PALBA.CZ

Černý ruský pilot Marcel Pliat

Černý pilot, který létal v carském letectvu na obřím bombardéru a byl dvakrát vyznamenán Svatojiřským křížem. Marcel Pliat se narodil někdy na konci 19. století ve Francouzské Polynésii. Zde zmiňme, že jde o 118 ostrovů rozesetých na území velkém asi jako celá Evropa. Nad Tahiti a ostrovem Tahuata byl roku 1842 vyhlášen francouzský protektorát, celé souostroví bylo Francií anektováno v 80. letech 19. století. Samotný Marcel Pliat se přestěhoval do Ruska v roce 1907 a jeho matka zde pracovala jako chůva. Brzy se naučil rusky, pracoval jako dělník, oženil se s místní ženou a měli spolu dítě. Když vypukla první světová válka, měl povinnost přihlásit se do francouzské armády, leč rozhodl se zůstat v nové vlasti a jako dobrovolník oblékl ruskou uniformu. Nejprve jako řidič, ale pro své technické schopnosti byl přeřazen k letectvu. Zde sloužil jako mechanik-střelec na těžkém bombardéru Ilja Muromec (Sikorskij S-22). Není jisté, na jaké výrobní sérii, ale obecně zmiňme, že pohon zajišťovaly 4 motory, osádka pět lidí, rozpětí 30 m, délka cca 18 m, výzbroj 4 kulomety a až 500 kg bomb. Za celou válku tyto impozantní letouny vzlétly ke 400 bojovým misím, shodily 65 tun bomb, sestřelily 12 nepřátelských stíhacích letounů a celkem byl ztracen pouze jediný kus.
Marcelův exotický původ zpočátku vyvolal mezi spolubojovník velké podezření, leč oddaností a profesionalitou si brzy získal jejich respekt. Dne 13. dubna 1916 vzlétl se svou osádkou k náletu na významnou železniční stanici Daudzeva v dnešním Lotyšsku. Německá protiletecká obrana zde ale byla překvapivě silná a bombardér byl doslova prošpikován projektily a střepinami (70 průstřelů). Letoun se prudce naklonil a Marcel vypadl z kabiny. Naštěstí se zachytil pásem ke vzpěře křídla a po té co nabyl vědomí, přešel po křídle k poškozenému motoru, který opravil. Pilot dokázal s bombardérem přistát na vlastním letišti a vyhnout se tak zajetí. Marcel byl za prokázané hrdinství povýšen do hodnosti Feldwebel (Фельдфе́бель) a tak jako zbytek osádky, získal Řád Svatého Jiří 3. třídy. V říjnu 1916 byl jejich Ilja Muromec napaden třemi německými stíhačkami Albatros, díky silné výzbroji se ale podařilo dva sestřelit a třetí zahnat na útěk. Opět byl vyznamenán Svatojiřským křížem, ale tentokrát 4. třídy. Nyní jej provázela pověst zkušeného a přesného střelce. Rovněž navrhl Igoru Sikorskému několik úprav na konstrukci samotného bombardéru, které byly zohledněny při výrobě novějších sérií. Marcel Pliat svým exotickým vzhledem přitahoval rovněž pozornost novinářů. V populárním ilustrovaném časopise Ogoňok (Огонёк), česky doslova Ohníček, o něm vyšel 23. října 1916 krátký článek i s fotografií. Zajímavé je, že pro tmavou pokožku byl zde považován za Afričana. Od listopadu 1916 je jeho další život nezmapován. Není známo, zda zahynul v boji nebo uprchl z Ruska před nadcházející revolucí a občanskou válkou.

Zdroj:
https://www.rbth.com/history/329427-how ... ecome-hero
https://twitter.com/russianembassy/stat ... 44?lang=cs
https://www.pinterest.com/pin/391250286 ... 8/?lp=true
https://www.wikidata.org/wiki/Q4365983
https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9F%D0 ... 0%BB%D1%8C

Služba v carské armádě i Československu

Marcel Pliat, vlastním jménem Marcel François Guillaume Plya se narodil 18. února 1890 v Paříži. Otec byl neznámý a matkou Marie Rajond Ernestine Plya. Kdy a za jakých okolností skončil v Ruské říši se přesně neví, ale dle verze publikované v roce 1916 v časopise Ogoňok č. 43 přijel v roce 1907 jako 17letý chlapec se svou matkou, pozvanou aby sloužila jako chůva v bohaté kupecké rodině. Před vypuknutím první světové války pracoval asi 5 let v Rusko-Baltském vagonovém závodě v Rize, v montážní dílně automobilového oddělení, později v Petrohradě, v tamních dílnách leteckého oddělení, které vyrábělo letadla a motory pro ně. Když začala válka, měl se jako francouzský občan přihlásit do řad francouzských ozbrojených sil, ale zůstal v Rusku a přihlásil se jako dobrovolník do carské armády. V roce 1914 narukoval jako svobodník k 1. záložní automobilové rotě železničního vojska (v Petrohradě). V následujícím roce mu byla udělena hodnost nižšího poddůstojníka. V září 1915 byl jako zkušený automechanik přeložen do Pskova, k bombardovací letce a od 24. září 1915 byl zařazen do seznamů bojové roty letky v tamní motorové dílně. Měřil na výšku jen 166 centimetrů a koncem roku 1915 byl přiřazen jako mechanik-střelec k osádce těžkého bombardéru Ilja Muromec (Sikorskij S-22) číslo 10, kterému velel poručík Avenir M. Konstenčik. Jen obecně zmíním, že pohon zajišťovaly 4 motory, osádka čítala pět lidí, rozpětí 30 metrů, délka cca 18 m, výzbroj 4 kulomety a až 500 kg bomb. Za celou válku tyto impozantní letouny vzlétly ke 400 bojovým misím, shodily 65 tun bomb, sestřelily 12 nepřátelských stíhacích letounů a celkem byl ztracen pouze jediný kus.

Marcelův exotický vzhled vyvolal mezi jeho spolubojovníky velkou nelibost, leč oddaností a profesionalitou si brzy získal jejich respekt. S Konstenčikovou posádkou uskutečnil pouze tři bojové mise (26. března, 10. a 13. dubna 1916) ale vysloužil si celkem dva svatojiřské kříže. při první misi došlo k prasknutí ohebná hřídel měřiče, byla přeříznuta trubka spojující vodní čerpadlo s vodovodním potrubím a voda začal otvorem v trubce vytékat širokým proudem, což hrozilo zastavením motoru. Tehdy sevřel díru rukama a zastavil další proudění vody. Následně seděl na křídle po dobu 1 hodiny a 10 minut, čímž se podařilo posádce vrátit se domů a přistát s poškozeným bombardérem na letišti. Za svůj čin si vysloužil Kříž sv. Jiří IV. stupně (č. 527648). Dne 13. dubna 1916 vzlétl se svou osádkou k náletu na významnou železniční stanici Daudzeva v dnešním Lotyšsku. Německá protiletecká obrana zde ale byla překvapivě silná a bombardér byl doslova prošpikován projektily a střepinami (70 průstřelů). Jedna střepina zranila velitele a ten ztratil vědomí. Těžce poškozený stroj ztrácel rychlost a začal padat. Marcel vylezl na křídlo a 20 minut zde opravoval tři poškozené motory. V tom se ale bombardér prudce naklonil a on vypadl z horního poklopu. Naštěstí se ale předtím přivázal pásem ke vzpěře křídla, za které pak visel ve vzduchu. Pilot dokázal s bombardérem přistát na vlastním letišti a vyhnout se tak zajetí. Byl vyznamenán Křížem sv. Jiří III. stupně (č. 10432) a povýšen do hodnosti vyššího poddůstojníka - feldwebela (Фельдфе́бель).
Další letecké bitvy se zúčastnil v říjnu 1916. Tentokrát ale již s jinou posádkou. Požádal totiž velitele vylepšeného bombardéru Ilja Muromec, jistého poručíka Lavrova, aby u něj mohl sloužit jako zadní střelec. V té době se již těšil pověsti zkušeného a přesného střelce, a proto Lavrov souhlasil. Během náletu byl jejich bombardér napaden třemi německými stíhacími letouny Albatros. Všichni na palubě se připravili. První stíhač s převýšením 150 metrů zahájil útok ze vzdálenosti 300 m. Zahájil palbu ve střemhlavém letu. Téměř současně zahájil palbu i Pliat a osádka horního kulometu. Němec sebou trhl na stranu, převrátil se a začal nekontrolovatelně padat. Pak přešel do útoku druhý. Marcel mu nedovolil zamířit a jako první zahájil palbu. Stíhačka ve střemhlavém letu prolétla kolem bombardéru a padla k zemi. Třetí nějakou chvíli kroužil kolem bombardéru, ale pak se otočil a odletěl domů. Po návratu bombardéru celý oddíl gratuloval vítězům.

Zajímavostí je, že po tomto náletu Marcel Pliat navrhl, aby letecký konstruktér Igor Sikorskij (1889-1972) provedl řadu úprav na konstrukci Ilji Muromce s tím, že na palubě dvouplošníku se sice dobře létá, ale během startu a přistání se nesnesitelně třese. Stejně tak sedačka při střelbě překáží a měla by být sklopná. Všechny tyto připomínky následně vzal Sikorskij v úvahu jak při zdokonalování stávajících letadel, tak při provádění změn na dalších výrobních sériích. Marcel Pliat svým exotickým vzhledem přitahoval rovněž pozornost novinářů. V populárním ilustrovaném časopise Ogoňok (Огонёк) o něm vyšel 23. října 1916 krátký článek i s fotografií. Zajímavé je, že pro tmavou pokožku byl zde považován za Afričana. Prý výborně ovládal ruský jazyk, byť jen někdy "polykal" koncovky. Na začátku roku 1918 byl demobilizován z ruské armády a vrátil se do Francie, odkud pocházeli jeho rodiče. V dubnu 1918 byl mobilizován do francouzských ozbrojených sil. Sloužil ve Francii u domobrany a od října 1918 do září 1919 sloužil na území Československa. Po demobilizaci se vrátil do Paříže a pracoval jako mechanik. Počátkem 50. let žil na předměstí Paříže, ve městě Montrouge, přímo sousedícím s Paříží z jihozápadu (departement Hauts-de-Seine). Zemřel 19. srpna 1951 v pařížském Hôpital Broussais. Říká se, že nikdy nebyl ženatý a nezanechal po sobě žádné potomky.

https://ru.m.wikipedia.org/wiki/%D0%9F% ... 0%BB%D1%8C
https://www.blackpast.org/global-africa ... a-1890-19/