OBSAZENÍ GABONU - 1940
Napsal: 17/12/2019, 20:39
OBSAZENÍ GABONU
WW2, západní Afrika
27. října – 12. listopadu 1940
Od porážky Francie v červnu 1940 se její někdejší spojenec Velká Británie potýkal s otázkou, za jakých podmínek Francie uzavře s Němci příměří a především, co se stane s jejím vojenským materiálem, průmyslem a především pak s námořnictvem. Je potřeba si uvědomit, že Francie byla jednou z tradičních námořních velmocí a i po Washingtonské konferenci počátkem dvacátých let 20.století, jí bylo dovoleno držet nezanedbatelné námořní síly.
Vedle řady starších prvoválečných bitevních lodí začali francouzské loděnice v roce 1932 se stavbou moderní bitevní lodě DUNKERQUE (v některé literatuře je označená tato třída jako bitevní křižník) a o dva roky později položili kýl sesterského STRASBOURGU. Jednalo se o zajímavá a moderní plavidla, jejichž hlavní palebná síla byla soustředěná na přídí, čímž se ušetřilo nemalé procento z výtlaku a také z pancéřování. Do služby tato moderní plavidla stavěná jako odveta na německé „kapesní“ bitevní lodě DEUTSCHLAND, vstoupila v letech 1937/38. Se stejnou koncepcí, tj. hlavní výzbroj soustředěná na přídi, byla v roce 1935 zahájena stavba první bitevní lodě třídy RICHELIEU, která měla být jednou z celkem plánovaných šesti jednotek stejnojmenné třídy. Nicméně průběh Druhé světové války byl takový, že před pádem Francie byla loď RICHELIEU dokončená z 95% a prchla před Němci do Dakaru. Sesterská JEAN BART byla dokončená ze 75% a třetí jednotka CLEMENCEAU pouze z 10%. Na dalších třech jednotkách práce prakticky nebyly zahájeny.
Samozřejmě kromě bitevních lodí disponovala Francie velkým množstvím těžkých a lehkých křižníků, torpédoborců a dalších menších vojenských plavidel. Jelikož německý spojenec Itálie usilovala o nadvládu nad Středozemním mořem, tak zde pro Brity začala být půda horká. Představa, že by se italské a francouzské loďstvo, samozřejmě v rukou Němců, či jim loajálních Francouzů, spojilo, by pro Brity a jejich obchodní trasy, znamenalo obrovský problém. Nejen že by byly ohrožené trasy v ose Suez – Malta – Gibraltar, ale také samotné základny v Alexandrii, na Maltě a v Gibraltaru, by byly v přímém ohrožení. Možnost využití západoafrických francouzských přístavů pak vyvolávala další ohrožení a to plavby v samotném středním Atlantiku. Tím pádem by byly ohrožené i trasy z USA na Britské ostrovy. I z těchto důvodů se britský kabinet a Admiralita spolu s premiérem Churchillem rozhodli, tuto hrozbu co nejdříve eliminovat a to ještě ideálně v době, kdy je Francie a její prestiž v troskách a kdy Britové ještě mají pořád námořní iniciativu.
Jen pro lepší představu, dne 10. června 1940 byla dislokace válečného loďstva ve Středozemním moři taková, že na jedné straně stálo celkem 9 bitevních lodí Velké Británie a Francie a proti nim 6 italských bitevních lodí. Těžkých křižníků měli spojenci 9 a Italové 7. V lehkých křižnících byl rozdíl také velice malý a to v poměru 14:12. U torpédoborců a torpédovek pak již vedlo italské námořnictvo, které mohlo mít všechny své síly soustředěné jen ve Středozemním moři a to v poměru 123:65 v prospěch Itálie. Rovněž v ponorkách měla apeninská země navrch a to v poměru 107:45. Jakákoliv změna poměrů by tak mohla mít pro Velkou Británii katastrofální následky. Alespoň co se papírových sil týče.
Obsazení řady francouzských lodí kotvících v britských přístavech proběhlo bez nějakých větších incidentů a stejným způsobem došlo k zabavení lodí v egyptské Alexandrii. K francouzskému odporu došlo až v přístavu Mers-el-Kebír začátkem července 1940. Tato kontroverzní událost, která stála život 1297 francouzských námořníků a dalších 351 zraněných, vrazila nůž mezi dosavadní dobré vztahy mezi Brity a Francouzi. Tyto události měli negativní dopad i v dalších krocích britské Admirality, jako například pokus o obsazení západoafrického Dakaru (http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=8596&f=127). V případě Dakaru bylo vše vsazeno na jedinou kartu a to, že se De Gaullovy podaří vichystickou posádku Dakaru přesvědčit k přejití na stranu Svobodných Francouzů. Tento kalkul ale nevyšel a k obsazení Dakaru nedošlo. Naopak britská strana včetně Svobodných Francouzů za to zaplatila mnoha lidskými životy a také poškozením celé řady vojenských plavidel včetně bitevních lodí BARHAM a RESOLUTION.
Ale ani neúspěch u Dakaru nemohl Admiralitu odradit od jejich úmyslů obsadit francouzské přístavy v Africe a eliminovat tak možná rizika plynoucí z toho, že by tyto přístavy mohli využívat země Osy. Dalším místem, které bylo určeno k obsazení byl přístav Libreville v Gabonu na západním pobřeží Afriky.
Celá akce začala již 27. října 1940, když jednotky Svobodných Francouzů z Kamerunu zaútočili na Vichystickou posádku v Gabonu. Během prvních dní se svobodným Francouzům podařilo dostat až do hloubky 70 mil od hranic, přičemž obsadili město Mitzic. Útok byl úspěšný i díky využití tanků H-39, které měla posádka z Kamerunu k dispozici. Dne 5.listopadu se postupujícím jednotkám vzdalo město Lambaréné. Mezitím další jednotky Svobodných Francouzů spolu s koloniálním vojskem a cizineckou legii postupovali od dnes největšího města Douala směrem k vichystickými silami ovládanému přístavu Libreville. Pro posílení pozemního útoku vyslal do Gabonu Charles De Gaulle své tři válečné lodě (jedno avízo, jedna minolovka a jedna přepravní loď) pod velením fregatního kapitána Thierry d´Argenlieu, doplněné o jeden britský těžký křižník a jedno pomocné plavidlo (Britům velel John Cunningham). Vichisté měli v přístavu Libreville pouze ponorku PONCELET (korvetní kapitán B.de Saussine) a velké avízo BOUGAINVILLE (fregatní kapitán R.Morin). Jak vidno, námořní síly byly jednoznačně na straně spojenců a i aktivity ve vnitrozemí Gabonu se vyvíjeli v neprospěch posádky věrné Vichy.
Když se invazní jednotky dne 8. listopadu 1940 přiblížili k přístavu, byla proti nim vyslána ponorka PONCELET (třída Redoutable, výtlak na hladině 1500 t, délka 92,3m) jako jediná možná účinná zbraň. Nicméně úmysl napadnout spojenecký svaz byl zmařen díky šalupě MILFORD (třída Shoreham, výtlak 1123t, 86 m délka, výzbroj 2x100mm a 4x protiletadlový kulomet ráže 7,7mm), která ponorku objevila a napadla hlubinnými náložemi.
Edit:
Britská šalupa HMS MILFORD objevila vichistickou ponorkou PONCELOT a pokusila se jí napadnout. Díky své malé rychlosti se ponorce dařilo prchnout. Admirál Cunningham tedy nařídil, aby z paluby křižníku HMS DEVONSHIRE byl spuštěn dvouplošník Supermarine Walrus pilotovaný Davidem Corkhillem, který napadli ponorku pumami o hmotnosti 100 liber/ks. Poškozená ponorka se vynořila a vzdala se svým přemožitelům až na kapitána, který se rozhodl zůstat na palubě svěřeného plavidla a jít s ním ke dnu. Všech 61 členů posádky se až na kapitána vzdali a dostali do zajetí. Mezitím spojenci (jednotky ze Senegalu a Kamerunu včetně Cizinecké legie) provedli výsadek severně a jižně od Libreville, kde se ihned dostali do bojů s obránci.
O den později došlo ke kuriózní situaci, kdy proti sobě na moři stáli dvě lodě stejné třídy. Jednalo se o avíza BOUGAINVILLE a SAVORGNAN DE BRAZZA, přičemž první jmenovaný vystoupil na straně věrných Vichy a druhý na straně De Gaulla a jeho Svobodných Francouzů. Jednalo se o plavidla třídy Bougainville, která byla stavěná v počtu 8 plavidel v letech 1929 – 1939. Avíza měla při délce 103,7 m výtlak 2001 tun standard. Výzbroj byla tvořená 3 děly ráže 138,6mm (mle 1927) doplněné o 4 rychlopalné 37mm kanóny (mle 1925 AA) určenými i proti leteckým cílům. Kanónová výzbroj byla doplněná o nejčastěji tři těžké kulomety ráže 13,2mm. Avizo mohlo nést až 50 min. Pancéřovaná byla pouze paluba a to jen slabě v podobě 6 mm plechů a štíty děl. Loď mohla nést jeden hydroplán. Maximální rychlost bylo kolem 15,5 uzlů a při rychlosti 14 uzlů byl dojezd 9.000 námořních mil. Posádku tvořilo 14 důstojníků a 121 členů posádku v případě mírové služby, v případě válečného stavu stoupl počet na 166 až 183 mužů.
A tato dvě sesterská plavidla se před Libreville do sebe pustila. Průběh byl ale od počátku prakticky jasně daný, protože loď pod vlajkou republiky ve Vichy měla část posádky odvelenou k obranným postavením na pevnině a tak v souboji hrála svou roli kadence hlavních 138,6mm děl. Díky plnému stavu mohl SAVORGNAN DE BRAZZA střílet až třikrát rychleji, což se nakonec projevilo v podobě četných zásahů, které nepřátelské avízo zdemolovali. Loď se sice udržela na hladině, ale byla tak těžce poškozená, že po pádu Gabonu byla nakonec stejně vyřazená ze služby. Šalupě De Gaullových mužů COMMANDANT DOMINE se podařilo zachytit ozbrojenou obchodní loď CAP DES PALMES, která se potápěla a zachránili její posádku.
Pozemní boje v Liberville skončili prakticky 10. listopadu, ale plné obsazení Gabonu silami Svobodných Francouzů bylo dokončeno o dva dny později, když se 70 mil jižně od Libreville v Port Gentil vichistická posádka vzdala. Po úspěšném vyjednání kapitulace se rozhodl vichistický Guvernér Georges Pierre Masson spáchat sebevraždu. Tím bylo obsazení celého Gabonu dokonáno.
Dislokace francouzského loďstva v den uzavření příměří (pouze mimo domovské přístavy vlastní Francie).
- Ve 21 britských přístavech, především v Portsmouthu a Plymouthu: bitevní lodě COURBERT a PARIS, torpédoborce LÉOPARD, LE TRIOMPHANTE, MISTRAL a OURAGAN, dále šest torpédovek, 7 ponorek (včetně podmořského křižníku SURCOUF), 13 avíz, 16 stíhačů ponorek, 3 minonosky, 7 torpédových člunů, 98 pomocných minolovek a strážních člunů, 42 remorkérů, 1 cílová loď a 20 rekvírovaných trawlerů.
- Alexandrie: bitevní loď LORRAINE, těžké křižníky DUQUESNE, TOURVILLÉ a SUFREN, lehký křižník DUGUY-TROUIN, torpédoborce BASQUE, FORBIN A LE FORTUNÉ ponorka PROTÉE.
- Mers-el-Kebír: bitevní křižník DUNKERQUE a STRASBOURG, bitevní lodě PROVENCE a BRETAGNE, mateřská loď hydroplánů COMANDANT TESTE a torpédoborce MOGADOR, VOLTA, TIGRE, LYNX, LE TERRIBLE a KERSAINT.
- Oran: 7 torpédoborců, 4 ponorky, 4 avíza
- Alžír: celkem 6 lehkých křižníků třídy MARSEILLAISE.
- Casablanca: nedokončená bitevní loď JEAN BART, lehký křižník PRIMAUGUET.
- Dakar: bitevní loď RICHELIEU
- Martinik: letadlová loď BÉARN, lehké křižníky EMILE BERTIN a JEANNE D´ARC.
- Indočína a Pacifik: lehký křižník LA MOTTE-PICOUET a několik avíz
Poznámka: Závěrem prosím o shovívavost s gramatikou, s kterou se peru celý svůj život:-)
Zdroje:
Pejčoch, Novák, Hájek - Válečné lodě 4 – 1993
Hrben Ivan, Hrbek Jaroslav – Salvy nad vlnami – 1997
http://www.wikipedia.org
http://www.palba.cz
WW2, západní Afrika
27. října – 12. listopadu 1940
Od porážky Francie v červnu 1940 se její někdejší spojenec Velká Británie potýkal s otázkou, za jakých podmínek Francie uzavře s Němci příměří a především, co se stane s jejím vojenským materiálem, průmyslem a především pak s námořnictvem. Je potřeba si uvědomit, že Francie byla jednou z tradičních námořních velmocí a i po Washingtonské konferenci počátkem dvacátých let 20.století, jí bylo dovoleno držet nezanedbatelné námořní síly.
Vedle řady starších prvoválečných bitevních lodí začali francouzské loděnice v roce 1932 se stavbou moderní bitevní lodě DUNKERQUE (v některé literatuře je označená tato třída jako bitevní křižník) a o dva roky později položili kýl sesterského STRASBOURGU. Jednalo se o zajímavá a moderní plavidla, jejichž hlavní palebná síla byla soustředěná na přídí, čímž se ušetřilo nemalé procento z výtlaku a také z pancéřování. Do služby tato moderní plavidla stavěná jako odveta na německé „kapesní“ bitevní lodě DEUTSCHLAND, vstoupila v letech 1937/38. Se stejnou koncepcí, tj. hlavní výzbroj soustředěná na přídi, byla v roce 1935 zahájena stavba první bitevní lodě třídy RICHELIEU, která měla být jednou z celkem plánovaných šesti jednotek stejnojmenné třídy. Nicméně průběh Druhé světové války byl takový, že před pádem Francie byla loď RICHELIEU dokončená z 95% a prchla před Němci do Dakaru. Sesterská JEAN BART byla dokončená ze 75% a třetí jednotka CLEMENCEAU pouze z 10%. Na dalších třech jednotkách práce prakticky nebyly zahájeny.
Samozřejmě kromě bitevních lodí disponovala Francie velkým množstvím těžkých a lehkých křižníků, torpédoborců a dalších menších vojenských plavidel. Jelikož německý spojenec Itálie usilovala o nadvládu nad Středozemním mořem, tak zde pro Brity začala být půda horká. Představa, že by se italské a francouzské loďstvo, samozřejmě v rukou Němců, či jim loajálních Francouzů, spojilo, by pro Brity a jejich obchodní trasy, znamenalo obrovský problém. Nejen že by byly ohrožené trasy v ose Suez – Malta – Gibraltar, ale také samotné základny v Alexandrii, na Maltě a v Gibraltaru, by byly v přímém ohrožení. Možnost využití západoafrických francouzských přístavů pak vyvolávala další ohrožení a to plavby v samotném středním Atlantiku. Tím pádem by byly ohrožené i trasy z USA na Britské ostrovy. I z těchto důvodů se britský kabinet a Admiralita spolu s premiérem Churchillem rozhodli, tuto hrozbu co nejdříve eliminovat a to ještě ideálně v době, kdy je Francie a její prestiž v troskách a kdy Britové ještě mají pořád námořní iniciativu.
Jen pro lepší představu, dne 10. června 1940 byla dislokace válečného loďstva ve Středozemním moři taková, že na jedné straně stálo celkem 9 bitevních lodí Velké Británie a Francie a proti nim 6 italských bitevních lodí. Těžkých křižníků měli spojenci 9 a Italové 7. V lehkých křižnících byl rozdíl také velice malý a to v poměru 14:12. U torpédoborců a torpédovek pak již vedlo italské námořnictvo, které mohlo mít všechny své síly soustředěné jen ve Středozemním moři a to v poměru 123:65 v prospěch Itálie. Rovněž v ponorkách měla apeninská země navrch a to v poměru 107:45. Jakákoliv změna poměrů by tak mohla mít pro Velkou Británii katastrofální následky. Alespoň co se papírových sil týče.
Obsazení řady francouzských lodí kotvících v britských přístavech proběhlo bez nějakých větších incidentů a stejným způsobem došlo k zabavení lodí v egyptské Alexandrii. K francouzskému odporu došlo až v přístavu Mers-el-Kebír začátkem července 1940. Tato kontroverzní událost, která stála život 1297 francouzských námořníků a dalších 351 zraněných, vrazila nůž mezi dosavadní dobré vztahy mezi Brity a Francouzi. Tyto události měli negativní dopad i v dalších krocích britské Admirality, jako například pokus o obsazení západoafrického Dakaru (http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=8596&f=127). V případě Dakaru bylo vše vsazeno na jedinou kartu a to, že se De Gaullovy podaří vichystickou posádku Dakaru přesvědčit k přejití na stranu Svobodných Francouzů. Tento kalkul ale nevyšel a k obsazení Dakaru nedošlo. Naopak britská strana včetně Svobodných Francouzů za to zaplatila mnoha lidskými životy a také poškozením celé řady vojenských plavidel včetně bitevních lodí BARHAM a RESOLUTION.
Ale ani neúspěch u Dakaru nemohl Admiralitu odradit od jejich úmyslů obsadit francouzské přístavy v Africe a eliminovat tak možná rizika plynoucí z toho, že by tyto přístavy mohli využívat země Osy. Dalším místem, které bylo určeno k obsazení byl přístav Libreville v Gabonu na západním pobřeží Afriky.
Celá akce začala již 27. října 1940, když jednotky Svobodných Francouzů z Kamerunu zaútočili na Vichystickou posádku v Gabonu. Během prvních dní se svobodným Francouzům podařilo dostat až do hloubky 70 mil od hranic, přičemž obsadili město Mitzic. Útok byl úspěšný i díky využití tanků H-39, které měla posádka z Kamerunu k dispozici. Dne 5.listopadu se postupujícím jednotkám vzdalo město Lambaréné. Mezitím další jednotky Svobodných Francouzů spolu s koloniálním vojskem a cizineckou legii postupovali od dnes největšího města Douala směrem k vichystickými silami ovládanému přístavu Libreville. Pro posílení pozemního útoku vyslal do Gabonu Charles De Gaulle své tři válečné lodě (jedno avízo, jedna minolovka a jedna přepravní loď) pod velením fregatního kapitána Thierry d´Argenlieu, doplněné o jeden britský těžký křižník a jedno pomocné plavidlo (Britům velel John Cunningham). Vichisté měli v přístavu Libreville pouze ponorku PONCELET (korvetní kapitán B.de Saussine) a velké avízo BOUGAINVILLE (fregatní kapitán R.Morin). Jak vidno, námořní síly byly jednoznačně na straně spojenců a i aktivity ve vnitrozemí Gabonu se vyvíjeli v neprospěch posádky věrné Vichy.
Když se invazní jednotky dne 8. listopadu 1940 přiblížili k přístavu, byla proti nim vyslána ponorka PONCELET (třída Redoutable, výtlak na hladině 1500 t, délka 92,3m) jako jediná možná účinná zbraň. Nicméně úmysl napadnout spojenecký svaz byl zmařen díky šalupě MILFORD (třída Shoreham, výtlak 1123t, 86 m délka, výzbroj 2x100mm a 4x protiletadlový kulomet ráže 7,7mm), která ponorku objevila a napadla hlubinnými náložemi.
Edit:
Britská šalupa HMS MILFORD objevila vichistickou ponorkou PONCELOT a pokusila se jí napadnout. Díky své malé rychlosti se ponorce dařilo prchnout. Admirál Cunningham tedy nařídil, aby z paluby křižníku HMS DEVONSHIRE byl spuštěn dvouplošník Supermarine Walrus pilotovaný Davidem Corkhillem, který napadli ponorku pumami o hmotnosti 100 liber/ks. Poškozená ponorka se vynořila a vzdala se svým přemožitelům až na kapitána, který se rozhodl zůstat na palubě svěřeného plavidla a jít s ním ke dnu. Všech 61 členů posádky se až na kapitána vzdali a dostali do zajetí. Mezitím spojenci (jednotky ze Senegalu a Kamerunu včetně Cizinecké legie) provedli výsadek severně a jižně od Libreville, kde se ihned dostali do bojů s obránci.
O den později došlo ke kuriózní situaci, kdy proti sobě na moři stáli dvě lodě stejné třídy. Jednalo se o avíza BOUGAINVILLE a SAVORGNAN DE BRAZZA, přičemž první jmenovaný vystoupil na straně věrných Vichy a druhý na straně De Gaulla a jeho Svobodných Francouzů. Jednalo se o plavidla třídy Bougainville, která byla stavěná v počtu 8 plavidel v letech 1929 – 1939. Avíza měla při délce 103,7 m výtlak 2001 tun standard. Výzbroj byla tvořená 3 děly ráže 138,6mm (mle 1927) doplněné o 4 rychlopalné 37mm kanóny (mle 1925 AA) určenými i proti leteckým cílům. Kanónová výzbroj byla doplněná o nejčastěji tři těžké kulomety ráže 13,2mm. Avizo mohlo nést až 50 min. Pancéřovaná byla pouze paluba a to jen slabě v podobě 6 mm plechů a štíty děl. Loď mohla nést jeden hydroplán. Maximální rychlost bylo kolem 15,5 uzlů a při rychlosti 14 uzlů byl dojezd 9.000 námořních mil. Posádku tvořilo 14 důstojníků a 121 členů posádku v případě mírové služby, v případě válečného stavu stoupl počet na 166 až 183 mužů.
A tato dvě sesterská plavidla se před Libreville do sebe pustila. Průběh byl ale od počátku prakticky jasně daný, protože loď pod vlajkou republiky ve Vichy měla část posádky odvelenou k obranným postavením na pevnině a tak v souboji hrála svou roli kadence hlavních 138,6mm děl. Díky plnému stavu mohl SAVORGNAN DE BRAZZA střílet až třikrát rychleji, což se nakonec projevilo v podobě četných zásahů, které nepřátelské avízo zdemolovali. Loď se sice udržela na hladině, ale byla tak těžce poškozená, že po pádu Gabonu byla nakonec stejně vyřazená ze služby. Šalupě De Gaullových mužů COMMANDANT DOMINE se podařilo zachytit ozbrojenou obchodní loď CAP DES PALMES, která se potápěla a zachránili její posádku.
Pozemní boje v Liberville skončili prakticky 10. listopadu, ale plné obsazení Gabonu silami Svobodných Francouzů bylo dokončeno o dva dny později, když se 70 mil jižně od Libreville v Port Gentil vichistická posádka vzdala. Po úspěšném vyjednání kapitulace se rozhodl vichistický Guvernér Georges Pierre Masson spáchat sebevraždu. Tím bylo obsazení celého Gabonu dokonáno.
Dislokace francouzského loďstva v den uzavření příměří (pouze mimo domovské přístavy vlastní Francie).
- Ve 21 britských přístavech, především v Portsmouthu a Plymouthu: bitevní lodě COURBERT a PARIS, torpédoborce LÉOPARD, LE TRIOMPHANTE, MISTRAL a OURAGAN, dále šest torpédovek, 7 ponorek (včetně podmořského křižníku SURCOUF), 13 avíz, 16 stíhačů ponorek, 3 minonosky, 7 torpédových člunů, 98 pomocných minolovek a strážních člunů, 42 remorkérů, 1 cílová loď a 20 rekvírovaných trawlerů.
- Alexandrie: bitevní loď LORRAINE, těžké křižníky DUQUESNE, TOURVILLÉ a SUFREN, lehký křižník DUGUY-TROUIN, torpédoborce BASQUE, FORBIN A LE FORTUNÉ ponorka PROTÉE.
- Mers-el-Kebír: bitevní křižník DUNKERQUE a STRASBOURG, bitevní lodě PROVENCE a BRETAGNE, mateřská loď hydroplánů COMANDANT TESTE a torpédoborce MOGADOR, VOLTA, TIGRE, LYNX, LE TERRIBLE a KERSAINT.
- Oran: 7 torpédoborců, 4 ponorky, 4 avíza
- Alžír: celkem 6 lehkých křižníků třídy MARSEILLAISE.
- Casablanca: nedokončená bitevní loď JEAN BART, lehký křižník PRIMAUGUET.
- Dakar: bitevní loď RICHELIEU
- Martinik: letadlová loď BÉARN, lehké křižníky EMILE BERTIN a JEANNE D´ARC.
- Indočína a Pacifik: lehký křižník LA MOTTE-PICOUET a několik avíz
Poznámka: Závěrem prosím o shovívavost s gramatikou, s kterou se peru celý svůj život:-)
Zdroje:
Pejčoch, Novák, Hájek - Válečné lodě 4 – 1993
Hrben Ivan, Hrbek Jaroslav – Salvy nad vlnami – 1997
http://www.wikipedia.org
http://www.palba.cz