje od nepaměti námořní blokáda. Tokio sice původně s jejím uplatněním nepočítalo, ale jakmile se čínský incident začal protahovat, rozhodli se japonští stratégové omezit přepravu do nepřátelských přístavů. Říše Středu sice provozovala obrovskou flotilu převážně plachetních džunek, ale parníků vhodných k dálkové přepravě se pod čínskou vlajkou na přelomu dvacátých a třicátých let plavilo pomálu a jejich celková tonáž toliko mírně převyšovala 300 000 BRT. To znamená, že kdyby se Nipponu podařilo odradit přepravce ze třetích zemí, zůstali by Čankajšek a jeho spojenci odkázáni na pozemní komunikace.

Obrázek
Letadlová loď Akagi

Byla tu ovšem potíž diplomatického rázu, neboť Japonsko se s Čínou oficiálně nenacházelo ve válečném stavu, tudíž vyhlášení námořní blokády odporovalo mezinárodnímu právu. Takovými detaily se však tokijští jestřábi nehodlali omezovat v rozletu, tudíž koncem srpna 1937 zahájili blokádu úseku kolem ústí Jang-c’-ťiang širokému asi 2000 mil, a když se nedočkali vážnější odezvy, počátkem září rozšířili hlídkování na celé čínské pobřeží od Francouzské Indočíny až k hranici s Manžukuo. Tehdy k původní oblasti střežené jednotkami 3. loďstva přibyly dva úseky, za něž převzalo odpovědnost 2. loďstvo, a do čínských vod se přesunuly i ponorky operující především u pobřeží jižních provincií.

Třebaže blokáda způsobila západním exportérům značné ztráty, záhy jí uznal Londýn i Washington, takže jediný ústupek z japonské strany představovalo propouštění zadržených lodí neutrálních zemí, poté co byl kontraband přeložen v japonských přístavech a formálně odkoupen zdejší vládou.

Jelikož blokáda nebyla kvůli malému počtu nasazených válečných lodí zdaleka nepropustná, Japonci v letech 1937-38 potopili pouze 34 čínských a neutrálních lodí plus stovky pobřežních džunek, ale vzhledem k tomu, že námořní pěchota obsadila řadu čínských souostroví a úspěchy pozemních sil učinily z území ovládaného Kuomintangem v podstatě vnitrozemský stát, splnila alespoň částečně svůj účel. Export do Říše středu námořní cestou však prozatím neustal, neboť lodě převážející zbraně a válečný materiál nyní mířily do Hongkongu a Francouzské Indočíny, odkud po železniční trati putovaly na místo určení, třebaže japonské letectvo tyto železnice intenzivně bombardovalo.

Obrázek
Britský torpédoborec Duchess

Touto cestou se k Čankajškovi na podzim 1937 dostal i náklad ze dvou sovětských parníků, které ze Sevastopolu dopravily mj. 20 protiletadlových a 50 protitankových děl, 82 tanků T-26, 30 dělostřeleckých tahačů, a v listopadu 1938 vyložila v Barmě další Sověty pronajatá loď 100 protitankových děl, 2000 kulometů, 300 nákladních automobilů a další vojenský materiál.

Ke zostření blokády došlo na jaře 1939, kdy britský torpédoborec DUCHEES zabránil poblíž mezinárodní koncese v Kantonu japonskému křižníku zkontrolovat britskou obchodní loď, načež Nippon odpověděl prohlášením o zajímání posádek neutrálních lodí s kontrabandem. Navzdory tomu dodávky přes Hongkong a Francouzskou Indočínu pokračovaly a k jejich přerušení došlo až po vypuknutí druhé světové války.
Na cestě k Pearl Harboru
Třebaže výsledky Mnichovské konference Evropu prozatím uchránily od válečné konfrontace, německá agresivní politika definitivně přesměrovala pozornost Francie a Velké Británie na domovský kontinent, tudíž se Tokio odhodlalo k dalším demonstracím síly. Už v únoru 1939 Japonci provedli invazi na Chaj-nan, kterou zajišťovalo silné uskupení složené mj. z letadlové lodě a pěti křižníků. Čínské pobřežní baterie sice potopily jedno desantní plavidlo a poškodily dvě transportní lodě, ale vylodění zabránit nedokázaly a ostrova se za minimálních ztrát zmocnili Japonci.

Obrázek
Letadlová loď Rjúdžó

A protože odezva Západu byla nulová, sotva německé jednotky v březnu 1939 překročily československé hranice, Nippon pod záminkou zefektivnění blokády provedl zábor Paracelských a Spratlyho ostrovů. Třebaže si Spratlyho souostroví nárokovala Francie, jeho obsazení představovalo hozenou rukavici Velké Británií, jelikož nově budovaná námořní základna a letiště představovaly potenciální hrozbu pro Singapur a Malajsii.

Tokio zároveň stupňovalo nátlak na zahraniční koncese v Šanghaji a Kantonu, přičemž říční flotily západních států byly de facto zablokované na středním toku Jang-c’-ťiang a odříznuté od možnosti zásobování, takže Američané a Francouzi většinu dělových člunů raději stáhli do Šanghaje. Počátkem července došlo v Čchung-čchingu k leteckému útoku na britský dělový člun FALCON a americký TUTUILA, a třebaže se Japonci za jejich poškození omluvili, nikdo nepochyboval, že cílem bombardování bylo vystrnadit i zbývající válečné lodě neutrálních zemí z čínských vod, což Britové tvrdošíjně odmítali.

Obrázek
Britský dělový člun Peterel

Ke změně postoje došlo až po vypuknutí války s Německem, což již 3. září přimělo vládu Jeho Veličenstva k rozhodnutí všechny dělové čluny, až na PETEREL zajišťující rádiové spojení s Šanghají, z Jang-c’-ťiang odvolat, přičemž se většina přesunula do Singapuru a ostatní zamířily do vzdáleného Středomoří.

Dobytím Kantonu a Wu-chanu Japonci dosáhli hlavních cílů pozemní kampaně, tudíž se od r. 1939 většinou spokojili s konsolidací dobytých území a k zásadním posunům fronty nedocházelo, byť naplno pokračovala vzdušná válka, které se s vervou účastnilo i námořní letectvo. Třebaže japonské bombardéry ničily celé městské čtvrti, a působily lidu Říše středu nezměrné utrpění, rozšířená teze, že masivní bombardování hustě zastavěných center přiměje nepřítele žádat o mír, se nepotvrdily. Naopak, vůle k odporu s každým vybombardovaným městem rostla, takže se letectvo raději soustředilo na podporu pozemních vojsk.

V čínských vodách se znovu krátce plavily letadlové lodě včetně nové HIRJÚ a nekonečná válka posloužila i k otestování nejnovějších zbraní, tudíž si na čínském nebi v létě 1940 odbyl bojovou premiéru i legendární stíhací letoun Micubiši A6M2 Typ 0 Reisen známý na Západě jako Zero. Japonští piloti zde po několik let získávali bojové zkušenosti, jež později zúročili při tažení v Tichomoří, přičemž si první úspěchy připsal i slavný stíhač Saburó Sakai.

Obrázek
Stíhačka Micubiši A6M2 Typ 0 na letadlové lodi Šókaku

Po stažení britských válečných lodí z čínských řek a kapitulaci Francie hájily zájmy Západu na Jang-c’-ťiang pouze americké dělové čluny soustředěné na jeho dolním toku. Nový velitel Asijského loďstva admirál T. Hart patřil k zastáncům tvrdšího postupu vůči stále agresivnějšímu Nipponu, jenomže realita jej v r. 1940 donutila přemístit velitelství do Manily, kde zůstaly i jednotky námořní pěchoty určené k výměně kontingentů na území Číny. Na druhou stranu Hart s uspokojením zaznamenal příslib posílit Asijské loďstvo o letadlovou loď, čtyři těžké křižníky a další menší jednotky, i když se nakonec dočkal pouze nových ponorek.

Jeho podřízení však prakticky po celý r. 1941 prováděli na jihu Filipín námořní cvičení v rámci příprav na očekávanou konfrontaci a v listopadu dostal kontradmirál Glassford rozkaz zorganizovat evakuaci flotily z Jang-c’-ťiang do zdánlivého bezpečí Filipín. Tou dobou už Američané, a běloši obecně, čelili v Šanghaji nejrůznějším provokacím a šikaně, přičemž série neomaleností vyvrcholila zfackováním amerického konzula japonským důstojníkem. V této nepřátelské atmosféře není divu, že když Glassford oznámil stažení amerických sil, zapomněl při setkání s japonským velícím admirálem na slušné vychování a dal najevo, že čas poklonkování Nipponu skončil.

Obrázek
Admirál Thomas Hart

V Šanghaji zůstal jenom dělový člun WAKE (bývalý GUAM), zatímco ostatní jednotky Jang-c’-ťiang 29. listopadu opustily a společně s minolovkou FINCH a záchrannou lodí PIGEON vytvořily malý konvoj očekávaný v Manile 4. prosince. Jelikož válka byla na spadnutí a dělové čluny nebyly projektované pro delší přesuny na širém moři, sledovaly posádky pozorně nejenom obzor, ale i barometr, protože bouře či nedejbože hurikán, pro ně představovaly stejné nebezpečí jako námořní bitva.

Naštěstí moře bylo alespoň zpočátku klidné, avšak 1. prosince při obeplouvání Pescadorských ostrovů ohlásili Glassfordovi formaci japonských torpédoborců, která zmizela teprve poté, co se v noci z 1. na 2. prosince zhoršilo počasí. Malé dělové čluny s plochým dnem se sice na vzedmutém moři celý 2. prosinec hrozivě hourácely, avšak ráno 3. prosince se vlny utišily a unavené posádky si ještě téhož dne potřásly pravicemi s kamarády na hlavní základně Asijského loďstva, aniž by věděly, že dlouho očekávaná válka už klepe na dveře.

Obrázek
Americký dělový člun Guam

Pro úplnost dodejme, že WAKE se později v Šanghaji zmocnili Japonci, kteří zajali i americké námořní pěšáky, jež se nestihli nalodit na parník PRESIDENT HARRISON. Tím WAKE vstoupil do dějin druhé světové války jako jediná americká válečná loď zajatá bez boje, což kontrastuje s počínáním posádky britského dělového člunu PETEREL. Příslušníci Královského námořnictva svedli 8. prosince beznadějný souboj s pancéřovým křižníkem IZUMÓ podporovaným dělovým člunem TOBA a pobřežními bateriemi a rozstřílený PETEREL se za velkých lidských ztrát převrátil a klesl ke dnu Jang-c’-ťiang.
Amurský incident
Jak víme, v japonském generálním štábu působila vlivná frakce označovaná jako kódóha, jejíž příslušníci věřili, že zářnou budoucnost Země vycházejícího slunce nejlépe zajistí expanze severním směrem, což předpokládalo válku se Sovětským svazem. „Seveřané“ ve třicátých letech vyprovokovali řadu ozbrojených incidentů, z nichž do dějin vešly rozsáhlé vojenské střety u jezera Chasan na sovětsko-čínsko-korejském pomezí a u Chalchyn-golu na čínsko-mongolské hranici v letech 1938-39, avšak nás bude kvůli účasti říčních sil zajímat tzv. Amurský incident odehrávající se v r. 1937.

Obrázek
Monitor Dálněvastočnyj komsomolec

Plavbu na řece Amur už za „báťušky cara“ ovládala ruská Amurská flotila, kterou po vítězství bolševiků v občanské válce převzal SSSR. Vytýčení hranic mezi Ruskem a Čínou v průběhu několika staletí řešila řada smluv, z nichž poslední podepsali v r. 1860. Tzv. Pekingské ujednaní rozpracované do konečné podoby v r. 1861 mj. určilo že hranice na řece Amur až k soutoku s Ussuri povede podél jeho pravém břehu, což znamená, že právo na kontrolu plavby po Amuru (a dalších zdejších řekách) a všechny ostrovy získalo Rusko. Z pohledu Pekingu nevýhodná smlouva vedla po první světové válce k protestům odvolávajících se na ustanovení Pařížské mírové konference, která stanovila, že říční hranice má vésti buďto uprostřed říčního koryta, a nebo hlavním plavebním kanálem. Nevyřešený spor zatěžoval vztahy mezi oběma státy dlouhá desetiletí, takže ještě v r. 1969 došlo v povodí Ussuri ke konfliktu mezi „bratrskými“ komunistickými národy a definitivně se jej podařilo urovnat až počátkem 21. století.

I z tohoto důvodu SSSR udržoval na Dálném východě poměrně silnou Amurskou flotilu, kterou na sklonku dvacátých let tvořily čtyři monitory, stejný počet dělových člunů, tři obrněné čluny (broněkateri), dvě minolovky a jeden stavěč min. Svoji užitečnost prokázala v r. 1929, kdy vládce provincie Mandžusko, maršál Čang Süe-liang, „znárodnil“ Východočínskou železnici, což vedlo ke krátké sovětsko-mandžuské válce v povodí Ussuri, kdy Amurské loďstvo rozdrtilo nepřátelské říční síly.

Obrázek
Momentka ze sovětsko-mandžuské války

Počátkem třicátých let však do severovýchodní Číny proniklo rozpínavé Japonsko, které se stalo protektorem nově vyhlášeného státu Mandžukuo, což společně s posilováním jeho říční floty znepokojilo Sověty natolik, že nejprve z Dněpru přesunuli oddíl obrněných člunů, a v r. 1936 se pustili do stavby nových monitorů, přičemž třída CHASAN o standardním výtlaku 1704 tun představovala největší říční válečné lodě všech dob. Kvůli změně projektu se první monitory podařilo dokončit až v průběhu druhé světové války, takže se konfliktu u jezera Chasan ani Chalchyn-golu nezúčastnily, a na Japonce nevystřelily ani při sovětské drtivé ofenzivě v létě 1945.

Jestliže Amurská flotila přes mírnou zastaralost představovala ve třicátých letech slušnou bojovou sílu, slabost sovětského Tichooceánského loďstva bila do očí, což Nipponu zajišťovalo stejnou námořní dominanci jako po bitvě u Cušimy, čehož si byli v Tokiu dobře vědomi. Proto nejenom válečné ale i civilní lodě s japonskou vlajkou vplouvaly do sovětských vod a japonský tisk už v r. 1930 oznámil, že 19 lodí lovících v okolí Kamčatky kraby bylo vyzbrojeno puškami a kulomety. Nelegální lov neustále narůstal, takže jenom v r. 1936 Sověti zadrželi 21 trawlerů, a o dva roky podle hlášení NKVD narušilo sovětské výsostné vody 1500 (!) japonských a korejských rybářských plavidel, které chránily válečné lodě včetně ponorek a torpédoborců.

Synové Nipponu naopak v letech 1937 a 1938 svévolně zadrželi čtyři sovětské nákladní lodě, a parník SUČAN ztroskotal poté, co Japonci zhasli maják na útesu v La Pérousově průlivu. Ještě hůře dopadli námořníci z TĚREKU, které obvinili z narušení japonských výsostných vod za účelem špionáže, načež je nevybíravým způsobem vyslýchaly zdejší úřady. Na moři Nipponu kvůli slabosti sovětského loďstva podobné praktiky procházely bez nepříjemných následků, což však nemuselo platit pro řeku Amur.

Obrázek
Mandžuská říční válečná loď

Od r. 1935 začalo na sovětsko-mandžuské hranici přibývat incidentů hrozících přerůst ve větší konflikt, když se např. 30. ledna 1936 dvě mandžuské roty střetly se sovětskými pohraničníky, kteří je za cenu čtyř padlých vytlačili zpět za hranici. Mandžuské lodě na Amuru si rovněž často „zkracovaly“ plavební trasu sovětskými vodami a Mandžukové se příležitostně vyloďovali na říčních ostrovech, na což Sověti reagovali posílením pohraničních vojsk a častými hlídkovými plavbami válečných lodí. Třebaže v r. 1936 zástupci SSSR, Japonska a Mandžukua uzavřeli dohodu ohledně plavby na Amuru, Mandžukové oprášili starý požadavek na změnu hranic na řekách Amur, Arguň a Ussuri, na což Moskva nereflektovala, takže poté co v oblasti na jaře 1937 zmizel led, následovaly další provokace.

Již 14. června dva mandžuské dělové čluny na středním toku Amuru propluly sovětskými vodami severně od Poledního ostrova (остров Полуденный), aniž by reagovaly na signály pohraničníků, načež se Mandžukové vylodili na dvou bezejmenných ostrůvcích. Sověti neprotestovali, tudíž o pět dní později zaznamenali přítomnost údajných zlatokopů na řadě dalších sporných území včetně Syčevského ostrova (остров Сычевский). Ovládnutím důležitého kousku země přehrazujícího téměř celé řečiště, by nepřítel mohl „zašpuntovat“ plavbu po řece, tudíž tentokráte Sověti jednali nekompromisně. Narušitelé byli ještě téhož dne vypoklonkováni na protější břeh, přičemž se mandžuská loď nejprve pokusila taranovat sovětský říční člun a poté se provokativně potloukala kolem Konstantinova ostrova (остров Константиновский).

Už následujícího rána podnikli Mandžukové odvetu, jelikož se na Syčevském ostrově vylodil oddíl ozbrojenců, kteří ostřelovali nábřežní strážní post, a když se přiblížil sovětský dělový člun, přivítala jej palba z ručních zbraní, kterou námořníci opětovali, a poté, co se na ostrově vylodili sovětští vojáci, nepřátele se stáhli na vlastní břeh. Jelikož se v této oblasti nadále pohybovaly mandžuské válečné lodě a pravý břeh řeky obsadili japonští vojáci, umístili na ostrov stálou posádku, kterou z levého břehu podporovaly dělostřelecké baterie a monitor DALNĚVASTOČNYJ KOMSOMOLEC s několika menšími jednotkami Amurského loďstva.

Obrázek
Sovětský broněkater

Další incident se odehrál odpoledne 30. června, kdy se k Maličkému ostrovu (остров Маленький) východně od Syčevského ostrova přiblížilo mandžuské plavidlo, které dohnaly tři sovětské lodě, načež vetřelce vzaly do vleku a táhly k pravému břehu, odkud se vzápětí ozvalo dunění děl doprovázené práskáním pušek a štěkotem kulometu. Tentokráte šlo opravdu do tuhého, jelikož granáty několikrát probily bok „broněkateru“ 72, a zásahy inkasovaly i obrněný člun 75 a strážní loď 308. Plavbyschopné jednotky se zachránily ústupem, aniž by palbu opětovaly, ale do nitra člunu 72 se valila voda, takže přeživší členové posádky naskákali do řeky a doplavali na sovětské území, zatímco proud zahnal potápějící se loď k ostrůvku číslo 514 u mandžuského břehu.

Padl velitel potopeného člunu poručík Alexander Běljajev společně se dvěma poddůstojníky a stejným počtem námořníků, přičemž seznam mrtvých později v nemocnici rozšířil jeden těžce zraněný námořník. Lehčí zranění utrpěli dva členové posádky a několik kapek krve prolil i muž z „broněkateru“ 75.

Obrázek
Maršál Bljucher

Velitel sovětských sil na Dálném východě maršál V. K. Bljucher sice následně umístil vojenskou posádku i na Maličkém ostrově a vyslal na místo incidentu další lodě, ale současně začala v Moskvě jednání s japonským velvyslancem, v nichž Sověti projevili nezvyklou ústupnost. Sice podali proti potopení obrněného člunu protest, avšak jakmile zástupce Nipponu prohlásil, že příčinou bylo protiprávní obsazení „sporných ostrovů“, došlo 2. července k dohodě, na jejímž základě odtud Sověti stáhli vojáky i válečné lodě.

Pravda, zároveň prohlásili, že sporné ostrovy zůstávají součástí SSSR, ale jelikož tato proklamace nebyla podpořena činy, Mandžukové ještě v červenci 1937 obsadili dva amurské ostrovy a došlo k několika ostřelování sovětských válečných lodí a pobřežních pozic. V Tokiu si evidentně přivrženci frakce kódóha smířlivost Moskvy vyložili jako známku slabosti a potvrzení správnosti nastoleného kursu, takže docházelo k dalším provokacím, a jejich bojechtivost zchladily teprve porážky u jezera Chasan a u Chalchyn-golu.

Použité zdroje:
Hoyt E.: Válka v Pacifiku; Japonsko triumfuje. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 2003.
Hoyt E.: Tři vojevůdci; Togó, Jamamoto, Jamašita. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1996.
Schnurr J.: “The Best Possible Time for War?” The USS Panay and American Far Eastern Policy During the Roosevelt Presidency. dostupné online
Широкорад А.: Япония Незавершенное соперничество. Vydalo nakladatelství Вече 2003.
Широкорад А.: Россия и Китай; Конфликты и сотруднигество. Vydalo nakladatelství Вече 2004.
Шишов А.: Россия и Япония; история военных конфликтов. Vydalo nakladatelství Вече 2000.
Уинслоу У.: Потоплены и забыты. Vydalo nakladatelství АСТ 2005.
Vejřík. L.: Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941; Prolog. Vydalo nakladatelství Svět křídel 1994.
Трубицын С.: Сверхлегкие крейсера (1930-1970). Samara 2008.
Военно-морское соперничество и конфликты в 1919-1939 гг. Vydalo nakladatelství Харвест 2003.
Okrety Wojenne 2006/4,5.
Okrety Wojenne numer specjalny 48; Z dziejów floty chińskej.
Okrety Wojenne numer specjalny 3.
Okrety Wojenne 2013/5.
Морская Кампания 2010/7, 2008/4.
Арсенал Коллекция 2015/1.
http://www.usspanay.org/attacked.shtml
https://menway.interia.pl/historia/news ... Id,1828826
http://www.combinedfleet.com/Rising.htm
http://www.wikipedia.org/
Palba.cz
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č 89

Příspěvek od michan »

Vyrostl jsem na knize - V zemi pěti hvězd - nehaním jí zcela - a tak ti za tohle vše moc děkuji a koukám na své mezery....
Dobrá práce. Tvé počínání je více než dobré.
Díky chlape...
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
mrfelix
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 220
Registrován: 30/10/2012, 08:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č 89

Příspěvek od mrfelix »

Jarle, je to krásná práce, přečetl jsem to jedním dechem.

Můžu mít k textu následující otázky:
1) počátkem července Francouzi debarkovali vojáky na Paracelském souostroví
Debarkovat se by mělo být "vylodit se," ale co je debarkování někoho třetího? Zajali je, zabavili lodě? Co Japoncům vrátili?

2) Tentokráte šlo opravdu do tuhého, jelikož granáty několikrát probily bok „broněkateru“ 72, a zásahy inkasovaly i obrněný člun 75 a strážní loď 308. Plavbyschopné jednotky se zachránily ústupem, aniž by palbu opětovaly,
Proč si myslíš, že se Rusové nebránili palbou? Proč by zahákli ozbrojené plavidlo lany a táhli ho? Zdá se mi to zvláštní.

Zároveň Ti děkuji za zlepšení dne:
Malé dělové čluny s plochým dnem se sice na vzedmutém moři celý 2. prosinec hrozivě hourácaly.
Hourácání je tak půvabné slovo, že mi skutečně prosvětlilo den. Doufám, že se stane používaným českým slovem!
Naposledy upravil(a) mrfelix dne 27/11/2018, 10:25, celkem upraveno 2 x.
Obrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č 89

Příspěvek od michan »

Proč nesedíte češtináři - jazykozbytci u každé vojenské operace - u každého vojenského čtení?
Pravda (původně překlep - dnes úmysl, že písmena jsou na klávesnici a v hlavě je myšlenka...) je, že se u vojenkých textů sice čeština vojáky historika a... prostě ptala, a i vidíte, že se občas, děkuji pane mrfelix, a pozdravuji Vaši manželku a nevím co to bylo - kluk, nebo holka - stejně i po letech gratuluji.
Určitě pozdravujte paní a i - řekněte i po soukromé zprávě, nezlobte se - byl to kluk, nebo holka?, prosím pozitivně - prosím a ještě jednou za vše děkuji.

Češi jsme různá, blbá i pitomá a vojenská čeština někdy dělá chaos.
Prosím češtináři respektujte nás my se postupně umravníme.... - třeba zeptáme...?

Ať se neblamuji - nejste někde v překadu slov, jejich možnosti pochopení, vy kolego v rozporu?
Jarl ví co říká a já mu rozumím.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
mrfelix
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 220
Registrován: 30/10/2012, 08:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č 89

Příspěvek od mrfelix »

Michane, něčím se cítíš dotčený, zřejmě jsem to špatně napsal, že mé vyjádření na tebe působí urážlivě.
Zkusím původní příspěvek ještě upravit.

Překládání je těžká práce, tím spíš, že je snadné se zamotat v tom, s kterého do kterého jazyka vlastně člověk překládá.
Děkujeme za pozdravy.
Obrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č 89

Příspěvek od michan »

Dík vše jsi sem dopnil - nic mě nevadí, leč dobrá přelož jeho slova do češtiny a je -
Prosím byl to kluk, nebo holka a když dáš i křestní jméno jsi můj.

V překladech tápe více lidí než si myslíš - komerce je totiž i zlo a doba, z které čerpal kolega, který na tom není tak špatně...

Pokud citoval tak hned máš dva - nebo si najdi a i to autoři dělají i v češtině pane kolego.. a to úmyslně k době, - já dám Wiki a tam nám také můžeš přece pomoci - My když jsme zde začínali tak na Wiki -nééééé-

Dnes je v mnohém, prosím ne ve všem OK..
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č 89

Příspěvek od michan »

Fakticky se jedná o běžně neznámé, skvěle pojaté věci o Číně třicátých let, děkuji Jarle, ještě mě zbývá jen trochu textu dočíst, umíš chlape.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č 89

Příspěvek od michan »

Děkuji a moderátoři třeba uznají, pan kolega mrfelix si dá další výhrady k ...- Jarlovu překladu - je to možné - ..
Dík mrfelix víc nežli si myslíš a pozdravuj.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č 89

Příspěvek od Alfik »

Hourácání je super, budu jej používat! :D
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č 89

Příspěvek od jarl »

mrfelix píše: 1) počátkem července Francouzi debarkovali vojáky na Paracelském souostroví
Debarkovat se by mělo být "vylodit se," ale co je debarkování někoho třetího? Zajali je, zabavili lodě? Co Japoncům vrátili?
Je to myšleno tak, že tam Francouzi vylodili vlastní vojáky. K žádnému zajímání Japonců nedošlo. Jestli jsem to správně pochopil, Japonci se nejprve vylodili na některém z Paracelských ostrovů, a jakmile se na jiné části souostroví vylodili Francouzi, tak se raději stáhli a čekali na lepší příležitost.
mrfelix píše: 2) Tentokráte šlo opravdu do tuhého, jelikož granáty několikrát probily bok „broněkateru“ 72, a zásahy inkasovaly i obrněný člun 75 a strážní loď 308. Plavbyschopné jednotky se zachránily ústupem, aniž by palbu opětovaly,
Proč si myslíš, že se Rusové nebránili palbou? Proč by zahákli ozbrojené plavidlo lany a táhli ho? Zdá se mi to zvláštní.
O tom odvlečení mandžuského plavidla píše Vladimír Sutormin v časopise Arsenál Kolekcija. Uvádí, že v něm byli jenom při osoby a nejednalo se o válečnou loď, takže dost možná ani neměli zbraně, protože zadržení Mandžukové o několik dní dříve tvrdili, že na říčních ostrovech rýžují zlato. Nad tím, že sovětské válečné lodě ani pobřežní baterie nestřílely se zase ve své knize o rusko-japonském soupeření podivuje Aleksandr Širokorad.

ObrázekxxxObrázek
mrfelix píše: Zároveň Ti děkuji za zlepšení dne:
Malé dělové čluny s plochým dnem se sice na vzedmutém moři celý 2. prosinec hrozivě hourácaly.
Hourácání je tak půvabné slovo, že mi skutečně prosvětlilo den. Doufám, že se stane používaným českým slovem!
S termínem "hourácení" jsem se poprvé setkal při četby díla Paula Chacka, které u nás vycházelo někdy ve třicátých letech minulého století, a protože se i mě zalíbil, občas jej použiji pro osvěžení textu. Jestli mě paměť neklame, znamená to kymácení lodě v její podélné ose, zatímco opačné kymácení se označuje jako kolébání, ale teď koukám, že jsem to zvukomalebné slovo trochu zkomolil a měl jsem napsat "hourácely" a ne "hourácaly", takže to raději v článku opravím.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č 89

Příspěvek od jarl »

Ještě několik obrázků k tématu:

ObrázekxxxObrázek
Americký dělový člun Oahu a japonská letadlová loď Kaga

Obrázek
Japonci v Kantonu
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“