PALBA.CZ

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 235.

Zde viz náčrt



, na kterém malíř Roz., z mnoha map, nakreslil Barmu i s Barmskou cestou, včetně velkého množství letišť, tehdy používaných. Náčrt byl nakreslen pro Palbu.

Barma, středa a čtvrtek, 21. a 22. ledna 1942.
Po oba dny, 21. a 22. ledna, bombardovaly Blenheimy letiště v Thajsku, tedy Raheng (Tak) a letiště Mesarieng, ze kterých byly podporovány pozemní útočné oddíly Japonců. Každý jednotlivý cíl dostal svých 6 000 liber pum. Blenheimy v tu dobu útočily i na vojáky, kteří se drali do Barmy v Kawkariek Pass . Blenheimy (zde viz foto



, na kterém je Bristol Blenheim Mk. IV, foto je volně přístupné na několika webech.) také útočily, po ústupu britských jednotek z Moulmeinu (jižní část Barmy při Martabanském zálivu), na japonské jednotky a techniku, která s nimi vstoupila do tohoto města. Japonské útočné jednotky i se svou technikou tak byly nuceny svůj postup omezit jen na noční dobu a ve dne se musely ukrývat v džungli. Až později se situace změnila, o čemž píší Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka I. pod titulem - Barma - první útoky, na str. 262, 263 a dále., slovy, cituji:

"Nyní se (japonské) 15. armádě dostalo plné podpory 4. leteckého pluku, který sem přelétl po službě na Filipínách (o přeletu k příslušnému datu se hovoří v pasáži o Filipínách). Dne 22. ledna byla 5. letecká smíšená divize připravena k operacím a 4. letecký pluk podnikl své první lety nad Barmou. Ki-21 (zde viz foto,



pod kterým je popisek - Mitsubischi_Ki-21_Sally, foto je volně přístupné na několika webech) ze 14. sentai za doprovodu Ki-27 (zde viz foto



, pod kterým byl popisek - Nakadzima_Ki_27, foto je volně přístupné na několika webech) z 50. sentai zaútočily na Moulmein, kde zničily tři sklady a deset železničních vagónů. Nová divize byla rozmístěna na následujících letištích:

´Don Mang u Bangkogu................Velitelství 5. letecké smíšené divize
........................................................Velitelství 4. leteckého pluku
.........................................................8. sentai: ....31 letounů, hlavně Ki-48
........................................................14. sentai:....19 Ki-21
.........................................................62. sentai: ...15 Ki-21

Nakhon Sawan.................................50. sentai: ....31 Ki-27

Phitsanulok........................................31. sentai: ....25 Ki-30

Lampan...............................................Velitelství 10. leteckého pluku
.............................................................70. samostatná čútai: .......4 Ki-15
..............................................................77. sentai:.........................25 Ki-27´"

Barma, pátek dne 23. ledna 1942.
Přílet japonského 4. leteckého pluku se tehdy shodoval s příchodem prvních Hurricanů do Mingaladonu, což je letiště u Rángúnu. Hurricany tam byly přiděleny 17. peruti. Tři Hurricany IIB, které tehdy již byly vybaveny pevnými palivovými nádržemi pod křídly, sem byly přelétnuty Sqn. Ldr. Eldsonem, Pltt. Off. Derekem Fugem a Sgt. ´Biff´Viensenem z RCAF. Všichni tehdy byli příslušníky 136. perutě. Po přistání byli piloti uvítáni Wg. Cdr. Penningtonem-Leghem a Sqn. Ldr. Stonem.

"Šest pilotů za doprovodu polského pilota z Ferry Command, opustilo Káhiru 14. ledna. Letěli přes Habbáníje a Bahrahn a zde, při přistávacím manévru, zachytil letoun Plt. Off. Kitleye o vlnolam a musel zde zůstat. Do Sharjahu přiletěli 17. ledna a do Jirivanu příštího dne. Při příletu do Karáčí ztratil motor letounu Sqn. Ldr. Eldsona BM 911 tlak oleje a také zde musel být ponechán i s Plt. Off. Geoffem Moorhousem a polským průvodcem. Do Dillí (New Delhi) Eldson letěl se starým letounem Z5334 za doprovodu Fugea a Viense, zatímco Moorhousovi se podařilo přelétnout na palubě Hudsonu (zde viz foto



, pod kterým byl popisek RAAF_Lockhed_hudson_8_sqn., foto je volně přístupné na několika webech.). 20. ledna přiletěli do Allabahadu a potom na letiště v Kalkatě, odkud příštího dne přiletěli do Toungooa. Toho rána v 9.15 konečně dosáhli místa určení. Za několik minut po příletu byl ohlášen blížící se japonský nálet.
První útočnou vlnu tvořilo 24 Ki-27 z 50. sentai. Před jejich příletem nad Mingaladon však odstartovala dvě pohotovostní Buffala, která měla napadnout průzkumný letoun nad Zayatkwinem. Avšak dřív než jej měla napadnout, Flt. Lt. Pinckney a Sgt. Christensen vletěli přímo mezi Ki-27.
Zatímco Pickney (W8239) byl u Pegu sestřelen a zabit (v červnu měl být tento pilot vyznamenán Záslužným leteckým křížem, DFC), Christensen jednoho z útočníků sestřelil. Do boje se zapojilo další Buffalo (Plt. Off. Coper), pět P-40 a tři Hurricany (stále ještě s neohrabanými nádržemi pod křídly), které pilotovali Pennington-Legh (BG853), Sqn. Ldr. Stone (Z4726) a Eldson (Z5334).
P-40 bojovaly s Ki-27. Flt. Ldr. Hill a Flt. Ldr. z 2. perutě sestřelili po jednom letounu a Hill ještě přidal pravděpodobný sestřel. Bill Bartling z 1. perutě sestřelil jeden letoun a jeden sestřelil pravděpodobně. Plt. Off. Cooper hlásil poškození jednoho letounu. Při stoupání byly Hurricany napadeny. Stone napsal:

´Pennington-Legh, Jimmy Eldson a já jsme byli v kanceláři Setona Broughalla. Dostali jsme povolení ke startu a já jsem je vedl. Stoupali jsme jihozápadním směrem. 6 000 stop během 15 minut! Na severozápadě asi v 10 000 stopách jsem uviděl hejno letounů. Myslel jsem, že už probíhá souboj, a začal jsem k nim stoupat. Skutečně to bylo hejno armádních stíhaček 97, které byly všude kolem nás.
Asi deset z nich nás okamžitě napadl. S proklatými nádržemi jsem nemohl nic dělat a ani jsem se k střelbě nedostal, zatímco malé štěnice se ve frontě střídaly za mým ocasem a plnily ho děrami - případně si zespodu zastřílely na nádrž pro dálkový let pod pravým křídlem. Když jsem toho měl dost, rozhodl jsem se, že střemhlav zmizím mezi loděmi v ústí řeky.´"

Japonci z 50. sentai si při ztrátě svých dvou Ki-27 nárokovali sestřelení dvou P-40 a jeden pravděpodobný sestřel P-40. Pak také sestřel Buffala a ´Spitfiru´(Hurricanu) a další jeden pravděpodobný sestřel ´Spitfiru´(což byl opět popisovaný Hurricane´).

Přibližně za dvě hodiny poté, proniklo nad Rangún asi tak 12 Ki-30 (zde viz foto



, pod kterým byl popisek - Mitsubischi_Ki_30_Ann, foto je volně přístupné na několika webech - poznámka autorů) z japonské 31. sentai. ´Jejich úkolem bylo doprovázet 24 Ki-27 ze 77. sentai. Jenomže japonské bombardéry se opozdily. Když se pak dostaly nad Mingaladon, zjistily, že jsou jejich bombardéry napadeny stíhačkami P-40 (zde viz foto



, na kterém je popisek, RAF_P-40_Tomahawks_1941, foto je volně přístupné na několika webech) z AVG.

"Bombardéry hlásily, že se setkaly s dvanácti stíhačkami, identifikovanými jako P-40, a jedním ´spitfirem´. Druhá peruť zaútočila na Ki-30, identifikované jako armádní bombardéry ´typ 98´. Percy Bartelt nárokoval sestřel tří letounů. Další letouny byly přiznány, Newkirkovi, Brightovi a Petachovi."

Skutečné japonské ztráty u jejich 31. sentai, byly jeden letoun sestřelený, tři těžce poškozené a sedm lehce poškozených letounů. Prakticky byla zasažena celá jednotka". K americkému AVG se přidalo několik pilotů z 1. perutě, kterým se podařilo těžce zaměstnat japonskou 77. stíhací sentai.

"Po sestřelení jedné stíhačky byl Newkirkův letoun těžce poškozen a při přistání na konci dráhy havaroval, avšak pilot se z něj dostal nezraněn. Bert Christman byl opět sestřelen a musel z letounu vyskočit, ale tentokrát nepřežil; jeho tělo bylo objeveno příštího dne prostřílené projektily z kulometu. Třetí letoun byl ztracen při nouzovém přistání Billa Bartlinga v rýžovém poli. Na oplátku k těmto ztrátám Flt. Ldr. Bacon nárokoval sestřelení dvou I-97, Flt. Ldr. Lawror další dva (jeden pravděpodobný), zastupující Sqn. Ldr. Robert Neale (z 1. perutě) jeden sestřel a jeden pravděpodobný a Flt. Ldr. Bob Little (také z 1. peruti) dva pravděpodobné. Neale potom v Moulmeinu nouzově přistál s hořícím motorem.
Ve skutečnosti japonská 77. sentai ztráty neutrpěla. Piloti této jednotky nárokovali sestřely osmi P-40 a čtyři pravděpodobné sestřely. Capt. Eto z 1. čútai, hlásil sestřel tří letounů a jeden pravděpodobný sestřel Lt. Beppu sestřelil jeden a Wt. Off. Kimura sestřelil pravděpodobně jeden. Další letouny sestřelili piloti 2. čútai: Lt. Jamamoto a Wt. Off. Hagiwara dosáhli po jednom jistém a jednom pravděpodobném sestřelu, zatímco Wt. Off. Honma a Sgt. Mai Magašima z 3. čútai měli údajně sestřelit po jednom letounu."

Když bitva skončila a Hurricany (Zde viz foto



, na kterém byl popisek Hurricane z 232. squadrone 1942, foto je volně přístupné na několika webech) se vrátily na zem, zavolal Air Vice-Marshal Stevenson do kanceláře Sqn. Ldr Stoneho a nařídil mu, aby zorganizoval a vedl nálet na Bangkok. Měl přitom použít Hurricany vybavené přepravními nádržemi PHM, pro dálkové lety. O tom Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka I. pod titulem - Barma - první útoky, na str. 265., hovoří slovy, cituji:

"Stone později napsal:

´Chtěl po mně, abych s dálkovými Hurricany napadl letiště v Bangkoku. Byla to hloupá myšlenka. Řekl jsem mu to, ať letí se mnou, a ukázal jsem mu svůj letoun po boji. Z ostatních letounů jsme v noci nádrže odmontovali. Můj letoun vzhledem k nedostatku náhradních dílů už nikdy nevzlétl a při opuštění Rangúnu byl nakonec zapálen. ´

Po náletu odstartoval z Mingaladonu Blenheim ze 113. perutě, který do Moulmeinu převážel pozemní personál AVG na opravu P-40 Boba Neala. O něco později odstartovalo za doprovodu P-40 dalších šest bombardérů této jednotky a úkolem napadnout Raheng. Pro špatné počasí se útok neuskutečnil a bombardéry i s doprovodem se vrátily zpět.. Místo toho později zaútočily na Kawhareik. Při zpátečním letu měl Flg. Off. G. W. N. Bassingthwaighte z RAAF (přátelé ho znali vzhledem k dlouhému příjmení jako ´B 16´) problémy s motorem a byl nucen přistát v Moulmeinu, kde se setkal s 2/Lt. P. G. Bodleyem, SAAF, a s osádkou jeho Blenheimu, který zde přistál dříve.
Australan a jeho osádka přiletěli zpět do Toungooa v Bodleyově letounu."

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 236.

Barma, sobota, 24. ledna 1942.
Již toho dne ráno, způsobily letouny AVG, spolu s letouny RAF, japonskému letectvu těžké ztráty.
Ještě před polednem byl vyhlášen poplach a spěšně musely odstartovat P-40, Buffala (zde viz foto



, na kterém jsou Buffala, foto je volně přístupné na několika webech.) a dva Hurricany (nyní již konečně bojeschopné) a napadnout japonskou útočnou formaci, která byla složena ze šesti Ki-21 ze 14. perutě vedenou Capt. Rjósuke Motomurou, velitelem 2. čútai a 20 Ki-27 z 50. sentai v čele s velitelem 1. čútai Capt. Fudžio Sakagučim.
Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka I. pod titulem - Barma - první útoky, na str. 265, 266 a dále., pokračují slovy, cituji:

"Při letu zanechaly rychlé Ki-21 svou ochranu za sebou a osamoceny přiletěly nad Rangún, kde už na ně v Hurricanech čekali Sqn. Ldr. Stone a Sn. Ldr. Eldson. Stone, který tehdy pilotoval BG853, řekl:

´67. peruť a AVG odstartovaly první, následovány Hurricany, ve kterých letěl Jimmy Eldson a já. Stoupali jsme do 15 000 stop k jihovýchodu směrem od řeky, když jsem vpravo pod sebou uviděl dvoumotorové bombardéry. Rozhlédl jsem se dokola, ale žádné stíhače jsem neviděl, a tak jsem vystoupal do slunce a potom střemhlav zaútočil. Tři z nich jsem prostřílel. Létaly z nich kusy plechu a z jednoho začalo unikat palivo - letoun však letěl velmi rychle, a aby se dostal z mého dosahu, vlétl mezi velitele a jeho číslo 3. Jimmyho motor se zastavil, ale podařilo se mu v pořádku doletět na letiště.´"

Sqn. Ldr. Stone pak ještě dvakrát zaútočil, na bombardér, jak říká historický zápis. Jednalo se o japonský bombardér Ki-21, který se vzdálil vpravo od formace. Z motoru a trupu japonského bombardéru odletovaly velké kusy plechu a kolem jeho pravého motoru se objevily plameny. Následně začal zasažený bombardér padat po zádech dolů k zemi. Ve stejnou dobu se do boje zapojil i osamělý P-40 a po něm se také objevila letka Buffal a další P-40 z 1. a 2. peruti AVG. V hlášení, které podal později Bob Neal z 1. perutě, je napsáno, cituji:

"Uviděli jsme sedm osamělých bombardérů, které se blížily k Mingaladonu, aby ho bombardovaly. Ve stejnou chvíli jsme na ně s Texem Hillem střemhlav zaútočili. Viděli jsme dvě sudovitá Buffala RAF, která svrchu zasáhla. Jeden pilot RAF trefil bombardér uprostřed formace, ten okamžitě explodoval a zbytek letounů se dal na ústup.
Ničili jsme je jako pohyblivé terče na střelnici. Zasáhl jsem poslední letoun formace. ´Tex´ Hill dostal další a ten se pod palbou doslova rozpadl. Druhý pilot RAF poslal k zemi už čtvrtý bombardér. Potom náhle explodoval vedoucí formace. Všichni jsme se soustředili na poslední dva bombardéry. Bylo těžké říci, kdo je skutečně sestřelil, protože jsme byli čtyři, kdo na ně útočili.
Exploze vedoucího uřízla křidélko a vytrhla velkou díru v křídle mého letounu, a tak jsem letoun potlačil do 1 000 stop. Chtěl jsem spočítat požáry z vraků bombardérů, když vtom zasáhl mou kabinu úder. Dvojice Ki-27 spatřila můj poškozený letoun a chtěla mě sestřelit."

Ve stejné době o něco výš a dále vedl Sqn. Ldr. Brandt svou pětičlennou hlídku a uviděl z výšky 18 000 stop, asi 10 mil jihovýchodně od Mingaladonu, dole pod sebou japonské bombardéry. Brandt s piloty své formace zaútočil:

"V boji byly všechny bombardéry sestřeleny. Sgt. Sadler dvakrát zaútočil na bombardér, ten okamžitě vypadl z formace a v plamenech havaroval. Při druhém útoku také zasáhl bombardér, nárokovali ho také další dva piloti, kteří dokončili jeho zničení. Plt. Off. Cooper vypálil dlouhou dávku na bombardér, který explodoval, ale sám byl obrannou palbou zasažen do motoru, ten začal kouřit a posléze vzplanul.
Prudce potlačil letoun a snažil se střemhlavým letem uhasit plameny. Sgt. Bargh po útoku sledoval letoun až do 100 yardů. Viděl padat k zemi všechny bombardéry z formace. Některé hořely a některé se rozpadly a bez křídel padaly k zemi.
Poslední, který sledoval, byl napaden jinými stíhači. Tento letoun explodoval a havaroval vedle železniční tratě severovýchodně od Pegu."

Z amerických pilotů, kteří létali v AVG byly Nealovi přiznány dva sestřelené bombardéry, z pilotů ze 2. perutě pak Sqn Ldr., Flt. Ldr. Rector a Ray Hastey nárokovali sestřelení po jednom letounu. Piloti RAF a AVG ohlásili celkem devět sestřelených bombardérů, "podařilo se jim vykonat velkolepou popravu".

"Úplně zničili formaci 14. sentai, která ztratila pět ze svých šesti bombardérů Ki-21 (byl mezi nimi i letoun Capt. Motomury.) Američané potom napadli přilétající Ki-27 z 50. sentai a nárokovali sestřelení šesti letounů - Flt. Ldr. Bartelt si připsal dva a Hill, Rector, Howard a Frank Schiel (1. peruť) po jednom. 50. sentai ve skutečnosti ztratila jen tři letouny (mezi nimi i letoun velitele formace Capt Fudžio Sakagučiho). Sqn. Ldr. Stone s touto jednotkou bojoval také:

´Bojoval jsem, dokud mi nedošlo střelivo - nikomu z nás se nepodařilo zasáhnout, přestože jsme na sebe podnikli několik čelních útoků. Později jsem se dozvěděl, že AVG napadla stíhací doprovod několik minut předtím.
Byl jsem znepokojen, když jsem objevil čtyřpalcovou díru po průstřelu ve vrtuli - potřebuji jiný letoun. Neměl jsem ovšem nářadí k demontáži vrtulových listů.´"

Ve stejnou dobu těchto soubojů, pronikla japonská druhá formace složená ze tří Ki-30 ze 31. sentai a 25 Ki-27 ze 77. sentai k Mingaladonu a zaútočila. Osádky japonských lehkých bombardérů si na letišti nárokovaly zničení tří malých letounů na zemi a zapálení skladu PHM. Japonští stíhači hlásili střet s P-40. Capt. Eto si nárokoval sestřelení jednoho letounu a Wt. Off. Fudžinaga měl pravděpodobně sestřelit další letoun. Lt. Šinžorou Nagoši nárokoval zničení jednoho velkého letounu na letišti a další japonští piloti měli ještě poškodit jiné tři letouny.

"Eto a Fudžinaga mohli být zataženi do souboje se Stoneovým Hurricanem a s letounem stejného typu, který pilotoval Plt. Off. Fuge, jenž odstartoval asi hodinu po začátku náletu. Hlásil, že když přistával, byl napaden stíhačem. Jeho letoun však zasažen nebyl.
V té době se v Mingaladonu na cestě na Sumatru zastavily první Blenheimy 84. a 211. perutě. Letoun V5782 z 84. peruti, který pilotoval Sgt. R. A. Headlam RAAF, během dne při startu havaroval. Headlam a jeho pozorovatel přišli o život, střelec byl těžce zraněn, ale přežil.
V noci, kdy devět Blenheimů 113. perutě zaútočilo na Bangkok, přijel na krátkou návštěvu Rangúnu generál Wavell (zde viz foto



, na kterém je generál Archibald Wawell, foto je volně přístupné na několika webech.). Nad Bangkokem byli spatřeni noční stíhači a letoun Z7582/L Sgt. P. N. Keeleye se z náletu nevrátil, všichni ovšem věřili, že letoun byl spíš sestřelen protiletadlovou palbou. Při přistání v Toungoo selhaly brzdy letounu Z7911 2/Lt. N. M. Russella a letoun se řítil dolů k přístavišti. Nikdo nebyl zraněn."

Barma, neděle, 25. ledna 1942.
Na letiště do Barmy začaly přicházet další posily. Např. v Mingaladonu se v ten den objevily další čtyři Hurricany. Tyto čtyři Hurricany vedl Flt. Lt. Barry Sutton, což byl další veterán z Bitvy o Británii. Se Suttonem přiletěli na Mingaladon v Hurricanech, Z5473, BD921 a Be233 plt. Off. Eric Brown, Plt Off.Alan Kitley a Sgt. Maurice Cuthbert z RCAF. S těmito čtyřmi Hurricany ještě přiletěly i dva Hurricany IIA, které měly ve výbavě i kamery pro průzkum a záznam. Tyto posledně jmenované letouny pocházely z 2. PRU v Heliopolisu a pilotovali je Flg. Off. F. D. Proctor (Z949) a Flg. Off. K. A. Perkin (DG635). Obě fotoprůzkumná letadla byla velením původně určena pro Singapur, kde se situace vyvíjela, k těmto dnům, špatně...!
Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka I. pod titulem - Barma - první útoky, na str. 268. a dále, pokračují slovy, cituji:

"Z Egypta odletělo sedm Hurricanů. Po příletu do Lyddy ztratil motor Suttonova letounu tlak oleje, a tak si pilot vzal letoun Sgt. Kena Buntinga (BE171). Na další cestě je vedl Blenheim 113. peruti. 24. ledna všechny letouny bezpečně přistály v Tuongoo. Příštího dne odletěly do Mingaladonu, kam je vedl jiný Blenheim pilotovaný Wt. Off. Huggardem. Jeho navigátor Sgt. Don Pardon řekl:
´Byl vyhlášen letecký poplach - způsobily ho Hurricany, osm letounů - je možné, aby tolik letounů bylo našich?!´
Jakmile Hurricany přistály, měly být téměř okamžitě vyslány k pátrání po ´neznámých útočnících´; ve vzduchu se měly připojit k Hurricanu Plt. Off.Fugeho. Avšak těmito ´neznámými útočníky´byly jejich vlastní letouny! Vyšlo najevo, že Flt. Lt. Sutton při přiblížení k Mingaladonu nad hustě zalesněnou krajinou opožděně zkoušel své zbraně (zkoušku měl provést nad mořem).
Výstřely uslyšel místní pozorovatel, který ohlásil hluk leteckých motorů a střelbu! Purdon to komentoval:
´Spoléhali jsme na včasnou výstrahu, která měla postavení na kopcích a byla obsluhována barmskými pohraničníky, kteří uměli jen trochu anglicky - komunikace byla prováděna heliografem( https://cs.wikipedia.org/wiki/Heliograf_(m%C4%9B%C5%99ic%C3%AD_p%C5%99%C3%ADstroj
). Nemyslím si, že by byl někdo z nás schopen tohle přečíst, a tak jsme museli spoléhat na protějšky z barmských pohraničních jednotek, kteří zprávu přečetli jako první a pak ji přeložili do barmštiny! Nikdo nevěděl, zda záblesky z kopců znamenají nálet nebo žádost o příděly, nebo zda jde o jiné světské potřeby.´

Dva stále ještě sloužící dvojplošníky typu Wapiti zde viz foto



, pod kterým byl popisek – Westland_Wapiti, foto je volně přístupné na několika webech) ze 4. CD letky dostaly rozkaz k návratu do Indie a výměnou za ně měla přiletět do Basseinu 3. CD letka, vyzbrojená Blenheimy I. Oba dvojplošníky mezitím provedly neocenitelný úkol. Při jedné příležitosti byly použity k záchraně dvou člunů s trosečníky z torpédových lodí. Při startu Blenheimů 3. CD letky z Kalkaty do Besseinu byl letoun L8448 Flt. Lt. Hema Choudrhiho (na jeho palubě cestoval Wg. Cdr. J. M. D. Ker, velitel pobřežního obranného křídla) nucen 100 mil od Chittagongu přistát na moři. Posádku a cestující zachránil rybářský člun. Ostatní čtyři letouny doletěly do Besseinu bez problémů.
Dva letouny zde zůstaly k provádění námořního průzkumu, k doprovodu konvojů a k protiponorkovým hlídkám. Dva další letouny přeletěly do Zayatkwinu, kde bylo předsunuté letiště, a prováděly průzkumné lety nad vnitrozemím."

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 237.

Barma, pondělí, 26. ledna 1942.
Ráno dne 26. ledna byla vyslána japonská 50. sentai nad Mingaladon v počtu 23. Ki-27. Proti nim vystartovalo P-40 a tři Hurricany, které pilotovali Sqn. Ldr. Stone (Z5473/J, Sqn. Ldr. Eldson (BD921) a Plt. Off. Moorhouse (BE233), odstarovaly po vyhlášení poplachu a začal boj. Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka I. pod titulem - Barma - první útoky, na str. 270. a dále., pokračují slovy, cituji:

"Stone k tomu poznamenal:
´Opět jsem byl zaskočen a těžce poškozen. Japonci velmi dobře stříleli. Přistál jsem s ustřeleným pravým křidélkem, a pokud jsem viděl, sám já jsem nic nezasáhl.´
Na Moorhousea zaútočily tři Ki-27. Vystřelil na ně krátkou dávku a pak se jeho kulomety odmlčely. Později zjistil, že nebyly plně dobity. Američani se dostali do palby, když jejich letouny stoupaly. Bob Presscott a Louis Hoffman byli sestřeleni. Hoffman, kterému bylo 43 let (dříve působil jako stíhací pilot amerického námořnictva), byl zabit. Jeho letoun byl nalezen bez pravého křídla v poloze na zádech, s tělem pilota napůl vypadlým z kabiny. Gil Bright a Bob Moss bojovali s Ki-27. Bright jeden letoun sestřelil, ale Moss byl nucen ze svého stroje vyskočit. S pomocí místních farmářů byl převezen zpět do Mingaladonu na dobytčím voze. Bob Neale a Bill McGarry z 1. perutě mezitím nárokovali po jednom sestřelu stíhačky. Piloti 50. sentai si však nárokovali čtyři jisté sestřely a šest pravděpodobných. Přiznali ztrátu jednoho Ki-27."

Stejný den 26. ledna podnikl Sgt. Rutherford, pilot z 67. perutě, v malé výšce, průzkumný let nad oblastí Kawkareik. Po návratu podal hlášení, na jehož základě podniklo pět Blenheimů ze 113. perutě, které doprovodily dva Hurricany a šest P-40, nálet.

"Plt. Off. Fugemu se však nepodařilo nastartovat motor jeho Hurricanu, a tak odstartoval pouze Sqn. Ldr. Eldson, kterému dělal společnost Jack Newkirk z letky AVG. Když skončilo bombardování, spatřili v údolí řeky Attaran pohyb. Asi 50 slonů čistilo džungli a dělalo cestu pro kolonu japonských vojáků a pro lehká obrněná vozidla.
Američané po svém útoku ohlásili, že způsobili mnoho škod a ztrát. Návrat útočné formace vyvolal na Mingaladonu poplach a Sqn. Ldr. Carey a Flt. Lt. Sutton proti ní okamžitě odstartovali.
Tohoto dne přišly do Barmy další posily v podobě 19 Lysanderů II (zde viz foto



, na kterém je Lysander_II, foto je volně přístupné na několika wbech.) 28. peruti, které přelétly z Kohátu do Lashia. Vedl je Sqn. Ldr. P. N. Jennings. Dva z těchto letounů byly odeslány do Zayatkkwinu, odkud měly provádět komunikační lety. Na japonské straně 62. sentai přemístila své Ki-27 nahoru k Nahon Sawanu.
Té noci napadlo šest bombardérů z 8. a 14. sentai Mingaladon. Jeden Hurricane byl nenapravitelně poškozen a tlakovými vlnami a střepinami utrpěly také letištní budovy.

Barma, úterý 27. leden 1942.
Toho rána se nad Indočínou přihodilo něco zcela neobvyklého o čemž vypovídají japonské historické zápisy. Totiž tři nováčci, japonští piloti, kteří právě dokončili pilotní stíhací školu, sice úspěšně odstartovali proti ´nepřátelským cílům, ale! Své cíle identifikovali jako P-40 z AVG, které směřovaly k Hanoji.

"Lt. Wakamatsu, Sgt. Seidži Jasuda a ještě jeden pilot okamžitě zaútočili a tři letouny sestřelili - ale byly to stíhačky Morane 406 (zde viz foto



, pod kterým byl popisek – Morane_Salnier_ 406_c_10, foto je volně přístupné na několika webech) vichistické Francie z eskadrily 2/595. Adj-chef Bassaquet byl zabit, Sgt-chef Daslile byl lehce zraněn a třetí pilot Lt. Hutter unikl nezraněn. Velitel japonské jednotky, jemuž byla 84. samostatná sentai podřízena, se osobně omluvil za zničení tří francouzských letounů."

K večeru, když se začalo stmívat, zopakovaly čtyři japonské Ki-21 z 62. sentai útok na letiště Mingaladon, ale ve vzduchu se setkaly s hotovostí nočních stíhačů.

"Sqn. Ldr. Stone o útoku napsal:
´Japonci nás v noci pravidelně bombardovali - pořád stejně - napřed hrozen zápalných pum a potom shodili další typy pum. My jsme byli na dolním konci letiště, ale když se 67. peruť se zbývajícími Buffaly přemístila do Toungooa, já jsem se nastěhoval na jejich konec.
Po uvedení mnoha argumentů jsme od Steva (Air ViceMarshal Stevenson) konečně dostali povolení na noční bombardéry zaútočit. Jimmy (Eldson) a já jsme prováděli první noční útok a měli jsme štěstí. Zasáhl jsem jeden bombardér z dvoučlenné formace, spadl v plamenech v blízkosti letiště. Když jsem přistál Jimmy radostí tančil - uviděl Japonce také a přiblížil se na dostřel ve chvíli, kdy jsem já vypálil a trasy mých střel létaly nad jeho pravým křídlem - já jsem ho však neviděl!!´"

Sqn. Ldr. Stone, který tehdy pilotoval stíhačku s číslem BD921, sestřelil jeden bombardér z japonské 62. sentai. Ostatní japonské bombardéry, aniž shodily pumy, otočily a začaly odlétat, když střelci těchto bombardérů nárokovali sestřel jednoho ze čtyř stíhačů.

"Očitý svědek na zemi vypověděl:

´Nebe prořízly rudé trasy střel. Jeden z bombardérů zachvátily plameny a havaroval. Po dopadu se objevil obrovský záblesk a o chvíli později se ozvala silná rána.
Po rozednění byly kolem vraku letounu nalezeny zbytky těl pěti Japonců.´“

Stone pokračoval:

´Steve zase vykonal jednu ze svých mála návštěv letiště a odvezl mě na oběd. Zavolal guvernérovi, generálovi a pozval i ostatní. Už jsem si začal myslet, že tu proklatou věc sestřelil on sám! V době, kdy jsem se vrátil, právě přistával z náletu na Bangkok Duggie a jeho kluci (Blenheimy), a tak jsme oslavovali až do tří do rána".

Všichni z osádek pěti Blenheimů také zažili vzrušující noc. Na letoun Flg Off. S. F. Leeho zaútočil noční stíhač s pátracím světlometem v přídi letounu. Jeden Blenheim (Z6021, pilotovaný Lt. J. L. B. Vineyem, SAAF) při startu pro vysazení motorů havaroval, ale osádka z havárie vyvázla nezraněna.

Barma, středa, 28. ledna 1942.
Japonci letiště Mingaladon prozkoumávali svými letouny takřka nepřetržitě. Tak se také stalo, že jejich průzkumná letadla objevila na Mingaladonu, do středy 28. ledna, velké množství spojeneckých letadel. Proto ten den poslali bombardovat letiště letouny 5. letecké divize. Jednalo se o 27 stíhacích Ki-21 ze 77. sentai a deset Ki-27 z 50. sentai. Nad Mingaladon přiletěly letouny kolem poledne. Štěstím bylo, že stíhačky a bombardéry nepřiletěly současně a tak souboje byly dva a byly od sebe oddělené.

"Flt. Lt. Sutton a Plt. Off. Bown odstartovali s několika P-40 z 1. a 2. perutě. Sutton pronásledoval jeden Ki-27 až do mraků, ale bez úspěchu. Na Browna zaútočil jeden Japonec, a než se mu podařilo uniknout, Japonec mu ustřelil pravé křidélko.
Piloti z AVG nárokovali šest sestřelů a jeden pravděpodobný. Jeden sestřel ohlásil John Petach z 2. perutě, ostatní letouny si nárokovali piloti 1. perutě, z nichž Sqn. Ldr. Bob Sandel měl sestřelit dva a jeden pravděpodobně - dřív než jeho letoun byl zasažen a musel nouzově přistát. Flt. Ldr. Schiel, Bill Bartling a Dick Rossi sestřelili po jednom. Když byli Rayi Hasteyovi ustřeleny výškovky a směrovka, otočil svůj letoun na záda a vypadl z něj. Chvíli padal volným pádem a potom otevřel padák.
Z celkového množství nejméně deseti P-40 si japonská 77. sentai nárokovala sedm sestřelů a jeden pravděpodobný; 50. sentai měla sestřelit osm letounů a jeden pravděpodobně - bez ztráty vlastního letounu. 77. sentai však byla těžce zasažena. Wt. Off. Kitasaka byl sestřelen a zabit, Capt. Micuširó Macuda, velitel 2. čútai a Lt. Kanekicki Jamamoto ze stejné jednotky se z boje nevrátili.
Jamamoto se po zásahu, zástavě motoru, pokusil napadnout Sandellův poškozený P-40, který právě přistál. Se svým letounem do něj úmyslně vrazil a uřízl mu celou ocasní část. Hvězdicový motor Ki-27 se utrhl a doslova přeskákal celé letiště. Zastavil se až 5 stop od Sandella, který při chůzi přes letiště nevnímal hluk kulometné palby.
Když Japonci letiště později obsadili, dověděli se od domorodců podrobnosti o Jamamotově posledním boji a o tom, že jeho ostatky Britové se všemi vojenskými poctami dali zpopelnit. Jamamoto byl posmrtně vyznamenán zvláštní citací.
Sestřely 77. sentai byly přiznány těmto pilotům: Capt. Etó - jeden pravděpodobný, Lt. Nakadžima - dva ověřené, Lt. Beppu - jeden, Lt. Nakao - jeden sestřel - všichni piloti patřili k 1. čútai. Lt. Macuo a Wt. Off. Hagiwara z 2. čútai sestřelili po jednom a Lt. Kubawara ze 3. čútai sestřelili také jeden letoun."


Použité podklady:

Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Aleutské ostrovy (pátý díl), Edwin P. Hoyt.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=180