PALBA.CZ

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 256.
Mapa

, pod kterou byl popisek, v překladu, japonské útoky v Barmě, v dubnu a květnu 1942, foto je volně přístupné na několika webech.
Barma, středa, 8. dubna 1942.
Ještě dva dny před středou, tedy v pondělí dne 6. dubna, opustili japonskou 64. sentai tři její nejúspěšnější piloti, kteří se vrátili do Japonska. Tak se také stalo, že když 8. dubna 1942 po poledni, vedl velitel 64. sentai, Capt. Kacumi Anma, k bojovému letu své letouny k Loiwingu (což je sever Barmy, viz náčrt - zde viz náčrt

, na kterém malíř Roz., z mnoha map, nakreslil Barmu i s Barmskou cestou, včetně velkého množství letišť, tehdy používaných. Náčrt byl nakreslen pro Palbu.) , bylo v jeho formaci několik nových a zcela nezkušených pilotů.
Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, v knize - Krvavá jatka II. pod titulem – Konec bojů v Barmě, na str. 364., a na dalších stranách píší, cituji:

„Radarový operátor tento nálet včas pro Spojence odhalil, a po vyhlášení poplachu, začalo nad letiště šplhat osm zcela nových P-40E (tyto letouny sem byly v březnu 1942 přelétnuty přes Indii ze Středního Východu piloty 2. a 3. perutě. Několik z nich bylo převedeno z Jávy. Zde viz foto



, pod kterým byl popisek – P-40E Phillipine. Foto je volně přístupné na několika webech).

Další čtyři letouny odstartovaly těsně před útokem a ve chvíli, kdy Ki-43 (zde viz foto




[/url

, pod kterým byl popisek, Nakajima_Ki-43_IIa, foto je volně přístupné na několika webech.) zaútočily hloubkovým náletem, odstartovaly další tři P-40. Obě strany vysoce nadhodnotily počty svých protivníků. Američané hlásili, že se utkali se 30 Zery a Japonci věřili, že na ně zaútočilo víc než 20 P-40. Prvních osm P-40E, které odstartovaly, nyní zaútočilo na Ki-43. Flt. Ldr. Fritz Wolf (dva), Ed Everend, Cliff Groh, Sqn. Ldr. Arvid Olsen, Flt. Ldr. Bob Little a John Donovan nárokovali dohromady sedm sestřelených letounů, jeden pravděpodobně sestřelený a sedm poškozených.“






Zde viz foto

[url=http://www.palba.cz/album/displayimage.php?pid=32289&fullsize=1]

, pod kterým byl popisek A6M Zeros, foto je přístupné na několika webech.


Trojice historiků po bližším zkoumání, nyní uvedené skutečnosti, zde pak dodává:

„Je možné, že piloti, kteří startovali později, zřejmě zaútočili ve stejnou dobu, ale z menší výšky. Flt. Ldr. Bill Rede nárokoval jeden sestřel (oficiálně mu nebyl přiznán) ještě předtím než mu dva další Japonci svou palbou rozstříleli čelní sklo kabiny. Během pěti minut mělo být sestřeleno pět letounů. Dva z nich měl sestřelit Flt. Ldr. Robert T. Smith, který ještě nárokoval jeden pravděpodobný sestřel. Dále měl poškodit tři letouny Flt. Ldr. Chauncey ´Link´Laughlin, dva měl sestřelit a jeden poškodit Fred Hodges. Celkově skóre sestřelů vypadalo takto 12:2:11. Smith o svých vítězstvích napsal:

´Byl jsem vzrušen jako ještě nikdy předtím. Dostal jsem do zaměřovače Zero, které právě dokončilo hloubkový nálet. Ze vzdálenosti asi 300 yardů jsem na něj vypálil. Nemohl jsem jej minout. Zero se převrátilo na bok a v záplavě plamenů explodovalo. Uviděl jsem další Zero, které právě začínalo hloubkový nálet. Viděl jsem, jak kolem něj létají trasy mých střel. Potom jsem musel vykopnout směrovku a tu jsem viděl, co mé střely způsobily; motor Zera kouřil a šlehaly z něj plameny a to je vše.´“

Ještě před samotným začátkem japonského náletu na Loiwing, vedl Plt. Off. Ricky Chadwick, do vzduchu trojici Hurricanů (Zde viz foto

, na kterém byl popisek Hurricane z 232. squadrone 1942, foto je volně přístupné na několika webech). On a jeho piloti měli za úkol zaútočit na jakýkoliv japonský bombardér, který by mohly jejich stíhačky doprovázet. Jeden z pilotů této trojice, a byl jím Plt. Lt. Everard, při stoupání spatřil nad vrcholky stromů japonský Ki-43, který si to mířil k letišti. Nezaváhal a později uvedl:

„ Byl jsem ve výborné pozici ke střelbě. Mezi trasami střel mé palby a cílem náhle vyrostl hřib rozprasku pozemní palby. Tvrdě jsem musel trhnout řídicí pákou výškovky a z půl výkrutu vrátit Hurricana do původního směru.“

Další zkušenost pak popisoval Sgt. Barrick, který byl v době japonského útoku ve vzduchu též, ale nemohl dost rychle ztratit výšku, aby se tak mohl zapojit do leteckých soubojů. Trojice historiků o Barrickovi a dalších událostech, ten den, 8. dubna, na str. 366, pak pokračuje:

„Zpočátku si myslel, že vidí pumy, které dopadají na letiště, ale potom si ale uvědomil, že na zemi explodují letouny. Skoro všechny dopadly na okraji Lašou. Stíhači uvedli japonský útok ve zmatek, jejich jediným úspěchem bylo zničení dvou P-40 a poškození Blenheimu neschopného služby.
64. sentai však byla těžce zasažena. Nebylo to sice v takovém stupni, jak původně hlásili piloti AVG, jejichž nároky na sestřely převýšily počet přítomných japonských letounů. Nicméně se nevrátila polovina japonské formace. Mezi čtyřmi nezvěstnými piloty byl i velitel, Capt. Anma a další veteráni, Sgt. Maj. Haruto Wada. Z nových pilotů se nevrátili poručíci Munejuki Okumura a Tadao Kuroki.“

Barma, čtvrtek, 9. dubna 1942.
Japonci na Loiwing znovu zaútočili hned ráno 9. dubna, i když přiletěla jen malá formace stíhaček, ve které byl jedna stíhačka Ki-43 a čtyři Ki-27 (zde viz foto

, pod kterým byl popisek - Nakadzima_Ki_27, foto je volně přístupné na několika webech). Výsledkem této formace, která provedla hloubkový nálet, bylo, menší poškození pěti P-40. Ani jednomu záchytnému letounu AVG, se nepodařilo odstartovat. Po vyhlášení leteckého poplachu tak vystartovaly jen tři Hurricany, jejichž kontakt s japonskými stíhačkami byl velice krátký, když Plt. Off. Everard se nakonec sám musel vyhnout jedné Ki-43, která se mu pokusila se dostat za ocas Hurricana. Everardovi se podařilo zmizet do mraků.

„Když se Hurricany vrátily do Loiwingu, celé letiště bylo přikryto těžkými mraky. Letouny se od sebe oddělily a jeden druhému se ztratil. Když se Plt. Off. Chadwickovi konečně podařilo nalézt letiště, došlo mu palivo a asi jednu míli před vzletovou dráhou nouzově přistál. Everard a Sgt. MacDonald byl oba nuceni nouzově přistát u řeky, která, jak se ukázalo, byla vzdálena pouhých deset mil od letiště, a tak se nezávisle na sobě vydali na cestu zpět do Loiwingu. Oba Hurricany byly ztraceny; jedním z nich byl BM 909.“

Barma, pátek, 10. dubna 1942.
Již velmi brzy ráno toho dne vedl k útoku na Loiwing, osobně, Lt. Col. Tateo Kato, své čtyři piloty. Podařilo se jim tam objevit 23 stíhaček P-40, které tam byly narovnány křídlo na křídle podél vzletové dráhy. V hlášení uvedli Japonci, že zničili 15 amerických stíhaček. Ve skutečnosti však poškodili jen devět letounů.
„V poledne japonská jednotka útok zopakovala. Tentokrát přiletělo devět Ki-43. Po hlášení, že se blíží tři neznámé letouny, odstartovaly čtyři Hurricany a čtyři P-40, ale po průletu mrakem piloti zjistili, že na druhé straně přilétá víc než 20 letounů. 2/Lt. Gordon Peter z SAAF viděl, jak Sgt. Barrick sestřelil jednoho Japonce, po čemž sám střemhlav zaútočil na další dva, kteří, kteří se pokoušeli dostat se za ocas Barrickova letounu. Než však dokázal vystřelit, zaútočil na něj další Ki-43, který jeho Hurricana doslova rozstřílel. Přestože byl těžce zraněn, podařilo se mu z těžce poničeného BH 121 vyskočit a ihned, když byl na zemi objeven, byl odvezen do nemocnice v Nalmkalmu. Mezitím, když Barrick pozoroval havárii své oběti, byl zaskočen dalšími dvěma (podle svědecké výpovědi Petera). Podařilo se mu na jeden z těchto letounů několikrát vypálit, ale potom byl jeho letoun (BG 824) zasažen do motoru, který vzápětí vysadil. Do kabiny začal stříkat horký olej z poškozeného motoru, který mu popálil obličej, prsa a paže. Dále utrpěl lehčí zranění střepinami granátů.“

I když byl Sgt. Barrick oslepen olejem podařilo se mu jeho Hurricana nouzově posadit po jedné straně kopce, a to pomocí vztlakových klapek. Když přistál, udeřil se ještě hlavou o zaměřovače. Přes všechny bolesti, kterými v té době trpěl, uslyšel, že na něj křičí domorodci, aby se podíval k nebi. V tu chvíli totiž jeho japonský nepřítel útočil na jeho, v té době bezmocného, Hurricana Zareagoval jediným možným způsobem, vydrápal se z kabiny letadla a po hlavě skočil do nejbližšího úkrytu.

„Další dva piloti Hurricanů, Plt. Off. Earnshaw a Sgt. Gibson se utkali s Ki-43 a každý z nich si nárokoval poškození jednoho letounu. Earnshawovi se podařilo dostat se za ocas dalšího Ki-43 a ze vzdálenosti 75 yardů na něj vypálil. Po přistání hlásil, že letoun v plamenech dopadl na zem. Dva piloti 17. perutě také hlásili, že viděli pilota P-40, který rozstřílel Ki-43 poškozený Barrickem. Američtí piloti celkově nárokovali sestřelení čtyř letounů. Jeden z nich sestřelil Robert T. Smith ze 3. perutě: předtím, než uviděl další tři letouny, způsobil poškození jedné japonské stíhačce (byla mu přiznána jako pravděpodobně sestřelená).
´Dvě z nich letěly blízko vedle sebe, třetí letěla kousek bokem, snad 200 yardů pozadu. V tu chvíli jsem na všechno zapomněl a tvrdě na Zero zaútočil. Půl výkrutem jsem přetočil letoun a střemhlav zamířil dolů. Japonec padal přede mnou a posléze se rozbil na úbočí jedné hory. ´“

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 257.
I další piloti AVG si v popisovaném souboji nárokovali sestřely japonských strojů. Jednalo se o Flt. Ld. Roberta Hedmana a Charlese Oldera, kteří sestřelili po jednom letounu. Další piloti, kterými byli, Flt. Ldr. Bob Brouk a Bob Keeton, se podělili o jeden letoun na půl. Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, v knize - Krvavá jatka II. pod titulem – Konec bojů v Barmě, na str. 368., a na dalších stranách, píší, cituji:
„Podle hlášení měli spojenečtí piloti sestřelit pět letounů, jeden pravděpodobně a tři poškodit. Skutečné ztráty 64. sentai však tvořily pouze dva letouny. Ačkoliv byl Lt. Jokei Hinoki, jeden z vedoucích pilotů 64. sentai, zasažen a zraněn, podařilo se mu s poškozeným Ki-43 doletět na základnu. Sestřeleni však byli Sgt. Maj. A. Misago, jeho číslo 2 a Sgt. Maj. Cutomu Goto. Japoncům se podařilo sestřelit dva Hurricany z nichž jeden sestřelil Sg. Maj. Jošito Jasuda.
Mezitím se zraněný Barrick vydal pěšky do Loiwingu. Brzy však narazil na hlídku čínských vojáků, kteří ho dopravili k misijnímu lékaři. Potom byl převezen na Chennaultovo (velitel AVG) velitelství, kde byl hospitalizován. Odtud odletěl se svým zraněným kolegou z perutě, 2/Lt. Peterem, na palubě C-47 (zde viz foto

, pod kterým byl popisek, Douglas C-47 Skytrains, foto je volně přístupné na několika webech.) do Indie.“
Krátce po skončení náletu přiletěla do Loiwingu pod velením Capt. J. L. Vineye z SAAF odloučená čtveřice Blenheimů 113. peruti. Další letouny této jednotky už přiletěly před několika dny.

Barma, neděle, 12 dubna 1942.
V neděli, 12. dubna, hned brzy ráno, startovalo, pod velením Capt. Viney, všech 5 Blenheimů Mk IV. (zde viz foto

, na kterém je Bristol Blenheim Mk. IV, foto je volně přístupné na několika webech.), do útoku v Nyaungbintha. Cíl útoku zněl - podpora čínské jednotky! Všechny Blenheimy se po splnění úkolů bezpečně vrátily zpět.


„Později během dne odstartovaly dva P-40, za jejichž řízením seděli piloti 2. perutě, Sqn. Ldr. Tex Hill a jeho wingman Peter Wright. Severně od Toungoo se utkali s deseti bombardéry bez doprovodu, které identifikovali jako armádní ´98´. Jeden z nich Wright sestřelil. Oba piloti potom hloubkově zaútočili na letiště, kde Hill nárokoval zničení dvou bombardérů na zemi a Wright měl zničit další.“

Barma, pondělí, 13. dubna 1942.
Letectvo RAF v Asanolu bylo tento den posíleno několika středními Wellingtony 215. perutě, které je přiletěly posílit přes Střední Východ z Velké Británie. Zde viz foto

, pod kterým byl popisek, Vickers_Wellington_RAF_1939_1941, foto je volně přístupné na několika webech.

„Ve stejnou dobu byla zčásti v Karáčí a zčásti na Dum Dum zformována 5. PRU, ve které se uplatnili piloti, kteří operovali v Singapuru a v Barmě. K nim se připojilo několik nizozemských posádek z Militaire Luchvaart, jimž velel Capt. Witert van Hoogland. Jednotka získala několik málo Hurricanů vybavených kamerami a šest bombardérů B-25C Mitchell zde viz foto

, pod kterým byl popisek_North_American_B-25C_Mitchell, foto je upraveno z volně přístupného snímku na webu.), které byly původně Nizozemci objednány pro použití v letectvu Nizozemské Východní Indie. Spodní kulometná střeliště bombardérů byla odmontována a místo nich byly v každém letounu, hned za pumovnicí, instalovány tři kamery.“
Ve stejné době, byly v Lašou, již jen dva služby schopné Hurricany 17. perutě. Velitelství rozhodlo, že budou zapůjčeny 3. PRU, která s nimi měla také provádět průzkumné lety. A již následující dva týdny, s těmito Hurricany, prováděli piloti Flg. Off. Proctor a Perkins, průzkumné lety nad Magwe, Yenangyaung, Chauk, Heho, Loielem Hopong a Hsipaw. Při průzkumech se k nim připojoval s Tiger Mothem (Zde viz foto



, pod kterým byl popisek, Tiger_Moth_A_17_543, foto je volně přístupné na několika webech.) i pilot Plt. Off. Harris.
„Vzhledem k nedostatku Hurricanů Odletěl Sqn. Ldr. Stone do Kalkaty pokusit se získat pro peruť další letouny, ale bez úspěchu. 16. dubna se vrátil do Lašou a instruoval své piloty, aby byli připraveni na evakuaci. Během několika příštích dnů jich většina odletěla jako cestující na palubách Blenheimů do Indie.
Capt. Vieney vedl z Loiwingu svou skupinu odloučených Blenheimů 113 perutě k útoku na dvě flotily malých člunů v Singbaungwe. Po skončení náletu, odletěly bombardéry přímo do Chittagongu. Odtud se příštího dne tři bombardéry vrátily zpět do Asansolu a zbytek prováděl průzkumné lety nad Bengálským zálivem. Potom tyto letouny následovaly ostatní na domovskou základnu v Asansollu.“

Barma, úterý až čtvrtek, 14. až 23. dubna 1942.
Spojenecký průzkum přinesl zprávy, že na Andamanách by mělo být, v tuto dobu, o které je řeč, více než 13 japonských létajících člunů. Ničit by je mohly jen spojenecké Hudsony z GR letky, které jako jediné měly dostatečný dolet, který byl potřebný, aby se dosáhlo Port Blairu. Stejně by však Hudsony musely na své trase k cíli provést mezipřistání v Akyabu, a tam doplnit palivo. Problémem též bylo, že k dispozici byly jen tři Hudsony schopné služby.
„Nicméně 14. dubna 1942, pod velením Flg. Off. E. F. Pageho z novozélandského letectva, byly dva tyto letouny vyslány k útoku na kotviště létajících člunů. Při tomto náletu měly být potopeny dva dvoumotorové létající čluny a jeden čtyřmotorový, u dalších 11ti se věřilo, že byly poškozeny kulometnou palbou. Druhý Hudson (zde viz foto

, pod kterým byl popisek RAAF_Lockhed_hudson_8_sqn., foto je volně přístupné na několika webech.), pilotovaný Kanaďanem Flt. Sgt. F. Brownem, utrpěl poškození protiletadlovou palbou, kterou byl smrtelně zraněn jeho navigátor. Po příletu do Akyabu Brown v ubývajícím světle bezpečně přistál, ale při výběhu letounu vjel do neoznačeného kráteru po pumě.“
Za další 4 dny, 18. dubna 1942, se bombardovat stejný cíl, japonské létající čluny H6K, vydaly, i s přistáním a nabráním PHM v Akyabu, dva Hudsony. Jenomže tentokrát je čekal let, kdy si měly cestu probojovávat přes clonu japonských A6M ´Zero´.
„Hudsony provedly několik útoků na 12 objevených (létajících člunů) H6K (zde viz foto

, pod kterým byl popisek, létající člun Kawaniši H6K, foto je volně přístupné na několika webech), z nichž měly dva zničit a tři těžce poškodit. Hudson (V9221), který pilotoval Sgt. G. H. Jackson, byl stíhači pronásledován a sestřelen, zatímco stroj, se kterým letěl Sgt. Scott-Young, utrpěl jen poškození. Z Jacksonova letounu nikdo nepřežil. Bylo jisté, že tyto útoky dovolily mnoha ze 70 britských lodí zakotvených v přístavu Kalkata uniknout do bezpečnějších vod, protože Kalkata se ocitla pod hrozbou útoků ze vzduchu a z moře.“

Bylo 16 dubna 1942, když šest letounů ze 7. bombardovací skupiny zaútočilo na Rangún. Ve stejné době pak bylo šest Blenheimů 113. perutě přeletěno do Loiwingu. Další den, 17. dubna byl V5937 při pojíždění tak těžce poškozen, že musel být úplně odepsán a zbývajících pět letadel pak bombardovalo letiště v Magwe.
„18 dubna v 13,00 Flt. Ldr. Bpb Brouk a jeho wingman Bob Prescot z 1. perutě AVG napadli mezi městy Loiwing a Lašou bíle kamuflovaný armádní průzkumný letoun typu ´98´ - pravděpodobně Ki-46 – a nárokovali jeho sestřelení.
Z Loiwingu byly 19. dubna vyslány k útoku na cíle v blízkosti Allanmyo čtyři Blenheimy 113. perutě. Z9820, který pilotoval Flg Off. M. M. Hickey z RAAF, se z bojového letu nevrátil a později bylo hlášeno, že se zřítil do řeky Irawady. Celá posádka zahynula. O dva dny později (21. dubna) přiletělo do Loiwingu dalších šest letounů této jednotky. Vedl je Wg. Cdr. Grey. Čtyři letouny z dříve odloučené šestice se potom vrátily do Asansolu.
Když se 19. dubna do Toungoo přemístila 89. a 91. nezávislá čútai, přisunuly se blíže k frontě i průzkumné letouny JAAF, ale dobrovolníci z AVG proti nim dále s úspěchem pokračovaly v boji. 20. dubna Vice Sqn Ldr. Rector a Flt. Ldr. Hedman z 2. a 3. peruti společně napadli a sestřelili Ki-15 z 8. sentai, který prováděl průzkum nad Pyinmana. Lt. Akira Fudžimori a jeho pilot se při pádu letounu zabili. Příštího dne (21. dubna) P-40 napadly deset stíhaček, které podle hlášení útočily na letiště Namsang. Flt. Ldr. Tom Jones nárokoval poškození jednoho z těchto letounů jižně od Pyawbwe.
23. dubna byl ztracen další Hudson GR letky (V9254), který v Chittangongu havaroval během startu k průzkumnému letu nad Rangún. Plt. Off. R. M. Rice z RCAF a celá jeho posádka zahynula. K této jednotce však stále přicházely další Hudsony. Ze spojeného království přiletěla s 18 letouny 139. peruť. Tyto stroje byly původně určeny pro Singapur, ačkoliv žádný z nich na ostrov nedoletěl.“

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 258.
Barma, pátek, 24. dubna 1942.
Již během rána dne 24. dubna, odstartovaly, a to ve dvojicích, čtyři Blenheimy Mk IV., ze 113. perutě, s úkolem provést hloubkový útok na silnici Hopong – Loilem. Prvá dvojice úkol provedla a vrátila se v pořádku na mateřské letiště. Druhá dvojice takové štěstí neměla, byla sestřelena tamější protiletadlovou palbou. Jednalo se o letoun číslo Z9831, které pilotoval Flt. Sgt. W. T. Hinda. Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, v knize - Krvavá jatka II. pod titulem – Konec bojů v Barmě, na str. 371., a na dalších stranách, píší, cituji:
„Z letounu se podařilo vyskočit pouze Sgt. Alanu Bailesovi, který se po několika dnech vrátil do Lašou. Další tři Blenheimy přivedl z Asansolu do Lašou Flg. Off. G. W. N. Bassingthwaighte, odtud bombardovaly cíle v oblasti Sandowy – Taungup. Kromě V6333, který na letišti přistál na břicho, se všechny letouny bezpečně vrátily.
C-47 USAAF, který dopravil do Lašou pro AVG náklad benzínu a střeliva byl na zpátečním letu napaden stíhačkou identifikovanou jako ´Zero´. Capt. Don Olds, který letěl jako druhý pilot, letoun potlačil až nad vrcholky stromů a zmařil tak útoky japonského stíhače, zatímco plukovník Caleb B. Haynes odešel dozadu do trupu, aby pomohl ostatním členům posádky střelbou ze samopalu odvrátit stíhačovy útoky. Při této příležitosti se letounu podařilo vyváznout bez poškození.“

Brzy zrána Sqn. Ldr. Tex Hill, Vice Sqn. Ldr. Ed Rector, Flt. Ldr. John Petach a Peter Wright, z 2. perutě AVG, napadli a společně nad Loilem sestřelili (lehký) bombardér typu ´98´. Letiště Toungoo jih dostalo další posilu v podobě 27. sentai, která JAAF posílila větším množstvím lehkých bombardérů. Když zahynul Capt. Anma z 64. sentai, byl do velení 3. čútai postaven Capt. Jasuhiko Kuroe. V této době Kuroe dosáhl tří vzdušných vítězství. Předtím létal na Ki-44 u 47. nezávislé čútai nad Singapurem a Malajskem. 25. dubna však tato malá jednotka předala své zbývající před sériové stíhací letouny 64. sentai a vrátila se do Japonska.

Barma, sobota, 25. dubna 1942.
Již během dne 25. dubna, dosáhli piloti AVG dalšího úspěchu.


„Po obědě Flt. Ldr. Robert T. Smith, John Petah, Lewis Bishop a Link Laughlin ze 3. peruti hlásili, že se 80 mil od Lašou setkali s armádním bombardérem typu ´98´ a společně jej s Peterem Wrightem z 2. peruti sestřelili. Petach a Wright se potom připojili ke Smithovi, Robertu Rainesovi a Fremanu Rickettsovi a společně sestřelili další bombardér, který identifikovali jako armádní ´97´nebo ´98´, a který havaroval ve stejné oblasti. Potom Raines dosáhl samostatně třetího sestřelu. Jižně od Liolem zaútočil na jednomotorový letoun, který identifikoval jako stíhačku nebo průzkumný letoun.“

Barma, pondělí, 26. až 27. dubna 1942.
Bylo 26. dubna a dva piloti záchytných letounů hlásili, že se ve vzduchu, a to jihovýchodně od Lašou, střetli s japonskými stíhačkami, které se jim podařilo identifikovat, jako typ ´0´(tak označovali všichni většinou typ ´Zero´).
„Vice Sqn. Ldr. Dupouy a jeho wingman, John Donovan, nárokovali po jednom pravděpodobném sestřelu. Příštího dne (27. dubna) na Lašou zaútočily Ki-27, kterým se podařilo poškodit jeden Blenheim. Když se Japonci začali přibližovat, Grp. Capt. Singer Burwingu rozkázal letiště evakuovat. Ještě toho dne odletěly čtyři Blenheimy, další zůstal a čekal na sestřeleného Sgt. Bailese, o kterém se vědělo, že se vrací na letiště. Poškozený Blenheim (V6333), P-40, který přistál na břicho, a poškozený Lysander, byly, ustupující pěchotou, vyhozeny do vzduchu.“

Barma, úterý, 28. dubna 1942.
Všeobecně se vědělo, že další den, tedy 29. dubna, má japonský císař Hirohito narozeniny, a proto plukovník Claiere Lee Chennault, velitel AVG (zde viz foto,

, na kterém je plukovník Claire_Lee_Chennault, velitel Létajících tygrů, foto je volně přístupné na několika webech.), předpovídal, kudy sám chodil, že k tomuto dni Japonci určitě provedou velký nálet na Loiwing. A skutečně se tak stalo.
„V 10 hod. 30 minut, se nad letištěm objevilo 24 Ki-21 (zde viz foto,

pod kterým je popisek - Mitsubischi_Ki-21_Sally, foto je volně přístupné na několika webech) z 12. sentai a 20 doprovodných stíhaček Ki-43 z 64. sentai, které zjistily, že letci z AVG odstartovali, a že je v plné síle očekávají. Jakmile P-40 zaútočily, okamžitě byl zabit Lt. M. Katoaka, zatímco Cpl. Hirano byl rozstřílen a následně se srazil s pronásledujícím P-40, oběma pilotům se podařilo vyskočit; Hirano se po šesti dnech pěšky vrátil na svou základnu. Není však známo, kolik letounů Spojenci tohoto dne ztratili, ví se jen, že letounu, který pilotoval Robert T. Smith, došlo palivo.“
Velmi nadšeni ten den byli Američané z AVG, a jejich nadšení pramenilo z toho, že se jim zdálo, že sestřelili velký počet Japonců…:
„Piloti AVG si nárokovali sestřelení nejméně 15 stíhaček model ´O´, jeden pravděpodobný sestřel a dva poškozené letouny. Protože všichni společně útočili střemhlav, je možné, že společně stříleli na stejnou dvojici letounů. Piloti 2. peruti měli sestřelit následující letouny: Sqn. Kdr. Lewis Bishop čtyři a Flt. Ldr. Tom Jones jeden; 3. peruť: Flt. Ldr. Ken Jensedt jeden, Flt. Ldr. Charles Older dva, Flt. Ldr. Robert T. Smith jeden, Flt. Ldr. Tom Haywood a Vice Sqn. Ldr. Parker Dupouy jeden společně, Ed Overand jeden a jeden poškodit, Frank Adkins jeden, Flt. Ldr. Paul Greene jeden a jeden poškodil, Sqn. Ldr. Arvid Olsen sestřelil jeden pravděpodobně.“
V dubnu roku 1942 začala 31. peruť dostávat několik DC-3 a v den 20. dubna už tak měla ve svém stavu tři tyto letouny.
„Odloučená skupina složená z těchto letounů (3 DC-3, zde viz foto, na kterém je

DC-3, v poněkud nelichotivé poloze v Barmě, ale válečný provoz je válečný provoz, u fota byl popisek, Douglas_DC-3 v jihovýchodní Asii z RAF, v době od 1941 do 1945, foto je volně přístupné na několika webech) a jednoho DC-2 (zde viz foto

, pod kterým byl popisek - Douglas DC-2, autorem je zde Wikipedie) potom byla vyslána do Dinjahu, aby operovala z letiště v Myistině, zatímco zbytek perutě se přemístil do Lahore, kde ostatní DC-2 prošly v dílnách prohlídkou. 28. dubna provedl první let s DC-3 (LR 233) Wg. Cdr. H. P. Jenkins, který měl ze Swejbhou odvézt 28 zraněných. Doufalo se, že pět Curtissů Mohawk ze 146. perutě, které přiletěly do Dinajhu, budou schopny doprovázet transportní letouny 31. perutě. Ukázalo se však, že vzhledem k chudému přístrojovému vybavení nejsou schopny letu v mracích, a tak byl tento návrh opuštěn.“

Barma, 29 dubna 1942.
Dne 29 dubna učinili Japonci pokus o obsazení města a letiště Lašou s pomocí svých výsadkářů. Transportní japonská letadla měla přilétat k letišti, s podporou bombardérů a bitevních letounů.
„Společně s nimi se této operace zúčastnilo i 16 doprovodných Ki-43. Při startu v Tuongoo došlo k nehodě, při které se srazily Ki-46 (zde viz foto

, pod kterým byl popisek, Mitsubischi_jap-_Ki_46_Dinah, foto je volně přístupné na několika webech) a Ki-51 (zde viz foto

, pod kterým byl popisek - Mitsubischi_Ki-51_3, foto je volně přístupné na několika webech.). V zóně výsadku však bylo velmi špatné počasí a tak byla celá operace zrušena. Během zpátečního letu se ztratily dva transportní letouny a unikání oleje z jednoho Ki-43 donutilo Sgt. Maj. Jošito Josudu k nouzovému přistání na spojeneckém území, odkud se po čtyřech dnech pěšky vrátil na své letiště.“

Použité podklady:

Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Aleutské ostrovy (pátý díl), Edwin P. Hoyt.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=180