Protivzdušný komplet S 400 Triumf (SA 20)
Napsal: 29/10/2005, 19:35
S400 je považován za PL systém 4.generace a to jak v oblasti radiolokace,tak i raketové a mikroelementární technologie.
Systém vznikl ve spolupráci konstrukční kanceláře Almaz(Diamant) a Fakel(Pochodeň) s Novorosijký elektrotechnický závodem a St.Peterburským závodem speciálního strojírenství s dalšími subdodavately.Původní tovární značení bylo S -300PM3,vzhledem k obrovskému pokroku a rozdílu bylo zvoleno nové označení.
S 400 je schopna zasahovat do vzdálenosti 400km proti cílům současným i proti objektům v nejbližší době teprve zaváděným.
Rozsah je velmi rozmanitý. Strategické i taktické letouny,rakety s plochou dráhou letu a i jiných raketových prostředků,vzdáleným letounům REB a AWACS,letouny i létající prostředky s technologií STEALT a to ve všech výškách,vzdálenostech i rychlostech.
Tovární zkoušky začaly 12.2.1999 na polygonu Kapustin-Jar.Byla zkoušena jeho účinnost proti rozličným cílům.Testy byly ukončeny 7. dubna 2000.Až do roku 2004 pak byly prováděny testy inovovaný raket i na území Arménie,Tadžigistánu a Běloruska . Díky vysokému stupni automatizace systému se snižují nároky na výcvik i počet personálu obsluhy a proto je možné systém zařadit nejen k plukům PVO,ale i jiným druhům vojsk.A to při 2,5x vyšší bojové efektivitě než předchozí PL systémy.
Systém je navržený tak unikátně,že může používat jak starší typy raket ze systému S300 PMU1 a 2 (typ 48N6E2), tak nové rakety 9M96E a E2. V nich je využita zahraniční technologie,podobná,jakou využívá raketa RAS systému PATRIOT či fr. ASTER.
Svou konstrukcí je údajně ještě předčí,hlavně díky vysoké manévrovosti a přesností samonavádění.Navíc jsou rakety 9M96 ve srovnání předchozími typy výrazně lehčí. Jejich váha se pohybuje v rozmezí 3-500kg,předchozí typ 48N6E2 váží 1-1,8t.
Raketa nemusí být při odpálení zaměřena na cíl. Nejprve je poveden tzv. studený start, při kterém je raketa vymrštěna z kontejneru do výšky 30m a teprve poté následuje zážeh hlavního motoru,který během 0,025 dosáhne přetížení 20G.Aktivní radar pak odešle raketu na cíl. Poté již raketa sleduje cíl sama pomocí aktivního samonaváděcího systému.
Tříštivá hlavice váží 24kg a má regulovatelné směrování pole střepin.Pro klasické letectvo je smrtelnou hrozbou s téměř 100% účinností. V případě rakety se pak dálkově zapalovač hlavice nastaví na průbojně-trhavý efekt.Udává se 70% úspěšnost zásahu u modernizovaných balistických raket SCUD či protilodních raket HARPON.
Počítá se s dalším vývojem a modifikacemi. Dále též s exportem. Čína údajně již má pro nakup těchto sytému vyčleněno 500mil US. Jednání se vede i s SAE a zájem projevila i Sýrie.
Od r.2004 jsou experimentální systémy součástí PVO Moskvy(systém А-135) a postupně jsou jimi vyzbrojovány další bojové útvary a PVO.
V srpnu 2007 vstoupili do bojové služby u Třetí protiletadlové baterie Krasnoznamenského gardového protiletadlového pluku v Elektrostali prvními komplexy S-400.
Maximální dostřel dálkový - 120-400 km
Maximální dosah radaru - 500-600 km
Údaj o maximální výšce doletu se neustále liší. Nejčastěji se udává max 30km ale uváděn je i údaj 120 - 200km výšky.
V r. 2009 Rusko zvažuje systém S-400 uvolnit pro export.
Vývojový předchůdci S-400:
S-200 Angara (Vega, Dubna)
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1572
S-300P
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1649
S-300V (9K81)
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1658
Systém vznikl ve spolupráci konstrukční kanceláře Almaz(Diamant) a Fakel(Pochodeň) s Novorosijký elektrotechnický závodem a St.Peterburským závodem speciálního strojírenství s dalšími subdodavately.Původní tovární značení bylo S -300PM3,vzhledem k obrovskému pokroku a rozdílu bylo zvoleno nové označení.
S 400 je schopna zasahovat do vzdálenosti 400km proti cílům současným i proti objektům v nejbližší době teprve zaváděným.
Rozsah je velmi rozmanitý. Strategické i taktické letouny,rakety s plochou dráhou letu a i jiných raketových prostředků,vzdáleným letounům REB a AWACS,letouny i létající prostředky s technologií STEALT a to ve všech výškách,vzdálenostech i rychlostech.
Tovární zkoušky začaly 12.2.1999 na polygonu Kapustin-Jar.Byla zkoušena jeho účinnost proti rozličným cílům.Testy byly ukončeny 7. dubna 2000.Až do roku 2004 pak byly prováděny testy inovovaný raket i na území Arménie,Tadžigistánu a Běloruska . Díky vysokému stupni automatizace systému se snižují nároky na výcvik i počet personálu obsluhy a proto je možné systém zařadit nejen k plukům PVO,ale i jiným druhům vojsk.A to při 2,5x vyšší bojové efektivitě než předchozí PL systémy.
Systém je navržený tak unikátně,že může používat jak starší typy raket ze systému S300 PMU1 a 2 (typ 48N6E2), tak nové rakety 9M96E a E2. V nich je využita zahraniční technologie,podobná,jakou využívá raketa RAS systému PATRIOT či fr. ASTER.
Svou konstrukcí je údajně ještě předčí,hlavně díky vysoké manévrovosti a přesností samonavádění.Navíc jsou rakety 9M96 ve srovnání předchozími typy výrazně lehčí. Jejich váha se pohybuje v rozmezí 3-500kg,předchozí typ 48N6E2 váží 1-1,8t.
Raketa nemusí být při odpálení zaměřena na cíl. Nejprve je poveden tzv. studený start, při kterém je raketa vymrštěna z kontejneru do výšky 30m a teprve poté následuje zážeh hlavního motoru,který během 0,025 dosáhne přetížení 20G.Aktivní radar pak odešle raketu na cíl. Poté již raketa sleduje cíl sama pomocí aktivního samonaváděcího systému.
Tříštivá hlavice váží 24kg a má regulovatelné směrování pole střepin.Pro klasické letectvo je smrtelnou hrozbou s téměř 100% účinností. V případě rakety se pak dálkově zapalovač hlavice nastaví na průbojně-trhavý efekt.Udává se 70% úspěšnost zásahu u modernizovaných balistických raket SCUD či protilodních raket HARPON.
Počítá se s dalším vývojem a modifikacemi. Dále též s exportem. Čína údajně již má pro nakup těchto sytému vyčleněno 500mil US. Jednání se vede i s SAE a zájem projevila i Sýrie.
Od r.2004 jsou experimentální systémy součástí PVO Moskvy(systém А-135) a postupně jsou jimi vyzbrojovány další bojové útvary a PVO.
V srpnu 2007 vstoupili do bojové služby u Třetí protiletadlové baterie Krasnoznamenského gardového protiletadlového pluku v Elektrostali prvními komplexy S-400.
Maximální dostřel dálkový - 120-400 km
Maximální dosah radaru - 500-600 km
Údaj o maximální výšce doletu se neustále liší. Nejčastěji se udává max 30km ale uváděn je i údaj 120 - 200km výšky.
V r. 2009 Rusko zvažuje systém S-400 uvolnit pro export.
Vývojový předchůdci S-400:
S-200 Angara (Vega, Dubna)
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1572
S-300P
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1649
S-300V (9K81)
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1658