Fricoolinek píše:Hlavní problém spočíval v tom, jak přimět vojáky, aby se v sevřené linii vystavili salvám nepřítele, odpovídali vlastní organizovanou palbou, krváceli a snažili se vydržet déle, než ti chlapi naproti...
To na člověka působí tak, jako kdyby ve vrcholném novověku byla jakási "kumulace" rezignace na ochranu lidského zdraví a života. V antice/středoveku byla brnění, štíty helmy, od WWI návrat k helmám a masové způsoby krytí se po zákopech.
Ruská taktika prostě inklinovala k tomu, co byli vojáci schopni zvládnout: Nasadit bajonety a burá na ně!
..což v principu značí technologickou "vyspělost" někam před antiku, kdy boj na bodáky je v principu bojem na kopí bez užití ochraných postředků...
BTW:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_K ... te_note-24
Tak britští lučištnici dokázali údajně střílet až 12 střel za minutu. To je opravdu násobek kadence předovek.
BTW 2: - není až kuriozní, že třeba revolver (ve smyslu nábojového bubnu) nebyl vynalezen třeba o století dříve? Vždyť již v 18. století byla řada nástrojů (nejen vojenských) užívající poměrně sofistikovanou mechaniku. Např. hodiny.
A poslední věc - ocelový kyrys byl někdy schopen ochránit před střelou z muškety? Třeba na delší vzdálenost nebo či třeba střela prošla, ale neměla již poté energii na fatální poranění zasaženého...
Ohledně té rezignace na BOZP na bojišti:
V podstatě to sedí. Vhodná balistická ochrana, která by neomezovala vojáky zásadním způsobsm v pohybu, dostatečně chránila a současně by mohla být vyráběna masově, prostě neexistovala. Náprsní krunýř kyrysníků střelu s pušky zastavit nedokázal, rozhodně ne na vzdálenosti, na jaké se běžně bojovalo.
Brnění středověkých válečníků mělo chránit především před chladnými zbraněmi. S masovým zaváděním palných zbraní (od 16. stol.) pozbylo významu. Budování polních opevnění a později zavedení ochranných příleb bylo reakcí na vývoj vojenské techniky, především všeobecné rozšíření drážkovaných pušek (účinný dostřel tím vzrostl na čtyřnásobek, t.j. 300 - 400 metrů) a objevení trhavin na bázi pikrátů, jež umožnilo vývoj účinné dělostřelecké munice pro nepřímou palbu (výbušné granáty, šrapnely). Bodákové zteče ztratily účinnost, protože rojnice nedokázala uběhnout 300 metrů k nepřátelské linii, aniž by byla prakticky rozstřílena.
Vojenská vyspělost řadící se někam před antiku? Těžko říci. Například britská armáda byla v té době plně profesionlální, složená z dobrovolníků (ti se ovšem rekrutovali ze spodiny společnosti). Úroveň jejich střeleckého výcviku byla na tehdejší dobu velmi dobrá, cvičili s ostrou municí a byli drilováni k několika typům salvové nebo valivé palby.
Ruský konskripční systém z období napoleoniky neznám, ale předpokládám nucené odvody a úzkostlivé šetření každým nábojem. Takže většina nováčkú zřejmě svou první ostrou ránu vypálila až ve skutečném boji.
(Poznámka obchodně ekonomická:
Zde možná hrálo roli to, že Británie měla neomezený přístup k indickým ledkovým dolům. Anglický prach patřil k nejkvalitnějším na světě a Britové nikdy netrpěli jeho nedostatkem. Ostatní státy, pokud netěžily ledek, byly odkázány na výrobu salnytru z domácích zdrojů - většinou z obsahu žump. Například u francouzského prachu byl podíl ledku značně menší a s rostoucí válečnou nouzí se dále snižoval).
Princip revolveru je znám od 17. století. Ale teprve v polovině 19. století došlo k jeho rozšíření, protože vývoj strojírenské technologie umožnil sériovou výrobu revolverových válců a mechanismů. Do té doby by muselo jít výhradně o ruční kusovou produkci, pro vojáky naprosto nevhodnou (velmi drahá, co kus to originál).
Ostatně až do vynálezu jednotných kovových nábojů, umožňujících rychlé nabíjení zezadu, ani ten revolver taková výhra nebyla. Nabíjení perkusních modelů trvalo dlouho, po vystřílení všech komor byly tedy v boji prakticky nepoužitelné.
Obecně se dá říci, že jednoranná ústím nabíjená hladkohlavňová puška tehdejší taktice plně vyhovovala. Dobře vycvičený střelec dokázal vypálit 3 rány za minutu, špičkový a zkušený za ideálních podmínek až 5 ran, pakliže nedodržoval předpisový armádní postup
Je také třeba si uvědomit, že 99% řadových vojáků bylo negramotných. Jestliže ještě za 1. sv. války německá armáda vybírala k obsluhám automatických zbraní (kulometů) délesloužící poddůstojníky a vojáky s technickým vzděláním (tato praxe se ostatně zčasti udržuje dodnes, proto jsem musel tři roky tahat na hřbetě UK vz. 59
), jak by asi sedlácký synek z přelomu 18. a 19. století pochopil princip a funkci, dejme tomu, winchesterovky...?
- užitečné. 
), zdvihnou kuši, namířit vystřelit, opakovat postup. Pokud to má nacvičené, dokáže to o chlup rychleji než jak rychle jsem to napsal 