Vývoj sovětských letounů 4.generace

[Wasp]

Video o Su-35
https://www.youtube.com/watch?time_cont ... e=emb_logo

[HONZIK11]

Luxusní záběry.
https://russianplanes.net/id266091

[Wasp]

Pokud jsou v DCS správně namodelovaný letadla Su 27 a Mig 29, tak nemají auto trim. Proč ? Nepřišel jsem na žádné výhody toho,proč letadlo neustále vyvažovat.

[Wasp]

V ovládání Migu 29 jsem našel automatické systémy pro zvyšování stability a tlumení kmitu.
Jmenují se APUS a ARM-150M. Jak fungují ?
Nejde o systémy známé z angličtiny jako SAS - Stability Augmentation System ?

Edituji,
v manuálu pro Mig 29 G se dá najít v popisu ovládání že -29 má opravdu systémy pro zvýšení stability, pracující elektrohydraulicky.
To je ovšem ve sporu s tvrzením, že ovládání Migu je čistě mechanicko-hydraulické...
Mám tedy problém se v tom zorientovat.

[Wasp]

Posílám překladačem přeložený článek z ruských stránek. Překladač ho přeložil celkem uspokojivě. Článek se nachází na stránkách Wings of Russia.

Действительно ли Су-27 превосходит МиГ-29?
( Je Su-27 skutečně lepší než MiG-29?)

V Sovětském svazu vždy existovala konkurence mezi firmami vyvíjejícími zbraňové systémy. A to se projevilo v leteckých soutěžích. Vývoj letounu čtvrté generace nebyl výjimkou. Přestože se vývoj slavných Su-27 a MiG-29 nakonec rozdělil na dva programy - těžký a lehký stíhací letoun - pravděpodobnost, že bude přijat pouze jeden typ letounu, zůstala až do zahájení sériové výroby zachována. Nemělo by se zapomínat ani na to, že i po zahájení se rozsah zakázky, který závisel na aktuálních názorech armády, mohl výrazně změnit. S nástupem Gorbačova a rozpadem Sovětského svazu začaly hrát důležitou roli ekonomické a politické faktory. V důsledku toho se Su-27 stal jasným favoritem, zatímco MiG-29 v posledních dvou desetiletích prakticky upadl v zapomnění. Byl však Su-27 skutečně tak lepší než MiG-29 a bylo skutečně možné obejít se bez těžkých stíhaček? Tato otázka je aktuální i v současnosti, protože na rozdíl od USA dnes Rusko vyvíjí pouze těžké stroje a pokračuje v cestě, kterou se vydalo výhradně na základě subjektivních hledisek.

Složité a drahé stroje mají často nadbytečné údaje pro hlavní rozsah bojových úkolů, takže se podobají zatloukání hřebíků mikroskopem. Proto byla kdysi v USA přijata koncepce dvou stíhaček, těžké a lehké. A rozdělení stíhacího letectva bylo strukturováno tak, že 80 procent mělo být lehkých a 20 procent těžkých letounů. Tento poměr může samozřejmě mírně kolísat: 90 ku 10 nebo 30 ku 70 procentům, ale v každém případě by měl být podíl lehkého stíhacího letectva alespoň 70 procent. K tomuto poměru dospěly USA a Sovětský svaz po dlouhých studiích a analýzách bojového nasazení stíhaček v různých konfliktech a cvičeních. Základem síly vzdušných sil každé velké země je flotila dvou typů letadel. Je třeba poznamenat, že flotilu těžkých strojů mají pouze země, které si nárokují vedoucí úlohu alespoň ve svém regionu. Jsou to USA, Rusko, Čína, Indie, Saúdská Arábie, Írán a Japonsko. Celosvětový vozový park těžkých strojů čítá přibližně 1 000 vozidel. Současně se flotila lehkých stíhaček pohybuje kolem 14 000 strojů. To znamená, že podíl těžkých strojů na světě činí pouhých 7 %.


Stavba těžkých stíhaček je samozřejmě oprávněná, ale dělat z nich hlavní cíl je od základu špatně. Je třeba najít optimální rovnováhu. A příklon k těžkým stíhačkám by byl špatný - je to hluboká chyba jak z ekonomického hlediska, tak z hlediska efektivity. Přesně to se ale v 90. letech dělo i u nás. Tím se MiG-29 stal oficiálním nevlastním dítětem naší země.

Tvůrcem Su-27 byl Michail Petrovič Simonov, právě on vytvořil legendární letoun z prvního T-10, který prohrál s F-15. Byl také energickým a talentovaným organizátorem. A bohužel jeho organizační činnost byla zaměřena právě na převrácení koncepce poměru těžkých a lehkých bojovníků naruby. Koncepce pak byla podřazena pod Su-27, nikoliv pod stíhací letoun. Simonov se nenechal zmást ani v 90. letech a nadále lobboval za svůj stroj, když nikdy neměl takovou razanci R. A. Běljakov (generální konstruktér OKB pojmenované po A. I. Mikojanovi), zřejmě zcela ztracený v nové ekonomické a politické realitě. V době, kdy se za Su-27 aktivně lobbovalo, se tedy Rostislav Apollosovič této lobby nebránil. A to byla generálova první chyba. MiGy byly přirozeně zatlačeny do stínu Suchojů.

Valerij Menickij, zasloužilý zkušební pilot SSSR, šéfpilot Mikojanovy konstrukční kanceláře, vzpomínal: "Jednou jsem přišel za Olegem Soskovcem, který byl tehdy prvním místopředsedou vlády. Náš rozhovor začal zajímavě. Řekl: Co přesně je to MiG? Taková letadla neznám, jsou tam letadla Su a žádné MiGy. A usmívá se. Soskovec to samozřejmě řekl v žertu, ale něco pravdy na tom bylo, protože jak ve vládě, tak na ministerstvu obrany všichni mluvili jen o letadlech Su. Není třeba dodávat, že zhruba dvě třetiny rozpočtu připadly firmě Suchoj.

Měla lehká stíhačka vůbec právo na existenci v době všeobecných úsporných opatření v obraně? Mohl plnit úkoly a nebyl mnohonásobně horší než Su-27? Představitelé Mikojanovy konstrukční kanceláře nepochybovali o tom, že MiG-29 je nejlepší ve své třídě, navíc byli přesvědčeni, že v mnoha ohledech dokonce předčí těžký Su-27. O tom, které letadlo má navrch - MiG-29 nebo Su-27 - se dá rozhodnout velmi jednoduše: ve cvičném leteckém souboji. Iniciátorem takového výcvikového boje byli Mykojci. A mnoho vojenských a civilních institutů TsNII-30, GNIKI, LII, TsAGI, NIAS tuto myšlenku podpořilo. Jediným soupeřem byl Michail Petrovič Simonov. Podle jeho názoru neměly takové letecké souboje smysl, protože už bez nich bylo jasné, že Su-27 je nad MiG-29 výrazně lepší. Zejména Suchoj tvrdil, že jeho letadla mají lepší letové vlastnosti. Při nižších rychlostech (500 až 550 km/hod) měl Su-27 skutečně mírnou převahu, ale při rychlostech nad 550 km/hod, což je hlavní reálný bojový rozsah, se naše letouny jevily mnohem silnější. Za další výhodu Su-27 byl považován jeho výkonný radar. Posuzovat lokátor pouze podle jeho výkonu však může pouze amatér. Výkon sám o sobě v boji znamená jen málo, protože dosah detekce a dosah zachycení a sledování cíle nezávisí ani tak na výkonu radaru, jako na velikosti cíle, tedy jeho odrazné ploše. Su-27 je mimochodem 1,5krát větší než MiG-29.

Existoval však člověk, který se Simonovem mohl vyjednávat, byl to Sulambek Askanov, šéf Bojového aplikačního centra v Lipecku. A bitvy se odehrávaly. Více než stovka soubojů ukázala, že v 80 procentech případů byla výhoda na straně MiGu-29! MiG navíc vyhrával střety na krátkou i střední vzdálenost, a dokonce i střety na dlouhou vzdálenost, které byly považovány za "koníčka" Su-27. Jak naznačil Mikojanov, v popředí nebyly výkony radaru Su-27, ale malé rozměry "devětadvacítky". Tento výsledek byl pro mnohé ohromující a raději ho neinzerovali. Z vědeckého metodologického hlediska byly tyto experimenty provedeny dostatečně správně a k pochybnostem o platnosti výsledků nebyl žádný důvod.

Takový výsledek však Simonova nemohl uspokojit. Michail Petrovič urychleně odletěl do Lipecka. Díky jeho aktivitám byla pro MiG-29 navržena určitá omezení. Tato omezení neumožňovala dosáhnout přípustných úhlů náběhu, které byly záměrně sníženy z důvodu nedostatečné boční ovladatelnosti. Tato omezení byla samozřejmě nesprávná a přitažená za vlasy. Všechna tehdejší letadla neměla požadovanou úroveň boční ovladatelnosti pro takové úhly náběhu. V každém případě však byla tato omezení pro MiG-29 přijata. Nové boje již byly vedeny s nimi. V takovém případě by Su-27 měl výhodu. Pilot lipeťského střediska A. Charčevskij komentoval výsledky bitvy: "Obraz je teď o něco lepší. Výhoda Su-27 se konečně začala projevovat.

Dále se do vzdušného boje zapojily letouny MiG-29 a Su-27. Dvojici pilotoval šéfkonstruktér Mikojanovy konstrukční kanceláře Valerij Menickij. Zde popisuje průběh boje: "První minutu a půl boje jsme se pohybovali po trajektorii, vycházeli jsme na správné místo pro útok všemi možnými způsoby. Poměrně rychle se nám podařilo vytvořit si výhodu k útoku na cíl, sedli jsme na "ocas" Su-27 a po zbytek bitvy jsme z něj nevystoupili. Musím ocenit pilota Su-27, letěl dobře, ale přesto jsme vyhráli. Pravda, Charčevskij se mě snažil přesvědčit, že pilot nebyl vybrán dobře a že kdyby boj vedl sám, výsledek by byl jiný. Jde však o to, že výsledek experimentu by neměl záviset na kvalifikaci pilota.

Druhou chybou Rostislava Apollosoviče Běljakova v těchto letech bylo, že nechtěl realizovat v kovu další modifikaci, MiG-29MZ. Byl to stroj velikosti MiGu-29, ale byl schopen plnit mise s větším doletem než Su-27 s doletem kolem 4000 km, vybavený tankováním ve vzduchu. Kromě toho se jednalo o plnohodnotný multifunkční stíhací letoun, který byl schopen "pracovat na zemi" za ztížených povětrnostních podmínek ve dne i v noci. Běljakov se obával, že tento stroj "odřízne kyslík" jeho hlavnímu vývoji, stíhačce MFI. MiG-29MZ byl modernizací MiGu-29M - svařovaná konstrukce z hliníkové a lithiové slitiny byla o 10 % větší než u MiGu-29, navíc byla přidána přední řiditelná horizontální peruť. Tento víceúčelový stíhací letoun byl navržen k získání vzdušné převahy a k boji proti pozemním cílům.

Třetí Běljakovova chyba byla lidská; neuměl si vybudovat vztahy s vedením letectva, ministerstva obrany a MAP. Mezi generálními projektanty vynikal svými znalostmi, ale ve vztahu k lidem mu chyběla flexibilita. Mohl například otevřeně, ve velkém davu, pronést velmi nelichotivou kritiku armády, což se jim samozřejmě nemohlo líbit, protože kritika těmto výrokům nepřidávala na důvěryhodnosti.

To vše ovlivnilo program MiG-29. Proto a jen proto si nezískal takovou slávu jako Su-27. A to byl důvod, proč se vývojový program MiG-29 na mnoho let "zasekl". Výsledky končícího roku nám však dávají naději, že MiG-29 ve své poslední inkarnaci (MiG-35) zaujme své místo ve vzdušných silách Ruska a spřátelených zemí. Kromě toho bychom rádi doufali, že vývoj jediného stíhacího letounu páté generace má rozumný základ, nebo že existuje perspektiva vývoje lehkého stíhacího letounu, jako mají Američané.



Použité zdroje:

Menitsky V.E. "Můj nebeský život";
Gordon E., Fomin A., Mikheev A. "MiG-29";
Levin M. "Právě ten MiG";
Belosvet A., Polushkin Y. "MiG-29? Ne, MiG-33".

[Dzin]

Zajímavé čtení. Nemáš toho na podobné téma z ruských zdrojů něco víc?

[Wasp]

Určitě bych našel více, ale nemám tolik času. Našel jsem někde ruské fórum které vypadalo luxusně, jenom si nevzpomenu na jméno. Byli tam lidi od ruského letectva, mechanici atd. A diskuze opravdu zajimavé. Ale, jak píši, jméno už jsem zapoměl.

[Dzin]

To je škoda, protože by to chtělo probrat trochu víc do hloubky. Třeba o těch porovnávacích testech jsem nyní četl poprvé podobně i to, že řešili "stealth" vlastnosti letounu, tedy jeho co nejmenší radarový odraz a jak se toto podílelo na oné udávané dominanci MiGu ve vzdušném souboji.

[Skeptik]

V článku není nic nového. O tom, zda bylo správné rozhodnutí o preferenci Su-27 nad MiG-29 pro VVS (nyní VKS) se v Rusku vedou dlouho ... prakticky od učinění tohoto rozhodnutí.
Je potřeba si ale uvědomit několik podstatných "maličkostí":

- rozhodnutí padlo v době, kdy bylo jasné, že ekonomická situace Ruska neumožňuje provozovat VVS v existujícím rozsahu, a že bude nutná zásadní redukce. Rozhodnutí vybrat jen jeden stroj tedy bylo smysluplné.

- Su-27 není jen těžký stíhač, ale platforma pro různé typy letadel (stejně jako třeba F-15 ... C vs. E) ... palubní Su-33 a hlavně bombardovací Su-34 (v době rozhodování Su-32FN). Později pak dvoumístné stíhací a stíhací-bombardovací Su-30SM. To by na platformě MiGu-29 prostě nešlo.

- zmiňované porovnání MiG-29 a Su-27 probíhalo v roce 1986, kdy byl MiG-29 již 4 roky přijat do výzbroje a Su-27 se teprve začínal zavádět (do výzbroje byl přijat až v roce 1990 po odstranění všech nedostatků a zvýšení výkonů). Su-27 z roku 1986 je tedy trochu jiné letadlo než Su-27S/P z roku 1995

- MiG-29 (Izdělije 9-12) byl "frontový stíhač" s poměrně malým operačním rádiusem a klasickým mechanickým řízením. Omezovač úhlu náběhu byl jeho standardní součástí a byť šel vypnout, nedělalo se to, protože pak už letoun vyžadoval skutečně dobrého pilota (Vašek a Valihrach jej při ukázkách v rámci Displej teamu vypínali, ale ti si to mohli dovolit). Požadavek na jeho nevypnutí při srovnávacích bojích v Lipecku tedy byl zcela opodstatněný. Su-27 s řízením FBW omezovač nepotřeboval, protože u něj za pilota "zaskakoval" systém, který vypnout nešel.
Modernizace MiGu-29, která měla tyto nedostatky eliminovat (MiG-29M resp. Izdělije 9-15) byla vyvíjena od roku 1982, letové zkoušky od 1986, ale kvůli obtížím dokončena až 1992 ... a to už bylo pozdě. Letadel bylo moc a sériová výroba Su-27S resp. Su-27P již běžela. Zahajovat výrobu nového typu v Rusku první poloviny 90-tých let by byl nonsens.

- článek vyšel v lednu 2016 tj. v době, kdy se rozhodovalo o nákupu MiG-35 pro VVS - resp. přehodnocovalo se rozhodnutí z roku 2013 odložené na rok 2016 ... lze ho tedy chápat i jako PR k tehdejší debatě.

A na závěr to nejpodstatnější.
MiGy-29 a Su-27 se zatím střetly jen jednou - v etiopsko-eritrejské válce. Nejprve si Eritrea pořídila MiGy-29 a ovládla bojiště. Pak si Etiopie pořídila Su-27. Výsledek?
Tři eritrejské MiGy-29 sestřelený a jeden poškozen a následně odepsán. Bez jakéhokoliv poškození Su-27.
Myslím, že to jako doklad o správnosti rozhodnutí o Su-27 stačí. Ne?

A dalším kritériem je samozřejmě cena.
Před nějakou dobou jsem četl článek o MiG-35 resp. jeho možném nákupu pro VKS. Uvádělo se v něm, že cena MiG-35 pro VKS (zcela jiné ceny než na volném trhu) je zhruba srovnatelná s cenou Su-30SM2 resp. Su-34 (Su-35S je dražší). tedy cca miliarda RUB (cca 15 milionů USD). Takže ani nákladově MiG-29/35 bohužel nedává pro VKS moc smysl ... pokud se nerozjede masivní výroba pro zahraničního zákazníka, která výrobní cenu srazí, jako tomu bylo u Su-27/30/34/35 po úspěchu platformy na mezinárodním trhu.

[Skeptik]

..., že řešili "stealth" vlastnosti letounu, tedy jeho co nejmenší radarový odraz a jak se toto podílelo na oné udávané dominanci MiGu ve vzdušném souboji.

Pozor, ten údaj pochází z knihy šéfpilota RSK MiG, který logicky odsunutí MiGu-29 na "vedlejší kolej" vnímal velmi negativně.
Nemusí to být tak úplně pravda.
Navíc oba letouny od té doby prošly několika stealth úpravami a RCS pro současné modely MiG-29 a Su-27/30 se uvádí +/- stejné ... u Su-34 a Su-35S dokonce menší než u pozdních verzi MiGu-29 - cca 1m2 (na předpokládané RCS u MiGu-35 jsem ještě nenarazil)

[Dzin]

Skeptik
To je mi jasné, proto jsem chtěl vědět, jestli k tomu existuje něco víc a nějak blíže rozebráno, než jen toto, což může být, jak poznamenáváš, silně ovlivněno autorem tohoto tvrzení.

[Wasp]

Pravda bude jak se říká - uprostřed. Mezi F-15 a F-16 v USA to také vře od začátku. A tedy věci v rusku budou obdobné.

MiG 29 má sice hydromechanické ovládání s automatickým letovým kontrolním systémem, který umí plno věcí, vybírat vývrtku, omezovat AoA, zvyšovat stabilitu letadla a pod. Ale systém je naprosto špičkový.

Naproti tomu je třeba poupravit ovladatelnost Su 27.
Není to čistý FbW, a ono i kdyby byl,
tak na tom nesejde protože Su 27 má limit na alfu a přetížení (to vyvrací psané v některém příspěvku) - FbW funguje jako u F-16 - zabrání pilotovi dostat se tam kde to pro něj a konstrukci není zdravé. - Odstřihne pilota od vysokého AoA automaticky a pilot s tím neudělá nic. A stejně tak pilot nedokáže překročit nastavený limit G.
Limit alfy u Su 27 je cca 30-35AoA, možná pod třicet. Nemám přesná data k dispozici. Jeden zdroj píše 27, druhý 35 st AoA.
Vše nad tyto stupně je umožněné zásluhou vypnutí omezení a pilotním umem jeho zkušebních předváděcích pilotů, v počátku. A z doslechu - se toto vypnutí systému omezení důrazně nedoporučuje u vojenských jednotek. Jednak by se přetížila už tak dost namáhaná konstrukce a taktéž - ne každý pilot by dokázal zvládnout letoun v takovém režimu letu jako jsou obraty na takto vysoké alfě.
Ostatně, nebyla první ruská kobra provedena na MiGu 29 ? Na stroji sice bez FbW ale s dobrým pilotem za řízením ?

Dalším rozdílem je pevný limit přetížení u Su 27, ten u MiGu 29 není, tam je to na pilotovi.

Dzine, zpráv je plno, nejde o jeden článek, narazil jsem na to už před mnoha lety. Jenom se orientuji jinam.
V článku jsou dole uvedeny zdroje.

[Wasp]

Poprosil bych o informace k onomu testování z poloviny osumdesátých let.

[Skeptik]

Nejlepší by bylo přečíst si tu knihu.

https://royallib.com/book/menitskiy_val ... telya.html

Ale je to zmíněno třeba v ruské Wikipedii

В частности отмечается, что при прочих равных условиях, при маневрировании на виражах Су-27 заходит в хвост МиГу через полтора-два круга, так как несмотря на бо́льшую массу обладает заметно лучшей манёвренностью. Однако это мнение прямо противоречит мнению шеф-пилота ОКБ МиГ Валерия Меницкого, который в своей книге «Моя небесная жизнь» дал описание этих боёв, проведённых в Липецке во второй половине 1980-х годов и дал основания предположить, что Су-27 выигрывает только в условиях наложения искусственных ограничений, в том числе и на предельные углы атаки.

Zejména je třeba poznamenat, že při rovných podmínkách a při manévrování v zatáčkách se Su-27 dostane za ocas MiGu po jednom a půl až dvou kruzích, protože navzdory své větší hmotnosti má znatelně lepší manévrovatelnost. Toto je však v přímém rozporu s názorem šéfpilota OKB MiG Valerije Menitského, který ve své knize „Můj nebeský život“ popsal souboje konané v Lipetsku ve druhé polovině 80. let minulého století a uvedl důvod předpoklad že Su-27 zvítězil pouze v podmínkách umělých omezení, týkajících se hlavně omezení úhlu náběhu.

[Wasp]

Knih je tam uvedeno více.
Já z toho cítím mlýnské kameny, na jedné straně lobby Suchoje a na druhé MiGu.

Netahal bych do toho verze Su 27 po roce 1990, to by jsme se museli bavit o MiGu 29M, což byla hlobková a podle všeho výborná modernizace MiGu 29 9-12, ze stejné doby. KTERÁ OVŠEM NEBYLA PŘIJATA. Není tedy féŕ vůči MiGu 29, stavět modernizovaný Su 27 což ?

Mimochodem, Menitskyj je pro MiG někdo jako Kvočur pro Suchoje. Jeho slovo má ( bohužel mělo, už odešel) nějakou váhu.

[Skeptik]

Knih je tam více.

Ano, ale ptal jsi se kdy proběhly ty srovnávací boje. A to tvrdí Mělnickij právě v této knize.

Já z toho cítím mlýnské kameny, na jedné straně lobby Suchoje a na druhé MiGu.

To určitě, to tam bylo vždy. Vzpomeň si třeba na "souboje" Polikarpov vs "mladí konstruktéři" v čele s Jakovlevem a následně boje Jakovlev vs Lavočkin či "odstavení" OKB Mikojana a Gurjeviče a P.O.Suchého do pozice "experimentálních OKB" po celou dobu VVV.

Netahal bych do toho verze Su 27 po roce 1990, to by jsme se museli bavit o MiGu 29M, což byla hlobková a podle všeho výborná modernizace MiGu 29 9-12, ze stejné doby. KTERÁ OVŠEM NEBYLA PŘIJATA. Není tedy féŕ vůči MiGu 29, stavět modernizovaný Su 27 což ?

Jenže k rozhodování o tom, který letoun bude tím nosným, došlo až v polovině 90-tých let ... musíme tedy brát ty varianty, které byly tehdy k dispozici. Ano, psal jsem, že MiG-29M (Izdělije 9-15) měl vlastně smůlu. Vývoj začal v roce 1982, ale táhl se. Zálet prototypu byl v roce 1986, ale vývoj se nedařilo ukončit. Povedlo se to až v roce 1992 ... a to byla RF v takovém marasmu, že zavedení sériové výroby nového letadla (a MiG-29M byl de-facto nový typ) nepřicházelo v úvahu. A tak se porovnával Su-27S/P z roku 1990 s MiG-29 (Izdělije 9-12) z roku 1982. Vzhledem k univerzálnosti platformy Su-27, jeho výkonům, nosnosti a doletu to pak nebylo moc složité rozhodování. Su-27 byl nejen lepší, ale měl i větší rozvojový potenciál - jak můžeme dnes vidět.

Na KDYBY se v historii nehraje. Bohužel. Mě se MiG-29 vždy líbil o trochu víc než Su-27 ... ale zvykl jsem si

[stronger.p]

For Wasp,:Kvočur ale létal u MiGu, "svoji" katapultáž na Airshow v Paříži provedl právě na MiG-29. On později přešel k Suchoji?

[Skeptik]

For Wasp,:Kvočur ale létal u MiGu, "svoji" katapultáž na Airshow v Paříži provedl právě na MiG-29. On později přešel k Suchoji?

Kvočur byl od roku 1981 členem skupiny zkušebních pilotů OKB MiG a jako takový předváděl MiG-29 na aerosalónu ve Farnborough v roce 1988 a v Le Bourget 1989 ... tam včetně katapultáže
V roce 1991 přešel do LII (Letový zkušební institut) kde přešel na testování letounů řady Su-27. Jako člen LII se potom účastnil i aerosalónu v Praze/Ruzyni v roce 1995 (to je ten případ, kdy ho nejmenovaný řídící poslal do bouřky s kroupama a Su-27 pak vypadal jak kryž prošel flakem nad Berlínem Kvočur pak nadával jak dlaždič celou cestu od letadla až do terminálu )
Pro OKB Suchoj, pokud vím, nikdy nepracoval.

[Wasp]

Kvočura jsem jmenoval pro to, že je znám jako výborný akrobatický pilot Su 27 - udělal mu velmi dobré jméno a reklamu. To stejné ( velmi dobrou propagaci) dělal Menitskyj pro MiG.

Skeptiku, nebyl MiG 29M "napřed" v zavedení než nová tehdejší verze Su 27 ?

[Wasp]

Skeptik
Myslel jsem že máš i něco jiného k tomu porovnání Su 27 a MiG 29 v osumdesátých letech.