FW 190 G "Jabo-Rei"
Napsal: 31/10/2005, 10:04
FW 190 G byl vyvinut jako stíhací bombardér s velkým doletem (Jabo-Rei čili Jagdbomber mit vergrösserterr Reichweite). Tyto stroje podnikaly hloubkové nálety (jednotlivě i ve skupinách) na cíle v týlu nepřítele, např. na PL postavení, železnice, továrny, lodě, přístavy a podobně. Útoky byly často podnikány i v noci. Požadavek na zvýšení doletu znamenal zvýšit množství paliva pomocí přídavných nádrží. Jako první byl s dvěmi 300 l nádržemi pod křídlem zkoušen FW 190 A-3/U3, na kterém bylo prováděno aerodynamické měření v tunelu ve Francii.
Výsledný stroj vycházel z verse A-4 a byl označen A-4/U8, respektive G-1.Rozdíl mezi A-4/U8 a G-1 byl dán pouze způsobem výroby, A-4/U8 vznikaly přestavbou stíhacích A-4, G-1 byly stavěny přímo jako stíhací bombardér. Hlavní změny oproti stíhacím strojům byly v křídle, pod které bylo možno podvěsit 300 l přídavné nádrže, případně (nepříliš často) pumy o 250 kg. Nádrže byly zavěšeny na závěsnících Junkers (z Ju 87 R) s typickým "límcem" Ten byl dosti rychle, vzhledem k výrobní náročnosti, nahrazen jednodušším krytem. V křídle byly umístěny palivové pumpy EP-1E a vedení, a to buď přímo v továrně nebo při přestavbě podle předpisu Ä.A.52. Výzbroj byla redukována na dva kanony MG 151/20 ráže 20 mm v kořenech křídla. Pod trupem byl závěsník ETC 501 pro pumu do hmotnosti 500 kg. V březnu však několik přeživších G-1 od jednotky NSGr.20 údajně podniklo útok na most u Remagenu pomocí pum SC 1800! Pro zvýšení výkonu motoru BMW 801 D-2 při akcích nízko nad zemí používaly A-4/U8 i další varianty vstřikování paliva do levého sacího hrdla kompresoru, díky čemuž byl výkon motoru na úrovni hladiny moře až 1365 kW. Ve druhé polovině roku 1942 bylo postaveno cca. 50 G-1 u firem FW, Arado a Fiesler.
Následoval FW 190 A-5/U8, respektive FW 190 G-2, vyráběný od konce roku 1942 do poloviny 1943 v počtu 468 kusů. Od května 1943 byly místo závěsníků Junkers montovány nové, se zámkem Mtt (též značeným jako FW-Schloss) a se dvěna vzpěrami tvaru N. Tyto závěsy byly aerodynamicky mnohem vhodnější než původní. Odlišit lze variantu G-2/N upravenou pro noční akce instalací světlometu v levé polovině křídla a upravenými výfuky pro snížení záblesků, které se však neukázali být příliš účinné.
Následující varianta G-3 kombinovala původní trup G-1/2 s křídlem z FW 190 A-6. Náběžná hrana části strojů nesla "Kuto-Nase", což bylo zařízení na přeřezávání lan balonů. Jednalo se oprofil s nabroušenou hranou, zakrytý tenkým plechem. Jinak nebylo mnoho odlišností od předchozích variant. G-3 byla vyráběna od srpna 1943, počet vyrobených strojů není bohužel jasný, jednalo se o cca 150 ks. Také u této varianty existovalo noční provedení N.
Varianty G-4 až G-7 se nedostaly do výroby, uvažované změny nejsou známy.
Poslední variantou byla G-8, která vycházela z draku A-8. Kuto-Nase se na tuto variantu nemontovali. Vzhledem k umístění 115 l nádrže za pilotním prostorem došlo z důvodu zachování těžiště k posunutí trupového závěsníku o 200 mm vpřed. Letouny používající zařízení GM 1 (vstřik oxidu dusného do motoru pro zvýšení jeho výkonu) nosili v této nádrži 85 l této látky. G-8 byla vyráběna od září (nebo listopadu ?) 1943 a do března 1944 vzniklo 146 strojů. Náhradou za ukončenou výrobu G-8 byly FW 190 F-8, upravené podle předpisu Ä.A. 137 pro nesení dvou 300 l nádrží pod křídlem, označených F-8/U1 a nebo podle předpisu Ä.A. 139, kdy bylo možno podvěsit dvě 250 kg pumy. Tyto stroje bývají označeny G-8 a od "pravých" G-8 je lze rozeznat pouze podle kulometů MG 131 ráže 13 mm nad motorem.
Plánována byla i varianta G-9, vycházející z A-9 a odlišující se především použitím motoru BMW 801 F..
TECHNICKÉ ÚDAJE (G-1/ G-8)
ROZMĚRY
Rozpětí: 10506 mm/ 10500 mm
Délka: 8850 mm/ 8950 mm
Nosná plocha: 18,3 m2/ 18,3 m2
HMOTNOST
Prázdná: 3175 kg/ 3405 kg
Max. vzletová: 4995 kg/ 5325 kg
VÝKONY
Max. rychlost: 615 km/h/ ?
Max. dolet s 500 kg pumou a děma 300 l nádržemi: 1490 km/ 1680 km
Konkurent od Messerschmtttů
V roce 1942 byla do letounu Bf 109 G-1 instalována palivová vedení a křídelní závěsníky, umožňující podvěšení dvou 300 l přídavných nádrží. Závěsníky byly velmi dobře aerodynamicky řešeny, byly totiž zcela umístěny v křídle, vyčnívaly pouze úchyty. Na závěsník pod trupem pak bylo možno podvěsit pumu do hmotnosti 500 kg. Vzhledem k malé světlé výšce s touto pumou byla instalována pomocná podvozková noha pod trupem, jež byla po startu odhozena na padáku. Tato noha však nebyla vždy vysloveně nutná, záleželo na stavu letiště. Z důvodu přetížení stroje byly odstraněny kulomety MG 17 nad motorem. Při zkouškách tohoto stroje, označeného Bf 109 G-2/R1, se oběvila řada problémů především se startem přetíženého stroje, s pomocnou podvozkovou nohou a rychlým opotřebením letounu a proto koncepce nebyla přijata a do výzbroje byl zaveden vhodnější FW 190 G. Samotná koncepce podvěšení přídavných nádrží pod křídlo Bf 109 však úplně opuštěna nabyla a vedla k vzniku průzkumného G-4/R3, na který bylo nakonec přestavěno 80 letounů.
Zdroje: FW 190 F/G JaPo
FW 190 AJ Press
FW 190 Kagero
Bf 109 AJ Press
Net
Výsledný stroj vycházel z verse A-4 a byl označen A-4/U8, respektive G-1.Rozdíl mezi A-4/U8 a G-1 byl dán pouze způsobem výroby, A-4/U8 vznikaly přestavbou stíhacích A-4, G-1 byly stavěny přímo jako stíhací bombardér. Hlavní změny oproti stíhacím strojům byly v křídle, pod které bylo možno podvěsit 300 l přídavné nádrže, případně (nepříliš často) pumy o 250 kg. Nádrže byly zavěšeny na závěsnících Junkers (z Ju 87 R) s typickým "límcem" Ten byl dosti rychle, vzhledem k výrobní náročnosti, nahrazen jednodušším krytem. V křídle byly umístěny palivové pumpy EP-1E a vedení, a to buď přímo v továrně nebo při přestavbě podle předpisu Ä.A.52. Výzbroj byla redukována na dva kanony MG 151/20 ráže 20 mm v kořenech křídla. Pod trupem byl závěsník ETC 501 pro pumu do hmotnosti 500 kg. V březnu však několik přeživších G-1 od jednotky NSGr.20 údajně podniklo útok na most u Remagenu pomocí pum SC 1800! Pro zvýšení výkonu motoru BMW 801 D-2 při akcích nízko nad zemí používaly A-4/U8 i další varianty vstřikování paliva do levého sacího hrdla kompresoru, díky čemuž byl výkon motoru na úrovni hladiny moře až 1365 kW. Ve druhé polovině roku 1942 bylo postaveno cca. 50 G-1 u firem FW, Arado a Fiesler.
Následoval FW 190 A-5/U8, respektive FW 190 G-2, vyráběný od konce roku 1942 do poloviny 1943 v počtu 468 kusů. Od května 1943 byly místo závěsníků Junkers montovány nové, se zámkem Mtt (též značeným jako FW-Schloss) a se dvěna vzpěrami tvaru N. Tyto závěsy byly aerodynamicky mnohem vhodnější než původní. Odlišit lze variantu G-2/N upravenou pro noční akce instalací světlometu v levé polovině křídla a upravenými výfuky pro snížení záblesků, které se však neukázali být příliš účinné.
Následující varianta G-3 kombinovala původní trup G-1/2 s křídlem z FW 190 A-6. Náběžná hrana části strojů nesla "Kuto-Nase", což bylo zařízení na přeřezávání lan balonů. Jednalo se oprofil s nabroušenou hranou, zakrytý tenkým plechem. Jinak nebylo mnoho odlišností od předchozích variant. G-3 byla vyráběna od srpna 1943, počet vyrobených strojů není bohužel jasný, jednalo se o cca 150 ks. Také u této varianty existovalo noční provedení N.
Varianty G-4 až G-7 se nedostaly do výroby, uvažované změny nejsou známy.
Poslední variantou byla G-8, která vycházela z draku A-8. Kuto-Nase se na tuto variantu nemontovali. Vzhledem k umístění 115 l nádrže za pilotním prostorem došlo z důvodu zachování těžiště k posunutí trupového závěsníku o 200 mm vpřed. Letouny používající zařízení GM 1 (vstřik oxidu dusného do motoru pro zvýšení jeho výkonu) nosili v této nádrži 85 l této látky. G-8 byla vyráběna od září (nebo listopadu ?) 1943 a do března 1944 vzniklo 146 strojů. Náhradou za ukončenou výrobu G-8 byly FW 190 F-8, upravené podle předpisu Ä.A. 137 pro nesení dvou 300 l nádrží pod křídlem, označených F-8/U1 a nebo podle předpisu Ä.A. 139, kdy bylo možno podvěsit dvě 250 kg pumy. Tyto stroje bývají označeny G-8 a od "pravých" G-8 je lze rozeznat pouze podle kulometů MG 131 ráže 13 mm nad motorem.
Plánována byla i varianta G-9, vycházející z A-9 a odlišující se především použitím motoru BMW 801 F..
TECHNICKÉ ÚDAJE (G-1/ G-8)
ROZMĚRY
Rozpětí: 10506 mm/ 10500 mm
Délka: 8850 mm/ 8950 mm
Nosná plocha: 18,3 m2/ 18,3 m2
HMOTNOST
Prázdná: 3175 kg/ 3405 kg
Max. vzletová: 4995 kg/ 5325 kg
VÝKONY
Max. rychlost: 615 km/h/ ?
Max. dolet s 500 kg pumou a děma 300 l nádržemi: 1490 km/ 1680 km
Konkurent od Messerschmtttů
V roce 1942 byla do letounu Bf 109 G-1 instalována palivová vedení a křídelní závěsníky, umožňující podvěšení dvou 300 l přídavných nádrží. Závěsníky byly velmi dobře aerodynamicky řešeny, byly totiž zcela umístěny v křídle, vyčnívaly pouze úchyty. Na závěsník pod trupem pak bylo možno podvěsit pumu do hmotnosti 500 kg. Vzhledem k malé světlé výšce s touto pumou byla instalována pomocná podvozková noha pod trupem, jež byla po startu odhozena na padáku. Tato noha však nebyla vždy vysloveně nutná, záleželo na stavu letiště. Z důvodu přetížení stroje byly odstraněny kulomety MG 17 nad motorem. Při zkouškách tohoto stroje, označeného Bf 109 G-2/R1, se oběvila řada problémů především se startem přetíženého stroje, s pomocnou podvozkovou nohou a rychlým opotřebením letounu a proto koncepce nebyla přijata a do výzbroje byl zaveden vhodnější FW 190 G. Samotná koncepce podvěšení přídavných nádrží pod křídlo Bf 109 však úplně opuštěna nabyla a vedla k vzniku průzkumného G-4/R3, na který bylo nakonec přestavěno 80 letounů.
Zdroje: FW 190 F/G JaPo
FW 190 AJ Press
FW 190 Kagero
Bf 109 AJ Press
Net
