PALBA.CZ

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 154.

Mapa se všemi letišti



na ostrově Singapur, je zakreslen i obvod města Singapur /viz City/, mapa je volně přístupná na několika webech.
V době, kdy probíhal, v Č 153 na konci popisovaný, souboj stíhačů s Japonci, byly ještě vyslány další dva letouny ze 488. perutě. Letouny měly provést průzkum nad městem a tam také nad jejich letišti, v Kuala Lumpur, které se jako hlavní město Malajsie, v stávající době, nacházelo asi 100 mil v Japonci obsazeném území (zde viz mapu



, na které je Malajsie nejen s letišti a městy, ale i s daty, kdy Japonci které místo od 8. prosince 1941, do 25. ledna 1942 obsadili, foto je volně přístupné na několika webech.).
Piloti Flt. Lt. MacKenzie a Sgt. Meharry měli v tu chvíli výhodu letu v mracích, takže nepozorováni dosáhli Rawangu, což je asi 15 mil severně od Kuala Lumpuru. Tam se pak otočili k jihu a v 5 000 stopách nad městem pak prolétli, aby pokračovali dále nad letiště v okolí města. Ještě než se vzpamatovala japonská PVO města a okolí Kuala Lumpur, než její protiletadloví dělostřelci začali střílet, provedly letouny dva okruhy nad letišti a potom zamířily ke kopcům, která jsou západně od města. Ani jeden z letounů nebyl při průzkumném letu zasažen a oba piloti se bezpečně vrátili na svá letiště. Ve svém hlášení pak uvedli, že se v oblasti Kuala Lumpur, na japonských letištích, nachází, "velké množství japonských stíhaček". Hlášení bylo okamžitě předáno leteckému velitelství, které ihned přikázalo provést útok. Ještě této noci bylo do útoku na letiště v oblasti Kuala Lumpur, posláno devět Vildebeestů (zde viz foto



, na kterém je Vickers_Vincent_ Vildebeest, foto je volně přístupné na několika webech.)., které však byly schopny jen lehce poškodit jeden transportní letoun.
Od anglo-japonské trojice historiků se na str. 323. a 324. dále o dni 19. ledna 1942 dozvídáme, cituji:

"Pod ochranou tmy přiletěl z Jávy do Singapuru generál Wavell. Znepokojený vrchní velitel se chtěl sám přesvědčit o těžkých obranných bojích v jižním Malajsku. Nedostatečná obrana Singapuru byla také důvodem jeho návštěvy; Wavell ustavičně opakoval ministerskému předsedovi své pochybnosti o udržitelnosti Singapuru. Churchill reagoval jednoznačně:
'Nyní, když jste se stal velitelem více národnostních jednotek ABDA, nemohu vám již poslat žádné instrukce.
Byl jsem velice zarmoucen vašimi telegramy, ale chci, aby bylo naprosto jasné, že očekávám, že bude bráněna každá píď země. Každý kousek materiálu nebo obranných zařízení musí být před padnutím do nepřátelských rukou zničen a nemůže být ani řeči o kapitulaci, dokud nedojde ke zdržovacím bojům mezi ruinami Singapuru.'"

Celý tento rozhovor i s odpověďmi obou stran bude formulován a později i blíže popsán z dalšího historického zdroje, zde však cituji okamžitou odpověď Wavella premiéru Jejich Veličenstev, Winstonu Churchillovi od anglo-japonské trojice historiků ze str. 324., tedy Wavell odpověděl, cituji:

"Nyní jsou připraveny plány obrany severní části ostrova (Singapuru). Počet vojska, které by dokázalo úspěšně držet ostrov, musí být stejně velký, nebo snad i větší než počet vojska bránící Johore (Johore je jižní provincie Malajsie, ze které byl po mostě přístup na ostrov Singapur). Vydal jsem Percivalovi rozkaz vybojovat bitvu na Johoru, ale ve snaze prodloužit odpor na ostrově až do krajnosti by byla bitva na Johoru ztracena. Musím vás upozornit, že pochybuji, že by bylo možné po ztrátě Johoru déle ostrov držet. Pevnostní děla jsou umístěna pro použití proti lodím a velká část munice je určena k tomuto účelu. Většina děl může střílet pouze na moře. Část posádky již byla přemístěna do Johoru a mnoho zbývajících jednotek je jen pochybné úrovně. Je mi velice líto, že vám představuji tak skličující obraz, ale nechci vás nepravdivě informovat o možnostech ostrovní pevnosti. Singapurská obrana byla vybudována proti útoku z moře. Stále doufám, že Johor můžeme udržet do příjezdu příštího konvoje."

Již mnohokrát bylo řečen a ještě bude řečeno, že i když Wavell ujišťoval i premiéra Churchilla, že obranu Singapuru vybuduje tak, aby byla i podél celého pobřeží ostrova - nestalo se tak! Při zkoumání všech historických podkladů je historiky, zde i těmito třemi anglo-japonskými historiky řečeno, že problém nevybudování severní obrany ostrova Singapur, narážel na mnoho překážek. A to od nechuti místní správy uvolnit pozemky, přes problémem práce kuliů, kteří nechtěli pracovat a utíkali z důvodu bombardování. Dokonce nešlo se s nimi dohodnout ani o úklidu odpadků, úklid letišť a přípravy startů, v této souvislosti i jejich mzdy za tuto práci.
Od anglo-japonské trojice historiků se na str. 324. dozvídáme i, cituji:

"Problém ze začátku probíral singapurský válečný kabinet, představitelé RAF a námořnictva požadovali brannou povinnost. Kabinet však žádost odmítl kvůli dalším 'nebezpečným penězům', které by mohly být příčinou vedoucí k inflaci." Od těchto jednání uplynulo celkem 15 dní, než byly podrobnosti odsouhlaseny a až teprve potom byl Londýn požádán, aby uvolnil peníze pro místní pevné služné."
Jenomže to už byl poslední den měsíce ledna 1942, kdy bylo konečně povolení uděleno. Kdo si později srovná data a ví, že se 15. února 1942 Percival vzdal i s celým Singapurem, pochopí, že na vše bylo pozdě. Zároveň se mnozí dozví odpověď na otázku, co všechno věděl o obraně Singapuru a Malajsie Winston Churchill, který se stal předsedou vlády Jejich Veličenstev Velké Británie 10. května 1940. On sám, ve svých dílech přiznával, že neměl všechny informace a my se zde za chvíli dozvíme, že ve svých pamětech prostě nelhal. Ani v lednu 1942 nevěděl od svých podřízených a poradců jaký je skutečný stav obrany Malajsie a Singapuru. Čtěme proto dál a on vše znovu řekne, napíše...

Ještě 19. ledna večer odletěl generál Wavell zpět do Bundungu a odtud poslal Churchillovi a Spojeným náčelníkům štábu v USA hlášení. Hlášení pro Winstona Churchilla znělo, cituji ze str. 324.:

"Znepokujuje mě, že zřejmě máte milné představy o obraně singapurského ostrova. Sám jsem si donedávna neuvědomoval, že místní obrana je orientována pouze proti útoku z moře. Hledisko obsažené v telegramu náčelníků štábu bylo uváženo a bude provedeno vše, co bude možné. Doufám, že bude do Singapuru přesunuta indická brigáda a zbytek 18. divize. Po utrpěných ztrátách by mohly být tyto jednotky ekvivalentem tří divizí, které by bránily ostrov v případě, že bychom je zasadili do boje. Posily budou pravděpodobně použity pro obranu Jávy a Sumatry, které jsou jen slabě bráněny. Proto musíme své plány sjednotit s Holanďany."

Náčelníkům štábu pak generál Wavell odeslal hlášení tohoto znění, cituji ze str. 324. a 325 od anglo-japonské trojice historiků:

"Situace v Malajsku se velmi zhoršila. Celá 45. indická pěší brigáda a dva australské prapory jsou zřejmě u Bakri (východně od města Mauru) odříznuty a patrně nemohou ustoupit. 53. brigáda v Payongu dvacet mil východně od Bakri je také vystavena těžkým útokům.
Tato situace na jihu bude vyžadovat ústup armády z oblasti Segamat-Labis a snad i všeobecný ústup směrem k Johor Baharu, nebo dokonce i na ostrov.
Obrana ostrova byla zajištěna omezenými prostředky, které jsou k dispozici.
Její úspěch bude záležet na počtech a postojích ustupujících jednotek z Johoru a schopnosti letectva udržovat na ostrově bojeschopné stíhačky. Jestliže se všechno toto podaří, doufám, že prodlužování obrany bude možné."

Tady se právě dozvíme, z Churchillovy odpovědi, že vlastně byl nejen špatně informován o bojišti v Malajsii a Singapuru, ale i dokonce, že sám připouštěl, že se měl o ní možná zajímat dříve, při tom množství informací, které musel od května 1940, přes "Bitvu o Anglii" a další boje v Severní Africe, další boje na mořích a oceánech, "překousat", když vždy se měl rozhodnout jen správně. O nepřipravenosti Malajsie a Singapuru na obranu, jak sám řekl - "měl pocit bolestného překvapení", a když se dověděl o nepřipravenosti i Singapuru, pak ještě dodal v lednu 1941, cituji ze str. 325.:

"Měl jsem o tom vědět. Měli to vědět moji poradci. A měli mi to říct, a já jsem se měl na všechno ptát. O tuto záležitost jsem se nezajímal proto, že mi to nepřišlo na mysl, že by Singapur potřeboval k obraně víc pozemních jednotek, než bitevních lodí."

Poté sám ministerský předseda Jejich Veličenstev poslal náčelníkům štábu "důrazné memorandum", které obsahuje tyto naléhavé body, cituji ze str. 325:

"Okamžitě vypracovat plán s využitím optimálních možností, dokud ještě nezačala bitva o Johore. Tento plán by zahrnoval:

a) Pokusit se využít pevnostních děl na severní frontě palbou sníženou náloží granátů. V případě, že tyto granáty budou spotřebovány, použít určité množství vysoce explozivních granátů.
b) Místa, kde by mohlo dojít k výsadkům a ke shromažďování vojsk, zaminovat a vybudovat na nich překážky.
c) Instalovat drátěné překážky a pokládat nášlapné pasti v mangrových bažinách a na dalších místech.
d) Vybudovat polní postavení a opěrné body pro křížovou palbu dělostřelectva a kulometů.
e) Shromáždit a vzít pod kontrolu každý možný člun objevený v johorské úžině nebo kdekoliv v její blízkosti.
f) Rozmístěné baterie na obou koncích úžiny musí být pečlivě zamaskovány i se světlomety, aby mohly zničit jakýkoli nepřátelský člun, který by chtěl vniknout do úžiny.
g) Zformování jádra tří nebo čtyř skupin, které budou k dispozici jako záloha pro protiútok v případě, že bojující jednotky budou nuceny opustit Johore.
h) Celá domorodá populace bude zaměstnána při výstavbě obranných zařízení. Bude použito co nejpřísnějšího nátlaku v místech, kde se bude pracovat lopatou.
i) Bezpodmínečně musí být vybudována nejen obrana Singapuru, ale bojovat musí i celý ostrov, dokud nebudou jednotlivé opěrné body odděleně zničeny.
j) Samotný Singapur musí být přeměněn v pevnost a musí být bráněn do posledního dechu. O kapitulaci nemůže být řeči."

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 155.
Winston Churchill se skutečně snažil do svých memorand vložit nejen povzbudivá slova, ale i instrukce. Jenomže už bylo na vše pozdě. Pozdě bylo na odstraňování chyb, které vznikaly od 20. let 20. století a pak dále až do začátku 2. světové války. Skupina anglo-japonských historiků pak ke všemu říká - že - "Generál Percival neměl ani malou část Churchillovy představivosti a jeho netečnost k Malajsku a Singapuru nabývala vrchu, protože Malajci a Číňané nebyli ochotni zúčastnit se války, o které říkali, že není jejich záležitostí."
Generál Percival v pozdější době o tehdejší situaci napsal, cituji od anglo-japonské trojice historiků, ze str. 326:

"Bylo zde jen velmi málo skutečného vlastenectví nebo hlubších kořenů lásky k zemi, kde žila tato smíšená populace; takže proč by riskovali životy své a životy svých rodin? V celé zemi byl dostatek potravin k přežití, takže proč by se nevyhnuli zlu, dokud se nepřežene? Zdá se, že takové bylo smýšlení všech obyvatel."

A nyní se vraťme od letectva zpět po časové ose, někde ke konci prosince 1941, k dění na pozemní frontě, které jsme opustili v Č 131., viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=393&t=8404
a budeme pokračovat v Malajsii pozemními boji. Generálu Heathovi, veliteli indického sboru, se přece jenom, a to koncem prosince 1941, dostalo posil, kterými vyztužil posádky v Kuala Selangor a Port Swettenham, kde Britové očekávali další vylodění japonských jednotek. Obě tato místa, ležící na jihozápadním pobřeží Malajsie, nabízela Japoncům dobrá přístavní zařízení a mohla se pro ně snadno stát základnou a nástupištěm pro další útočné akce. Navíc, jak bylo řečeno měli velké množství lodí a lodiček, které ukořistili na ostrově Penang. Generál Heath (zde viz foto




na kterém je velitel III. sboru generálporučík Heath, foto je volně přístupné na několika webech.) mohl posílit obě posádky i o pěší jednotky a dělostřelectvo.
A Japonci se skutečně vylodili. Jednalo se o japonskou 5. divizi, která byla posílena tankovým praporem a dostala za úkol postupovat po pobřeží na Kuala Lumpur (více viz. zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kuala_Lumpur
), zatímco dvě menší jednotky gardové divize se měly vylodit v Port Swettanham (viz mapu Malajsie v Č 154).
K tomu dál již také zde řečené historické prameny - Válka v Pacifiku. Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt, str. 50 až 96., Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner, str, 92 až 144, ale i Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt, str. 231 až 251, ale stejně a podobně hovoří i ostatní historické prameny uvedené v Použité podklady, když říkají, píší a já cituji:

"K prvnímu pokusu (o japonské vylodění - má poznámka), který skončil neúspěchem došlo 2. ledna 1942. Vojáci (japonské) gardové divize byli uvítáni přesnou palbou děl a pěchotních zbraní a k vylodění nedošlo. I druhý pokus narazil na tuhý odpor britských jednotek a teprve 4. ledna se Japoncům podařilo zachytit se severně od přístavu, vytvořit předmostí a v síle praporu postoupit do vnitrozemí.
Percival sice žádal námořnictvo, aby zaútočilo a narušilo vyloďování, ale flotile v Peraku zbývaly už jen dva dělové čluny. Ty se navíc přes den musely ukrývat v pobřežních meandrech a zátokách před japonskými letadly. Když konečně dopluly k invaznímu pobřeží bylo už pozdě."

Ve stejné době se Britové snažili vybudovat novou obrannou linii podél řeky Slim. Nově budovaná obranná linie měla současně chránit jak silnici, tak i železniční trať. Velitelé, kteří tento rozkaz vydali se domnívali, že okolní džungle je po obou stranách tak hustá, že jí nemohou Japonci proniknout. Jenomže, jak za chvíli uvidíme, Japonci provedli další ze svých nebezpečných obchvatů a již vyzkoušených manévrů. Britští ženisté podminovali silnice a mosty (zde viz foto,



pod kterým je popisek, že britští sapéři, ženisté, připravují most u Kuala Lumpur_januar_ 1942, k vyhození do povětří, jako obranu před postupujícími Japonci, foto je volně přístupné na několika webech.) a tak byla nová obranná linie považovaná za dostatečně silnou. Podle britského velení měla Japonce zadržet nejméně na dva týdny. V tomto případě na porážku zapůsobila únava a vyčerpání stále ustupujících britských jednotek, které neměly již žádné bojové nadšení. K porážce přispěly i opakované nálety japonských bombardovacích i bitevních letadel. Totiž vojáci nemohli budovat obranná postavení a zákopy přes den, a tak se kopalo a budovalo v noci, což se projevilo na nedokonalosti obranných zařízení. Japonské bombardování a letecké útoky sice nezpůsobily příliš velké ztráty, ale dokonaly demoralizující účinek na vojáky. O tom svědčí i to, co si zapsal do svého deníku velitel pandžábského 5. praporu z 2. pandžábského pluku: "... vojáci jsou k smrti unaveni a nejvíc ze všeho velitelé rot a čet. Prapor ušel za tři týdny asi 270 km a odpočíval jen tři dny. Ztráty činily asi 250 - 300 lidí, z toho většina mrtvých. Morálka byla velmi nízká a prapor ztratil 50 % své bojeschopnosti. Nedostatek spánku, neustálé nálety a nekonečná džungle vyvolávají depresivní nálady. Pohyb po silnicích je prakticky nemožný, japonská letadla nám nedají odpočinout..."

Bylo 5. ledna 1942, když Japonci zaútočili. První útok se britským jednotkám podařilo odrazit, ale další útok, který Japonci spustili o půlnoci, útok, který byl veden tanky podporovanými motorizovanou pěchotou byl již úspěšný.

"Stejnou taktikou jako u Jitry (viz. Č 130 a 131) byly napadány jednotlivé obranné pozice a silniční zátarasy. Cyklistické jednotky přenášely kola tam, kde byly silnice i mosty vyhozeny do povětří a tanky se protlačily džunglí po postranních cestách, které nebyly dostatečně kryty. (Zde viz fota cyklistických oddílů Japs.,



pod tím byl popisek - japonské rychlé bicyklové oddíly v Malajsii 1941,42.
a zde viz foto



a zde byl popisek - Směr Singapur, leden 1942. Fota volně na několika webech.).
V nastalém zmatku se Japonci zmocnili dvou neporušených mostů a četa lehkých tanků vz. 95 vyrazila po silnici přímo k nejdůležitějšímu cíli - mostu přes řeku Slim. Velitelská četa a záložní jednotky brigády byly napadeny obchvatem z týlu a po urputném boji musely Pandžábové ustoupit. Most přes řeku Slim bránila už jen baterie protiletadlových Boforsů, jejichž 40mm střely nedokázaly japonským tankům ublížit.
Britové nestačili vyhodit most do vzduchu a japonské tanky spolu s motorizovanou pěchotou překvapivě napadly Indy zakopané na druhé straně mostu. Do bitvy se sice zapojily další britské jednotky, ale Japonci je brzo rozprášili a donutili k ústupu. Opět se ukázalo, že rozhodující roli hrály tanky, únava obránců a v neposlední řadě i nedostatečné spojení mezi britskými jednotkami. Japonci postupovali tak rychle, že často zaútočili z týlu dřív, než se britsko-indické jednotky stačily připravit k boji."

V době kdy probíhaly boje na řece Slim se do Singapuru vrátil generál Wavell (zde viz foto



, na kterém je generál Archibald Wawell, foto je volně přístupné na několika webech.) a ujal se velení. Wavel musel konstatovat, že se situace na frontě nelepšila, spíše tomu bylo naopak, situace se stále více zhoršovala a začal vládnout opět chaos. Situace byla na frontě tak kritická, že začala doslova ohrožovat celou oblast jihovýchodní Asie, když generál proto chtěl okamžitě a urychleně, dle tzv. "Wavellova plánu", vybudovat síť leteckých základen, které by se táhly od Singapuru až po ostrov Jáva, včetně Bylo zde již také citováno).
Ukazovalo se také, že jednotky britské 18. divize jako i další posily, které dorazily před několika dny do Singapuru, nezbytně potřebovaly určitou dobu, aby se aklimatizovaly a mohl vůbec pokračovat jejich výcvik v džungli. Všechny tyto rozkazy se však daly realizovat jedině pod tou podmínkou, že bude postup Japonců zpomalen - raději zastaven, aby mohla být vybudována nová obranná linie, a to severně od Johore. Obranná linie, která by se dala udržet alespoň do konce ledna 1942...!

"Bojového uplatnění se konečně dočkali i Australané. Podle Wavellových rozkazů měli zaujmout obranu podél řeky Muar a umožnit tak ústup Heathova sboru. Po debaklu na řece Slim byl tento sbor evidentně v rozkladu a nepochybovalo se o tom, že nebude schopen bránit Kuala Lumpur déle než dva dny. Heathův sbor měl tedy ustoupit, projít australskými pozicemi a po přeskupení, odpočinku a novém vyzbrojení zaujmout novou obranu na východním a západním pobřeží Johore. Tento plán měl své nevýhody. Umožňoval totiž Jamašitovi postupovat bez jakéhokoliv odporu přes Sengoru až do Mallaky. Ale lepší řešení prakticky neexistovalo. Indická 11. divize, která takzvaně mlela z posledního, se musela stáhnout z frontové linie."

Generál Wavell se v Singapuru ještě ani nestačil vzpamatovat debaklu prohry na řece Slim a již jej čekal další šok

"Brigádní generál Simson, velitel ženistů na ostrově Singapur, mu oznámil, že Percival odmítl jeho plán na vybudování pevnostního pásma na severním pobřeží ostrova. Percival (zde viz foto



na kterém je sir Arthur Percival, foto je volně přístupné na několika webech). ho dokonce zbavil funkce a pověřil ho řízením civilní obrany. Wavell nemohl věřit svému sluchu, a protože věděl, že mezi oběma generály panuje už delší dobu určitá animozita, vypravil se sám se svým pobočníkem na pobřeží Johorské úžiny, aby se přesvědčil na vlastní oči o skutečném stavu věcí. Simson měl pravdu. Po opevňovacích pracích nebylo ani stopy. Žádné zákopy, žádné kryty, palposty a bunkry - prostě nic! Podle vlastních slov byl Wavell natolik otřesen, že mu chvíli trvalo než se vzpamatoval. Bylo to poprvé co si uvědomil, jak obtížné bude bránit ostrov Singapur. Okamžitě vyhledal Percivala a rozezleně se ho zeptal, proč se na Simsonových plánech nezačalo pracovat. Generál mu odpověděl: ´Protože by to mělo špatný vliv na morálku nejen armády, ale i obyvatelstva.´ Tedy odpověď tak neuvěřitelná, že se klidný a vyrovnaný Wavell rozčílil a zvýšeným hlasem nařídil Percivalovi, aby okamžitě začal s opevňováním. ´Generál čas´ však neúprosně pracoval pro Japonce.
Wavellovi nedalo příliš práce pochopit, že některé problémy spojené s obranou Singapuru nepadají na vrub jen zkostnatělému armádnímu velení, ale že za ně nese zodpovědnost i civilní administrativa. Zdá se, že celá řada civilních byrokratů si neuvědomovala vážnost hrozícího nebezpečí a nedokázala pochopit situaci. Stejně jako v dobách míru jim nejvíc záleželo na dodržování protokolu úředního jednání tak, aby v žádném případě nebyla ohrožena jejich autorita."

Příkladů nepochopení doby a místa, válečného stavu a co to ve skutečnosti znamená, bylo více, a Peter H. Gryner, v knize - Pád nedobytné pevnosti Singapur, na str. 95, 96, ještě další takové přidává, cituji:

"V době bojů o Kuala Lumpur se pohybovala kolona britských vojenských vozidel po silnici vedoucí kaučukovou plantáží. Z administrativní budovy vyběhl rozčilený manažér a začal spílat velícímu důstojníkovi, jak si to dovoluje vstoupit na soukromý pozemek, aniž by požádal o povolení.. Úřední stížnost bude poslána civilní správě. Důstojník odpověděl, že během několika hodin se objeví Japonci, takže stížnost může být rovnou předána jim. Tento příklad není ojedinělý. Při budování obrany Singapuru nechal důstojník australské kulometné čety vykácet několik čtverečních metrů lesa na golfovém hřišti, aby zlepšil svůj palebný sektor. Ředitel klubu si na něho stěžoval civilní správě a poukazoval na to, že taková akce musí být schválena radou klubu, která se schází jednou měsíčně. Ano, to bylo Malajsko, nemocné a zanedbané..."

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 156.


Jak se dále, z historického zdroje, Peter H. Gryner - Pád nedobytné pevnosti Singapur, na str. 95, 96, ještě dozvídáme, existovaly i mezi japonskými generály a důstojníky v Malajsku spory, a to velice tvrdé, do kterých se zapojilo i Tokio, cituji:

"I vítězní Japonci měli své problémy. Mezi Tsujim (zde viz foto



plukovníka Tsuji, foto je volně přístupné na několika webech.) a Jamašitou (zde viz foto



generála Tomioto Jamašity, foto je volně přístupné na několika webech.) došlo ke sporu o taktiku dalšího postupu. Tsuji tvrdil, že nastal čas rozhodného útoku v plné síle a po hlavní silnici směrem Johore a Singapur, zatímco Jamašita se nechtěl odchýlit od až dosud úspěšné taktiky náhlých přepadů a obchvatů džunglí, prováděných malými, speciálně vycvičenými jednotkami. Možná, že Tsuji měl pravdu, možná, že mohutný nástup a útok v síle divize by zmenšil ztráty, ale faktem zůstává, že taktika obchvatů nutila britské jednotky - ze strachu před obklíčením - k opakovaným a vyčerpávajícím ústupům. Tento spor nakonec vyústil v hádku, ve které Jamašita Tsujiho prostě umlčel silou své autority a navíc ho obvinil, že nese zodpovědnost za střílení zajatců na západním pobřeží během útoku na (ostrov) Penang. Tato hádka se udála za přítomnosti všech štábních důstojníků a Tsuji nabídl svou rezignaci. Jamašita ji sice nepřijal, ale trhlinu ve vzájemných vztazích nezacelil. Po pádu Kuala Lumpuru (11. ledna 1942) Tsuji zahájil v Tokiu proti Jamašitovi pomlouvačnou kampaň, což mu získalo přízeň malé skupiny Jamašitových odpůrců. V první řadě to byl ministerský předseda Tódžó, který se obával Jamašitovy popularity a jeho případných politických ambicí. Jamašita byl v Tokiu - díky svým úspěchům v Malajsku - nesmírně populární a stal se národním hrdinou. Tódžó, spolu s princem Mikasou, bratrem císaře Hirohita, se ho proto snažili odstranit z politické scény."

Ale generál Jamašita měl, mimo největšího nepřítele, válečného premiéra Japonska Tódžóa, těch nepřátel mnohem víc. Dalším byl například polní maršál Terauči, který generálu Jamašitovi záviděl především jeho válečné úspěchy a snažil se zmenšovat důležitost úspěchu v Malajsii. A čím více se blížily jednotky generála Jamašity k Singapuru tím více jej tam pronásledoval i nesmyslnými rozkazy. A přidávali se další nepřátelé, kdekdo pak Jamašitovi radil a pletl se mu do řemesla. Nakonec Terauči dokonce generála urazil, když veřejně vyznamenal generálmajora Takumiho a jeho skupinu, aniž by to vůbec s Jamašitou konzultoval. Ve svém deníku si tehdy Jamašita poznamenal, že se dokonce bál o svůj život. A my víme, že tehdy vraždy ve vojenských a vládních kruzích země vycházejícího slunce nebyly nic neobvyklého. Zde je také jeden ze zápisů z Jamašitova deníku: "Zatracenej Terauči! Žije si v přepychu v Saigonu, hraje japonské šachy, spí v pěkné posteli a mně dělá jen potíže. Nenávidím sobectví mužů, kteří jsou u vesla. Každý jen kouká, jak by z války vytěžil nějaký osobní zisk nebo povýšení..." I z tohoto zápisu je patrné, že armády všech zemí, a to ve všech dobách, měly stejné problémy, kterými byla závist a i řevnivost...
K tomu dál již řečené historické prameny - Válka v Pacifiku. Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt, str. 50 až 98., Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner, str, 86 až 144, ale i Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt, str. 231 až 251, ale stejně a podobně hovoří i ostatní historické prameny uvedené v Použité podklady, říkají, píší a já cituji:

"Postup Japonců zatím pokračoval s nezmenšenou intenzitou. Vzdušná převaha a agresivita tankových jednotek byly rozhodujícími faktory války v Malajsii. Zásoby a materiál získaný v Kuala Lumpur umožnily Japoncům pokračovat v útoku bez přestávky - přesto, že část japonské 18. armády byla stále ještě v Siamu a neúčastnila se akcí na frontě.
Poslední britskou obrannou linií, která měla zadržet Japonce před útokem na Johore Baharu, byla obrana Sungei Muar. Japonská 5. divize dostala za úkol pokračovat v útoku po hlavní silnici, zatímco gardová divize, soustředěná u Malakky, měla provádět obchvaty jednotlivých britských pozic, tentokrát bráněných převážně Bennettovými Australany. Nyní Japonci utrpěli řadu porážek. Australané používali podobnou taktiku jako oni. Nechali kolem sebe projít průzkum a čelo postupující, útočící, japonské jednotky a pak napadli hlavní voj zničující palbou z boků, z džungle (zde je foto



australské léčky, pod fotem je popisek - vedle japonského tanku leží mrtvý japonský tankista a v pozadí jsou další obrněná vozidla. Obrněná vozidla ztratili Japonci při ostrém střetu s australskými vojáky. Foto je volně přístupné na několika webech.).
Britské letectvo 16. ledna 1942 napadlo japonské kolony na otevřené silnici u Gemas a způsobilo jim těžké ztráty na lidech i materiálu (popsáno i u letectva skutečně k 16. lednu, viz zde v Č 150: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=8443&f=393 ). Japonský útok se zpomalil a Wavell si oddychl. Ale ne nadlouho. Hlavní pozici u Sengei Muar bohužel bránily jednotky indické 45. brigády, která byla nasazena do linie teprve před několika dny a dosud neprodělala křest ohněm. Generál Bennet se tu ovšem dopustil stejné chyby, jako generál Murray-Lyon u Jitry. Chtěl bránit všechny možné přístupy a nakonec to dopadlo tak, že obrana byla všude slabá. Japonci naznačili překročení řeky na jednom místě, zatímco hlavní útok provedli jinde. Jednotky radžputánských střelců, demoralizované předcházející dělostřelbou, nevydržely tlak a ustoupily, čímž otevřely zadní vrátka do města Muar a celá linie se opět zhroutila."

Generál Percival se v dané situaci ještě jednou pokusil dne 18. ledna 1942 ustálit britskou obranu a rozdělil armádu na dvě části. Pod označením Westforce tak měl Heathův sbor bránit pobřežní silnici,. Bennetovy jednotky pak pod názvem Eastforce měly bojovat ve vnitrozemí. Ale ani přejmenování, ani jakékoliv přeskupování a změna organizace - nic Britům nepomáhalo. U Parit Sulong Japonci obklíčili indickou 45. brigádu. A když selhal i protiútok Australanů (jednalo se o 2/19th a2/29th Australian Infantry Battalion), velitel brigády plukovník Anderson nechal zničit vozidla a techniku, raněné nechal ležet na trávě spolu s ošetřujícím personálem a zbytku brigády rozkázal probít se z obklíčení po skupinách a i individuelně. Celkově se tehdy zachránilo 500 Australanů a 400 Indů. Zbytek vojáků a důstojníků zahynul v džungli. "Indická 45. brigáda přestala existovat. V této kritické době docházelo mezi Churchillem a Wavellem téměř ke každodenní výměně telegramů. Oběma bylo jasné, že Wavellův plán ustálení fronty a zadržení japonského postupu v Johore nebude možno realizovat (opravené chyby, na které Farky upozornil byly mnou skutečně jako citace nalezeny u PeterH. Gryner str. 92, 93. - knihy Nedobytná pevnost Singapur, když např. skutečně správné jednotky jak indů, tak australanů byly na konci knihy)."


A nyní pojďme opět na nebe, kde jsme skončili dnem 19. ledna 1942. Popišme si nyní letovou situaci nad jihem Malajsie a nad ostrovem Singapur, a to ještě od 20. do 25. ledna 1942.

Letecká situace v úterý, 20. ledna 1942.
V době, kdy se začalo v úterý, dne 20. ledna, rozednívat, odstartoval z letiště Tengah, na ostrově Singapur, jeden Blenheim z 34 peruti, který pilotoval Flt. Lt. Cox. Byl pověřen armádou, aby provedl průzkum nad oblastí Batu Pahat. "Výsledky letu byly velice oceněny a armáda poslala osádce děkovný radiogram za ´dobře vykonanou práci´.
Stejného dne pak Singapur zažil nejtěžší bombardování Během dopoledne na město Singapur přilétlo asi 80 bombardérů, které nad městem shodily své náklady pum. Anglo-japonské trojice Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, pak na str. 326 a 327, k tomu dni, a k tomuto bombardování dodávají i další podrobnosti:

"Osádky Ki-21 (zde viz foto



, pod kterým byl popisek Mitsubischi _Ki-21_Sally, foto je volně přístupné na několika webech) z 12. a 60. perutě byly instruovány, aby zaútočily na Seletar, 26 G3M z leteckého pluku Mihoro mělo napadnout Sembawang a 18 G3M z leteckého pluku Genzan mělo bombardovat Singapur a záliv. Ki-43 (zde viz foto




, pod kterým byl popisek _Nakajima Ki_43_IIa., foto je volně přístupné na několika webech) ze 64. perutě měly poskytnout výškovou ochranu pro Ki-21 a 18 A6M doprovázelo bombardéry námořnictva.
Dva C5M (zde viz foto



, pod kterým byla popisek Ki-15_C5M, foto je volně přístupné na několika webech), které letěly společně s bombardéry, měly pozorovat výsledky náletu.
Přes velké množství útočících bombardérů byl na základně v Seletaru důvod k optimizmu, protože Hurricany, od kterých se toho hodně očekávalo, byly konečně připraveny jít do boje. Vládlo zde rozčilení a očekávání - dohromady se znepokojením; piloti letek ´A´a ´B´ byli v pohotovosti už od 7,00 hod. (zde viz foto



, pod kterým byl popisek - Hurricane_232_sqn, foto je volně přístupné na několika webech.) a všichni se sešli před pohotovostním barákem pilotů. Když byl potom vydán rozkaz ke startu, všichni rychle vlezli do kabin letounů a v několika minutách byli ve vzduchu.
Dvanáct Hurricanů ve třech sekcích po čtyřech letounech v čele se Sqn. Ldr. Landelsem burácelo vzhůru. Stoupání v mracích se zdálo nekonečné a vzhledem k nutnému dodržení radiového klidu začala formace ztrácet soudržnost. Většina nezkušených pilotů měla sklon letět příliš blízko sebe, díky čemuž strávili příliš mnoho času sledováním své polohy a nevěnovali se vyhlížení nepřítele - zvláště nahoře a vzadu."

Zvláště pak v zatáčkách se jednotlivé sekce od sebe vzdalovaly a tak vznikalo stále více a více nebezpečí, že se v mracích ztratí. V době kdy se sekce dostaly do 20 000 stop, náhle kontrolor musel přerušit radiový klid, když zvolal: "80 banditů ve výškách 15 a 20 pod vámi!"
Velitel Sqn. Ldr. Landels okamžitě viděl a potvrdil příjem zprávy a pak tradičním způsobem pokřiku "Tally Ho!", známého i z Bitvy o Anglii, přetočil svůj letoun přes pravé křídlo a padal do hloubky těsně následován svým číslem 2., kterým byl Plt. Off. Parker. Parker však náhle zjistil, že není schopen se za svým č. 1 udržet. "Naneštěstí Landels nechal vysílačku přepnutou na vysílání a nezachytil již kontrolorovo napomenutí:
´Buďte opatrní! Další bandité, zřejmě stíhači, jsou ve výšce 22!´"


Použité podklady:

Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifuku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=120

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=140