PALBA.CZ

Boj o nádraží ve Fryšavě (1918)

Nejrozsáhlejší bojové operace při obsazování pohraničních území, probíhaly na jižní Moravě. Konkrétně proti tamní provincii Deutschsüdmähren, které se díky společné hranici s Rakouskem dostalo i částečné podpory z Rakouské republiky. Toto území o rozloze 1 840 čtverečních kilometrů zahrnovalo 186 obcí a 9 měst s více než 170 000 obyvateli. Během rozpadu Rakouska-Uherska dne 3. listopadu 1918, svolal Oskar Teufel (1880-1946) na znojemské radnici schůzku s dalšími pěti německými poslanci (Josefem Lukschem, Josefem Brunnerem, Eduardem Kafkou, Franzem Wagnerem a Aloisem Winterem) načež byl zvolen krajským hejtmanem nově vyhlášené provincie Deutschsüdmähren. Ta se na základě práva národů na sebeurčení přihlásila k Německému Rakousku.Teufel ve funkci požadoval přísahu všech veřejných činitelů pro Německé Rakousko, což Češi odmítli. Teufel odmítl vyjednávat o smíru s Národním výborem v Brně v čele s Hynkem Bulínem a ten na oplátku vyhlásil hospodářskou blokádu kraje. Hospodářská blokáda byla již od svého počátku velmi účinná, neboť během pouhých několika dnů byl ve městě nejenom zoufalý nedostatek potravin, ale také dříví, uhlí a petroleje, což představitelům provincie působilo na začátku zimy obrovské starosti.

Pokud jde o střety s československou armádou, byť poměrně nekrvavé, propukly již 9. listopadu 1918 po rozehnání Volkswehru na stanici Nové Dvory a do poloviny měsíce se situace počala přiostřovat. Krajský hejtman Oskar Teufel povolal do Znojma námořníky (Marinewehr) pod vedením svého bratra. V noci ze 17. na 18. listopadu došlo k boj o Slavonice - dvouhodinová přestřelka si vyžádala několik raněných na obou stranách. O den později, československý obrněný vlak cestou na Slovensko asistoval vojsku u stanice Miroslava, která v předchozích dnech již dvakrát změnila majitele. Palba z kulometů a několik výstřelů z děla obrněného vlaku zahnala příslušníky Volkswehru na úprk. Téhož dne anektovalo Československo dolnorakouské obce Ober- a Niederthemenau a Biasdorfswart. Dne 20. listopadu Teufela ve funkci krajského hejtmana nahradil hrabě Hieronymus Oldofredi. Dne 29. listopadu ve večerních hodinách, dostal krajský hejtman Oldofredi telegram s varováním, že československé vojenské jednotky hodlají zítra vyrazit od Dolenic na Fryšavu (Břežany) a dobýt uzlovou stanici Hrušovany–Šanov. Neboť zároveň během dne dorazila zpráva, že do Znojma míří z Vídně jeden prapor německo-rakouské národní obrany, vydal Oldofredi rozkaz, aby se do Fryšavy neprodleně ze Znojma odebral stohlavý oddíl německo-rakouských námořníků (Marinewehr), vyzbrojený kromě pušek čtyřmi kulomety. Této expedici bude velet lodní poručík Renée Straßmann. Ke střetům obou skupin nepřátelského vojska dochází 30. listopadu v odpoledních hodinách u železniční stanice Fryšava (Břežany) na Státní dráze z Brna do Vídně. Palba námořníků pod velením lodní poručíka Straßmanna nakonec přesvědčí československé vojáky pod velením nadporučíka Františka Nováka k ústupu zpět k Dolenicím. Obě strany se nakonec večer dohodnou, že prostor mezi miroslavským a hrušovanským nádražím bude neutrální zónou.

Dne 3. prosince došlo k boji u tábora na Muschelbergu (u Mikulova), kde Volkswehr odrazil průzkum Slovácké brigády. V těchto dnech se projevil příliv posil z Rakouska, a 5. prosince dokonce přešel vídeňský Marinewehr do protiútoku a dobyl po přestřelce obec Bulhary. O tři dny později se střílelo při obsazování obsazování Dešné a Rancířova. Boje pokračovaly například 10. prosince, kdy byl odražen útok Marinewehru na Vítovice a o den později byla po šarvátce obsazena Fryšava. K největším bojům došlo 10.-11. prosince u Prosiměřic a bojovalo se i 12.-13. prosince při postupu na Hrušovany. Přestřelky kolem blokovaného/obléhaného Znojma probíhaly i 15. prosince, kdy se již jednalo o obsazení města. K tomu došlo o den později bez větších problémů za asistence obrněného vlaku Brno. Téhož dne byly obsazeny též Hrušovany a Mikulov, nicméně k přestřelce došlo u Dolních Věstonic na přechodu Dyje. Tím byla pacifikace jižní Moravy více méně ukončena, byť ještě dva dny před Štědrým dnem došlo k přepadu hrušovanského nádraží, což českou stranu stálo jednoho padlého a jednoho těžce raněného. Paradoxně se provincii Deutschsüdmähren sice dostalo nezanedbatelných posil z Rakouska, nicméně většinou s upozorněním, že nemá být kladen odpor, neboť by to mohlo být považováno za porušení příměří se státy Dohody (kam ČSR patřilo). Nedošlo tak k nasazení tří rakouských dělostřeleckých baterií, které byly z Vídně poslány k obraně Znojma.

Pokud vás zajímají vojenské síly, kterými provincie Deutschsüdmähren, tak do 11. listopadu byly ve Znojmě dvě setniny Volkswehru o síle zhruba 300 mužů, podřízené Emanuelu Hanakovi, bývalému majorovi 99. pěšího pluku. Krom toho přibližně 100 příslušníků Bürgerwehr a asi 100 příslušníků Jugendwehru. Korvetní kapitán Oskar Dolezal velel Marinewehru čítajícímu přibližně 100 mužů. Četnické jednotky ve městě podléhaly rytmistru Isidoru Petrowitschovi. V Mikulově velel major Viktor Radda asi 150 příslušníkům Volkswehru a stejně silnou jednotku měl pod svým velením ve Slavonicích nadporučík Stommer. V polovině listopadu pak byly jednotlivé oddíly ještě posíleny, znojemský Volkswehr na 500 mužů a Marinewehr na 300 mužů. Kromě toho se majorům Hanakovi a Raddovi podařilo vyzbrojit ze znojemských vojenských skladišť 20-30 členné oddíly v Hrušovanech, v Drnholci, v Dolních Dunajovicích a v Dolních Věstonicích. Když pak 30. listopadu dorazil do Znojma prapor Volkswehr z Vídně, měly německé síly na celém území Německé jižní Moravy, kromě četníků a vojensky prakticky bezcenných jednotek Bürgerwehr a Jugendwehr, k dispozici 1500-2 000 mužů pěchoty s jedním nákladním autem, 30 kulometů a tři baterie dělostřelectva.

Zdroj:
BOJ O NÁDRAŽÍ VE FRYŠAVĚ 30. 11. 1918
https://is.muni.cz/th/ssd8x/Prace_I.pdf
https://cs.wikipedia.org/wiki/Obsazen%C ... det_(1918)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Oskar_Teufel

německo-rakouští námořníci, československý oddíl

Doplním Raseho popis německo-rakouských jednotek těmi republikovými:

- nejdříve k Slovácké brigádě obecně, zde jen okopíruji to, co jsem psal zde http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=36& ... da#p249785

V rámci dobrovolnických formací RČS vzniklých v krátce popřevratové době, zaujímá doposud Slovácká brigáda místo Popelky. Na rozdíl od relativně známých čs. dobrovolnických pluků a zejména pluků Stráže svobody, je Slovácká brigáda takřka zapomenuta, ačkoliv svým významem výše uvedené formace mnohdy předčila. První zárodky tohoto tělesa vznikly již 8. listopadu 1918 v Hodoníně, a to z popudu poněkud svérázného moravského Slováka, setníka ve výslužbě Cyrila Hluchého. Do konce ledna se Hluchému podařilo sestavit celkem 7 praporů, štábní setninu a dokonce Slovácký doplňovací prapor. Jednotlivé prapory brigády pak byly zasazeny do strážní a asistenční služby na jihovýchodní Moravě a rakouské hranici, později rovněž na Těšínsku a jako rekviziční oddíly na Slovensku. Z I., III. a IV. praporu brigády vznikl později Slovácký pluk, pod vedením staronového velitele Hluchého. Transformací brigádního velitelství na velitelství plukovní, které proběhlo 6. června v Hodoníně brigáda fakticky zanikla.

- k popisovaným bojům na pomezí listopadu a prosince

Dne 3. prosince došlo k boji u tábora na Muschelbergu (u Mikulova), kde Volkswehr odrazil průzkum Slovácké brigády.

Ono se zas tak úplně o Slováckou brigádu (tak jak je uvedena výše, tjs. početné vojenské těleso) ještě nejednalo, nicméně s nejvyšší pravděpodobností šlo o její zárodky v podobě I. praporu (původně kombinovaného praporu) Slovácké brigády, jenž 17. listopadu přísahal v Hodoníně a hned dne následujícího obsadil Břeclav. Nebo dalších dvou jejích praporů, vzniklých do konce listopadu 1918 tamtéž. 28. listopadu je velitelství brigády přesunuto do Břeclavi a hned dva dny na to, první prapor obsazuje Lednici. Druhý prapor pak místo prvního zaujímá pozici v Hodoníně (dohromady tvoří úsek břeclavský, npor. Ecker). III. a později i IV. prapor brigády jsou pak přesunuty do Hustopeče (tzv. úsek hustopečský, set. Bösraug),

- pár zajímavostí: výstroj a výzbroj pro tvořící se brigádu byla získána v Brně a Olomouci, konkrétně výzbroj v podobě 5 000 pušek systému Werndl a 100 000 nábojů ve skladišti Bystrovany u Olomouce. V průběhu listopadu a prosince došlo na obnovu pušek za systém Mannlicher, a to zejména díky zabavování a odzbrojování navracejících se jednotek z fronty. Ještě k Cyrilovi Hluchému (N. Ves u Hodonína), tato zajímavá osoba velmi lpěla na svém kraji a místní lidové svéráznosti. Dle jeho představ měli příslušníci Slovácké brigády vyjadřovat svoji příslušnost k jednotce/kraji odznakem znázorňujícím stříbrný rozmarýn, jenž by byl nošen na čepici podobně, jako rakousko-uherské odznaky. Do té doby se odlišnost jednotky měla znázorňovat odznakem s písmeny "SB". A aby toho nebylo zrovna málo, Hluchý chystal pro své muže zavedení atypického vojenského stejnokroje, jenž měl být inspirován lidovými kroji ze Slovácka.

Rase

Hodně zvláštní postavička je i samotný Oskar Teufel (1880-1946). Narodil se do továrnické rodiny, jeho otec byl majitelem továrny na výrobu octu a okurkových konzerv. Po studiu se brzy začal věnovat politice a během obecních voleb v roce 1906 se podílel na vytváření místní Národní rady (Volksrat), německého lidového a antisemitského hnutí. Do začátku války se velice aktivně podílel na politickém životě a minimálně již od roku 1907 prosazoval přetvoření Předlitavska na německý národní stát. Po vypuknutí první světové války byl u všech vypravování vojáků na frontu a postupně si vydobyl pozici druhého muže města Znojma, po starostovi Heinrichu Hommovi. Po obnovení činnosti Říšské rady v roce 1917 patřil k nejaktivnějším podporovatelům ustavení rakousko-německého substátu v rámci Předlitavska. Stal se rovněž místopředsedou Německé radikální strany. Jeho aktivity na konci války sme si již zmínili, ale dodejme, že dva dny před příchodem československého vojska do regionu ještě prohlašoval, že Češi ovládnou Znojmo pouze přes jeho mrtvolu. Přesněji mrtvolu jeho a jeho dětí. Den na to již uprchl vlakem do Vídně a po přesunutí hejtmanství do Retzu marně loboval za připojení regionu k Německému Rakousku. Československu byl v nepřítomnosti souzen pro velezradu a v Rakousku působil v krajanských německých spolcích. Zlí jazykové tvrdí, že skončil jako vídeňský barový tanečník.

Oskar Teufel (1880-1946)