Tirpitz, poslední bitevní loď Kriegsmarine - 2. část

[Nelson]

Královna severu, díl II.

Přestože Tirpitz přímo mnoho škody nenapáchal, vadil spojencům čím dál víc. Po neúspěšném závěru operace Titul proto začali plánovat novou akci. Tentokrát však prostředky jež měly mnohem větší šance na úspěch.

Operaci Source naplánoval velitel ponorkové skupiny Home Fleet kontraadmirál Barry. Britové již od června 1943 testovali na skotské základně Loch Cairbawn novou miniponorku typu X. Zkoušky dopadly poměrně úspěšně a tak bylo rozhodnuto čluny poprvé použít proti německé bitevní lodi.
Ve dnech 11. a 12.9.1943 proto opustilo základnu šest velkých ponorek. Každá z nich vlekla na laně jeden člun X, řízený náhradní posádkou. Během cesty se v bouři utrhly X-8 a X-9. První se sice podařilo nalézt ale byla tak těžce poškozena (její kapitán se pokusil vyřešit ztrátu stability odhozením náloží které však předčasně vybuchly), že ji posádka sama potopila. X-9 však zmizela beze stopy. Zbylé čtyři čluny tedy měly zaútočit na Scharnhorsta (X-10) a Tirpitz (X-5;6;7)

První pronikla k Tirpitzi X-6. Posádka odhodila nálože vedle trupu a protože neměla šanci na únik vzdala se. Také X-7 úspěšně zaútočila ale při pokusu odplout ji zasáhl výbuch svržených náloží a těžce ji poškodil. Dva členové posádky zahynuli a zbylí dva byli zajati. X-5 byla napadena torpédoborcem a daleko od cíle potopena (neví se však jestli na cestě k Tirpitzi nebo při návratu). X-10 byla kvůli poruchám nucena se vrátit a po převzetí posádky mateřskou ponorkou byla také potopena. Tedy 100% ztráty.
Ale ani situace Tirpitze nebyla dobrá. Současný výbuch osmi (jestli se i X-5 podařilo položit nálože, tak dvanácti) tun trhaviny jej prorazil, nadzvedl z vody a při dopadu se trup zkroutil. Škody na lodi byly obrovské. Věže A a C byly posunuty a zaklíněny, jedna z turbín byla utržena z podstavce, levé kormidlo a všechny tři šrouby těžce poškozeny a mnoho dalších škod. Co však bylo nejvážnější byly škody na trupu. Velké části obšívky byly zdeformovány a tato poškození nebylo možno opravit nikde jinde než v Německu. Dönitz však rozhodl, že loď zůstane v Norsku a tam se také vydala dílenská loď Neumark. Jejím technikům se do konce února podařilo kromě škod na trupu vše ostatní opravit. Během prací jej 10.2. napadlo 15 sovětských bombardérů, Tirpitz však další zásahy neutrpěl.

V polovině března byly práce ukončeny a téměř okamžitě přišel další úder. V rámci doprovodu konvoje JW-58 proběhla operace Wolfram. Tirpitz napadla skupina britských letadlových lodí svými letouny. Bombardéry nesly pouze 800 a 250 kg pumy, přesto dosáhly významného úspěchu. Pumy poškodily nástavby, zničily nebo vyřadily velkou část protiletadlových postavení a zabily 122 německých námořníků. Hlavní pancéřová paluba sice nebyla proražena ale loď nabrala přes 1000 tun vody. Dělníci z Neumarku se opět pustili do oprav a 15.7. byl Tirpitz opět v pořádku.

K dalším náletům potom došlo v noci z 16. na 17.7. (bez jediného zásahu), 22.8. (2 útoky - několik velmi blízkých zásahů a 1 mrtvý), 24.8 (2 zásahy, jedna puma nevybuchla, druhá zničila část protiletadlových baterií) a 29.8.(opět jen několik blízkých zásahů, 1zraněný). Celkem při těchto čtyřech úderech ztratili Britové osm letadel, na Tirpitzi však zbylo poměrně málo munice do lehkých protiletadlových děl.

Britové opět změnili taktiku. Stáhli své letadlové lodě a naplánovali nový nálet. První možnost, zaútočit Mosquity nesoucími tunové pumy zamítli a pro útok určili Lancastery z 9. a 617. bombardovací perutě. Stroje nesly nové šestitunové pumy Tallboy a a speciální 200 kg minové bomby Johnie Walker.
38 bombardérů přelétlo na ruské letiště Jagodnik u Archangelska, 10 letounů se však při přistání poškodilo a nebyly schopny akce. Zbylých 28 strojů odstartovalo 15.9.1944 a v podle plánu operace Paravane zamířilo ke kotvišti Tirpitze v Kaafjordu. Němcům se sice podařilo zahalit plavidlo do kouřové clony přesto se první skupině letadel podařil zásah.


Tirtitz během operace Paravane

Tallboy zasáhl pravou stranu přídě a vybuchl 10 metrů v podpalubí. V trupu byla proražena díra asi 10x15 metrů a byla vážně poškozena struktura trupu až u věže A, tedy 40 metů od místa zásahu. Pancéřová i horní paluba byly zdeformovány a příď nabrala 1000 tun vody. Další čtyři blízké zásahy těžce poškodily strojovny lodě (rychlost byla nyní i kvůli škodám na přídi pouhých 8 uzlů) a byla zničena většina optických zaměřovačů a mnoho dalších přístrojů nutných pro provoz lodě. Škody byly tak vážné, že je bylo možno opravit pouze v Německu, loď by tam však patrně nikdy nedoplula.

Kapitán Junge dostal rozkaz přesunout se s Tirpitzem do Tromsö. Zde byl obrněnec zakotven tak aby svou palbou pokrýval přístupy do přístavu. Aby se při napadení loď nepotopila, naplánovali Němci snížit hloubku vody na 12 metrů nasypáním obrovského množství štěrku na dno pod loď. Než to však provedli, zaútočily bombardéry znovu.

Přesunem na jih k Tromsö se Tirpitz dostal do doletu Lancasterů ze Skotska. Britové toho okamžitě využili a bleskově naplánovali operaci Katechizm. 29.10. bombardéry zaútočily znovu ale nejbližší zásahy byly asi 16 metrů od lodi. I to však stačilo na zničení kormidel, šroubů a rozsáhlému zaplavení trupu. Další den opustila Tirpitz obsluha kotelen a strojoven a byla změněna jeho klasifikace na těžkou plovoucí baterii.


Tirtitz - operace Katechizm (vyhodnocení a označené zásahy)

Práce na zasypávání dna začaly 2.11. a o 10 dní později se Lancastery vrátily. Přesto, že byli Němci v předstihu varováni, nálet dopadl pro Brity nanejvýš uspokojivě. První puma zasáhla palubu mezi věžemi A a B ale nevybuchla. Další dva zásahy na levoboku však byly smrtelné. První Tallboy dopadl na katapult, pronikl pancéřovou palubou a jeho výbuch roztrhl boční pancíř a obšívku v délce několika metrů a na celou výšku trupu. Zároveň byla úplně zničena konstrukce trupu v 1/3 jeho šířky. O několik vteřin později dopadla poslední puma na zadní věž 150 mm na levoboku a její výbuch v podpalubí ještě zvětšil už tak obrovské škody. Loď se téměř okamžitě naklonila asi 20° na levobok. Mezi 9.45 a 9.52 se Tirpitz převrátil o 135° a horními strukturami se zabořil do dna. Během převracení došlo ještě k výbuchu muničního skladiště věže C. Celá tato věž o váze 1000 tun byla vymrštěna do výšky asi 25 metrů a dopadla mezi topící se námořníky. Velká část posádky zůstala uvězněna v převrácené lodi. 85 se jich podařilo vysvobodit prořezáním dna, zbylých 971 mužů zahynulo.


Tirtpitz - vrak u ostrova Håkøy

Po válce vrak od norské vlády odkoupila firma Houden Shipbreaker Co, a začala s rozebíráním. Protože však neměla prostředky na vyzdvižení, prořezali se její zaměstnanci do trupu a vyzvedli jen některé cenné věci (kabely, čerpadla, části potrubí apod). Později loď koupila německá firma Eisen & Metall z Hamburku a v roce 1957 (některé zdroje uvádějí 1961) zmizely z blízkosti ostrova Haaköy poslední zbytky Královny severu.

Předchozí díl: Tirpitz, poslední bitevní loď Kriegsmarine - 1. část

Použitá literatura:
W.S.Churchill - The Second World War
D: Brown - Tirpitz the Floating Fortress
R.O'Neill - Sebevražedné jednotky
V.E.Tarrant - Poslední rok Kriegsmarine
............
webové zdroje:
http://www.bismarck-class.dk/tirpitz/tirpitz_menu.html
http://www.schlachtschiff.com/einleitung.asp

[sa58]

Kolik se z toho množství šrotu dá vyrobit žiletek nebo kancelářských sponek?

jen taková drobnost - když počátkem 90. let přijeli poprvé do fabriky instalovat stroje němci, při vrtání do frémy stroje zlomil vrták i závitník. Jeho reakce byla "šajze tigre" - ten stroj nebyl nejnovější, i když těžko pocházel ze šrotu WW2. i když kdo ví....

[karaya1]

38 bombardérů přelétlo na ruské letiště Jagodnik u Archangelska, 10 letounů se však při přistání poškodilo a nebyly schopny akce. Zbylých 28 strojů odstartovalo 15.9.1944

To není úplně přesné, 38 jich odstartovalo, ale jeden se musel vrátit. Z 37, co jich doletělo do Ruska, jich bylo 10 poškozeno, z toho 6 bylo odepsáno (5 z nich použito na náhradní díly), zbytek byl opraven akorát tak na cestu zpátky. Na útok jich tedy letělo 27, ne 28.

Jinak o útocích 617. a 9. sqn na Tirpitz píšu docela podrobně na Frontě:
Potopení bitevní lodi Tirpitz - I. část
Potopení bitevní lodi Tirpitz - II. část

[Kruan]

Měla třída Bismarck ve své době konkurenci? Jak by obstál Bismarck proti U.S.S. South Dakota nebo Francouzské Richelieu?

[Lord]

Potopení Tirpitze

Bitevní loď TIRPITZ prokázala svou schopnost odolat bombám a minám. Během několikanásobných útoků na loď kotvící ve fjordu Bogen poblíž Narviku proniklo několik britských bomb horní palubou, ale v žádném případě neprorazily také pancéřovou palubu. Výbuch min, tj. magnetických náloží, které byly na loď připevněny miniponorkami, zničil vnější dno. Vnitřní dno však bylo pouze silně vyklenuto směrem vzhůru do interiéru a zasažené komory zůstaly vodotěsné.

Definitivní potopení Tirpitze bylo způsobeno přímými zásahy speciální 5,4 tuny vážící bomby Tallboy. Navíc další bomby o této hmotnosti dopadly do vody v těsné blízkosti lodi. Žádná bitevní loď by neodolala této zbrani. Je však třeba vzít do úvahy, že shoz byl proveden na nepohyblivou loď. Zásah tak těžkými pumami proti bitevním lodím na volném moři, které běžně plují vysokou rychlostí, by byl obtížnější. Němci však vyvinuli řízenou bombu Fritz X, kterou potopili jednu z nejlepších italských bitevní lodí ROMA. V září 1943 zase vážně poškodili britskou bitevní loď HMS Warspite.


Mapa zobrazují blízkou oblast kolem kotviště Tirpitze, kam dopadly bomby Tallboy. Vidíte 18 dopadů z 29 celkem. Dalších 11 bylo mimo, většinou na severovýchodě.

TIRPITZ se s bombami "TallBoy" nemohl měřit: Po několikanásobném zásahu se převrátil a spočinul kýlem vzhůru. Detonace Tallboye se spouštěla s předem nastaveným zpožděním, což poskytovalo bombě dostatek času na proniknutí železobetonem či pancířem než vybouchla.


Tirpitz po převrácení ve fjordu Sorbotn u Tromsö. Některé škody byly způsobené bombami Tallboy, fotka u sekce kam dopadla druhá těžká bomba, uprostřed lodi v oblasti katapultu a hangáru na levoboku prorazila horní palubu, zřejmé prošla i pancéřovou palubou a ještě způsobila velkou trhlinu na dnu lodi. Exploze údajně vytrhla část pancéřového pásu lodi na boku v místě zásahu (pás však byl také cenným zdrojem surovin při rozebírání lodi), všimněte si pancéřů kolem barbety pro 15 cm děla, či konstrukce šikmé protitorpédové přepážky.


Je možné, že další poškození dna lodi způsobily rázové vlny od bomb, které dopadly okolo (mosazné lodní šrouby byly odmontovány). První přímý zásah dopadl mezi dělové věže A a B, bomba však nevybuchla. Třetí bomba explodovala na levoboku poblíž dělové věže C, která byla odhozena na trosečníky.


Bitevní loď TIRPITZ ve výstavbě v loděnici Kriegsmarinewerft ve Wilhelmshavenu. Zřetelně jsou vidět 45 mm podélné přepážky nad již uzavřenou pancéřovou palubou, horní paluba zatím chybí. Všimněte si barbet pro 15 cm děla. Pancéřová paluba měla kolem hlavních věží, kryjící muniční sklady tloušťku 100 mm ocele Wotan hard (Wh). Ve středu lodi nad strojovnami pak 80 mm.


Detailnější výkres dobře zobrazující vnitřní členění Tirpitze, sesterské lodi Bismarcku.

BISMARCK a TIRPITZ měl jedinečně chráněnou citadelu oproti svým současníkům, to je muniční sklady, strojovny, kotle, místnosti pro elektromechanické počítače řízení palby, apod. Nejlepší byla ochrana při dopadu střel z boku, tzv. horizontální ochrana. Při strmých úhlech dopadu těžkých dělostřeleckých granátů z velké vzdálenosti byla vertikální ochrana palub horší, nebo při zásahu těžkých bomb z letadel. Bismarck by měl velké problémy obstát proti třídě IOWA, která měla těžší děla a dobrou ochranu palub, pokud by se vedl boj na delší vzdálenost.


Srovnání s jinými bitevními loděmi

Pancéřový pás třídy Bismarck tvořil celkem 68 % délky lodi, což bylo mnohem více než na jiných lodích (Yamato – 53,5 %, Iowa- 53,9 %, Richelieu – 54,2 %). Takto dlouhý boční pancéřovaný pás byl umožněn symetrickým rozložením děl hlavní baterie.

Měla třída Bismarck ve své době konkurenci? Jak by obstál Bismarck proti U.S.S. South Dakota nebo francouzské Richelieu?

Pancíř amerických lodí tvořila drahá, ale kvalitní ocel STS (Special Treatment Steel) s vysokým obsahem niklu, která měla lepší vlastnosti než například německá Wotan weich (Ww) tvořící hlavně protitorpédové přepážky. Avšak tvrdá ocel Wotan hard (Wh) pro vnější boční pancíř a pancéřové paluby třídy Bismarck byla kvalitativně srovnatelná, ba lepší než STS, ale vědecké srovnání jsem nenašel.



Americké bitevní lodě třídy NORTH CAROLINA měly tloušťku pásu 305 mm, horní paluba 37 mm STS, pancéřová paluba až 140 mm, spodní paluba 16-19 mm.



SOUTH DAKOTA měla podobné rozložení pancíře jako IOWA. Boční pás 310 mm, horní palubu byla z 1,5" (37 mm) STS, pancéřová paluba v boční části trupu měla 5,3" (135 mm) pancíře STS, byla zesílená vrstvou o síle 19 mm STS (celkem 6", navazovala na horní okraj hlavního bočního pancéřového pásu), uprostřed lodi 127 mm + 19 mm, tato oblast byla ještě podepřena nosníky s druhou pancéřovou palubou o síle 16 mm. Ochranu proti minám a torpédům tvořilo trojité dno z HTS oceli a boční několikanásobný systém podélných sešikmených přepážek. Příď nechránilo skoro nic až k přední dělové věži. Záď ve spodní části chránily pancéřové ploutve.


USS Indiana (třída SOUTH DAKOTA) měla dva lodní šrouby mezi ploutvemi, a další dva na jejích koncích. Skegy pomáhaly proudění vody podél trupu, jako by se jednalo o delší trup, měly také zlepšovat účinnost lodních šroubů v bouři.

Šrouby mají větší potíže s vytvářením tahu, když tlačí neklidnou vodu. Snížením turbulence vody, která se dostává ke šroubům, mohly pracovat efektivněji. Skegy se sice v tomto ohledu plně neosvědčily, ale strukturálně zpevňovaly záď lodi, a teoreticky mohly sloužit i jako další úroveň ochrany lodi. Ploutev mohla fungovat jako bariéra, která by ochránila šrouby, hřídele a kormidla před zásahem tím, že by pohltila výbuch podmořské exploze. To by s největší pravděpodobností zničilo zasažený skeg a hřídel, ale pokud ochrání ostatní součásti za ním, má válečná loď větší šanci zachovat si manévrovací schopnosti.

Němci po zkušenostech s potopením Bismarcka vyprojektovali řadu modifikací u třídy H-41 a dál. Přidávali další postranní kormidla, podobně jako měla italská třída Littorio (lodě Roma, Vittorio Veneto), a snažili se snížit zranitelnost hřídelů a lodních šroubů proti torpédovým útokům, pomocí postranních ploutví (angl. outboard skegs) jako měla např. americká třída South Dakota.

Například HMS Prince of Wales měl špatnou ochranu hřídelů, při japonském torpédovém útoku byl zasažen do zádi a došlo k nekontrolovatelného zaplavení v důsledku poškození vnějšího levobočního hřídele. Hřídel se zkroutila, divoce se roztočila a protrhla kolem sebe vodotěsné přepážky. To zapříčinilo, že se do lodi dostalo přes 2000 tun vody. Je možné, že ploutve by mohly takovému incidentu zabránit.



U britských lodí třídy King George V měla horní paluba dvě tloušťky. Standardní tloušťka paluby je 12,5 mm/0,5" ocele Ducol. Na palubu byla místy laminována další deska 18 mm/0,7", aby se vytvořila celková tloušťka 31 mm/1,2". Jedná se o tloušťku „meteorologické paluby“, kde je paluba pokryta nástavbou, tato další vrstva není přítomna. Horní hranice bočního pancéřového pásu navazovala na 124 mm silnou pancéřovou hlavní palubu. Přičemž druhá slabší pancéřová paluba (Middle Deck) má 12,5 mm. Není zcela jasné, jak jsou absorbovány nárazové síly zásahů na spodní hraně bočního pancéřového pásu, resp. zda je toto řešení dostatečně robustní, protože síly exploze se při zvoleném uspořádání obtížně rozptylují.

Šířka cca 4 metry torpédové ochrany u moderní třídy KING GEORGE V je rozdělena podélnými přepážkami na tři komory, prostřední je využívána jako nádrž na topný olej (F.O), dvojité dno je také využíváno jako nádrž (jedna sekce dna na D.O - motorová nafta). V zadní sekci "Y turret" jsou přepážky menší, vede tudy vede i lodní hřídel, "D steel" je ocel Ducol. Při potopení lodi PRINCE OF WALES japonskými letadly však tato konstrukce ukázala, že není lepší než německé konstrukční řešení.


Richelieu dostal v druhé polovině války účinnou protiletadlovou výzbroj, včetně kanónů Bofors.

U lodí třídy RICHELIEU, mohlo vylodění v Casablance prověřit účinnost vertikální ochrany lodě JEAN BART, která byla napadena americkými letadly a bitevní lodí USS Massachusetts. Není o tom však žádná zpráva? Boční pás byl 327 mm. Konstrukce palub se zdá na první pohled robustní.


Bitevní loď Roma měla hezký design, zdvojené dálkoměry (každý jiného typu), či uvnitř pompézní sál.

U italské třídy LITTORIO je zajímavostí protitorpédový ochranný systém Pugliese, teoretický princip je známý, ale v praxi fungoval jen částečně, protože špatně absorboval opakované zásahy. To se ukázalo v bitvě u mysu Matapan, stejně jako při leteckých útocích britských torpédových letounů, kdy zásahy torpéd vedly k vážnému poškození těchto na svou dobu moderních lodí.

Pro zajímavost u japonské třídy Jamato, která však byla pancéřováním nadřazena výše uvedeným lodím, došlo k technologické chybě při napojení bočního pancéřového pásu k protitorpédovému plášti. Po zásahu torpédy svár popraskal a dovnitř Jamata se začala hrnout voda. Resp. SHINANA, protože torpéda byla nastavená na malý ponor, a zasáhla loď na citlivém místě mezi protitorpédovou obšívkou a čarou ponoru.

----------
Pro srovnání s ostatními třídami bitevních lodí také zdroj.
http://www.combinedfleet.com/okun_biz.htm

P.S. Mám více podkladů, ale dám časem asi do jiného tématu. Pro mně bylo překvapující hlavně objevení fotek z průzkumu vraku Tirpitze, resp. vyrvání bočního pancéřového pásu

[Zemakt]

A je k tomu přesné datování, aby to náhodou nebylo následkem rozebírání na šrot? Třeba ještě i za války, viz ty šrouby třeba.

[Lord]

Převrácený Tirpitz ještě s lodními šrouby ...

Je to možný, opravil jsem to. Na první fotce v předchozím příspěvku je týpek v hadrech - montér? Na druhé, kde je vyrvaná díra ve dnu, která se snad shoduje s tím, co víme o dopadu Tallboye, jsou lidi v uniformách (nemá na saku šipku)?
V den co útok proběhl museli vysvobodit námořníky uvnitř vzduchových kapes, než přijde příliv. V místech kde klepali, řezali díry, je možné, že některé díry byly také způsobeny touto akcí. Další kostry uvnitř vraku asi objevili při likvidaci lodě.



Poválečné fotky vraku znám, začali ho rozebírat od bočního pancéřového pásu.

Video: Zjistěte, co z Tirpitze zbylo ...

[kenavf]

..
Bitevní loď Roma měla hezký design, zdvojené dálkoměry (každý jiného typu), či uvnitř pompézní sál. ..

K tej veľkostiam priestorov na lodiach.
Bol som na LL Intrepid a na "kapitánskom mostíku" a ani v miestnostiach v jeho okolí nebolo nikde toľko miesta aby mohli pri stretnutí sa, vedľa seba prejsť dvaja chlapi, vždy musel jeden výrazne uhnúť, v podstate úzky chodník len pre jedného chlapa(štíhleho) také to tam bolo všetko tesné. V strede pancierovaného kapitánskeho mostíku bola ďaľšia pancierovaná miestnosť so stolom a na ňom mapa, a okolo toho malého stola zase len úzky priestor.
Vlastne pre predstavu je to lepšie opísať naopak.
Bola tá malá pancierovaná miestnosť s mapou a kapitánsky mostík bola chodbička(z troch strán/vľavo/vpredu a vpravo) okolo nej.

[Lord]

Ale to je dobře, letadlová loď má mít hlavně místo pro leteckou palubu, nástavba a můstek je vlastně taková nutnost, aby bylo možné vizuálně kontrolovat dění na lodi a moři. Vlajkové lodě byly vybaveny občas lépe.

Bismarck měl několik můstků.


Legenda:
Žlutá: Admirálský můstek - v době míru odtud velí lodi kapitán, nebo admirál flotile.
Červená: Kapitánský můstek - odtud je loď řízena například v bitvě (po straně paluby je sklopené rameno lávky).
Modrá: Otevřený můstek - s dalekohledy pro pozorování za hezkých dnů, indikačními přístroji, a troubami zvukovodů pro hlasové povely (na můstek o palubu níže).
Zelená: Přední dělostřelecké stanoviště - odtud je vedena palba z předních věží (mnozí si pletou velitelské stanoviště dělostřelectva s můstkem).

Lütjens už věděl, že se ocitli na sebevražedné dráze poté, co se zaseklo kormidlo a objevila se Royal Navy. Možná ze solidarity s posádkou, nebo pro lepší viditelnost byl Lütjens na admirálském můstku, který měl mnohem lepší viditelnost než pancéřovaný kapitánský můstek.

Během Ten-Go admirál Seiichi velel bitvě z hlavního můstku Yamata, zatímco kapitán Kōsaku byl ve skutečnosti nahoře na odkryté pozorovací palubě na samém vrcholu nástavbové věže, přičemž v pancéřové velitelské věži nebyl žádný vyšší štáb, jen nějaký osamělý kormidelník.

Extrémem byl admirál Tógó, který velel bitvě u Cušimy v roce 1905 z horní otevřené paluby Mikasy. Heihačiró Tógó dával při bitvách přednost otevřenému můstku před velitelskou věží ve stylu kodexu Bushido.
------------------


Hádanka: Poznáte, která loď je vpravo a která vlevo

Sesterské lodě obvykle vypadají podobně, ale zřídka jsou totožné. Důvodem je, že zatímco je postavena první loď třídy, při zkouškách na moři, jsou přijímány poznámky a zlepšována konstrukce dalších lodí ve třídě. Někdy konstruktéři zahrnují nepatrné rozdíly ve výzbroji, pancéřování a jiné.

Scharnhorst a Gneisenau měly chráněný můstek ("Schutzstand für Schiffsführung" někdy admirálský můstek) na přední můstkové palubě, nacházel se o jednu palubu níže než pancéřová pozorovací věž. Otevřená paluba před můstkem Gneisenau byla roku 1942 uzavřena pro lepší komfort.


Velitelská věž britské třídy King George V



Bismarckovi současníci měli někdy admirálský můstek, vždy kapitánský můstek (německy Kommandobrücke, různá námořnictva měla svoje specifické výrazy) zpravidla umístěny ve stejné věži, ale na různých úrovních palub.

Velitelská věž francouzské třídy Richelieu

Zajímavostí je třída Richelieu, která měla navigační můstek "přilepený" před velitelskou pancéřovanou věž (viz A), admirálský můstek byl za ní. U lodě Jean Bart (viz B) se kapitánský můstek nachází na vrcholu věže, je masivní a má málo oken. Bartův dvouúrovňový můstek má podobu krabice, tam bylo asi prostoru o něco více


Všimněte si, že Richelieův radar a dálkoměry jsou naskládány na vrcholu věže, u Jeana Barta má radar samostatný stožár, a dálkoměry lemují můstek a jeden velký dálkoměr je na střeše.

Je třeba poznamenat, že po celou dobu druhé světové války měl nedokončený Jean Bart stejnou můstkovou věž jako Richelieu a do konečné podoby byl upraven až po válce.