PALBA.CZ

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 139.
Mapa bojů v Malajsii



od 8. prosince do 25. prosince 1941. Patrná jsou letiště, která používala RAF a RAAF v řečené době, foto mapy je volně přístupné na několika webech.
Přesuneme se do - Pondělí 15. prosince 1941 - abychom si řekli důležité okamžiky toho dne na nebi v Malajsii a Singapuru, které mnou již napsané skutečnosti potvrzují, nebo je rozšiřují, cituji: "Od rána toho dne se počasí uklidnilo a docházelo k dalším přesunům některých leteckých jednotek ze severu směrem, na jich, střední a jižní Malajsie a také směrem na Singapur, a některé britsko-australsko-novozélandské letecké jednotky, dostaly v centrální a jižní části Malajsie, či Singapuru, posily." Charakteristické však je to co se dozvídáme na str. 140 a 141. od anglicko-japonské trojice historiků, k situaci na nebi 15. prosince 1941 cituji:

"Vzhledem k nedávným ztrátám Buffal velení (AHQ) zrušilo ofenzivní lety a jednotky dostaly rozkaz jen na obranu letišť a taktické průzkumné lety ve prospěch III. (pozemního) sboru. Japonci pokračovali v útocích na opuštěné letouny na severních letištích. 20 Ki-43 z 59. perutě napadlo Butterworth, kde zničily sedm Blenheimů. Špatné počasí způsobilo, že dvě stíhačky musely nouzově přistát. K nim je nutno ještě přiřadit tři ze čtyř Ki-51 z 27. perutě, které podporovaly pozemní jednotky kolem Patani. Japonské námořní letectvo (JNAF) se vrátilo k útokům na východní Malajsko, kde 25 G3M z leteckého pluku Genzan (zde viz foto,



na kterém je japonský útočný bombardér G3M, type 96, Nell, foto je volně přístupné na několika webech.) z Indočíny bombardovalo Kuala Terengganu.
Další podpůrné letouny - tři letky s Ki-51 a Ki-36 z 83. samostatné perutě (hikotai) - se přemístily ze Singory do Alor Setaru, aby mohly spolupracovat s předsunutou 5. pěší divizí. Když se japonské jednotky dostaly do Alor Setaru, zjistily, že letiště je těžce poškozeno; sklad pum a 1 000 sudů vysokooktanového benzínu ukrytých pod gumovníky však zůstaly netknuty. V poledne začaly přistávat první japonské stíhačky a k večeru se k nim připojila peruť (Sentai) lehkých bombardérů. Během několika hodin začaly útočit na ustupující britské jednotky, přičemž používaly ukořistěné pumy a palivo.
Koncem dne (15. 12) oznámilo velitelství armádního letectva (JAAF), že od začátku války v Malajsku se ztratilo celkem 53 letounů (mimo jiné i vlivem špatného počasí).
V tomto počtu je zahrnuto 15 Ki-21, 11 Ki-27, 10 Ki-43, 5 Ki-48, 2 dvoumotorové strategické průzkumné letouny Ki-46 a deset různých letounů pro spolupráci s armádou - lehký bombardér a taktické průzkumné letouny. Velitelství JAAF rovněž uvedlo, že v období od 10.-14. prosince provedl 12. letecký prapor, složený z 1. a 11. stíhací perutě s Ki-27 a 81. perutě vyzbrojené Ki-15 a Ki-46, několik útoků na letiště v oblastech Penangu (ostrov Penang leží přímo naproti letišti Butterworth, viz horní mapu), Butterworthu (zde viz foto



na kterém je letiště, ležící na východní části pobřeží na mapě Malajsie, od shora je letiště v Butterworthu /od severu jsou na mapě letiště Alor Star, Sungei Patani a pak následuje Butterworth, i z datem, kdy bylo které letiště obsazeno Japonci/ s vraky britských letadel, po japonském bombardování v prosinci 1941, foto je volně přístupné na několika webech) a Sungei Patani, kde na zemi zničil 28 letounů. Ztráty praporu činily tři letouny a jeden stroj byl těžce poškozený."

Vzdušná situace v - úterý, 16. prosince.
Dozvídáme se, že na ostrově Penangu ustupovaly hlavní síly na jih, kde měla proběhnout konečná evakuace. Většina posádky ostrova jej již opustila na rozkaz Lt. Gen. Heatha (zde viz foto




na kterém je velitel III. sboru generálporučík Heath, foto je volně přístupné na několika webech.), když přitom nebyly provedeny nejen žádné demolice, ale nebyla vůbec zničena ani radiostanice a ženisté, stejně jako u Jitry, nestačili nic zaminovat...! Miny, stejně jako u Jitry, byly na sobě naskládány jak housky na krámě...! I z dalších pramenů se také dozvíme, že nebyly zničeny ani tamější stovky člunů, které Japoncům padly do rukou a posloužily jim, jako vítaná pomoc při dalších vyloďováních a pronikání od západního pobřeží..... Jen na některém místě se občas Japonci setkali s nějakým odporem.
Na východě probíhalo vše podobně , když ústup vojsk z Kelantanu probíhal po silnici a vlakem, zatímco obránci Kuantanu začali pociťovat, že jsou pod stále větším tlakem.

Ještě si trochu proberme dění, které se událo ve vzduchu ve středu, 17. prosince 1941.
Anglo-japonská trojice historiků Christopher Shore, Brian Cull a Jasuho Izava, v knize Krvavá Jatka I., na str.141, uvádí o vzdušné situaci, cituji:

"Japonské nálety na Ipoh byly stále intenzivnější. Během rána byla ve vzduchu hlídka tří Buffal, když se náhle objevila trojice Ki-43 z 59. perutě a zaútočila na letiště. Australané se vrhli střemhlav na nepřítele - začal souboj, ve kterém byla Buffala bez šance. Sgt. Collyer unikl jednomu stíhači, který se mu dostal za ocas, když vysoko v horách kličkoval těsně nad vrcholky stromů. Seržanti Clare a Summerton, kteří byl v prvním boji, přestože každý poškodil jeden letoun byli sestřeleni. Japonské trio hlásilo souboj se šesti Buffaly, z nichž dvě sestřelilo a dále zaútočilo na sedm bombardérů.
O trochu později, po vyhlášení poplachu odstartovalo osm Buffal, která měla zaútočit na deset japonských stíhačů. Sgt. Scrimgeourovi se k jednomu podařilo přiblížit, ale náhle mu olej zastříkal čelní štít a zakryl mu výhled. Když už byla obloha nad letištěm čistá, přiletělo v klidu deset bombardérů a z výšky 1 500 stop zničily několik budov a dvě zaparkovaná Buffala. Třetí letoun byl poškozen. V době, kdy osm Buffal šlo pro nedostatek paliva na přistání, zaútočilo dalších dvanáct bombardérů. Flt. Lt. Kirkman s AN201 zapadl do hlubokého příkopu a zničil letoun. Další letoun zasáhla tlaková vlna a naklonila ho na bok, stroj zachytil křídlem o zem a to se utrhlo. Ke ztrátám na životech však nedošlo."

Ještě se tedy seznámíme s letovým dnem, kterým byl čtvrtek, 18. prosince v Malajsku, abychom pak pokračovali, stejným dnem na pozemní frontě. Navážeme tak na události, které jsme opustily v Č 131, a které si řekneme po tomto letovém dni.
Ze str. 142, Knihy - Krvavá jatka I. od anglo-japonská trojice historiků Christopher Shore, Brian Cull a Jasuho Izava - letová situace 18. prosinec 1941, cituji:

"Další dva nálety na Ipoh byly provedeny během dne, kdy japonské bombardéry počkaly, až hlídkující Buffala přistanou. Během dopoledne, kdy musela tři Buffala startovat na poplach, si seržant Board náhle uvědomil, že startuje ve směru, ve kterém se musí nevyhnutelně srazit s dvěma ostatními letouny. Směr už nebyl schopen změnit, a proto vypnul motor a zatáhl podvozek. Stroj poté zapadl mezi stromy a rozpůlil se. Ve chvíli, kdy začaly padat pumy, přitáhl jeden mechanik do úzkého zákopu napůl oslepeného pilota.
Kolem poledne se k Ipohu přiblížil Dragon rapide ´18´ od letky ´B´MVAF, který přivezl náhradní díly a munici, ale omylem na něj zaútočila dvě Buffala. Přes poškození s ním pilot Sgt. M. V. Trevethan nouzově přistál. Potom zaútočily Ki-43 z 59. perutě a Ki-48 z 90. perutě. Stíhači zapálili jeden pojíždějící letoun a bombardérům se podařilo zapálit jeden velký a dva malé letouny. Další dva stroje byl poškozeny. Během útoku byla zničena dvě Buffala a další tři poškozena. Dragon rapide dostal přímý zásah, při němž byl zabit pilot a jeden z vykládajících mužů AC1 Jimmy Aitken. Ještě s dalšími, kteří pomáhali vykládat letoun, byl zraněn střelec letounu Flt. Sgt. H. E. Cleaverley; letěl s Trevethanem dobrovolně; v jinak neozbrojeném letounu měl k obraně pouze samopal Thompson. O tři dny později svým zraněním podlehl. Během náletu byl také zabit zbrojní důstojník z 21. peruti RAAF Flt. Lt. F. W. Horden, když vedle jeho automobilu explodovala puma."

A nyní již skutečně budeme pokračovat tam, kde jsme přestali - v Č 131, v pozemním útoku japonských jednotek, po porážce Britů u Grunu.
Zbytky indické 11. divize se po porážce u Grunu musely dočasně stáhnout, do obrany, za řeku Muda. Musely totiž získat čas, aby byl evakuován ostrov Penang. Teprve 18. prosince pak zaujaly nové obranné pozice za řekou Krian. Během celé doby evakuace a obrany za ústupu, byl ostrov Penang vystaven neustálému bombardování Japonců, při kterém byla zničena i hlavní elektrárna. Hrozilo zamoření rezervoárů vody, což vyvolalo nebezpečí, že se rozšíří tyfus a cholera. V oblasti vypukla panika a veškerá evakuace se odehrávala v naprostém zmatku. Dne 19. prosince 1941 Japonci obsadili ostrov Penang, kde se zmocnili bohatých zásob PHM, leteckého benzínu, ale i dalšího válečného materiálu všeho druhu. Co však bylo pro Japonce zvláště důležité bylo, že se zároveň zmocnili i velkého množství nepoškozených plavidel různých typů a velikostí. Pro Japonce to tehdy byla velká výhra, neboť všechna plavidla mohli použít pro řadu vylodění v týlu Britů, což si také, později, při dalším historickém popisu, řekneme.

Tady ještě vložím letovou situaci ve dnech, nejprve, pátek, 19. prosince a poté i sobotu, 20. prosince. Nejprve tedy od anglo-japonských historiků a jejich str. 142. a 143, Letová situace - Pátek, 19. prosince, cituji:

"Po celonoční práci bylo šest poškozených Buffal znovu připraveno k letu, takže ráno mohla odlétnout do Singapuru. V Ipohu zůstalo sedm bojeschopných letounů, ale po rychlém a neohlášeném nízkém letu tří bombardérů byla dvě Buffala zničena. Zbývajících pět letounů odstartovalo během dopoledne na poplach, ale nic neobjevily. Bylo jasné, že Ipoh je neudržitelný, a tak letouny dostaly rozkaz k odletu do Kuala Lumpur, kde měly posílit 453. peruť. Nová základna byla mírovým domovem místního leteckého klubu a nyní se věnovalo velké úsilí tomu, aby bylo přetvořeno na bojové letiště. Veliteli základny Wg. Cdr. H. S. Darleyovi, DSO, který velel peruti v době Bitvy o Británii, byly svěřeny operace stíhačů. 21. peruť RAAF (nyní pod velením Flt. Lt. Williamse) neměla letouny, a proto dostala rozkaz k přemístění do Sembawangu (jedno z osmi letišť na ostrově Singapur), kde se měla opět zformovat.
Sungai Pattani, Butterworth a Taiping nyní RAF vyklidilo;, mechanici a vojáci odjeli automobily do Kuala Lumpur. LAC Fielding z 62. peruti vzpomínal:
´Peruť opustila Taiping na náklaďácích, které byly v místě zabaveny; peruť později v Ipohu přestoupila do vlaku. Zde se skupina dvanácti mechaniků včetně mě přidala k neznámému důstojníkovi, který nám přikázal, abychom zachránili munici z havarovaného australského stíhacího letounu.
Na železniční stanici, kam jsme potom přišli, jsme vyprázdnili vagony naložené surovými gumovými plásty a naložili je leteckým materiálem. Těsně před odjezdem tento vlak zničili japonští letci.
Munice i palivo bylo potom přeloženo na nákladní automobil a za střídání tří řidičů včetně mě jsme odjeli do Singapuru. Ostatní seděli vzadu. Vzpomínám si, že během cesty jsme také spali na podlaze policejní stanice, kde jsme byli později obviněni z dezertérství; později náš příběh vysvětlil důstojník RAF.´

Po rychlém přiblížení japonských jednotek k Taipingu vzniklo bezprostřední nebezpečí pro Kuala Lumpur a 153. Maintenance Unit (opravárenská jednotka) byla úspěšně evakuována do bezpečí ostrova Jáva. Po obsazení Taipingu sem přiletěl v armádním průzkumném letounu Ki-36 pilotovaném Lt. Amaiem sám plukovník Cudži z velitelství 25. armády. Přál si osobně prozkoumat prostor kolem mostu Kangsar přes řeku Perak, kde jak se domníval, se zdržují silné britské jednotky. Při letu v malé výšce byl letoun zasažen několika střelami vojáků, které nebylo vidět. K žádnému vážnému poškození však nedošlo a Cudži i jeho pilot vyvázli bez zranění."

K letovému dni - Sobota, 20. prosince 1941 - pak anglo-japonská trojice historiků na str. 143, zjistila, cituji:

"Ráno přeletělo deset nových Buffal se Sembawangu (zde viz mapu letišť



na ostrově Singapur, je tam i letiště v Sembawangu, jakož i ta ostatní letiště používaná RAF a RAAF, foto je volně přístupné na několika webech.) do Kuala Lumpur. Tato základna se však nemohla stát útočištěm, protože Japonci už obsadili Sungei Pattani a používali toto letiště jako předsunutou základnu pro doplňování paliva a zároveň odkud mohli provádět nálety na Kuala Lumpur. Po úspěšné evakuaci britské armády, začaly japonské jednotky okupovat Sungei Pattani a Taiping (záložní letiště Ipohu), přičemž zde objevily značné zásoby munice, paliva, výstroje a proviantu - podobně jako tomu bylo už v Alor Setaru. Vděční Japonci tyto ´objevy´nazývali ´Churchillova letiště´ . Když se 27. a 59. peruť s velitelstvím 3. leteckého praporu přemístily do Sungei Pattani, objevili vojáci nepoškozený sklad 1 500 barelů leteckého benzínu. Události začaly mít rychlý spád."

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 140.

K dalšímu pak již použijeme i fakta řečená v historických pramenech - Válka v Pacifiku. Japonsko triumfuje, od Edwin P. Hoyt, str. 50 až 83., Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner, str, 86 až 144, ale i Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt, str. 231 až 251, ale stejně a podobně hovoří i ostatní historické prameny uvedené v Použité podklady, které říkají, cituji:

"Dříve než došlo k obsazení Penangu, Heath telefonoval Percivalovi, že 11. divize není schopna vydržet neustálý tlak ústupových bojů, a navrhoval ji stáhnout dál na jih, za řeku Perak, která leží asi 90 km jižně od Grunu. Percival sice souhlasil, ale rozkázal zničit hlavní silnici opakovanými demolicemi (zde viz foto,



pod kterým je popiska, že britští sapéři, ženisté, připravují most u Kuala Lumpur 1941, k vyhození do povětří, jako obranu před postupujícími Japonci, foto je volně přístupné na několika webech.) a zdůraznil, že 11. divize nesmí ustoupit bez jeho výslovného souhlasu. Problém spočíval v tom, že Japonci nečekali na realizaci Percivalových plánů, zpomalenou také komunikačními potížemi. Pokračovali v taktice zajištění mostů, která se osvědčila u Jitry (detailně popsaný manévr i s obchvaty, viz Č 130 a Č 131.). Útok rychle postupující čety lehkých tanků na překvapenou pěchotu, spojený s obchvatem hlavní obranné pozice. Následoval čelní útok pěchoty podporovaný dělostřelectvem a těžšími tanky a pokud poté nedošlo k průlomu nepřátelské obrany, následoval překvapivý noční útok, často za prudkého lijáku."

V řečenou dobu třetí dekády prosince 1941 došlo také generálu Percivalovi, že proti jeho jednotkám již neútočí jen japonská 5. divize po hlavní pobřežní silnici. Došlo mu, dostal i další zpravodajské informace, že další japonská divize postupuje po ose Pattani-Kroh-Grik, a že další, třetí japonská divize, postupuje po východním pobřeží provincie Kalentan. A to bylo velice špatně, neboť britské síly se v té době ztenčily natolik, že generál Percival měl nyní k dispozici pouze zbytky 11. divize, dvě brigády na východním pobřeží, Bennetovu australskou divizi o dvou brigádách v Johore a posádku na ostrově Singapur...
Percival se tak dostal do bodu, kdy se musel rozhodnout co bude dělat dál. Z posouzení situace mu vyplynulo, že jeho hlavním úkolem nebyla již obrana Malajska, ale obrana Singapuru. Pokud by nahradil vyčerpanou indickou 11. divizi za Australany, bylo by celé Johore vydáno zcela napospas Japoncům, kteří postupovali východním pobřežím a Heathův sbor na západním pobřeží by mohl být snadno odříznut od Singapuru.

"Další postup 5. japonské divize na jih znamenal pro Japonce zisk dalších letišť a zvýšení jejich letecké převahy, která měla na ustupující britské jednotky demoralizující účinek.
Percival přistoupil ke stažení reorganizované jednotky Heathova sboru za řeku Perak, kde se chtěl pokusit zadržet Japonce do té doby, než dorazí slíbené posily. Perak sice tvořila přirozenou tankovou překážku, ale Jamašita si s tím příliš nelámal hlavu. Věděl, že britsko-indické jednotky jsou ve špatném stavu a jejich obrana je roztažena do šířky. Počítal s tím, že odpor bude jen dočasný.
Jamašitův plán (zde viz foto



, na kterém je velitel japonské 25. armády, generál Tomioto Jamašita, foto je volně přístupné na několika webech) spoléhal na to, že jakmile gardová divize obsadí Ipoh, Matsui zaútočí na Kuala Lumpur a 4. gardový pluk bleskovým útokem přes Bentong odřízne Britům ústup.
Murray-Lyon byl mezitím vystřídán generálem Parisem, ale na situaci to nic nezměnilo. Na Nový rok 1942 Japonci dobyli za cenu značných ztrát Kampar vylodili se u Utan Melintangu v týle Britů (první velké použití lodí a lodiček, které Japonci ukořistili na ostrově Penang, viz výše - má poznámka)."

Nyní si také, trochu zkráceně, popíšeme i Letové dny v Malajsii, kterými byly Neděle, 21. prosince a pondělí, 22. prosince, s částečným vysvětlením i úterka, 23. prosince.

Neděle, 21. prosince, vzdušná situace nad Malajsií a Singapurem.
V době kdy v hlavním městě Malajsiie, v Kuala Lumpur přistávala toho dne první ranní hlídka, začalo japonská bombardování. Na město zaútočilo 14 Ki-51 a také lehké bombardéry Ki-48 z 27. a 90. perutě, když doprovod jim poskytovalo 12 stíhaček Ki-43(zde viz foto,



na kterém je japonská stíhačka Nakajima Ki_43_IIa, foto je volně přístupné na několika webech) z 59. perutě. První útok způsobil jen malé škody, o kterých jeden z přihlížejících (který neměl daleko k bratrům z mokré čtvrti, nebo, lépe řečeno, vtipně se vyjadřoval o svém kolegovi s klubu, a to s příslovečným anglickým klidem) zapsal:
"Jak již bylo běžné, sotva hlídka přistála, objevily se bombardéry a vyložily svá vejce. Ta spadla stranou a jedinou škodu, kterou způsobila, byl zpustošený trávník před naším klubem. Také vytloukla okna zmíněného klubu. Bylo zapotřebí trochu více whisky, aby se náš barman vrátil do reality.
Jedna puma přistála na vrcholu písčiny za klubem. To by nebyl malér, kdyby si v jejich úpatí neudělal Śinbad´(Sgt. Clare) útulek. Výsledkem toho bylo, že se asi tři tuny červené hlíny sesypaly na jeho ctihodnou hlavu a úplně ho pohřbily. Rychle se ze závalu vyhrabal a špinavý pronášel příšerné kletby na adresu synů Nipponu, kteří ho pohřbili takovým způsobem!"

Letiště sice neutrpělo velké škody, ale u pobřeží byla potopena britská loď Banka, přestavěná na pobřežní parník. Z 50 členné posádky zahynulo celkem 44 lidí.
Na str. 144., pak anglo-japonská trojice historiků pokračuje:

"V době, kdy se přiblížil druhý nálet, byla již ve vzduchu dvě Buffala a obě okamžitě zaútočila. Zatímco Sgt. Leys napadl stíhací ochranu, Sgt. Peterson (W8207) zaútočil na bombardéry. Nikým neobtěžovaný Peterson jeden letoun sestřelil jistě, jeden pravděpodobně a jeden poškodil, potom se odpoutal a bezpečně přistál. Leys však byl přemožen. Pod palbou musel svůj rozstřílený letoun (W8206) opustit, ačkoliv jako první poškodil jednoho ze svých soupeřů. Japonci stříleli na jeho padák, ale Leysovi se přece jen podařilo bezpečně přistát. Piloti 59. perutě optimisticky ohlásili sestřely čtyř Buffal, z nichž jedno mělo připadnout na konto kapitána Hiroši Onozakiho. Všichni piloti pravděpodobně útočili na letoun nešťasného Leyse.
V operacích nad Malajskem poprvé pomohli Holanďané. Počátkem měsíce přemístili některé jednotky z Jávy na Sumatru. Mezi nimi byly i dvě letky Hawků 75A od 1-VIG-IV. Ráno odletěly čtyři Hawky z Pekanbaru do Medanu na severovýchodní pobřeží, kde doplnily palivo. Odtud odstartovaly na 620 mil dlouhý přelet do Singory, kde měly bombardovat hlavní zásobovací železniční stanici. Každý letoun nesl pod křídly čtyři 100kg pumy.
Avšak opět došlo k neštěstí. Ihned po startu z Medanu se srazili dva stíhači. Praporečník (Ensign) J. F. Sanders a Sgt. van Breen při havárii zahynuli. Velitel jednotky Lt. Max van der Poel pokračoval v letu k cíli se svým číslem, Sgt. H. J. Mulderem, který však při letu v hustých mracích zmizel. Van der Poel přiletěl nad Singoru sám. Mraky ovšem byly příliš husté, než aby mohl střemhlav zaútočit, jak původně zamýšlel. Své pumy musel odhodit v horizontálním letu. Ty minuly železniční svršek, zato však zdemolovaly signální zařízení. Potom se pilot vrátil do Medanu, kde bezpečně přistál.
Sgt. Mulder konečně objevil trať 60 mil jižně od Singory, ale nedostatek paliva ho donutil zbavit se okamžitě pum a zamířit do Ipohu, k nejbližšímu spojeneckému letišti. Po příletu zjistil, že nemůže pro poruchu vystřelit rozpoznávací znamení, takže britské jednotky které na základně ještě zůstaly, na něj začaly střílet, protože ho pokládaly za Japonce. Mulder začal okamžitě stoupat, ale o kus dál bez paliva musel v džungli nouzově přistát. Při havárii byl omráčen a v bezvědomí zůstal v kabině letounu. Po třech dnech ho objevili britští vojáci. Dopravili ho do nemocnice, kde se pozoruhodně zotavil a o 36 hodin později byl už na cestě zpět na Jávu."

Pondělí, 22. prosince 1941 nad Malajsií a Singapurem.
Byl to den, kdy se hned od rána začala odehrávat nad Malajsií největší letecká bitva celého tažení. Přičemž největší roli v ní sehrály japonské letouny Ki-43 ze 64. perutě.
Na britské straně nejprve začaly, jako každý den, již od časných ranních hodin hlídky stíhacích letounů. Bylo 10,00 když ke startu z Kuala Lumpur, hlavního města Malajsie, dostala rozkaz i celá 453. peruť. O 453. peruti (zde viz foto



, na kterém jsou Brewster Buffala ze 453. perutě RAAF, foto je volně přístupné na několika webech. O 453. peruti bude ještě v mnohém řeč i v dalších událostech) pak hovoří anglo-japonská historická trojice na str. 145 až 148 slovy, cituji:

"Jejich dvanáct letounů vedl Flt. Lt. Vanderfield. Když dosáhly výšky 7 000 stop, objevilo se šest letounů, které byly identifikovány jako Źera´. Do boje se nepustily dřív, dokud se neobjevilo dalších dvanáct strojů, které byly identifikovány jako Bf 109. Bylo hlášeno, že do bitvy se zapojily ještě další japonské letouny. Po 30 minutách boje se vetřelci začali stahovat - pravděpodobně pro nedostatek paliva.
Hlavními protivníky bylo 18 Ki-43 z 64. perutě, které startovaly z Kota Baharu. Velel jim maj. Kató, Ke Kuala Lumpur se přiblížily ve výškách od 10 - 13 000 stop. Buffala v počtu 15 letounů jako první spatřila letku Lt. Takajamy a okamžitě střemhlav zaútočila, další letka se přidala a výsledkem střetnutí bylo 11 sestřelených Buffal (další čtyři byla zničena pravděpodobně). Takajam sám, jak řekli piloti, sestřelil tři letouny, ale když vybíral střemhlavý let, křídla jeho letounu se utrhla a pilot zahynul. Když indičtí vojáci objevili vrak letounu, zjistili, že v části kormidel zely velké díry po střelách; Takajamův Ki-43 byl tedy sestřelen. Lt. Oizumi sestřelil další Buffalo, ale kdo sestřelil další stroje, není známo (alespoň jeden letoun ještě sestřelil maj. Kató), ostatní mohou být připsány poručíkům Johei Hinokimu, Šogó Takeučimu a seržantům Jošito Jasodovi a Mijoši Watanabemu."

Volně pak pokračuji, že návrat těch, kteří se po souboji vraceli do Kuala Lumpur, a přežili tento prudký střet, byl více než bolestný. Jeden co přežil - Plt. Off. Livesey - se vracel se zlomenými žebry, která měl stažená obvazem od své poslední havárie. Protože se rychle uzdravoval byl uznán letu schopným. Jeho let? "Při startu nešťastně urazil podvozek o ochranný val před postavením protiletadlových děl. Letoun vylétl, ale zakrátko byl napaden šesti Ki-43. Střely zasáhly motor, další roztrhl kabinu a granát způsobil pilotovi bolestivé zranění kolen a kotníku. Přestože na něj při návratu střílel letištní bofors, Livesley úspěšně se svým letounem (AN184) přistál na břicho."
Dalším z vracejících se pilotů, kteří přežili souboj byl Plt. Off. Bob Drury, který tak šťasně nedopadl... Drury, "také dokázal na letišti nouzově přistát se svým rozstříleným (AN204) letounem, ale na konci letiště zachytil o násep a utrhl se mu motor. Zachránci těžce zraněného pilota ze stroje vyprostili, Drury však během několika minut zemřel.

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 141.


"Sgt. Griffiths utrpěl zranění levé ruky. Střely probily kabinu letounu (AN175), ale seržantovi se podařilo bezpečně přistát, tak jako pěti zbývajícím pilotům; čtyři další Buffala zůstala nezvěstná.
Letoun Sgt. Reada (W8209/F) byl viděn jak při letu k zemi narazil do jednoho z Japonců a pilot při tom zahynul. Letoun Sgt. Collyera byl velice těžce poškozen a pilot utrpěl zranění pravého chodidla; hlásil ´Zero´, na které útočil, sestřelil Japonec, který napadl jeho; letoun pravděpodobně spadl do džungle. Protože byl během boje pronásledován daleko od Kuala Lumpur, rozhodl se, že se svým poškozeným letounem poletí (AN180) do Sembawangu (letiště na ostrově Singapur). Tam se mu skutečně podařilo bezpečně přistát a odkud byl převezen do nemocnice.
Mezitím se dostal Sgt. Scrimgeour do souboje s dalším ´Zerem´. Jeho letoun (W8211) byl zasažen a začal hořet. Plameny šlehající z motoru mu popálily obličej, zápěstí a prsty, přesto se mu podařilo v malé výšce vyskočit. Když visel pod padákem, vítězný japonský pilot na něj začal střílet (v padáku bylo později napočítáno 25 průstřelů). Přesto Scrimgeour bezpečně přistál a byl schopen pěšky se vrátit do Kuala Lumpur. Další nezvěstný pilot Sgt. Board později vypověděl:
´viděl jsem pod sebou Zero a otočil jsem letoun na záda... než jsem se k němu dokázal přiblížit, už byl někdo za mnou... přístrojová deska se rozpadla na několik kusů... z nádrží vyrazily plameny.´
Boardovi se podařilo z jeho W8216 vyskočit. Dopadl do džungle, východně od Kuala Lumpur. Nějakou chvíli bloudil a potom přišel k vesnici, kde ho objevila vojenská hlídka. Ještě téhož dne se vrátil na letiště."
453. peruti byly oficiálně přiznány celkem 3 jisté sestřely a 6 pravděpodobných sestřelů. Úspěšní piloti byly oceněni. Mezi oceněnými byl i padlý Sgt. Read, který narazil do japonského letounu, a také seržanti Griffiths a Clare, který sestřelil stroj podobný typu "Bf 109".
"Personál peruti pravděpodobně objevil vrak Clarovy úspěšné palby i s pilotem, který byl identifikován jako major Nuna, a přinesli Clarovi ukázat Japoncovy osobní věci, mezi nimiž byla fotografie ženy s dítětem a německá pistole. Pravděpodobné sestřely byly přiznány Flt. Lt. Vanderfieldovi a seržantům Gorngeovi, Collyerovi, Srimgeourovi a Clarovi (dva). Pozorovatelé a vojenský personál hlásili, že viděli padat deset z jedenácti japonských letounů v místě, kde se odehrával boj. Nepochybně to byly letouny, které byly poškozeny nebo sestřeleny Buffaly. Předpokládaný počet vraků byl později v blízkosti boje armádní hlídkou skutečně objeven. Byly to vesměs však armádní letouny ´typu 97´ Ki-27 ( zde viz foto



, na kterém je Nakadžima Ki-27, foto je volně přístupné na několika webech.). Údajně šlo o letouny z dřívějších havárií (bylo to velice nepravděpodobné, protože v uvedeném případě šlo o druhý nálet v oblasti Kuala Lumpur!)."
Japonské archivy pak uváděly ze zápisů a z hlášení, že po ztrátě letounu "Lt. Takajamy byly ostatní Ki-43 z 64. perutě po návratu na základnu prohlédnuty. Při kontrole se zjistilo, "že šest letounů má trhliny v křídlech. Okamžitě se přistoupilo k opravám."
Za několik hodin byl, po krátké hlídce, hlášen další japonský letecký útok. Britské letectvo odpovědělo okamžitým startem všech letu schopných Buffal. Na letiště v Kuala Lumpur zaútočily čtyři japonské Ki-43.
"Všem, kromě jednoho pilota se podařilo letouny opustit a ukrýt se. Pouze Sgt. Eric Peterson, který pravděpodobně útočníky neviděl, odstartoval. Jeden z japonských stíhačů se mu dostal za ocas a vypálil dávku, po níž se Buffalo (W8207) spadlo z výšky 700 stop na zem a Peterson se zabil. Žádné další škody během tohoto útoku, který provedly pravděpodobně letouny 59. peruti, zjištěny nebyly. 453. peruť měla v tuto chvíli pouze tři bojeschopné stroje.
V důsledku toho byla 23. prosince 1941 ´Norgroup´ rozpuštěna a 453. peruť dostala rozkaz přemístit se (zpět) do Sembawangu (viz Tabulku 4, v Č 136., letiště Sembawang, na ostrově Singapur). Peruť zanikla. Šest pilotů přelétlo tři schopná a tři poškozená zpět na ostrov (Singapur), kde dvě australské jednotky vyzbrojené Buffaly byly sloučeny pod velením Sqn. Ldr. Harpera. Flt. Ldr. Kinninmont převzal velení nad 21. perutí RAAF. Během méně než 14 dní bylo britské letectvo vytlačeno z pevniny (Malajsie).
Dva zbývající Mothy a jeden Falcon letky ´C´ MVAF, které spolupracovaly s Australany, dostaly rovněž rozkaz odletět do Singapuru Tam byly zařazeny do letky ´A´. Jeden z dvojplošníků byl při posledním náletu poškozen a do Singapuru byl převezen po železnici. Štáb velitelství základny odjel z Kuala Lumpur do Sembawangu; přibyl tam v první den vánoční (počítáno 25. 12). Za těchto okolností bylo rozhodnuto, že všechny jednotky budou mít základnu na ostrově Singapur; Kuala Lumpur a ostatní zbývající letiště (v Malajsii) budou používat jen jako předsunuté základny."
Nyní trochu odhlédněme od dění na leteckém nebi Malasjie a Singapuru (v Singapuru se velení letectva snažilo znovu stmelit letecké jednotky a připravit je k dalšímu boji) a vraťme se na chvíli k dění na zemi, abychom se pak vrátili zpět na nebe řízené, a prakticky již i bojově nasazované, ze Singapuru.

Vrchní velení na Dálném východě převzal generál Wavell.
Na Štědrý den roku 1941 se válka v Pacifiku nevyvíjela vůbec dobře pro Spojence. Ve třetí dekádě prosince kráčely všechny spojenecké země od porážky k porážce. Podobně vypadala válečná situace i v Malajsii, kde britsko-indická vojska vypadala na zhroucení. Na konferenci náčelníků štábů Spojenců, která se konala v Bílém domě navrhl generál Marshall, aby byl okamžitě jmenován nový vrchní velitel pro celý Dálný východ. Volba většiny náčelníků štábů padla na britského generála Sira Archibalda Wavella, který měl vítězné válečné zkušenosti, když v roce 1941 porazil Italy v Libyi. Jak však víme, později se znelíbil Churchillovi, který jej vyměnil za generála Montgomeryho a generál Wavell byl pak převelen do Indie.
Vrchní velení spojeneckých sil na Dálném východě tehdy ještě zahrnovalo (v prosinci 1941) rozsáhlou oblast celé jihovýchodní Asie, od Barmy až po Filipíny a tehdy vzniklo označení ABDA (American, British, Dutch and Australian - odtud ono ABDA).

"Wavellovým náčelníkem štábu se stal dosavadní vrchní velitel pro Dálný východ generálporučík Sir Henry Pownall, který po prvních vojenských neúspěších nahradil Brooke-Pophama. Stará struktura velitelství Dálného východu byla sice zrušena, ale jestli si někdo, zvláště Churchill, sliboval od reorganizace okamžité výsledky, byl brzy zklamán. Hříchy minulosti se prostě nedaly rychle odstranit.
Wavell se cestou na Jávu, kde sídlilo jeho velitelství, stavil v Singapuru a radil se s Percivalem. Brzy došel k názoru, že britské jednotky v Malajsku jsou po týdnech nekonečných ústupových bojů ve špatném stavu a začal mít pochybnosti, zda tyto síly jsou ještě vůbec schopny ubránit Singapur. Bylo jasné, že vyčerpávající boje v džungli měly špatný vliv na morálku armády, která si na subtropický terén a vegetaci nikdy nezvykla.
Wavell nařídil Percivalovi, aby se i při ústupech dbalo o patřičnou dopravu, odpočinek a dobrou stravu, aby se bojeschopnost jednotek dále nesnižovala. Dal mu za úkol, aby přivedl armádu na singapurský ostrov v takovém stavu, aby mohla klást rozhodující odpor a odrazit japonskou invazi."

V době, kdy nový Vrchní velitel spojeneckých sil na Dálném východě, generál Wavell (zde viz foto



, na kterém je generál Archibald Wawell, foto je volně přístupné na několika webech.) prováděl inspekci v Malajsii, sešel se i s oběma veliteli sborů, Heathem a Australanem Gordonem Bennettem. Generál Bennett měl, dle jeho současníků, složitou povahu. Především prý jako Australan kritizoval vše britské a zvláště pak jeho kritika vždy mířila na rozkazy, které vydával vyměněný generál Percival (zde viz foto



na kterém je sir Arthur Percival, foto je volně přístupné na několika webech). A jeho kritika prý byla velice neortodoxní, zvláštní. Prý si tehdy velice stěžoval, že Britové nedovolili australským vojákům dostatečný výcvik celých jednotek ani jednotlivců. Dle jeho slov: "většina byla odvedena v pátek a v úterý odeslána do Malajska. Někteří si před odjezdem ani nevystřelili z pušky."
Skutečností však bylo, že koncem prosince 1941 se ještě Australané pozemních bojů vůbec nezúčastnili. A právě čas, ve kterém byli Australané v záloze věnovali, naprosto většinou, právě intenzivnímu výcviku...! Bennet tak mohl být vlastně s výsledky výcviku celkem spokojen.
Ukázalo se, že právě při inspekci nakonec generál Bennett (zde viz foto



na kterém je generál Gordon Bennett, velitel Australanů, foto je volně přístupné na několika webech.) skutečně generála Wavella ubezpečoval, že jeho australská divize je schopná Japonce zastavit (což, jak si později řekneme, už nebylo vůbec možné - má poznámka)!
Po inspekci měl ještě generál Wavell tolik času, že prosadil, aby do Singapuru dorazily další posily.

"Třináctého ledna přibyla 18. britská divize, několik protiletadlových baterií a prapor protitankového dělostřelectva.
Z Anglie došlo v bednách 50 stíhaček typu Hurricane (většina letových dní Hurricanů, včetně jejich příjezdu na Singapur, v lednu 1942, bude mnou detailněji popsána), pro které ovšem bylo k dispozici jen 24 pilotů. Ani jeden z nich nelétal v povětrnostních podmínkách, které panovaly v Malajsku.
Při prvním japonském náletu bylo 8 těchto čerstvě smontovaných Hurricanů sestřeleno. V nízkých výškách se totiž nemohly letovými vlastnostmi vyrovnat japonským Zerům. Japonci to dobře věděli a jejich bombardovací letadla se držela ve výškách okolo pěti tisíc metrů (jak si později z věrohodných pramenů řekneme, Japonci jim dovolovali jen ,málokdy, aby vystoupali do velkých výšek, bude to zde od samotných pilotů a i anglo-japonských historiků mnohokrát řečeno...).
Jak se brzy ukázalo, ani posily nedokázaly přivodit zvrat na bojišti.
Ještě dříve, než Wavell dorazil do Singapuru (7. ledna 1942), došlo na malajské frontě k dalším porážkám britsko-indických jednotek."

Ode dne 1. ledna 1942 začala japonská Takumiho jednotka napadat indickou 22. brigádu z 9. divize generála Barstowa u Kuantanu, město dobyla a obsadila i tamější letiště. Kuantan je město, které leží na východním pobřeží Malajska, jižně od Kota Baharu, což je již jen 250 km na sever od Singapuru. Japonci pak začali na jih postupovat dvěma proudy, po východním a západním pobřeží, do Johore Baharu, což je vlastně poslední provincie na jižním cípu celého Malajského poloostrova. To už i Wavell tušil, spíše již věděl, že při rychlosti postupu Japonců, není žádná naděje, že by demoralizované bránící se britské jednotky postup útočníků zastavily. A tak spojenecké štáby, pod dohledem přímo generála Wavella, začaly plánovat vytvoření několika do hloubky vybudovaných obranných linií. Linií, které by skutečně zpomalily postup japonských tanků a pěchoty.
Indická 11. divize, její zbytky i s nějakými málo posilami, bojující na západním pobřeží, začaly postupně ustupovat k poslední obranné linii před Kuala Lumpur k řece Slim.
Historik Peter H. Gryner pak na str. 91. - Pád nedobytné pevnosti Singapur - pokračuje, cituji:

"Ústup probíhal za stejných okolností a se stejnými výsledky, jako v předcházejících týdnech. Vyčerpané britské jednotky se snažily zachytit na improvizovaných obranných liniích, ale protože nenašly účinnou obranu proti rychlým obchvatům cyklistických a pěších jednotek nepřítele, se kterým se nemohly měřit ve výdrži a houževnatosti, dřív nebo později byla každá taková linie prolomena a došlo k dalšímu ústupu.
(Zde viz fota cyklistických oddílů Japs.,



pod tím byl popisek - japonské rychlé bicyklové oddíly v Malajsii 1941,42.
a zde viz foto



a zde byl popisek - Směr Singapur leden 1942. Fota volně na několika webech.)
Rychle postupující Japonci byli Britům v patách a nedali jim možnost vydechnout a vybudovat takovou obranu, jakou si Wavell představoval.
Právě při ústupových bojích se ukázala taktická zaostalost a nedostatečný výcvik britsko-indických jednotek pro boj v tropech a džungli. Dobře vedený ústupový boj může způsobit nepříteli těžké ztráty a rozhodným způsobem zpomalit jeho postup - tak, jak to dokázala např. německá armáda v roce 1943 na Sicílii nebo o rok později na východní frontě. Britové však v roce 1941 v pojetí moderní války značně pokulhávali a většina jejich štábních důstojníků nebyla takticky, ani operačně na výši."


Použité podklady:

Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifuku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=120