F-35 Budoucnost nadzvukového letectva AČR

[Flogger G]

Shania, kolego, Ty jsi nějaké R-3S na vzdušný cíl střílel?

Moje vědomosti nejsou nijak moc, nebyl jsem "halapartník", ale nějaké velké procento rozdílu mezi AIM-9B a R-3S nebylo, když nebereš selhání v průběhu OBS, kdy se používaly střely úplně na konci životnosti - za měsíc na šroťák.
Odkud by se MiG-21 k cíli přiblížil, když ne zezadu. Stejně fungovaly i ostatní stíhačky tehdejší doby a jejich na teplo naváděné střely.

[alibaba]

Kolego Floggere G, Tak mi to připomělo díru v dveřích do úlu v Chotusicích.

[Shania]

Shania, kolego, Ty jsi nějaké R-3S na vzdušný cíl střílel?

Moje vědomosti nejsou nijak moc, nebyl jsem "halapartník", ale nějaké velké procento rozdílu mezi AIM-9B a R-3S nebylo, když nebereš selhání v průběhu OBS, kdy se používaly střely úplně na konci životnosti - za měsíc na šroťák.
Odkud by se MiG-21 k cíli přiblížil, když ne zezadu. Stejně fungovaly i ostatní stíhačky tehdejší doby a jejich na teplo naváděné střely.

R-3S je 1:1 kopie AIM-9B za pouzitit sovetskych technologii, takze je jeste horsi nez B.
V dobe kdy s tim litali mig-21 tak uz se na zadapade pouzivala AIM-9D a lepsi, kterou tedy pozdeji take ukradli a okopirovali.

R-3S slouzila velmi dlouhou dobu k velke smule kohokoliv kdo s tim musel do boje...

Ale mas pravdu, velky rozdil mezi R-3S a AIM-9B neni, takze jsem mel spis napsat efektivnost vs v te dobe pouzivane verze AIM-9

Tom Cooper ma napr clanek o R-3S zde:
https://theaviationgeekclub.com/the-myt ... less-junk/

[Flogger G]

Mne zaujal v tom článku především první obrázek - nějaký MiG-23 s atrapami střel (možná R-3S) z expozice muzea. Text vychází z PR výstupů izraelského letectva a leteckých sil USA nad Vietnamem.
Naváděcí systém a řízení R-3S pro naše, polské a maďarské střely byly vyráběny v našich podnicích, kompletovaly a zkoušely se také v našich zařízeních.

JJ. alibaba, tenkrát z MiGu-23BN sešly dvě podkřídlové S-24 v protibetonové verzi. To byl tanec.

Ještě rozšířím otázku, Shania. Kolik samonavaděcích střel jsi odpálil na vzdušný cíl - jakýkoliv typ, nejen R-3S?

[Saburo]

Mne zaujal v tom článku především první obrázek

A to je poslední místo kam ses dostal, viď. Ono je to anglicky...

Ten článek vychází hlavně ze vzpomínek arabských pilotů a ne nějakých PR výstupů Izraele ...
No bohužel ta angličtina, to je problém pro spousty ex-lampasáků, za dvacet let u letectva sem takových bohužel poznal až moc.
No nicméně je znát, že tvůj politruk na tobě řádně zapracoval.

p.s. a kolik si Ty odpálil těch A/A raket?

[Shania]

Mne zaujal v tom článku především první obrázek - nějaký MiG-23 s atrapami střel (možná R-3S) z expozice muzea. Text vychází z PR výstupů izraelského letectva a leteckých sil USA nad Vietnamem.
Naváděcí systém a řízení R-3S pro naše, polské a maďarské střely byly vyráběny v našich podnicích, kompletovaly a zkoušely se také v našich zařízeních.

JJ. alibaba, tenkrát z MiGu-23BN sešly dvě podkřídlové S-24 v protibetonové verzi. To byl tanec.

Ještě rozšířím otázku, Shania. Kolik samonavaděcích střel jsi odpálil na vzdušný cíl - jakýkoliv typ, nejen R-3S?

mel jsi to jeste rozsirit, kolik raket jsem odpalil v boji:D A je celkem jednoducha odpoved, v CSSR nikdo(?) a i v SSSR tech lidi bylo velice malo...

[Flogger G]

S vybavením, které letouny Egypta i Syrie měly, byl vždy problém. Nejhorší bylo, že jaksi neakceptovali rady instruktorů, až na výjimky. Odpalovali střely z nevhodných úhlů i vzdáleností při nízké sbližovací rychlosti a překračovali hodnotu max. přetížení při odpalu.. Samozřejmě potom tvrdili, že systém nefunguje. Nikdy jsem nezastíral, že docházelo k selháním střel, to se stává i u dnešních výrobků, tehdy ještě častěji, střely byly z dnešního pohledu absolutně nedokonalé a měly plno omezení při použití. Tohle však musel eliminovat výcvik pilotů - alespoň do určité míry.

Jak bylo patrno z mojich dřívějších příspěvků, těžko jsem mohl střílet nějakou střelu, při mém zařazení na pozemní funkci. Ale byl jsem v provozu celý život, neseděl jsem v kanceláři. V průběhu OBS obyčejně piloti konzultovali svoje postupy se zkušenými specialisty ČVO 433/437 a také s motoráři. Maličko jsem k tomu přičuchl.

Ještě děkuji kolegovi Saburo za zhodnocení mé osoby.
Kolego Saburo, jaké části letectví jsi věnoval Ty těch dvacet let?

[Shania]

No dobre, tady mas tedy i preklad...
Svadet to na vycvik je klasicka vymluva, dnes zcela jasne vidime tu kvalitu ruskeho vycviku... a tenkrat to zazila i ta jejich elita na vlastni kuzi...
O vycviku jaky meli se pilotum VS mohlo jen zdat... A USAF nebyla daleko lepsi...
Takze si nedelj zadny iluze o tom, jak by nase zbrane a piloti byli v necem lepsi...

if US experiences from deploying early AIM-9B/Es/Js, and AIM-7E/E2 Sparrows over North Vietnam were ‘negative’, those of not only the Arab Air Forces but the North Vietnamese too, can only be described as ‘tragic.’
As for the aircraft, most of Soviet weapons for aerial warfare – especially the R-3S missile (ASCC/NATO-codename ‘AA-2 Atoll’) – was useless junk. Period.

If US experiences from deploying early AIM-9B/Es/Js, and AIM-7E/E2 Sparrows over North Vietnam were ‘negative’, those of not only the Arab Air Forces but the North Vietnamese too, can only be described as ‘tragic’. The R-3S couldn’t track a target pulling more than 2,5gs; couldn’t be fired if the aircraft carrying it was pulling more than 2,5gs – indeed, the gun-sight of the MiG-21 was likely to malfunction if the pilot was repeatedly pulling more gs than that. Moreover, the R-3S was malfunctioning all the time. For example, during the October 1973 War about 30 missiles fired by the Syrian MiG-21 pilots ‘went ballistic’. They malfunctioned even if fired from ideal positions. While no definite statistics is available, it’s unlikely even 3-5% of R-3S’ ever fired in combat have ever scored a hit.

In comparison, at least 50% of all AIM-9Ds fired by the Israelis during that war have scored hits; in the case of AIM-9Gs rushed from USN’s stocks to Israel as early as of Oct. 9, 1973, the probability of a hit (and thus a kill) was even higher. The reason was not only the much better reliability of the Sidewinder, but also its much wider engagement envelope: in the case of the AIM-9D this was nearly 50% bigger than that of the R-3S. Means: Sidewinders could be fired from longer range, higher off-boresight angle, at higher accelerations and against targets pulling more gs (or ‘turning harder’) than R-3S’.

Furthermore, even if an R-3S did score a hit, there was no guarantee of a kill. Cases of Mirages having their rear fuselage smashed by one, but still returning safely back to Israel are nothing new at least since Jun. 5, 1967. While well-documented, few are known in the public.

https://commons.wikimedia.org/wiki/File ... ll%27).jpg
AA-2 Atoll
Soviet aircraft are frequently described as ‘simple and rugged’, capable to ‘take punishment’. Well, I’ve got no doubt that’s that way – in peace. In war, that’s relative. Even a proximity fusing AIM-9D was likely to tear away a wing from a MiG-17F, usually with catastrophic consequences for a pilot. If the MiG-17 was not blown away by the first hit, it was usually blown away by the second. The CO of No. 89 Squadron, EAF, Naji Lashin – leading Egyptian MiG-17F-pilot of the October 1973 War with Israel – was saved by such a ‘second hit’: the first set his aircraft on fire, but also blocked his cockpit hood. He couldn’t eject. The second caused his aircraft to disintegrate, ‘ejecting’ him out of the cockpit…

Yes, MiG-21 proved more survivable, and many of those credited as ‘confirmed shoot downs’ have survived having half their fin or a wing blown away. Quite a few – few Su-7BMKs too – made belly landings in soft desert sand, and were subsequently repaired. But, many more didn’t.

Unsurprisingly, the Indian Air Force junked its entire stock of R-3S’ shortly after the 1971 War with Pakistan – over a year before the October 1973 War. With the Soviets refusing to deliver any of R-13Ms and R-60s that were undergoing testing for application on MiG-23s already since 1969-1970, and then delivering dozens of MiG-23MS’ armed with R-3S even after they began delivering MiG-21bis armed with improved R-13Ms to diverse export customers, Arabs had to keep the R-3S in service even in 1980s.

Indeed, usually arguing with the – supposedly – ‘overwhelming success of North Vietnamese comrades’ (which remains unconfirmed until this very day), the Soviet advisors insisted their Egyptian and Syrian ‘students’ to use these in air combat. That’s as far as the ‘Soviet influence’ became truly relative for both of these air forces in period 1967-1973: although not the least convinced, they kept on trying to use R-3S’ in air combats against the Israelis because there was no alternative.

And they trained really a lot. While we’re accustomed to stories about ‘incompetent’ Arab pilots, actually, the Egyptian and Syrian fighter pilots of 1967-1973 period were regularly flying 350-400 hours a year, 90% of this in form of tactical training. Mind: NATO’s average of the time were 200-240 hours, at least half of this spent with simple transfers from air base A to air base B. Israelis flew only slightly more. Moreover, thanks to the availability of Libyan Mirages, Egyptians even had much more ‘dissimilar air combat training’ than the Israelis and the Americans of that period – and that combined. Thus, and as ‘impossible’ as it might sound, the Egyptians and Syrians were actually better trained than their enemy. It ‘just didn’t matter’, because their weapons were not up to the task – and this was not limited to R-3S missiles.

The Myth of Soviet Arms and Tactics in the Middle East, Part Six: Why Soviet Air-To-Air Weapons Supplied to Arab Air Forces were Useless Junk
While excellent pieces of technology, at least on the paper, Soviet guns were nothing better. Types like GSh-23, NR-30 and NR-37 were frequently praised in the Western press for their ‘milk-bottle sized shells’ and ‘delivering a powerful punch’. In reality, they were slow-firing and had low muzzle velocity, and aircraft carrying them packed too few rounds: as such, they were ill-suitable for fighter-vs-fighter combat. What a surprise considering MiG-15, MiG-17, and MiG-21 were originally designed with intercepting high-flying bombers in mind…

Surprising is, though, that Soviet 23mm shells were causing insufficient damage: they would hit, cause a puff, and that was that. They failed to cause the expected damage. Because it was never studied with sufficient care, the reason remains unclear until today.

In summer 1970, a group of Syrian pilots met a group of French while on vacation in Europe. At one point in time, one of the French – fresh back from Israel – observed, ‘If you would know how many Mirages you’ve actually hit during the last air battle, you would’ve declared that day for a public holiday’. Still, not one Mirage went down.

After one of those famous, big air battles over the Deversoir Gap, Hussein el-Kfass and colleagues from No. 62 Squadron (equipped with MiG-17Fs) sat down to watch their gun camera films. They could not believe their eyes what they’ve got to see: multiple Mirages were hit by 23mm cannons, again and again, and not one went down.

Shukri Thabet, one of quite a few of Palestinians to join the SyAAF in 1960s, served as deputy commander of No. 11 Squadron (MiG-21MFs) in October 1973. He concluded: Our pilots were very brave, very talented and highly trained…. MiG-21 was a very good aircraft…. But, our weapons were our disadvantage… almost at the level of World War II!

The Myth of Soviet Arms and Tactics in the Middle East, Part Six: Why Soviet Air-To-Air Weapons Supplied to Arab Air Forces were Useless Junk
Bottom line: there was no lack of training, and there was no lack of aggressiveness in Arab air forces of the time. But, available weapons were simply not up to the task. The result was such a gap in firepower and precision between Soviet aircraft on one side, and US and French on the other, that the conclusion was on hand: ‘Arab‘ pilots de-facto flew unarmed into air combat. Regardless how well trained, how much motivated, how eager to engage and fight the Israelis, it was like wonder if anything they fired actually caused damage to their enemy.

While always publishing only stories about their flying supermen fighting a ‘David vs Goliath’ air war against ‘hordes of MiGs’ and easily scoring dozens of kills, ‘on sight’ (like when Charlie Sheen threw a handful of bullets at his ‘Iraqi enemies’, to ‘kill scores of them’ in the movie Hot Shots! Part Deux), the Israelis were perfectly aware about reality. So much so, this is what contributed to the famous ‘Concept’ – a thesis developed by the Israeli military intelligence before the October 1973 War, along which Syria wouldn’t attack Israel without Egypt doing so, and Egypt wouldn’t attack until it could match the Israeli aerial superiority.

This ‘Concept’ became the primary reason why the Arabs achieved strategic surprise when they did attack, on Oct. 6, 1973: nobody expected them to be as ‘crazy’ as to do so.

Total result was unavoidable: the Israelis downed ‘hundreds’ of MiGs and Sukhois in air battles of the 1968-1982 period; Arabs ‘only’ some 30-40 Israelis. The ‘Arabs’ really trained ‘like mad’, but all of that was in vain – not because of any kind of ‘incompetence’, ‘culture’, ‘defeatism’, ‘cowardice’, sports or cooking, but because their Soviet-made weapons available to Arab air forces during the 1960-1973 period were de-facto useless, and the Soviets proved extremely advice-resistant.

For many more details on all of this, see the book 1973: ‘The First Nuclear War’.

Photo credit: U.S. Navy, U.S. Air Force and cliff1066 via Wikipedia

jestliže zkušenosti USA s nasazením prvních AIM-9B/E/J a AIM-7E/E2 Sparrows nad Severním Vietnamem byly "negativní", zkušenosti nejen arabského letectva, ale i severovietnamského, lze označit za "tragické".
Pokud jde o letadla, většina sovětské výzbroje pro vzdušný boj - zejména rakety R-3S (kódové označení ASCC/NATO "AA-2 Atoll") - byla nepoužitelným haraburdím. Tečka.

Jestliže americké zkušenosti z nasazení prvních AIM-9B/E/J a AIM-7E/E2 Sparrows nad Severním Vietnamem byly "negativní", zkušenosti nejen arabského letectva, ale i severovietnamského lze označit pouze za "tragické". R-3S nedokázal sledovat cíl s přetížením větším než 2,5 gs; nemohl být odpálen, pokud letoun, který jej nesl, přetížil více než 2,5 gs - skutečně, zaměřovač MiGu-21 pravděpodobně selhal, pokud pilot opakovaně přetížil více než 2 gs. Kromě toho se R-3S porouchával neustále. Například během války v říjnu 1973 "vyletělo" asi 30 raket vypálených syrskými piloty MiG-21. Selhávaly, i když byly vypáleny z ideálních pozic. Přestože není k dispozici žádná jednoznačná statistika, je nepravděpodobné, že by i 3-5 % R-3S, které kdy byly vypáleny v boji, někdy zaznamenalo zásah.

Pro srovnání, nejméně 50 % všech AIM-9D vypálených Izraelci během této války zaznamenalo zásah; v případě AIM-9G spěšně dodaných ze zásob USN do Izraele již 9. října 1973 byla pravděpodobnost zásahu (a tedy sestřelu) ještě vyšší. Důvodem byla nejen mnohem lepší spolehlivost Sidewinderu, ale také jeho mnohem širší obálka zásahu: v případě AIM-9D byla téměř o 50 % větší než u R-3S. Prostředky: Sidewindery mohly být odpalovány z větší vzdálenosti, pod větším úhlem mimo cíl, při větších zrychleních a proti cílům, které mají větší gs (nebo se "hůře otáčejí") než R-3S.

Navíc, i když R-3S dosáhl zásahu, neměl záruku sestřelu. Případy Miragů, kterým jeden z nich rozbil zadní část trupu, ale přesto se bezpečně vrátily zpět do Izraele, nejsou přinejmenším od 5. června 1967 ničím novým. I když jsou dobře zdokumentovány, na veřejnosti je jich známo jen málo.


Sovětské letouny jsou často popisovány jako "jednoduché a robustní", schopné "snést trest". Nepochybuji, že tomu tak je - v míru. Ve válce je to relativní. Dokonce i letoun AIM-9D s bezprostředním zážehem pravděpodobně utrhl MiGu-17F křídlo, obvykle s katastrofálními následky pro pilota. Pokud MiG-17 nebyl odstřelen prvním zásahem, byl obvykle odstřelen druhým. Velitele č. 89 letky EAF Nadžího Lašína - vedoucího egyptského pilota MiGu-17F v říjnové válce s Izraelem v roce 1973 - zachránil takový "druhý zásah": první zapálil jeho letoun, ale také mu zablokoval kryt kabiny. Nemohl se katapultovat. Druhý způsobil rozpad jeho letounu a "katapultoval" ho z kokpitu...

Ano, MiG-21 se ukázal jako životaschopnější a mnoho z těch, kterým se připisují 'potvrzené sestřely', přežilo, když jim byla odfouknuta polovina ploutve nebo křídla. Poměrně dost - i několik Su-7BMK - jich přistálo na břicho v měkkém pouštním písku a následně bylo opraveno. Mnoha dalším se to však nepodařilo.

Není překvapením, že indické letectvo vyřadilo všechny své zásoby R-3S krátce po válce s Pákistánem v roce 1971 - více než rok před válkou v říjnu 1973. Vzhledem k tomu, že Sověti odmítli dodat jakýkoli z R-13M a R-60, které byly testovány pro použití na MiG-23 již od let 1969-1970, a poté dodali desítky MiG-23MS' vyzbrojených R-3S i poté, co začali dodávat MiG-21bis vyzbrojené vylepšenými R-13M různým exportním zákazníkům, museli Arabové udržovat R-3S ve službě i v 80. letech.

Sovětští poradci totiž, obvykle argumentujíce - údajně - "ohromujícími úspěchy severovietnamských soudruhů" (což zůstává dodnes nepotvrzeno), naléhali na své egyptské a syrské "žáky", aby je používali ve vzdušném boji. Až potud byl "sovětský vliv" pro obě tato letectva v letech 1967-1973 skutečně relativní: ačkoli o tom nebyla ani v nejmenším přesvědčena, stále se snažila používat R-3S' ve vzdušných bojích proti Izraelcům, protože neměla jinou možnost.

A cvičily opravdu hodně. Zatímco jsme zvyklí na historky o "neschopných" arabských pilotech, ve skutečnosti egyptští a syrští stíhací piloti v období 1967-1973 pravidelně nalétali 350-400 hodin ročně, z toho 90 % formou taktického výcviku. Myslete na to: Průměr NATO v té době byl 200-240 hodin, z toho nejméně polovinu strávili prostými přesuny z letecké základny A na leteckou základnu B. Izraelci nalétali jen o něco více. Navíc díky dostupnosti libyjských Miragů měli Egypťané dokonce mnohem více "odlišného leteckého bojového výcviku" než Izraelci a Američané v tomto období - a to dohromady. Tudíž, ač to může znít "nemožně", Egypťané a Syřané byli ve skutečnosti lépe vycvičeni než jejich nepřítel. Jenže na tom 'prostě nezáleželo', protože jejich zbraně nebyly na takový úkol - a to se neomezovalo jen na rakety R-3S.


Mýtus o sovětských zbraních a taktice na Blízkém východě, část šestá: Proč byly sovětské zbraně vzduch-vzduch dodávané arabskému letectvu zbytečným harampádím?
Sovětské zbraně byly sice vynikajícími kusy techniky, ale přinejmenším na papíře nebyly ničím lepším. Typy jako GSh-23, NR-30 a NR-37 byly v západním tisku často vychvalovány pro své "náboje velikosti láhve od mléka" a "silnou razanci". Ve skutečnosti však střílely pomalu, měly nízkou úsťovou rychlost a letadla, která je nesla, měla příliš málo nábojů: proto se nehodily pro boj stíhačů proti stíhačům. Jaké překvapení, když uvážíme, že MiG-15, MiG-17 a MiG-21 byly původně navrženy s ohledem na zachycování vysoko letících bombardérů...

Překvapivé však je, že sovětské 23mm střely nezpůsobovaly dostatečné škody: zasáhly, způsobily puch a bylo to. Nedokázaly způsobit očekávané škody. Protože nikdy nebyly dostatečně pečlivě zkoumány, zůstává příčina dodnes nejasná.

V létě 1970 se skupina syrských pilotů na dovolené v Evropě setkala se skupinou Francouzů. V jednu chvíli jeden z Francouzů - čerstvě po návratu z Izraele - poznamenal: "Kdybyste věděli, kolik Miragů jste během poslední letecké bitvy skutečně zasáhli, vyhlásili byste ten den za státní svátek." A tak se stalo. Přesto nespadl ani jeden Mirage.

Po jedné z těch slavných, velkých leteckých bitev nad Deversoirskou propastí se Husajn el-Kfass a jeho kolegové z 62. letky (vybavené MiGy-17F) posadili, aby se podívali na filmy ze svých zbraňových kamer. Nemohli uvěřit vlastním očím, co se jim naskytl pohled: několik Miragů bylo zasaženo 23mm kanóny, znovu a znovu, a ani jeden nespadl.

Šukrí Thabet, jeden z nemnoha Palestinců, kteří v 60. letech vstoupili do SyAAF, sloužil v říjnu 1973 jako zástupce velitele letky č. 11 (MiG-21MF). V závěru uvedl: "V době, kdy byl na palubě letounu, byl jeho letoun v provozu: Naši piloti byli velmi stateční, velmi talentovaní a vysoce vycvičení..... MiG-21 byl velmi dobrý letoun.... Ale naše zbraně byly naší nevýhodou... téměř na úrovni druhé světové války!

Mýtus o sovětských zbraních a taktice na Blízkém východě, část šestá: Proč byly sovětské zbraně vzduch-vzduch dodávané arabským vzdušným silám zbytečným harampádím?
Sečteno a podtrženo: v tehdejších arabských vzdušných silách nechyběl výcvik ani agresivita. Dostupné zbraně však jednoduše nebyly pro tento úkol vhodné. Výsledkem byl takový rozdíl v palebné síle a přesnosti mezi sovětskými letouny na jedné straně a americkými a francouzskými na straně druhé, že závěr byl na dosah ruky: "arabští" piloti de facto létali do vzdušných bojů beze zbraní. Bez ohledu na to, jak dobře byli vycvičeni, jak moc byli motivováni, jak moc se chtěli zapojit a bojovat s Izraelci, bylo jako zázrak, jestli něco z toho, co vypálili, skutečně způsobilo nepříteli škody.

Zatímco vždy zveřejňovali jen historky o tom, jak jejich létající supermani vedou vzdušnou válku "Davida proti Goliášovi" proti "hordám MiGů" a snadno si připisují desítky sestřelů "na potkání" (jako když Charlie Sheen hodil hrst kulek na své "irácké nepřátele", aby jich "zabil desítky" ve filmu Žhavé výstřely! Part Deux), Izraelci si byli dokonale vědomi reality. A to natolik, že to přispělo ke vzniku slavné "koncepce" - teze vypracované izraelskou vojenskou rozvědkou před říjnovou válkou v roce 1973, podle níž Sýrie nezaútočí na Izrael, aniž by tak učinil Egypt, a Egypt nezaútočí, dokud se nevyrovná izraelské vzdušné převaze.

Tato "Koncepce" se stala hlavním důvodem, proč Arabové dosáhli strategického překvapení, když 6. října 1973 zaútočili: nikdo nečekal, že budou tak "šílení", aby to udělali.

Celkový výsledek byl nevyhnutelný: Izraelci sestřelili "stovky" MiGů a Suchojů ve vzdušných bojích v letech 1968-1982; Arabové "jen" asi 30-40 Izraelců. 'Arabové' skutečně cvičili 'jako šílení', ale vše bylo marné - ne kvůli nějaké 'neschopnosti', 'kultuře', 'poraženectví', 'zbabělosti', sportu nebo vaření, ale proto, že jejich zbraně sovětské výroby, které měly arabské vzdušné síly v letech 1960-1973 k dispozici, byly de facto nepoužitelné a Sověti se ukázali jako mimořádně odolní vůči radám.

Mnoho dalších podrobností o tom všem najdete v knize 1973: "První jaderná válka".

Foto: U.S. Navy, U.S. Air Force a cliff1066 prostřednictvím Wikipedie

[Flogger G]

Děkuji za překlad.

Iluzemi dokonalosti sovětských zbraní netrpím.

[Wasp]

Nebylo by vhodnější založit vlákno k problematice úspěšnosti leteckých protiletadlových střel ?

[Wasp]

Ještě možná píchnu do vosího hnízda, F-35 tedy nepřekvapivě opravdu není určen do manévrového boje ? On nebude špatný, má dobrou šanci zvítězit, ale je určen jinam.
Na začátku JSF ale tomu bylo jinak ? Kladly se na něj požadavky pro manévrový vzdušný boj a proto je mezi F-16 a F-18 ?

[Shania]

Ještě možná píchnu do vosího hnízda, F-35 tedy nepřekvapivě opravdu není určen do manévrového boje ? On nebude špatný, má dobrou šanci zvítězit, ale je určen jinam.
Na začátku JSF ale tomu bylo jinak ? Kladly se na něj požadavky pro manévrový vzdušný boj a proto je mezi F-16 a F-18 ?

F-35 urcite neni urcena pro dogfigt.

Pozadavky na ten stroj jsou jen aby byl vykonostne tam kde je F-16/FA-18. Takze sice si poradi s temer cimkoliv co lita...
Ale pokud by se ve stejne dobe stavel 5gen stroj, ktery by mel v pozadavcich manevrovy boj, tak by ten stroj byl daleko lepsi nez 4gen stroje...

[Wasp]

Na to je tam F-22.
On tedy byl požadavek na manévrovatelnost jako u F-16/18 - což jsou oba výborně manévrující stroje, později vypuštěn pro konstruktéry důležitější věci ?

[Shania]

Na to je tam F-22.
On tedy byl požadavek na manévrovatelnost jako u F-16/18 - což jsou oba výborně manévrující stroje, později vypuštěn pro konstruktéry důležitější věci ?

Jak vypusten? F-35 ma lepsi manevrovatelnost jak oba stroje s vyzbroji.

[Wasp]

Lepší, lepší, co to znamená ?

[Shania]

Lepší, lepší, co to znamená ?

To ze zkuseny pilot potrebuje cistou F-16C, aby mohl byt rovnoceny souper novackovi s par hodinami BFM v F-35...

F-35 je mnohem větší než F-16 a unese dvakrát více paliva a třikrát větší užitečné zatížení. "Proto F-35 ztrácí energii o něco rychleji než F-16 při vyšších rychlostech," pokračuje Knight. "Ovladatelnost při nízkých rychlostech je však úžasná. Pilot F-35 má možnost neustále mířit přídí na protivníka, a to i při směšně nízkých rychlostech, což je skvělá schopnost v kombinaci s raketami s vysokým off-boresightem a přilbovým zaměřovačem. Při manévrování s letounem ve vyšších rychlostech musíte být opatrní, protože pokud budete neustále stahovat páku řízení, letoun vám sice dá co nejvíce alfa, ale vykrvácí při tom spoustu energie. Je na pilotovi, aby rozpoznal, kdy se má snažit udržet rychlost a energii a kdy se jí vzdát a stíhat raketami nebo zbraněmi. Novým pilotům obvykle říkám, že F-35 se nachází někde uprostřed mezi F-16 a F/A-18, pokud jde o manévrování na dohled".
Knight prozradil trochu více informací o létání základních stíhacích manévrů (BFM) na F-35. 'Když byla naše obálka schválena pro nácvik BFM, dostali jsme příležitost bojovat s několika stíhačkami čtvrté generace. Vzpomeňte si, že tehdy se říkalo, že F-35 je prase. Když se protivníci poprvé objevili [ve výcvikovém prostoru], měli křídelní nádrže spolu se spoustou raket. Asi si mysleli, že když budou mít špinavou konfiguraci, nebude na tom záležet a že nás stejně snadno převálcují. Do konce týdne však odhodili křídelní nádrže, přešli na jedinou středovou nádrž a stále dělali všechno pro to, aby se od nás nenechali postřílet. O týden později zbavili letouny všech vnějších zásob, což učinilo souboje s BFM přinejmenším zajímavými...
'Manévrování ve vysokém G je zábavné, ale mít vysokou kapacitu paliva a možnost nést spoustu zásob je také skvělé. Během týdnů, kdy jsme létali BFM, jsme také potřebovali shodit GBU-12 [laserem naváděnou bombu] na zbraňovou střelnici China Lake. V dobách našich F-16 bychom si museli vybrat, protože není možné, abyste mohli BFM provádět s bombou na křídle, natož abyste měli palivo na obě mise v rámci jednoho výletu. U F-35 to však není velký problém. Při jednom z výsadků se můj kolega, major Pascal "Smiley" Smaal, rozhodl, že poletí BFM a ještě bude mít dost paliva, aby se po něm mohl vydat na střelnici a shodit zbraň. Během hlášení nám protivníkův pilot řekl, že je zmatený, proč jsme po boji šli na střelnici. Když mu "Smiley" řekl, že celou dobu nesl inertní GBU-12 a že ji pak odhodil po skončení během testovací akce, bylo na druhém konci linky zlaté ticho".

Proste soucet vsech vlastnosti F-35 davaji pilotovi vyhodu i kdyz v jednom parametru je stroj lehce horsi...

Nejvetsi faktor v dogfigtu je, ze FBW F-35A je nekde jinde nez u F-16 a pilot si toho muze dovolit vic.

[Wasp]

Tady jsou parametry k F-35, jiné asi nemáme :

https://www.heritage.org/defense/report ... -the-world

Je tam malý vzorek pilotů, ale i tak se píše že v bojové konfiguraci má F-16C ( bez udané verze ) o chlup lepší okamžitou obratnost, výrazně lepší ustálenou obratnost a o chlup lepší získání energie zpět. a je horší v pomalých rychlostech a při stack/scissors. To jsou asi specifické manévry jako nůžky a stack, nevím.
V práci ze F-16net. ohledně umístění střely AIM-120D v co nejmenším čase od místa vzletu je F-16C druhý za F-22 s časem 12,9 minuty, F-35 je poslední - 14 minut. Tedy akcelerace je lepší u F-16.

Tedy čistě podle těchto parametrů je F-16 s externí AA výzbrojí velmi dobrý proti čisté F-35 s výzbrojí vevnitř.

Porovnání F-35 s F-15C je výrazněji ve prospěch F-15C, mimo třetího času pro AIM-120D, kdy má 13,2 minuty.

Hlavní myšlenkou tohoto příspěvku je to že F-35 je jistě dobrý "dogfighter", ale starší generace je v tomto stejně schopná F-35 porazit jako -35 naopak je.

FbW F-35 bude jistě výborný, ale v čem je lepší než systém u F-16 ? F-15 je jiná filozofie ovladatelnosti, starší, ale nemusí být nutně ta horší.

[Saburo]

Kolego Saburo, jaké části letectví jsi věnoval Ty těch dvacet let?

odpovězeno

[Lynx]

Ja som svojho času písal o F15EX, nie o C, nie o A. A tam bude určitý, veľký rozdiel.

[Shania]

Je tam malý vzorek pilotů, ale i tak se píše že v bojové konfiguraci má F-16C ( bez udané verze ) o chlup lepší okamžitou obratnost, výrazně lepší ustálenou obratnost a o chlup lepší získání energie zpět. a je horší v pomalých rychlostech a při stack/scissors. To jsou asi specifické manévry jako nůžky a stack, nevím.

Ten report je o necem trosku jinem...

Each pilot was then asked to select which fighter he would rather fly in combat if he were to face a clone flying the other jet in six different air-to-air situations. (See Chart 2.) If the pilot selected an F-15C in a short-range set-up, for example, he felt he could outperform a pilot of equal abilities in the F-35A. Former fourth-generation pilots selected the F-35A 100 percent of the time in beyond-visual-range situations, and more than 75 percent of the time in visual dogfights where energy and maneuverability are critical to success.15
A former F-22 pilot now flying the F-35A was interviewed and chose the F-22A over the F-35A in every engagement category. That pilot’s assessment was included in the “All Aircraft vs. F-35A” and “All Surveyed Pilots” assessment figures; however the limited sample size was not worthy of additional aircraft summary charts or tables.

The number one reason pilots selected their previous fighter over the F-35A in any one of the four visual fight scenarios was the fact that their previous fighter had an AIM-9X missile for those fights, and the F-35A did not. The scenario that each pilot was given included aircraft configurations for the early stages of a war where stealth was required for the F-35A. There, the jet has no external stores, and since the AIM-9X missile can only be carried externally, that missile was not available.

Každý pilot pak měl vybrat, kterou stíhačku by raději pilotoval v boji, kdyby měl čelit klonu letícímu na druhém letounu v šesti různých situacích ve vzduchu. (Viz graf 2.) Pokud si pilot vybral například F-15C v souboji na krátkou vzdálenost, měl pocit, že by mohl překonat pilota se stejnými schopnostmi na F-35A. Bývalí piloti čtvrté generace volili F-35A ve 100 procentech případů v situacích mimo vizuální dosah a ve více než 75 procentech případů ve vizuálních soubojích, kde jsou energie a manévrovací schopnosti rozhodující pro úspěch.

Důvodem číslo jedna, proč si piloti vybrali svůj předchozí stíhací letoun místo F-35A v některém ze čtyř scénářů vizuálního boje, byla skutečnost, že jejich předchozí stíhací letoun měl pro tyto boje střelu AIM-9X, zatímco F-35A nikoli. Scénář, který každý pilot dostal, zahrnoval konfigurace letounů pro počáteční fáze války, kdy byl pro F-35A vyžadován stealth. Tam stíhačka nemá žádné externí zásoby, a protože střelu AIM-9X lze nést pouze externě, nebyla tato střela k dispozici.

Takze v tom nejhorsim pripade, coz je 61% pilotu by zvolilo F-35A pred F-16 i pres absenci AIM-9X... Podobne u F-15C..
Takze jak rikam, souhr prednosti F-35 kompenzuje tech par, kde jsou vykony nizsi nez u druheho stroje...

V práci ze F-16net. ohledně umístění střely AIM-120D v co nejmenším čase od místa vzletu je F-16C druhý za F-22 s časem 12,9 minuty, F-35 je poslední - 14 minut. Tedy akcelerace je lepší u F-16.

Tedy čistě podle těchto parametrů je F-16 s externí AA výzbrojí velmi dobrý proti čisté F-35 s výzbrojí vevnitř.
Porovnání F-35 s F-15C je výrazněji ve prospěch F-15C, mimo třetího času pro AIM-120D, kdy má 13,2 minuty.

Nepovidej, vzdyt jsme te na to navedl:) a mas to tu na cca 62 strane prelozene.

F-16 ma lepsi akceleraci jak F-35A, to co jsi prehledl, ze F-16 a F-15 maji binbo fuel 120nm od zakladny a F-35A na 200nm, takze pokud by se mel zachyt konat dal od zakladny, uz to tak dobre pro ne nevychazi a bude to vyrovnanejsi...

Hlavní myšlenkou tohoto příspěvku je to že F-35 je jistě dobrý "dogfighter", ale starší generace je v tomto stejně schopná F-35 porazit jako -35 naopak je.

F-35 neni dogfigter, nikdy nebude a nikdo ho tak nebude nikdy pouzivat, soustredis se na napro irelevantni veci, ktere jsou irelevantni dekady.

FbW F-35 bude jistě výborný, ale v čem je lepší než systém u F-16 ? F-15 je jiná filozofie ovladatelnosti, starší, ale nemusí být nutně ta horší.

1. dovoluje pilotovi delat vic, a naprosto bezpecne. Pokud se pilot nauci co a jak ma delat, tak po par hodinach vycviku bude na obdobne urovni jako pilot 4gen stroje co cvici roky... vic jak tech par hodin totiz v bfm ani nedostanou... just in case...

2. hadej proc se lidi jako Sprey, APA a dalsi roky rozhlasovali ze F-35 je "krocan" a to proc neni je prave FBW. Najdi si nejake kvalitni video a pozorne divej se co kazda ze ridicich ploch F-35 dela...