Aníbal Augusto Milhais (1895-1970)

vojáci a jejich velitelé, politici

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav, Rase

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Aníbal Augusto Milhais (1895-1970)

Příspěvek od Rase »

13606421033_40b3917e79_b.jpg

Aníbal Augusto Milhais

Kterak se prostý portugalský farmář stal hrdinou a získal přezdívku "Soldado Milhões" (Voják milionů). Aníbal Augusto Milhais (1895-1970) se narodil 9. července roku 1895 ve vesnici Valango, farnost Murça, na severu Portugalska. Valango bylo v této době malou vesnicí, čítající 665 obyvatel, což je zhruba dvojnásobek současného stavu. Aníbal se zde živil jako farmář a vojenskou službu absolvoval až na samých hranicích se Španělskem, 30. července 1915 ve městě Bragançav severovýchodním Portugalsku. Během první světové války vyhlásila země neutralitu a držela se poněkud stranou dění, byť politicky Lisabon tíhl spíše na stranu států Dohody. Státy centrálních mocností využívaly Portugalské přístavy jako překladiště zboží a jako poměrně důležité základny při plavbách po Atlantiku. V roce 1916 ale došla Portugalcům trpělivost a zabavili část plavidel kotvících ve svých přístavech. Po diplomatické roztržce, vyhlásily Centrální mocnosti, Portugalsku válku. Stalo se tak 9. března 1916. Zde je nutno podotknout, že portugalská vláda se do této situace sama a dobrovolně vmanipulovala. Oproti jiným neutrálním státům, se ani jedna ze stran nepokoušela tlačit na vládu, aby si vybrala jednu ze stran. Portugalsko tedy do války nikdo nezval a zapojení této chudé země, do bojových operací v Evropě, bylo čirým kalkulem ze strany Lisabonské vlády. Důvodem byla přetrvávající ekonomická krize a především obava ze ztráty kolonií. Již před válkou totiž Británie zvažovala předání části portugalských kolonií, konkrétně portugalské Angoly a části Mosambiku, Německu, oplátkou za uznání britských zájmů v Perském zálivu. Vstupem do války, tak mohlo Portugalsko doufat v zachování dosavadních kolonií a snad i jejich rozšíření na úkor Centrálních mocností. Nejprve ale bylo nutno zformovat expediční armádu, která bude vyslána na Západní frontu. Vláda v Lisabonu tedy založila Corpo Expedicionário Português (CEP) a v srpnu schválila navyšování počtu vojsk na 4000 mužů měsíčně. V roce 1917 vyhlásila portugalská vláda mobilizaci a skromný farmář Aníbal Milhais, musel opět obléci vojenskou uniformu. Narukoval ke druhé pěší divizi a ještě téhož roku byl spolu s ostatními vojáky CEP vyslán na Západní Frontu, konkrétně na její severní část v Belgii. První část portugalského kontingentu se vylodila v Brestu, již v únoru 1917 a do konce října se zde nacházelo 59 383 mužů. CEP spadal pod Britskou armádu, ale dříve než bylo možno jednotku nasadit na frontě, bylo nutno tyto vojáky přecvičit pro podmínky moderní, zákopové války. Často negramotní vojáci se museli naučit jak se správně pohybovat v zákopech, chránit se před plynovými útoky a kterak zacházet s bajonetem. Výcvik zcela převzala britská armáda, která nováčky vybavila britskou výstrojí, ocelovými přilbami, puškami a také lehkými kulomety Lewis. Právě tato zbraň se měla stát osudnou i Aníbalu Milhaisovi. Na kulometu Lewis měl po několik měsíců záviset vlastním životem a životy spolubojovníků. Bez této kvalitní zbraně by se nikdy nestal portugalským národním hrdinou.

V pekle Flanderské fronty

V dubnu roku 1917 se spolu s ostatními portugalskými vojáky, ocitl v pekle Flanderské fronty. Půda zde byla rozmáčená a velkým problémem se stalo i jen samotné hloubení zákopů. Němečtí obránci zde navíc byli velice pevně usazeni na vyvýšeninách a jejich pozice byly vyztuženy betonovými pevnůstkami z prefabrikovaných dílů. Oproti spojeneckým jednotkám, zde měli též propracovaný systém střídání jednotek, kdy byli vojáci pravidelně stahováni do zázemí. Portugalští vojáci, které vedl Fernando Tamagnini de Abreu e Silva(1856-1924), museli bránit frontu širokou 40 kilometrů, přičemž od počátku k ideálnímu stavu scházelo zhruba 6000 vojáků. Zásobení potravinami bylo nedostatečné a vyhladovělí vojáci obvykle nedostávali dovolenou, přičemž často strávili v mokrých zákopech až půl roku bez vystřídání, nebo stažení do zázemí. Nedostávali náhradu za opotřebované části výstroje a museli si vystačit pouze s uniformou, ve které připluli do Francie.V demoralizované armádě se rychle začaly rozmáhat dezerce a to dokonce i mezi důstojníky, kteří měli jít vojákům příkladem. Velitelé se sice snažili prolomit nepřátelské linie, ale proti zkušenému nepříteli neměli mnoho šancí a pouze se tak prohlubovala bídná situace expediční jednotky. Úmrtnost na Flanderské frontě byla extrémně vysoká a mnoho vojáků bylo zabito během nočních bojů, na které nebyli cvičeni. Již krátce po zaujetí pozic, čtvrtého dubna roku 1917, měla jednotka prvního padlého. Do šestého dubna 1918 ztratil CEP celkem 5 420 vojáků, z čehož 1 044 padlo v boji a mnoho Portugalců podlehlo nemocem. Doplnění jednotek o třetí brigádu nebylo umožněno, jelikož Britové dali při transportech přednost americkým vojákům směřujícím do Evropy. Celkově byl vztah mezi spojenci velice komplikovaný, přičemž postoj mnoha britských důstojníků k portugalským vojákům, hraničil až s rasistickým pohrdáním. Morálka často negramotných, podvyživených vojáků v potrhaných uniformách, tak došla do bodu mrazu a v CEP propukly vzpoury. Poslední kapkou byla vzrůstající aktivita na druhé straně zákopů.

Bitvy u La Lys

Dne 9. dubna zahájili Němci druhou sérii ofenziv, operaci Georgette, která měla za cíl zmocnit se důležitého železničního uzlu v Hazebrouck a významných přístavů na pobřeží průlivu La Manche, konkrétně Calais, Dunkirk a Boulogne. V cestě německé 6. armádě, stála britská druhá a první armáda, které oddělovala řeka Lys. V rámci 1. armády se nacházeli i portugalští vojáci z neslavné Corpo Expedicionário Português a právě na ně zacílilo nepřátelské dělostřelectvo, čítající 1700 hlavní. Dělostřelecká příprava začala ve čtvrt na pět ráno a v sedm hodin se hnula i pěchota. Na portugalské pozice udeřila pětinásobná přesila o síle osmi divizí. Během několika hodin bylo zabito 1 938 spojeneckých vojáků, 5 198 zraněno a 7 000 zajato. Portugalské ztráty činily 327 důstojníků a 7 098 vojáků, což znamená třetinu všech bojeschopných vojáků a zároveň největší porážku v dějinách Portugalska. Do jedné hodiny odpoledne stály portugalské jednotky před totální porážkou. Fronta se rychle hroutila a portugalské jednotky ustoupily dokonce až o 11 kilometrů, což poněkud zaskočilo i německé jednotky, které se tak musely nebezpečně vysunout. Některé portugalské jednotky ale kladly houževnatý odpor. Především pak 4. a 10. pluk,na jižním konci fronty, které se spojily s rezervou XI. britského sboru a způsobily v řadách 1. bavorského pluku značné ztráty. Bavorský pluk tak musel přesunout svůj postup severněji. Vyznamenali se ale také jednotlivci a jedním z nich měl být právě prostý farmář Anibal Milhais. Uprostřed bitvy u La Lys (v britské historii známé jako bitva u Estaires), se ocitl na poli, přes které se stahovali portugalští a britštívojáci. Milhais zde měl na starost krýt svým lehkým kulometem Lewis bezpečný ústup spojeneckých jednotek. Brzy se objevil nepřítel, kterého přivítal intenzivní palbou a podařilo se mu tak zastavit postup dvou německých pluků. Nepřítel se jej rozhodl obejít a poté, co Milhais vyprázdnil všechny zásobníky, zůstal sám na nepřátelském území, daleko od bojové linie. Tři dny byl o hladu a žízni, načež objevil skotského majora uvízlého v bahně, vyprostil jej a společně se vydali směrem k vlastním liniím. Zde je nutno zmínit, že celou dobu s sebou vláček i svůj kulomet Lewis, pro který již neměl munici. Mezitím, dne 17. dubna, se podařilo nepřítele zastavit osm kilometrů před Hazebrouckem. Předsunuté jednotky se údajně přiblížily k městu až na 2-4 kilometry a obsadit Merville. Milhaisovi a britskému důstojníkovi se podařilo překročit frontu a dostat se do bezpečí. O skromnosti tohoto portugalského vojáka nejlépe svědí fakt, že po návratu k jednotce o celém martyriu mlčel a o svých zážitcích neřekl ani slovo. O jeho udatnosti podal zprávu až zachráněný britský důstojník a několik dalších svědků, kteří přetlumočili celý příběh britskému velitelství.Přeživší portugalští vojáci, ale byli přeloženi do zázemí, kde kopali zákopy a opravovali cesty. O několik měsíců později, na sklonku války, se jedna divize CEP vrátila na frontu. V této jednotce byl opět Aníbal Augusto Milhais se svým kulometem Lewis a opět kryl ústup spojeneckých jednotek. Tentokrát přesnou palbou kryl ústup belgické jednotky, která se díky němu dokázala bezeztrát stáhnout do druhé linie zákopů. Tento hrdinský čin byl již potvrzen jak britskými pozorovateli, tak i belgickým velitelem jednotky. Za své udatné chování na bojišti byl, před 15 000 spojeneckými vojáky, vyznamenán nejvyšším portugalským vyznamenáním, Řádem věže a meče za udatnost, věrnost a zásluhy na bojišti (Ordem Militar da Torre e Espada do Valor, Lealdade e Mérito) čtvrté třídy. Získal také mnoho dalších vysokých vyznamenání, mimo jiné i francouzský Řád čestné legie (Ordrenational de la Légiond'honneur). Dne 15. července roku 1918, se velitel praporu, major João Maria Ferreira do Amaral (1876-1931)se vyslovil, že Milhaisovy činy se rovnají síle milionů mužů. Doslova: "Tu ésMilhais, mas vales Milhões!" Získal tak přezdívku "Soldado Milhões" (Voják milionů), díky níž vstoupil do dějin.

Návrat do vlasti

Dne 2. února roku 1919 se vrátil domů do Portugalskaa oženil se zde s Teresou de Jesus, se kterou měl devět dětí.Později, dne 14. července 1919 se přeživší příslušníci CEP účastnili vítězné přehlídky vojsk Dohody v Paříži. Portugalsko sice ztratilo ve válce mnoho vojáků a německé ponorky potopily 80 portugalských lodí, ale jejich kolonie byly uchráněny.Při porcování poražených států, nebylo zapomenuto ani na díl pro Portugalsko. Versailleská mírová smlouva, mimo jiné rozhodla o zániku Německé východní Afriky (dnešní Tanzanie). Západní část země připadla Belgii a malé území Kionga Triangle, jižně od řeky Rovuma, přešlo pod správu Portugalců, jakožto součást Mosambiku. Zbylá část území byla zabrána Britya pojmenována Tanganika. Nově nabyté území ale nemohlo vyřešit ekonomické problémy a země se dostala na pokraj bankrotu. Ekonomické problémy zastihly i Milhaise, který měl problém se zaopatřením rodiny. Vláda v Lisabonu přislíbila pomoc, ale místo finanční odměny, po něm pouze pojmenovala rodnou vesnici - na Valongo de Milhais. Stalo se tak 8. července roku 1924 a vesnice se tak stala slavnější než kdy předtím, ale zůstala i stejně chudou, jako předtím. Milhaisovi se dostalo další chvály, byl ověšen dalšími medailemi a vyznamenáními, ale stále nedokázal zaopatřit rodinu. Ve snaze zlepšit finanční situaci, emigroval v roce 1928 do Brazílie, kde jej portugalská menšina uvítala jako hrdinu. Vědomi si toho, že bude víc potřeba doma, shromáždila komunita finanční prostředky a poslala jej zpět do Portugalska. Ke své rodině se vrátil 5. srpna 1928 a opět se začal věnovat zemědělství. Díky finančním prostředkům z Brazílie, měl již dostatek financí pro zaopatření rodiny. Celá událost navíc vzbudila ve společnosti značný rozruch. Lidé byli velice naštvaní na to, jak se armáda a vláda otočily zády k národnímu hrdinovi, který tak byl nucen živořit a emigrovat ze země. Stát mu tedy přiznal malou rentu za Řád věže a meče. V rodné vesnici Valongo de Milhais, tak žil jako národní hrdina, až do své smrti 3. června 1970. Na jeho počest je ve Vojenském museu v Portu, stálá výstava a rodné vesnici naleznete jeho sochu. Prostý portugalský farmář Aníbal Augusto Milhais "Soldado Milhões" je tak dodnes hrdinou a symbolem svého národa.

Zdroj:
http://www.operacional.pt/grande-guerra ... uniformes/
http://www.portugal1914.org/portal/pt/h ... -1914-1918
http://www.jn.pt/nacional/interior/era- ... id=1541095
http://www.dodouropress.pt/index.asp?id ... on=noticia
http://www.hat.com/Othr8/Nuno43P.html
https://pt.wikipedia.org/wiki/Soldado_Milh%C3%B5es

118762838_2215476621929511_9037663157971978803_n.jpg
6FJmzhg.jpg
anibal-augustus-milhais-41534-399x640.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Osobnosti“