Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č. 209.

Moderátoři: michan, jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č. 209.

Příspěvek od jarl »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č. 208.

aneb

Dobytí Nizozemské Východní Indie

Japonské vylodění
Po bitvě na Jávském moři východní konvoj obrátil na jih a vydal se ke Kraganu, kde se vylodila vojska určená k obsazení ropných polí v Tjepoe a hlavní spojenecké námořní základny v Surabaji. Časté změny kursu prováděné 27. února sice narušily japonský časový harmonogram, ale výsledné zdržení nijak neovlivnilo výsledek „operace J.

Obrázek
Japonské útoky na Nizozemskou Východní Indii před vyloděním na Jávě

Spojenci se ještě po vyplutí Doormanova uskupení snažili posílit obranu Surabaje, takže v prostoru očekávaného vylodění nakladli miny a kontradmirál P. Koenraad na moře vyslal šest motorových torpédových člunů s rozkazem útočit na transporty, jež by unikly Údernému svazu. Bohužel jedinou obětí nizozemských min se stal nešťastný JUPITER a z torpédových člunů zaznamenal úspěch pouze TM 15, jehož velitel kapitán poručík Jorissen ohlásil poškození lehkého křižníku KINU.

Za této situace sázel Helfrich zejména na ponorky, které se spěšně stahovaly k pobřeží Jávy, ale jejich posádky admirálovy naděje nenaplnily. Pravda, řada podmořských člunů se mezi 28. únorem a 2. březnem dostala do kontaktu s nepřátelskými transporty či válečnými loděmi, avšak pouze SAILFISH 2. března potopil v Lombockém průlivu pomocný nosič letounů KAMOGAWA MARU, zatímco SALMON a K-XV poškodily parník TAITO MARU, respektive cisternovou loď CURUMI.

Obrázek
Japonský tanker Curumi

Ostatní se buďto nedostaly do příhodné pozice, a nebo jejich pokusy zmařila bdělá eskorta. Naopak Japonci poškodili K-X, K-XIV, K-XV, TRUSTY, S-37, S-38 a SALMON, ale posádkám se je podařilo zachránit, což bohužel nelze konstatovat o podmořském člunu PERCH.

Americká ponorka vyplula pod velením korvetního kapitána Davida Hurta 3. února z Darwinu na hlídku do prostoru Jávského moře, přičemž 25. února v Makasarském průlivu vyslídila nepřátelský konvoj. Japonci na vetřelce zahájili palbu, a nežli spěšně se ponořující PERCH zmizel pod hladinou, udeřil do velitelské věže 76mm projektil, jenž poškodil anténu radiostanice. Po vynoření posádka provedla provizorní opravy, takže radista zachytil Helfrichův rozkaz stahující bojeschopné ponorky k pobřeží severní Jávy, načež PERCH v noci z 1. na 2. března zaujal pozici severozápadně od Surabaje.

ObrázekxxxObrázek
Ponorka Perch a její velitel

V těchto vodách se pohybovaly torpédoborce AMACUKAZE a HACUKAZE, které začaly PERCH ostřelovat ze 127mm kanónů, tudíž Hurt nařídil urychlený ponor do hloubky 55 m. Podle mapy měla hloubka moře v této oblasti přesahovat 60 m, jenomže k jeho údivu se ponorka zabořilo do bahna, třebaže hloubkoměr ukazoval pouhých 44 m. Japonci na uvízlou ponorku svrhli hlubinné pumy, a protože se na hladině objevila nafta, usoudili že svoji práci úspěšně završili a odpluli. Velitel AMACUKAZE dokonce muži, jenž jako první zahlédl ponorku vyplatil odměnu 10 jenů a další bonusy, ale ukázalo se že předčasně. Ano, do trupu vnikla voda a PERCH utrpěl vážné škody, ale přesto se jej ještě před rozedněním podařilo uvolnit z bahenní pasti, pročež zamířil k jávskému pobřeží.

Bohužel brzy se objevily torpédoborce UŠIO a SAZANAMI a kolem bezmocného podmořského čluny začaly dopadat jejich granáty. PERCH musel znovu na dno a posádka se modlila, aby trup přestál další intenzivní bombardování. Teprve navečer 2. března vystoupala ponorka na hladinu, načež se Hurt rozhodl PERCH dopravit do Austrálie. Jenomže UŠIO a SAZANAMI se ráno 3. února vrátily a nyní již veliteli opravdu nezbylo jiné řešení, než ponorku opustit a po zničení tajných materiálů potopit. Zatímco se námořníci v plavacích vestách vrhali do vody, poručík K. Schacht ve strojovně otevřel zaplavovací ventily a teprve poté se vrhl k hlavnímu průlezu, do němž se již hrnula voda. Chrabrý poručík přesto potápějící se ponorku opustil a po válce byl za svůj čin dekorován vyznamenáním Námořní kříž.

Obrázek
Zachránění námořníci z ponorky Perch

Jestliže jsme v předchozích kapitolách byli svědky nejrůznějších ukrutností páchaných japonskými vojáky a námořníky, musíme zdůraznit, že tentokráte se synové Nipponu zachovali příkladně. Jakmile PERCH zmizel pod hladinou, nařídil korvetní kapitán Jošitake Uesugi spustit čluny a trosečníky dopravit na palubu UŠIO, kde Hurtovi dokonce projevil soustrast nad ztrátou lodě a námořníci dostali na uvítanou čaj se suchary. Zachráněné Američany nemocniční loď OP TEN NOORT přepravila do Makasaru, odkud putovali do zajateckých táborů, a když se o čtyři roky později dostali na svobodu, pohled na váhu poručíku Schachtovi prozradil, že zhubl přes 30 (!) kg.

Obrázek
Transport Džohore Maru

Jak vidno, spojenecké námořní síly způsobily japonským transportům pouze zanedbatelné ztráty, a o mnoho lépe si nevedlo ani letectvo. Proti východnímu konvoji 28. února dvakrát odstartovala letka šesti beznadějně zastaralých bombardérů Vickers Vildebeest doplněná jedním moderním Faire Albacorem, přičemž osádky ohlásily množství zásahů při ztrátě dvou Vildebeestů. Podobně optimistická hlášení následovala i po nočním náletu šesti B-17 a jednoho B-24, ale podle japonských záznamů byly vážně poškozeny pouze parníky TOKUŠIMA MARU a DŽOHORE MARU, zatímco menší škody utrpěl lehký křižník KINU.
Bitva o Jávu
Desantní operace příslušníků 48. divize generála Cučihašiho a 56. plukovní skupiny u Kraganu započala v noci z 28. února na 1. března, přičemž se útočníci rozdělili na dvě uskupení se samostatnými úkoly. Odřad plukovníka Imaie měl v první řadě vytvořit předmostí západně od Kraganu a zajistit vylodění těžkého dělostřelectva určeného k obléhání Surabaje, zatímco major Abe dostal za úkol obsadit území východně od Kraganu, což mělo vytvořit podmínky pro vylodění hlavních sil. Následně hodlali Japonci obsadit ropná pole v Tjepoe a od západu a jihu vytáhnout na Surabaju.

Obrázek
Japonské desanty na severní Jávě

Třebaže Hudsony, Blenheimy a Glenn Martiny doprovázené stíhačkami Curtiss P-40 a Hurricane stejně jako nizozemskými Brewster Buffaly od 1. března opakovaně útočily na nepřátelské pozice, Japonci už během 1. března debarkovali většinu vojáků a válečného materiálu, a třebaže při postupu do vnitrozemí jim v následujících dnech letecké útoky způsobily citelné ztráty, do setmění vytvořili předmostí o hloubce 50 km, aniž by narazili na větší odpor. Nepříznivý vývoj na frontě přiměl velitele amerických leteckých sil k evakuaci zbývajících bombardérů do Austrálie, tudíž ještě 1. března z ohrožené oblasti odletělo osmnáct B-17 a tři Liberatory, přičemž z Tjilatjapu odplul parník ABBERKIRK s piloty amerických stíhaček a pozemním personálem.

Úspěšně proběhl i desant 2. divize a 230. pluku z 38. divize u Meraku, Bantamu a Eretenwetanu na západním cípu ostrova, jelikož pouze u Meraku se Japoncům 1. března spíše na symbolický odpor postavili muži kapitána F. Harteminka, a u Bantamu je zdržela nečekaná intervence křižníků HOUSTON a PERTH. Ano, útočníci čelili také vzdušným atakům, neboť během 28. února i zde provedly spojenecké letouny řadů náletů na transportní parníky a vyloďující se vojáky, ale jediným výsledkem bylo poškození několika transportů.

Obrázek
Japonské vylodění u Kraganu

Následoval rychlý postup do vnitrozemí, pročež si generál Imamura už 2. března zřídil v obsazeném Serangu velitelství 16. armády. Japonci se 1. března zmocnili důležitého letiště v Kalidjati. Letiště ležící necelých 50 km od Eretenwetanu už ráno opustily holandské Glenn Martiny, ale britské stroje rozkaz k evakuaci nedostaly, neboť jejich velitel doufal, že postup nepřátel zastaví avizovaný nizozemský protiútok. K němu nakonec nedošlo, takže když na Kalidjati zaútočili Japonci, Spojenci narychlo organizovali přelet letuschopných strojů, zatímco demoliční čety ničily poškozené bombardéry a letištní zařízení, ale přesto se zde Japonci zmocnili 23 Blenheimů a 3 Hudsonů. Zranění vojáci a muži v uniformách RAF byli evakuováni do vojenské nemocnice v Soebangu, kde byli později i se zdravotním personálem zmasakrováni hrdinnými válečníky Nipponu.

Z obsazeného Kalidjati už od 2. března startovaly japonské armádní letouny, a třebaže Nizozemci na letiště podnikli několik relativně úspěšných náletů, Kalidjati zůstalo v provozu, zatímco rychle slábnoucí spojenecké letectvo se soustředilo na obranu Batávie a Bandungu.

Obrázek
Replika stíhačky Brewster Buffalo v nizozemské kamufláži

Vylodění více než 30 000 císařských vojáků představovalo pro Nizozemskou Východní Indii rozsudek smrti, třebaže admirál Helfrich i za této situace hodlal pokračovat v boji, byť veškeré spojenecké námořní síly sestávaly z ponorek a menších hladinových jednotek. Proto se 1. března v Bandungu sešel s admirály Glassfordem a Palliserem, kde mu britský vlajkový důstojník s odvoláním na vládní instrukce vypověděl poslušnost. Marně rozhořčený Holanďan Palliserovi předhazoval ztráty, jež jeho muži utrpěli při obraně Malajsie, načež názor náčelníka Helfrichova štábu podpořil i Glassford. Jáva byla za stávajícího poměru sil neudržitelná, pročež Britové ani Američané nehodlali ztrácet další námořníky a lodě bojem za ztracenou věc.

Proto Nizozemci ještě téhož dne začali systematicky ničit přístav v Tandjoeng Prioku a Helfrich vydal všem válečným i civilním lodím rozkaz odplout do Austrálie a na Cejlon, načež Jávu opouštěli i náhle bezprizorní admirálové. Glassford a Palliser odletěli 2. března do Austrálie, zatímco komodor Collins zvolil riskantní cestu po moři, takže jej do Fremantlu dopravila korveta BURNIE. I Helfrich požádal guvernéra Starkenborgh Stachouwera o uvolnění z funkce, a poté co mu bylo vyhověno, nastoupil z rozkazu nizozemské exilové vlády 3. března na jezeře Bagendit na palubu nizozemské Cataliny, a s mezipřistáními v Tjilatjapu a na Sumatře, odletěl na Cejlon. Z Jávy unikl i kontradmirál Koenraad, jenž se 6. března nalodil na ponorku K-XII a šťastně dosáhl Fremantlu.

Obrázek
Kontradmirál Koenraad

Guvernér Východní Indie však o evakuaci nechtěl ani slyšet a na Jávě zůstali i velitelé nizozemských pozemních a vzdušných sil. O tom, že splnit Helfrichův poslední rozkaz nebude jednoduché se záhy přesvědčili námořníci na řadě lodí chvatně opouštějících Jávu. Kolem ostrova hlídkovaly japonské válečné lodě, jejichž posádky slavily jeden úspěch za druhým. Už v noci z 1. na 2. března rozstřílely těžké křižníky ATAGO a TAKAO na Indickém oceánu americký torpédoborec PILLSBURY, přičemž torpédoborce ARAŠI a NOWAKI o několik hodin později stejným způsobem zúčtovaly s dělovým člunem ASHEVILLE.

Činili se i japonští ponorkáři. Ano, novozélandské lodě NARBADE a TONGARIRO odrazily útoky I-3, ale většina lodí podobné štěstí neměla, takže žraloci Nipponu ve zdejších vodách počátkem března potopili kupř. parníky MODJOKERTO, NAM YONG, SIANTAR, MERKUS či MOESIE, z nichž poslední přepravoval do Austrálie náklad 150mm granátů pro nizozemská lodní děla. Pro úplnost dodejme, že japonské ponorky během kampaně ve Východní Indii podle různých zdrojů potopili 30 až 42 lodí při ztrátě pouhých dvou podmořských člunů, což však přesto činí průměr pouze 1,6-2 lodě na jednu nasazenou ponorku.

Obrázek
Britský torpédoborec Stronghold

Ani vypravení konvoje chráněného válečnými loděmi nepředstavovalo jistou cestu k záchraně, O tom by mohli vyprávět pasažéři na tankeru FRANCOL a depotní lodi ANKING, a třebaže je eskortoval torpédoborec STRONGHOLD, šalupa YARRA a minolovka MMS 51, Japonci poslali ke dnu jak ANKING s FRANCOLEM, tak jejich doprovod.

Bohužel, ani dosažení australských břehů ještě automaticky neznamenalo spásu, což dokládá bilance náletu na Broome. V malém přístavu se shromáždila řada letounů se spojeneckými piloty evakuovanými i s rodinami z Jávy, jenomže 3. března na Broome zaútočili japonští stíhači z Timoru, přičemž Spojenci napočítali 22 zničených strojů a desítky mrtvých včetně žen a dětí. Za tyto úspěchy útočníci zaplatili pouze ztrátou letounu pilotovaného stíhacím esem O. Kudoem, sestřeleným kulometem obsluhovaným nizozemským letcem G. Winckelem.

Obrázek
Japonský stíhač Osamu Kudo

Při návratu na základnu Japonci napadli ještě nizozemský Douglas DC-3 pilotovaný I. Smirnoffem, jenž během Velké války získal v řadách ruského letectva statut stíhacího esa. Dakota, údajně bez vědomí posádky, převážela do Austrálie diamanty v hodnotě milionu liber šterlinků, a i když zraněný Smirnoff s poškozeným strojem nouzově přistál poblíž zálivu Carnot, cenná zásilka zmizela neznámo kam.

ObrázekxxxObrázek
Ivan Smirnoff a jeho sestřelená Dakota

Postup japonských vojů do vnitrozemí zpočátku zdržovaly pouze silniční zátarasy a zničené mosty, ale poblíž Luewiliangu musely 2. února jednotky generál majora J. Nasu čelit silnému odporu Australanů, kteří měli za úkol krýt ústup Nizozemců z Batávie na Bandung. Vojáci brigádního generála A. Blackburna po celý 2. únor pevně držely pozice na břehu řeky Tjianten, přičemž obě strany do boje nasadily tanky a dělostřelectvo. Teprve v noci na 3. února vytvořili Japonci na západním břehu malé předmostí, které však Australané po rozednění zlikvidovali a svoje pozice drželi až do 4. února, kdy ustoupili k hlavním silám.

Naopak ofenzíva na správní středisko kolonie se rozvíjela úspěšně, neb Nizozemci kladli pouze minimální odpor. Synové Nipponu tudíž 5. února obsadili Batávii, a o den později vstoupili do Buitenzorgu. Tehdy už generál Ter Pooorten tušil, že k očekávané rozhodující bitvě v okolí Bandungu nedojde, a že postrádá smysl jednotky pravidelné armády rozpustit a přejít na partyzánský způsob válčení. Indonésští vojáci totiž vypovídali poslušnost a radost z porážky nizozemských kolonizátorů neskrývalo ani civilní obyvatelstvo, tudíž docházelo k vzpourám, rabování, ba i přepadům menších spojeneckých jednotek.

Obrázek
Australský generál Arthur Blackburn

Upadla i morálka vojáků evropského původu, k čemuž patrně přispěla i změna náhledu na jejich protivníky. Zatímco před válkou byli japonští vojáci pokládáni za fyzicky i mentálně méněcenné, a málokdo předpokládal, že by se tato tlupa šikmookých opic mohla vyrovnat armádám evropského typu, po rychlém pádu Hongkongu, Malajsie, Singapuru a většiny Filipín a Východní Indie, převládl opačný extrém. Japonští vojáci byli náhle považováni div ne za nadlidi, kterýžto mýtus padl teprve v legendární bitvě o ostrov Guadalcanal. Za této situace není divu, že vůle k odporu den ode dne slábla a kapitulace přestala být mezi nizozemskou generalitou pokládána za sprosté slovo.

Podobný vývoj probíhal i na východní frontě, kde jeden ústup stíhal druhý a Holanďané se většinou nezmohli na nic jiného nežli zapalování ropných polí a vyhazovaní mostů do povětří. Není divu, že se útočníci již 6. března ocitli na dohled od Surabaje, a když večer téhož dne prolomili pozice obránců u Porongu, generál major G. Ilgen Surabaju 7. března vyklidil a stáhl se na opevněný ostrov Madura. Podle Helfrichova rozkazu měly zdejší civilní lodě odplout do Austrálie, ale jejich velitelé dospěli k názoru, že naděje na proražení blokády se limitně blíží k nule, takže v Surabaji zůstalo asi 30 parníků o hrubé prostornosti přesahující 75 000 BRT, které posléze zničily jejich posádky stejně jako několik válečných lodí a ponorek ve zdejších docích.

Obrázek
Surabaja před kapitulací

Zatímco se svírala smyčka kolem spojeneckých vojsk v Bandungu i Surabaji, japonské letectvo útočilo na Tjilatjap. Nejtěžší údery hlavnímu evakuačnímu přístavu císařovi orli zasadili 5. a 6. března, když na něj nejprve svrhlo pumy 180 bombardérů z Nagumova svazu letadlových lodí, načež dílo zkázy završily stroje startující z pozemních základen. Po náletech klesla ke dnu řada parníků a další utrpěly taková poškození, že je potopily vlastní posádky, takže spojenecká obchodní flota přišla o 23 lodí o celkové hrubé prostornosti přesahující 23 000 BRT. Nagumův a Kondoův svaz sice 6. března odpluly k Celebesu, ale k Tjilatjapu se 7. března přiblížili příslušníci 56. plukovní skupiny generála Sakagučiho, načež se obránci raději stáhli.

Ani na jižní Jávě se japonský postup neobešel bez krvavých excesů na zajatcích a civilistech: „Do naší kůlny vtrhli Japonci a začali zraněné probodávat bodáky.“ Vypověděl pilot Finning z 84. perutě RAF. „Věděl jsem, že dojde i na mě. Došoural jsem se k jednomu nejbližšímu ubožákovi a vytáhl jsem jej na sebe. Všude po kůlnách se ozýval příšerný řev, jak hrozní Japonci všude řádili se svými puškami a bodáky. Když se dostali ke mně, dělal jsem mrtvého.“ I zde ovšem existovaly výjimky, o čemž se přesvědčil právě výše zmíněný Finning, jenž poté co s několika bodnými ranami přežil běsnění Hirohitových válečníků, padl do rukou rozvášněných domorodců a před zlynčováním jej zachránil neznámý japonský důstojník.

Obrázek
Kapitán Jacob van Helsdingen zahynuvší při posledním náletu na Kalidjati

7. března uskutečnily stroje Brewster Buffalo další útok na Kalidjati, což bývá pokládáno za poslední organizovaný bojový vzlet nizozemského letectva. Tou dobou už jednání holandských generálů definitivně podvázalo poraženectví a ochotu bojovat prokazovali pouze britské a australské jednotky. 8. března obdrželi Japonci návrh zahájit jednání o kapitulaci spojeneckých vojsk a o den později se v Bandungu setkal generál Imamura s guvernérem Starkenborg Stachouwerem a generály Ter Poortenem a Pesmanem.

Velitel 16. armády požadoval bezpodmínečnou kapitulaci, přičemž neočekával žádný odpor, jenomže brzy se přesvědčil, že se tentokrát nebude opakovat hongkongský a singapurský scénář. Starkenborg Stachouwer nejprve formálně ukončil existenci Nizozemské Východní Indie a nyní odmítl jak kapitulaci Jávy, tak celé kolonie, přičemž Ter Poorten byl ochoten podepsat pouze kapitulaci vojsk v okolí Bandungu. Imamura tedy sáhl k výhrůžkám, avšak Starkenborg Stachouwer zůstal neoblomný a kapitulační akt musel stvrdit samotný Ter Poorten, jenž následně prostřednictvím rozhlasu nařídil obráncům ostrova složit zbraně.

Obrázek
Podpis spojenecké kapitulace na Jávě

Třebaže se jeho rozkaz týkal veškerých spojeneckých vojsk, nebylo jisté zda jej uposlechnou britští a australští velitelé. Ti skutečně zvažovali alternativu partyzánské války, avšak nakonec usoudili, že by se bez podpory domorodého obyvatelstva a Nizozemců jednalo o beznadějnou misi, takže se s ohledem na životy svých mužů ke kapitulaci připojili. Do hor odešlo pouze asi 200 vojáků, které však Japonci záhy pochytali, zavřeli do bambusových klecí a předhodili žralokům, za což byl po válce Imamura odsouzen k desetiletému pobytu za mřížemi.

Vysokou cenu zaplatilo i několik odvážných pracovníků rozhlasové stanice Nederlands-Indische Radio Broadcast. Poznámku ukončující 8. března její svobodné vysílání: „Zavíráme teď svůj podnik. Na shledanou v lepších časech! Ať dlouho žije královna!,“ Japonci nechali bez povšimnutí, ale když 18. března zazněla ve vysílání nizozemská státní hymna, stála tato „provokace“ životy tři pracovníky stanice.

Obrázek
Dělový člun Soemba

Úplnou katastrofu představoval závěr válečné kampaně pro nizozemské válečné námořnictvo, jelikož do australských a cejlonských přístavů unikly pouze ponorky O-19, K-VIII, K-IX, K-XI, K-XII, K-XIV, K-XV, dělový člun SOEMBA, minonoska WILLEM VAN DER ZAAN, minolovka ABRAHAM CRIJNSSEN a čtyři pomocné lodě. Pravda, Helfrichovy síly na Indickém oceánu později doplnily opravený křižník TROMP s torpédoborcem ISAACK SWEERS a lehkým křižníkem JACOB VAN HEEMSKERCK, ale přesto nebylo nizozemské námořnictvo schopné operovat jako samostatná složka a do konce války sloužilo pod britským či americkým velením.

Kromě ztráty lodí, materiálu a základen se nizozemská flota musela vyrovnat i s nedostatkem kvalifikovaného personálu, neboť v bojích o Jávu padlo či bylo zajato několik tisíc jejich příslušníků včetně kontradmirála van Staverena zahynuvšího 7. března na palubě parníku POELAU BRAS. Za hlavního viníka tohoto neutěšeného stavu můžeme označit admirála Helfricha, jenž před invazí na Jávu odmítal zahájit přípravy na evakuaci s odůvodněním, že by tím podlomil bojovou morálku obránců.

Obrázek
Kontradmirál van Staveren

A jaký osud čekal obyvatele Východní Indie, kteří se v závěru tažení postavili proti dosavadním pánům? Třebaže Tokio před světem prezentovalo svoji expanzi jako vymanění asijských bratří z područí bílých kolonizátorů, nečekalo „osvobozené“ národy mnoho dobrého. O tom se brzy přesvědčili i Indonésané. Pravda, ti se dočkali formální nezávislosti a začlenění do Velké východoasijské sféry společného rozkvětu, přičemž generál Imamura jmenoval Nizozemci perzekuovaného Achmeda Sukarna do čela vlády, a v patnáctičlenné vládnoucí radě měli Indonésané deset zástupců.

Obrázek
Achmed Sukarno

Postupem času se však dostavilo rozčarování. Japonci se totiž k Indonésii chovali jako k vlastní kolonii, načež nahnali přibližně milion místních obyvatel na nucené práce nejenom na území mateřských ostrovů, neboť se nedobrovolně podíleli i kupř. na stavbě nechvalně proslulé Barmské železnice, kde se oběti z řad válečných zajatců a nuceně nasazených počítaly ve stovkách tisíc.
Epilog
Po dobytí Malajsie, Nizozemské Východní Indie, Filipín a většiny Barmy se japonské impérium na jaře 1942 ocitlo na vrcholu moci. Pokud k území na pevnině připočteme i přilehlá moře a oceány, Nippon ovládal 6 % zemského povrchu se 160 000 000 obyvatel, přičemž jeho ozbrojené síly za tyto grandiózní úspěchy zaplatily nečekaně nízkou cenu.

Nejbohatší državou se stala Východní Indie, která představovala i hlavního japonského dodavatele ropy. Podle původních plánů měli Japonci na zdejších ropných polí v r. 1943 vytěžit 2 000 000 tun a následující rok 4 500 000 tun, což jim podle původních odhadů mělo tři roky od zahájení nepřátelství zajistit soběstačnost v dodávkách této suroviny.

Obrázek
Ropná pole na Sumatře

Jenomže Achillovou patou japonské ekonomiky se ukázalo spojení dobytých území s domovinou. Nippon do války vstupoval (údaj platí pro léto 1941) s obchodní flotou čítající 2806 lodí o souhrnné hrubé prostornosti 6 384 000 BRT, z čehož tankery čítaly 47 jednotek o celkové hrubé prostornosti 430 000 BRT. Třebaže japonské civilní loďstvo patřilo k největším na světě, ani před druhou světovou válkou na své úkoly nestačilo a podstatnou část přepravy zajišťovala plavidla patřící zahraničním rejdařům.

Nároky na námořní přepravu pochopitelně za války ještě vrostly, zatímco nezanedbatelnou část civilní flotily si pro vlastní účely vyhradily armáda a válečné námořnictvo, přičemž Japonci ani nezahájili speciální stavební programy zaměřené na přepravní lodě. Velení námořnictva optimisticky kalkulovalo s ročními ztrátami ve výši 700 000 až 800 000 BRT a současnou výstavbou lodí o 1 000 000 BRT, což se ukázalo jako nereálné. Pravda, počáteční ztráty se ukázaly jako zanedbatelné (do konce dubna 1942 jenom 67 lodí o hrubé prostornosti 314 805 BRT), ale po vyřešením problémů s americkými torpédy a převzetí strategické iniciativy Spojenci, začaly v r. 1943 prudce narůstat, takže do konce války činily 2259 lodí o úhrnné tonáži asi 8 000 000 BRT.

Obrázek
Parník Hókoku Maru upravený za války na pomocný křižník

Naopak zařazování nových plavidel z důvodů preference stavby válečných lodí a výroby zbraní stagnovala, takže počty použitelných tankerů a nákladních lodí strmě klesaly. Jestliže koncem r. 1943 Nippon provozoval loďstvo o celkové hrubé prostornosti téměř 5 000 000 BRT, v srpnu 1944 to již bylo 3 500 000 BRT a před podepsáním kapitulace 1 400 000 BRT.

Za této situace trpěly japonské ostrovy nedostatkem většiny surovin a základních potravin, přičemž akce námořnictva, nehledě na množství vytěžené ropy, po většinu války omezoval nedostatek pohonných hmot.

Použité zdroje k sérii dobytí Nizozemské Východní Indie:
Донец А.: Голландские крейсера Второй Мировой войны. Vydalo nakladatelství Пьедестал 2000.
Deighton L.: Krev, slzy a pošetilost. Vydalo nakladatelství Argo 1999.
Flisowski Z.: Burza nad Pacyfikiem (1). Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poznańskie 1986.
Franz M.: Bohaterowie najdluzszych dni; Desanty morskie II wojny światowej. Vydalo nakladatelství Widawnictwo naukowe PWN 2011.
Hara T.: Nepotopitelný kapitán. Vydalo nakladatelství Omnibooks 2013.
Hrbek J. a I.: Krvavé oceány. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1994.
Hubáček M.: Pacifik v plamenech. Vydalo nakladatelství Panorama 1990.
Holmes H.: Poslední plavba. Vydalo nakladatelství Baronet 1998.
Холмс У.: Победа под водой. Smolensk 1999.
Hoyt E.: Americké ponorky ve válce. Vydala nakladatelství Beta-Dobrovský a Ševčík 2000.
Hoyt E.: Japonsko triumfuje. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 2003.
Kelly T.: Hurricane na Sumatře. [url=hhttps://docplayer.cz/12721744-Hurricane-na-sumatre-terence-kelly.html]dostupné online[/url]
Kol. aut.: Krvavá jatka I a II. Vydalo nakladatelství Mustang 1994 a 1995.
Lohnstein M.: Royal Netherlands East Indies Army 1936-42. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2018.
Локвуд Ч. Хасимото М.: Подводная война на Тихом океане. Vydalo nakladatelství АСТ 2001.
Морисон С.: Американский ВМФ во Второй мировой войне; Восходящее солнце над Тихим океаном декабрь 1941 - апрель 1942. Vydalo nakladatelství АСТ 2002.
Parkin R.: Blood On The Sea; American Destroyers Lost In World War II. Vydalo nakladatelství Da Capo Press 2001.
Переслегин С., Переслегина Е.: Тихоокеанская премьера. Moskva, Petrohrad 2001.
Sakai S.: Zera nad Pacifikem. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1994.
Sounders H.: Duel v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Mustang 1995.
Такусиро Х.: Япония в войне 1941-1945 гг. Vydalo nakladatelství Полигон 2000.
Уинслоу У.: Потоплены и забыты. Vydalo nakladatelství АСТ 2005.
Van Der Vat D.: Válka v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Argo 2001.
Womack T.: The Allied Defense of the Malay Barrier, 1941-1942. Vydalo nakladatelství McFarland and Company 2016.
Morze Statki i Okrety 2004/2, 2004/3, 2008/10, 2012/2, 2012/3, 2014/1-2.
Militaria 2009/2.
Okrety Wojenne numer 19, numer 20, numer 22, numer specjalny 67, 1993/1, 1999/3, 2012/6, 2014/2, 2014/3, 2018/6,
Okrety 1999/6-7.
Technika Wojskowa Historia numer specjalny 2015/5, 2015/6, 2016/1.
Морская Кампания 2006/2.
http://www.netherlandsnavy.nl/
http://www.wunderwafe.ru/WeaponBook/Holland/index.htm
https://dutcheastindies.webs.com/
http://www.combinedfleet.com/kaigun.htm
http://www.dutchsubmarines.com/
https://dutcheastindies.webs.com/alvis_straussler.html
http://www.tanks-encyclopedia.com/ww2/N ... lwagen.php
http://pavel70slama.blog.cz/1211/obrnen ... ervalwagen
https://www.tracesofwar.nl/articles/412 ... 6.htm?c=gw
https://thejavagoldblog.wordpress.com/
http://hansamethini.blogspot.com/2009/0 ... -1942.html
http://www.microworks.net/pacific/battl ... kpapan.htm
http://www.microworks.net/pacific/battl ... strait.htm
https://news.usni.org/2014/08/22/nightm ... uston-went
https://ww2today.com/14th-february-1942 ... -hms-li-wo
https://www.sea.museum/2017/02/19/bombing-of-darwin
https://www.wikipedia.org/
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č. 209.

Příspěvek od Kouzelnik »

Možná nejen mě napadlo, jaký vliv na dopravu v Indickém oceánu mělo dobytí Holandské východní Indie (nemyslím Bengálský záliv coby moře přiléhající oblasti následující japonské ofenzivy). Tj. jak moc/málo organizovaně probíhaly útoky na lodní dopravu... ve srovnání s předchozími aktivity (korzárskými) plavidly Kriegsmarine,

K období roku jara/léta 1942:
Hezké vysvětlení o japonském přístupu je ve zdejším článku o japonském pomocném křižníku
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=60&t=5299 který sepsal @jarl, čímž mu děkuji za pěkný článek
+pár konkrétních příkladů útoků https://ww2db.com/battle_spec.php?battle_id=7 (zaujal mě zejména hydroplán z japonské ponorky pozorující přístav Aden v Rudém moři).


Německý přístup http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=21&t=5404 rovněž od @jarl (pozor !!! tenhle článek je poslední dílem třídílného seriálu, čili na pročtení je potřeba delší chvíle - z vlastní zkušenosti - nedoporučuji čtení prerušovat, bo člověk přijde o zážitek).

Nevím jestli k ochabnutí aktivity Kriegsmarine přispělo zaminování provizorního kotviště https://www.discoverfrance.net/Colonies ... len2.shtml. Nebo jestli prostě "došly" pomocné křižníky ... Monsun Gruppe je otázkou až dalšího období.


Zaujalo mě, že po obsazení Vánočního ostrova (jihozápadně od NEI) neproběhl pokus o invazi na Kokosové ostrovy, coby další pevniny v téhle oblasti. Na rozdíl od Vánočního ostrova patrně IJN nevidělo ekonomické využití
R.I.P.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č. 209.

Příspěvek od jarl »

Pro Japonce nebylo narušování nepřátelského námořního obchodu prioritní, takže se mu nikdy soustavně nevěnovali. Útok na Vánoční ostrov budu popisovat ve svém dalším článku a japonském výpadu na Indický oceán, takže tady je hrubá verze příslušné pasáže:

Zatímco Britové marně pátrali po nepřáteli na přístupových trasách k Cejlonu, došlo hlášení o bojích na Vánočním ostrově. Tento ostrůvek se v hledáčku tokijských stratégů poprvé ocitl během invaze na Jávu, kdy jej 7. března ostřelovaly bitevní lodě KONGÓ a HARUNA, načež padlo rozhodnutí tento odlehlý kousek země o rozloze pouhých 135 čtverečních kilometrů obsadit a využívat jako předsunutou leteckou základnu a zásobovací stanici. Ostrov vzdálený od Jávy necelých 200 mil patřil Velké Británii, která zde udržovala posádku v síle asi 100 mužů, jejímž hlavním úkolem bylo dohlížet na nakládku vytěžených fosfátů.

Úkolem připojit k Hirohitově impériu Vánoční ostrov pověřil velitel Spojeného loďstva odřad, jenž se skládal z lehkých křižníků NAKA, NATORI a NAGARA, doprovázenými torpédoborci NACUGUMO, MINEGUMO a AMACUKAZE, o nichž jsme zatím nehovořili, neboť nebyly součástí „operace C“.

Ostrovní posádka po námořním bombardování kapitulovala ještě dříve, než k pobřeží přirazily desantní čluny, ale synové Nipponu přesto nevyvázli beze ztrát. Zatímco zajatci pod dohledem japonských vojáků nakládali na transportní parníky vytěžené fosfáty, americká ponorka SEAWOLF číhala na příležitost k útoku.„Dne 1. dubna v 18:05 jsem uviděl ve vodě typickou zpěněnou čáru mířící k naší vlajkové lodi, křižníku Naka.“ Vzpomínal velitel torpédoborce AMACUKAZE. „Toto torpédo plulo necelých 700 metrů v úhlu 50 stupňů od pravoboku Naka. Křižník se stočil doprava, ale příliš pozdě. Torpédo narazilo doprostřed lodě a při jeho výbuchu se zlomil přední stěžeň. Následná exploze udělala v trupu lodi díru o průměru asi pět metrů. Ovšem jako zázrakem nebyl zabit ani jeden člen posádky.“

Došlo však k zaplavení dvou kotelen a dalších prostor, takže NAKA ztratil schopnost pohybu vlastní silou, a do Singapuru k provizorním opravám jej musel odvléci NATORI. Navíc se ukázalo, že je Vánoční ostrov k vybudování letiště nevhodný, pročež jej Japonci záhy vyklidili a jediným přínosem této akce se stal náklad fosfátů.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č. 209.

Příspěvek od Kouzelnik »

Díky za Tvoji reakci s pasáží z ?budoucí? kapitoly Tvého/Vašeho seriálu (níže jsem trochu popsal následky "šťastné trefy" ponorky USN).

1. Ještě si dovolím šťouravou otázku. Právě v kontextu námořní blokády, kterou se IJN snažilo co nejvíc omezit lodní dopravu z/do Holandské východní Indie v závěru dobývání - tj. bavíme se o období února, března 1942. K téhle úvaze mě inspirovala hypotéza týkající se vlivu PHM na rozsah některých japonských akcí ve druhé polovině 1942 z webu combinedfleet.com
http://www.combinedfleet.com/guadoil1.htm

Nenarazil jsi na nějaké zmínky ohledně dostupnosti PHM pro japonské lodě v této oblasti v tomto období? Nemyslím surovou ropu, ale myslím ty jednotlivé rafinerské produkty, které by bylo možné pálit ve větších japonských lodích.

Ptám se proto, protože mám pocit, že Japonci v období dobývaní "jižní oblasti zdrojů" některé své lodě (např. BB) nepoužívali k bojům. Ani v "jižní oblasti zdrojů", a ani při budování základen pro odříznutí Austrálie od USA - tj. směr ofenzivy na jih/jihovýchod od Truku (=Rabaul, Marshallovy ostrovy, Šalamounovy ostrovy,...)

Otázkou je proč.

a) V akci byly pouze 4 rychlé BB třídy Kongo. Zbytek BB byl v domácích japonských vodách (2xFuxo,2xIse, 2xNagato plus dokončovaná BB Yamato). Zato v pernamentním nasazení byly japonské CA - z 18 lodí byly 4 nasazeny pro ofenzivy podnikané z Truku (=Rabaul,...). Zatímco zbývajících japonských 14 CA se v období února, března 1942 soustředili právě v oblasti Malajsie, Singapuru, Indonésie,... O japonských CL v záloze jsem už psal ve vlákně k článku č. 207 Tvého/Vašeho seriálu.

b) Připomínám, že po potopení BB Prince of Wales a BB Repulse, tak RN v Indickém oceánu nasadila nejprve 2 BB třídy Revenge které v období března 1942 posílil i zbytek BB této třídy = tj. v operačním nasazení 4 staré (pomalé) lodě třídy R. Plus CV Indomitable (a stará CV Hermes).

c) US Navy předisponovala 3 BB třídy New Mexico, nicméně v období února, března 1942 se do proti-japonské akce nepustily (IMHO byly nasazeny pro eskortní účely ve východní části pacifiku, zejm. u západoamerického pobřeží). Naopak - tyto BB čekala postupně prováděná modernizace/posílení AA výzbroje

A proto: Nahazuji hypotézu platnou pro období únor, březen 1942:
po získání některých pozemních letišť v dobývané "jižní oblasti zdrojů" se IJN spolehla, že na případný souboj (nejen s loděmi ABDA, ale i s posilami válečných lodí pro ABDA) stačí 4x japonské BB, spousta CA a CL plus podpora od zbývajících japonských CV (tj. bez bez Nagumovy první letecké flotily čítající až 6x těžkých CV).

Tj. já spekuluji, že - jediné co mohlo zastavit "parní válec" IJN/IJA dobývající "jižní oblast zdrojů" byla letadla. Spousta letadel. Se zkušenými piloty. A nejen z pozemních základen, ale i ze spousty letadlových lodí.

Plus nekonvenční taktika (např. protijaponský partyzánský způsob boje) praktikovaný např. na Timoru.




2.
jarl píše:(...)
Ostrovní posádka po námořním bombardování kapitulovala ještě dříve, než k pobřeží přirazily desantní čluny, ale synové Nipponu přesto nevyvázli beze ztrát. Zatímco zajatci pod dohledem japonských vojáků nakládali na transportní parníky vytěžené fosfáty, americká ponorka SEAWOLF číhala na příležitost k útoku.„Dne 1. dubna v 18:05 jsem uviděl ve vodě typickou zpěněnou čáru mířící k naší vlajkové lodi, křižníku Naka.“ Vzpomínal velitel torpédoborce AMACUKAZE. „Toto torpédo plulo necelých 700 metrů v úhlu 50 stupňů od pravoboku Naka. Křižník se stočil doprava, ale příliš pozdě. Torpédo narazilo doprostřed lodě a při jeho výbuchu se zlomil přední stěžeň. Následná exploze udělala v trupu lodi díru o průměru asi pět metrů. Ovšem jako zázrakem nebyl zabit ani jeden člen posádky.“

Došlo však k zaplavení dvou kotelen a dalších prostor, takže NAKA ztratil schopnost pohybu vlastní silou, a do Singapuru k provizorním opravám jej musel odvléci NATORI.
(...)[/i]
Pro zajímavost:
torpédovaný křižník Naka se do operační služby IJN vrátil v březnu 1943 - tj. necelý rok mimo službu.
http://www.combinedfleet.com/naka_t.htm

Možná se pletu, ale z poškozených lodí IJN z období prosinec-duben 1942 šlo o nejdéle z provozu vyřazenou loď IJN. Mluvím o lodích kategorie BB,CA,CL a snad i všech novějších DD.Tj. z pohledu ponorky USN šlo o "dobrou trefu".

Z pohledu IJN neumím rozklíčovat jestli se na vyřazení z operační služby nepodílelo také rozhodnutí o perspektivě některých starších lehkých křižníků (obdobných CL Naka). Například křižník Oi a jeho částečná konverze ve druhé polovině 1942 pro účely rychlých transportů http://www.combinedfleet.com/oi_t.htm

Ať už důvodem, téměř roční absence CL Naka, byl pouze zásah ponorky USN nebo šlo o kombinaci více faktorů, tak si troufnu odhadnout, že IJN příliš nepocítilo absenci poškozeného/vyřazeného CL Naka, neboť lehkých křižníků, obdobných poškozenému CL Naka, IJN měla na jaře 1942 zhruba 15.
Mezi obdobné počítám
6x CL třídy Nagara,
5x CL třídy Kuma a
3x CL třídy Sendai
Nepočítám nejstarší třídu Tenryu nebo expertimentální loď Yubari. A ani téměř nové CL třídy Katori.



3. Pokud na Palba.cz bude pokračování seriálu pokrývající i jednorázovou akci velké flotily IJN na Indickém oceánu na jaře 1942, tak doplním rovněž počet větších lodí IJN dislokovaných v oblasti Holandských východní Indie/Malajsie, které v oblasti trvale zůstal po ukončení této velké japonské jednorázové akce. = tj. počet větších lodí dislokovaných tak, že by umožnily zasáhnout v Indickém oceánu. Tak aby si šlo udělat obrázek jak moc či jak málo IJN očekávala nutnost vyslat velké hladinové lodě do Indického oceánu.

A to píšu proto, že "jižní oblast zdrojů" ve směru od Indického oceánu nebyla příliš chráněna proti akcím typu "udeř a uteč". Nezapomínám na Andamy a Nikobary, které tuto úlohu plnili zejm. ve směru od Britské Indie. Nicméně srovnávám s úsilím vytvářet řetězec základen, které japonci budovali od severu na jih Pacifiku (= aby ve směru od USA bylo co nejméně "skulin").

Bavíme-li se o možnosti jak ochránit "jižní oblast zdrojů" ve směru od Indického oceánu, tak kromě Kokosových ostrovů byly další potencionální možné lokality pro japonské základny v oblasti Malediv (takto zjednodušeně označuji oblast v Indickém oceánu, nikoliv blízkého soustroví, ale značně od sebe vzdálených ostrovů - bavíme se o stovkách kilometrů).
https://en.wikipedia.org/wiki/British_I ... _Territory
https://en.wikipedia.org/wiki/History_o ... _secession

A víme, že Britové v této oblasti využili jednu z možností pro zbudování základny https://en.wikipedia.org/wiki/Addu_Atoll
R.I.P.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č. 209.

Příspěvek od jarl »

Nevím o tom, že by v tomto období (první polovina roku 1942) japonské námořnictvo omezovalo operace bitevních lodí kvůli nedostatku paliva. Podle mého názoru bitevní lodě vyplouvaly do akce poměrně málo prostě proto, že jich v Tichomoří nebylo zapotřebí. Většinu amerických obrněnců vyřadil útok na Pearl Harbor a ty ostatní se v západním Tichomoří nepohybovaly, zatímco Britové po zkáze svazu Z teprve obnovovali sílu Východního loďstva a na Indický oceán mohli vyslal většinou jenom staré rachotiny, které proti japonským bitevním lodím nemohly obstát.

Japonci se své pozice v obsazené Nizozemské Východní Indii pokusili zabezpečit během výpadu na Indický oceán, jehož cílem byla mj. eliminace britských námořních sil v této oblasti. To se sice podařilo jenom částečně, ale protože se většina Východního loďstva stáhla až k africkému pobřeží, de facto svého cíle dosáhli a nic je nenutilo podnikat invaze na Nikobary nebo Kokosové ostrovy, nehledě na to, že po porážce v bitvě u Midway už měli jiné starosti.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č. 209.

Příspěvek od Kouzelnik »

jarl píše:Nevím o tom, že by v tomto období (první polovina roku 1942) japonské námořnictvo omezovalo operace bitevních lodí kvůli nedostatku paliva. Podle mého názoru bitevní lodě vyplouvaly do akce poměrně málo prostě proto, že jich v Tichomoří nebylo zapotřebí. Většinu amerických obrněnců vyřadil útok na Pearl Harbor a ty ostatní se v západním Tichomoří nepohybovaly, zatímco Britové po zkáze svazu Z teprve obnovovali sílu Východního loďstva a na Indický oceán mohli vyslal většinou jenom staré rachotiny, které proti japonským bitevním lodím nemohly obstát.
Hm... takže ve vztahu k bitvě o "jižní oblast zdrojů" (Malajsie+NEI+Singapur) 01-03/1942 by ani posily v formě připlutí celé dosažitelné flotily RN (Východní loďstvo plus stáhnout část lodí z jižního Atlantiku a východního Středomoří) nic nezměnilo.
jarl píše: Japonci se své pozice v obsazené Nizozemské Východní Indii pokusili zabezpečit během výpadu na Indický oceán, jehož cílem byla mj. eliminace britských námořních sil v této oblasti. To se sice podařilo jenom částečně, ale protože se většina Východního loďstva stáhla až k africkému pobřeží, de facto svého cíle dosáhli a nic je nenutilo podnikat invaze na Nikobary nebo Kokosové ostrovy, nehledě na to, že po porážce v bitvě u Midway už měli jiné starosti.
Asi záleží na úhlu pohledu. Můj osobní pocit, že brity buďto celkově ovládnul strach. Nebo možná neměli jistotu, jestli jejich výzbroj (např. palubní letadla) se kvalitou a zkušenostmi lidí vyrovná té japonské. Protože početně na tom RN nebyla tak špatně. Kromě starých BB třídy R, v průběhu jara postupně připluly Warspite, v dubnu 1942 v Indickém oceánu rekordní počet - 3 LL třídy Victrousiou (později "jen" 2).

Osobně považuji za neprobádané jestli japonci vsadili, že NEI budou "bránit" jednak (oceánské) ponorky. Plus jestli dálkový průzkum pomocí dálkových létajícíh člunů (Mavis, popř. Emily) upozorní na případné nepřátelské hladinové lodě, se kterými si poradí pozemní japonské letectvo.

Taky bude zajímavé vyzjistit, jestli a jak britům v Indickém oceánu "pomohla" Kriegsmarine, když v 02/1942 odeslalapryč všechny velké/dálkové hladinové lodě z francouzských přístavů na Atlantiku. Nevím jestli tato "pomoc od KM" se týkala např. i starého křižníku třídy Hawkins, nebo jestli prostě hledali využití pro tuhle "kocábku".

Samozřejmě efekt mrtvých námořníků/potopených lodí od Midwayie a zejména série střetnutí na Šalamounech přesměrovala většinu pozornosti IJN.

Nicméně - dál nebudu pokračovat v diskuzi, neboť by bylo lepší řešit to pod článkem, který se tématicky víc blíží období jara/léta 1942.
R.I.P.
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č. 209.

Příspěvek od Kouzelnik »

Kouzelnik píše:(...)
A proto: Nahazuji hypotézu platnou pro období únor, březen 1942:
po získání některých pozemních letišť v dobývané "jižní oblasti zdrojů" se IJN spolehla, že na případný souboj (nejen s loděmi ABDA, ale i s posilami válečných lodí pro ABDA) stačí 4x japonské BB, spousta CA a CL plus podpora od zbývajících japonských CV (tj. bez bez Nagumovy první letecké flotily čítající až 6x těžkých CV).

Tj. já spekuluji, že - jediné co mohlo zastavit "parní válec" IJN/IJA dobývající "jižní oblast zdrojů" byla letadla. Spousta letadel. Se zkušenými piloty. A nejen z pozemních základen, ale i ze spousty letadlových lodí.
(...)



1. K mé spekulaci doplním schématicky naznačený vývoj - mám pocit, že to byli japonci kdo přišli se "strategií žabích skoků" a přeskakováním méně důležitého nepřátelského území.

Schématické naznačení pár důležitých faktů v měsících před zahájením japonského dobývání "jižní oblasti zdrojů"
https://omniatlas.com/maps/asia-pacific/19411206/
Naznačení směrů japonské ofenzivy a zakreslení okupovaného území...odkazuji všechny mapy z toho období - tj. víc detailnější/aktualizovanější neznám - číslovka na konci webového odkazu (datum) zhruba odpovídá skutečné situaci, ale nepovedlo se mi vše ověřit, protože nemám jiné věrohodné zdroje... např. nevím jestli je pravdou velmi pomalý postup japonců např. v oblasti Holandská (tj. západní) Nová Guinea
https://omniatlas.com/maps/asia-pacific/19411211/
https://omniatlas.com/maps/asia-pacific/19420123/
https://omniatlas.com/maps/asia-pacific/19420227/
https://omniatlas.com/maps/asia-pacific/19420418/
Škoda, že mapy zachycují i zbytek regionů, kde válčilo Japonské Impérium/Dominium, avšak nezachycují tamní události, např. v období kdy japonci vítězili ve střetnutí s cílem dobýt "jižní oblast zdrojů", tak v témže období - zimy/jara 1942 - v oblasti pevninské Číny zažívali neúspěchy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_South_Henan
https://en.wikipedia.org/wiki/Western_Hubei_Operation


2. Ohledně výše uvedeného zobecnění, co mohlo zastavit IJN/IJA při dobývání "jižní oblasti zdrojů", tak mě fakta poněkud překvapila.

Protože sice v hladinových (dělostřeleckých) lodích měla IJN drtivou převahu (viz "luxus" kdy např. většina bitevních lodí IJN "zahálela", podobně i část lehkých křižníků). Ovšem v kvantitativní síle letadlových lodí, pokud IJN měla převahu, tak ji ztrácela již před bitvou o Midway... ovšem ztráta převahy se neprojevila zejm. kvůli způsobu jakým letadlové lodě používali oponenti IJN - zejm. Britové.

Protože USN proti Japoncům v období zimy, jara 1942 postupně nasadila:
Lexington
Saratoga (japonská ponorka ji torpédem vyřadila z nasazení až do léta 1942)
Yorktown
Enterprise
a z Atlantiku připlul Hornet, který svoji aktivitu proti japoncům zahájil Doolittlovým náletem na Japonsko
plus stará Langley

tj. proti japoncům v zimě/jaře 1942 nezasáhl Ranger (bo sloužil pro výcvikové účely) a Wasp - v Atlantiku resp. Středomoří.

RN
původně pouze stařičký Hermes
avšak už počátkem roku RN v Indickém oceánu posílil:
CV Indomitable
a do dubna 1942 CV Illustrious a CV Formidable (tj. 3 ze 4 nejlepší letadlových lodí RN byly v dubnu 1942 v Indickém oceánu).
tj. RN ponechala v Atlantiku resp. v západním středomoří (Gibraltar) Victorious a stařičký Argus a Eagle. Furious byla do léta 1942 mimo operační službu.

Japonci sice svůj počet letadlových lodí navýšili na jaře 1942 viz https://en.wikipedia.org/wiki/Hiy%C5%8D ... ft_carrier. Konkrétní letadlové lodě IJN lze dohledat např. na combinedfleet.com.... V případě diskutovaného období zimy, jara 1941 nemá smysl používat navypedia.org, neboť jejich přehled k 1.1.1940 je ve v diskutovaném období již velmi neaktuální, kvůli spoustě nově zařazených japonských letadlových lodích

Závěr: Od jara 1942 Japonci neměli globální početní převahu v letadlových lodích.
Ale v zimě/jaře 1942 vítězili kvůli kvalitě výzbroje, zkušenostech svých lidí a kvůli tomu, že japonci více-méně táhli za jeden provaz. Plus fakt, že dokázali získávat spojence (Thajce plus Barmánce) resp. že jejich okupace se nesetkávala (zejm. v NEI) s velkým odporem místních. Bavíme se o zimě, jaře 1942.
Možná, kdyby USN a RN zkoncentrovali svá loďstva (plus přisunuli spoustu letadel na pozemní letiště) proti japoncům už v zimě 1942 (nikoliv až na jaře 1942), tj. tak možná, možná by dokázali japonce zastavit.




Prostě RN a USN byli o několik kroků pozadu za IJN/IJA

viz níže část diskuze z části tohoto seriálu - číslo článku je 207 - a je diskutováno "volání o pomoc" směrem k američanům a britskému Impériu/Dominiu.

Kouzelnik píše:
jarl píše:(...)
Po zvážení celkové situace generál Wavell 16. února Churchillovi doporučil potenciální posily raději přesměrovat do Barmy a Austrálie, jejichž udržení shledal důležitějším, než hájení zbytku Východní Indie. Stejného mínění byli i Australané, kteří se pokoušeli zablokovat už přísun posil na Timor a nyní rezolutně zamítli možnost, že by jejich jednotky stahované ze Středozemí bojovaly jinde nežli na území domoviny, přičemž velitel vzdušných sil ABDA už 19. února rozhodl o evakuaci amerických bombardérů do Indie.

Jediní kdo neztráceli elán byli Nizozemci. Generál Ter Poorten prohlašoval, že bude bojovat až do hořkého konce a admirál Helfrich poslat do Washingtonu žádost o letadla a válečné lodě. Vrchní velitel ABDA však jak víme jeho optimismus nesdílel, takže pod dojmem Wavellova záporného stanoviska, Kombinovaný výbor náčelníků štábů žádost o posily zamítl, tudíž jediné co Helfrich obdržel, byl „churchillovský“ rozkaz bránit Jávu do vyčerpání všech prostředků.
(...)


Dovolím si 2 poznámky:

(...)
S ohledem na výše uvedené, zejm. po brutálně rychlém dobytí Rabaulu, z mého subjektivního pohledu považuji za nesmyslné/zbytečné požadavky obránců z Holandské východní Indie na posily z USA. Když tou dobou se už rýsovala možnost přímého ohrožení Austrálie bez možnosti snadného posilování/zásobování z USA.

Nicméně není pravdou, že by Američané nepodnikli nic, co by mohlo oslabit invazní síly IJN do NEI.

(...)


P.S. Děkuji @kacermiroslav za jeho tip na výše uvedenou webovku OmniAtlas s chronologickou sérií map
R.I.P.
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č. 209.

Příspěvek od Kouzelnik »

jarl píše: (...) Úplnou katastrofu představoval závěr válečné kampaně pro nizozemské válečné námořnictvo, jelikož do australských a cejlonských přístavů unikly pouze ponorky (...), dělový člun SOEMBA, minonoska (...).
Jak hodnotíte nasazení "dělových člunů", jako např. Soemba, proti IJN? http://www.netherlandsnavy.nl/Soemba_his.htm

Protože holanďané jakousi perspektivu spatřovali - viz lodě podobné kategorie objednané na konci 30. let http://www.netherlandsnavy.nl/Kclass.htm, tj v době horečného stavění "plnohodnotných" lodí jako DD, CL,...

Za mě
- pomalé
- bez velmi slušného maskování by nepomohlo se "schovat" v zátoce na členitém pobřeží NEI a čekat na "vhodnou chvíli" až popluje konvoj IJN, navíc chyběly torpédomety
- nepoužitelné pro ASW akce - kvůli postupnému navyšování AA výzbroje patrně dělové čluny z 20. let neměli prostor na umístění protiponorkové výstroje/výzbroje (z obdobných lodí byly odpalovače hlubinných náloží akorát na https://en.wikipedia.org/wiki/HNLMS_Van ... gen_(1939))
- do hodnocení míst/síly pancíře se jako laik nebudu pouštět, viz údaje zde: http://www.netherlandsnavy.nl/Flores.htm

Ale zajímavé je, že loď Soemba přežila japonské nálety

Diskuze o (ne)využitelnosti podobných, byť větších lodích už proběhla v rámci thajsko-vichystické námořní bitvy
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=130 ... 89#p145004
R.I.P.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č. 209.

Příspěvek od jarl »

Předpokládám, že dělové čluny třídy Flores byly konstruovány pro běžnou koloniální službu a nikoliv pro boj s nepřítelem na úrovni japonského námořnictva. Proto se díky silné výzbroji mohly uplatnit při potlačování domorodých povstání nebo ochraně námořního obchodu před piráty či střežení hranice výsostných vod, ale v boji proti Japonsku byly nepoužitelné. Nizozemci si toho byli určitě vědomi, takže se je proti Japoncům ani nepokoušeli nasadit a své uplatnění našly až později při vyloďovacích operacích, kdy mohly uplatnit svoji silnou výzbroj.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č. 209.

Příspěvek od Kouzelnik »

Díky za reakci. Tu smyslupnost stavění nové generace "dělových člunů" na konci 30. let tedy nechápu.

Zkoušel jsem vyzjistit, jestli holanďanům šlo o to dostat těžkou dělostřeleckou výzbroj na loď s malým ponorem (s ohledem na přírodní podmínky evropského holandska a NEI a Antil). Ale toto kritérium je patrně nezajímalo.

Protože jak dělové čluny třídy Flores (tj. kam patřila Soemba), tak další generace dělových člunů třídy K stavěná na konci 30. let měla výrazně hlubší ponor než např. torpédoborce třídy Admiralen.

Pravdou je, že lehký mini-křižník Tromp stavěný ve polovině 30. let (rovněž s 15 cm dělostřeleckou výzbrojí, ale novější generace) měl výrazně hlubší ponor než Soemba.
R.I.P.
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“