Tollundský muž (220 př.n.l.)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav, Thór, Hektor

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Tollundský muž (220 př.n.l.)

Příspěvek od Rase »

Tollund.jpg

Mumie Tollundského muže

Mumie přibližně třicetiletého muže byla náhodou objevena roku 1950 v Dánské bažině u města Silkeborg. Pravděpodobně byl jedním z nejváženějších příslušníků rodu, přesto byl oběšen jako oběť bohům úrody a hojnosti v době, kdy přicházela zima. Muž byl uložen do rašeliny jen s koženým opaskem kolem boků a čepcem na hlavě. Bažina jeho tělo perfektně uchovala více než 2000 let. Podle vědců zemřel 220 let před naším letopočtem. Nejlépe se dochovala hlava - hluboké vrásky na čele, rezavo-hnědé vlasy a dokonce jsou na jeho tváři patrné rašící rezavé vousy, které však mohly vyrašit až po smrti. Tělo se bohužel vlivem vykopání z bažiny rozpadlo, ale byl podle něj vytvořen odlitek, jenž je teď spolu s původní hlavou vystaven v dánském muzeu v Silkeborgu. Skvěle zachované ostatky přečkaly až do dnešních dnů díky procesu přirozené mumifikace, která je způsobena zvláštními chemickými reakcemi. V kyselé a vodou prosycené půdě, totiž přežívají bakterie jen velmi obtížně. Nemohou rozkládat ani mechy a rostliny, které na rašeliništích žijí, takže když odumřou, skládají se do vrstev nad sebou. Jestliže tyto vrstvy narostou do velké výšky, mechy nedosáhnou pro spodní vodu. Ovšem stačí jim dešťové srážky, které bažiny do sebe vsáknou jako velká houba. Těla pohřbená v takovém prostředí si uchovávají vlhkost po celá staletí a zároveň jsou chráněna před rozpadem, protože bakteriím se v prostředí bažin nedaří. Tanin, který mechy produkují, mění lidskou pokožku v odolnou tvrdou kůži. Když se koukneme na moderní rekonstrukci jeho podoby, tak nás patrně zarazí světlá barva vlasů, přitom mumie je má jasně zrzavé. Důvod je ten, že v bažině se mění barva vlasů na zrzavou (případů je víc) a je docela možné, že barva vlasů i očí je výsledkem genetických testů. Přeci jen to dokáží dnes vědci zjistit i jen ze zachovaných kostí (často jsou tak revidovány starší rekonstrukce a první evropanům tak mění světlou pokožku na snědou, blond vlasy na tmavé atd.). Další zajímavostí jsou rovněž krátké vousy, přesněji strniště na mužově tváři. V tomto případě byl patrně v době smrti oholený a ono strniště vyrostlo až posmrtně. Tak oni to tehdy nebyli žádní barbaři a o svůj vzhled docela dbali. Kompletně si holili tělo i Galové (krom vlasů a kníru). Nějaké plnovousy se v historii Evropy nenosily, jde až o moderní módu (Marcus Aurelius byl spíš exot) atd.

Zdroj:
https://www.visualforensic.com/project/tollund-man
https://en.wikipedia.org/wiki/Tollund_Man

19628926074_fa9bdf778f_b.jpg
Poloha_Tollundského_muže_při_nálezu_.jpg
TollundMan_01b.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 4/6/2023, 15:20, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
KOLT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1389
Registrován: 23/4/2017, 22:57

Re: Tollundský muž (220 př.n.l.)

Příspěvek od KOLT »

Ohledně té genetiky – pokud se původní tělo rozpadlo a existuje jen odlitek, těžko bylo z čeho dělat analýzu DNA...
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Tollundský muž (220 př.n.l.)

Příspěvek od Rase »

Hlava se měla zachovat původní, ale moc nechápu že by se nerozpadl celý.

Edit:
Když skončilo podrobné studium Tollundského muže, vyvstala otázka jak jej zachovat. Konzervovala se jen hlava, preparování trvalo přes rok a v červnu 1962 byla hlava poslána do muzea v Silkeborgu ve středním Jutsku, asi 10 km od naleziště v Tollundské slatině, kde si ji můžeme i dnes, spolu s replikou těla, prohlédnout. Podařilo se dokonale zachovat proporce a rysy obličeje, celkově se však hlava zmenšila o 12 %. Přesto se jedná o jednu z nejlépe zachovalých hlav pravěkého člověka. Dobře se dochoval mozek, srdce, plíce, játra i zažívací trakt, a tak bylo možné určit jeho poslední potravu. Podle stráveného obsahu jeho žaludku víme, že jedl poslední jídlo 12 až 24 hodin před smrtí. Byla to kaše z ječmene, lněného semínka, lnice seté, truskavce ptačího a celé řady různých jednoletých bylin. V žaludku nebyla žádná masitá strava, jinak by se prokazatelně dochovaly zbytky kostí, šlach a svaloviny. Dle dalších nálezů víme, že maso nepatřilo k běžné stravě starší doby železné, kdy náš muž žil, tak jako tomu bylo v loveckém období doby kamenné. Nepřítomnost jakýchkoliv stop po letním či podzimním ovoci nebo po listové zelenině v žaludku Tollundského muže může znamenat, že zemřel v zimě nebo začátkem jara.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
KOLT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1389
Registrován: 23/4/2017, 22:57

Re: Tollundský muž (220 př.n.l.)

Příspěvek od KOLT »

OK, díky.
Octavius
vojín
vojín
Příspěvky: 13
Registrován: 28/1/2020, 13:16

Re: Tollundský muž (220 př.n.l.)

Příspěvek od Octavius »

Na počátku jednoho z nejpodivnějších archeologických nálezů všech dob byl vyděšený křik dvou žen. Společně se svými muži se 6. května 1950 vydaly pro rašelinu do bažiny nedaleko dánské obce Tollund. Zhruba ve dvoumetrové hloubce na ně vykoukla zčernalá lidská ruka. Vypadala velmi zachovale, takže si myslely, že jde o mrtvolu ze současnosti.

Prokletý nález
O nálezu se záhy dozvěděla policie ve 12 kilometrů vzdáleném Silkeborgu, ale protože oblast byla špatně přístupná, podařilo se ji ohledat až za dva dny. Lékař zjistil, že mrtvý muž má kolem krku oprátku. Kriminalisté ale byli tentokrát bez práce, naopak poplach měli archeologové. Tělo totiž evidentně nebylo ze současnosti.

Už předtím se v rašeliništích na severu Evropy našly ostatky dávných lidí, ale žádné nebyly tak dokonale zachované. Muž ležel na boku ve skrčené poloze a vypadal, jako by usnul teprve včera. Oči i ústa měl zavřené, jasně patrné byly vrásky, vidět byly dokonce i neoholené vousy.

Tým vědců v čele s Peterem Vilhelmem Globem se rozhodl tělo vyzvednout a přepravit k dalšímu zkoumání do Kodaně. Šlo ale o těžší úkol, než se zdálo. Proti vědcům hrál zejména čas. Ostatky se na vzduchu začaly rychle rozpadat.

Půda byla navíc velmi nestabilní, takže nešlo použít těžkou techniku. Vědci se nakonec rozhodli vyzvednout nebožtíka i s okolní rašelinou. Náklad ale vážil zhruba tunu a z jámy na koňský povoz ho dostávaly desítky dobrovolníků pouze holýma rukama. Jeden z pomocníků přitom zemřel na infarkt. Už tehdy se začalo šuškat, že mrtvola takzvaného Tollundského muže je prokletá.

Spokojený oběšenec
Transport se nakonec podařil jen částečně. Tělo se z větší části rozpadlo, ale zachránila se alespoň hlava. Glob jejím konzervováním strávil zhruba rok, při němž se její objem zmenšil o 12 procent.

Stáří ostatků bylo datováno do let 375-210 před naším letopočtem. Vědci dokonce zjistili i to, že muž před smrtí snědl kaši složenou z ječmene, lněného semínka a blatouchu bahenního. Na co ale rozbory odpověď nedaly, byly okolnosti jeho smrti.

Dodnes existují pouze dohady. Spekuluje se o kriminálním činu, ale nejvíce přijímaná hypotéza mluví o tom, že jde o oběť bohům. Staré germánské kmeny měly podle římských kronikářů podobné rituály v oblibě. Oběti se podle všeho nijak nebránily, braly to spíše jako vyznamenání. I proto měl Tollundský muž tak spokojený výraz, přestože mu kolem krku utahovali oprátku. Zdroj : šíp.deník
Odpovědět

Zpět na „Ostatní národy“