PALBA.CZ

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 238.

Zde viz náčrt



, na kterém malíř Roz., z mnoha map, nakreslil Barmu i s Barmskou cestou, včetně velkého množství letišť, tehdy používaných. Náčrt byl nakreslen pro Palbu.

Barma, čtvrtek, 29. ledna 1942.
Japonská 77. sentai se nad Rangůn vrátila během odpoledně 29. ledna - tentokrát však bez doprovodu. Hloubkový nálet dvaceti Ki-27 (zde viz foto



, pod kterým byl popisek - Nakadzima_Ki_27, foto je volně přístupné na několika webech) nad hlavní město Barmy vedl Maj. Hirose. Sqn Ldr. Carey se prý tehdy, bohužel, musel nudit, neboť v hotovosti PVO neměl ani jediný letoun. Sedl prý s Plt. Off. Storeym na motorku a odjel z letiště Zayatkwin do Mingaladoru, kde chtěl nalézt pochopení u Sqn. Ldr. Stoneho, o kterém Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka I. pod titulem - Barma - první útoky, na str. 273. a dále., pokračují slovy, cituji:

"Carey byl celý bez sebe, když viděl, že někdo něco sestřelil a udělal něco v mé pohotovosti? Byl jsem potěšen, že Barry (Sutton) a já jsme tam trávili většinu času. Pohotovost nikdy nepřevzal dřív, dokud sirény nespustily svůj příšerný randál. Totéž platí pro bláznivé starty při poplachu - vždycky mě znervózňovalo, když někdo startoval přímo ze svého místa a jen díky bohu nedošlo k nehodám. Nakonec jsme domluvili i s AVG - odjeli jsme na konec vzletové dráhy a oni odstartovali přes nás - fungovalo to bezvadně, ale občas při tom vstávaly vlasy. Vlezl jsem do zákopu za jídelnou a čekal.
V 5 000 stopách bylo asi 6/10 oblačnosti. Vzduch začal brzy vibrovat řevem vysoko letících letounů; táhlým ječením střemhlav letících stíhaček; hlubokým praskáním půlpalcových kulometů; pomalým drnčivým stakatem dvou vickersů japonských stíhaček a příležitostným rachotem browningů Hurricanů.
Boj se přibližuje, už se odehrává jihovýchodně od letiště. Chvíli po sobě z mraků vypadly dva letouny. Jeden dopadl do rýžového pole a ve hřibovitém černém kouři explodoval. Druhý letoun pád vybral a odletěl."

K zachycení japonských letadel odstartovalo šest Hurricanů (Zde viz foto



, pod kterým byl popisek_ Hurricane z 232. squadrone 1942, foto je volně přístupné na několika webech) a několik bojeschopných P-40 (zde viz foto



, pod kterým je popisek, RAF_P-40_Tomahawks_1941, foto je volně přístupné na několika webech). Pro pilota Storeye (BD921) se jednalo o první let po dvou měsících a zároveň také o první operační let. Se Sqn. Ldr. Careyem (BE171) rychle vystoupali do výšky do 20 000 stop a v této výhodné výšce spatřili nad základnou v mracích, asi ve 12 000 stopách, celkem šest Ki-27. Oba Huriccany pak, při rychlosti 420 mil/hod na ně střemhlav zaútočily, ale jakmile se přiblížily, japonské stíhačky zmizely v mracích. Oba dva piloti přitáhli řídící páky a začali opět stoupat do slunce. Tam se pak otočili a uviděli několik malých japonských stíhaček, které opět vyletěly z mraků.

"Dvě z nich se trochu vzdálily a v tu chvíli je napadly P-40. Carey se Storeyem podruhé střemhlav zaútočili a v tom okamžiku spatřili jednoho P-40 se třemi Japonci za ocasem - zřejmě manévrovali. Pravou sestupnou spirálou rychlostí 310 mil/hod. se oba piloti přiblížili a každý z nich si vybral jeden letoun. Storey vypálil dvě dlouhé dávky a spatřil zásahy; náhle se jeho oběť převrátila doleva a začala padat. Stejně tak i letoun, na který útočil Carey, začal po první dávce padat k zemi. Sqn. Ldr. Stone celý boj pozoroval:

´Už bylo skoro po boji, když se objevila jedna ´97´(pravděpodobně pilotovaná Sgt. Maj Nagašimou), která plachtila se zastaveným motorem. Náhle se obrátila na záda a vypálila kulometnou dávku na jeden Blenheim 113. perutě, který stál v ohraničeném boxu. Na vzdálenost několika palců musel Japonec cíl minout a sám se napasoval do rohu boxu. Na levé straně torza trupu byly průstřely z kulometů ráže 0,303, a tak byl přiznán Frankovi.´
Zdá se však, že letoun, o kterém se zmiňuje Stone, byla Storeyova oběť, kterou on nárokoval jako poškozený letoun, protože Careyův Japonec havaroval okamžitě. Nakonec bylo oběma pilotům přiznáno po jedné sestřelené stíhačce.
Dva letouny AVG byly ztraceny. Matt Kuykendall, zraněn na hlavě a na noze, nouzově přistál v Mingaladonu. Američané si tvrdě nárokovali sestřelení dvanácti stíhaček, což zvyšovalo celkový počet sestřelů na 14. Z pilotů 1. perutě si Sqn. Ldr. Sandell nárokoval tři sestřely, Flt. Ldr. Bond dva a jeden poškozený letoun, Bob Little, Bob Prescott a John Dean po jednom letounu.
Z 2. peruti Sqn. Ldr. Newkirk a Flt. Ldr. Hill, Flt. Ldr Bacon a Flt. Ldr. Lawlor hlásili rovněž sestřely."

Japonská 77. sentai tehdy utrpěla těžké ztráty.

"V boji ztratila čtyři Ki-27. Sgt. Maj. Nagašima se zabil, Wt. Off. Jošida, Sgt. Maj Kanda a Sgt. Kodžima se nevrátili z boje. Pouze 3. čútai, která poskytovala vrchní krytí, byla schopna dosáhnout nějakých úspěchů, které by stály za to. Nárokovala si údajně sestřelení ´deseti a více Spitfirů a několik P-40´. Lt. Kuwabara měl sestřelit dva, Wt. Off. Honma, Sgt. Kobajakawa po jednom a jeden byl přiznán nezvěstnému Sgt. Maj. Kandovi. Lt. Nakaoa z 1. letky pravděpodobný sestřel nárokoval jeden. 67. peruť ztratila jednoho ze svých nejzkušenějších pilotů. Velitel letky ´B´Flg. Off. John Wiglesworth odstartoval z Tongooa (kam jednotka musela ustoupit) v čele sekce Buffal, aby provedli hloubkový útok na letiště v Chiengmai (severní Thajsko). Hned po startu letounu W8213 vysadil motor a Buffalo nouzově přistálo na záda. Čelní sklo se rozbilo a střepina prorazila Wiglesworthovi lebku. Byl okamžitě mrtev.
Během dne do Mingaladonu přiletělo dalších šest Hurricanů (mezi nimi byly Z4726, BE198, BG674 a BG742). Se čtyřmi přiletěli piloti 17. peruti a dva přilétli ze 136. peruti, kteří byli při prvních přeletech zapomenuti. Při startu z Habbáníja jeden letoun havaroval a Sgt. R. F. Doman ze 17. perutě přišel o život. Mezi těmito nově příchozími byli dva Američané, kteří sloužili v RCAF - seržanti ´Tex´Barrick a Jack Gibson - a seržanti Ken Wheatley (také RCAF) a Doug Cropper z RAAF. Všichni tito piloti byli ze 17. peruti, seržanti Ken Bunting a Bob Payne z RCAF byli ze 136. peruti.

Barma, pátek - sobota, 30. až 31. ledna 1942.
Dne 30. ledna 1942 zaútočily japonské pozemní úderné jednotky na letiště a na stejnojmenné město Moulmein v jižní Barmě. Při japonském útoku byl tlakovou vlnou jedné z pum poškozen jeden Blenheim z 3. CD letky (později před ústupem na sever byl vlastní posádkou zničen, vyhozen do povětří). Všichni obránci Moulmeinu pak další den, tedy 31. ledna ustoupili po moři, a tím byla zničena i linie počátečního varovného systému sloužící letectvu (předsunuté hlásky, i s radiostanicemi). Od této doby pak ohlašoval letecké útoky Japonců jen Radar. Když Japonci získali Moulmein i s jeho letištěm, získali celý jižní pruh barmského území i s pobřežím a začala skutečná invaze do Barmy, když se jim zároveň, na východě Barmy, podařilo překročit důležitou řeku Salween (vše potvrzuje další historický zdroj, kterým je zde David Rooney, Vítězství v Barmě, str. 9. až 11. O letecké situaci, v těchto posledních dnech ledna 1942 , Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka I. pod titulem - Barma - první útoky, na str. 275. a dále., pokračují slovy, cituji:

"Tři P-40 dostaly rozkaz napadnout vetřelce, avšak když Jim Howard a Thomas J. Cole začali útočit, uviděli, jak třetí pilot vlétl přímo do korun vysokých stromů, potom stroj dopadl na zem a v záplavě plamenů explodoval.
Hurricany a P-40 několikrát startovaly, ale k žádnému střetnutí nedošlo.
Až uprostřed dne v měsíci. Po vyhlášení poplachu odstartovalo šest Hurricanů - tři z nich byly ve vynikajících rukách Sqn. Ldr. Careye, Sgn. Ldr Stoneho a Sgn Ldr. Eldsona - až na další měly rozkaz hlídkovat nad Mingaladonem. Plt. Off. Kitley zaútočil na pět Ki-27, ale jeden Japonec ho zezadu napadl a ustřelil mu rádiovou anténu. Kitley potom raději zmizel. Ostatní piloti Japonce neviděli a v pořádku se všichni vrátili.

Mezitím byla v Rangúnu z lodí vyložena další indická divize, která se okamžitě přemístila na frontu k Salweenu.

Ve stejnou dobu přiletěla přes Lashio do Toungooa 28. peruť, kde se připojila k 1. peruti indického letectva (byla také vyzbrojena Lysandery) pod velením Sqn Ldr. Karuna Majumdara (bývalý kadet RAF v Cranwellu). Všechny Blenheimy a Lysandery byly okamžitě určeny k nepřímé podpoře armády. Když přiletěly Lysandery, byly ihned vybaveny držáky, ve kterých mohly nést dvě 250librové pumy."

Barma, pád hlavního města Rangúnu, 1. února až 9. března 1942.
O období, o kterém je nyní řeč, od. 1. února do 9. března 1942, je ihned v začátku nutno říci, že letecká síla Spojenců v Barmě nebyla,"k 1. únoru příliš velká".
Ale posuďme sami co říkají Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka II. pod titulem - Barma - Pád Rangúnu, na str. 258., když hovoří těmito slovy, cituji:

"V Rangúnu bylo asi 25 P-40 z jednotky AVG (z nichž bylo 18 služby schopných) a deset Hurricanů. V Toungoo bylo 12 Blenheimů IV( zde viz foto



, na kterém je Bristol Blenheim Mk. IV, foto je volně přístupné na několika webech.) ze 113. perutě (ačkoliv odloučená část operovala ze Zayatkwinu a nového letiště nazvaného ´Johnnie Walker´), 4 Buffala ze 67. perutě a 6 Lysanderů ještě s dalšími těmito letadly, které později přiletěly. Jedinými dalšími použitelnými letouny byly 3 Blenheimy ze 3 CD letky v Basseinu."

Barma, neděle, 1. února 1942.
Z letiště Zayatkwinu (ležící severovýchodně od Rangúnu, viz náčrt) odstartoval dne 1. února 1942, na svůj první průzkumný let, Hurricane, který pilotoval Flg. Off. Freddie Proctor. Úkol zněl - vizuální průzkum letiště Tak a Mesohot v Thajksku.

"Během příštích dvou týdnů budou dva průzkumné Hurricany provádět denní úkoly, při nichž se budou střídat při letech nad různými thajskými lletišti a jinými specifickými oblastmi Flg. Off. Proctor a Ken Perkin.
Sqn. Ldr. Frank Carey (velitel 135. perutě) během dne vyzkoušel nad Mingaladonem stíhací verzi Hurricana ve cvičném souboji s Buffalem ze 67. perutě, které pilotoval Sgt. Gordon Williams.
Zjistilo se, že výkony Buffala ve výšce 20 000 stop a výš byly skutečně lepší, zatímco v 16 000 stopách si byly oba letouny zdánlivě rovnocenné. Pod touto výškou byl nepochybně lepší Hurricane.

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 239.

Barma, pondělí, 2. února 1942.
Pondělí, dne 2. února 1942, je v hlášeních charakterizováno omezenou leteckou činností spojeneckých letadel. Ten den odstartovalo 5 Blenheimů ze 113. perutě, s úkolem bombardovat Moulmein, který byl v držení Japonců a také ostrov Martaban. Doprovod bombardérů tvořily dva Hurricany, které pilotoval Plt. Lt. Jack Storey a Alan Kitley ze 135. perutě, kteří se pak od bombardérů oddělili a zaútočili na postavení japonského dělostřelectva.
K dalšímu pak Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka II. pod titulem - Barma - Pád Rangúnu, na str. 258., hovoří těmito slovy, cituji:

"Po návratu z dalšího bojového letu tohoto dne havaroval Blenheim (Z7680) pilotovaný 2/Lt. N. M. Russelem ze SAAF poté, co mu při přistání praskla pneumatika. Sotva se Russel z poloviny vysunul z letounu, ten začal hořet a vzápětí explodovaly palivové nádrže. Spálený od hlavy až dolů podařilo se mu vydrápat z hořícího pekla. Nikdo neočekával, že by přežil, ale po mnoha týdnech intenzivní péče se skutečně uzdravil.
Dva Lysandery 28. perutě dostaly rozkaz přelétnout do Mingaladonu, kde měly vzít na paluby generálporučíka Sira Thomase Huttona (velitele Barmy) a jeho pobočníka Lt. Nigela Chancellora a přes Toungoo a Heno s nimi odletět do Lašou. Z Lašou měli cestovat do Chunkingu, kde se měli setkat s generálem Čankajškem. Během letu však došlo k pohromě. Letounu (N1274), pilotovanému Flt. Lt. E. W. Tatem a ve kterém jako cestující letěl generál, začal vysazovat motor a s přibývající tmou se ztratil. Po spotřebování paliva byl Tate nucen nouzově přistát, ale jedním křídlem zachytil pahýl stromu a Lysander havaroval; Tate byl na mnoha místech zraněn a v bezvědomí. Letoun začal hořet a generál z něj rychle vylezl a snažil se z něj vytáhnout i Tateho. Ten však byl uvězněn v sedačce a Hutton nebyl schopen jej z ní vysvobodit. V zoufalství začal tlouct plameny svým kabátem, který se mu do příchodu místní pomoci podařilo udržet v bezpečné vzdálenosti od pilota. Část pilotní kabiny musela být potom rozsekána a Tate z ní byl vytažen, ale o šest dní později svým zraněním podlehl."

O druhém Lysanderu, který také odstartoval stejně jako ten prvý popsaný, pak trojice historiků v knize Krvavá jatka II., na str. 259., dál pokračuje slovy, cituji:

"Mezitím druhý Lysander (zde viz foto



, na kterém je Lysander_II, foto je volně přístupné na několika webech.) pilotovaný Flt. Lt. A. S. Mannem se snažil držet v blízkosti Tateho letounu; když viděli, že letoun havaroval, Lt. Chancellor se odvážně rozhodl, že z Lysandera vyskočí a pomůže zachránit posádku havarovaného letounu. Své rozhodnutí s úspěchem provedl, ale vzápětí pro nedostatek paliva musel nouzově přistát i Mann, který utrpěl otřes mozku. Později byl i s letounem objeven. Mezitím byli generál Hutton a Lt. Chancellor, oba otřeseni a popáleni, místními vesničany dopraveni do blízké železniční stanice, odkud cestovali do Lašou a odtud na svou opožděnou schůzku s čínským premiérem.
Po příjezdu byl Huttonovi předán rozkaz generála Wavella, kterým jej nazítří odvolával zpět do Rangúnu."

Ve stejný den, 2. února přiletěly na letiště v Mingaladonu (jedno ze sedmi letišť v prostoru hlavního města Barmy, Rangúnu v té době) další 4 Hurricany IIB. Do Mingaladonu je dopravili piloti 135. perutě, které velel Plt. OFF. Guy Underwood. Underwood po přistání řekl a bylo zaznamenáno, cituji:

"Přistáním v Rangúnu (Mingaladon) jsme získali zcela zvláštní zkušenost. Nepodařilo se nám přiletět dřív než za úplné tmy a přistávali jsme za použití přistávacích reflektorů letounů bez jakékoliv pomoci ze země.
Byla to zkušenost těch, kteří už v Mingaladonu byli a každou noc museli letiště kvůli neustálému japonskému bombardování opouštět, takže když jsme přiletěli, neobjevilo se ani osvětlení dráhy, s jehož pomocí bychom přistáli, ale dokonce tam nebylo ani človíčka!
Situace byla navíc horší o to, že jsme stále ještě neměli zavedenou radiovou komunikaci a svého navigačního Blenheima jsme museli zanechat na letišti Dum Dum (Kalkata Indie), kde přídí najel do vrat hangáru. Avšak přistát se nám podařilo."

Při nočním japonském náletu, stejného večera 2. února, kdy na Rangún a letiště v Minagaladonu zaútočilo celkem sedm Ki-21 a šest Ki-15 (zde viz foto



, pod kterým byl popisek - navigační Ki_15_C5M_21, foto je volně přístupné na několika webech.) byly způsobeny jen malé škody ve městě. Mingaladon nebyl také nijak vážně zasažen.

Barma, úterý 3. února 1942.
Dopoledne dne 3. února dostal Sqn. Ldr. Bunny Stone ze 17. perutě rozkaz, že má odletět do Lašou, odtud pak měl zpět do Rangúnu doprovodit generála Huttuna a jeho pobočníka. Ti tam byli přepraveni na palubě Čankajškova osobního obojživelného Sikorski S-43W (ex NC 16929). Letoun pilotoval osobní pilot Čankajška, kterým tehdy byl americký pilot Julius Barr. S Bunny Stonem cestoval i Doug Cropper, který byl jako jeho číslo 2.
Stone a Sgt. Cropper odletěli do Toungoo, kde měli doplnit palivo. Tam přiletěli těsně před japonským náletem. Na letišti Toungoo přežili nálet ve výkopu. Další dění popisuje, na str. 260. a 261., ten den, trojice historiků následovně, cituji:

"Nálet podniklo 6 Ki-30 ze 31. sentai, které doprovázelo 24 Ki-27 ze 77. sentai. Bombardéry si nárokovaly poškození dvou letounů na zemi. Jeden z Blenheimů 113. perutě byl však proděravěn střepinami a Tiger Moth (zde viz foto



pod kterým byl popisek, Tiger_Moth_A_17_543, foto je volně přístupné na několika webech) od barmského dobrovolného letectva, který právě přistál, se pokoušel hned po náletu odletět a ve spěchu se převrátil na příď. Pilot se pokoušel odstartovat i přesto, že měl zašpalkovaná kola!
Po vyhlášení poplachového startu šla nahoru dvě Buffala, ale nepodařilo se jim s nepřítelem navázat kontakt. Zdá se, že odstartoval také alespoň jeden P-40 z 2. perutě. Bob Keeton odstartoval v takovém spěchu, že si zapomněl vzít leteckou přilbu a kyslíkovou masku, takže ve výšce 20 000 stop ztratil z nedostatku kyslíku vědomí a letoun začal padat. Když se probral, spatřil pod sebou japonský bombardér, na který okamžitě vypálil, ale výsledek své palby už nezpozoroval. Na rozdíl od něj pozemní personál AVG hlásil, že v blízkosti letiště havaroval hořící bombardér, který byl přiznán Keetonovi; bylo to 100. oficiální vítězství AVG. Toho dne podle japonských zdrojů však žádná ztráta hlášena nebyla."

Když skončil japonský nálet, vrátil se Sqn. Ldr. Stone ke svému Hurricanu a zjistil, že z letadla uniká glykol. Musel si vzít Gropperův stroj BG674 a pak odstartoval - prý poněkud neochotně - prováděl přelet 10 000 stop vysokých vrcholků hor na své cestě do Lašou. Stone skutečně nebyl dobře naladěn, neboť se mu nezdálo počasí na kopcích a měl pravdu. Když tam dorazil, uviděl okolo sebe jen hustou mlhu. Po asi hodině a půl letu, když už mu zbývalo jen malé množství paliva, musel najít nějaké vhodné místo na nouzové přistání. Jednalo se malý a úzký proužek písku na břehu řeky Irrawady, který se k přistání nabízel. Jenomže ouha, jak se podvozek dotkl písku, okamžitě se mu zhroutil a příď letounu se zabořila do písku:

"Nezraněn se štěstím našel blízkou vesnici, kde byl přijat místními hodnostáři - starostou, vesnickým policistou, lékařem (Ind) a čínským obchodníkem, který vyráběl různé druhy brandy! Příštího dne Stone odjel kolesovým parníkem do Mandalaye. Byla to třídenní cesta. V Mandalay sehnal plošinový člun, který měl plut proti proudu řeky a naložit poškozeného Hurricana. On se potom odebral na vlak a odjel do Rangúnu."

Ke dni 3. února 1942 patří ještě zápis v leteckém deníku, kde se říká, že odstartovaly na bombardovací nálet tři spojenecké Blenheimy a Lysander.

"Blenheimy byly doprovázeny čtyřmi Hurricany a Lysander dvěma Buffaly. Blenheimy útočily na ostrov mezi Pa-An a Moul Meinem a bez problémů se vrátily. Sqn. Karun Majumdar, který podnikl první let 1. perutě indického letectva, bombardoval hangár na letišti Mohongsohn, ve kterém spatřil letoun a ohlásil přímý zásah hangáru."

Barma, středa, 4. února 1942.
Jako odvetu za noční nálety japonských bombardérů na Rangún, Toungoo a Pegu, podniklo 5 Blenheimů ze 113. perutě menší odvetný denní nálet proti Pa-An a 9 Lysanderů indického letectva, ke kterým se přidaly další dva Lysandery od 28. perutě pod velením Sqn. Ldr. Majumdara, opět zaútočilo ne Mehosohn. Trojice historiků Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka II. pod titulem - Barma - Pád Rangúnu, na str. 261., k tomu říká, cituji:

"Tentokrát však letěly bez stíhacího doprovodu. Letci si nárokovali přímé zásahy budov a měli za to, že se jim podařilo zničit jeden letoun a druhý poškodit. Potom Lysandery letěly do Heho, kde přistály a následujícího dne se vrátily do Mingaladonu. Během dne byly dva Lysandery 28. perutě vyslány jako odloučená jednotka do Port Blair na Andamanských ostrovech."
Z další činnosti toho dne jsou pak záznamy od obou válčících stran, které říkají, cituji:

"Asi v 15,00 zaútočilo na Toungoo 17 Ki-30 ze 31. sentai, které byly doprovázeny 13. Ki-27 ze 77. sentai. Zde nárokovaly zapálení čtyř letounů a poškození dalších pěti Ačkoliv 113. peruť žádné poškození Blenheimů nehlásila, množství náletů a poškození letiště byly důsledkem, že jednotka byla opět evakuována do Zayatkwinu. Na letišti byly také dva Hurricany, ale ty, jak řekl Sqn. Ldr. Jimmy Eldson, odletěly dříve:
´Jako mé číslo 2 létal Plt. Off. Fuge. Od hlídky sedící v kopcích na východ od letiště přišlo varování o blížícím se náletu. Jelikož jsme neměli rádiové spojení, nemohli jsme zavolat zpět k letišti letouny, které byly ve vzduchu. Varování přišlo včas (40 minut...), že jsme po 35 minutách došli k názoru, že zřejmě půjde o průzkumný let nebo falešný poplach.
Krátce po tom, co jsme přistáli a vylezli z letounů, uslyšeli jsme nad sebou zlověstný hluk. V blízkosti našich letounů jsme uviděli mělkou díru plnou vody a ukryli se v ní! Po skončení náletu jsme zjistili, že jeden ze dvou Hurricanů (Z5473) byl poškozen šrapnelem, který prolétl nad našimi hlavami! Protože v Tuongo nebylo možné s Hurricanem nic udělat, po prohlédnutí letounu jsem se rozhodl, že se pokusím ho dopravit do Mingaladonu, kde jej bude možno použít na náhradní díly.
Na letounu byl kompletně zničen pneumatický systém, ale ne zbraně nebo brzdy. Nezdálo se, že by mírně poškozená vrtule způsobila chvění motoru. Fuge mě doprovázel zpět do Mingaladonu, kde jsem šťastně přistál na všechna tři kola a na konci dráhy jsem začal bez dalšího poškození letoun otáčet.´"

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 240.

Barma, pátek, 6. února 1942.
Jestliže se posledních 24. hodin označovalo jako "poklidné hodiny", vyznačující se průzkumnými lety, je 6. únor označován za mnohem rušnější. To proto, že japonské letectvo útočilo na Mingaladon již brzy ráno. O tom co se v tomto dni dělo hovoří Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka II. pod titulem - Barma - Pád Rangúnu, na str. 262. a dále, těmito slovy, cituji:

"Po 4.00 hod přiletěly čtyři Ki-21 (zde viz foto,



pod kterým je popisek - Mitsubischi_Ki-21_Sally, foto je volně přístupné na několika webech) ze 14. sentai a o hodinu později se objevilo dalších šest ze 62. sentai. V 7.00 hod zaútočilo 15 Ki-30 (lehké bombardéry Ki-30 - zde viz foto



, pod kterým byl popisek - Mitsubischi_Ki_30_Ann, foto je volně přístupné na několika webech - poznámka autorů.) ze 31. sentai , které shodily na okraj letiště asi 80 pum. Jejich pumy však způsobily jen nepatrné škody. Odstarovaly proti nim dva Hurricany letky ´A´ ze 17. perutě, které měly noční pohotovost. Flt. Lt. Allan Carvell této noci už startoval počtvrté! Se seržantem Kenem Rathbonem posléze zaútočili na několik Ki-30 z nichž měli každý po jednom sestřelu. Zřejmě však útočili na stejný letoun, protože podle japonských hlášení se z náletu nevrátil jeden bombardér."

Když se ten den zcela rozednilo, přiletělo nad Mingaladon přibližně 25 japonských stíhaček Ki-27 z 50. sentai , které prováděly stíhací nálet. Po vyhlášení poplachu proti nim odstartovalo ihned několik P-40 z 1. perutě a 6. stíhacích Hurricanů. Japonci ve svém hlášení uvádějí, že se dostali do souboje se 17ti, či 18ti stíhačkami, které identifikovaly jako ´Spitfiry´, Buffala a P-40. Hurricany tehdy, v letounu s číslem Z5659 WK-C, vedl Plt. Off. Storey. Právě tyto letouny byly však, při stoupání do výšky 21 000 stop zaskočeny trojicí Ki-27. Storey si potom o celé bitce do svého diáře napsal, cituji:

"To je zase den! Ještě za tmy jsme s náklaďákem odjeli na letiště ´Johnie Walker´, odkud jsem se svým letounem odletěl do Mingaladonu. Po nočním náletu bylo na našich vzletových drahách několik kráterů po pumách. Dostal jsem rozkaz doprovázet 6 Lysanderů, které měly bombardovat Moulmein.
Naše letouny byly umístěny tak, abychom po vyhlášení poplachu okamžitě odstartovali a stoupali do 20 000 stop, kde jsme měli zaútočit na početně silné vlny nepřátelských stíhaček. Velitelův letoun byl opravován a já jsem byl pověřen velením nad našimi šesti stroji. Jako číslo dvě se mnou letěl Sgt. Robertson.
Po startu jsme začali prudce stoupat do slunce. Z operační místnosti nám rádiem hlásili ´Velmi mnoho banditů, velmi, velmi vysoko´, ale neudali nám směr, ze kterého přilétají - dost neurčité. Poslední sekce dvou letounů se formaci ztratila, ale my čtyři jsme stále stoupali.
Náhle, když jsme byli v 16 000 stopách, jsem uviděl na 10 hodinách asi 30 banditů letících v 21 000 stopách, ve vzdálenosti asi šesti mil od nás. Zatočil jsem proto s naší sekcí doprava, abychom se dostali mezi nepřítele a slunce a získali ještě větší výšku.
Vzdálenost se rychle zkracovala a když jsme byli v 18 000 stopách, pokusily se nás z pozice jedné hodiny a z převýšení 3 000 stop zaskočit tři nepřátelské letouny.
Vývrtkou jsem okamžitě uhnul doleva a zamířil do slunce. Tam jsem se otočil a vypálil dávku na jeden z nepřátelských letounů. Začal pro nás velmi nepříznivý souboj: 4 Huricany proti 30 armádním ´97´. Se štěstím se mi podařilo na jeden nepřátelský letoun zezadu vypálit. Začal hořet, přepadl do vývrtky, ve které pokračoval až do země. Letoun se roztříštil jihovýchodně od Zayatkwinu. ´Batchy´(Plt. Off. Batchelar) a ´Robbie´(Sgt. Robertson) měli za ocasy nepřátelské letouny, ale oběma se podařilo výborně uniknout. Do boje se zapojili AVG. Za můj ocas se pověsili dva Japonci a tak jsem opět provedl vertikální vývrtku a potom prudce stáhl letoun na plný plyn do slunce. Vzápětí jsem na oba nepřátelské letouny z jedné čtvrtiny zezadu zaútočil. Po dvou dávkách jeden z nich přepadl doprava a východně od Zayatkwinu havaroval.
Za můj ocas se dostal opět další nepřátelský letoun a já musel celý úhybný manévr opakovat. V tuto chvíli ukazoval teploměr na přístrojové desce 135 stupňů.
Objevily se další dva nepřátelské letouny a jeden z nich se pokoušel dostat se za můj ocas. Musel jsem vypálit dvě dlouhé zastrašovací dávky, ale nebyl jsem schopen pozorovat výsledek své palby.
Nakonec, když jsem měl v zaměřovači další nepřátelský letoun, zjistil jsem, že mi došlo střelivo. Okamžitě jsem přerušil útok a střemhlav zmizel ze 16 000 do 50 stop, kde jsem při rychlosti 430 mil za hod. dokličkoval k základně. V pravém křídle jsem objevil dírku po kulce. V motoru mého letounu musely být vyměněny všechny svíčky."

Další kdo bojoval v tomto souboji byl Plt. OFF Underwood, který si nárokoval jeden jistý sestřel a také jeden pravděpodobný, o čemž později napsal:

"Zasáhl jsem jeden japonský letoun ve chvíli, kdy začal stoupat - z jedné čtvrtiny zepředu - letoun v záplavě plamenů explodoval (tento sestřel byl později potvrzen jedním z našich pilotů); druhý střemhlavý útok mi dal možnost zaútočit na další letoun. Viděl jsem, jak jej mé projektily probíjejí, ale v tomto případě byl pilot buď hned mrtev, nebo provedl rychlý úhybný manévr (tento byl nárokován jako pravděpodobně sestřelený).
Při dalším střemhlavém letu jsem však spatřil japonský letoun, se kterým jsem se čelně v protisměru míjel. Japonec provedl v mé blízkosti ostrou zatáčku a téměř okamžitě byla záď mého letounu zasažena dávkou střel - zřejmě od stejného letounu - prosklený kryt kabiny zmizel (zřejmě ustřelený) a já cítil něco, jako bych byl zezadu nakopnut do levé nohy.
Myšlenky, jaký jsem po sestřelení letounu hrdina, mě rychle opustily a já se snažil rychle z boje vytratit. Ale zdá se, že už stejně všechno skončilo. Obloha, která byla před chvílí plná letounů, byla znenadání prázdná.
Po přistání a prohlídce letounu se ukázalo, že kromě ustřelené kabiny jsem měl prostřílenou zadní část trupu a ustřelenou horní část směrovky. Po zásahu výbušné střely bylo v letounu zasaženo něco, co se uvolnilo a zezadu mě uhodilo do nohy."

Pilot Sgt. Malcolm McRae si ze soubojů nárokoval jeden poškozený letoun. Sám však byl zasažen do ramene, to když japonská průbojná střela mu prorazila pancíř za sedačkou. Zasažen byl také Plt. Off. Eric Batchelar. Při těchto soubojích, v této době, se vracel z průzkumného letu Flt. Lt. Barry Sutton (letěl s BE 171 YB-B ze 17. perutě), když viděl japonské letouny zapojil se do soubojů s japonskými stíhači a pak si nárokoval sestřelení dvou Japonců.

"Američtí piloti (z AVG), kteří se do boje také zapojili, nárokovali sestřelení dalších sedmi ´I-97´ a jeden pravděpodobný sestřel. Piloti RAF sestřelili tři stíhačky jistě, tři pravděpodobně a tři poškodili. Po dvou sestřelech si nárokovali Flt. Ldr. Robert L. Litle a Greg Boyington po jednom, Vice Sqn. Ldr. Robert H. Neale, Robert W. Prescot a William D. MacGarry a Charles R. Bond si nárokoval pravděpodobný sestřel. Jeden pilot AVG byl lehce zraněn a na ošetřovně se připojil k Underwoodovi a McRaeovi, kde všichni tři dostali protitetanovou injekci. Všichni tři dostali na odpoledne volno, ale bylo jim řečeno, že příštího dne už budou schopni létat.
Japonská 50. sentai nárokovala tři jisté sestřely a čtyři pravděpodobné, 77. sentai dva jisté a dva pravděpodobné (Lt. Kisaji Beppu jeden jistý sestřel a jeden pravděpodobný; Lt. Joširo Kuwabara jeden a Wt. Off. Fudžinaga jeden pravděpodobný ), avšak z boje se nevrátil Lt. Kitamura a Maj. Jošio Hirose ze 77. sentai musel se svým poškozeným letounem v Moulmeinu nouzově přistát. 50. sentai byla bez ztrát. Obě strany opět samozřejmě hýřily nadšením."

Když skončily japonské nálety, Sqn. Ldr. Majumdar, jehož Lysandery nyní přiletěly Mingaladonu, pak vedl pětici letounů ze své perutě a jeden letoun z 28. perutě k náletu na železniční stanici a loděnice japonského válečného námořnictva v Moulmeinu. Aby indické posádky Lysanderů dosáhly co nejpřesnějších zásahů, bombardovaly své cíle střemhlav. Když přistály Lysandery po náletu, hlásily osádky, že v cíli vznikly tři velké požáry po jejich bombardování.
Stejného večera pak odstartoval s nově opraveným P-40 Sqn. Ldr. Robert J. Sandell. Letoun P-40 Roberta J. Sandella byl před týdnem poškozen jedním sebevražedným japonským pilotem.
Japonec svým útokem na P-40 rozbil celou jeho zadní část letounu, která musela být u tohoto letounu vyměněna celá.
Když pak s opraveným letounem P-40 prováděl, Sqn. Ldr. Robert J. Sandell, akrobacii nad letištěm, odlomila se celá zadní část letounu a pilot v letounu zahynul Velení nad 1. perutí, za Sqn. Ldr. Roberta J. Sandella, musel převzít Vice Sqn. Ldr. Bob Neale....


Použité podklady:


Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Aleutské ostrovy (pátý díl), Edwin P. Hoyt.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=180