PALBA.CZ

Na jaře 1942 řešilo velení japonského námořnictva kruciální otázku, kam po prvotních úspěších nasměrovat svoji doposud bezchybně fungující válečnou mašinerii. Nabízely se tři alternativy, přičemž každá měla své zastánce i odpůrce. Část důstojníků z Hlavního námořního štábu v čele s námořním kapitánem S. Tomiokou upřela pozornost k archipelagům Samoa a Fidži, jejichž obsazení by Spojencům zkomplikovalo spojení s Austrálií. Námořní kapitán K. Kurošima z operační sekce Spojeného loďstva naopak prosazoval expanzi na Cejlon a do západní části Indického oceánu, kteréžto myšlence byl ještě v lednu nakloněn i admirál I. Jamamoto, jenž po dobytí Cejlonu a zničení britských námořních sil hodlal dokonce přenést operace až na Blízký východ a po spojení s Berlínem zajistit Tokiu zdejší bohatá ropná pole. Poté, co pro své plány nenašel pochopení japonských generálů, změnil velitel Spojeného loďstva názor a společně se svým náčelníkem štábu tvrdili, že Nippon musí přinutit americké Tichooceánské loďstvo k rozhodující bitvě, což nejlépe zajistí ofenziva směrem na Midway a Havajské souostroví.

My už víme, že nakonec zvítězila Jamamotova koncepce generální bitvy, což ovšem neznamená, že by se v období mezi obsazením Jávy a bitvou u Midway pro Mobilní svaz vedený viceadmirálem Čuiči Nagumou nenašlo využití v jiné oblasti. Japonské letadlové lodě od zahájení války v Tichomoří věru nezahálely. Poté, co se nesmazatelně zapsaly do historie námořního válčení útokem na Pearl Harbor, asistovaly při dobytí ostrova Wake, podporovaly obsazení Rabaulu a Kaviengu v Bismarckově souostroví stejně jako přístavů Lae a Salamaua na Nové Guinei, zdemolovaly australský přístav Darwin a přispěly i k završení kampaně v Nizozemské Východní Indii.


Námořní kapitán Kurošima

Jejich posádky oprávněně naplňoval pocit hrdosti na dosažené úspěchy, a když se koncem března 1942 dozvěděly, že mají pro změnu rozsévat smrt a zkázu v hloubi Indického oceánu předpokládejme, že úkol utkat se s Nelsonovými nástupci přijaly s nadšením. Albion totiž stál u kolébky moderní japonské floty, a nyní podle mínění velitele Spojeného loďstva dozrál čas, aby Hirohitovi námořníci dokázali, že časy nadvlády Královského námořnictva nad sedmero moří patří minulosti a oni se už od svého vzoru nemají co učit.
Důvody proč Císařský hlavní stan upřel svoji pozornost k Indickému oceánu zůstávají nejasné, Ano, Japonci se na jaře 1942 chystali ovládnout Novou Guineu a Šalomounovy ostrovy, tudíž se se před nevyhnutelným střetnutím s Američany jevilo výhodné nejprve eliminovat hrozbu, kterou pro jejich levé křídlo představovalo Východní loďstvo, tím spíše, když koncem března obsadili Andamanské a Nikobarské ostrovy. Úspěšně se rozvíjela i ofenzíva v Barmě, kde drželi část pobřeží s hlavním městem Rangúnem, takže bylo žádoucí zabezpečit námořní komunikace v Bengálském zálivu a ochránit přímořské křídlo fronty před úderem z moře.


Stíhačka Micubiši A6M2 na palubě letadlové lodě Akagi

Navíc tu byly i politické důvody. Nemalá část ozbrojených sil Commonwealthu se rekrutovala z Indů, přičemž nebylo tajemstvím, že obyvatelstvo této kolonie je dlouhodobě nespokojeno s britskou nadvládou. V Tokiu věděli, že v březnu dorazil na subkontinent vládní emisar Stafford Crips, jenž vůdcům Indického národního kongresu přislíbil nezávislost podmíněnou ovšem porážkou Země vycházejícího slunce.

Okázalá demonstrace síly tudíž mohla nejenom oslabit britské pozice, ale i přesvědčit indické pohlaváry, že nastal čas vypověděl Whitehallu poslušnost a po boku Nipponu si vybojovat samostatnost. Navíc mohlo zdecimování Východního loďstva ohrozit námořní komunikace v Indickém oceánu, na nichž záviselo zásobování spojeneckých vojsk na Středním východě a v Egyptě, a kudy proudily i dodávky válečného materiálu pro Čínu a SSSR. Proto Japonci doufali, že Churchillova vláda na tuto hrozbu zareaguje přesunem dalších armádních jednotek, což mohlo usnadnit plánovanou ofenzivu Osy v severní Africe. Navíc případný německý průlom východní fronty sliboval vytvořit potenciální hrozbu pro spojenecké pozice v okolí Perského zálivu, odkud přes nesmírně důležitý přístav Ábádán jako životodárná míza proudila do celého impéria íránská ropa udržující v chodu jeho armády i ekonomiku. Ostatně sami britští plánovači na jaře 1942 konstatovali, že jejich pozemní síly v Africe a Asii nyní představují společné, a z hlediska logistiky nesmírně náročné válčiště, ohraničené na západě Kyrenaikou, na severu Indii a Persií a na východě Austrálií.


Viceadmirál Nagumo

Argumentů k odůvodnění nájezdu letadlových lodí na Indický oceán tedy zastánci „operace C“ předložili celou řadu, ale tím nejpádnějším byla patrně snaha dokázat světu, že „úderná pěst japonské floty“ je stále připravena k akci, a že na světě není síly, jež by jí mohla čelit.

Rozsah zadaných úkolů vyžadoval nasazení dostatečných prostředků a musíme konstatovat, že Jamamoto v tomto směru rozhodně neskrblil, takže když Nagumo 26. března nařídil zvednout kotvy, opustilo Kendari na Celebesu úctyhodné uskupení. Mobilní svaz tentokráte sestával z letadlových lodí AKAGI, HIRJÚ, SORJÚ, ŠÓKAKU a ZUIKAKU, 3. divize bitevních lodí (KONGÓ, HARUNA, KIRIŠIMA a HIEI), těžkých křižníků TONE a ČIKUMA, lehkého křižníku ABUKUMA a torpédoborců URAKAZE, TANIKAZE, ISOKAZE, HAMAKAZE, KASUMI, KAGERO, ARARE a ŠIRANUI.


Mobilní svaz vyplouvá k výpadu na Indický oceán

Hlavního ofenzivního činitele představovalo palubní letectvo. Před „operací C“ došlo k nahrazení strojů ztracených v předchozích akcích a osádky využily pobytu v zátoce Staring k výcviku, takže můžeme konstatovat, že Mobilní svaz dosáhl na jaře 1942 vrcholu výkonnosti. Jeho letecká složka zahrnovala 123 torpédonosných bombardérů Nakadžima B5N2 a 114 střemhlavých Aiči D3A1, přičemž vzdušnou ochranu zabezpečovalo 105 proslulých stíhaček Micubiši A6M2.

Jeho prvořadým úkolem byly letecké útoky na cejlonské přístavy Kolombo a Tirinkumalí sloužící jako hlavní báze Východního loďstva, a protože jeho splnění vyžadovalo značnou spotřebu pohonných hmot, doprovázely Mobilní svaz cisternové lodě NIPPOON MARU, TOEI MARU, KENJO MARU, KOKUJO MARU, KJOKUTO MARU a ŠINKOKU MARU chráněné torpédoborci HAGIKAZE, AKIGUMO a MAIKAZE.


Bombardéry Nakadžima B5N2 nad Tirinkumalí

O něco později ze Singapuru vyplul s úkolem destruovat námořní přepravu v Bengálském zálivu i viceadmirál Džisaburó Ozawa. Jeho uskupení se kromě lehké letadlové lodě RJÚDŽÓ skládalo z těžkých křižníků ČÓKAJ (vlajkový), KUMANO, MOGAMI, MIKUMA a SUZUJA, lehkého křižníku JURA a torpédoborců FUBUKI, ŠIRAJUKI, HACUJUKI a MURAKUMO, jež záhy nahradily sesterské AMAGIRI, ASAGIRI, ŠIRAKUMO a JÚGIRI.

Ozawa disponoval 15 bombardéry Nakadžima B5N2, jejichž osádky ovšem doposud útočily pouze na pozemní cíle, tudíž neprošly výcvikem k torpédovým útokům, a tuctem stíhacích strojů Micubiši A6M2, které na RJÚDŽÓ před nedávnem nahradily rychle zastarávající Micubiši A5M. Navíc v Port Blair na Andamanských ostrovech mělo základnu necelých 20 létajících člunů Kawaniši H6K z útvaru Tako a nad Bengálským zálivem operovali i stíhači z 22. vzdušného loďstva z barmského Mingaladonu. Zatímco létající čluny s dlouhým doletem mohly Nagumovi s předstihem zajistit vzdušný průzkum v okolí Cejlonu, stroje z barmských základem dostaly za úkol poskytnout krytí Ozawovu svazu a případně útočit na přístavy a letiště na východoindickém pobřeží.


Viceadmirál Ozawa

Pro úplnost uveďme, že z Penangu 27. března vypluly i ponorky I-2, I-3, I-4, I-6 a I-7, jejichž velitelé dostali rozkaz napadat nepřátelské obchodní lodě u západoindického pobřeží, a několik dní před vzdušným útokem zaslat zpravodajské a meteorologické informace z oblasti Kolomba a Tirinkumalí. Dodejme, že I-7 se 1. a 2. dubna přiblížila ke Kolombu, ale v přístupu na rejdu jí zabránila silná protiponorková obrana, jež o dva dny později od podrobnějšího průzkumu Tirinkumalí odradila také I-2.

Z důvodů utajení zvolil velitel Mobilního svazu delší přístupovou trasu mezi ostrovy Flores a Timor, takže Japonci teprve 1. dubna pronikli na Indický oceán, přičemž úder na Kolombo chtěli provést na velikonoční neděli tj. 5. dubna. Po úspěšných náletech na Pearl Harbor a Darwin admirál Nagumo s vážnějším odporem nepočítal. Podle zjištění rozvědky měli Spojenci na Cejlonu a na pobřeží Bengálského zálivu pouze 300 letounů, a pokud by synové Nipponu zastihli protivníka nepřipraveného, ani Východní loďstvo nepředstavovalo rovnocenného soupeře.


Letecká torpéda na palubě Akagi

Jenomže základní premisa úspěšného přepadu tentokráte nebyla naplněna, neboť japonská tajná služba nezjistila spojeneckou námořní základnu na Maledivách, zatímco britská rozvědka na základě dešifrovaných depeší s předstihem odhalila japonské záměry. Kvůli této okolnosti se výsledek „operace C“ ocitl na vážkách, ba za určitých okolností mohly nenahraditelné letadlové lodě uvíznout v nastražené pasti, přičemž Britové mohli vážně oslabit japonské námořnictvo ještě před Jamamotem vzývanou rozhodující bitvou s americkou flotou.
Po pádu Nizozemské Východní Indie došlo na Rooseveltův návrh k rozdělení velitelských kompetencí Whitehallu a Washingtonu na řadě válčišť od Atlantiku až po Tichomoří. Jejich přesný výčet není třeba rozebírat, jelikož pro danou problematiku stačí konstatovat, že oblast Tichého oceánu (s výjimkou Sumatry) připadla pod americké velitelství, zatímco na Indickém oceánu a Středním východě se angažovali Britové. Třebaže se na první pohled jedná o rovnoměrné rozložení válečné zátěže na bedra obou anglosaských mocnosti, ve skutečnosti hlavní odpovědnost za vedení válečných operací vůči Japonsku získaly USA, zatímco britský Commonwealth se ocitl na vedlejší koleji.


Viceadmirál Layton

V americké zóně se (bez konzultací s jejich vládami) ocitly i Austrálie a Nový Zéland. To muselo bolestivě ranit pamětníky největší slávy impéria. Churchill si proto jako úlitbu vymohl podmínku, že lodě plavící se pod zástavou s křížem sv. Jiří, se na Pacifik vrátí jakmile to umožní vývoj na dalších frontách, byť dosavadní průběh války naznačil, že časy, kdy světu vládl britský lev patří minulosti, a úlohu hegemona této oblasti převezmou USA.

Hlavní silou určenou k odražení případné japonské invaze bylo Východní loďstvo, jemuž od prosince 1941 do března 1942 velel viceadmirál G. Layton. Po šokujícím potopení bitevních lodí PRINCE OF WALES a REPULSE, stála admiralita před úkolem, kterak z jeho trosek vybudovat sílu schopnou obstát v konfrontaci s Japonci. Layton již v polovině prosince admiralitě doporučil přesunout hlavní základnu Východního loďstva z ohroženého Singapuru na Cejlon a soustředit se na zajištění námořních komunikací v Indickém oceánu a přilehlých oblastech Pacifiku.


Letadlová loď Indomitable

Důležitost této části zeměkoule pro Británii a Commonwealth záhy v memorandu „Budoucí britská námořní strategie“ určeném pro náčelníky štábů zdůraznil i viceadmirál H. Moore, jenž tvrdil, že k tomuto úkolu je nezbytné vyslat do Singapuru vyváženou flotu schopnou ohrozit japonskou nadvládu nad Jihočínským mořem. Jeho myšlenky padly na úrodnou půdu, ale protože bylo zřejmé, že Malajsie a Singapur padnou dříve než se Východní loďstvo rozroste na formaci hodnou tohoto jména, měla se britská námořní moc opírat o báze na Cejlonu.

Na Mooreho doporučení se rezervoárem pro vybudování nové odstrašující síly stalo nejenom Středomořské loďstvo, nýbrž i britské formace na Atlantiku, což bylo možné pouze za předpokladu, že bude do východního Středomoří přesunuto dostatečné množství torpédových bombardérů a část úkolů Královského námořnictva v severním Atlantiku převezmou Američané. Tímto způsobem hodlal Moore soustředil na Cejlonu opravdu impozantní flotilu čítající mj. 9 bitevních lodí a 3 nosiče letadel, ale tento záměr brzy rozcupovala na cáry válečná realita.


Bitevní loď Resolution a letadlová loď Formidable na Indickém oceánu

Už 19. prosince 1941 totiž italští potápěči pronikli na základnu Středomořského loďstva v Alexandrii, načež na dlouhou dobu vyřadili z akce bitevní lodě VALIANT a QUEEN ELIZABETH. Navíc velení Amerického námořnictva si v průběhu r. 1942 jako prioritu vytklo operace na Pacifiku, a protože nové obrněnce ANSON a HOWE měly vstoupit do služby až v létě 1942, musela se admiralita smířit s neradostným faktem, že pancéřové jádro Východního loďstva se bude skládat ze starých bitevníků třídy „R“.

O mnoho lepší situace nepanovala ani v kategorii letadlových lodí. Pro Indický oceán se sice počítalo s moderními jednotkami třídy ILLUSTRIOUS, jenomže FORMIDABLE a ILLUSTRIOUS se 16. prosince poškodily při vzájemné kolizi, takže prozatím na Indický oceán odpluly pouze INDOMITABLE a starý HERMES.

Hodnotných válečných lodí tedy v těchto vodách během ledna a února 1942 mnoho nepřibylo, a situace se změnila k lepšímu teprve poté, co první námořní lord D. Pound počátkem března upozornil ministerského předsedy na možnost japonského vpádu na Indický oceán. Důvodem nebyla jenom vrůstající hrozba ze strany Nipponu, ale určitou roli sehrály i politické ohledy. Churchillova vláda totiž před nedávnem v parlamentu čelila (poněkud donkichotskému) pokusu o vyslovení nedůvěry, jenomže kdyby se Japonsko po Malajsii, Singapuru a většiny Barmy zmocnilo i Cejlonu, hlasy požadující Churchillovu rezignaci by zákonitě zesílily.


Letadlová loď Indomitable a bitevní loď Warspite

Většina plánovačů se domnívala, že se Tokio s ohledem na hrozbu amerického Tichooceánského loďstva prozatím neodhodlá k větším desantům na pobřeží Indickém oceánu, ale admiralita musela kalkulovat s možností, že do britského hájemství vtrhne japonská námořní formace dříve, než se Američané rozhoupou k protiakci. V takovém případě se Východnímu loďstvu nabízely dvě alternativy. Zvednout hozenou rukavici a riskovat porážku, jež by Nipponu umetla cestu k další expanzi tímto směrem, čí se bitvě vyhnout a nechat Japonce beztrestně zdemolovat námořní základny na Cejlonu. Každá možnost měla svá úskalí, přičemž první námořní lord ve směrnici odeslané 19. března preferoval druhou variantu, i když konečné řešení tohoto dilematu připadlo velícímu admirálovi.

K Východnímu loďstvu koncem března včetně podřízených australských a nizozemských jednotek, náležely 3 letadlové lodě, 5 lodí bitevních, 2 těžké a 5 lehkých křižníků, 1 monitor, 16 torpédoborců a ponorky TRUSTY, TRUANT, O-19, K-XI, K-XIV a K-XV, plus řada menších a pomocných plavidel. Nominálně se jednalo o značnou sílu, ale ve skutečnosti šlo o směsici většinou zastaralých lodí, které neabsolvovaly společné manévry a nemohly vytvořit homogenní formaci. Britové si uvědomovali, že se momentálně nemohou postavit jádru Spojeného loďstva jako rovný s rovným, ale zároveň doufali, že je Východní loďstvo dostatečně silné, aby na sebe vázalo část japonské floty, aniž by muselo podstoupit rozhodující bitvu.


Letouny Fulmar a Albacore se složenými křídly na palubě Indomitable

Protiváhu pětice Nagumových letadlových lodí představovaly INDOMITABLE, FORMIDABLE a HERMES. První dvě sice vynikaly dobrou pancéřovou ochranou, za což zaplatily daň v podobě zmenšené kapacity palubních hangárů, tudíž nesly nepoměrně méně letadel, než jejich japonští a američtí konkurenti. Konkrétně FORMIDABLE nesl 21 torpédonosných bombardérů Fairey Albacore, 1 Fairey Swordfish a 16 (?) stíhaček Grumman F4F Wildcat, zatímco vylepšený INDOMITABLE mohl do vzduchu vyslat 24 bombardérů Fairey Albacore, 12 stíhacích letounů Fairey Fulmar a 9 strojů Hawker Sea Hurricane.

To znamená, že dvě britské nejmodernější letadlové lodě nesly pouze 46 bombardérů a 37 stíhaček, z nichž se s japonskými protějšky mohlo měřit pouze 16 Wildcatů. Námořní letectvo totiž doplácelo na skutečnost, že až do r. 1937 bylo součástí RAF, která měla jiné priority. Ještě slabší leteckou složkou disponoval HERMES. Na nejstarší a nejmenší britské letadlové lodi totiž sloužila pouze 814. peruť složená z tuctu zastaralých torpédových bombardérů Fairey Swordfish. Proto při střetnutí s nepřátelskými letouny mohla spoléhat výhradně na nepočetnou protiletadlovou artilerii, tudíž představovala snadný cíl, a za mnoho nestál ani její ofenzivní potenciál.


Letecký výtah na palubě Indomitable

I v kategorii bitevních lodí tahali za delší konec Japonci. Pravda, Britové proti jejich čtyřem obrněncům nesoucím 36 děl ráže 356 mm mohli nasadit pět vlastních disponujících 40 kanóny ráže 381 mm, to však v praxi mnoho neznamenalo. Modernizací na současný standard totiž prodělal jenom WARSPITE, zatímco bitevníky třídy „R“ se vyznačovaly malou rychlostí, nedostatečným dostřelem a slabou horizontální ochranou. Na zgruntu přestavěné bitevními lodě třídy KONGÓ tedy nestačily, a jedinou šancí na úspěch představovala noční bitva, kdy Britové mohli k detekci protivníka využít radar.

Směsice křižníků a torpédoborců připomínala koktejl namíchaný z britských přísad nejrůznějšího stáří, zahuštěný špetkou australských a nizozemských ingrediencí, z nichž se za vyhovující daly považovat pouze těžké křižníky CORNWALL a DORSETSHIRE společně s torpédoborci třídy „H“, „F“, „N“ a „P“ plus zbrusu nový ISAACK SWEERS.


Japonská bitevní loď Kongó

Východní loďstvo se opíralo o základny Tirinkumalí a Kolombo. Oba přístavy díky přírodním podmínkám zajišťovaly dobrou ochranu před nepříznivým počasím, ale postrádaly odpovídající technické zázemí a ani prostředky určené k obražení vzdušného či námořního útoku nebudily přílišný respekt. Britům se zkrátka vymstilo, že jako hlavní bázy dlouhodobě preferovali Singapur, pročež na zvelebení ostatních přístavů chyběly prostředky.

Východní loďstvo - na rozdíl od japonského a amerického - nedokázalo pro nedostatek tankerů na moři operovat delší dobu, ale naštěstí mohlo k tomuto účelu využívat tajnou základnu na atolu Addu (Port T) vzdálenou od Cejlonu přes 600 námořních mil. Ta ovšem nebyla vhodná k dlouhodobému pobytu silnějšího uskupení, neboť se jednalo o pouhé kotviště s palivovými terminály, tudíž sloužila pouze jako dočasný úkryt či zásobovací stanice a postrádala ochranu před útoky ponorek a letounů. Navíc se posádky musely vyrovnat s nepříjemným klimatem, které velitel Východního loďstva vyjádřil následovně: „Vedro je prostě nepopsatelné, žhnoucí, mučivé vedro, před nímž není žádného úniku,“ a nulovou možností zábavy, pročež mu námořníci v narážce na odlehlou základnu na Orknejských ostrovech přezdívali „Scapa s palmami“. Současně probíhaly práce na přeměně dalšího maledivského ostrova Gan na námořní a leteckou základnu, ale ty nepřekročily přípravnou fázi, takže jí Východní loďstvo během japonského výpadu nemohlo použít.


Bombardér Blenheim nad letištěm Racecourse

Ztráta Cejlonu by otřásla britskou nadvládou nad Indickým oceánem. Ostrov nejenže zabezpečoval námořní komunikace do Austrálie, na Nový Zélandu, do Egypta i na Střední východ, ale rovněž chránil indické přístavy a do budoucna představoval vhodné nástupiště k úderům na Malajsii a Nizozemskou Východní Indii.

Proto zde Londýn umístil početné armádní jednotky a v průběhu ledna posílilo i zdejší letectvo. Zdaleka nejlepší letiště s několika ranvejemi se nazývalo China Bay a leželo v blízkosti Tirinkumalí na východním pobřeží, zatímco správní centrum Kolombo krylo letiště Ratmalana a provizorní startovací plocha (Racecourse) vybudovaná na zdejším hipodromu, o niž Japonci neměli tušení. Na jižním pobřeží existovalo malé letiště v Minneriya a průzkumné létající čluny Catalina startovaly z laguny Koggala.


Létající člun Catalina v laguně Koggala

Celkem RAF na Cejlonu na přelomu března a dubna soustředilo čtyři stíhací perutě (30., 258., 261., 273.) a jednu bombardovací (11.), v nichž sloužilo 54 strojů Hawker Hurricane, 16 Fairey Fulmarů a 14 lehkých bombardérů Bristol Blenheim. Námořní letectvo na Cejlonu provozovalo dvě stíhací perutě (803., a 806.) a jednu bombardovací (788.), k nimž patřilo celkem 24 stíhacích Fulmarů a 12 torpédových Fairey Swordfishů. V Tirinkumalí měly základnu i 2 stíhačky Grumman F4F Wildcat, pro něž však chyběla munice a několik obstarožních Vildebeestů používaných jako výcvikové stroje.

Mezi letci nechyběli veteráni z bojů nejenom proti Japonsku, ale i nad západní Evropou, Středomořím či Blízkým východem, mezi nimiž vynikal velitel 261. perutě A. Lewis, jenž si na francouzském a anglickém nebi připsal 16 potvrzených sestřelů. Jako obvykle však v kokpitech většinou seděli piloti, kteří na svůj křest ohněm teprve čekali, kdežto osádky Blenheimů měly zkušenosti pouze s bombardováním pozemních cílů. Hurricany ve své době patřily mezi dobré stíhací letouny a v rukou zkušených pilotů se mohly pustit do křížku s obávanými Micubiši A6M2, ale o poznání horší Fulmary se hodily pouze k nahánění bombardérů a průzkumných letounů.


Letiště China bay

Od moře Kolombo chránil protiponorkový zátaras a 4 pobřežní baterie. Protiletadlová obrana města a zdejšího letiště disponovala více než 60 děly, přičemž Britové na ostrově instalovali i osm radarových stanic, které měly zajistit včasnou výstrahu před vzdušných útokem z kteréhokoliv směru. Bohužel v rozhodující chvíli byl v provozu pouze radar v Tirinkumalí, tudíž obránci záviseli na leteckém průzkumu. K tomuto účelu sloužilo 15 Catalin, z nichž 4 před nedávnem unikly z Nizozemské Východní Indie a momentálně nebyly schopné služby. Celkem tedy Spojenci mohli do boje vyslat 94 stíhaček a 26 bombardérů, což bez kooperace s palubním letectvem nemohlo na odražení Mobilního svazu stačit.

Jak víme, v uplynulých měsících velel Východnímu loďstvu admirál Layton, ale 24. března na palubě FORMIDABLE dorazil do Kolomba viceadmirál James Somerville zvaný „Slim“, jenž o dva dny později převzal velení floty, zatímco Layton se stal velitelem Cejlonu. Potomek Nelsonova spolubojovníka Hooda si v dosavadním průběhu války jako velitel svazu „H“ získal pověst schopného a odvážného muže, za což byl dekorován Řádem lázně. Bohužel, ještě než stačil zhodnotit technický stav svěřených lodí a seznámit se s jejich veliteli, dostal 28. března hlášení rozvědky, že japonské letadlové lodě uskuteční úder na Cejlon. Velitel Východního loďstva, tedy pouhé dva dny po uvedení do funkce čelil výzvě, před níž by se většině ostřílenějších kolegů rozklepala kolena.


Admirál Somerville a jeho oblíbený kocour Figaro

Pravda, podle analýzy nepřátelských depeší očekával, že Japonci vyslali na Indický oceán pouze 2 letadlové lodě s doprovodnými křižníky a torpédoborci zajišťovanými několika bitevními loděmi, ale přesto se jednalo o hrozivou sílu, tím spíše, že si Somerville uvědomoval, že úroveň připravenosti leteckých osádek hlavně na INDOMITABLE je na horší úrovni než byl zvyklý z působení na ARK ROYAL, a o Východním loďstvu napsal: „Ve skutečnosti je tomu tak, že pokud nevytvořím z této podivné sbírky loďstvo, a nevycvičím je, za moc nestojí.“ Dodejme, že admiralita měla dostatek zpravodajských informací naznačujících, že bude čelit silnějšímu nepříteli, ale Somervilleho chybný odhad nikdo nekorigoval, což mohlo skončit katastrofou.

Čas na přípravu posádek Somerville jak víme nedostal, takže jeho prvním úkolem se stala reorganizace floty. V době, kdy dešifranti odhalili nepřátelské záměry, dlela část válečných lodí včetně vlajkového obrněnce WARSPITE v Kolombu, zatímco zbytek kotvil u atolu Addu. Admirál neprodleně svolal velitelskou poradu, načež 30. března vyplul na moře, aby se následujícího dne odpoledne v poloze 4 stupně a 40 minut severní šířky a 81 minut východní délky setkal s uskupením dislokovaným na Addu.


Bitevní loď Warspite na Maltě; r. 1942

Při pohledu na defilé svěřených lodí se pokusil pozvednout morálku posádek prohlášením ve stylu „na staré housle už bylo zahráno mnoho dobrých melodií,“ ale ve skutečnosti jako šéfdirigent věděl, že protivníkův orchestr disponuje lepšími hudebními nástroji i muzikanty, byť doufal, že tyto nedostatky vykompenzuje početní převahou.

Somerville své síly rozdělil na dvě uskupení, přičemž svaz „A“ sestavil z novějších a tedy i rychlejších lodí, zatímco do svazu „B“ zařadil převážně „staré housle“. Jádro prvního tvořila bitevní loď WARSPITE a letadlové lodě FORMIDABLE a INDOMITABLE, které měl na povel kontradmirál D. Boyd, jenž během slavného útoku na italské loďstvo v Tarantu velel letadlové lodi ILLUSTRIOUS, takže měl v tomto směru bohaté zkušenosti. Dále se svaz „A“ skládal s těžkých křižníků CORNWALL a DORSETSHIRE, lehkých ENTERPRISE a EMERALD doplněných britskými torpédoborci HOTSPUR, FOXHOUND, PANTHER a PALADIN s australskými NESTOR a NAPIER.


Letadlová loď Hermes

Svazu „B“ velel viceadmirál A. Willis, jemuž podléhala letadlová loď HERMES, bitevníky RESOLUTION, REVENGE, RAMILLES a ROYAL SOVEREIGN, podporované lehkými křižníky CALEDON, DRAGON a JACOB VAN HEEMSKERCK (nizozemský) a torpédoborci GRIFFIN, DECOY, ARROW, SCOUT, FORTUNE, NORMAN, VAMPIRE (oba australské) a nizozemským ISAAC SWEERS.

Instrukce z admirality sice Somervillemu nařizovaly opatrnost, takže se Japoncům mohl postavit pouze za výhodných podmínek, ale protože rozvědka chybně odhadla Nagumovy síly, velitel Východního loďstva věřil v úspěch a zdálo se, že brzy dojde k historicky prvnímu střetnutí letadlových lodí. Poté, co se Britové v bitvě u Kuantanu bolestivým způsobem přesvědčili o účinnosti japonského námořního letectva, se Somerville hodlal za každou cenu vyhnout denní bitvě, ale protože zároveň podceňoval nepřátelskou způsobilost k nočnímu boji, vystavěl na základě této premisy svůj plán.


Nizozemský torpédoborec Isaac Sweers

Východní loďstvo se přes den mělo držet mimo dosah japonského letectva. Teprve po setmění chtěl zkrátit distanci, načež by palubní bombardéry naváděné radary provedly torpédové útoky, těsně před tím, než Nagumo vyšle do vzduchu vlastní bombardéry, přičemž by se britské lodě po rozednění nalézaly v dosahu letounů na cejlonských základnách. Jeho záměr se při troše štěstí mohl zrealizovat, ale jako většina podobných plánů nepřežil konfrontaci s realitou.

Zdroje použité k tématu Japonský výpad na Indický oceán:
Ballantyne I.: Warspite; From Jutland Hero to Cold War Warrior. Vydalo nakladatelství Penn & Sword Maritime 2010.
Barnet C.: Bojujte s nepřítelem zblízka; Britské válečné námořnictvo za druhé světové války (IV). Vydalo nakladatelství |Paseka 2008.
Black J.: Midway and the Indian Ocean. dostupné online
Boyd. A.: The Royal Navy in Eastern Waters; Linchpin of Victory 1935-1945. Vydalo nakladatelství Seaforth Publishing 2017.
Boyd C.: Yoshida A.: The Japanese submarine force and World War II. Vydalo nakladatelství Naval Institute Press 1995.
Больных А. Дуэли авианосцев; Кульминация Второй мировой, Vydalo nakladatelství ЭКСМО a ЯУЗА2011.
Далл П. Боевой путь Императорского японского флота. Vydalo nakladatelství Сфера 1997.
Flisowski Z,: Od Morza Koralowego po Midway. Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poźnanskie 1981.
Hara T.: Nepotopitelný kapitán. Vydalo nakladatelství Omnibooks 2013.
Hrbek J. a I.: Krvavé oceány. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1994.
Hubáček M.: Pacifik v plamenech. Vydalo nakladatelství Panorama 1990.
Hoyt E.: Japonsko triumfuje. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 2003.
Kol. aut.: Krvavá jatka I a II. Vydalo nakladatelství Mustang 1994 a 1995.
Kol. aut.: „Зеро!“ Японская авиация во Второй мировой войне. Vydalo nakladatelství АСТ 2001.
Морисон С.: Американский ВМФ во Второй мировой войне; Восходящее солнце над Тихим океаном декабрь 1941 - апрель 1942. Vydalo nakladatelství АСТ 2002.
Переслегин С., Переслегина Е.: Тихоокеанская премьера. Moskva, Petrohrad 2001.
Роскилл С. Английский флот во Второй мировой войне. Vydalo nakladatelství АСТ 2001.
Сидоренко В. Пинак Е. Японские авианосцы Второй Мировой; „Драконы“ Перл Харбора и Мидуэя. Moskva 2010.
The Operations of the Navy in the Dutch East Indies and the Bay of Bengal. Vydalo nakladatelství Leiden University Press 2018. dostupné online
Van Der Vat D.: Válka v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Argo 2001.
Morza Statki i Okrety 2005/5, 2005/4.
https://warspot.ru/7787-srazhenie-avian ... sostoyalos
https://warfarehistorynetwork.com/2016/ ... oyal-navy/
http://www.armouredcarriers.com/battle- ... formidable
https://www.defensemedianetwork.com/sto ... cean-raid/
http://www.ibiblio.org/hyperwar/UN/UK/U ... index.html
http://www.armouredcarriers.com/adm-s46 ... roceedings
http://www.combinedfleet.com/kaigun.htm

jarl píše:(...)
Východní loďstvo se opíralo o základny Tirinkumalí a Kolombo. Oba přístavy díky přírodním podmínkám zajišťovaly dobrou ochranu před nepříznivým počasím, ale postrádaly odpovídající technické zázemí a ani prostředky určené k obražení vzdušného či námořního útoku nebudily přílišný respekt. (...)
(...)

Zdá se, že kromě základen na Cejlonu byly dalšími důležitými základnami RN v Indickém oceánu byly a) přístavy v Jihoafrické republice plus b) přístav v Adenu.

Mám pocit, že např. základna na středovýchodoafrickém pobřeží v Keni (Kilidini) začala být hojněji využívána právě až po Operaci C, tedy poté co Nagumův útočný svaz "vypudil" jádro RN v Indickém Oceánu - Eastern Fleet - z vod okolo Britské Indie.

Další regiony obsahující základny RN v Indickém oceánu jsou např. v seznamu wiki https://en.wikipedia.org/wiki/East_Indi ... pt_Station (rok používání Diego Suarez je IMHO ve wiki uveden chybně neboť do roku 1942 byl ovládán vichystickou posádkou na Madagaskaru). Pozn.: konkrétní základny jsou uvedeny až v závěrečné části této stránky na wiki. A nejsem si jistý úplností seznamu jednotlivých britských základen např. s ohledem na Diego Garcia (nevím - možná tahle základna je vykazována jako základna RAF, nikoliv jako základna RN).

jarl píše:(...) Čas na přípravu posádek Somerville jak víme nedostal, takže jeho prvním úkolem se stala reorganizace floty. V době, kdy dešifranti odhalili nepřátelské záměry, dlela část válečných lodí včetně vlajkového obrněnce WARSPITE v Kolombu, zatímco zbytek kotvil u atolu Addu. Admirál neprodleně svolal velitelskou poradu, načež 30. března vyplul na moře, aby se následujícího dne odpoledne v poloze 4 stupně a 40 minut severní šířky a 81 minut východní délky setkal s uskupením dislokovaným na Addu.
(...)

Doplnil bych, že v Indickém oceánu se tou dobou nacházely další hladinové lodě RN.
Např. křižníky z WW1:
https://www.naval-history.net/xGM-Chrono-06CL-Ceres.htm
https://www.naval-history.net/xGM-Chron ... olombo.htm

Osobně se domnívám, že příkladmo uvedené oba staré křižníky sloužily k eskortování konvojů před hladinovými korzáry, zejména pomocnými křižníky. Podobným úkolem byl IMHO posléze pověřen rovněž starý HMS Frobisher (ale v Indickém oceánu začal působit až po operaci C)

O operacích německých pomocných křižníků v souvisejícím období v oblasti Jižního Atlantiku/Indického oceánu viz např. zdejší článek od @jarl o pomocném křižníku Thor http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=21&t=5404. Možná se pletu, ale mám pocit, že v období přelomu března/dubna 1942 se přímo v Indickém oceánu nenecházel žádný pomocný křižník Kriegsmarine.
Pokud jde o japonské pomocné křižníky, tak mám pocit, že se rovněž tou dobou nevyskytovaly v Indickém oceánu.
https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_J ... ce_raiders



Dále se v Indickém oceánu nacházel moderní lehký křižník třídy Town (s nadstandartní výzbrojí 12 x šestipalcových děl)
https://www.naval-history.net/xGM-Chron ... castle.htm
Ale ne-/účast tohoto plavidla v britské obraně Indického oceánu během operace C je pro mě záhadou

jarl píše:(...)

Britské Východní loďstvo

Po pádu Nizozemské Východní Indie došlo na Rooseveltův návrh k rozdělení velitelských kompetencí Whitehallu a Washingtonu na řadě válčišť od Atlantiku až po Tichomoří. Jejich přesný výčet není třeba rozebírat, jelikož pro danou problematiku stačí konstatovat, že oblast Tichého oceánu (s výjimkou Sumatry) připadla pod americké velitelství, zatímco na Indickém oceánu a Středním východě se angažovali Britové.

Hlavní silou určenou k odražení případné japonské invaze bylo Východní loďstvo, jemuž od prosince 1941 do března 1942 velel viceadmirál G. Layton. Po šokujícím potopení bitevních lodí PRINCE OF WALES a REPULSE, stála admiralita před úkolem, kterak z jeho trosek vybudovat sílu schopnou obstát v konfrontaci s Japonci. Layton již v polovině prosince admiralitě doporučil přesunout hlavní základnu Východního loďstva z ohroženého Singapuru na Cejlon a soustředit se na zajištění námořních komunikací v Indickém oceánu a přilehlých oblastech Pacifiku.

Důležitost této části zeměkoule pro Británii a Commonwealth záhy v memorandu „Budoucí britská námořní strategie“ určeném pro náčelníky štábů zdůraznil i viceadmirál H. Moore, jenž tvrdil, že k tomuto úkolu je nezbytné vyslat do Singapuru vyváženou flotu schopnou ohrozit japonskou nadvládu nad Jihočínským mořem. Jeho myšlenky padly na úrodnou půdu, ale protože bylo zřejmé, že Malajsie a Singapur padnou dříve než se Východní loďstvo rozroste na formaci hodnou tohoto jména, měla se britská námořní moc opírat o báze na Cejlonu.

Na Mooreho doporučení se rezervoárem pro vybudování nové odstrašující síly stalo nejenom Středomořské loďstvo, nýbrž i britské formace na Atlantiku, což bylo možné pouze za předpokladu, že bude do východního Středomoří přesunuto dostatečné množství torpédových bombardérů a část úkolů Královského námořnictva v severním Atlantiku převezmou Američané. Tímto způsobem hodlal Moore soustředil na Cejlonu opravdu impozantní flotilu čítající mj. 9 bitevních lodí a 3 nosiče letadel, ale tento záměr brzy rozcupovala na cáry válečná realita. (...)

K podtrženému a barevně zvýrazněnému - já takto zformulovaný cíl nechápu. Protože cíl mi připadá v rozporu s přidělenými loděmi pro Eastern Fleet v březnu 1942. Nejde o to jestli britské loďstvo v Indickém oceánu bylo impozantní a ani nejde o to že minimálně ve východním konci Indického oceánu operovaly i nebritské lodě (např. američtí ponorkáři vyrážející ze západoaustralského Fremantle). Jde o to, že britské loďstvo v Indickém oceánu bylo silně nevyvážené s ohledem na konkrétní skladbu japonského námořnictva... zejména byl silný deficit velkých křižníků schopných zasáhnout proti japonským velkým křižníkům na jejich případné samostatné plavbě proti spojeneckému zásobování v Indickém oceánu. Tj. já nerozporuji (to barevně zvýrazněné) tvrzení, pouze bych byl pro, aby v dalším dílu byl doplněn zdroj obsahující tu zformulovanou britskou strategii (bo doufám, že v tom zdroji bude i vysvětlení proč konkrétně nebyla naplněna tato strategie).

S ohledem na to, že IJN disponovala 18 těžkými křižníky a zhruba 5-10 lehkými křižníky (když odečteme křižníky přidělené k divizím torpédoborců atd), tak japonské křižníkové loďstvo mělo obrovskou převahu. A pokud by se na scéně objevily lodě třídy Revenge, tak s jejich teoretickou maximálkou 21 uzlů, by jim "upláchnul" každý japonský křižník.

Zatímco silně vyzbrojených britských křižníků operujících tou dobou v Indickém oceánu bylo pomálu. A jejich počet rozhodně nemohl stačit, pokud se japonci rozhodli rozjet ve velkém křižníkovou válku v Indickém oceánu (samozřejmým předpokladem by byla nutnost, aby japonci dobyli nějakou základnu uprostřed Indického oceánu - např. https://en.wikipedia.org/wiki/Cocos_(Ke ... rld_War_II - jako předsunutou základnu odkud by mohly vyrážet zásobovací lodě pro japonské křižníky)

Připomínám, že v Atlantiku tou dobou operovaly tyto těžké křižníky US Navy:
Augusta
Tuscaloosa
Quincy
Wichita
(Vincennes byl předislokován z Atlantiku do Pacifiku).

Pokud jde o americké lehké křižníky tou dobou v Atlantiku/Středomoří: Brooklyn, Philadelphia a Savannah (přičemž další lehké křižníky - třídy Omaha - nezapočítávám s ohledem na jejich spíše nižší bojovou hodnotu).

Škoda, že Argentina zůstala neutrální, neboť oba její polo-těžké křižníky (http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=44&t=6760&p=219109) by mohly převzít strážní službu v jižním Atlantiku.

Druhou možností jak sehnat posily by bylo, kdyby se britovům povedlo přehodit horký brambor na američany, tak aby američané "probudili" námořníky na francouzských lodích internovaných v Alexandrii. Např. ty 3 těžké křižníky (Duquesne, Tourville a Suffren) by se američanům hodili v boji pacifické ostrovy - Novou Kaledonii, Herbidy, francouzskou Polynésii.

Kdyby se povedlo zapojit do boje francouzské lodě (a kdyby ty lodě byly schopny operačního nasazení řekněme v březnu 1942), tak např. oba australské těžké křižníky (Canberra, Australia) by mohly zajišťovat bezpečnost lodních tras na západě Austrálie, tj. by pokrývaly východ Indického oceánu

Závěr: Ty 3 těžké britské křižníky operující v březnu 1942 v Indickém oceánu byly několikanásobně přečíslené obrovskou spoustou dispobilních japonských křižníků (plus japonské pomocné křižníky).

A neplatí vysvětlení, že britové akorát nestihli přisunout dost velkých křižníků do zahájení Operace C, protože po dvou měsících od operace C - tj. v květnu 1942 - operoval v Indickém oceánu pouze CA Devonshire (a jako posila připlul starý HMS Frobisher - polo-těžkých křižník).
Mnohem víc velkých britských křižníků operovalo v britských vodách:
- HMS Renown,
- starý HMS Hawkins a
- 5 ze šesti těžkých křižníků třídy County v RN (počítám pouze těžké křižníky v operačním nasazení, tj. nikoliv např. HMS Sussex jenž byl v opravě cca 2 roky atd.) ... šestý (HMS Shropshire) tou dobou operoval v jižním Atlantiku.
Podobně chabý byl počet silně vyzbrojených lehkých křižníků nasazených v Indickém oceánu ve srovnatelném období května 1942 (třída Town a Crown Colony)

O tom, že admirál Layton už v prosinci 1941 navrhoval přesunout základnu Východního loďstva ze Singapuru na Cejlon píše Andrew Boyd v knize The Royal Navy in Eastern Waters; Linchpin of Victory 1935-1945 v prvním odstavci na straně 341. Ale nechápu jak z této pasáže v mém článku vyvozuješ závěr, že tomuto tvrzení neodpovídá složení Východního loďstva v březnu 1942 a spekuluješ o nedostatku britských křižníků určených k nahánění křižníků japonských. To, že Layton něco admiralitě navrhne přece automaticky neznamená, že se to podaří uskutečnit a hlavně jsem nikde netvrdil ani nečetl, že by spojenecké komunikace v Indickém oceánu měly zabezpečovat křižníky. Většinu přepravy obstarávaly konvoje chráněné válečnými loděmi, a kdyby se je Japonci pokoušeli ohrozit, patrně by Britové k jejich doprovodu použili staré bitevní lodě třídy "R", které by svým dělostřelectvem japonské křižníky odradily.

1. Myslím, že by bylo na místě se vrátit k věcné debatě, neboť rozhodně můj koment jsem nemyslel konfrontačně vůči autorovi zdejšího článku, tedy vůči Tobě @jarl. A pokud Ti můj koment vyzněl jinak než jak byl myšlen, tak se omlouvám.

Proto jsem vynesl diskusní tezi o které by se mohlo diskutovat: "co dělal zbytek RN, když v Indickém oceánu silně prohrávali resp. příliš nebojovali"? Například provedení britské Operace Stab v létě 1942 bylo spíše zbabělé. https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Stab ... ve srovnání např. s intenzitou s jakou napadaly americké letadlové lodě na jaře 1942 japonské území.

A díky za Tvoje dnešní dovysvětlení, možná jsem Tvůj včerejší text pochopil jinak než jak byl myšlen.


2. Nyní jsme v tématu týkající se jara 1942 a já po pročtení Tvého článku i po pročtení řady knih (např. The most dangerous moment of the war) vlastně nevím, jaká byla tedy dlouhodobá britská strategie v Indickém oceánu - myslím strategie, která reagovala na to, že Singapur padnul a nyní z něj operuje japonská flotila. Jaká tedy byla dlouhodobá britská strategie v Indickém oceánu od jara 1942, s ohledem na to, že strategii spojenců v tomto regionu měli určovat britové?

Jarl píše:(...)Po pádu Nizozemské Východní Indie došlo na Rooseveltův návrh k rozdělení velitelských kompetencí Whitehallu a Washingtonu na řadě válčišť od Atlantiku až po Tichomoří. Jejich přesný výčet není třeba rozebírat, jelikož pro danou problematiku stačí konstatovat, že oblast Tichého oceánu (s výjimkou Sumatry) připadla pod americké velitelství, zatímco na Indickém oceánu a Středním východě se angažovali Britové.(...)

Můj dojem, že dlouhodobá britská strategie na Indickém oceánu od jara 1942 bylo:
a) vyklidit východní část Indického oceánu včetně frontové oblasti (jižně/západně od Andam/Nikobar, Bengálský záliv, ...) s výjimkou ponorek
b) nedráždit japonce nájezdy letadlových lodí na Sumatru či Jávu, byť z hlediska přírodních podmínek a z hlediska spousty možných cílů pro britské letadla se takovéto nájezdy přímo nabízely.
c) držet britskou Eastern Fleet co možná nejblíž základny v Alexandrii, tak aby se lodě z východního Středomoří i z východoafrických britských základen mohly případně podporovat. Tím myslím britskou reakci "rozpůlení" Středomoří, kvůli "uzamčení" středního Středomoří, ke kterému v jisté formě směřovaly události v 1942 (a k čemuž v podstatě došlo v létě 1942). Tj. že v 1942 se jen s velmi velkými obtížemi mohly přesouvat britské lodě mezi Gibraltarem a Alexandrií.
Pletu se?





3. Ad ochrana spojeneckých zásobovacích tras v Indickém oceánu od jara 1942 ...

jarl píše:(...)Většinu přepravy obstarávaly konvoje chráněné válečnými loděmi, a kdyby se je Japonci pokoušeli ohrozit, patrně by Britové k jejich doprovodu použili staré bitevní lodě třídy "R", které by svým dělostřelectvem japonské křižníky odradily.

V této souvislosti viz např. zdejší výborný článek o japonských pomocných křižnících v akci (v létě a na podzim 1942) proti spojeneckému zásobování v Indickém oceánu. http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=60&t=5299&p=124767

Podobně se můžeme podívat například na činnost holandského polo-lehkého křižníku Tromp (=v létě 1942 používán k ochraně konvojů v Indickém oceánu) avšak nikoliv jako součást britské Eastern Fleet.

Závěr: Tím chci říct, že mi připadá silně nedostatečná britská reakce na pád malajské bariéry, která přinesla možnost, že by obrovské množství japonských křižníků mohlo být nasazeno s cílem zastavit spojeneckou dopravu v Indickém oceánu. Mnohem platnější by bylo, aby RN používala předsunuté základny v Indickém oceánu (viz již zmíněný Kokosový ostrov či Seychely) ze kterých by operoval po jednom či dvou starých lehkých křižníků jako např. křižníky třídy Danae v kombinaci s několika průzkumnými hydroplány. Protože pokud by japonské lodě zkusily nájezd k východoafrickému pobřeží, tak při případném poškození japonské lodě někde u afrického pobřeží by se poškozená japonská loď patrně už nedostala zpět, právě proto, že uprostřed Indického oceánu by britové měli k dispozici lodě, které by se mohly postavit japonským (těžkým) křižníkům).
Plus zopakovat scénář z Atlantiku, kde skončily operace velkých hladinových (vojenských) lodích Kriegsmarine, díky tomu že britské (i lehké) křižníky vyhubily zásobovací lodě KM ... tím se z 7-mi velkých oceánských německých hladinových lodí (Tirpizt, 2xScharnhorst, 2xDeutschland, 2xAdmiral Hipper) staly lodě pro operace u pobřeží - mohly zapomenout na oceánské nájezdy. Tedy namísto rozhodující bitvy o Indický oceán měli britové vytvořit síť ze směsi lehkých a těžkých křižníků (mezi Austrálií, Indií a nějakými základnami uprostřed Indického oceánu), které by
- napadaly jak japonské pomocné či japonské lehké křižníky, tak japonské zásobovací plavidla, popř. osamocené japonské těžké křižníky, pokud by IJN je nenasazovala v obvyklých operačních skupinách po dvou či po čtyřech (takto atypicky - osamoceně bez jiných těžkých křižníků operoval např. Ashigara http://www.combinedfleet.com/ashigara_t.htm)
- Případně by tyto britské křižníky mohly sloužit k "doražení" japonských těžkých křižníků, pokud by IJN vyslala dvojici či čtveřici těžkých křižníků na nájezd na konvoje mezi Jižní Afrikou a Alexandrií/Perským zálivem a pokud by se britským obráncům povedlo poškodit některý z japonských křižníků.




4. A překvapuje mě že britové v případě lehkých křižníků nesáhli po standartizaci lodí v Indickém oceánu (tj. relativně daleko od většiny základen RN se servisním zázemím) - z hlediska toho, aby nepříteli by se hůř rozpoznávaly jednotlivé lodě RN patřící k jedné třídě (=vzhledově stejné/podobné).

V případě bitevních lodí sáhli po standartizaci (všechny čtyři Revenge v Indickém oceánu, zatímco atypicky vyhlížející Nelson/Rodney se nacházely v britských/atlantických vodách). Podobně se chovali také u letadlových lodí, kdy atypicky vyhlížející Furious, Eagle a Argus nebyly v Indickém Oceánu, zatímco sesterské Illustrious, Formidable a polo-sesterská Indomitable byly postupně všechny 3 nasazeny v Indickém oceánu.

Nejsnáze proveditelná by IMHO byla standartizace u starých britských lehkých křižníků - skupiny tříd C, třídy Danae, třídy E - mix těchto lodí operovalo v Indickém oceánu. Ideálně mělo v Indickém oceánu operovat co nejvíc křižníků třídy Danae (s 6x šestipalcovým dělem) výměnou za křižníky skupiny tříd C tehdy sloužící v Indickém oceánu (tuším, že v Indickém oceánu se tehdy nacházely 3 - Caledon, Colombo, Ceres). Zatímco ze 7-mi křižníky třídy Danae se v Indickém oceánu nacházely pouze 4 (další dva byly v jižním Atlantiku). Výhodou této unifikace by patrně bylo:
a) zjednodušení údržby kvůli určité míře standartizace (nicméně Dauntless a Diodeme měly poněkud odlišný pohon)
b) mystifikace japonského nepřítele, bo ze vzduchu/z moře se obtížně pozná o konkrétně o jaký křižník se jedná. Zatímco vzhled křižníků skupiny tříd C bylo možné rozlišit od třídy Danae (např. kvůli menšímu množství hlavní dělostřelecké výzbroje).
Nasazení všech (tj. obou) křižníků třídy E v Indickém oceánu bylo IMHO správné, s ohledem na jejich relativně (teoreticky) vysokou maximální rychlostí (téměř srovnatelnou s teoretickou maximálkou japonských těžkých křižníků)





5. V souvislosti s japonskou ofenzívou v Indickém//indicko-oceánském/jihopacifickém směru připomínám, že kromě 3 "plonkových" francouzských těžkých křižníků v Alexandrii se v Alexandrii nacházela taky francouzská BB Lorraine. Na Martiniku další francouzské lodě: 2 lehké křižníky a pomalá letadlová loď. A na britských ostrovech se nacházely další dvě staré francouzské BB: Coubert, Paris. A část lodí Svobodných francouzů se "bavily" např. blokádou vichystického Djibuti u Indického oceánu. V Alexandrii se nacházel i lehký křižník Duguay-Trouin, ovšem jeho nasazení v Indickém oceánu proti japoncům by patrně nebylo vhodné s ohledem na to, že v Saigonu - obsazeném Japonci - se nacházel jeho sesterská loď: křižník Lamotte-Picquet, takže by mohla hrozit záměna obou lodí, kdyby operovali ve spojeneckém resp. japonském loďstvu.

Tj. byly zde teoretické možnosti kde sehnat posily pro zastavení japonského postupu. Osobně pokládám za nevyužitou příležitost spojenců ve WW2 , že vichystističtí/nezúčastnění francouzi se v zimě 1942 nepřipojili k Američanům operujícím v Austrálii/Pacifiku (chápu negativní sentiment těchto francouzů k britům), bo Američanům by zbylo víc lodí které zčásti mohli nasadit buď do Pacifiku či do Indického oceánu.

V této souvislosti připomínám tu sérii spojeneckých porážek na moři na jaře/létě 1942:
a) v Indickém oceánu během Operace C
b) ve Středomoří při pokusech o zásobování Malty - konvoje v rámci operací Harpoon, Vigorous a dokonce i velmi silně chráněný konvoj během Pedestal
c) v Severním moři - konvoj PQ17

Jediné štěstí, že se na jaře 1942 nezapojila vichystická flotila v Toulonu/západní Africe, byť by zabrala čas uvést všechny lodě do služby a sehnat dost PHM.

Kouzelníku, mně tvůj příspěvek konfrontační nepřišel. Prostě mě pouze udivuje, že dokážeš v textu nalézt i to co tam vůbec není. Na otázku jaká byla dlouhodobá britská strategie na Indickém oceánu od jara 1942 odpovědět neumím, ale myslím, že se nespletu když odpovím, že žádná. Situace se od počátku roku neustále měnila ve prospěch Japonců a Britové vždy reagovali se zpožděním a žádný kontinuální záměr jsem u nich nevypozoroval. Ono se toho při daném poměru sil proti Japoncům ani mnoho podniknout nedalo, takže naplánovali akorát invazi na francouzský Madagaskar a Japonce pravděpodobně záměrně nechávali na pokoji a doufali, že svoji pozornost obrátí na Pacifik, kde se s nimi měli střetnout silnější Američané.

Pan kolega Jarl ví, jen momentálně dělá svou detailní práci.
Kouzelníku nevím, asi tě neurazí , že víš že 2. světová byla komplex nejen bojů, ale i událostí, přišel jsi s představou OK kluci znají a ptal ses jak budeme mít propojeno Evropskou část a my děláme Asii. Víš co Mohl bych skončit tak, že do roku 1942 aspoň po sprdunku od Farky, které jsem vložil mohl a nemusel jsem být v poho.


Mnozí i na Palbě mají jen Rudou armádu, říkají hlouposti, které jim vyvracíme a je..
Dej i ty pokoj. otevři si a tak dva měsíce si od začátku roku 1 600 čtěte i s kolegou zzz. Víš co jako nováčci fakt máte víc možností nám nabízet a pak třeba jako nová generace...? Někdo uzná, že jste si četli... Jako vemte si s se zzz, Kouzelníku čas a dejte:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=393

to už dostals, ale čtěte, já fakt vysvětluji i, až kolega Jarl bude mít věci, které do kontextu dáváme - od prosinec 1941 a druhé setkání Churchilla (křížník bylo prvé) s Rooseveltem a právě druhé setkání bylo potvrzení - v Tichomoří utlumíme, dáme Hitlera -je to větší hrozba, má Evropu - My to dáváme průběžně... Dali útočnou taktiku kousni a zmiz a byl z ní Midway - začneme krásným pojetím, jak začal, Jarlovo důležitým, vychloubačným, japonským vychloubačným - Indický oceán, budu děkovat kolegovi Jarl, ví umí.


A nyní k Tvé potřebě - Na Boží Hod vánoční bylo, při druhém setkání Roosevelta s Churchillem. Prvé bylo na válečné lodi - doplňte mě - jsem s ženou - řečeno, nejprve Hitler a pak Japonec... Dokončíme válčení v Evropě a pak dáme Japonce... Celou taktiku a oč šlo, a proč to Japs nešlo, napíši za 14 dní od profesora Love a nejen od něho, ale i od mého oblíbeného Hubáčka, má detaily a ne jen suché věty.......

Celé to vysvětlím a již jsem u evropských a afrických států vše vysvětloval. Nemám čas, ale postupně dám tedy odkazy. Kouzelníku dej si druhou světovou a máš všechny odpovědi... Já pro nováčky dám, ale lidé staré palby nemohu - machrují - a já to již nemohu...


Najdi si to proč se angláni a amíci. Svou odpověď. Já dokonce dám víc - 70% všeho proto šlo do Ruska a Rusové a naši "znalci" historie stále u té americké sériové výroby neví oč jde, že. Víš proč mohli začít amici s anglánama 1944 - zeptej se zde rusofilů kocourku.Jsou to oni, kteří nemají představu... Mají jen keci a proto jsem to chtěl. Dzin jim tady spočítal velikost fronty a nemohl a nedal kolik je to technických prostředků lodí a všeho, ale to nic není, vrať se zpět, až 1943 proto mohlo vůbec být vystrojování. Jestli kolega Jarl vydrží, já vydržím.

Až jako nováčci budete vědět, tak nám dejte detaily. Třeba se dáme...


Zatím prosím nováčky dejte mnohé kde se dozvíte co jsme zanedbali a doporučuji tady 12 let píšeme přečtěte..., zeptejte se podle období a uvidíte, že tam máme vše.....

Zde je západní fronta: http://www.palba.cz/viewforum.php?f=6
Východní fronta - http://www.palba.cz/viewforum.php?f=6
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=127
a také celo západní frontu od Hitlera počínaje:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=196

když to dáte dejte si detaily a založte si své vlákno, čtení na dav - více roků a až pak se dostaneš kolego kouzelníku - opakuji - utlumily na více než dva roky Tichomoří, byla domluvena Evropa...
To nic, oni dávaly tam i tam všude něco, řekněte ruskejm psychopatům.

Já jdu do toho... Tam v Tichomoří si to musel sakra připravit, nějakou akci - vše šlo do Evropy, píši to a budu to psát všude....

@michan ... jak souvisí to co jsi napsal, s tématem? Snažím se vyvolat diskuzi, protože k tomuto perfektnímu článku se těžko dá něco dodat. A dotazovat se na některé pasáže článku, prozatím nemá smysl když jde pouze o první část delšího vyprávění.

1. Mě totiž připadá osvěžující diskutovat na základě faktů a to ve smyslu diskuze založené na klasické práci vedení (téměř jakkékoliv organizace) tj. analýza disponibilních zdrojů, formulace strategie a cílů, tvorba jednotlivých taktických variant s ohledem na možnosti/strategii oponentů a spojenců, alokace zdrojů....

Většina autorů popisujících historii totiž historii popisuje odlišně od toho jak historii prožívali lidé ve vedení, kteří historii tvořili ... autoři IMHO vypráví historii teoreticky a popisují to na příběhu jednotlivých lidí - například Tebou zmíněný pan JUDr. Miloš Hubáček. Ovšem když Hubáček popisuje heroický výkon lidí kteří zprovozňovali Yorktown po poškození v bitvě v Korálovém Moři, tak mi v tom vyprávění chybí, že mnohem normálnější by bylo, kdyby v bitvě v Korálovém moři a zejména u Midway byly americké letadlové lodě posíleny britskými letadlovkami, převelenými z Indického oceánu.
viz například - činnost britských CV
https://www.naval-history.net/xGM-Chron ... idable.htm
https://www.naval-history.net/xGM-Chron ... itable.htm

2. K situci v Indickém oceánu na jaře 1942 - máš něco proti tomu, když jsem upozornil, že Eastern Fleet bylo koncipováno jako silně nevyvážené (nechme stranou nízkou secvičenost atd.) s ohledem na skladbu japonských sil? Jako smrtelnou hrozbu pro spojence v Indickém oceánu totiž vnímám japonské křižníky a to zejména jejich flotilu 18-ti těžkých křižníků plus pomocné křižníky (japonské lehké křižníky vnímám méně nebezpečné).

Nevyvážené myslím z pohledu zastoupení křižníků v Eastern Fleet na jaře 1942 a jejich skladby ( pouze 2+1 těžké křižníky, pouze jeden AA,....).
Někde jsem četl, že Eastern Fleet na jaře 1942 snad měla trpět i nedostatek torpédoborců... no nevím, mě to nevyplývá z analýzy
https://forum.axishistory.com/viewtopic ... 6&t=152290


3. K Tebou zmíněné zásadě "nejprve Hitler a pak Japonec... Dokončíme válčení v Evropě a pak dáme Japonce" ... jak do této "zásady" zapadá fakt, že RN po většinu roku 1942 dislokovala 2až3 ze 4 nejlepších letadlových lodí v Indickém oceánu?

neurazí, ale dodáváš dost a já si vyhrazuji právo ještě hodně dodat...

Možná od Evropy počínaje trochu nechápeš kde byla "královna moří" VB.
Jen jsem Tě doporučil čti a je.
Nic ve zlém, a dal sem tě kde máš možnosti také...

Jak, říkal jsem Tě přečti a uvidíš.

@michan ... já četl většinu toho na co jsi dal odkaz. Ale nenašel jsem v tom vysvětlení proč bylo britské rozhodování v Indickém oceánu v 1942 tak , ehm, rozporuplné. Přitom víme, že šéf Eastern Fleet byl nominován na šéfa Eastern Fleet na začátku ledna 1942 a než ve druhé polovině února vyrazil z Londýna do Indického oceánu, tak strávil zhruba 5 týdnů v domovské Británii, a prý se během té doby sešel dokonce i s Churchillem.

Tj. já z toho vyvozuji, že Sommerville byl vybaven instrukcemi o globální britské (?spojenecké?) strategii. To uvádím ve srovnání s šéfem pozemní armády v tomto regionu - Archibald Wavell - , který se v oblasti Britské Indie nacházel už od léta 1941 a předtím dlouhodobě působil v severní Africe, tj. na jaře 1942 šéf námořníků Sommerville měl mnohem aktuálnější info přímo z londýnského vedení než šéf pozemní armády. (edit: doufám, že se nepletu = tj. že šéf námořníků Sommerville byl funkčně na stejné úrovni jako šéf pozemních sil Wavell - myšleno v regionech Britské Indie kde se překrývalo působení Eastern Fleet a Wavellovo, což byl například Cejlon či Bombaj či Bengálský záliv na přelomu března/dubna 1942)


Ovšem to samotné provádění britské strategie v Indickém oceánu v 1942 je ... konec konců příklad:
viz například operace britských ponorek v Indickém oceánu - přece nedává smysl měnit jejich operační základnu z Cejlonu do východafrické Keni na druhé straně Indického oceánu. http://www.royalnavyresearcharchive.org ... DAMANT.htm

Přitom víme, že holandské ponorky operující taktéž v Indickém oceánu měly základnu po přesunu z Cejlonu v západoindické Bombaji viz např.
http://www.dutchsubmarines.com/boats/boat_o19.htm... což je zhruba 3xkratší trasa do Bengalského zálivu, Malackého průlivu... Když použiju příklad - přesunutí operační základny britských ponorek (4th Submarine squadron) na východoafrické pobřeží způsobilo, že britský ponorkář plul do frontové oblasti tak daleko jako když německý ponorkář vyrážel z atlantických francouzských přístavů k severoamerickému pobřeží. IMHO přesun ponorkové základny do východoafrické Keni bylo nesmyslné rozhodnutí, které přineslo zkrácení doby jejich operačního nasazení - myslím to v kontextu podhladinových lodí, kterým hrozilo mnohem míň než (velkým) hladinovým lodím, že je dokáže ohrozit japonské dálkové letectvo.

Kouzelnik píše: 2. K situci v Indickém oceánu na jaře 1942 - máš něco proti tomu, když jsem upozornil, že Eastern Fleet bylo koncipováno jako silně nevyvážené (nechme stranou nízkou secvičenost atd.) s ohledem na skladbu japonských sil? Jako smrtelnou hrozbu pro spojence v Indickém oceánu totiž vnímám japonské křižníky a to zejména jejich flotilu 18-ti těžkých křižníků plus pomocné křižníky (japonské lehké křižníky vnímám méně nebezpečné).

Nevyvážené myslím z pohledu zastoupení křižníků v Eastern Fleet na jaře 1942 a jejich skladby ( pouze 2+1 těžké křižníky, pouze jeden AA,....).
Někde jsem četl, že Eastern Fleet na jaře 1942 snad měla trpět i nedostatek torpédoborců... no nevím, mě to nevyplývá z analýzy
https://forum.axishistory.com/viewtopic ... 6&t=152290

Japonské křižníky opravdu mohly zejména po ústupu Východního loďstva k pobřeží východní Afriky na Indickém oceánu napáchat mnoho škod, ale pokud vím, Japonci se do vedení klasické křižníkové války proti obchodní flotě nikdy nepustili. Důvodem asi bylo jejich uvažování zaměřené za vybojování námořní nadvlády, které hodlali dosáhnout porážkou nepřátelských válečných lodí. Nahánění obchodních lodí nepatřilo mezi jejich priority a nejspíš bylo i považováno na něco nedůstojného opravdových válečníků hledajících rovnocené protivníky.

jarl píše:

Kouzelnik píše: 2. K situci v Indickém oceánu na jaře 1942 - máš něco proti tomu, když jsem upozornil, že Eastern Fleet bylo koncipováno jako silně nevyvážené (nechme stranou nízkou secvičenost atd.) s ohledem na skladbu japonských sil? Jako smrtelnou hrozbu pro spojence v Indickém oceánu totiž vnímám japonské křižníky a to zejména jejich flotilu 18-ti těžkých křižníků plus pomocné křižníky (japonské lehké křižníky vnímám méně nebezpečné).

(...)

Japonské křižníky opravdu mohly zejména po ústupu Východního loďstva k pobřeží východní Afriky na Indickém oceánu napáchat mnoho škod, ale pokud vím, Japonci se do vedení klasické křižníkové války proti obchodní flotě nikdy nepustili. Důvodem asi bylo jejich uvažování zaměřené za vybojování námořní nadvlády, které hodlali dosáhnout porážkou nepřátelských válečných lodí. Nahánění obchodních lodí nepatřilo mezi jejich priority a nejspíš bylo i považováno na něco nedůstojného opravdových válečníků hledajících rovnocené protivníky.

Tak ono záleží co se myslí pojmem "klasická křižníková válka proti obchodní flotě". Pokud je řeč o období od jara 1942 do konce roku 1942 tak jistou aktivitu přece jen japonské námořnictvo vykázalo.

a) viz Hokoku Maru a Aikoku Maru a to zejména plavba v létě 1942 https://en.wikipedia.org/wiki/Japanese_ ... deployment ... Nicméně je otázkou jak kvalitní/kvalifikovaná byla posádka těchto pomocných křižníků - viz incident, kdy v 07/1942 zajali novozélandskou nákladní loď Hauraki, ovšem při plavbě do japonského Impéria/Dominia na této zajaté lodě se původní posádce povedli zlikvidovat náhradní díly k lodnímu pohonu, takže tato ukořistěná novozélandská loď se prý stala nevyužitelnou pro japonské účely http://www.combinedfleet.com/Hokoku_t.htm

b) Sem tam vyrážely ze Singapuru japonské křižníky k (jiho)barmskému pobřeží viz např. CL Isuzu v srpnu 1942

c) Plus hrozba, že do Indického oceánu vyrazí CA Ashigara, trvale dislokovaný v oblasti Indonésie

d) V souvislosti s trvalou dislokací Ashigara je pro mě záhadou jaké dlouhodobé japonské záměry byly důvodem pro předislokování do Singapuru/Malackého průlivu CA Kumano+CA Suzuya v 07/1942, tj. lodě se silnější hlavní dělostřeleckou výzbrojí a delší doplavbou než Ashigara. Myslím, že jejich následné předislokování (v 08/1942) kvůli americkému vylodění na Guadalcanul bylo neplánované.


Pár poznámkek k obecnější popisu podmínek ke křižníkové válce v Indickém oceánu od jara 1942 do období přelomu 1942/43:
- V blízkosti japonského území (Indonésie, Barma) byla činnost japonských "křižníků" nahrazena dálkovým leteckým průzkumem.

- Ve regionech Indického oceánu vzdálenějších od japonských základen operovaly i dálkové (křižníkové) ponorky. Z nichž část dokonce byla vybavena malým průzkumným letadlem, čili mohly použít klasická taktiku křižníků (=poslat letecký průzkum, aby si obhlédnul přístaviště, jak moc/málo jsou zaplněna a stejně tak - jak rušno je u lodních křižovatek jako byl např. Mosambický průliv - připomínám, že do léta 1942 byl Mosambický průliv zčásti mimo britskou kontrolu, bo Mosabik byl součástí neutrálního portugalského Impéria/Dominia a na druhé straně průlivu ležící Madagaskar byl pod kontrolou spíše nepřátelských vichystů)

- třetím faktorem bylo, že díky pozdějšímu stažení části australských sil z Afriky resp. přesměrování činnosti nově postavených australských jednotek z Afriky do Austrálie/Oceánie zčásti poklesla intenzita plavby nejcennějších konvojů (tj. lodí přepravující vojáky a jejich techniku) z východní části Indického oceánu do severozápadní části. Nejsem si úplně jistý jestli existovala častá plavba lodí s ropou/ropnými produkty z oblasti Perského zálivu podél východoafrického pobřeží - IMHO tou dobou britské ostrovy byly zásobovány zejm. z Latinské Ameriky (nejsem si jistý jesti nějaké ropné produkty byly do Británie dopravovány ze severní Ameriky).

- čtvrtým faktorem byla pokračující činnost německých pomocných křižníků. A to konkrétně od jara 1942: Michel, Thor. Plus faktor faktor "nevědomosti" celkově kolik "škodných řádí v revíru", bo v jižním Atlantiku tou dobou působil Stier a z francouzského pobřeží se pokoušel prorazit britskou blokádu Komet

- pátým faktorem, ovšem spíše až ve druhé polovině 1942 byla aktivita německých ponorek (Monsun Gruppe), tj. patrně se japoncům zdálo zbytečné jít do rizika, že jejich hladinové lodě se stanou nechtěným cílem německých ponorek ... je otázkou zda-li tuto japonskou nechuť britové znali nebo ne ... nevím

- šestým faktorem bylo riziko, že do napadání spojenecké dopravy v Indickém oceánu se zapojí existující pomocné křižníky nejaponské provenience, ovšem nacházející se pod japonskou kontrolou. Nemyslím italský RambII, bo jeho siluetu asi byla známa spojencům. Spíše myslím různé pomocné křižníky či lodě vhodné pro přestavbu na pomocné křižníky z vichystického inventáře http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=162&t=5685&p=140858 (viz např. Aramis či d'Artagnan) - odpověď se patrně skrývá ve výsledcích činnosti britské rozvědky/přeběhlíků z jednotlivých vichystických frakcí - ale o této oblasti historie mám minimální info.

jarl píše: Východní loďstvo - na rozdíl od japonského a amerického - nedokázalo pro nedostatek tankerů na moři operovat delší dobu, ale naštěstí mohlo k tomuto účelu využívat tajnou základnu na atolu Addu (Port T) vzdálenou od Cejlonu přes 600 námořních mil. Ta ovšem nebyla vhodná k dlouhodobému pobytu silnějšího uskupení, neboť se jednalo o pouhé kotviště s palivovými terminály, tudíž sloužila pouze jako dočasný úkryt či zásobovací stanice a postrádala ochranu před útoky ponorek a letounů.

Tady máme ten atol i s polohou oné tajné základny:

Protiletadlové dělo Bofors ráže 40 mm na Cejlonu: