Noční útoky bombardérů - zařízení, taktiky
Napsal: 14/11/2005, 19:12
Ihned na začátku války se všechny strany konfliktu omezovaly jenom na útoky za denního světla, bombardování za tmy by bylo vzhledem k rizikovosti letu nebezpečné a navíc by posádky nenašly své cíle.S postup času se však začala PVO všech stran zdokonalovat a všichni také pochopili že bombardování během noci je jediný způsob jak ochránit bombardéry před stále se zdokonalující PVO a jejími technikami.
Byl tu sice jeden velký problém, a to jak najít přesně své cíle za noční tmy.První metodou byl klasický let přímou cestou k cíly a za počítání rychlosti letadla určit kde se stroj nachází.Jenže tady byl problém takový že rychlost větru které se často měnila hýbala také s rychlostí a tím velice stěžovala počítání vzdálenosti podle rychlosti pže rychlost větru byla každou vteřinu jiná, a to nemluvím o špatném počasí.Navíc jak Němci tak Britové vystavěli před svými městy přehradné baráže takže se plánovači museli uchýlit k taktice létání podle waypointů které byly rozpracovány tak aby bombardéry tyto baráže, nebo větší koncentrace PVO obletěly,jenže to bylo ještě horší protože zatáčky k dalšímu waypointu musely být přesně dodrženy aby letadla proklouzla mezi více bráněnými místy a pokud se špatně hledala aktuální poloha v přímém letu k cíli tak to tady bylo ještě horší pže dodržet polohu otáčky k dalšímu waypointu byla takřka nemožná.
Na začátku války proto existovalo několik postupů: Hrubé stanovení polohy: to spočívalo hlavně na přesné práci navigátora který musel podle odhadovaného směru, rychlosti větru a rychlosti letadla určit svou aktuální polohu.
Další metodou byla Astronavigace: To bylo pro navigátora ještě horší pže jeho úkolem bylo určit polohu stroje podle hvězd.K tomu mu pomáhala mapa souhvězdí, jenže než navigátor znovu našel hvězdu podle které se orientoval uběhl značný čas a letoun se přitom pořád pohyboval. Navíc najít stejnou hvězdu nebo souhvězdí bylo značně namáhavé - - uznejte sami. Takže tato metoda byla spíše nepoužívána.
Byl potřeba účinný navigační systém.Jenže ten v této době nebyl a tak se posádky naučili létat podle waypointů a určovat svou polohu podle určitých význačných bodů které bylo dobře vidět napři vodní cesty, řeky jezera atd.TO bylo v té době to nejpřesnější jak se zorientovat.
Dalo by se říct že s prvním skutečně přesným navigačním zařízením přišli Němci. Tohle zařízení se nazývalo XG, nebo zkráceně X. Systém pracoval na radarových signálech které se protínaly a tím posádkám přesně ukazovaly kde se nachází. Poprvé bylo bojově použito 14. listopadu 1940. Tímto přístrojem byly vybaveny letadla speciální letecké jednotky Kampfgruppe 100. Tato jednotka měla základnu ve francouzském Vannes. Jejich úkolem bylo podle zařízení X najít anglické město Coventry, které měli napadnout a tím vlastně označit pro hlavní svaz bombardérů He-111 které měly provést hlavní útok.
Letouny KG 100 vzlétly 14. listopadu 1940. Hlavní radarový vysílač se nacházel v Cherbourgu,jeho krycí jméno bylo Wesser – ten vysílal signál který mířil přímo na Coventry a procházel jakoby přes něj. Letouny tedy po vzletu pokračovaly k Cherbourgu.Jakmile dosáhly Cherbourgu zachytily palubní přijímače signál z vysílače Wesser. Piloti tak podle jednoduché mapy na které byla zaznačená stupnice mohli letět přímo podél tohoto signálu.Ovšem to nebylo všechno!! Když byly letouny 50 km od Coventry, protínal signál z vysílače Wesser, signál z dalšího radarového vysílače který byl umístěn v Pas de Calais, jeho krycí jméno bylo Rhein.Tímto posádky přesně věděli v jaké vzdálenosti jsou.Letěli tedy dál podél signálu z vysílače Wesser.Jakmile byly bombardéry 40 km od Coventry protínal signál z Wesseru, signál z dalšího vysílače který měl krycí jméno Oder – tím nejen že upozornil posádky na vzdálenost kterou ještě mají k cíli,ale ještě tím upozornil bombometčíka který zapnul speciální hodiny které započítávaly navíc rychlost letounu.25 Km od cíle protínal signál z Wesseru,signál z vysílače jehož krycí jméno bylo Elbe, bombometčík znovu zapnul hodiny a za 1 minutu byly nad Coventry automaticky odhozeny zápalné pumy. Posádky hlavního svazu bombardérů se ke Coventry dostaly klasickou metodou navádění. Coventry už viděly z dálky jak hořelo po náletu letadel z KG 100, trefit se tedy nebylo vůbec těžké. Tento nálet byl asi nejtěžší který toto město zažilo.
10.11.1941 podnikli Němci nejtěžší nálet v rámci Blitzu na Londýn, bylo zabyto 3000 lidí, to bylo poslední z velkých nočních náletů Luftwaffe na Anglii.
Velení bombardovacího letectva RAF udělalo v létě 1941 analýzu účinků náletů svých bombardérů a zjistilo zdrcující výsledek že pouze 1/10 posádek shazovala pumy v okruhu 16 km od cíle,to přimělo velitele aby zadaly zakázku na vytvoření nového navigačního zařízení.
Prvním takovým zařízením byl radarový zaměřovač Gee.Systém pracoval za veliké pomoci pozemních vysílačů které vysílaly signály do vzdálenosti max. 650 km a navigátor pomocí speciální mapy s kruhovou sítí.Podle té určil svou pozici tak jakou silou byly zachycovány signály.
Poté přišel další, velice účinný zaměřovací systém který se nazýval H2S, to byl v podstatě radar který směřoval přímo pod letoun a snímal prostor nad kterým se letadlo nacházelo, bombometčík tak tedy přesně viděl co má pod sebou.Tento systém později přejali i Američani aby mohli bombardovat přes oblaka.Změnili tomu trošku název na H2X.
Takový dalším zaměřovací m systémem byl přístroj nazývaný OBOE.Ten pracoval jako většina ostatních také na radarových vlnách které byly vysílány z pozemních stanic.Pracoval následovně: byly 2 radarové vysílače, 1. byl pojmenován Cat ten vysílal signál o obrovském oblouku a podle toho sledoval letoun po celou dobu co letěl.2. stanice, ta se jmenovala Mouse, vysílala signál který procházel cílem,Jakmile se signál z myše protkl nad cílem s obloukem vysílaným kočkou byl to signál že se mají uvolnit pumy.
Nutno dodat že němci také vyvíjeli účinná zařízení jak tato vysílání odhalit, byly jimi vybavovány noční stíhačky které podle něho pak vyhledávaly spojenecké bombardéry.
Bohužel se mi nepodařily sehnat nějaké fotky těchle zařízení...taky tam nemám více těch německých pže dělám spíše do spojenců
tak klidně doplňujte
Byl tu sice jeden velký problém, a to jak najít přesně své cíle za noční tmy.První metodou byl klasický let přímou cestou k cíly a za počítání rychlosti letadla určit kde se stroj nachází.Jenže tady byl problém takový že rychlost větru které se často měnila hýbala také s rychlostí a tím velice stěžovala počítání vzdálenosti podle rychlosti pže rychlost větru byla každou vteřinu jiná, a to nemluvím o špatném počasí.Navíc jak Němci tak Britové vystavěli před svými městy přehradné baráže takže se plánovači museli uchýlit k taktice létání podle waypointů které byly rozpracovány tak aby bombardéry tyto baráže, nebo větší koncentrace PVO obletěly,jenže to bylo ještě horší protože zatáčky k dalšímu waypointu musely být přesně dodrženy aby letadla proklouzla mezi více bráněnými místy a pokud se špatně hledala aktuální poloha v přímém letu k cíli tak to tady bylo ještě horší pže dodržet polohu otáčky k dalšímu waypointu byla takřka nemožná.
Na začátku války proto existovalo několik postupů: Hrubé stanovení polohy: to spočívalo hlavně na přesné práci navigátora který musel podle odhadovaného směru, rychlosti větru a rychlosti letadla určit svou aktuální polohu.
Další metodou byla Astronavigace: To bylo pro navigátora ještě horší pže jeho úkolem bylo určit polohu stroje podle hvězd.K tomu mu pomáhala mapa souhvězdí, jenže než navigátor znovu našel hvězdu podle které se orientoval uběhl značný čas a letoun se přitom pořád pohyboval. Navíc najít stejnou hvězdu nebo souhvězdí bylo značně namáhavé - - uznejte sami. Takže tato metoda byla spíše nepoužívána.
Byl potřeba účinný navigační systém.Jenže ten v této době nebyl a tak se posádky naučili létat podle waypointů a určovat svou polohu podle určitých význačných bodů které bylo dobře vidět napři vodní cesty, řeky jezera atd.TO bylo v té době to nejpřesnější jak se zorientovat.
Dalo by se říct že s prvním skutečně přesným navigačním zařízením přišli Němci. Tohle zařízení se nazývalo XG, nebo zkráceně X. Systém pracoval na radarových signálech které se protínaly a tím posádkám přesně ukazovaly kde se nachází. Poprvé bylo bojově použito 14. listopadu 1940. Tímto přístrojem byly vybaveny letadla speciální letecké jednotky Kampfgruppe 100. Tato jednotka měla základnu ve francouzském Vannes. Jejich úkolem bylo podle zařízení X najít anglické město Coventry, které měli napadnout a tím vlastně označit pro hlavní svaz bombardérů He-111 které měly provést hlavní útok.
Letouny KG 100 vzlétly 14. listopadu 1940. Hlavní radarový vysílač se nacházel v Cherbourgu,jeho krycí jméno bylo Wesser – ten vysílal signál který mířil přímo na Coventry a procházel jakoby přes něj. Letouny tedy po vzletu pokračovaly k Cherbourgu.Jakmile dosáhly Cherbourgu zachytily palubní přijímače signál z vysílače Wesser. Piloti tak podle jednoduché mapy na které byla zaznačená stupnice mohli letět přímo podél tohoto signálu.Ovšem to nebylo všechno!! Když byly letouny 50 km od Coventry, protínal signál z vysílače Wesser, signál z dalšího radarového vysílače který byl umístěn v Pas de Calais, jeho krycí jméno bylo Rhein.Tímto posádky přesně věděli v jaké vzdálenosti jsou.Letěli tedy dál podél signálu z vysílače Wesser.Jakmile byly bombardéry 40 km od Coventry protínal signál z Wesseru, signál z dalšího vysílače který měl krycí jméno Oder – tím nejen že upozornil posádky na vzdálenost kterou ještě mají k cíli,ale ještě tím upozornil bombometčíka který zapnul speciální hodiny které započítávaly navíc rychlost letounu.25 Km od cíle protínal signál z Wesseru,signál z vysílače jehož krycí jméno bylo Elbe, bombometčík znovu zapnul hodiny a za 1 minutu byly nad Coventry automaticky odhozeny zápalné pumy. Posádky hlavního svazu bombardérů se ke Coventry dostaly klasickou metodou navádění. Coventry už viděly z dálky jak hořelo po náletu letadel z KG 100, trefit se tedy nebylo vůbec těžké. Tento nálet byl asi nejtěžší který toto město zažilo.
10.11.1941 podnikli Němci nejtěžší nálet v rámci Blitzu na Londýn, bylo zabyto 3000 lidí, to bylo poslední z velkých nočních náletů Luftwaffe na Anglii.
Velení bombardovacího letectva RAF udělalo v létě 1941 analýzu účinků náletů svých bombardérů a zjistilo zdrcující výsledek že pouze 1/10 posádek shazovala pumy v okruhu 16 km od cíle,to přimělo velitele aby zadaly zakázku na vytvoření nového navigačního zařízení.
Prvním takovým zařízením byl radarový zaměřovač Gee.Systém pracoval za veliké pomoci pozemních vysílačů které vysílaly signály do vzdálenosti max. 650 km a navigátor pomocí speciální mapy s kruhovou sítí.Podle té určil svou pozici tak jakou silou byly zachycovány signály.
Poté přišel další, velice účinný zaměřovací systém který se nazýval H2S, to byl v podstatě radar který směřoval přímo pod letoun a snímal prostor nad kterým se letadlo nacházelo, bombometčík tak tedy přesně viděl co má pod sebou.Tento systém později přejali i Američani aby mohli bombardovat přes oblaka.Změnili tomu trošku název na H2X.
Takový dalším zaměřovací m systémem byl přístroj nazývaný OBOE.Ten pracoval jako většina ostatních také na radarových vlnách které byly vysílány z pozemních stanic.Pracoval následovně: byly 2 radarové vysílače, 1. byl pojmenován Cat ten vysílal signál o obrovském oblouku a podle toho sledoval letoun po celou dobu co letěl.2. stanice, ta se jmenovala Mouse, vysílala signál který procházel cílem,Jakmile se signál z myše protkl nad cílem s obloukem vysílaným kočkou byl to signál že se mají uvolnit pumy.
Nutno dodat že němci také vyvíjeli účinná zařízení jak tato vysílání odhalit, byly jimi vybavovány noční stíhačky které podle něho pak vyhledávaly spojenecké bombardéry.
Bohužel se mi nepodařily sehnat nějaké fotky těchle zařízení...taky tam nemám více těch německých pže dělám spíše do spojenců
tak klidně doplňujte
