Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 226.

Moderátoři: michan, jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 226.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 226.

Barma, útoky Japonska od 8. prosince 1941 do 31. ledna 1942.
Jdeme po časové ose k 8. prosince 1941, kdy Japonci napadli tehdejší Barmu (zde viz náčrt

Obrázek

, na kterém malíř Roz. z mnoha map, nakreslil Barmu i s Barmskou cestou, včetně mnoha letišť a to pro Palbu, o kterých bude v cyklu řeč). Napadení v Barmě začalo leteckými útoky Japonska, což si postupně řekneme.
Barma (od roku 1989 se území jmenuje Myanmar, česky také Myanma, úředním názvem Svazová republika Myanmar), byla v roce 1941 územím, které se vyrovnalo svou velikostí, svou rozlohou, polovině území tehdejší Evropy. Historické prameny říkají, že v roce 1941 byla Barma slabě zalidněna a trpěla pak zvláště tím, že měla na svém území velice špatné komunikace. Hlavní část Barmy severně od hlavního města Rangúnu a od Mandalaye "je prostoupena několika řadami jako nůž ostrými horskými hřbety, které jsou pokryty neproniknutelnou džunglí a dešťovými pralesy". Barmu, její území, rozdělují čtyři velké řeky (Iravádí, Čjintwin, Sittang a Salwin). Řeky jsou po celý rok sice splavné, ale v době monzunových dešťů, se stanou "masivní bariérou bránící jakémukoliv pohybu".
Barma jako stát v roce 1941 sousedila s Indií, na severovýchodě a východě pak s Čínou a Indočínou (Vietnam) a s celou svou jihovýchodní hranicí pak sousedila s Thajskem - od Shan States na severu až k Victoria Point v úžině Kra, což je daleko na jihu, asi 250 mil severně od thajských hranic s Malajskem.
Po třech britsko-barmských válkách, když k poslední válce došlo roku 1885, se postupně celé území Barmy dostalo pod britskou kontrolu, a tím skončilo období vlády barmských králů. Roku 1886 byla Barma připojena, jako provincie, k Britské Indii, aby se pak Barma stala v roce 1937 britskou kolonií.
Britskou nadvládu v zemi od počátku provázely hlasy řady obyvatel, kteří prahli po nezávislosti Barmy a toto protikoloniální úsilí postupem času dále sílilo.
Britská správa však velice výrazně změnila charakter Barmy. Přinesla rozvoj průmyslu a i infrastruktury a rozšířila se i těžba nerostných surovin. Došlo k velkému rozvoji zemědělské produkce. Do Barmy začaly pronikat zahraniční kulturní prvky, do země se dostalo i křesťanství. Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka I. pod titulem - Barma - první útoky, na str. 237 až 275, po 20ti letech studia, popisují počátky bojů v Barmě slovy po překladu, cituji:

"Až do příchodu 67. peruti ze Singapuru v říjnu 1941 byla jedinou jednotkou v zemi (Barmě) - kromě lehkých letounů Barmského dobrovolnického letectva - 60. peruť rozmístěná na letišti Mingaladon v Rangúnu (přiletěla sem v únoru 1941 z Indie). Tato jednotka byla vyzbrojena Blenheimy Mk. IV (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je Bristol Blenheim Mk. IV, foto je volně přístupné na několika webech.), ale její personál se okamžitě pustil do skládání prvních Buffal, (zde viz foto


Obrázek

, na kterém jsou Buffala, foto je volně přístupné na několika webech.), a tak před příchodem celé stíhací jednotky byly připraveny letouny pro jednu letku. 67. peruť, která byla zformována v Kalangu v Singapuru, předala svá Buffala nově zformované 488. peruti (to právě na letišti v Kalangu na Singapuru). Její personál včetně pilotů odplul na parníku Honkheng a 13. října přibyl do Rangúnu, odkud se přemístil do Mingaladonu, kde obdržel 16 nových Buffal (14 letounů bylo v záloze), mezi nimiž byly i letouny, se kterými létala 60. peruť. Byly to tyto letouny:

..........................Letka ´A´................................................Letka ´B´..............................
.................W8143/B....W8190/F...................................W8135....W8156.....................
.................W8144/C....W8191/H...................................W8138....W8161....................
.................W8146/D.....W8193......................................W8148....W8168.....................
..................W8150/E.....W8200......................................W8153....W8198...................."


Handicapem všech nových pilotů, Novozélanďanů bylo, že ani jeden z nich neabsolvoval řádný kurz u operační výcvikové jednotky (OTU), což tehdy znamenalo, že měli nalétáno minimálně operačních hodin. Zároveň to však také znamenalo, že takřka všichni piloti Novozélanďané byli tak nezkušení nejen v leteckém boji, ale i ve střelbě! Tehdejší zápisy však hovoří o jejich pozitivu, že všichni, přes svou nezkušenost v létání a v boji, byli připraveni se bít a byli plni nadšení a odhodlání.

Ihned jak bylo připraveno dostatek letounů, začal okamžitě velice usilovný výcvik. Novozélanďané se velice rychle přetvořili v ucelenou jednotku a rychle z nich vznikl sehraný celek. Pilotů Novozélanďanů, a i pár Britů neustále přibývalo, až byly naplněny stavy, takže začátkem prosince 1941 bylo v peruti k dispozici 27 pilotů a 16 letounů.

K dalšímu pak na str. 238, 239, Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka I., napsali a já cituji přesná fakta ze zápisů:

"Velící důstojník Sqn. Ldr. Bob Milward, DFC, byl pilotem Blenheimu a velel letce v 39. peruti v Adenu a potom v poušti, kde získal svůj DFC. Později velel 30. peruti stíhacích Blebheimů IF v Řecku a na Krétě, kde sestřelil jeden letoun a na sestřelu dalšího se podílel, za což obdržel Řecký letecký kříž. Veliteli letek byli Flt. Lt. Colin Pinckney, pilot Spitfira z Bitvy o Británii, jenž měl na svém kontě čtyři sestřely (mezi nimi jeden italský letoun), Flt. Lt. Jack Brandt (Flt. LT. Jack Brandt byl dvojčetem Sidneyho, který byl pilotem Hurricanu na Maltě a který před Vánocemi v boji padl. Dvojčata se narodila v Šanghaji a jejich otec kapitán Freddie Brandt byl Němec a matka Číňanka; byl velitelem malého parníku, který byl vybaven dělem a bojoval proti pašerákům opia ve dvacátých letech na řece Jang-c. V roce 1924 se stal obětí v jedné z místních válek - poznámka pochází od trojice historiků). Další Angličané, kteří měli zkušenosti, byli Flg. Off. J. S. Wigglesworth (veterán z Bitvy o Británii se třemi vzdušnými vítězstvími) - zástupce velitele letky ´B´, a Flg. OFF. P. M. Bingham-Wallis zástupce velitele letky ´A´, který sloužil na Středním východě a v poslední době u 4. AACU v Singapuru. V Barmě usedlý Flg Off. J. F. Lambert, jehož otec byl soudcem rangúnského Nejvyššího soudního dvora, byl spolu s Australanem Sgt. Geoffem Nortonem dalším pilotem, jenž nepocházel z Nového Zélandu. (Tabulka 17)."

Smíšené britské síly očekávaly ještě další menší posily, které se postupně začaly v Barmě scházet.

"Několik jednotek v Indii bylo vyzbrojeno staršími víceúčelovými letouny pro operace proti povstaleckým kmenům na severovýchodní hranici, zatímco indické letectvo bylo složeno pouze z jedné perutě Lysandrů (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je Lysander_II, foto je volně přístupné na několika wbech.) , několika letek Blenheimů Mk. 1 a absolutně zastaralých dvojplošníků pro pobřežní hlídky. V Rangúnu byla letiště Mingaladon a Zayatkwin, na jihu to byly Mergui, Tavoy Victoria Point a Moulmein a na severu Toungoo, Heho, Magwe, Akjab, Namsang, Lashio a Loiwing (viz základní mapu od Roz.)."

A zde pak viz Tabulku 17, kde jsou piloti ze 67. peruti:

"TABULKA 17
67. peruť.

velitel Sqn. Ldr. R. A. Milward, DFC.


Letka ´A´.............................................................Letka ´B´...........................................
Flt. Lt. D. J. C. Pinekney....................................Flt. Lt. J. Brandt..............................
Flg. Of. P. M. Bingham-Wallis...........................Flg. Off. J. S. Wigglesworth...........
Plt. Off. G. S. Sharp, RNZAF.............................Flg. Off J. F. Lambert......................
Plt. Off. H. Christensen, RNZAF........................Plt. Off. P. M. Brewer, RNZAF.......
Plt. Off. C. McG. Simpson, RNZAF...................Plt. Off. A. A. Cooper, RNZAF.......
Sgt. C. V. Bargh, RNZAF....................................Plt. Off. P. Parsonson, RNZAF........
Sgt. J. Macpherson, RNZAF...............................Sgt. E. H. Beable, RNZAF...............
Sgt. E. E. Pedersen, RNZAF................................Sgt. W. J. Christiansen, RNZAF......
Sgt. K. A. Rutherford, RNZAF............................Sgt. P. T. Ctfield, RNZAF...............
Sgt. E. L. Sadler, RNZAF....................................Sgt. J. G. Finn, RNZAF....................
Sgt.G. A. Williams, RNZAF*..............................Sgt. E. B. Hewitt, RNZAF................
Sgt. E. B. Smith, RNZAF.....................................Sgt. R. P. McNabb, RNZAF.............
Sgt. G. Norton, RNZAF........................................Sgt. J. A. Warner, RNZAF*............

Označení * neměli dostatečnou úroveň a zkušenosti z operačního létání."

Protože i generál Čankajšek potřeboval tehdy důležitou "Barmskou cestu", což byla vlastně "zadní vrátka" z Rangůnu do Číny, kudy proudila vojenská a materiální pomoc z USA do Číny jako celku, i on přislíbil svou pomoc na její obranu, a to svými jednotkami. Dále právě zde, v Barmě, kde byla tehdy nejpotřebnější okamžitá činnost pro obranu, na jejím letišti- Toungoo - , začala v roce 1941 s výcvikem slavná americká dobrovolnická skupina AVG (která byla později známá jako ´ Flying Tigers´ - v překladu - ´Létající Tygři´). Na str. 239 o ní trojice historiků Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka I., napsali, cituji:
"Díky dodávkám stíhaček P-40 Buffalo, které pocházely z objednávky v rámci ´lend-lease´ pro RAF - později známé pod názvem ´ Flying Tigers´ - v překladu - ´Létající Tygři´, byla AVG na začátku války připravena k boji. Skupina byla převážně složena z výborně vycvičených pilotů ze tří amerických letectev - z armádního, námořního a letectva námořní pěchoty - a byla rozdělena do tří perutí. Ihned po vypuknutí konfliktu odletěly 1. a 2. peruť do Kunmingu, centra Čankajškovy vlády a 3. peruť, která byla považována za nejlépe vycvičenou, se 10. prosince (1941) s 21 letouny a 25 piloty přemístila do Mingaladonu (jedno ze sedmi letišť okolo hlavního města Barmy, kterým je Rangún – viz mapa na začátku)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 226.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 227.

Velitelem celé jednotky zvané ´ Flying Tigers´ - v překladu - ´Létající Tygři´, byl plukovník Claire Chennault (něco více viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Claire_Lee_Chennault
), který naučil své piloty taktice, která byla výsledkem zkušeností, které získal za řadu měsíců bojů v Číně. Stejné taktice, která pak Japonce překvapila. O všem dál, i o taktice boje, kterou Chennault (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je plukovník Claiere Lee Chennault, foto je volně přístupné na několika webech) učil své piloty, nám přesnější výklad podají - Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka I. pod titulem - Barma - první útoky, na str. 239 a pak až 246., cituji:

"Jednotky AVG (´ Flying Tigers´ - v překladu - ´Létající Tygři´), operovaly ve čtveřicích nebo šesticích. Základní formace byla dvojice, které se v boji ukázaly jako výhodnější než tříčlenné roje (kdo dobře četl Bitvu o Británii tak ví, že na dvojice přešly z trojic i Britové v této legendární bitvě... - poznámka autora). Piloti byli cvičeni tak, aby dokázali maximálně využít výhod svých letounů - vysoké rychlosti ve střemhlavém letu a silné výzbroje - a aby se dokázali vyhnout souboji s mrštnými japonskými stíhačkami. Místo toho se měli pokusit vždy vystoupat nad své protivníky, střemhlavým útokem je zničujícím způsobem napadnout a potom zmizet a všechno zopakovat. Tato taktika byla velmi efektivní, ačkoliv vyžadovala přesný odhad; dosažení úspěchu bylo velmi obtížné."

Japonské obojživelné síly se v prvých úderech, jak bylo i zde postupně ukázáno, soustředily nejprve na Pearl Harbor, Malajsko a na podrobení si celého Thajska. Takový stav dopřál chvíli klidu právě Barmě o které je řeč. Mohla se připravovat na obranu do doby, než na její území začaly dopadat nejprve letecké a hned poté pozemní operace. Generál Wawell (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je generál Archibald Wawell, foto je volně přístupné na několika webech.) mohl ihned v onom řečeném období žádat posily pro obranu. Takto mu byla slíbena 18. britská divize, která se přesouvala na Střední východ, a která byla začátkem prosince 1941 u mysu Dobré naděje. Slíbena byla indická 17. divize, dále protitanková a protiletadlová děla, čtyři stíhací perutě, po nichž mělo následovat šest perutí Blenheimů.
Ale!
Osud a vývoj situace rozhodl jinak a my to již z předchozích líčení tušíme...
Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka I. pod titulem - Barma - první útoky, na str. 240. nám vše ze všech hlášení rozuzlují, cituji:

"Avšak koncem prosince byla 53. brigáda z 18. divize poslána do Malajska a 45. brigáda indické 17. divize dostala rozkaz přesunout se do Singapuru (viz prosincové boje v Malajsii a Singapuru). Slib značné čínské pomoci byl dodržen a brzy se objevily první jednotky dvou čínských divizí.
Jakmile byla zabezpečena letiště v úžině Kra a v thajském Bangkoku (Krung Thep), začaly se sem z Indočíny přemisťovat první jednotky japonské 3. letecké armády. Právě vyto jednotky se v Malajsku odklonily a provedly vpád do Barmy. 9. prosince 1941 vyrazily z Mergui do Thajska dva proudy 2. barmské pohraniční armády, které měly za úkol přerušit železniční trať směřující do úžiny Kra. Avšak obě formace byly s velkými ztrátami odraženy. Během dne zaútočily japonské armádní bombardéry na letiště Victoria Point, odkud byly brzy ráno evakuovány dva Tiger Mothy (zde viz foto

Obrázek

pod kterým byl popisek, Tiger_Moth_A_17_543, foto je volně přístupné na několika webech), CW-22 (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je dvoumístný CW-22, foto je volně přístupné na několika webech.) , Yale letky ´A´BVAF. Těžké mraky donutily většinu letounů k návratu a pouze několika stíhačkám Ki-27 (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek - Nakadzima_Ki_27, foto je volně přístupné na několika webech), z 11. sentai se podařilo proniknout do cílové oblasti. Po hlášení o blížících se letounech okamžitě ze základny Tuongo odstartovalo několik P-40 z 3. perutě.
Objevil se dvoumotorový letoun - zřejmě Ki-46 - ale byl příliš vysoko."

Bylo ráno dne 10. prosince 1941, když RAF začala provádět své prvé lety, to když 2 Buffala doprovázela jeden Blenheim 60. perutě, který byl pilotovaný Wt. Off. M. M. Huggardem.
Blenheim měl provést foto průzkumný let nad jižním Thajskem. Celkově však ještě 60. peruť nebyla v plné bojové síle, neboť její hlavní část byla v Malajsku, kde stále ještě prováděla cvičení, a do začátku bojů v Barmě se žádný letoun nevrátil.
Letouny z velitelské letky Á´z BVAF se vrátily do Victoria Point. Odtud pak evakuovaly většinu pozemního personálu jednotky, a velící důstojník, kterým byl Sqn. Ldr. M. P. C. Corkery evakuoval v dvoumístném CW-22 (označení Z-30) manželku a děti jednoho vysokého britského úředníka.
Stejného 10. prosince jeden P-40 (P-8153), který měl 20palcovou kameru Fairchild, která byla získána od RAF, a kterou měl v zavazadlovém prostoru, pilot Erik Shilling, byl, ještě s dvěma P-40 jako doprovod, vyslán velitelstvím nad Bangkok. Piloti měli za úkol doplnit palivo na letišti Tavoyi. Následně pak letět nad letiště v Don Muang, kde měl Shilling provést fotografování. Let této trojice P-40 byl úspěšný a piloti přivezli snímky, na kterých bylo identifikováno a i vizuálně potvrzeno 50 japonských stíhaček a mnoho volně seřazených bombardérů.
Plukovník Chennault ihned žádal Washington, aby mu byly dodány letouny, které by byly schopny letiště bombardovat, jenomže tehdy nebyly žádné letouny k dispozici...
Na str. 241., Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka I. pod titulem - Barma - první útoky, pokračují o Barmě, cituji:

"Příštího dne 11. prosince 1941, Japonci přemístili své cíle na sever k Tavoyi a 27 Ki-27 ze 77. sentai zaútočilo na zdejší letiště, zatímco dále na jihu prapor 143. pluku Chumphonu překročil hranice a zamířil kupředu k Victoria Point. V Tavoyi byl zapálen jeden letoun ´střední velikosti´, ale pozemní obrana zasáhla čtyři japonské letouny a Wt. Off. Kikudžji Kišida utrpěl zranění stehna a následkem velké ztráty krve zemřel. Zničeným letounem na zemi byl Yale Z-31, který patřil BVAF; chvíli předtím s ním přiletěl Flt. Lt. L. W. G. Gill. Ke ztrátám na životech nedošlo.
O dva dny později (13. prosince 1941) provedli Japonci mnohem vážnější nálet.
51 bombardérů Ki-21 (zde viz foto,

Obrázek

pod kterým je popisek - Mitsubischi_Ki-21_Sally, foto je volně přístupné na několika webech) z 12. a 60. sentai bombardovalo Mergui. Z Mingaladonu okamžitě startovalo k hlídce nad Rangún 14 Buffal a 16 P-40 (jako hlídka PVO), ale nálet probíhal 200 mil od nich. Příštího dne (14. prosince) bombardovalo dalších 25 Ki-21 z 98. sentai bezdrátovou stanici ve Victoria Point. Na letouny opět nikdo nezaútočil. Když Japonci přiblížili, byla místní posádka evakuována, a 16. prosince začala hrstka Blenheimů 60. perutě se sérii náletů na letiště a na japonské jednotky přecházející úžinu Kra."

Ještě však 15. prosince 1941 vedl Flt. Lt Brandt další dvě Buffala z 67. perutě (tato Buffala pilotovali, Flg. Off Lambert a Sgt. Hewitt) na letiště Moulmein, kam přeletěla k večeru toho dne. Další den ráno, tedy 16. prosince odletěla letadla přes Tavoyi do Mergui (jižněji v šiji Kra), kde provedla několik hlídek a další den, tedy 17. prosince 1941 do Mingaladonu (oblast letišť u Rangúnu, hlavního města Barmy). V Mergui je potom vystřídala sekce tří stíhačů Flt. Lt. Pinckneye, která doprovázela fotoprůzkumné Buffalo (W8241), z něhož byly vymontovány křídelní kulomety a v podlaze byla pak namontována 14palcová kamera F-24. Tento letoun však měl poruchu na hydraulice, proto se pilot Flg. Off. Bingham-Wallis musel příštího dne 18. prosince 1941 vrátit s otevřeným podvozkem do Mingaladonu. Odpoledne byla hydraulika techniky opravena a pilot Bingham-Wallis, za doprovodu Sgt. Kena Rutherforda, přelétli do Mergui.

"Časně zrána 19. prosince 1941 fotografoval Birnham-Wallis za doprovodu Pinckneye a Sgt. Barghta thajská letiště v Chumphonu, Rahengu (tak), úžinu Kra a evakuované letiště Victoria Point. Stejná trojice opět odstartovala odpoledne a vyfotografovala letiště Prachuap Khirikhan. Také si všimli pohybu na hlavní železniční trati Bangkok-Malajsko mezi Khirikhanem a Chumphonem. Zatímco Bingham-Willis zůstal ve 12 000 stopách, ostatní dva piloti provedli průlet podél vlaku, který okamžitě zastavil. Vlak směřující na jih byl plný japonských vojáků, Bingham-Wallis řekl:
´Velitelství nám přísně nařídilo, že za žádných okolností nesmíme v tuto dobu střílet!´ "

Piloti měli ten den instrukce, které říkali, že až dokončí svůj úkol, mají se pak vrátit na letiště v Mingaladonu. Ovšem když se nejprve vrátili na Tovoey dostali rozkaz k bojovému letu nad letištěm Mesoht, které již leží v Thajsku. Tam měli provést další fotografování. Ve stejné době přiletěly další odloučené letouny z letky ´B´(byli to - Flg. Off. Wigglesworth, Flg. Off. Lambert a Sgt. Beable) do Mergui, odkud měli piloti příští tři dny létat hlídky. K této jejich povinnosti patřil také ranní let nad Thajskem s trváním nejméně dvě a půl hodiny. Po uplynutí dvě a půl hodiny se měli piloti vrátit do Mergui, kde měli po celý zbytek dne držet hotovost a čekat, neobjeví-li se nějaké nepřátelské letouny a to samozřejmě i jednotlivci. Bohužel v této oblasti nebyl žádný radar, ani jiný výstražný systém. Pro piloty byl takový způsob hotovosti jako PVO velice nepříjemný. Navíc na letišti nebyly ani žádné budovy, což znamenalo pro piloty, že proseděli celý zbývající den pod křídly svých letounů, to aby byly v těch vedrech alespoň trochu ve stínu. Vždyť teplota tam tehdy byla nejméně 120 F (asi 49 stupňů Celsia ve stínu: viz zde stupnici:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Stupe%C5%88_Fahrenheita
) "a vajíčka mohla být usmažena a také skutečně byla - na kovových křídlech letounů" - říká na str. 242 výše uvedený historický zdroj.

"Při jedné příležitosti všechny tři letouny překotně odstartovaly, aby napadly formaci vzdálených letounů - tato formace se však záhy změnila v hejno supů! Nebylo to poprvé, kdy tito ptáci dokázali zmást piloty. Když letěli v 15 000 stopách, v perfektní formaci, v dost velké vzdálenosti a navíc za ztížených vizuálních podmínek, nezkušený pilot si je mohl splést s letkou letounů."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 226.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 228.

Snímky, vyfotografované pilotem Flg. Off. Bingham-Wallisem, během letu nad Prachuap Khiri Khanem, byly vyhodnoceny a ukazovaly velké množství japonských letadel, které byly rozmístěny podél okraje tamějšího letiště a před hangáry. Ráno dne 21. prosince 1942 se proto uskutečnil nálet.
Sqn. Ldr. Milward, Bingham-Wallis a Sgt. Williams odlétli do Mergui, aby se připojili k letce ´B´, která tam již čekala. Miward požádal Bingham-Wallise, aby vedl celý útok, neboť to byl on, kdo znal perfektně místo útoku a byl obeznámen s rozmístěním japonských letadel na tamějším letišti. Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka I. pod titulem - Barma - první útoky, na str. 242 a dále napsali, cituji:

"Po příletu nad letiště Bingham-Wallis zaútočil na sklad paliva, který podle jeho hlášení začal hořet, a po náletu ostatních zpozoroval nejméně pět zničených letounů. Milward, který letěl s RD-A, několikrát opakovaně zasáhl jeden letoun, který se doslova rozpadl; a také Williams byl přesvědčen, že zničil dva střemhlavé Valy. Sgt. Beable po útoku řekl:
´Letiště bylo plné seřazených letounů, automobilů a sudů, které pravděpodobně obsahovaly palivo. Všude kolem letiště byli vojáci. Zaútočili jsme v řadě vedle sebe.
K našemu uspokojení hořelo několik letounů, ale také ostatní na zemi musely být buď zničeny nebo poškozeny. Prostříleli jsme i několik vozidel s vojáky. Já osobně jsem na zemi zničil jeden Ki-27.´"


Když se letouny vrátili do Murgei byl Bingham-Wallis ihned instruován o novém úkolu, kterým bylo provedení průzkumu v prostoru nad Chumphonu a Victoria Pointu. Také tam měly zároveň napadat příležitostné, objevené japonské cíle. S ním měl letět jako doprovod Sgt. Williams. Pilot Flg. Off. Bingham-Wallis později o akci poznamenal:

"´Důkladně jsme ostřelovali kasárna v úžině Kra, která byla plná japonských vojáků. V Mergui jsme doplnili palivo a odletěli nad thajské pobřeží, kde jsme zaútočili na letiště Hua Hin. Potom jsme se vrátili do Tavoye, doplnili jsme palivo a večer jsme odletěli do Mingaladonu.´
JAAF v té době přemístilo pro operace nad Barmou do Don Muangu 62. a 98. peruť. 22. prosince 1942 podnikly letouny Ki-15 (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek - navigační Ki_15_C5M_21, foto je volně přístupné na několika webech.) ze 70. samostatné letky průzkumné lety nad barmská letiště. V Toungoo hlásily 11 středně velkých letounů, dva velké, 16 menších a 13 malých letounů objeveno v Rangúnu, dva velké letouny byly v Tavoyi, jeden v Mergui; v Moulmeinu nezjistily nic, zato šest malých letounů zpozorovaly na ploše, která byla identifikována jako Iebu."

Barma, úterý, 23. prosince 1941.
Tento den ráno směřoval japonský letecký úder proti Rangúnu a všem okolním letištím. Nálet provádělo 27 Ki-21 ze 60. sentai a 18 Ki-21 z 98. sentai. Tyto letouny měly zaútočit jako první. Pak měly následovat dalších 15 Ki-21 ze 62. perutě, 27 Ki-30 (lehké bombardéry Ki-30 - zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek - Mitsubischi_Ki_30_Ann, foto je volně přístupné na několika webech - poznámka autorů) ze 31. sentai a doprovod mělo zajišťovat 30 Ki-27 ze 77. sentai. Japonská 60. a 98. sentai měly pak napadnout doky a záliv, 62. a 31. sentai měly zároveň zaútočit na Mingaladon.

"Sqn.. Ldr. Milward byl u velitele základny Wg. Cdr. N. S. Ruttera zrovna ve chvíli, kdy operační místnost hlásila značné množství blížících se nepřátelských letounů. Bylo krátce před 10.00 hod., a když Milward převzal řízení boje ze země. Z každé stíhací peruti už bylo několik letounů ve vzduchu, a když se Japonci objevili nad městem, odstartovaly všechny dostupné letouny. Flt. Lt. Brandt vzpomínal:
´Zrovna když jsem startoval, byl jsem zasažen střepinou šrapnelu do zad. Naštěstí to bylo lehké zranění.´

Stíhači nebyli včas varováni, jak bylo žádoucí, avšak dvanácti P-40 (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je popisek, RAF_P-40_Tomahawks_1941, foto je volně přístupné na několika webech) a 15ti Buffalům se před střetnutím vystoupat do 20 000 stop a dosáhnout lepšího výsledku, než mohli očekávat. Seržanti Bargh a Williams ze 67. peruti byli mezi prvními, kteří uviděli nepřítele, a v rádiu se ozval Barghův rozčilený hlas:
´Do pekla! Podívej se, kolik jich je!´
V několika vteřinách se zapletl do souboje s výborně manévrujícím Ki-27 a začal bojovat o život. Jeho akce odlákala doprovod od jeho úkolu a dovolila Williamsovi, aby zaútočil na bombardéry:
´Přestože jsem nebyl obtěžován stíhači, neboť je odlákal můj velitel sekce, nedokázal jsem nepřítele zahnat, stále jsem se jich ale bombardérů držel. Několikrát jsem zaútočil, přičemž jsem uviděl dlouhé pruhy bílého kouře, jako by z bombardérů unikalo palivo.´

Williams jeden letoun sestřelil, jeden sestřelil pravděpodobně a čtyři další poškodil. Barghovi se mezitím podařilo pravděpodobně zničit jeden Ki-27, ale vlastní letoun (W8143/B) byl plný děr."

Z historických zápisů plyne, že se Williamsovi s letounem plným děr podařilo uniknout z boje a zaletět nad moře, kde nabral výšku. Čelní sklo jeho letounu bylo pokryto olejem, a jak později řekl - vyzul si klidně jednu leteckou botu a sklo si otřel ponožkou. Pak se dokonce vrátil s letounem a do boje a začal pátrat bombardérech. Byl v 17 000 stopách, kde se potkal se Sgt. Beablem, se kterým společně zaútočili střemhlav na formaci pod sebou. Barghovi se podařilo sestřelit jeden japonský bombardér, když jej naposledy zahlédl, jak padá střemhlav a z jeho trupu šlehaly plameny.

"Beable sledoval bombardéry až nad Rangún a opakovaně na ně útočil; z jednoho začal unikat bílý kouř, a tak útok opakoval, až jej zničil. Po tomto boji byl Japonec zezadu sestřelen jiným Buffalem (pravděpodobně Barghovým).
Flg. Off. Lambert si myslel, že bombardéry, na které útočí, jsou Japonci používané německé He 111. Hlásil:
´Vzal jsem si nový letoun AN214 a odstartoval jsem. Zbytečně jsem motor při stoupání do 8 000 stop netýral. Záhy jsem uviděl padající pumy na letiště a potom na Rangún. Nad Rangúnem jsem uviděl tři hořící letouny a 13 bombardérů v těsné formaci, jak se stáčejí k Moulmeinu.
Otočil jsem se k nim, ale teplota motoru dosáhla 100 stupňů. Nemohl jsem rychle stoupat. Jeden z bombardérů se však začal opožďovat a z levého motoru mu unikal proužek bílého kouře. Tomahawky útočily ve stoupání, ale nikdy se dostatečně nepřiblížily. Chvíli předtím než jsem se dostal na dostřel, vypálil jsem dvouvteřinovou dávku a uviděl jsem, že se letounu otevřel podvozek. Protože z bombardéru na mě nikdo nestřílel, přiblížil jsem se na 50 yardů a vypálil dvě jednovteřinové dávky. Nepřátelský letoun v záplavě plamenů explodoval, odlétly z něj kusy plechů a spadl.
Teplota oleje motoru vystoupila až na 110 stupňů. Byl jsem v 11 000 stopách, a tak jsem stáhl plyn, zamířil k letišti a přistál. Když jsem letoun napadl, byl asi 20 mil východně od Rangúnu a mířil k Moulmeinu. Ostatních dvanáct letounů, které byly stále v perfektní formaci, rychle odlétaly.´"


Flg. Off. Lambertovi byl tehdy přiznán jeden zničený bombardér. A další z pilotů Flg. Off. Wigglesworth, ten který se domníval, že bojují s německými Heinkely, uviděl asi 15 až 20 bombardérů a jeden z nich se mu pravděpodobně podařilo sestřelit. K tomuto boji pak napsal:

"Asi 4 000 stop pod sebou jsem uviděl jeden nepřátelský bombardér. Střemhlav jsem na něj nalétl, ale on se mi ztratil. Když jsem tento osamělý letoun hledal, uviděl jsem velkou formaci, která bombardovala základnu. Začal jsem je stíhat a provedl jsem stoupání a zezadu dva útoky na levou sekci. Po druhém útoku se levý letoun převrátil a s kouřícím pravým motorem začal padat.
Stroj se mi ztratil z dohledu a já jsem útočil na zbytek formace až k východnímu pobřeží Rangúnu. Moje útoky však neměly zjevný úspěch, a tak, když mi došla munice, jsem se na základnu vrátil."


Flg. Off. Wigglesworth pak ještě ke svému hlášení doplnil poznámku, která měla jen jednu větu:
"Byl jsem překvapen rychlostí bombardérů, myslel jsem si že japonské letouny tak dobré nejsou."

Další z těchto pilotů a byl jím Flg. Off. Bingham-Wallis (W8146/D) při letu zahlédl tři japonské ´V´formace po pěti bombardérech typu Ki-21. Letěly severovýchodně od Mingaladonu a asi po 15ti minutách stíhání na několik z nich vystřelil. Dle jeho hlášení ze tří japonských bombardérů začal unikat bílý a černý kouř. Pilot Plt. OFF. Sharp pak byl asi jediným pilotem, který pak dole hlásil, že viděl "neidentifikované jednomotorové bombardéry" (zřejmě se jednalo o Ki-30 z 31. perutě), a předtím, než ho napadli stíhači vystřelil na ně dlouhou dávku. Vyhnul se pak japonským stíhačům a vrátil se nepoškozen na základnu, kde mu bylo přiznáno poškození jednoho z bombardérů, na které zaútočil. Pilot Sgt. Christiansen vzlétl a zaútočil na formaci japonských bombardérů, které také identifikoval jako Heinkely. Při útoku si vybral jeden z bombardérů a zepředu a poté z boku na něj zaútočil. Po dokončení obou útoků se mu čelní sklo pokrylo olejem (zde prý žádné utírání ponožkou nenásledovalo) Bombardér na který zaútočil mu byl pak přiznán jako sestřelený. Tehdy ještě pokračoval v palbě na další letouny. Když mu došly náboje vrátil se na základnu. Další japonský bombardér si také nárokoval pilot Sgt. Rutherford.

Příště budeme pokračovat ještě dnem 23. prosince 1941.


Použité podklady:

Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Aleutské ostrovy (pátý díl), Edwin P. Hoyt.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.


Případné doplnění nebo diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=160

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=180
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“